6 C 350/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 2. Jméno advokátky B , narozená Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B zastoupená advokátkou Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C o určení dědického práva I. Žaloba s návrhem, aby bylo určeno, že žalobkyně je dědičkou zůstavitelky , jméno FO, , narozené , datum, , rodné číslo , RČ, , naposledy bytem , adresa, , která zemřela dne , datum, , ze závěti sepsané dne 17. 6. 2020, se zamítáII. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému náklady řízení ve výši 25 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně prvního žalovaného.III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované náklady řízení ve výši 15 950 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně druhé žalované.

1. Žalobkyně podala dne 6. 11. 2023 u zdejšího soudu žalobu proti žalovaným, kterou se domáhala určení, že je dědičkou zůstavitelky , jméno FO, ze závěti sepsané dne 17. 6. 2020. Žalobu odůvodnila tím, že je v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 D 1527/2020 projednávána pozůstalost po , jméno FO, , zemřelé dne , datum, . V tomto řízení byly předloženy dvě listiny, a to holografní závěť sepsaná dnes 17. 6. 2020, podle které měli být závětními dědici po zůstavitelce pan , Jméno žalované, , paní , Jméno advokátky B, , žalobkyně a pan , jméno FO, , a allografní závěť sepsaná dne 24. 10. 2020 za účasti dvou svědků, podle níž měl být závětním dědicem po zůstavitelce pan , jméno FO, . Usnesením, č. j. 26 D 1527/2020–177 ze dne 23. 8. 2023 bylo žalobkyni uloženo, aby podala proti žalovaným žalobu na určení, že je dědičkou zůstavitelky ze závěti. Žalobkyně namítá, že listina sepsaná 24. 10. 2020 není platnou závětí zakládající dědické právo v ní uvedené osoby, a to z důvodu nedostatku obsahových náležitostí listiny, neboť tato závěť neobsahuje výslovné prohlášení zůstavitelky, že listina obsahuje její vůli, dále pro nedostatek formálních náležitostí listiny – neschopnost číst a psát, když podle žalobkyně byla zůstavitelka ke dni 24. 10. 2020 v takovém zdravotním stavu, že nebyla schopna číst, ani psát a byla zcela odkázána na jiné osoby. Měly tedy být dodrženy formální požadavky ustanovení § 563 odst. 1 občanského zákoníku, případně forma veřejné listiny podle § 563 odst. 3 občanského zákoníku. Závěť je proto pro rozpor se zákonem podle žalobkyně neplatná. Dále namítala nedostatek formálních náležitostí listiny týkající se svědků závěti. Podle žalobkyně jedním ze svědků pořízení listiny sepsané dne 24. 10. 2020 byla paní , jméno FO, , která je manželkou synovce zůstavitelky , tituly před jménem, , jméno FO, (syn starší sestry zůstavitelky). Tato osoba je v příbuzenském vztahu k panu , jméno FO, , respektive k panu , Jméno žalované, , přičemž újmu způsobenou některému z nich by nepochybně pociťovala jako újmu vlastní. Takovou újmou by přitom byl stav, kdyby podle závěti sepsané dnes 17. 6. 2020, dědily osoby mimo rodinu zůstavitelky, a to konkrétně žalobkyně. , jméno FO, tak podle žalobkyně nebyla způsobilá být svědkem pořízení listiny sepsané 24. 10. 2020, a proto je závěť pro rozpor s ustanovením § 1540 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Dále žalobkyně namítala neschopnost zůstavitelky posoudit následky svého jednání. Podle žalobkyně byla zůstavitelka v době sepsání listiny ze dne 24. 10. 2020 pod dlouhodobým vlivem opiátu Fentanyl a antidepresiva Mirtazapin, jejichž kombinace navozuje změnu duševního stavu až halucinace. Z toho důvodu zůstavitelka nebyla pro momentální duševní poruchu, respektive momentální duševní nedostatečnost, schopna posoudit následky svého jednání, tj. posoudit práva či povinnosti, které z jejího jednání vzniknou, změní se nebo zaniknou., event. nebyla schopna své jednání ovládnout, čímž byly u této listiny naplněny důvody neplatnosti právního jednání učiněného v duševní poruše podle § 581 občanského zákoníku. V období, do něhož spadá den pořízení listiny 24. 10. 2020, byla žalobkyně i často přítomna u lůžka zůstavitelky po dobu několika hodin denně. Zůstavitelka v tomto období nebyla schopna říci souvislou větu nebo udržet cokoliv v ruce, nebyla nepochybně schopna ani se podepsat. I kdyby listina sepsaná dne 24. 10. 2020 byla platně pořízenou závětí, nemůže tato listina vyloučit použití závěti sepsané zůstavitelkou dne 17. 6. 2020 ve vztahu k žalobkyni, a to z toho důvodu, že závětí sepsanou dne 17. 6. 2020 odkázala zůstavitelka žalobkyni „polovinu našeho bytu“, čímž byla nepochybně míněna bytová jednotka číslo , hodnota, , nacházející se v domě čp. , hodnota, v obci , adresa, , část obce a k. ú. , adresa, , která ke dni pořízení závěti byla ve společném jmění manželů zůstavitelky a , jméno FO, . Listinou sepsanou dne 24. 10. 2020 odkázala zůstavitelka panu , jméno FO, „veškerý svůj movitý a nemovitý majetek nacházející se v jejím výlučném vlastnictví“. Do výlučného vlastnictví zůstavitelky však nemohla náležet předmětná bytová jednotka, neboť ta náležela do společného jmění manželů zůstavitelky a , jméno FO, . Dědění veškerého majetku ve výlučném vlastnictví zůstavitelky panem , jméno FO, podle závěti sepsané 24. 10. 2020 v případě platnosti této závětní listiny by tedy nemohlo vyloučit dědění poloviny předmětné bytové jednotky žalobkyní podle závěti sepsané 17. 6. 2020.

2. První žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V písemném vyjádření k žalobě uvedl, že není pravdivé tvrzení žalobkyně, že závěť sepsaná zůstavitelkou dne 24. 10. 2020 neobsahuje formulaci, že listina je její poslední vůli. Naopak obsahuje výslovné prohlášení vyjádřené ve druhé větě odspodu doslovně „prohlašuji, že se jedná o mou poslední vůli“. Uvedl dále, že zůstavitelka nebyla vzhledem ke svému stavu schopna souvisle napsat delší text, ale byla zcela při vědomí, schopna se seznámit s obsahem tohoto právního jednání prostřednictvím osoby, kterou si zvolila, jak je zaprotokolováno ve spisu vedeném notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, . Znění závěti bylo žalovaným čteno nahlas a její obsah s ní byl komunikován. Zůstavitelka listinu vlastnoručně podepsala. Po celou dobu byla při vědomí, sice fyzicky velmi zesláblá, ale mentálně plně schopná vnímat situaci, vyjádřit svou vůli a listinu podepsat. Bylo tak zcela bez pochyby postupováno v souladu s § 563 odst. 1 občanského zákona. Tvrzení žalobkyně o tom, že zůstavitelka nebyla schopna vyjádření své vůle, je nepravdivé. Tomu nasvědčuje i vyjádření Centra sociálně zdravotních služeb, konkrétně vrchní sestry , jméno FO, , které mělo zůstavitelku v péči od 23. 10. 2023 až do 26. 10. 2023, kdy byla předána do hospicové péče. V písemném prohlášení se uvádí, že v tomto období byla zůstavitelka plně orientována místem, časem i osobou. Během ošetřování komunikovala s personálem, spolupracovala při zdravotních úkonech a všemu porozuměla. Uspokojivý mentální stav zůstavitelky potvrzuje i , tituly před jménem, , jméno FO, , kněz z kláštera Nejsvětější trojice Řádu bosých karmelitánek, který byl k zůstavitelce povolán dne 24. 10. 2020 v dopoledních hodinách, aby mohla v souladu se svou vírou přijmout svátost smíření. Důkazem toho, že 24. 10. 2020 byla zůstavitelka zcela orientována, je také fakt, že tento den telefonovala , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který byl jejím synovcem, a dlouhodobě ošetřujícím lékařem. Stejně tak to může potvrdit paní , jméno FO, , která docházela přibližně třikrát v týdnu do domácnosti zůstavitelky, aby pomohla s domácími pracemi a úklidem. Pokud se týká nezpůsobilosti svědkyně , jméno FO, , pak není vůči zůstavitelce ani žalovanému osobou blízkou ve smyslu § 22 odst. 1 občanského zákona. Není příbuznou v řadě přímé, sourozencem, manželem nebo partnerem, ani jinou osobou v rodinném poměru. Je druhou manželkou synovce zůstavitelky, se kterou zůstavitelka i žalovaní udržovali korektní a zdvořilostní vztah. V žádném případě se nelze domnívat, že jejich újmu by , jméno FO, pociťovala jako újmu vlastní. Nemá žádný zájem na výsledku tohoto dědického řízení. Ten žádným, ani minimálním způsobem, neovlivní jejich život, nijak neparticipuje na majetku zůstavitelky ani prvního žalovaného. Ten při zajišťování všech potřebných náležitostí pro to, aby zůstavitelka mohla sepsat allografní závěť, logicky jako svědka oslovil osobu, která je důvěryhodná a kterou nějakým způsobem znal on i zůstavitelka a která by byla schopna a ochotna se dostavit v určeném čase a místě. Zůstavitelka byla dne 24. 10. 2020 zcela při smyslech a mohla komunikovat. Do péče hospicu byla předána až 26. 10. 2020, a až toho dne jí byla zvýšena medikace. Z toho plyne, že v den sepsání allografní závěti nebyla zůstavitelka ve stavu momentální duševní poruchy nebo momentální duševní nedostatečnosti, tak, aby nebyla schopna posoudit následky svého jednání, respektive aby své jednání nemohla ovládat. Naopak je svědecky i dokumentačně doloženo, že si byla velmi dobře vědoma toho, co činí, a činila to s úmyslem uvést své záležitosti do pořádku. Není tedy žádný důvod se domnívat, že by byly naplněny důvody neplatnosti právního jednání učiněného v duševní poruše podle § 581 občanského zákona. Při formulaci své poslední vůle byla zůstavitelka vedena myšlenkou, že veškerý její majetek by měl zdědit její manžel. Za tímto účelem požádala svého syna (prvního žalovaného), aby zajistil všechny potřebné náležitosti k tomu, aby tuto závěť mohla pořídit, i když už neměla fyzickou sílu na to, aby ji napsala vlastnoručně. Svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, mohou dosvědčit, že několikrát opakovala a zdůrazňovala „všechno , jméno FO, , všechno přijde , jméno FO, “. Toto je také uvedeno v protokolu z jednání u notářky , tituly před jménem, , jméno FO, . Zůstavitelka se se svým manželem takto oslovovali, bylo to myšleno familiárně a dokreslovalo to jejich letitý pevný vztah. Formulaci, jakou zvolila pro allografní závěť, tedy „odkazuji veškerý svůj movitý a nemovitý majetek nacházející se v mém výlučném vlastnictví, jakožto veškerou finanční hotovost svému manželovi , jméno FO, “ odrážela její vůli ve smyslu „chci vše, co je mé, bylo po mé smrti jeho“. Ani ona, ani svědkyně této vůle nejsou právně vzdělané a v tu chvíli nebyly schopny rozlišit institut společného jmění manželů a výlučného vlastnictví. Zato všechny chápaly smysl tohoto vyjádření směřujícího k tomu, že zůstavitelka si přeje odkázat vše svému manželovi. Zůstavitelka a , jméno FO, byli manželé více než 60 let, téměř všechen jejich majetek byl společným jměním manželů. Pokud by zůstavitelka chtěla odkázat manželovi pouze to, co je výlučně její, neměla by mu snad kromě osobních věcí co odkázat, neboť v podstatě neměla výlučného majetku. Je naprosto zřejmé, že zůstavitelka měla na mysli majetek, který jí náleží z titulu SJM. Tuto citaci navíc použili účastníci sepsání allografní závěti z dostupného obecného vzoru, která měla odrážet její jednoduchý odkaz „vše , jméno FO, “. První žalovaný považuje závěť sepsanou dne 17. 6. 2020 za neplatnou. Domnívá se, že tato závěť není psaná vlastnoručně zůstavitelkou a není zůstavitelkou ani vlastnoručně podepsána. Žalovaný byl se zůstavitelkou jako její syn v úzkém kontaktu. Má k dispozici mnoho listinných dokumentů psaných zůstavitelkou. Znal její způsob vyjadřování a její písmo, může tedy s jistotou tvrdit, že písmo a způsob vyjadřování neodpovídá tomu, jak by to napsala vlastnoručně zůstavitelka. Ohledně obsahu textu žalovaný uvedl, že způsob vyjadřování neodpovídá tomu, jak se vyjadřovala zůstavitelka. Téměř nikdy nepoužívala zdrobněliny, o svých zvířatech mluvila vždy jako o psech a kočkách. Je podle žalovaného nemyslitelné, že by v tak základním dokumentu změnila své letité vyjadřovací způsoby a psala o nich jako o „pejscích a kočičkách“ a jako o „zvířátkách“. Naprosto zásadní pochybnosti a výhrady má žalovaný k vlastnoručnímu podpisu holografní závěti. Zůstavitelka se nikdy nepodepisovala malým tiskacím písmem a nikdy nevypisovala všechna písmena svého jména i příjmení takto odděleně a čitelně. Takovýto podpis nelze najít na žádném jí podepsaném dokumentu, které jsou až doposud k dispozici. Zůstavitelka se také nikomu z nejbližších rodinných příslušníků, tedy ani žalovanému a svému manželovi, nikdy nezmínila o tom, že by chtěla žalobkyni odkázat nějaký majetek, vždy se v rodině mluvilo o tom, že majetek, a to především byt, ve kterém zůstavitelka s manželem žili, zůstane v rodině a připadne jednou dvěma dětem žalovaného, které jsou obě postiženy těžkou formou autismu a nejsou schopny se samy o sebe postarat. Hlavní motivací zůstavitelky a jejího manžela vždy bylo, aby tyto děti neskončily v ústavu bez péče a bez prostředků. Zůstavitelka až do své smrti nikomu neřekla o existenci holografní závěti, o tom, že by nějakou závěť sepsala, že by chtěla odkázat nemovitý majetek nějaké osobě mimo nejbližší rodinu. V době, kdy zůstavitelka pořizovala allografní závěť, tedy 24. 10. 2020, nikdo z jejích blízkých o existenci holografní závěti nevěděl. První informaci dostal až manžel zůstavitelky den před její smrtí. Žalobkyně tehdy přišla do bytu, kde zůstavitelka se svým manželem žila a zeptala se ho, zda ví o její dohodě se zůstavitelkou, o tom, že bude dědit polovinu tohoto bytu. Manžel zůstavitelky byl zcela šokován tímto sdělením a dotazoval se žalobkyně, zda o tom ví žalovaný. Žalobkyně měla odpovědět, že nemá žalovanému nic říkat, že mu do toho nic není. Holografní závěť spolu s přihláškou do domova důchodců ve , adresa, byla nalezena v pokoji zůstavitelky na skříni až po smrti zůstavitelky, kde ji našla hospodyně , jméno FO, . , jméno FO, chvíle, kdy žalobkyně sdělila manželovi zůstavitelky, že bude dědit polovinu bytu, a následné nalezení holografní závěti způsobily manželovi zůstavitelky naprostý šok a veškeré události s tím související, které následovaly, mu způsobily těžké trauma a fatálně se podepsaly na jeho zdraví, jež se rapidně zhoršovalo, a on dne 23. 12. 2021 zemřel. Tato fakta ještě před svou smrtí zanesl do svého čestného prohlášení ze dne 7. 7. 2021. Žalovaný dále uvedl, že kromě toho nebyly ani splněny podmínky, za kterých měla žalobkyně podle této závěti získat majetek z dědictví. V holografní závěti se píše, že zůstavitelka odkazuje žalované majetek s tím, že se po její smrti postará o její dvě kočky, a především o jejího manžela. Závěť obsahuje doslova tuto citaci: „polovinu našeho bytu odkazuji , tituly před jménem, , jméno FO, , která se stará o mého pejska a postará se i o mé kočičky. Toto činím zejména z toho důvodu, že mi na mých zvířátkách velice záleží. Dále vím, že se , Jméno žalobkyně, postará ruku v ruce s mým synem o mého manžela , tituly za jménem, , jméno FO, “. Žalobkyně se však v bytě zůstavitelky objevila naposledy den před její smrtí, kdy bylo zjevné, že se její život počítá již jen na hodiny, aby manželu zůstavitelky sdělila informaci o svém tvrzeném dědickém právu. Z nalezené přihlášky do domova důchodců ve , adresa, plyne, jakým způsobem se žalobkyně chtěla „postarat“ o manžela zůstavitelky. Žalobkyně od této své poslední návštěvy neprojevila elementární zájem o kočky, ani o manžela zůstavitelky, a s prvním žalovaným nekomunikuje. Od smrti zůstavitelky se o jejího manžela, o kočky i byt staral žalovaný spolu se svou manželkou. A od tohoto data až doposud také hradí veškeré náklady a poplatky spojené s bytem a kočkami a zařizuje vše potřebné. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně se se zůstavitelkou znaly poměrně dlouho, jejich vztah byl založen ryze na péči o zvířata, žalobkyně docházela do bytu zůstavitelky, nabízela jí do péče další zvířata, ta je však již nechtěla vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu. Dva roky před smrtí se žalobkyni podařilo zůstavitelku přesvědčit, aby si vzala do péče malého psa s tím, že jí bude s jeho výchovou pomáhat, až nebude moci, a převezme si psa do péče. Skutečně si ho převzala několik měsíců před smrtí zůstavitelky a poté jí posílala videa s tímto psem. Tímto způsobem udržovala si zůstavitelkou kontakt. Žalobkyně vlastní útulek pro zvířata, a kromě toho je společníkem nebo jinak zainteresovanou osobou v mnoha společnostech, které se zabývají mimo jiné obchodováním a správou nemovitostí. Po poučení notářkou , tituly před jménem, . , jméno FO, o jejím právu podat žalobu na určení dědického práva žalobkyně reagovala vyjádřením, že to není zdaleka poprvé, a že moc dobře ví, co má dělat. Žalobkyně také velmi často zmiňovala, že pravidelně jezdí pro kočky a psy po celé republice, které jí přenechávají starší lidé. Podle prvního žalovaného tak žalobkyně jednala zcela zištně. Více než o blaho zůstavitelky, jejího manžela a jejích koček podle názoru prvního žalovaného šlo žalobkyni o majetek. Od smrti zůstavitelky dne 6. 11. 2020 až do smrti manžela zůstavitelky, tj. do 23. 12. 2021, tedy po dobu více než jednoho roku, neprojevila žádný zájem o jeho osobu nebo o kočky, ani o domácnost, nejevila zájem o chod a údržbu bytu ani po smrti manžela zůstavitelky, až doposud se nezajímala o to, jakým způsobem je postaráno o kočky, a zda jsou řádně hrazeny náklady spojené se správou a údržbou bytu.

3. Druhá žalovaná navrhla rovněž zamítnutí žaloby, když nárok uplatněný žalobou neuznala. Uvedla, že zůstavitelku paní , jméno FO, znala od roku 1968, kdy druhou žalovanou jako osmiletou začala učit paní , jméno FO, hrát na klavír, a tam se zrodil jejich blízký vztah. Spojovalo je pevné přátelství po celý život, a to jak se zůstavitelkou, tak i s jejím manželem, , tituly před jménem, , jméno FO, . Prvního žalovaného zná druhá žalovaná od jeho narození a stýká se s ním i s celou jeho rodinou. Celý život chodila k rodině zůstavitelky na návštěvy do jejich bytu a jezdila za nimi v létě na chalupu. K celé rodině měla blízký vztah a o zůstavitelce a její rodině měla i důvěrné informace. I žalobkyni zná druhá žalovaná osobně. Zůstavitelka o žalobkyni mluvila v souvislosti s jejím provozováním útulku pro zvířata, a jelikož zůstavitelka chovala celý život psy a kočky, byla v této souvislosti v kontaktu se žalobkyní. Po smrti posledního psa zůstavitelka prohlásila, že už žádného psa nechce a pečovala jen o dvě staré kočky. I přes toto rozhodnutí jí žalobkyně přibližně dva roky před smrtí zůstavitelky přivezla psa, který budil u zůstavitelky soucit, a proto si ho ponechala. Po nástupu těžké nemoci zůstavitelky si žalobkyně tohoto psa několikrát odvezla a zase přivezla zpátky, což se nyní jeví druhé žalované jako účelové jednání, neboť žalobkyně potřebovala udržet další kontakt se zůstavitelkou a věděla, že zůstavitelka má pro zvířata slabost, a při vědomí svého terminálního zdravotního stavu si na psovi vybuduje závislost. K závěti ze dne 24. 10. 2020 druhá žalovaná uvedla, že zůstavitelka vždy hovořila o odkázání svého majetku svému manželovi , jméno FO, , který byl pro ni i celoživotní oporou, a potažmo hovořila o zajištění svým majetkem syna , jméno FO, , tedy prvního žalovaného, a to především z důvodu finančního zabezpečení doživotní péče o jeho dvě těžce postižené nezletilé děti, které jsou dnes zcela odkázány na osobní péči prvního žalovaného a jeho manželky, a do budoucna bude třeba jim zajistit péči třetí osoby, a k tomu měl sloužit především byt, který je předmětem dědictví, a který si nárokuje z jedné poloviny žalobkyně. Životní situace dětí prvního žalovaného zůstavitelce nikdy nebyla lhostejná. Druhá žalovaná nikdy neslyšela zůstavitelku hovořit o tom, že by chtěla jakkoliv žalobkyni zahrnout do své závěti. Je jí pouze známo, že žalobkyni za svého života poskytovala finanční prostředky na podporu jejího útulku. Naopak vždy zmiňovala s obdivem, že manželé , jméno FO, jsou dostatečně finančně zajištěni a považovala je za filantropy, a tedy ani z tohoto jejího tvrzení není patrno, že by považovala za nutné žalobkyni zajistit svým majetkem a odkázat jí svůj majetek. Podle druhé žalované listina z 24. 10. 2020 obsahuje jasné prohlášení, že se jedná o poslední vůli zůstavitelky. Závěť byla podepsána před dvěma současně přítomnými svědky a naplnila tak požadavky platné závěti. Podle druhé žalované svědkyně , jméno FO, není v příbuzenském poměru s prvním žalovaným a nebyla v příbuzenském poměru ani s , jméno FO, , manželem zůstavitelky, kterému svůj majetek závětí zůstavitelka odkázala. Svědkyně je manželkou bratrance prvního žalovaného, pana , tituly před jménem, , jméno FO, , který řídil veškeré léčení zůstavitelky, a tedy k zůstavitelce, manželu zůstavitelky a k prvnímu žalovanému není v příbuzenském poměru ve smyslu § 22 odst. 1 občanského zákona, a tato svědkyně ani její manžel nejsou označení jako dědici majetku zůstavitelky. Tvrzení, že pro poměr k , jméno FO, a k prvnímu žalovanému by nepochybně pociťovala jejich újmu jako újmu vlastní, nelze přijmout. Tvrzení, že podle závěti ze dne 17. 6. 2020 by dědily jiné osoby mimo rodinu, zní nepochopitelně, neboť nikdo z přítomných o závěti ze dne 17. 6. 2020 nevěděl a ani vědět nemohl. Dále , tituly před jménem, , jméno FO, a jeho žena , jméno FO, v závěti osobně uvedeni nejsou, a tedy ani nemohli mít zájem na obsahu závěti pořízené dne 24. 10. 2020. Podle druhé žalované svědkyně , jméno FO, , se kterou je druhá žalovaná v přátelském vztahu, pak rozhodně nepociťuje újmu z faktu, že by měla být druhá žalovaná dědičkou starožitného prstenu podle závěti, i toto tvrzení považuje druhá žalovaná za zcela irelevantní. Druhá žalovaná dále rozporovala duševní poruchu zůstavitelky a její neschopnost posoudit následky svého jednání, které žalobkyně zůstavitelce přisuzuje. Druhá žalovaná byla se zůstavitelkou v úzkém pravidelném kontaktu i v době její nemoci, a může potvrdit, že do 26. 10. 2020, kdy byla přijata do hospicové péče, byla schopna rozhovoru a byla zcela schopna vyjádřit svou vůli. V sobotu 24. 10. 2020 zůstavitelku navštívil kněz, který jí poskytl zpověď, a ten by tak neučinil, pokud by zůstavitelka nebyla zpovědi schopná. Druhá žalovaná po smrti zůstavitelky často navštěvovala jejího manžela pana , jméno FO, . Po nějaké době se jí svěřil s tím, že žalobkyně má podle jakési závěti dědit polovinu jejich bytu a obává se, že se bude muset vystěhovat do zařízení pro seniory ve , adresa, , neboť tato přihláška byla spolu se závětí ze dne 17. 6. 2020 nalezena v bytě, a to paní, která chodila do domácnosti uklízet. Žalobkyně mu měla podle tvrzení pana , jméno FO, sdělit, že taková závěť existuje, dotázala se ho, zda o závěti ze dne 17. 6. 2020 ví a měla mu říci, ať to neříká synovi, že mu do toho nic není. On to opravdu nějakou dobu držel v sobě, pak se ale synovi svěřil. Obsah závěti ze dne 17. 6. 2020 nedokázal manžel zůstavitelky do své smrti pochopit. Považoval to za naprosté selhání vztahu a jako manipulaci žalobkyně s jeho manželkou, a při každém jednání o tom takto hovořil. Žalobkyně pak manžela zůstavitelky nikdy nekontaktovala, nestarala se ani o dvě kočky, které v bytě zůstaly a byly zcela v péči pana , jméno FO, , a následně v péči prvního žalovaného a jeho rodiny. , jméno FO, věděl o existenci závěti ze dne 24. 10. 2020, ale existenci závěti ze dne 17. 6. 2020 nemohl vůbec pochopit. Jeho stav se od momentu, kdy se dozvěděl o existenci této závěti, pod tíhou takových informací rapidně zhoršil a podle druhé žalované i tato psychická zátěž značně uspíšila jeho odchod.

4. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 29. 1. 2024 uvedla, že zůstavitelka byla silná a svéhlavá osobnost, svá rozhodnutí neměnila na ničí radu nebo pokyn, ať už to byl kdokoliv, v žádném případě se sebou nenechávala manipulovat. Jako dcera notáře si byla jistá, že jí sepsaná závěť má všechny náležitosti a bude platná, což se potvrdilo. Věděla, že vydědění potomka by mohlo být právně problematické, proto to neudělala. , jméno FO, , Jméno žalované, (první žalovaný) od ní převzal do úschovy zlaté mince v tehdejší hodnotě 500 000 Kč (cca rok 2019), které se měly stát součástí jeho dědického podílu, avšak do dědického řízení je nepřihlásil. Stejně tak ani umělecká díla nebyla nijak oceněná. Žalobkyně se se zůstavitelkou znala asi 20 let, navštěvovaly se jako rodiny, trávily spolu Vánoce, jezdily na výlety, jednou i na zahraniční dovolenou. Zůstavitelku i jejího manžela doprovázela žalobkyně i na lékařská vyšetření a oba navštěvovala v nemocnici, spojovala je péče o opuštěná zvířata. Podle žalobkyně měla zůstavitelka ke svému synovi velice rezervovaný vztah, vyčítala mu smrt jeho partnerky, která před lety spáchala sebevraždu jeho střelnou zbraní. Zůstavitelka měla se zesnulou partnerkou prvního žalovaného velice blízký vztah a nikdy to synovi neodpustila. S jeho současnou manželkou pak neměla vztah takřka žádný, rodiny se nenavštěvovaly, s vnoučaty se nestýkali. Před svým synem podle žalobkyně zůstavitelka preferovala svého synovce , tituly před jménem, , jméno FO, , který žije převážně v USA, s ním i jeho manželkou , jméno FO, udržovala zůstavitelka čilý osobní i telefonický kontakt. Žalobkyně dále popřela, že by se za pomoci psa pořízeného paní , jméno FO, snažila s ní udržovat kontakt a závislost na své osobě. Popřela rovněž, že by jí zůstavitelka poskytovala jakékoliv finance na provoz azylu pro opuštěná zvířata. K podpoře opuštěných zvířat měl sloužit právě odkaz jejího podílu na bytu. V době, kdy byla zůstavitelce sdělena fatální diagnóza, řekla žalobkyni, že by ráda převedla investiční cenné papíry na svého manžela, proto si mohla myslet, že podepisuje nikoliv svoji závěť, tuto záležitost totiž považovala za uzavřenou, ale převod předmětného investičního účtu, což by výroku „všechno na , jméno FO, “ odpovídalo, pokud byl kdy pronesen. Žalobkyně dále vyslovila domněnku, že listina ze dne 24. 10. 2020 vznikla až po smrti zůstavitelky poté, co byla nalezena kopie holografní závěti ze dne 17. 6. 2020, nebo až poté, co bylo doručeno předvolání k projednávání pozůstalosti, kde byla uvedena i žalobkyně. Zůstavitelka měla také velkou starost o manžela, jak bude zvládat život o samotě, protože v záležitostech domácnosti nebyl nikdy příliš zdatný. Žalobkyně jí proto navrhla podat pro něj přihlášku do domova pro seniory ve , adresa, , který je v blízkosti bydliště žalobkyně, aby za ním mohla docházet. Zůstavitelka s tím souhlasila. Pokud se týká péče o dvě kočky zůstavitelky, pak žalobkyně uvedla, že jí nebylo umožněno prvním žalovaným se o kočky postarat.

5. Žalobkyně nad rámec žaloby vypověděla, že byly se zůstavitelkou přítelkyně. Scházely se většinou u paní , jméno FO, doma. Spojovala je péče o opuštěná zvířata, přátelily se i jako rodiny, byly společně i na dovolené. Podle žalobkyně očekávala paní , jméno FO, větší péči o sebe ze strany prvního žalovaného. Uvedla ale, že vztah nebyl nijak zvlášť vřelý oboustranně. Uvedla, že od soboty 24. října 2020 se až do úmrtí paní , jméno FO, , tedy do pondělí, střídaly v péči o ni s paní , jméno FO, , která byla její placená pomocnice v domácnosti. V době úmrtí paní , jméno FO, bylo jejímu manželovi doktoru , jméno FO, bezmála 90 let, byl nemocný, ale podle žalobkyně měl myšlení nepoškozené. První žalovaný docházel do bytu obden, zdržel se jen 15–20 minut a obvykle přivážel nákupy. Když žalobkyně viděla paní , jméno FO, v pondělí 24., ležela bez hnutí a žalobkyně od ní slyšela pouze oslovení „Petruško“. O závěti ze dne 24. 10. se paní , jméno FO, žalobkyni nezmiňovala, podle žalobkyně již ani nebyla schopná hovořit. První závěť předala paní , jméno FO, žalobkyni v červenci 2020, kdy ji byla žalobkyně navštívit v nemocnici na , právnická osoba, . Tam se domlouvaly, co a jak má případně žalobkyně zařídit, jak se starat o psa, kočky a taky o manžela paní , jméno FO, . Synovi také chtěla paní , jméno FO, něco zanechat, a proto v této závěti majetek vlastně rozdělila. To, že hodlá sepsat tuto závěť, paní , jméno FO, žalobkyni avizovala. Podle žalobkyně sepsala paní , jméno FO, tuto závěť kvůli zvířatům, o které žalobkyně pečuje. Není to poprvé, co takto žalobkyně něco zdědila. O různých variantách takové závěti se paní , jméno FO, žalobkyni zmiňovala už asi 10 let před smrtí. Detaily však žalobkyně zjistila, až když si závěť přečetla. Podle žalobkyně rodina paní , jméno FO, o této závěti věděla, protože jinak by neměla potřebu organizovat sepsání druhé závěti. Žalobkyně sama rodinu paní , jméno FO, o závěti neinformovala. Uvedla, že umístění doktora , jméno FO, do seniorského domu skutečně domlouvala, a to s paní , jméno FO, , a to z toho důvodu, že rodina prvního žalovaného by vzhledem k postiženým dětem a péči o ně neměla kapacitu se o něj postarat. Žádost o umístění do domova seniorů žalobkyně předala paní , jméno FO, . Po úmrtí paní , jméno FO, žalobkyně onemocněla covidem, takže nemohla navštěvovat pana , jméno FO, , a když se vyléčila a měla zájem ho navštívit, sdělil jí pan , jméno FO, telefonicky, že si syn takové návštěvy nepřeje, dokud se nevyřeší záležitost s bytem. Není tedy podle žalobkyně pravdivé tvrzení žalovaných, že pana , jméno FO, první závěť psychicky zlikvidovala. I když už byl o této závěti informován, napsal žalobkyni vánoční přání. S panem doktorem , jméno FO, hovořila žalobkyně telefonicky naposledy začátkem roku 2021. Žalobkyně se o kočky paní , jméno FO, nestarala po úmrtí paní , jméno FO, , protože věděla, že je o ně postaráno u pana doktora , jméno FO, , a po jeho úmrtí žalobkyni řekl první žalovaný, že je o zvířata postaráno. Žalobkyní provozovanému Spolku na ochranu zvířat byl odkázán majetek třikrát, a pouze v jednom případě s tím byl spojen soudní spor. Žalobkyně viděla naposledy doktora , jméno FO, v den úmrtí jeho manželky. Za svého života paní , jméno FO, podporovala útulek provozovaný žalobkyní finančně i nákupem krmení, dek a venčením psů.

6. První žalovaný vypověděl, pokud se týká závěti, že matku přivezl v pátek 23. z nemocnice, kde se se všemi expresivně loučila, včetně rozdávání dárků. Když ji přivezl domů, chovala se, jako by se nic nedělo, řekla mu, že musí uklízet a požádala ho, aby zařídil kněze. Kněz pak skutečně následujícího dne přišel, ale žalovaný u toho nebyl přítomen. Hovořil po tu dobu s otcem. Kněz pobyl u paní , jméno FO, půl nebo tři čtvrtě hodiny, řekl žalovanému, že maminka je dobrá, že vnímá situaci dobře, a že je připravená. Bezprostředně po odchodu kněze vstoupil první žalovaný k mamince do pokoje, a ona na něj vychrlila seznam pokynů, co má udělat, na co nesmí zapomenout, i když žalovaný věděl, co má dělat. Pak mu také řekla: teď to ještě sepíšeme, aby bylo všechno na , jméno FO, , aby bylo na něj všechno přepsáno. , jméno FO, opravdu záleželo na tom, co bude s jejím manželem. Byla to v tu dobu její základní starost, nepřemýšlela vůbec o sobě a řekla, ať si její manžel všechno rozhodne sám. , jméno FO, mu ještě řekla, že už závěť nemůže sepsat sama. První žalovaný se proto podíval na internet, jak se píše závěť, zeptal se paní , jméno FO, , zdali závěť zvládne podepsat, a ona to potvrdila. Protože však u toho museli být dva svědci, řekl to paní , jméno FO, , a ona navrhla , jméno FO, a , jméno FO, . První žalovaný Hanku nepovažoval za dobrý nápad, vzhledem k tomu, že pro paní , jméno FO, pracuje, a navrhl svědkyni , jméno FO, , kterou paní , jméno FO, odsouhlasila. První žalovaný proto obě tyto svědkyně požádal o svědectví u závěti. Na internetu našel nějaký vzor závěti, který mu připadal použitelný, upravil ho a vytiskl. Celou záležitost vnímal jako naprosto formální krok. Hlavní pro paní , jméno FO, bylo, aby její manžel disponoval majetkem a mohl se rozhodnout, jak to bude chtít do budoucna, včetně bydlení. Do té doby totiž rozhodovala o většině věcí paní , jméno FO, , a její manžel byl spíše v pasivní roli. Když závěť vytiskl, to už byly přítomné svědkyně, přečetl ji, zdali je to takhle v pořádku. , jméno FO, si přála zakomponovat do závěti, že ji dělá proto, jak se o ní manžel hezky staral, a proto to tam první žalovaný zakomponoval a přečetl před zůstavitelkou a oběma svědkyněmi. , jméno FO, byla v posteli v polosedu, v pololehu, měla hodně polštářů a závěť podepsala překvapivě energicky. Svědkyně to podepsaly zároveň. , jméno FO, dala najevo souhlas s textem závěti jednoznačným kývnutím a ještě gestem, když chtěla podat knížku a závěť podepsala. Když s ní pak posléze první žalovaný mluvil ještě po telefonu, jediná její starost byla, aby vypadala dobře, protože věděla, že ji čeká paliativní péče, která ji utlumí. Řešila ještě zimní pneumatiky na auto. O předchozí závěti paní , jméno FO, s prvním žalovaným vůbec nehovořila. Mezi pokyny, které dávala prvnímu žalovanému ještě před podpisem závěti bylo, ať se určitě vyrovná se žalobkyní, aby neměla náklady spojené s tím, jak se o ni musela starat. Po úmrtí paní , jméno FO, se prvnímu žalovanému otec svěřil, co mu řekla žalobkyně večer nebo možná dva dny před úmrtím paní , jméno FO, . První žalovaný ho uklidnil, že je sepsána druhá závěť. , jméno FO, starší však bral celou věc velmi citově, úkorně a byl z celé věci velmi traumatizovaný.

7. Druhá žalovaná jako účastnice řízení vypověděla nad rámec písemného vyjádření k žalobě, že její přátelství se zůstavitelkou bylo dlouhé a velmi intenzivní. Měly stejné zájmy, měly si o čem povídat, stejně tak s manželem zůstavitelky, panem , jméno FO, . Pokud nebylo možné stýkat se z časových důvodů fyzicky, byly v kontaktu alespoň telefonickém. , jméno FO, vždy měla o druhou žalovanou zájem. Druhá žalovaná o paní , jméno FO, fyzicky nepečovala, ale navštěvovala ji i v době, kdy byla paní , jméno FO, hospitalizovaná. Naposledy paní , jméno FO, viděla ještě v týdnu po 24. říjnu, když už byla sepsaná závěť. I když už byla paní , jméno FO, v pokročilém stadiu nemoci, ještě spolu hovořily. Druhá žalovaná je také informována o tom, že byl u paní , jméno FO, kněz. O závěti paní , jméno FO, druhé žalované nic neřekla. Podle druhé žalované, i když už byla paní , jméno FO, v posledních dnech velmi slabá a hodně spala, neprojevovala se psychicky „mimo“. , jméno FO, s manželem vycházela velmi dobře, měla velmi sveřepý humor, nazývala ho , jméno FO, , ale hluboce si ho vážila. Když se , tituly za jménem, , jméno FO, dozvěděl o závěti ve prospěch žalobkyně, byl z toho zjevně zdrcen. Druhá žalovaná si nedokáže vysvětlit, z jakého důvodu, pokud je to skutečně závěť podepsaná a sepsaná paní , jméno FO, ve prospěch žalobkyně, proč ji napsala. , jméno FO, byla na svého syna (prvního žalovaného) velmi přísná. Byla ironická, ale rozhodně mu důvěřovala, a on se také o ni staral, vozil ji k lékařům a na sklonku jejího života jí byl vždy absolutně k dispozici.

8. Z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne 23. 8. 2023, které nabylo právní moci dne 22. 9. 2023, soud zjistil, že soudní komisařka uložila žalobkyni, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u zdejšího soudu žalobu proti pozůstalému synovi , Jméno žalované, , též jako procesnímu nástupci pozůstalého manžela , jméno FO, , a paní , Jméno advokátky B, na určení, že je dědičkou zůstavitelky ze závěti.

9. Z rukou psané listiny nazvané Má závěť ze dne 17. 6. 2020 s podpisem , jméno FO, , soud zjistil, že zůstavitelka v této listině uvedla: „Pro případ mé smrti činím po zralém uvážení, bez jakéhokoliv nátlaku a omylu, tuto svou závěť. Svému synovi, , Jméno žalované, odkazuji všechno své zlato i šperky, kromě briliantového prstenu s rubínem. Tento prsten odkazuji své přítelkyni , Jméno advokátky B, , která byla ke mně hodná a často mi v mém životě pomohla. Polovinu našeho bytu odkazuji , tituly před jménem, , jméno FO, , která se stará o mého pejska a postará se i o mé kočičky. Toto činím, zejména z toho důvodu, že mi na mých zvířátkách velice záleží. Dále vím, že se , Jméno žalobkyně, postará ruku v ruce s mým synem , jméno FO, o mého manžela , tituly za jménem, , jméno FO, . Přeji si ovšem, aby můj manžel dožil v našem bytě (bude-li chtít), až do své smrti. Svému manželovi odkazuji veškeré zařízení bytu, které jsme stejně vybudovali společně. Dále mu odkazuji cenné papíry, které stejně pořídil za své úspory a nechal je napsat na mé jméno. Ještě odkazuji svému synovi všechno stříbro, tj. stříbrné příbory a stříbrné umělecké předměty. Žádám všechny, aby z důvodu shora uvedených mou závěť přijali bez námitek, za což jim děkuji. Tuto závěť jsem napsala celou vlastní rukou a opatřila datem. Středa 17. června 2020 , jméno FO, “.

10. Z opisu listiny s datem 24. 10. 2020 soud zjistil, že je v ní uvedeno „Já, níže podepsaná , jméno FO, , nar. 10. 4. 1939, , adresa, , bytem: , adresa, , rodinný stav: vdaná, pořizují pro případ své smrti po zralé úvaze tuto závěť a odkazuji veškerý svůj movitý a nemovitý majetek nacházející se v mém výlučném vlastnictví, jakožto veškerou svou finanční hotovost svému manželovi, , jméno FO, , nar. 1. 12. 1933 v Praze, bytem tamtéž, protože se o mě tak hezky stará na sklonku mých dnů. Tento dokument nahrazuje veškerá má předchozí poslední pořízení. Prohlašuji, že se jedná o mou poslední vůli. Prohlašuji, že se jedná o mé rozhodnutí při plném vědomí a činím tak bez jakýchkoliv nátlaků a přede svědky. V Praze dne 24. 10. 2020 a podpis , jméno FO, “. Na téže listině je dále uvedeno: svědek č. 1 jméno: , jméno FO, , nar. 21. 2. 1968, r.č. , RČ, , č. OP , číslo, , bytem , adresa, dne 24. 10. 2020 a podpis , jméno FO, . Dále je zde uvedeno: svědek č. 2: jméno , jméno FO, , nar. , datum, , r.č. , RČ, , č. OP , číslo, , bytem , adresa, dne 24. 10. 2020 a podpis , adresa, .

11. Z listiny Čestné prohlášení ze dne 7. 7. 2021 podepsané , tituly před jménem, , jméno FO, , podpis ověřen téhož dne, soud zjistil, že toto čestné prohlášení učinil jeho autor v souvislosti s dědickým řízením po své manželce. Uvedl zde: „když byla moje žena asi den před smrtí, už v agónii byla u nás její přítelkyně , Jméno žalobkyně, , narozena , Datum narození žalobkyně, (popsané generálie)… Zeptala se mě, zda vím o dohodě, kterou má s mou manželkou, že bude dědit polovinu našeho bytu: šokovaný jsem řekl, že nic o takové dohodě nevím a ptal jsem se, zda o ní ví náš syn , jméno FO, . , jméno FO, řekla, ať synovi , jméno FO, o tom nic neříkám, že ani ona mu o této dohodě nic říkat nebude, protože mu, cituji, ´do toho nic není.´ Byl jsem z této informace velmi zděšený, protože manželka se nikdy nezmínila o tom, že by chtěla náš společný byt odkazovat mimo nejbližší rodinu. Současně jsem se ale trochu uklidnil, protože jsem informaci pochopil tak, že pokud by existovala taková dohoda, paní , jméno FO, na ni nepřistoupí, nebude žádný majetek vyžadovat a tím pádem není potřeba informovat a děsit mého syna , jméno FO, (popsané generálie)… Byl jsem však přesto z této informace stále v šoku. Nemohl jsem spát a byl jsem zoufalý, ale nechával jsem si vše pro sebe, protože jsem věřil, že k žádnému nároku na náš majetek ze strany paní , jméno FO, nedojde. Nebyl jsem schopen o této situaci s nikým mluvit několik dní. Užíval jsem stále ve vyšších dávkách sedativum Neurol, velmi se mi psychicky i fyzicky přitížilo. Stále jsem však věřil, že paní , jméno FO, jistě nebude nic vymáhat, jak s ohledem na naše letité přátelství, tak s ohledem na má vnoučata, protože ví, že jsou mentálně postižená a naprosto závislá na pomoci druhých ve všech životních situacích. , jméno FO, byla letitá kamarádka mé ženy, panovala mezi námi naprostá důvěra. , jméno FO, má (kromě jiných podnikatelských aktivit) útulek pro zvířata, kam moje žena ráda jezdila, protože měla silný vztah ke zvířatům. , jméno FO, pomohla mé ženě během let několikrát obstarat psa nebo kočku a má žena se na paní , jméno FO, vždy obracela i v situacích, kdy bylo nutné zvířata pohřbít. Zájem o zvířata byl hlavním tématem v přátelství mezi mou ženou a paní , jméno FO, . Mou ženu v posledních dnech její nemoci, mimo jiných, lidí paní , jméno FO, navštěvovala a považoval jsem za projev její laskavosti, že přinesla například jídlo pro mě (žena potravu už přijímat nemohla), jednou u nás i přespala a já jsem byl dojat její ochotou být nám všem v této těžké situaci nablízku. Sám jsem byl tak vystresovaný ze situace a z toho, že i manželka umírá, že jsem hodně spal a byl stále pod vlivem sedativ. Smrt mé ženy pak nastala 6. 11. 2020 v noci a to u nás paní , jméno FO, nebyla. Já jsem spal. Veškerou organizaci věcí kolem zemřelé manželky zařídili na místě přítomní: náš syn , Jméno žalované, , , jméno FO, s manželem , tituly před jménem, , jméno FO, . Pak jsem našel v manželčině pokoji na skříni holografní závěť ze 17. června 2020, ve které manželka odkazuje polovinu našeho bytu paní , jméno FO, s tím, že se o mě a o její dvě kočky bude paní , jméno FO, starat společně s mým synem. O tom, že by má žena napsala takovou závěť, nemám tušení. Vedle závěti ležela přihláška do domova seniorů ve , adresa, . Velmi jsem se vyděsil, protože jsem nabyl dojmu, že se musím vystěhovat z bytu do domova seniorů ve , adresa, . S celou situací jsem se ve velkém rozrušení svěřil synovi a ten mě uklidnil, ať se nebojím, protože byl u toho, jak má manželka v závěti dne 24. 10. 2020 odkázala veškerý svůj majetek, tedy i náš společný byt, mě. Byl u nás kněz a žena po svaté zpovědi dne 24. 10. 2020 se rozhodla napsat závěť, kterou iniciovala slovy: „ať vše zdědí, , jméno FO, “ (ona mě tak oslovovala). A před dvěma svědky podepsala dne 24. 10. 2020 svou závěť. Během probíhajícího dědického jednání u notáře, kdy zjišťuji, že paní , jméno FO, bojuje o zdědění poloviny mého bytu, jsem upadl do silné úzkosti a depresí, přitížilo se mi značně také fyzicky. Lékařské zprávy mohu doložit. Jedná se o nejhorší období mého života, protože jsem se u paní , jméno FO, fatálně mýlil a její současný boj o můj majetek bych nikdy nepředpokládal. , jméno FO, mě od smrti manželky nijak nekontaktuje, nejeví zájem o můj zdravotní stav, ani o stav dvou koček, které mi po manželce zbyly. Považuji postoj paní , jméno FO, za věc její důstojnosti a morálního náhledu“.

12. Z potvrzení Centra sociálně zdravotních služeb, podepsaného vrchní sestrou , jméno FO, , soud zjistil, že centrum potvrdilo, že dne 23. 10. 2020 přijalo do zdravotní péče paní , jméno FO, – , jméno FO, , r. č. , RČ, , bytem , adresa, ze Všeobecné fakultní , právnická osoba, . Během příjmu do péče dne 23. 10. 2020, a po celou dobu péče až do předání hospicové péči dne 26. 10. 2020, byla plně orientována místem, časem i osobou. Během péče se zdravotnickým personálem komunikovala, spolupracovala při zdravotních úkonech, byla edukována o péči a aplikaci inzulinu a všemu porozuměla.

13. Z lékařské zprávy příjmové zpracované ambulancí paliativní medicíny , právnická osoba, ze dne 26. 10. 2020, týkající se , jméno FO, , narozené , datum, , soud mimo jiné zjistil, že pacientka je při vědomí, somnolentní, ikterická, kachektizuje, snížená hydratace, neurologicky orientovaná, bez známek lateralizace, splňuje kritéria pro zařazení do domácí paliativní péče v rozsahu signálního kódu. Cítí se velmi unavená, pospává, ale je orientovaná osobou a místem, časem již nikoliv. Snaží se spolupracovat, spí vcelku dobře, pospává i přes den, trápí ji silná nevolnost, nyní již nepřijímá potravu. Podle rodiny je pacientka plně seznámena s prognózou onemocnění a je s ní údajně smířená. Je plně závislá na péči druhé osoby. Současné onemocnění bylo popsáno jako nádorová triplicita 1) leukemie, 2) Ca mammy, 3) Ca hlavy pankreatu s meta do jater, do hrudních uzlin vlevo, sekundární DM, kachexie, anemie, ikterus.

14. Z čestného prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 18. 6. 2021, soud zjistil, že jako kněz dne 24. 10. 2020 v dopoledních hodinách zaopatřil svátostí nemocných paní , jméno FO, , narozenou 10. 4. 1939, bytem , adresa, . Byl s ní sám v jejím pokoji, nejevila známky dezorientace, spolupracovala, byla schopná jasně formulovat své myšlenky, vyzpovídat se a vyznat víru. Proto paní , jméno FO, mohl platně udělit svátost smíření, podat svaté přijímání a pomazat ji svatým olejem.

15. Z výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , kněze, soud zjistil, že se s prvním žalovaným zná asi sedm let. Jsou v přátelských vztazích. Občas se setkávají a první žalovaný občas hraje v průběhu bohoslužeb , právnická osoba, na varhany. Svědek zná i manželku , právnická osoba, prvního žalovaného, a znal i jeho rodiče. , jméno FO, viděl pouze jedenkrát, a to tehdy, když svědka požádal první žalovaný, aby udělil jeho mamince pomazání. Tehdy první žalovaný odvezl svědka autem do bytu v , adresa, , kde byla jeho nemocná maminka, tu vyzpovídal, mluvila s ním normálně, a pak jí podal svaté přijímání. Byla přitom na lůžku. V bytě byl ještě manžel paní , jméno FO, . Svědek strávil v bytě asi maximálně půl hodiny. , jméno FO, samozřejmě věděla, že je svědek katolický kněz, reagovala na všechno, na co se jí ptal a odpovídala, jak měla. Jevila si jako nemocná, mluvila tišším hlasem, ale její vyjadřování mělo smysl. Svědek si nepovšiml ničeho, že by mluvila jinak, než by měla. , právnická osoba, se nezmiňovala. Svědek nic o bližším rozhovoru v souvislosti se svátostí smíření nesmí uvádět. První žalovaný se svědkovi o majetkových vztazích v rodině nezmiňoval. Před návštěvou měl svědek od prvního žalovaného jen takovou informaci, že je na tom maminka skutečně velmi špatně. První žalovaný požádal svědka o to, aby v této věci svědčil, že jeho maminka při svědkově návštěvě vnímala. Tuto skutečnost může svědek potvrdit. Návštěvu uskutečnil kolem poledne toho dne, byla to sobota. Podle svědka si paní , jméno FO, uvědomovala, že je doma a cítila, že je na konci života. I když je možné poskytnout svátost smíření i osobě, která by nebyla úplně při smyslech, v takové situaci paní , jméno FO, nebyla, vnímala svědka normálně.

16. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , všeobecné zdravotní sestry, soud zjistil, že paní , jméno FO, byla pacientkou Centra, kterou přijímali dne 17. 10. 2020 do zdravotní péče. Chodili k ní pak každý den aplikovat inzulin a dohlížet celkově na její zdravotní stav. Péče trvala do 26. 10. 2020. Poté byla paní , jméno FO, předána do hospicové péče, do té doby u ní zdravotní sestry trávily 30–45 minut denně a v péči se střídaly. Svědkyně byla tou, kdo přijímal paní , jméno FO, do péče. Svědkyně byla osobně u paní , jméno FO, asi čtyřikrát. Naposledy dne 24. 10. 2020 a dne 26. 10. připravovala dokumentaci k jejímu přijetí do hospicové péče. Do bytu chodili v dopoledních hodinách. Většinou byl přítomen i manžel pan , jméno FO, . Dne 24. 10. 2020 byla svědkyně přivolaná k paní , jméno FO, , řešily ale pouze její nechutenství, a paní , jméno FO, dala svědkyni telefonní kontakt na lékaře žijícího v USA a s tím svědkyně zdravotní stav paní , jméno FO, konzultovala. Toho dne paní , jméno FO, ležela, byla naprosto komunikativní a spolupracovala. Společně se svědkyní konzultovaly její zdravotní stav, a hlavně její nevolnost. Po celou dobu, kdy svědkyně o paní , jméno FO, pečovala, byla tato orientovaná místem, časem i osobou. O rodinných věcech spolu nemluvily. Zda viděla při některé ze svých návštěv svědkyně i žalobkyni v bytě paní , jméno FO, , si svědkyně nevzpomněla. Opiové náplasti byly podle svědkyně paní , jméno FO, nasazeny až v hospicové péči. Pečující centrum žádné takové opiátové náplasti k dispozici ani nemá. V době, kdy byla paní , jméno FO, v péči centra, již asi nebyla schopna polykat léky, a to kvůli přetrvávajícím nevolnostem a zvracení. Telefonní číslo , tel. číslo, příbuzného lékaře do Spojených států předávala paní , jméno FO, svědkyni 24. dopoledne, a to tak, že sama toto číslo našla, svědkyni ho přečetla a nadiktovala, anebo ho sama vytočila na telefonu. Na tento detail si již svědkyně nepamatuje. U toho byla pouze svědkyně, paní , jméno FO, a její manžel.

17. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , zdravotní sestry z domácí hospicové péče, soud zjistil, že paní , jméno FO, znala pouze jako pacientku v době, kdy se o ni starala. Svědkyně už si nevzpomněla, jak dlouho se o paní , jméno FO, starala, jak často za ní docházela, si již rovněž nepamatuje. Návštěvy trvaly cca 20 minut. V době, kdy byla paní , jméno FO, v domácí péči, byla podle svědkyně určitě orientovaná. Se svědkyní hovořila, vzpomínala na svého synovce, , tituly před jménem, , jméno FO, a říkala svědkyni, že ji doprovázel ke kontrolám na ambulanci. Často s ním konzultovala svůj zdravotní stav, protože je lékař. O majetkových záležitostech svědkyně s paní , jméno FO, nikdy nehovořila, a pokud se týká rodinných věcí, pak mluvila o , tituly před jménem, , jméno FO, , a také o synu , jméno FO, . Svědkyně však řešila pouze zdravotní stav paní , jméno FO, , nikoliv její rodinné záležitosti, s těmi se jí paní , jméno FO, ani nesvěřovala, tedy ani o majetkových věcech. S manželem paní , jméno FO, svědkyně pravděpodobně také hovořila, příliš si ho již nevybavuje, a rozhovory s ním, respektive obsah rozhovorů, již vůbec ne. Nevybavuje si ani žalobkyni. Svědkyně si ani nevybavuje, zda a jaké léky v posledních dnech života paní , jméno FO, užívala. Neví ani, zda jí byly nebo mohly být podávány nějaké opiáty. Poslední návštěva svědkyně byla k úmrtí paní , jméno FO, .

18. Z výslechu svědka pro , tituly před jménem, , jméno FO, , synovce paní , jméno FO, , soud zjistil, že s prvním žalovaným vychází velmi dobře. Znají se od doby, kdy se první žalovaný narodil. Svědek zná i žalobkyni ze dvou situací, a to z oslavy osmdesátých narozenin paní , jméno FO, , a pak z doby, kdy paní , jméno FO, umírala. Svědek zná i druhou žalovanou zhruba 20 nebo 30 let. Svědek řadu let žil a pracoval ve Spojených státech, v září roku 2024 se vrátil do České republiky a vede centrum pro endokrinní nádory nadledvin. Svědek měl vždy s paní , jméno FO, velmi dobrý, úzký vztah. Telefonovali si, v posledním období jejího života i třeba několikrát týdně. , jméno FO, se svědkem konzultovala svůj zdravotní stav a svědek jí zařizoval většinu vyšetření. Zdravotní obtíže paní , jméno FO, se začaly projevovat koncem května roku 2020. Její zdravotní stav se rychle zhoršoval, přestávala jíst, nebylo jí dobře, musela být hospitalizována, svědek přijel ze Spojených států někdy v srpnu nebo koncem září roku 2020 a navštěvoval ji v nemocnici. Psychicky se projevovala dobře, povídali si, nebyla zmatená, důvodem hospitalizace byl výlučně její fyzický zdravotní stav, její nechutenství a bolesti. Znovu pak byla hospitalizovaná v říjnu toho roku. Svědek v tu dobu byl zpět ve Spojených státech, ale byl v kontaktu s paní , jméno FO, telefonicky. Odpovídala mu dobře. Svědek si nepovšiml, že by nebyla orientovaná místem, časem nebo osobou, v tom nebyl vůbec žádný problém. Svědek pak viděl paní , jméno FO, až v době, kdy umírala. Vracel se ze Spojených států 2. listopadu a paní , jméno FO, pak zemřela 6. listopadu. Přijel z toho důvodu, že se její stav zhoršil, v tu dobu už byla na opiátech a bylo zřejmé, je to otázka již jen několika dní. Svědek byl i v telefonickém kontaktu s manželem paní , jméno FO, a jejím synem , jméno FO, . V listopadu už měla paní , jméno FO, nasazeny opiáty. Občas se svědkem trochu komunikovala, ale komunikace byla velmi limitovaná, spíš kývala hlavou. Svědek pomáhal s péčí o paní , jméno FO, , starala se o ni i hospicová služba. O závětech svědek není příliš informován. Když se paní , jméno FO, vrátila v říjnu z nemocnice, řekla mu po telefonu, že za ní přijde kněz, a že něco přehodnotila, a že si něco uvědomila, a že bude muset dát některé věci do pořádku. V tu dobu byla ještě relativně v dobré kondici, jen občas měla bolesti a občas nechutenství. Následujícího dne svědkovi po telefonu řekla, že kněz ji navštívil, byla smířená, působila na svědka, že je vyrovnaná, avšak stěžovala si na potíže s přijímáním potravy a na bolesti. Pak byl svědek informován svojí manželkou, že se zúčastnila nějaké věci kolem závěti. Svědek však žádnou závěť neviděl. O první závěti se svědek dozvěděl až po úmrtí paní , jméno FO, od jejího manžela, který byl z toho zděšený. Bál se, že se bude muset vystěhovat z bytu a vůbec nechápal, že by k něčemu takovému mělo nebo mohlo dojít. Měl z celé záležitosti velké trauma a začal posléze chřadnout. Svědkovi ale není známo, jak se o této závěti doktor , jméno FO, dozvěděl. Svědek však byl již od své ženy informován o druhé závěti, a proto doktora , jméno FO, uklidňoval. V době, kdy byla sepisována druhá závěť, pobýval svědek ve Spojených státech, ale v tu dobu byl v častém telefonickém kontaktu s paní , jméno FO, , a z těch rozhovorů usuzuje, že v pátek i v sobotu, v den sepsání závěti, byla psychicky naprosto v pořádku. Následující pondělí už ale v tak dobrém stavu nebyla. Svědek se divil, proč jí byly tak rychle nasazeny opiáty. Svědek u úmrtí paní , jméno FO, nebyl, ta zemřela v noci ze čtvrtku na pátek, ale když svědek ve čtvrtek odcházel, se žalobkyní se viděl, ale neví to stoprocentně. V tu dobu už paní , jméno FO, měla opiáty, poměrně silnou sedaci, občas byla schopná něco komunikovat, ale ne ve smyslu, že by něco řekla, ale spíše očima nebo hlavou. Svědek ji uklidňoval. Hned, když se svědek dozvěděl o úmrtí paní , jméno FO, , jel spolu se ženou do bytu paní , jméno FO, a spolu s ošetřovatelkou ji omyl a oblékl. Při rozhovorech se svědkem se paní , jméno FO, o žalobkyni zmiňovala jako o někom, kdo se jí stará o zvířata. Nasazení opiátů paní , jméno FO, se svědkem nikdo nekonzultoval, což ho překvapilo. Po říjnovém návratu z nemocnice paní , jméno FO, svědkovi řekla, že za ní přijde kněz a že bude řešit některé věci a přehodnocovat a dávat do pořádku, ale o žádných podrobnostech spolu nehovořili.

19. Z výslechu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , manželky bratrance prvního žalovaného, soud zjistil, že žalobkyni viděla pouze dvakrát, jedenkrát na oslavách osmdesátých narozenin paní , jméno FO, , a pak den před úmrtím paní , jméno FO, . , jméno FO, zná od roku 2012, kdy se seznámila se svým manželem, od roku 2014 žila svědkyně ve Spojených státech a při návštěvách České republiky paní , jméno FO, navštěvovala, a byly spolu v kontaktu přes Whatsapp, a to cca jedenkrát týdně. O zdravotním a psychickém stavu paní , jméno FO, byla svědkyně informována prostřednictvím svého manžela, který zajišťoval lékařskou péči pro paní , jméno FO, , spolu s manželem svědkyně paní , jméno FO, rovněž navštěvovala v nemocnici. Svědkyně potvrdila, že byla svědkyní allografní závěti sepsané dne 24. 10. 2020. O svědčení ji požádal první žalovaný s odůvodněním, že maminka by chtěla napravit nějaké věci, že byl u ní kněz. Požádal svědkyni, zda by mohla přijet k nim domů, což svědkyně udělala. , jméno FO, ležela v posteli, čekal tam první žalovaný, přijela druhá svědkyně. , jméno FO, svědkyni pohladila po ruce a dávala najevo, že napravuje špatnou věc, a řekla svědkyni „Mišulko, všechno je na , jméno FO, ,“ a tím podle svědkyně myslela manžela. První žalovaný pak přečetl závěť a paní , jméno FO, před svědky závěť podepsala a ležela u toho. Když svědkyně přišla do bytu, závěť již byla sepsaná. Podle informací, které má svědkyně, ji zprostředkoval první žalovaný. Druhou svědkyni , jméno FO, nezná, respektive jednou ji krátce viděla asi jeden měsíc nebo dva předtím. Při sepisu závěti byla paní , jméno FO, při vědomí. Podle svědkyně bylo vidět, že má špatné svědomí a že chce napravit nějakou křivdu. Normálně mluvila, komunikovala, hladila svědkyni po ruce, ale nebyla ve stavu, že by mohla vstát a něco vyřizovat. Podle svědkyně ale psychicky, mentálně, byla v pořádku. Od pondělka následujícího týdne však už na tom začala být paní , jméno FO, špatně, byla v paliativní léčbě. Svědkyni není známo, z jakého důvodu došlo tak rychle ke zlomu ve zdravotním stavu paní , jméno FO, . , jméno FO, před podpisem závěti se svědkyní neprobírala, že by se chystala ji sepsat, ale svědkyně si to vysvětluje tím, že na ni zřejmě dolehlo svědomí. Svědkyni překvapilo, že se objevila závěť, která měla být ve prospěch žalobkyně, svědkyně o ní do té doby nevěděla. U podpisu závěti byla přítomna pouze svědkyně, paní , jméno FO, , druhá svědkyně a první žalovaný. , jméno FO, (manžel paní , jméno FO, ) u toho nebyl. První žalovaný představil druhou svědkyni závěti, pak přečetl závěť a všichni ji podepsali. Podle svědkyně paní , jméno FO, u podpisu nebo před podpisem závěti nic neříkala. Svědkyně měla velmi dobrý vztah s paní , jméno FO, , velmi si rozuměly, důvěřovaly si a manžel paní , jméno FO, byl pro svědkyni noblesní pán, který měl svědkyni rád. Povídali si, měli k sobě dobrý vztah. Svědkyně jezdívala do České republiky ze Spojených států tak třikrát ročně. Neměla čas být v kontaktu s rodinou paní , jméno FO, .

20. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , soud zjistil, že paní , jméno FO, znala asi od roku 2015. Žalobkyni zná pouze společensky. S paní , jméno FO, ji seznámila kamarádka, u které také občas pomáhala uklízet. S paní , jméno FO, měla svědkyně přátelský vztah. Uklízela u ní, pomáhala jí, když potřebovala obstarat nákupy. Zpočátku byly v kontaktu tak jedenkrát měsíčně, a když onemocněla, bylo to častěji podle potřeby, i vícekrát týdně. V těchto intervalech se tak dělo zhruba posledního půl roku před smrtí paní , jméno FO, . Svědkyně přespávala v bytě u paní , jméno FO, v tu noc, kdy paní , jméno FO, zemřela, bylo to po domluvě s rodinou. Podle svědkyně byla paní , jméno FO, do poslední chvíle v dobrém psychickém stavu, se svědkyní i komunikovala. Naposledy plnohodnotně v sobotu 24., když přišla svědkyně k ní do bytu a paní , jméno FO, se jí svěřila, že tam byl kněz, že se vyzpovídala, že potřebovala urovnat nějaké věci, a že má radost, že už to udělala. I po tomto datu ještě svědkyně paní , jméno FO, viděla. Podle ní byla klidná, vyrovnaná, ležela, moc nemluvila a většinou spala. Jaké brala medikamenty, není svědkyni známo. O majetkových a rodinných věcech paní , jméno FO, se svědkyní nehovořila, nezmiňovala se ani o žádné závěti.

24. října komunikovala normálně, i když mluvila pomaleji, měla radost, že udělala tu věc, co potřebovala. Se žalobkyní se svědkyně u paní , jméno FO, viděla několikrát, asi dvakrát nebo třikrát se ve finálním stavu nemoci paní , jméno FO, svědkyně u paní , jméno FO, prostřídaly. I po smrti paní , jméno FO, docházela svědkyně do bytu za panem , jméno FO, , aby mu pomohla, protože první žalovaný má nemocné děti a nemá tolik času. Po smrti paní , jméno FO, již svědkyně žalobkyni u pana , jméno FO, neviděla.

21. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , bez poměru k účastníkům, soud zjistil, že je rodinná známá prvního žalovaného, která mu vypomáhá hlavně s dětmi. Žalobkyni nezná, nikdy ji neviděla, stejně tak ani druhou žalovanou. , jméno FO, viděla pouze jednou v den podpisu závěti. O svědectví ji požádal první žalovaný. Bylo to narychlo. Měl hodně nemocnou maminku. Svědkyně mu vyhověla, byt byl ve Stodůlkách. Svědkyně si pamatuje, že maminka pana , jméno FO, měla pokoj vzadu v bytě. Byla tam již druhá svědkyně paní , jméno FO, , a paní , jméno FO, , a dále první žalovaný. Manžel paní , jméno FO, u podpisu závěti přítomen nebyl. Všechno proběhlo rychle, paní , jméno FO, byla hodně unavená a nemocná. , jméno FO, přečetl závěť podle jejího přání. Podle svědkyně byla napsaná na počítači, a pak ji všichni podepsali. , jméno FO, působila velmi unaveným dojmem. Možná vše trvalo 10–15 minut, ale svědkyně si to již příliš nepamatuje. Svědkyně si nevybavila, zda při té příležitosti paní , jméno FO, něco říkala, ale kývala hlavou, když první žalovaný četl závěť. Svědkyně byla přesvědčená, že paní , jméno FO, byla schopna posoudit, co se děje. Podle svědkyně paní , jméno FO, určitě věděla, že se jedná o závěť, protože to odkývala. Z toho také svědkyně usoudila, že v závěti jsou uvedené věci, které si paní , jméno FO, přála. , jméno FO, působila na svědkyni jako lucidní pacientka, tedy při vědomí, vnímající, orientovaná prostorem a časem.

22. Z výslechu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , bývalé sousedky paní , jméno FO, , soud zjistil, že se s paní , jméno FO, seznámila v roce 2000 jako sousedka o patro níže. S účastníky sporu není v příbuzenském vztahu. Žalobkyni viděla pouze dvakrát, jednou, když jí otevírala dům a podruhé při oslavě osmdesátých narozenin paní , jméno FO, . Prvního žalovaného zná od roku 2005. Svědkyně se pravidelně, téměř denně, z iniciativy paní , jméno FO, s ní stýkala a pana , jméno FO, , jejího manžela, znala stejnou dobu. O druhé žalované ví svědkyně pouze z vyprávění paní , jméno FO, , že to byla její největší přítelkyně. Tím, že byla svědkyně s paní , jméno FO, v prakticky denním kontaktu, prožívala s ní část jejího života. , jméno FO, byla velmi sdílná, ráda hovořila a svědkyně ze své profese uměla poslouchat. Svědkyně je doktorkou filozofie, ale má vystudovaný i zdravotnický obor. Svědkyně paní , jméno FO, měla ráda, byla zábavná a fajn sousedka, které byl plný vchod. Jejich vztah byl založen na tom, že paní , jméno FO, hledala někoho pro denní kontakt, měla hodně přátel a hodně známých. Svědkyni je známo, že žalobkyně vlastní nějaký útulek pro psy a kočky, paní , jméno FO, svědkyni svěřila, že celá léta tento útulek dotovala, ale několik let před smrtí paní , jméno FO, to podle svědkyně skončilo z důvodu, že zneužili auto, které jim paní , jméno FO, věnovala, na soukromé účely. , jméno FO, byla po psychické stránce velmi čilá, dominantní paní, která šla ráda za svojí pravdou a byla empatická k těm, kteří měli problém a pomáhala spoustě lidí. Když získala nějaké peníze, snažila se pomoci těm, kteří měli málo. O tom, že by pořídila závěť, však svědkyně s paní , jméno FO, nemluvila, ale vzpomněla si, že v dubnu posledního roku, kdy paní , jméno FO, žila, se svědkyni zmínila, že ji žalobkyně požádala o byt. Svědkyně paní , jméno FO, upozornila, že byt není jenom její a že by měla pamatovat i na syna , jméno FO, , který je neopomenutelný dědic a zároveň ideální syn, který se o paní , jméno FO, stará. Z toho, že manžel paní , jméno FO, byl v šoku, když se dozvěděl o bytě, svědkyně vyvozuje, že s ním paní , jméno FO, tuto věc neprobírala. Svědkyně ví od paní , jméno FO, , že 24.

10. čekala kněze, aby se mu vyzpovídala, a svědkyni řekla, že chce ještě zařídit něco důležitého, ale svědkyně se na podrobnosti neptala. Svědkyně viděla paní , jméno FO, naposledy 5. listopadu, kdy jí telefonoval docent , jméno FO, , manžel paní , jméno FO, , který nebyl schopen slova, plakal, řekl, že měl návštěvu a že když odešla, že s ním hovořila paní žalobkyně, mávala na něj nějakými papíry, řekla mu, že , jméno FO, jí odkázala půlku bytu, a že ona se o něj postará, že má pro něj přihlášku do nějakého domova důchodců, snad ve , adresa, . V tu dobu už byla paní , jméno FO, pod sedativy, takže s ní svědkyně již o tom nemohla mluvit.

23. října předtím, než přišel kněz, se svědkyní paní , jméno FO, mluvila úplně normálně. Když paní , jméno FO, zmiňovala, že po ní žalobkyně požaduje byt, pak podle paní , jméno FO, ho chtěla využívat jako kancelář pro svůj útulek a později že zmínila, že by ho potřebovala pro svého manžela k přespání, i pro účely kanceláře.

23. Z výslechu svědkyně , jméno FO, při jednání před soudní komisařkou dne 29. 1. 2021 ve věci pozůstalostního řízení po , jméno FO, sp. zn 26 D 1527/2020, soud zjistil, že při sepisu závěti byla zůstavitelka ve své posteli. Svědkyni o svědčení závěti požádal syn zůstavitelky s tím, že se maminka rozhodla sepsat závěť. Druhou svědkyni při té příležitosti viděla poprvé, nezná ji. Zůstavitelka podepsala závěť před oběma svědkyněmi, závěť nesepsala vlastní rukou, protože už toho nebyla schopná. Svědkyně pana , jméno FO, zná. Závěť připravil syn zůstavitelky , jméno FO, . Zůstavitelka minimálně poslední 2-3 měsíce před smrtí říkala svědkyni „Mišulko, všechno jde na , jméno FO, “. Při podpisu závěti byla přítomna svědkyně , jméno FO, , druhá svědkyně a syn zůstavitelky , jméno FO, . V situaci, kdy zůstavitelka řekla: „všechno jde na , jméno FO, “, bylo pro svědkyni jasné, že zůstavitelka tím vyjádřila svoji poslední vůli. K sepisu závěti zůstavitelku podle svědkyně dohnalo svědomí, že předtím udělala strašnou chybu. Svědkyně potvrdila svůj vlastnoruční podpis na závěti a závěť identifikovala.

24. Z výslechu svědkyně , jméno FO, v pozůstalostním řízení sp. zn. , spisová značka, při jednání před soudní komisařkou dne 29. 1. 2021, soud zjistil, že je rodinou známou , jméno FO, a pan , jméno FO, (žalovaný) ji požádal, bylo to narychlo, že maminka si přeje učinit poslední závěť, a aby se dostavila. Svědkyně zná zůstavitelku pouze od vidění. K podpisu závěti došlo v pokoji zůstavitelky u ní v bytě. Zůstavitelka byla v posteli v polosedě. O svědčení u závěti ji požádal syn zůstavitelky. Zůstavitelka byla pohublejší, hodně unavená, ale normálně orientovaná. Druhou svědkyni závěti viděla tato svědkyně poprvé. K podpisu závěti došlo rychle, protože zůstavitelka byla unavená. Mohlo to trvat tak 10 minut. Předtím byl u zůstavitelky kněz, kterému se vyzpovídala a dospěla k závěru, že by chtěla udělat ještě poslední vůli, a protože byla hodně zesláblá, požádala syna, aby závěť sepsal. Manžela zůstavitelky zná svědkyně zhruba stejně jako zůstavitelku. Závěť připravil a přinesl pan , jméno FO, , syn zůstavitelky. Svědkyně závěť četla, bylo tam hlavně to, že zůstavitelka chtěla všechno odkázat svému manželovi, že paní , jméno FO, říkala „Míšo, všechno , jméno FO, “, takto ona celý život označovala manžela. Zůstavitelka si pak ještě vše četla a říkala „, jo, jo, jo, takhle dobrý“ a chtěla, aby tam hlavně bylo uvedené, že on se k ní hezky choval, kvůli tomu, v jaké byla situaci, aby tam bylo opravdu zdůrazněné, že se o ni hezky staral. Při podpisu závěti byla přítomna svědkyně, dále paní , jméno FO, a pan , jméno FO, (syn zůstavitelky). Před podpisem závěti říkala zůstavitelka „všechno , jméno FO, “ a dívala se, zdali je v závěti opravdu napsané, že se o ni hezky staral. O tom, zda zůstavitelka uvedla důvody, proč chce pořídit novou závěť, svědkyně nic nevěděla. Svědkyně nepodepisovala závěť v pokoji zůstavitelky, ale v obývacím pokoji. Po podpisu si vzal závěť pan , jméno FO, (syn zůstavitelky). Svědkyně potvrdila pravost svého podpisu na závěti i autenticitu závěti.

25. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková tvrzení nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

26. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a má za prokázaný tento skutkový stav: paní , jméno FO, , narozená , datum, , zemřela dne , datum, . V rámci pozůstalostního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 D 1527/2020 byly předloženy dvě závěti zůstavitelky, a to holografní závěť sepsaná dne 17. 6. 2020, kterou povolala za své dědice syna , jméno FO, , svoji přítelkyni , Jméno advokátky B, , svého manžela a žalobkyni v rozsahu uvedeném v odstavci 9 tohoto rozsudku. Dále byla předložena allografní závěť sepsaná dne 24. 10. 2020, ve které zůstavitelka povolala za jediného dědice svého manžela , jméno FO, . V době podpisu závěti ze dne 24. 10. 2020 byla paní , jméno FO, v terminálním zdravotním stavu, dne 23. 10. 2020 byla přijata do domácí péče Centrem sociálně zdravotních služeb a dne 26. 10. 2020 do paliativní péče ambulance paliativní medicíny , právnická osoba, . Až do předání do hospicové paliativní péče byla plně orientována místem, časem i osobou. Opiáty jí byly nasazeny až po přijetí do hospicové péče. Při podpisu závěti ze dne 24. 10. 2020 dala paní , jméno FO, jednoznačně najevo, že se jedná o její závěť, a že s jejím obsahem souhlasí, verbálním projevem „jo, jo, jo, takhle dobrý“ a kýváním hlavy. Závěť byla přečtena a podepsána před dvěma současně přítomnými svědkyněmi.

27. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková tvrzení nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

28. Žalobkyně, ač soudem poučena podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád v platném znění (dále jen o. s. ř.), nenavrhla žádné důkazy na prokázání svého žalobního tvrzení, že zůstavitelka v době sepsání allografní závěti nebyla schopna posoudit následky svého jednání v důsledku dlouhodobého podávání opiátu Fentanyl a antidepresiva Mirtazapin, které měly navozovat změnu jejího duševního stavu, až halucinace.

29. Podle ustanovení § 1494 odst. 1 zákona č. 85/2012 Sb., občanský zákon v platném znění (dále jen občanský zákon), závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.

30. Podle ustanovení § 1494 odst. 2 občanského zákona, závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, leda že se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

31. Podle ustanovení § 1497 občanského zákona, zůstavitel musí svou vůli projevit tak určitě, že nestačí, aby jen přisvědčil návrhu, který mu byl učiněn.

32. Podle ustanovení § 1532 občanského zákona, závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.

33. Podle ustanovení § 1533 občanského zákona, kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

34. Podle ustanovení § 1534 občanského zákona, závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

35. Podle ustanovení § 1539 odst. 1 občanského zákona, svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit.

36. Podle ustanovení § 1539 odst. 2 občanského zákona, svědkem nemůže být osoba nesvéprávná, nebo osoba, která není znalá jazyka, nebo způsobu dorozumívání, v němž projev vůle činí.

37. Podle ustanovení § 1540 odst. 1 občanského zákona, dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka.

38. Podle ustanovení § 1576 občanského zákona, pořízením pozdější závěti se dřívější závěť ruší v rozsahu, v jakém nemůže vedle pozdější závěti obstát.

39. Podle ustanovení § 1575 odst. 1 občanského zákona, zůstavitel má právo závěť nebo její jednotlivá ustanovení kdykoliv zrušit.

40. Podle ustanovení § 1575 odst. 2 občanského zákona, závěť se zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti.

41. Podle § 563 odst. 1 občanského zákona, pokud v písemné formě právně jedná ten, kdo nemůže číst a psát, ale je schopen seznámit se s obsahem právního jednání pomocí přístrojů či speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, opatří listinu podpisem; není-li s to se podepsat, učiní namísto podpisu před alespoň dvěma svědky na listině rukou nebo jinak vlastní znamení, ke kterému jeden ze svědků připíše jméno jednajícího.

42. Podle ustanovení § 22 odst. 1 občanského zákona, osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

43. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1706/2018 ze dne 20. 8. 2018, ze znění – v zásadě stejné – předchozí právní úpravy provedené ustanovením § 476b občanského zákona nebylo možné důvodně dovozovat, že by zůstavitel musel před dvěma svědky současně přítomnými projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli, jen použitím určitých slov (vyslovením formule). Zákon zde předepisoval pouze to, aby zůstavitel v tomto směru projevil vůli výslovně, a nikoliv jen konkludentně (mlčky), například přitakáním hlavou či stiskem ruky. Požadavku ustanovení § 476b občanského zákona odpovídalo použití jakýchkoliv slovních výrazů, popřípadě též i obvyklých znamení, jimiž zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými projeví způsobem nevzbuzujícím pochybnosti to, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Bylo totiž nezbytné, aby ten, kdo byl povolán jako svědek a kdo má z tohoto důvodu allografní závěť podepsat, neměl žádné pochybnosti – bez zřetele na skutečný obsah listiny a případné svědkovy vlastní poznatky a názory o obsahu listiny nebo na to, zda byl seznámen s obsahem závěti - o tom, že zůstavitel v listině uvedl poslední vůli (tedy že jde o závěť), a aby svědek z projevu zůstavitele nepochybně věděl, že zůstavitel v závěti skutečně vyjadřuje svoji poslední vůli (tedy, že jde o jeho závěť a že ji činí svobodně a vážně). Na těchto závěrech nemá dovolací soud důvod cokoli měnit, neboť jsou i v poměrech současné právní úpravy (srovnej znění ustanovení § 1534 občanského zákona) aplikovatelné a jako správné mohou být i nadále přijímány. K tomu závěru se Nejvyšší soud přiklonil i v rozsudku sp. zn. 24 Cdo 1940/2021 ze dne 13. 10. 2021.

44. Obdobně podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2763/2022 ze dne 1. 11. 2022 smyslem zákonného požadavku, aby zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli je, aby svědek z projevu zůstavitele nepochybně věděl, že zůstavitel v závěti skutečně vyjadřuje svoji poslední vůli.

45. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2513/2022 ze dne 25. 1. 2023 je nezbytné, aby svědci závěti byli schopni potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Do jisté míry tím dochází ke „snížení“ postavení svědka na úkor svědka totožnosti. Svědek však může poskytnout i řadu jiných důležitých údajů, o obsahu závěti, o okolnostech jejího sepsání, o stavu, chování a sdělení pořizovatele závěti, místu sepsání, postupu osoby sepisující závěť a podobně. Svědci nemusí znát obsah závěti, jejich úkol není v kontrole obsahu závěti, nýbrž v potvrzení, že ten, kdo závěť pořídil, je zůstavitelem, který prohlašuje, že listina, na niž poukazuje obsahuje jeho poslední vůli.

46. Soud má v řízení za prokázáno, že allografní závěť ze dne 24. 10. 2020 je platným právním jednáním ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení.

47. Pokud se týká žalobkyní namítaného nedostatku obsahových náležitostí této listiny, pak z jejího textu jednoznačně plyne, že se jedná o poslední vůli zůstavitelky. Není rozhodné, zda je tato listina takto nazvána, nebo je toto prohlášení součástí jejího textu, jako je tomu v projednávané věci.

48. Námitka žalobkyně, že závěť ze dne 24. 10. 2020 nesplňuje požadavky stanovené v § 563 občanského zákona rovněž neobstojí, neboť v řízení bylo prokázáno oběma svědkyněmi závěti , jméno FO, a , jméno FO, , že závěť byla zůstavitelce jejím synem, prvním žalovaným, přečtena, a že zůstavitelka předmětnou závěť vlastnoručně před svědkyněmi podepsala.

49. Pokud žalobkyně namítala svědeckou nezpůsobilost svědkyně závěti , jméno FO, ve smyslu ust. § 1540 odst. 1 občanského zákona, pak ani tomuto tvrzení nelze přisvědčit. Svědkyně není v příbuzenském poměru k dědici - manželu zůstavitelky, je manželkou synovce zůstavitelky. V řízení bylo prokázáno její výpovědí, i společnými fotografiemi se zůstavitelkou a jejím manželem, které předložila k důkazu žalobkyně, že byla s nimi v přátelských vztazích, vídali se při návštěvách svědkyně v České republice a byli v telefonickém, nebo zprostředkovaně (prostřednictvím manžela svědkyně) telefonickém kontaktu, resp. v kontaktu přes Whatsapp, a to především se zůstavitelkou, avšak z žádných provedených důkazů nevyplývá, že by tento přátelský kontakt byl takové intenzity, aby naplňoval předpoklady osoby blízké ve smyslu ust. § 22 odst. 1 občanského zákona. Svědkyně ani žádným způsobem neparticipuje na majetku zůstavitelky nebo jejího manžela, neměla zájem získat, byť ani část dědictví, po zůstavitelce. , jméno FO, proto splnila všechny zákonné předpoklady pro svědka závěti a ust. § 1540 odst. 1 občanského zákona proto nebylo naplněno.

50. Pokud žalobkyně tvrdila, že zůstavitelka nebyla schopna posoudit následky svého jednání, protože v době sepsání závěti byla pod vlivem silných opiátů a antidepresiv, jejichž kombinace navozuje změnu duševního stavu, pak ani toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, ač byla žalobkyně poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Slyšené svědkyně ( , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, ) vypověděly, že minimálně do 24.10.2020 včetně, kdy byla sepsána závěť, zůstavitelka běžně komunikovala a neprojevovala žádné známky zmatenosti. Dobrou psychickou kondici zůstavitelky v den sepsání závěti potvrdil i slyšený svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , od kterého zůstavitelka téhož dne, před podpisem závěti, přijala svátost smíření (totéž bylo zjištěno i z jeho čestného prohlášení), a v neposlední řadě potvrdily dobrou psychickou kondici zůstavitelky i svědkyně závěti , jméno FO, a , jméno FO, . Skutečnost, že opiáty byly zůstavitelce nasazeny až nejdříve od 26.10.2020, kdy byla přijata do hospicové domácí péče, byla prokázána výpovědí svědkyně , jméno FO, , a nepřímo pak potvrzením Centra sociálně zdravotních služeb, které potvrdilo, že po celou dobu péče až do předání hospicové péči dne 26. 10. 2020, byla zůstavitelka plně orientována místem, časem i osobou, během péče se zdravotnickým personálem komunikovala, spolupracovala při zdravotních úkonech, byla edukována o péči a aplikaci inzulinu a všemu porozuměla. I svědek , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděl, že opiáty byly zůstavitelce nasazeny až po přijetí do hospicové péče. Bylo tak prokázáno, že zůstavitelka v době podpisu závěti ze dne 24.10.2020 byla plně schopna posoudit obsah, význam a právní důsledky závěti.

51. Pokud žalobkyně namítala, že při podpisu závěti nebyly naplněny podmínky ust. § 1534 občanského zákona, neboť zůstavitelka před svědkyněmi výslovně neprohlásila, že listina obsahuje její poslední vůli, pak soud, s odkazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu (odstavce 43 a 44 rozsudku) má za prokázáno, že zůstavitelka před podpisem závěti jednoznačně – slovním výrazem „jo, jo, jo, takhle dobrý“ a utvrzujícím kývnutím hlavy, dala způsobem nevzbuzujícím pochybnosti najevo oběma přítomným svědkyním, že jí podepisovaná listina obsahuje její poslední vůli. Soud má proto za to, že takto učiněný projev i v režimu ust. § 1534 občanského zákona obstojí. Byť slovní projev „jo, jo, jo, takhle dobrý“ zmínila pouze jedna ze svědkyň závěti, , jméno FO, , a to nikoli při výslechu před soudem, ale při výslechu v rámci pozůstalostního řízení, soud nemá důvod k pochybnostem o pravdivosti jejího tvrzení, neboť bere v úvahu, že před notářem byla slyšena cca tři měsíce po podpisu závěti, a její vzpomínky tak byly detailnější, než po čtyřech letech, kdy vypovídala jako svědkyně v tomto řízení. Soud nepochybuje ani o nestrannosti svědkyně, která na výsledku sporu nemá žádný osobní zájem (totéž platí i pro ostatní slyšené svědky).

52. Žalobkyně dále s odkazem na ust. § 1576 občanského zákona namítala, že i kdyby závěť ze dne 24.10.2020 byla platným právním jednáním, nemůže vyloučit použití závěti ze dne 17.6.2020 ve vztahu k žalobkyni, neboť touto závětí zůstavitelka odkázala žalobkyni „polovinu našeho bytu“, kterým byla nepochybně míněna bytová jednotka v SJM zůstavitelky a jejího manžela, zatímco v závěti ze dne 24.10.2020 odkázala , jméno FO, veškerý svůj movitý a nemovitý majetek nacházející se v jejím vlastnictví. Dědění veškerého majetku ve výlučném vlastnictví zůstavitelky , jméno FO, , resp. jeho nástupcem , jméno FO, , podle závěti ze dne 24.10.2020 by tedy nemohlo vyloučit dědění poloviny bytové jednotky žalobkyní podle závěti ze dne 17.6.2020. Soud tento právní názor žalobkyně nesdílí. Je totiž nezbytné postupovat v souladu s ust. § 1494 odst. 2 občanského zákona a posuzovat a zohledňovat skutečnou vůli zůstavitelky obsaženou v závěti. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že jí zůstavitelka před čtením závěti dávala najevo, že napravuje špatnou věc, a že řekla svědkyni „Mišulko, všechno je na , jméno FO, “. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že jí dne 24.10.2020, kdy navštívila zůstavitelku v jejím bytě, zůstavitelka zmínila, že má radost, že udělala tu věc, kterou potřebovala. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděl, že mu zůstavitelka dne 24.10.2020 řekla při telefonickém rozhovoru, že něco přehodnotila a že si uvědomila, že musí dát některé věci do pořádku. I z obsahu závěti, kde je uvedeno „tento dokument nahrazuje veškerá má předchozí poslední pořízení“ je zřejmé, že zůstavitelka chtěla svému manželovi závětí zůstavit veškerý majetek, tedy i ten náležející do SJM, jehož součástí je i předmětný byt. Pokud by tomu tak nebylo, neměla by zůstavitelka důvod sepisovat tuto závěť. Soud vzal rovněž v úvahu, že po formální stránce koncipoval text závěti syn zůstavitelky, první žalovaný, který použil upravený vzor závěti z internetu, a proto formulaci „majetek v mém výlučném vlastnictví“ lze hodnotit, vzhledem ke všem popsaným okolnostem, jako formulační nepřesnost a laickou neznalost, nikoli jako záměr zůstavitelky vypořádat závětí jen její výlučný majetek. Závěť ze dne 17.6.2020 proto nemůže ve smyslu ust. § 1576 občanského zákona obstát vedle závěti ze dne 24.10.2020, která zahrnuje pořízení s veškerým majetkem zůstavitelky, tedy i s majetkem náležejícím do SJM. Žalobkyně proto není dědičkou zůstavitelky ze závěti. Vzhledem ke skutečnosti, že závěť ze dne 24.10.2020 je platným právním jednáním a závěť ze dne 16.7.2020 vedle ní neobstojí, a proto byla pozdější závětí odklizena, nezabýval se soud pro nadbytečnost posuzováním platnosti závěti ze dne 17.6.2020, a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

53. Výrok II. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., protože první žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení žalovaného. Ty soud přiznal podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění účinném do 31. 12. 2024 z punkta 35 000 Kč, tedy 2 500 Kč za jeden úkon, a to za pět úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne 19. 12. 2023, písemné vyjádření ze dne 29. 4. 2024, účast při jednání soudu dne 3. 5. 2024 a účast při jednání soudu dne 19. 7. 2024). Dále soud přiznal žalovanému odměnu za úkony právní služby podle § 9 odst. 3 citované vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025 z punkta 65 000 Kč, tedy za jeden úkon 3 700 Kč, a to za tři úkony právní služby (účast při jednání soudu dne 12. 2. 2025, písemné vyjádření ze dne 3. 3. 2025 a účast při jednání soudu dne 28. 3. 2025). V souladu s ustanovením § 13 odst. 4 citované vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024 soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené s pěti úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne 19. 12. 2023, písemné vyjádření ze dne 29. 4. 2024, účast při jednání soudu dne 3.5.2024 a 19.7.2024), přičemž za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne 19. 12. 2023 a písemné vyjádření ze dne 29. 4. 2024 přiznal plnou částku ve výši 300 Kč, avšak za účast při jednání soudu dne 3. 5. 2024 a při jednání soudu dne 19. 7. 2024 přiznal ve výši jedné poloviny za dva zastoupené (substituční plná moc). V souladu s ustanovením § 13 odst. 4 citované vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025 soud přiznal hotové výdaje advokáta spojené se třemi úkony právní služby (účast při jednání soudu dne 12. 2. 2025, písemné vyjádření ze dne 3. 3. 2025 a účast při jednání soudu dne 28. 3. 2025) ve výši 450 Kč za jeden úkon, přičemž za účast při jednáních ve dnech 12. 2. 2025 a 28. 3. 2025 přiznal hotové výdaje ve výši jedné poloviny za dva zastoupené (substituční plná moc). Celkové náklady řízení tak činí 25 700 Kč, neboť zástupkyně prvního žalovaného neprokazovala, ani netvrdila, že by byla plátkyní DPH.

54. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., protože i druhá žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení druhé žalované, které soud přiznal podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění účinném do 31. 12. 2024 podle § 9 odst. 3 citované vyhlášky z punkta 35 000 Kč, tedy 2 500 Kč za jeden úkon, a to za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast při jednání soudu dne 3. 5. 2024 a při jednání soudu dne 19. 7. 2024). V souladu s ustanovením § 9 odst. 3 citované vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025 soud přiznal odměnu z punkta 65 000 Kč za dva úkony právní služby (účast při jednání soudu ve dnech 12. 2. 2025 a 28. 3. 2025) ve výši 3 700 Kč za jeden úkon. V souladu s ustanovením § 13 odst. 4 citované vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024 soud přiznal hotové výdaje advokáta spojené se třemi úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast při jednání soudu ve dnech 3. 5. 2024 a 19. 7. 2024) ve výši 300 Kč za jeden úkon, přičemž hotové výdaje spojené s účastí při jednání soudu ve dnech 3. 5. 2024 a 19. 7. 2024 snížil na jednu polovinu za dva zastoupené (substituční plná moc). V souladu s ustanovením § 13 odst. 4 citované vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025 soud přiznal hotové výdaje advokáta spojené se dvěma úkony právní služby (účast při jednání soudu dne 12. 2. 2025 a 28. 3. 2025) ve výši 300 Kč za jeden úkon, přičemž tyto náklady snížil na jednu polovinu za dva zastoupené (substituční plná moc). Celkové náklady řízení tak činí 15 950 Kč, když zástupkyně druhé žalované neprokazovala, ani netvrdila, že by byla plátkyní DPH.

55. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobkyni zaplatit každému ze žalovaných náklady řízení na účty jejich právních zástupkyň.