6 C 362/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 731 050 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 525 550 Kč, úrok 8,5% ročně z částky 530 550 Kč od 31.3.2018 do 17.5.2018, úrok 8,5% ročně z částky 525 550 Kč od 18.5.2018 do zaplacení a částku 205 500 Kč s úrokem z této částky ve výši 9,75% ročně od 1.6.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne 26. 7. 2019 u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému o zaplacení částky 731 050 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřel dne [datum] se žalovaným dohodu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému částku ve výši 530 550 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit ve splátkách, kdy každá splátka byla sjednána ve výši 22 106 Kč, splatnost první splátky byla sjednána ke dni 30. 3. 2018, každá další splátka, až do úplného zaplacení dluhu (celkem tedy 23 následujících splátek) měla být žalovaným hrazena vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Žalobce se žalovaným dále uzavřeli dne [datum] dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, kdy byla zrekapitulována dohoda stran o způsobu a podmínkách vracení zápůjčky a rovněž byla žalovaným výslovně uznána existence dluhu odpovídajícího výši zápůjčky. V článku III. dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne [datum] bylo ujednáno, že v případě neuhrazení některé ze splátek dluhu řádně a včas vznikne žalobci jako věřiteli právo na úhradu celého dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou již první splátky dluhu, jejíž splatnost byla sjednána ke dni 30. 3. 2018, ale k její faktické úhradě došlo až 17. 5. 2018, a to dokonce pouze do výše 5 000 Kč, nikoliv tedy ve sjednané výši 22 106 Kč. Částečná úhrada dluhu je mimo jiné rovněž vykládána jako uznání dluhu. Splatnost celého dluhu tedy nastala dne 30. 3. 2018 a ode dne 31. 3. 2018 byl žalovaný v prodlení s úhradou dluhu ve výši 530 550 Kč. Po částečné úhradě ze dne 17. 5. 2018 až dosud je žalovaný v prodlení s úhradou částky ve výši 525 550 Kč a žalobci tedy vznikl rovněž nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Žalovaný, i přes žalobcem mu zaslanou předžalobní výzvu ze dne 9. 5. 2019, neuhradil na svůj uznaný dluh ničeho. V článku IV. dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne 9. 3. 2018 bylo ujednáno, že v případě prodlení žalovaného jako dlužníka s některou ze splátek, vzniká žalovanému jako dlužníkovi povinnost uhradit žalobci jako věřiteli smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení se splněním jeho povinnosti k úhradě dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou již první splátky dluhu, jejíž splatnost byla sjednána ke dni 30. 3. 2018, ale k její částečné úhradě došlo až 17. 5. 2018. Žalobce tedy vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 205 500 Kč, tedy smluvní pokuty celkem za 411 dní prodlení, a to předžalobní výzvou ze dne 9. 5. 2019. K úhradě smluvní pokuty byl žalovaný vyzván do 31. 5. 2019, k tomu však nedošlo a žalovaný se dostal dne 1. 6. 2019 do prodlení s úhradou kapitalizované smluvní pokuty. Žalobce tedy nárokuje rovněž úrok z prodlení v zákonné výši z této částky. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne 9. 5. 2019.

2. Soud rozhodl podle návrhu elektronickým platebním rozkazem, č.j. EPR 172414/2019-6 ze dne 20. 8. 2019, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. Soud jej proto usnesením ze dne 15. 10. 2019 zrušil.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že si od žalobce žádné peníze nepůjčil.

4. V účastnické výpovědi žalovaný uvedl, že dohodě o uznání dluhu ze dne [datum] předcházely stavební práce, které vykonávali zaměstnanci žalobce pro žalovaného na základě objednávky žalovaného, jednalo se o dostavbu rodinného domu. Žádnou písemnou smlouvu o dílo uzavřenou neměli. Podle žalovaného byly práce vykonávány ad hoc, cena byla vždy domluvena za určitou část díla, všechny tyto práce byly prováděny ze strany žalobce v roce 2017 a žalovaný je žalobci platil po částech, tak jak byli domluveni. Některé práce žalobce provedl, jiné nikoliv. Stalo se tedy, že žalovaný zaplatil žalobci i za práce, které nebyly dokončeny a na které si pak musel najmout jinou firmu. Týkalo se to například elektroinstalace, zatékání do nemovitosti, křivost zdí, apod. Žalobce žalovanému nikdy nepředal žalovanou částku 530 550 Kč, o které žalobce tvrdí, že se jedná o zápůjčku, ani ji nepřevedl na žádný účet žalovaného. Dohodu koncipoval žalobce, z jakého důvodu ji žalovaný podepsal, když fakticky k žádné půjčce nedošlo, nebyl schopen vysvětlit. Popřel, že by se žalobcem, jako fyzickou osobou, uzavřel smlouvu, na jejímž základě by se žalobce zavázal převzít za žalovaného dluh ze smlouvy o dílo, kterou žalovaný uzavřel se [právnická osoba]. Setrval na tvrzení, že reklamace, uplatněné žalovaným v souvislosti se smlouvou o dílo, uzavřenou se [právnická osoba], dosud nebyly vypořádány. Při podpisu Dohody o uznání dluhu ze dne [datum] se žalovaný cítil pod tlakem žalobce a byl motivován i tím, že chtěl bydlet. Na důvod podepsání směnky si již nevzpomíná. Potvrdil, že od žalobce obdržel předžalobní výzvu.

5. Žalobce v doplnění skutkových tvrzení na výzvu soudu ze dne 30. 1. 2020 uvedl, že pokud žalovaný při jednání dne 15. 1. 2020 vypověděl, že rekonstrukční práce na jeho domě vykonával žalobce, pak to nebylo správné tvrzení, neboť tyto práce vykonávala [právnická osoba] [anonymizováno]., [IČO], v níž je žalobce jedním ze dvou jednatelů a jedním ze dvou společníků. Práce byly prováděny postupně v celkové částce 804 602 Kč, když zpočátku žalovaný vystavované faktury hradil. V určité fázi však s platbami ustal, když v tomto okamžiku bylo podle žalobce zrealizováno neuhrazené dílo za částku 530 551 Kč a existoval dluh z nedoplacené faktury [číslo] v částce 57 488 Kč. Žalovaný proto začal se žalobcem jednat o řešení této situace a výsledkem bylo, že žalobce za žalovaného dluh u [právnická osoba] uhradí a žalovaný bude tuto částku následně po splátkách splácet už přímo žalobci. S tímto postupem vyslovil souhlas druhý jednatel společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení]. K tomu žalobce vypracoval přehled provedeného díla, včetně nacenění ze dne 14. 1. 2018, a ten byl oběma stranami schválen, a podle této sumarizace byla vystavena dohoda. K zajištění této povinnosti žalovaného vůči žalobci byla sepsána dohoda, kde byl z neznalosti obou smluvních stran tento vztah nazván jako zápůjčka. Žalovaný k zajištění této povinnosti rovněž vystavil dne 9. 3. 2018 směnku vlastní na částku 530 550 Kč. Pro zjednodušení obou dokumentů, a rovněž výpočtu výše jednotlivých splátek, byla dlužná částka zaokrouhlena na částku 530 550 Kč. Obdobně jako ve vztahu k žalobci uznal žalovaný dne 9. 3. 2018 rovněž dluh ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno]. Tvrzení žalovaného, přednesená v rámci jeho účastnického výslechu dne 15. 1. 2020, o tom, že uhradil i práce, které dosud nebyly provedeny, je podle žalobce nepravdivé. Tvrzení žalovaného o tom, že neví, proč dohodu podepsal, samo o sobě nepochybně není dostatečným tvrzením skutečností o tom, že jeho dluh nevznikl.

6. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], jednatele firmy [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že se zúčastnil jednání se žalovaným a žalobcem, při kterém žalovaný [právnická osoba] přislíbil, že zaplatí. Svědek a žalobce chtěli po žalovaném i písemné utvrzení tohoto slibu, a proto žalovaný podepsal směnku a přislíbil, že bude platit, ale za 2 roky se nic nestalo. Firma [anonymizována dvě slova] prováděla rekonstrukci domu žalovaného, přičemž ve firmě mají zakázky různé a každý (ze společníků a zároveň jednatelů) se stará o různé zakázky, ale peníze ve firmě jsou společné, vyplácejí se z nich i výplaty zaměstnanců, to měl na starosti žalobce. Když firmě začaly docházet peníze na výplaty, protože žalobce zřejmě nebyl schopen se se žalovaným domluvit, protože žalovaný prý odmítal zaplatit, šel svědek na jednání se žalobcem a žalovaným, kde chtěl slyšet, kdy bude firmě za práci zaplaceno. Ani žalobce firmě [právnická osoba] částku 530 550 Kč nezaplatil, resp. zaplatil ji svým způsobem, protože si nevzal peníze z podílu. Ve firmě je taková praxe, že jednatelé firmy si občas berou peníze z podílu, a protože svědek žalobci vyčítal, že žalovanému stále věřil a byl na něj hodný, rozzlobil se a řekl, že si podíl vezme i on, a až žalovaný zaplatí, že buď si svědek tento podíl nechá, a nebo ho vrátí do firmy. Svědek má stále částku 530 550 Kč z podílu společnosti uloženou a nedisponuje s ní, považuje ji za rezervu. Svědkovi je známo, že žalovaný uzavřel se žalobcem další dohodu, která se týká těchto peněz, ale u této dohody svědek fyzicky přítomen nebyl, byl pouze u prvního jednání, kde došlo k ústní dohodě mezi účastníky s tím, že žalovaný podepsal směnku. Dále už pak svědek vše ponechal na žalobci. Směnku měl původně u sebe svědek, a to asi půl roku, ale když se domluvil se žalobcem, že si svědek odebere podíl z firmy, pak tuto směnku předal žalobci. Svědkovi už není známo, zda byla směnka psána na [právnická osoba] nebo na žalobce, na svědka určitě nebyla. Pokud si jednatelé, resp. společníci, firmy [právnická osoba] vyplácejí podíly, pak vždy ve stejném rozsahu. V tomto konkrétním případě si podíl vyplatil pouze svědek a žalobce nikoli.

7. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], vedoucí provozovny, soud zjistil, že u firmy [právnická osoba] pracovala do konce srpna roku 2020 jako účetní. Ještě v době, kdy měla firma sídlo v [obec], se žalobce začal věnovat projektu žalovaného a jednalo se o dokončení rekonstrukce domu. Svědkyni není známo, zdali byla uzavřena mezi účastníky nějaká smlouva o dílo, resp. mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaným, tyto věci neměla na starosti. Akce na rekonstrukci probíhala a žalovaný posléze přestal platit. Faktury vystavovala svědkyně a posílala žalovanému, stejně tak i upomínky, a on na ně nereagoval. Faktury vystavovala za firmu [právnická osoba] Svědkyně zaslechla v kanceláři roztržku mezi panem [příjmení] a žalobcem, kdy pan [příjmení] se velmi zlobil na žalobce, že pracuje někde zadarmo, že mu neplatí a že v těchto pracích přesto pokračuje. Posléze tam podle svědkyně proběhla nějaká směnka, kterou podepsal pan [celé jméno žalovaného], tedy žalovaný, přišla pak nějaká malá první splátka, ale pak už neplatil žalovaný nic. Když firma [právnická osoba] pak potřebovala nakupovat materiál a žalovaný stále dlužil, pan [příjmení] přišel s tím, že žalobce udělal dluh díky své hlouposti ve výši kolem 700 000 Kč nebo 500 000 Kč a pan [příjmení] potřeboval peníze, že nebude mít na materiál, tak pak si pan [příjmení] stejnou částku půjčil z firmy a posléze tuto částku, kterou si s firmy vybral, do firmy vrátil a žalobce dal do firmy z vlastních finančních prostředků tuto částku za žalovaného. Toto se odehrávalo někdy koncem roku 2020, aby došlo k účetnímu narovnání. [právnická osoba] pak přestala na stavbě žalovaného pracovat, protože žalovaný nezaplatil ani domluvené splátky, ani fakturu. Ve firmě [právnická osoba] byly kompetence mezi oběma jednateli a zároveň společníky rozděleny tak, že žalobce spíše dělal rozpočty a smlouvy o dílo a připravoval těžší technické věci a pan [příjmení] většinou ráno jel na stavbu, rozdělil práci, zajistil zásobování.

8. Žalobce po dalším poučení soudem podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) v podání ze dne 29. 7. 2021 doplnil skutkové tvrzení, že [právnická osoba] [anonymizováno], kde je žalobce jedním ze dvou jednatelů a rovněž jedním ze dvou společníků, realizovala pro žalovaného dílo – rozsáhlé rekonstrukční práce na domě žalovaného. Práce byly provedeny postupně v celkové částce 804 602 Kč, když zpočátku žalovaný vystavované faktury [právnická osoba] s.r.o. hradil. Když ustal s platbami, bylo již realizováno neuhrazené dílo za částku 530 551 Kč a rovněž existoval dluh z nedoplacené faktury [číslo] ve výši 57 488 Kč, odpovídající svou výší výpočtu DPH. Žalovaný tedy začal se žalobcem jednat o způsobu splacení a zajištění vzniklého dluhu. Zároveň se ve stejné době na žalobce obrátil druhý jednatel a společník pan [příjmení] s tím, že realizace této zakázky byla obchodní aktivitou zprostředkovanou žalobcem, odpovědnost za vzniklý dluh by tedy neměla nést [právnická osoba] s.r.o., ale sám žalobce. Výsledkem jednání, vedeného žalobcem se žalovaným a paralelně žalobcem s panem [příjmení] bylo to, že žalobce za žalovaného dluh u [právnická osoba] [anonymizováno] vyrovná a žalovaný bude tuto částku následně ve splátkách splácet už přímo žalobci. K tomu fakticky i došlo. Pohledávku [právnická osoba] [anonymizováno] za žalovaným žalobce převzal, což žalovaný akceptoval, a dokonce podle toho začal jednat, když uhradil žalobci na tento dluh část první splátky, a to dne 17. 5. 2018 částku 5 000 Kč. Žalovaný ve vztahu k žalobci jako fyzické osobě, odlišné od [právnická osoba] [anonymizováno], uznal existující dluh a zavázal se jej uhradit a odsouhlasil konkrétní splátky. Vedle toho žalovaný vystavil k zajištění svého dluhu žalobci směnku vlastní a pak dokonce začal podle uzavřené dohody svůj dluh plnit, což lze vykládat jako uznání dluhu. Žalovaný si je tak svého dluhu vůči žalobci velmi dobře vědom. Závazek vůči [právnická osoba] [anonymizováno] vyrovnat dluh žalovaného na sebe tedy převzal žalobce. Došlo k tomu na základě dohody, uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] žalobcem a druhým jednatelem společnosti, panem [příjmení]. S dohodou žalovaný vyslovil souhlas a začal se podle ní chovat, tj. uhradil první část své splátky. Podstatou celé situace tedy bylo, že [právnická osoba] [anonymizováno] provedla pro žalovaného práce, žalovaný část prací neuhradil – neuhrazená část prací byla ve výši 530 551 Kč, žalobce jménem [právnická osoba] [anonymizováno] žalovaného k úhradě opakovaně vyzýval a opakovaně s ním vedl na toto téma jednání, v rámci těchto jednání žalovaný opakovaně tvrdil nedostatky v dodaných pracích, ale vady nikdy formálně nevytkl, oba účastníci se v rámci jednání snažili nalézt shodu na tom, jak by bylo možné věc vyřešit, v rámci dohody bylo mezi nimi ujednáno, že žalobce převezme dluh žalovaného vůči společnosti a žalovaný následně bude dluh splácet žalobci. Důvodem tohoto postupu bylo, že žalovaný tímto fakticky obdržel slevu, když v důsledku této dohody mohl žalobci uhradit pouze částku nenavýšenou o DPH, kterou by mu jinak musela k dlužné částce přiúčtovat společnost. Vyrovnání dluhu mezi žalobcem a společností proběhlo tak, že žalobce se v rozsahu dlužné pohledávky, tedy v částce 530 000 Kč, vůči společnosti vzdal práva na výplatu zisku, když odpovídající částku mu měl ve splátkách uhradit na základě vzájemné dohody právě žalovaný. Dohoda spočívala v tom, že v daném konkrétním roce si oba společníci, tedy žalobce a pan [příjmení], vyplatí podíl na zisku ve výši 530 550 Kč Pan [anonymizováno] tyto finanční prostředky obdržel, jak uvedl sám ve svém výslechu. Potvrdila to i paní [příjmení], žalobce tyto prostředky měl rovněž obdržet a obratem vrátit do společnosti. Pro zjednodušení však tyto dva převody nebyly fakticky provedeny, což je shodné, jako kdyby je společnost žalobci zaslala a ten je obratem zasílal zpět společnosti na úhradu dluhu. S ohledem na účetní a daňové důsledky byly tyto finanční pohyby evidovány uvnitř společnosti jako zápůjčka společníkům, což je z povahy věci vratná položka, a to na rozdíl od výplaty zisku, který je krokem nevratným. Transakce byla fakticky ukončena až v roce 2020, kdy finanční prostředky, vyplacené společností panem [příjmení] do společnosti vráceny a žalobce uhradil společnosti stejnou částku za pana [celé jméno žalovaného]. Skutečnost, že oba účastníci, jakožto právní laici, označili důvod uznaného dluhu jako zápůjčku, nic nemění na situaci, že žalovaný obdržel plnění (provedené stavební práce), žalobce za něj toto plnění uhradil (vzdal se svého podílu na zisku) a žalovaný se předmětnou dohodou, jejím uznáním i podpisem směnky žalobci, zavázal tyto finanční prostředky splatit, čehož se nyní zdráhá. Uznáním dluhu žalovaný uznal dluh jako takový, jehož důvodem bylo, že za něj žalobce kompenzoval hodnotu jím přijatého plnění.

9. Soud zjistil z listiny označené jako Dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne [datum], že zde jako smluvní strany figurují žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník. V článku I. (uznání dluhu) dlužník prohlásil, že na základě ústní dohody o zápůjčce a vystavené vlastní směnky dne [datum] si půjčil od věřitele částku 530 550 Kč a dále, že uznává svůj dluh v této výši a prohlásil, že věřiteli uhradí částku 530 550 Kč z důvodu uvedené zápůjčky nejpozději do 30. 3. 2020. V článku II. byl sjednán splátkový kalendář s datem splatnosti první splátky 30. 3. 2018 a se splatností dalších splátek vždy do konce měsíce s výší původně sjednané splátky 22 917 Kč a opraveno škrtnutím na částku 22 917 Kč, a to na účet věřitele specifikovaný v této dohodě. Zároveň byla v článku III. sjednána ztráta výhody splátek a v článku IV. smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každý i započatý den prodlení, dostane-li se dlužník do prodlení s některou ze splátek s tím, že smluvní pokuta je splatná následujícího dne po dni, ve kterém dlužníkovi vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu.

10. Z kopie směnky vlastní [číslo] vystavené dne [datum] soud zjistil, že žalovaný tuto směnku vystavil žalobci na částku 530 550 Kč a zavázal se ji žalobci proplatit do 30. března 2020.

11. Z kopie příjmového bankovního dokladu č. ČSOB [číslo] s datem výpisu 8. 12. 2020 a s datem platby 8. 12. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] s.r.o. byla připsána částka 530 000 Kč s poznámkou„ Eda- záruka za [celé jméno žalovaného]“. Z kopie příjmového bankovního dokladu č. ČSúV [číslo] s datem výpisu 15. 12. 2020 a datem platby 15. 12. 2020 soud zjistil, [právnická osoba] s.r.o. byla připsána částka 120 000 Kč a v poznámce„ [jméno]“. Z kopie příjmového bankovního dokladu č. ČSúV0120014 s datem výpisu z 10. 12. 2020 a datem platby 10. 12. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] s.r.o. byla připsána částka 200 000 Kč, v poznámce„ [jméno]“. Z kopie příjmového bankovního dokladu č. ČSúV0120011 s datem výpisu z 9. 12. 2020 a datem platby 9. 12. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] s.r.o. byla připsána částka platba 200 000 Kč, v poznámce„ [jméno]“.

12. Z kopie listiny nazvané Uznání dluhu s datem [datum] soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný uznal svůj dluh, vyplývající z doplatků úhrady faktury [číslo] ze dne 2. 12. 2017 ve výši 57 487 Kč vůči [právnická osoba] [anonymizováno], a to co do důvodu i výše a zavázal se zaplatit tuto částku [právnická osoba] [anonymizováno] nejpozději do 15. 4. 2018.

13. Z kopie Předžalobní výzvy k úhradě pohledávky, adresované zástupkyni žalobkyně žalovanému ze dne 9. 5. 2019 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky s odkazem na zápůjčku ve výši 530 550 Kč, kterou měl žalobce dne [datum] poskytnout žalovanému a na níž žalovaný, jako na směnečnou sumu, vystavil dne [datum] směnku vlastní, na jejímž základě se žalovaný zavázal směnečnou sumu vrátit nejpozději do 30. 3. 2020.

14. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

15. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.) a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: [právnická osoba] [anonymizováno]. a žalovaný uzavřeli v ústní podobě smlouvu o dílo, na jejímž základě se tato společnost zavázala provést pro žalovaného stavební práce na jeho nemovitosti. Žalovaný [právnická osoba] [anonymizováno]. neproplatil všechny faktury v plné výši, a to z důvodu žalovaným namítaných vad. Dne [datum] podepsali účastníci dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, kde na straně věřitele figuruje žalobce a na straně dlužníka žalovaný. V této dohodě žalovaný prohlásil, že si na základě ústní dohody o zápůjčce a vystavené vlastní směnky dne [datum] půjčil od věřitele částku 530 550 Kč, a že se zavazuje vrátit ji nejpozději do 30. 3. 2020 ve splátkách specifikovaných v článku II. této dohody. Zároveň v čl. IV. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro dlužníka za každý den prodlení ve výši 500 Kč. Žalobce žalovanému částku 530 550 Kč nikdy fyzicky nepředal, ani mu ji nepřevedl na účet, pouze si tuto částku nevybral z účtu [právnická osoba], ač druhý společník [právnická osoba], [jméno] [příjmení], si částku v této výši z účtu [právnická osoba] vybral, a až následně, v průběhu tohoto řízení, v prosinci roku 2020, složil pan [příjmení] na účet [právnická osoba] [anonymizováno]. částku 520 000 Kč a žalobce částku 530 000 Kč.

16. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění (dále jen občanský zákon), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle ust. § 1888 odst. 1 občanského zákona, kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu.

18. Podle ust. § 2053 občanského zákona uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

19. Podle ust. § 551 občanského zákona o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

20. Podle ust. § 552 občanského zákona o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

21. Podle ust. § 554 občanského zákona ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

22. Podle ust. § 555 odst. 1 a 2 občanského zákona právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33Cdo 1171/2000 ze dne 28. 4. 2002 uznání dluhu je právem akcesorickým. Znamená to mimo jiné, že dohoda o uznání dluhu je platná jen tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit. Podle rozsudku Nejvyššího soud ČR sp.zn. 21 Cdo 2862/2019 zdánlivým právním jednáním je rovněž simulované právní jednání, při němž jednající strany navenek pouze předstírají vůli právní jednání učinit a kdy jejich projev vůle pro chybějící vážnost projevené vůle nesměřuje k vyvolání právních následků, které jsou s předstíraným projevem vůle spojeny. Má-li být simulovaným právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Ke zdánlivosti (nicotnosti) právního jednání soud přihlíží i bez návrhu účastníků.

24. Mezi účastníky je nesporné, že smlouvu o dílo neuzavřeli účastníci tohoto sporu, ale [právnická osoba] [anonymizováno]. jako zhotovitel a žalovaný jako objednatel. [právnická osoba] vystavila žalovanému faktury, které žalovaný zcela neproplatil a [právnická osoba] [anonymizováno]. tak vznikla pohledávka za žalovaným (za předpokladu, že dílo bylo dokončeno řádně a bez vad podle smlouvy). Případný doplatek ceny díla by tak byl žalovaný povinen zaplatit [právnická osoba] [anonymizováno]. a nikoli žalobci., který se jejího zaplacení (spolu se smluvní pokutou) domáhá v tomto řízení. Žalobce k podání této žaloby není věcně aktivně legitimován. Dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, která odkazuje na zápůjčku, je totiž zjevně simulovaným právním jednáním, respektive zdánlivým právním jednáním, ke kterému se podle § 554 občanského zákona nepřihlíží. Neměla obsahovat závazek žalovaného vrátit žalobci jím zapůjčené peněžní prostředky, ale ve skutečnosti se touto dohodou zavázal žalobce uhradit za žalovaného jeho (tvrzený) dluh vůči [právnická osoba] [anonymizováno]. ze smlouvy o dílo, uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] s.r.o. Žalovaný, který sporuje minimálně výši dluhu vůči [právnická osoba] [anonymizováno]. jako zhotoviteli z ústně uzavřené smlouvy o dílo, neměl důvod zavazovat se žalobci, jako fyzické osobě, k vrácení finančních prostředků, které od něj nikdy neobdržel. Závazek žalovaného neplyne ze smlouvy o zápůjčce, ale ze smlouvy o dílo. Žalobce žalovanému žádnou zápůjčku neposkytl, taková smlouva je reálným kontraktem a mezi účastníky není sporu, že žalobce žalovanému žádné peněžní prostředky nepředal, ani v hotovosti, ani na účet, a že v době uzavření smlouvy ani za žalovaného částku 525 550 Kč [právnická osoba] [anonymizováno]. nezaplatil. Skutečnost, že žalobce až v průběhu řízení vložil na účet [právnická osoba] částku 530 000 Kč, nepředstavuje plnění z tvrzené smlouvy o zápůjčce ve prospěch žalovaného, ale dokládá převzetí dluhu, se kterým druhý jednatel a společník [právnická osoba] [anonymizováno]. (v pozici věřitele) vyslovil souhlas. Vzhledem ke skutečnosti, že dohoda o uznání závazku se váže k neexistující zápůjčce, není uznání dluhu platným právním jednáním a z téhož důvodu je neplatné i ujednání o smluvní pokutě, jejíhož zaplacení se žalobce v tomto řízení rovněž domáhá. Ze všech těchto důvodů proto žaloba není důvodná a soud ji jako takovou zamítl.

25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, protože žalovaný, který byl ve věci úspěšný, náklady řízení nepožadoval.