6 C 39/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobkyně a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobkyně a žalobkyně c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobkyně a žalobkyně d) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobkyně a žalobkyně všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 2 400 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobcům částku 2 400 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % p. a. od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhali po žalované zaplacení částky 2 400 EUR s příslušenstvím. Návrh odůvodnili tím, že se dne [datum] účastnili letu č. [anonymizováno] [číslo] z ostrova Sal do Prahy. Operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Odlet z ostrova Sal byl stanoven na 17:15 hod., přílet do Prahy by stanoven na 2:50 hod. Skutečný odlet z ostrova Sal se nicméně uskutečnil až druhý den ve 13:00 hod. Z tohoto důvodu žalobci dorazili do cílové destinace (Praha) až dne 25. 7. 2018 ve 21:42 hod., což bylo o více než 3 hodiny později oproti plánovanému času příletu. Z hlediska právního posouzení věci žalobci odkázali na čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen„ Nařízení“), a na judikaturu Soudního dvora EU, spojené případy Sturgeon v Condor, Bock v Air France, C -402/07, C -432/07, podle kterých přísluší cestujícím náhrada škody ve výši 600 EUR za předpokladu, že zpoždění letu přesáhne tři hodiny.

2. Žalovaná nárok žalobců neuznala co do důvodu i výše, neboť žalobci neuplatnili nárok na zaplacení žalované částky včas ve smyslu § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Právní zástupce žalobců uplatnil nárok na náhradu škody prostřednictvím e-mailu dne [datum]. Žalovaná tedy navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

3. V replice došlé soudu dne [datum] žalobci uvedli, že svůj nárok uplatnili u žalované nejprve sami dopisem ze dne [datum]. Žalovaná nereagovala, obrátili se na ni tedy telefonicky, opět bezvýsledně. Žalovaná nereagovala ani poté, co po ní žalobci nárokovali náhradu škody prostřednictvím k tomu určeného formuláře na webových stránkách žalované. Poté se žalobci obrátili na právního zástupce, který žalované odeslal předžalobní výzvu ze dne [datum]. Žalobci dále uvedli, že nesouhlasí s námitkou žalované, že jejich nárok nebyl uplatněn včas ve smyslu § 2553 o. z., neboť Nařízení nelze považovat za přepravní řád, jedná se o přímo použitelný právní předpis Evropské Unie. Uvedené ustanovení se pak dle žalobců na daný případ nevztahuje také z toho důvodu, že se týká náhrady škody ve smyslu škody materiální, přičemž žalovaný nárok představuje náhradu nemajetkové újmy a občanský zákoník z roku 2012 pojem újmy a škody rozlišuje. Nařízení pak podle žalobců notifikaci případného nároku vůbec neupravuje, není proto možné omezovat toto právo spotřebitele stanovením podmínek jeho uplatnění vnitrostátními normami.

4. Na jednání dne [datum], které se konalo bez přítomnosti žalované, poučil soud žalobce podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby prokázali své tvrzení, že žalované odeslali, resp. doručili výzvu k zaplacení náhrady škody ze dne [datum]. Žalobci byli soudem poučeni, že v případě, že se jim uvedené tvrzení nepodaří prokázat, nebudou s ním úspěšní.

5. Žalobci dne [datum] označili soudu důkazy k prokázání odeslání dopisu ze dne [datum], a to podací arch, e-mailovou komunikaci se žalovanou a účastnický výslech žalobce a). K podání nebyly žádné listiny připojeny. Dne [datum], resp. [datum], pak žalobci k prokázání stejného tvrzení navrhli provedení důkazu dotazem na Českou poštu, s. p., s tím, že kýžený dopis podali na pobočce České pošty, U Plynárny [číslo], [obec a číslo] – [část obce], dne [datum] nebo [datum]. Dne [datum] žalobci upřesnili, že adresátem dopisu z října 2018 byla žalovaná pod původní obchodní firmou [právnická osoba]

6. Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 1. 2022, č. j. 6 C 39/2020-108, které nabylo právní moci dne [datum], bylo řízení přerušeno do doby ukončení dovolacího řízení vedeného u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 25 Cdo 3544/2021, jehož předmětem bylo posouzení otázky promlčení podle § 2553 o. z. Soud poté v řízení pokračoval usnesením ze dne 9. 11. 2023, č. j. 6 C 39/2020-112, přičemž na dotaz soudu účastníci shodně udělili souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).

7. Soud ve věci zjistil níže uvedený skutkový stav:

8. Žalobci se dne [datum] účastnili letu žalované č. [anonymizováno] [číslo] z ostrova Sal do Prahy (palubní lístky žalobců). Předpokládaný přílet spoje do Prahy byl dne [datum] ve 2:50 hodin, letadlo na Letišti Praha přistálo až v 21:42 hodin (palubní lístky žalobců, fotografie příletové tabule z Letiště Praha). Žalobci uplatnili u žalované požadavek na zaplacení náhrady škody prostřednictvím právního zástupce dopisem ze dne [datum], který byl žalované odeslán dne [datum] (výzva k plnění ze dne [datum], poštovní podací arch).

9. Soud se k námitce žalované nejprve zabýval tím, zda je nárok žalobce promlčen. Žalobní tvrzení, že nárok byl žalobci u žalované uplatněn dopisem žalobce a) ze dne [datum], následně telefonicky a poté přes webový formulář, nebyla žalobci prokázána. Soud provedl toliko důkaz dopisem ze dne [datum], ve kterém je obsažena výzva k zaplacení žalovaného nároku, nicméně z něj nevyplývá, že by byl žalované odeslán, resp. doručen. Soud se na návrh žalobců dotázal České pošty, s. p., na podání zásilek pro adresáta [právnická osoba], resp. [právnická osoba], ze dne 3. nebo [datum] na pobočce České pošty, s. p., U Plynárny [číslo], [obec a číslo] – [část obce]. Soudu pak bylo Českou poštou, s. p., sděleno, že se jí podařilo dohledat zásilky ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], přičemž v případě, že není k dispozici podací lístek, nelze zjistit, kterou ze zásilek podali žalobci. Soud uzavírá, že žalobci navzdory poučení, kterého se jim ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. dostalo, neunesli důkazní břemeno ve věci, neboť neprokázali, že byl dopis ze dne [datum] žalované odeslán, resp. doručen. Včasné uplatnění nároku na náhradu škody je přitom ve smyslu § 2553 odst. 3 o. z. podmínkou jejího přiznání, namítne-li dopravce, že právo nebylo včas uplatněno (o tom dále).

10. Další důkazy, které žalobci k prokázání odeslání dopisu ze dne [datum] označili (podací arch, e-mailová komunikace se žalovanou), nebyly soudu předloženy. Provedení účastnického výslechu žalobce a) se žalobci vzdali, když souhlasili, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř.

11. Věc spadá do režimu přímo použitelného předpisu Evropské unie, konkrétně se jedná o čl. 7 odst. 1 Nařízení, podle kterého má cestující ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 19. 11. 2009, ve spojených věcech C 402/07 a C 432/07, Sturgeon v Condor, Bock v Air France, právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce v případě, že zpoždění letu přesáhne tři hodiny.

12. Podle § 2553 odst. 1 o. z. jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Podle odst. 2 téhož ustanovení při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. Podle odst. 3 téhož ustanovení práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

13. Nařízení žádnou lhůtu k uplatnění nároku na náhradu újmy nestanoví. Čl. 1 preambule Nařízení přitom stanoví, že činnosti Společenství v oblasti letecké dopravy měly mimo jiné směřovat k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících. Kromě toho by měl být obecně brán zásadní zřetel na požadavky ochrany spotřebitele. V rozsudku Soudního dvora EU ze dne 22. 11. 2012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré v KLM, je pak v bodě 33 jasně stanoveno, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.

14. Jelikož Nařízení neobsahuje úpravu lhůty, ve které je potřeba uplatnit práva cestujících za zrušený či zpožděný let, použijí se ustanovení národního práva, konkrétně úprava obsažená v ust. § 2553 odst. 3 o. z., která předpokládá, že pro úspěšné uplatnění práv z přepravy je nutné notifikovat práva u dopravce včas, nejpozději ve lhůtě 6 měsíců od okamžiku, kdy se cestující o zpoždění (resp. zrušení) letu dozvěděl. Tomuto závěru přisvědčil Nejvyšší soud ČR, který ve svém rozsudku ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3206/2022, rovněž připomněl, že eurokonformnost tohoto výkladu Nařízení a ustanovení § 2553 o. z. byla již potvrzena Ústavním soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2022, č. j. III. ÚS 1614/22). Na uvedený rozsudek Nejvyššího soudu odkázal rovněž senát 25 Cdo Nejvyššího soudu, do jehož skončení řízení o dovolání projednávaném pod sp. zn. 25 Cdo 3544/2021 bylo toto řízení přerušeno. Usnesením ze dne 4. 10. 2023, č. j. 25 Cdo 3544/2021-105, Nejvyšší soud dovolání odmítl právě z důvodu, že otázky směřující ke zpochybnění závěru odvolacího soudu, že právo na náhradu škody vzniklé tím, že přeprava osob nebyla provedena včas, nelze přiznat, protože právo nebylo uplatněno ve lhůtě stanovené v § 2553 odst. 3 o. z., již byly vyřešeny Nejvyšším soudem právě v rozsudku ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3206/2022.

15. V řízení bylo prokázáno, že nárok na náhradu škody byl u dopravce uplatněn až po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty k uplatnění práv ve smyslu § 2553 odst. 3 o. z., tj. po dni [datum]. Jinými slovy žalobcům se v řízení nepodařilo prokázat, že by nárok u dopravce uplatnili před tímto datem. Soud proto uzavřel, že nárok nebyl uplatněn včas, je promlčen a žalovaná námitku promlčení vznesla. Soud proto rozhodl o zamítnutí žaloby z důvodu promlčení nároku.

16. K námitce žalobců, že Nařízení nelze považovat za přepravní řád, soud uvádí, že o. z. v § 2578 uvádí, že podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stavoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. Z uvedeného vyplývá, že pojem„ přepravní řád“ nevylučuje, aby jím bylo chápáno i nařízení Evropské unie. Samotné Nařízení navíc předpokládá jistou notifikaci cestujícího, když samo nepodmiňuje výplatu odškodnění pouhým naplněním podmínek stanovených v Nařízení a dále stanovuje povinnosti dopravce cestující v případě zpoždění letu informovat o jejich právech, a to formou odkazu na formulář vydaný pro tyto účely. Soud proto odmítá tvrzení žalobců, že Nařízení notifikaci nároku vůbec neupravuje.

17. Na závěr soud uvádí, že námitku žalobců, podle které § 2553 o. z. hovoří toliko o„ škodě“ a nikoliv„ újmě“, přičemž uplatněný nárok představuje nemajetkovou újmu a pojem škoda újmu majetkovou, nepovažoval za relevantní. Samo Nařízení hovoří o„ právu na náhradu škody“ a lze ho nepochybně přiměřeně vztáhnout i na nepravidelnou přepravu osob, v souvislosti s níž je pojem„ škoda” v § 2553 odst. 2 o. z. výslovně použit, zatímco § 2553 odst. 1 o. z. pojednává obecně o„ právech” cestujících vůči dopravci (srov. Hulmák, M. a kolektiv, Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část /§ 2055 –3014, 1. vydání, 2014, § 2553, s. 991 - 994).

18. Soud rozhodl o povinnosti žalobců zaplatit náhradu nákladů řízení žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. Náklady žalované tvoří paušální náhrada podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., za dva úkony (odpor a písemné vyjádření k žalobě) po 300 Kč, celkem 600 Kč.

19. Třídenní lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II).