6 C 356/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vydání užitku z dědictví

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 258 472 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 56 597 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 27. 12. 2024, domáhal po žalované zaplacení částky 187 957 Kč s odůvodněním, že on i žalovaná jsou dědici po zůstaviteli jméno FO, což bylo potvrzeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 3. 2024, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne 24. 10. 2024. Žalobci bylo potvrzeno nabytí ¼ podílu na dědictví a žalované nabytí ¾ podílu na dědictví. Součástí dědictví jsou dva vkladové účty u právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „Anonymizováno“), jejichž vkladateli byli zůstavitel a žalovaná. Na vkladovém účtu č. hodnota činil ke dni smrti zůstavitele zůstatek 177 492 Kč a žalovaná z něj po smrti zůstavitele vybrala, včetně plateb došlých po smrti zůstavitele, částku 197 360 Kč. Na vkladovém účtu č. hodnota činil ke dni smrti zůstavitele zůstatek 180 745 Kč a žalovaná z něj po smrti zůstavitele vybrala včetně plateb došlých po smrti zůstavitele částku 554 471 Kč. Celkem tak žalovaná z účtů zůstavitele vybrala po jeho smrti částku 751 831 Kč, ze které si žalobce nárokuje ¼, tedy částku 187 957 Kč, neboť je přesvědčený, že veškeré vklady, které se na účtech žalobce nacházely v době smrti zůstavitele, i vklady později došlé, náležely zůstaviteli. Žalovaná podle žalobce k vkladovým účtům přistoupila jako druhý vkladatel v době, kdy už se finanční prostředky na účtech nacházely, a zároveň sama nedisponovala finančními prostředky v takové výši, aby je mohla na účty vložit. Žalovaná naopak vystupuje jako osoba nemajetná, pročež v jiných soudních řízeních žádá o osvobození od soudních poplatků.

2. Žalobce v průběhu řízení navrhl změnu žaloby a to tak, že původně požadovanou částku rozšířil o částku 70 546 Kč, která představovala úrok ve výši 1,5 % ročně, tedy 37,5 % za 25 let, z částky 187 926 Kč. Žalobce zároveň omezil svůj původně uplatňovaný nárok na částku 187 957 Kč o 31 Kč, neboť mu na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 3. 2024, č. j. spisová značka, byly vyplaceny zůstatky na obou vkladových účtech ve výši 14 Kč a 17 Kč. Domáhal se tedy zaplacení částky 258 472 Kč. Zdejší soud následně usnesením ze dne 1. 4. 2025, č. j. 6 C 356/2024-23, které nabylo právní moci dne 10. 4. 2025, navrhovanou změnu žaloby připustil.

3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že účastníci řízení nezdědili vklady na uvedených vkladových účtech, ale pouze práva a povinnosti k vkladovým účtům, nikoliv tedy práva k finančním prostředkům uloženým na vkladovém účtu, které dle žalované nebyly ve vlastnictví zůstavitele. Žalovaná zdůraznila, že vkladatelem obou účtů byla kromě zůstavitele také ona sama, což je také důvodem, proč se vlastnické právo k vkladům na obou účtech stalo v rámci pozůstalostního řízení spornou otázkou, a proč se vklady na účtech nestaly (na rozdíl od práv k vkladovým účtům) součástí aktiv pozůstalosti a účastníci řízení je tak nemohli zdědit. Žalovaná zároveň pro případ, že by žalobce požadoval vydání předmětných částek jako bezdůvodného obohacení uvedla, že takový nárok považuje s ohledem na dobu uplynulou od výběru vkladů za promlčený. právnická osoba řízení soud prováděl dokazování listinnými důkazy, přičemž všechny provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska skutkového i časového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů, ostatně nic takového v řízení nebylo ani tvrzeno. Jednotlivá skutková zjištění, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, soud učinil následovná:

5. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že jsou dědici po zůstavitele, který byl jejich otcem a zemřel dne 12. 1. 2000. Žalobce nabyl na pozůstalosti podíl ve výši ¼ a žalovaná nabyla podíl ve výši ¾. Součástí aktiv pozůstalosti jsou práva a povinnosti ke dvěma vkladovým účtům u Anonymizováno. Na vkladovém účtu č. hodnota byl ke dni smrti zůstavitele zůstatek 177 492 Kč a na účtu č. hodnota zůstatek ve výši 180 745 Kč.

6. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 3. 2024, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne 24. 10. 2024 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2024, č. j. 29 Cdo 209/2024-694, bylo žalobci a žalované potvrzeno nabytí podílů na pozůstalosti po zůstaviteli. Součástí pozůstalosti jsou práva a povinnosti ze smlouvy o vkladu k účtu č. č. účtu vedenému u Anonymizováno a práva a povinnosti ze smlouvy o vkladu k účtu č. č. účtu vedenému u Anonymizováno. K oběma účtům byli vkladateli žalovaná a zůstavitel. Městský soud v Praze v odstavci 15 odůvodnění svého usnesení konstatoval, že vkladatelům nenáleží vlastnické právo k prostředkům na účtu, ale mají pouze pohledávku na výplatu složených finančních prostředků ve výši celého vkladu. Tato pohledávka zůstavitele na výplatu celého vkladu se stala součástí pozůstalosti. (zjištěno z usnesení zdejšího soudu ze dne 4. 3. 2024, č. j. spisová značka a z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2024, č. j. 29 Cdo 209/2024694)

7. Dovolání žalobce i žalované byla odmítnuta usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2025, č. j. 24 Cdo 1108/2025-755. Ve vztahu ke vkladovým účtů Nejvyšší soud konstatoval, že vlastníkem vložených peněžních prostředků se stává peněžní ústav a vkladatelé mají vůči peněžnímu ústavu pohledávku na vyplacení částky odpovídající hodnotě vkladu. Kterýkoliv vkladatel byl tedy oprávněn požadovat vyplacení celého vkladu a peněžní ústav jej byl povinen vyplatit. Hodnota vkladů ke dni smrti zůstavitele tedy vyjadřuje toliko částku, kterou mohli dědicové po peněžním ústavu žádat ke dni smrti zůstavitele. Vypořádání vkladů mezi vkladateli je odlišnou otázkou, jejíž řešení se řídí odlišnými pravidly. Ve vztahu k pohledávce zůstavitele za peněžním ústavem, která se stala aktivem pozůstalosti, bylo pro účely pozůstalostního řízení zcela bezvýznamné, kdo byl vlastníkem peněžních prostředků průběžně ukládaných na oba vkladové účty. Otázka, kdo byl vlastníkem peněžních prostředků průběžně ukládaných na vkladové účty, je otázkou závazkového vztahu mezi dědici zůstavitele, která v pozůstalostním řízení nebyla řešena, neboť v pozůstalostním řízení nebyla uplatněna žádná pohledávka zůstavitele vůči žalované, ani žádná pohledávka žalované vůči zůstaviteli. (zjištěno z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2025, č. j. 24 Cdo 1108/2025-755)

8. Anonymizováno vyzvala tituly před jménem jméno FO (zůstavitele) v souvislosti s převzetím Investiční a poštovní banky, aby zkontroloval správnost jimi zjištěného zůstatku na vkladové knížce č. hodnota ke dni 16. 6. 2000, který činil 177 492,34 Kč. (zjištěno z dopisu Anonymizováno adresovaného zůstaviteli a označeného jako zůstatek na vkladovém účtu k 16. 6. 2000: 177 492,34 Kč)

9. Žalobce upozornil dne 5. 9. 2000 tituly před jménem jméno FO, notářku, že do dědického řízení byl zařazen pouze jeden z předmětných účtů. Notářka na základě této informace vyžádala od Anonymizováno informace o zůstatcích na obou účtech. (zjištěno ze záznamu tituly před jménem jméno FO, notářky, ze dne 5. 9. 2000) Anonymizováno (právní předchůdce Anonymizováno) sdělila tituly před jménem jméno FO dopisem ze dne 3. 5. 2000, že zůstatek na vkladní knížce č. hodnota činil ke dni smrti zůstavitele 180 745 Kč. (zjištěno z dopisu Anonymizováno ze dne 3. 5. 2000)

10. Anonymizováno sdělila dopisem ze dne 22. 5. 2009 žalobci na základě jeho žádosti ze dne 26. 4. 2009, že vkladní knížky č. hodnota a č. hodnota jsou vedeny na zůstavitele a na žalovanou, kteří z nich mají stejná práva a povinnosti ve vztahu ke vkladu i k vkladní knížce. K dopisu byly připojeny výpisy obratů uskutečněných na vkladních knížkách od 1. 1. 2000 a dále podmínky pro vkladové knížky a přehled úrokových sazeb. (zjištěno ze žádosti o sdělení stavu na vkladových účtech pro potřebu určení aktiv dědictví ze dne 26. 4. 2009 a z dopisu Anonymizováno ze dne 22. 5. 2009 včetně přehledu úrokových sazeb a podmínek pro vkladní knížky)

11. Na vkladovém účtu č. hodnota docházelo ke vkladům i výběrům i po smrti zůstavitele (12. 1. 2000). Od smrti zůstavitele do 21. 7. 2008 došly na účet vklady ve výši celkem 373 726 Kč (poslední významnější vklad ve výši 25 000 Kč proběhl 24. 3. 2007) a vybrány byly částky ve výši 534 471 Kč. Zůstatek na účtu ke dni 21. 7. 2008 tak činil 20 000 Kč. (zjištěno z výběru transakcí na účtu č. 25049679 za období od 1. 1. 2002 do 21. 7. 2008)

12. Na vkladovém účtu č. hodnota docházelo ke vkladům i výběrům i po smrti zůstavitele (12. 1. 2000). Od smrti zůstavitele do 20. 1. 2004 došly na účet vklady ve výši celkem 19 868 Kč (poslední významnější vklad ve výši 4 657 Kč proběhl 19. 1. 2002) a vybrány byly částky ve výši 197 245 Kč. Zůstatek na účtu ke dni 21. 7. 2008 tak činil 115 Kč. (zjištěno z výběru transakcí na účtu č. hodnota za období od 1. 1. 2002 do 21. 7. 2008)

13. Anonymizováno sdělila tituly před jménem jméno FO, notáři, že zůstatek na vkladní knížce č. č. účtu činil ke dni 5. 1. 2024 částku 119,04 Kč. Vkladní knížka č. č. účtu byla uzavřena ke dni 7. 11. 2008. (zjištěno z odpovědi Anonymizováno tituly před jménem jméno FO, notáři, ze dne 8. 1. 2024)

14. Žalovaná při jednání ve věci projednání dědictví po zůstaviteli dne 26. 2. 2024 navrhovala vyřazení obou vkladních knížek ze soupisu aktiv pozůstalosti, jelikož jí zůstavitel daroval za svého života veškeré finanční prostředky na vkladních knížkách. Darovací smlouvu ani přiznání k darovací dani žalovaná nedoložila. (zjištěno z protokolu sepsaného v notářské kanceláři tituly před jménem jméno FO dne 26. 2. 2024, v řízení ve věci sp. zn. spisová značka, Nd 443/2011)

15. Žalobce sepsal dne 3. 2. 2025 v Anonymizováno žádost při ztrátě, zničení, odcizení vkladní knížky k předmětným vkladovým účtům a požádal o vyplacení zůstatků na svůj bankovní účet č. č. účtu. (zjištěno ze dvou žádostí při ztrátě, zničení, odcizení vkladní knížky k předmětným vkladovým účtům ze dne 3. 2. 2025)

16. Žalobci byly na jeho žádost dne 13. 2. 2025 z účtu č. č. účtu převedeny částky 17,1 Kč a 14,16 Kč. (zjištěno ze dvou potvrzení Anonymizováno o provedení platby ze dne 20. 2. 2025, č. hodnota)

17. Žalobce se dne 11. 9. 2025 obrátil na Anonymizováno Anonymizováno se žádostí o sdělení stavu na vkladní knížce č. č. účtu, na kterou byl převeden zůstatek z vkladní knížky č. č. účtu, která byla uzavřena dne 7. 11. 2009, zároveň požádal o zaslání výpisu pohybů na účtu od 12. 1. 2000 do 11. 9. 2025. Ve vztahu k vkladním knížkám č. č. účtu a č. účtu pak žalobce požádal o sdělení, kdo v období od 12. 1. 2000 do 11. 9. 2025 prováděl na vkladových knížkách výběry a vklady v hotovosti či převodem. (zjištěno ze žádosti žalobce o sdělení stavu na vkladových účtech adresované Anonymizováno ze dne 11. 9. 2025)

18. Žalobce podal dne 19. 10. 2000 trestní oznámení na žalovanou, která podle něj v dědickém řízení zatajila vkladové účty zůstavitele, čímž se chtěla na úkor žalobce obohatit. Trestní oznámení bylo odloženo, neboť ve věci nebylo shledáno podezření ze spáchání trestného činu ani přestupku. (zjištěno z usnesení PČR ze dne 2. 11. 2000, č. j. OR1-3022MO3TČ2000)

19. Žalobce dále podal dne 25. 9. 2014 stížnost k Úřadu práce ČR a požadoval prověření oprávněnosti výplaty sociálních dávek žalované, neboť u soudního jednání zjistil, že ta má pobírat sociální dávky, přičemž jí zároveň nečinilo problém zaplatit soudní poplatek ve výši 24 000 Kč, což bylo podle žalobce důkazem, že má peněz dostatek. Úřad práce ČR dopisem ze dne 13. 10. 2014 sdělil žalobci, že podnět zaevidoval a prověří jej, o výsledku však nebude žalobce s ohledem na ochranu osobních údajů žalované informovat. (zjištěno ze stížnosti žalobce k Úřadu práce ČR ze dne 25. 9. 2014 a z přípisu Úřadu práce ČR adresovaného žalobci ze dne 13. 10. 2014)

20. Jestliže účastníci řízení navrhovali provedení dalších důkazů, soud je pro nadbytečnost zamítl, neboť nemohly přispět k objasnění skutkového stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v této věci. Pokud žalobce navrhoval provést k prokázání nemajetnosti žalované důkaz obsahem spisu zdejšího soudu sp. zn. 4C 331/2007, soud tento návrh zamítl, neboť je zřejmé, že v daném řízení byly prokazovány majetkové poměry žalované ve vztahu k době rozhodování soudu o osvobození od soudních poplatků (rok 2007), tedy sedm let po smrti zůstavitele, a mimo období, kdy docházelo ke vkladům na předmětné účty. Zjištění majetkových poměrů žalované v roce 2007 či později nemá pro rozhodnutí v této věci žádný význam.

21. Soud na základě nesporných tvrzení účastníků řízení a zhodnocení provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

22. Účastníci řízení jsou dědici po zůstaviteli, který byl jejich otcem a zemřel dne 12. 1. 2000. Žalobce nabyl na pozůstalosti podíl ve výši ¼ a žalovaná nabyla podíl ve výši ¾. Nabytí podílu na dědictví bylo žalobci i žalované potvrzeno usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 3. 2024, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne 24. 10. 2024. Součástí aktiv pozůstalosti jsou práva a povinnosti ke dvěma vkladovým účtům u Anonymizováno. Na vkladovém účtu č. hodnota byl ke dni smrti zůstavitele zůstatek 177 492 Kč a dále na něj došly částky ve výši 19 868 Kč. Na vkladovém účtu č. hodnota byl ke dni smrti zůstavitele zůstatek ve výši 180 745 Kč a dále na něj došly částky ve výši 373 726 Kč. K oběma vkladovým účtům byli ke dni smrti zůstavitele vkladateli žalovaná i zůstavitel, a měli k nim tedy rovnocenná práva a povinnosti. Žalobci byly na jeho žádost dne 13. 2. 2025 z účtu č. č. účtu, na který byly převedeny zůstatky z předmětných účtů, převedeny částky 17,1 Kč a 14,16 Kč, více finančních prostředků se na účtu nenacházelo.

23. Po právní stránce posuzoval soud uplatněné nároky podle těchto ustanovení právních předpisů:

24. Podle § 778 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, (dále jen „obč. zák.“) smlouva o vkladu vzniká mezi vkladatelem a peněžním ústavem složením vkladu u peněžního ústavu a jeho přijetím peněžním ústavem.

25. Podle § 780 odst. 1 obč. zák. vkladatel, a v zákonem stanovených případech i jiná oprávněná osoba, má právo s vkladem nakládat.

26. Podle § 783 odst. 2 obč. zák. s vkladem na vkladní knížce na jméno je oprávněn nakládat ten, na jehož jméno, příjmení, adresu a datum narození nebo identifikační znak právnické osoby je vkladní knížka vystavena. S vkladem na cestovní vkladní knížce je však ve stanovených případech oprávněn nakládat každý, kdo předloží vkladní knížku a průkazní lístek.

27. Podle § 105 obč. zák. jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví, počne běžet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno.

28. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav a při aplikaci výše uvedených ustanovení právních předpisů dospěl k těmto právním závěrům:

29. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že jsou dědici po zůstaviteli, a že součástí aktiv pozůstalosti jsou práva a povinnosti ke dvěma vkladovým účtům u Anonymizováno, na kterých se ke dni smrti zůstavitele nacházela částka v celkové hodnotě 358 237 Kč. Mezi účastníky bylo nesporné i to, že žalovaná byla již v době smrti zůstavitele další vkladatelkou k oběma účtům. Podstatou sporu je tedy posouzení otázky, zda za této situace náleží žalobci v postavení dědice s právem na ¼ pozůstalosti také ¼ z částky 358 237 Kč.

30. Jelikož žalovaná uplatnila v průběhu řízení námitku promlčení nároku žalobce s ohledem na dobu, která uplynula od výběru žalovaných částek z vkladových účtů, zabýval se soud nejprve touto otázkou. Soud však dospěl k závěru, že promlčecí doba nemohla v daném případě začít plynout dříve než právní mocí rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno (§ 105 obč. zák.). Jakýkoliv jiný závěr by byl v rozporu se základními principy spravedlnosti, neboť je zřejmé, že žalobce neměl až do potvrzení nabytí dědického práva skutečnou možnost svůj nárok uplatnit.

31. Na základě smlouvy o vkladu ve smyslu § 778 a násl. obč. zák. vkladatel přenechává peněžnímu ústavu peníze a peněžní ústav vklad přejímá a převzetí potvrzuje vkladní knížkou, vkladatel pozbývá možnost nakládat s vloženými penězi, které splynou s kapitálem peněžního ústavu. Vkladateli vzniká jen právo (pohledávka) vůči příjemci vkladu na výplatu peněz podle § 780 odst. 1 obč. zák. ve výši vložených peněz s příslušenstvím. Vyplacené peníze nejsou identické s penězi vloženými a ze svého je vkladateli vyplácí příjemce vkladu. Tím se také liší smlouva o vkladu od smlouvy o úschově (§ 747 a násl. obč. zák.). Z ukládání peněz více osobami z jejich odděleného, resp. výlučného vlastnictví, na vkladový účet některého z nich, nemůže vzniknout spoluvlastnictví ke vkládaným penězům. Osoba, jejíž peníze byly vloženy na vkladní knížku vkladatele, má právo, aby jí vkladatel uložené peníze vyplatil. Předpokladem splnění závazku vkladatele v uvedeném případě není, aby šlo o peníze uložené na vkladovém účtu; může jít o jakékoli peníze vkladatele. Dědic po zemřelém vkladateli má tedy právo na to, aby mu osoba oprávněná nakládat se zůstavitelovou vkladní knížkou (přesněji se vkladem na vkladní knížce) vyplatila peníze, které v době smrti zůstavitele patřily zůstaviteli a byly uloženy na tuto vkladní knížku. Pro posouzení, zda má dědic na peníze nárok je nezbytné prokázat, jaké částky uložené na sporných vkladových účtech patřily ke dni smrti zůstavitele jemu a jaké patřily další osobě oprávněné nakládat s vkladní knížkou. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 5174/2007)

32. Aplikováno do poměrů projednávané věci je zřejmé, že žalobci ani žalované nebylo v rámci pozůstalostního řízení potvrzeno nabytí vlastnického práva k peněžním prostředkům uloženým v době smrti zůstavitele na předmětných účtech, ale toliko nabytí práv a povinností spojených se smlouvou o vkladu včetně pohledávky vůči Anonymizováno na výplatu finanční částky odpovídající výši vložených peněz s příslušenstvím. Významnou skutečností je, že žalované uvedené právo náleželo již za života zůstavitele, neboť byla druhým vkladatelem účtu a ze smlouvy o vkladu tedy měla stejná práva a povinnosti jako zůstavitel. Z toho důvodu žalované po smrti zůstavitele nic nebránilo v tom, aby vůči Anonymizováno jakožto peněžnímu ústavu i nadále vystupovala jako vkladatel, a tedy ani v tom, aby na účet vkládala další finanční částky nebo je naopak z účtu vybírala.

33. Jestliže tedy v dědickém řízení bylo zjištěno aktivum pozůstalosti v podobě práv a povinností ze dvou smluv o vkladu, jedná se toliko o práva a povinnosti k dané smlouvě o vkladu, nikoliv o vlastnické právo k peněžním prostředkům uloženým na účtu. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že pro potřebu dědického řízení byla tato aktiva oceněna jejich obvyklou cenou, která odpovídala výši zůstatku na vkladních knížkách v době smrti zůstavitele. K totožnému závěru o povaze aktiv v podobě práv a povinností ze dvou smluv o vkladu ostatně dospěl také Městský soud v Praze v usnesení ze dne 5. 9. 2024, č. j. 29 Cdo 209/2024694, a Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 4. 2025, č. j. 24 Cdo 1108/2025-755.

34. Žalobci tak oproti jeho přesvědčení žádným autoritativním soudním rozhodnutím nebylo potvrzeno nabytí vlastnického práva k ¼ částky 358 237 Kč. Za dané situace může žalobci náležet právo k ¼ finančních prostředků uložených na účtu pouze v případě, že v řízení bude prokázáno, že finanční prostředky, uložené na předmětných účtech, náležely v době smrti zůstavitele do jeho vlastnictví. Soud přitom na tomto místě znovu zdůrazňuje, že oba vkladové účty měly dva vkladatele, jedním z nich byl zůstavitel a druhým vkladatelem byla žalovaná. Z pouhé skutečnosti, že se finanční prostředky nacházely na takovém účtu pak nelze bez dalšího dovozovat, že by měly všechny či alespoň část uložených z nich náležet zůstaviteli, neboť je stejně dobře možné, že je na účet mohla vložit sama žalovaná. V řízení bylo prokázáno, že na oba účty došly po smrti zůstavitele další vklady v celkové hodnotě 393 594 Kč (to ostatně tvrdil sám žalobce), což svědčí o skutečnosti, že na vkladové účty vkládala finanční prostředky také žalovaná, neboť žalobce je tam po své smrti patrně vložit nemohl.

35. Jelikož soud po provedení důkazů označených žalobcem neměl za prokázané žalobní tvrzení, že veškeré peněžní prostředky vložené na oba sporné účty byly vloženy z výlučných prostředků zůstavitele, poučil žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby navrhl důkazy k tvrzení, že finanční prostředky byly na předmětné účty vloženy zůstavitelem a byly v jeho vlastnictví. Žalobce byl současně poučen, že v opačném případě nebude se žalobou úspěšný pro neunesení důkazního břemene. Ani na základě uvedeného poučení žalobce v soudem stanovené lhůtě neoznačil důkazy způsobilé prokázat jeho tvrzení ohledně vlastnického práva zůstavitele. Zůstavitel navrhoval k prokázání uvedeného tvrzení v zásadě jen spis o jiném soudním řízení, ve kterém žalovaná žádala o osvobození od soudních poplatků, čímž mělo být prokázáno, že nikdy nemohla mít finanční prostředky ve výši uložené na vkladových účtech. Uvedený spis se však týkal řízení zahájeného v roce 2007 a nemohl tedy ničeho vypovídat o majetkových poměrech žalované před úmrtím zůstavitele 12. 1. 2000. Dalšími označenými a provedenými důkazy pak byla opakovaně prokázána pouze skutečnost, že se na účtech zůstavitele a žalované nacházela v době smrti zůstavitele částka 358 237 Kč, žádným způsobem však nebylo prokázáno, kdo uvedenou částku na účty vložil.

36. V řízení nebylo prokázáno, že finanční prostředky na předmětných účtech náležely zůstaviteli ke dni jeho smrti a z uvedeného důvodu ani nebylo prokázáno, že žalobci náleží ¼ finančních prostředků uložených na účtech v době smrti zůstavitele. Tím spíše nemohlo být prokázáno, že žalobci náleží nárok na část finančních prostředků došlých na účty po smrti zůstavitele nebo jakékoliv úroky připsané na účty. Z uvedených důvodů tedy soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 56 597 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 187 957 Kč (úkony učiněné do 10. 4. 2025, tedy do právní moci usnesení zdejšího soudu ze dne 1. 4. 2025, č. j. 6 C 356/2024-23 o připuštění změny žaloby) sestávající z částky 8 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení dne 2. 3. 2025, vyjádření k žalobě ze dne 2. 3. 2025) a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 258 472 Kč (úkony učiněné po 10. 4. 2025) sestávající z částky 9 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření ke změněné žalobě ze dne 28. 7. 2025, účast na jednání dne 27. 8. 2025, účast na jednání dne 19. 11. 2025) a z částky 4 670 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (nahlížení do spisu dne 12. 6. 2025). Advokátovi dále náleží paušální náhrady výdajů k výše uvedeným šesti úkonům právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 2 167 Kč, a to v souvislosti s cestami realizovanými ve dnech 12. 6. 2025, 27. 8. 2025 a 19. 11. 2025, vždy ve výši náhrady 722,48 Kč za 90 ujetých km (40,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V souvislosti s uvedenými cestami pak podle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. náleží advokátovi ke každé cestě náhrada za ztrátu času ve výši 150 Kč za každou ze 4 započatých půlhodin (§ 14 odst. 3 a. t.), tedy ke každé ze tří cest náhrada ve výši 600 Kč. Soud oproti vyúčtování náhrady nákladů zástupcem žalované nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za úkony právní služby spočívající ve vyjádření ze dne 22. 8. 2025, vyjádření ze dne 3. 10. 2025 a vyjádření ze dne 8. 11. 2025, neboť se jednalo o pouhá shrnutí procesního stanoviska žalované, soud žalovanou k jejich podání nevyzýval a skutečnosti uváděné v jednotlivých vyjádřeních mohly být uplatněny již v předcházejících vyjádřeních ve věci, případně v rámci jednání soudu.

38. O povinnosti žalobce k úhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalované rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.