6 C 411/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 392,80 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 392,80 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 24. 7. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 14 957 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou soudu dne 31. 7. 2021 se žalobkyně (návrhem na vydání EPR) domáhala na žalované zaplacení částky 392,80 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady škody podle Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu (dále jen„ Nařízení“) a podle Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní přepravě podepsané v Montrealu dne 28. května 1999 (dále jen„ Montrealská úmluva“). Žalobu odůvodnila tak, že žalobkyně se měla dne 21. 6. 2019 účastnit letu žalované č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [anonymizováno]. Tento let byl však bez udání důvodu zrušen. Žalobkyně dále uvedla, že jí byly nabídnuty náhradní lety dne 22. 6. 2019, a to let č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [anonymizováno] a let č. [anonymizováno] [číslo] z [anonymizováno] do [anonymizováno], nicméně letenku si musela uhradit sama, a to ve výši 7 882 Kč (380,60 EUR). Žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu škody podle Nařízení ve výši 250 EUR. Kromě toho žalobkyně uvedla, že jí vznikla další škoda kvůli zrušení předmětného letu. Žalobkyni sice byla proplacena původní letenka, nicméně cena dodatečně zakoupené letenky byla vyšší, a tudíž má nárok na proplacení rozdílu ceny původní a nové letenky. Protože původní letenka byla v hodnotě 4 235 Kč (165,80 EUR) a nově zakoupená měla hodnotu 7 882 Kč (308,60 EUR), má žalobkyně nárok na doplacení rozdílu, který zde činí 3 647 Kč (142,80 EUR). Na základě výše uvedeného žalobkyně požaduje uhrazení částky 392,80 EUR (tj. 250 EUR + 142,80 EUR).

2. Soud rozhodl dne 30. 9. 2021 elektronickým platebním rozkazem č. j. EPR 185497/2021-7, proti kterému žalovaná podala včas odpor, ve kterém namítla opožděné uplatnění nároku s odkazem na § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), když tvrdila, že žalobkyně neuplatnila právo na náhradu škody bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 6 měsíců.

3. Žalobkyně v replice k odporu žalované doložila soudu emailové uplatnění nároku ze dne 15. 7. 2019 a předžalobní výzvu zaslanou právním zástupcem žalobkyně žalované dne 5. 8. 2019.

4. Podáním došlým soudu dne 6. 1. 2022 žalovaná soudu navrhla, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou z důvodu, že ke zrušení letu došlo více než 14 dní před plánovaným odletem a ke zrušení letu vedly okolnosti, které je třeba považovat za mimořádné. Za tyto okolnosti označuje žalovaná uzemnění 7 letadel typu [anonymizováno] [číslo] v důsledku rozhodnutí Evropské agentury pro bezpečnost v letecké dopravě i Úřadu pro civilní letectví ČR, ke kterému došlo 12. 3. 2019, a které trvalo až do 27. 1. 2021. V důsledku tohoto rozhodnutí musela žalovaná s okamžitou platností uzemnit 7 letadel, se kterými počítala do provozu a díky tomu, že ani výrobce letadel nemohl predikovat přesný čas návratu letadel do provozu, bylo pro žalovanou velmi složité nasmlouvat jinou volnou kapacitu. Žalovaná uvedla, že se jí během pár týdnu podařilo nasmlouvat 3 náhradní letadla, nicméně z důvodu stále chybějících 4 letadel byla nucena některé linky zrušit, což byl případ i letu žalobkyně. Dále uvedla, že zdejší soud rozsudkem pod č. j. 7 C 104/2020, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 36 C 91/2021, dospěl k závěru, že uzemnění letadel [anonymizováno] [číslo] představuje mimořádnou okolnost, která liberuje žalovanou z toho, aby poskytla cestujícím náhradu ve smyslu Nařízení.

5. V replice došlé soudu dne 8. 2. 2022 žalobkyně poukázala na to, že mezi rozhodnutím o uzemnění a dnem, kdy se měl let uskutečnit, je časový rozdíl více než 3 měsíců. Žalovaná tak měla dost času na to, aby buď zajistila náhradní letadlo, nebo let zrušila s předstihem více než dvou týdnu, což by dle článku 5 odst. 1 písm. c) bodu i) Nařízení nevedlo ke vzniku nároku žalobkyně na náhradu škody podle článku 7 Nařízení. Žalobkyně má za to, že s ohledem na takto dlouhou dobu mezi rozhodnutím o uzemnění a dnem odletu není možné rozhodnutí o uzemnění považovat za mimořádnou okolnost liberující žalovanou z povinnosti stanovené v článku 7 Nařízení. Navíc má za to, že žalovaná neprokázala, že by přijala všechna přiměřená opatření k tomu, aby mimořádné okolnosti, jimž byla dle svého tvrzení vystavena, zabránily zrušení letu. Zrušení letu bylo v tomto případě pouze obchodním rozhodnutím žalované.

6. Při jednání, které soud nařídil na 25. 3. 2022, učinily účastnice nesporným, že se žalobkyně měla dne 21. 6. 2019 účastnit letu žalované č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [anonymizováno], který měl být provozován žalovanou a že žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění dne 9. 7. 2019. Dále žalovaná za nesporné učinila i skutečnosti, že žalobkyně zakoupila původní letenku, a že uhradila cenu náhradních letenek.

7. V průběhu jednání žalovaná dále uvedla, že rezervační systém Amadeus obsahuje informaci o zrušení letu žalobkyně s datem 5. 6. 2019. Žalobkyně odmítla, že by sama rezervaci 5. 6. 2019 zrušila.

8. Na jednání dne 25. 3. 2022 bylo ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], zaměstnance žalované na pozici vedoucího reklamací, zjištěno, že žalovanou předložený výpis ze systému Amadeus uvádí, že rezervace na jméno žalobkyně pod [číslo] byla v systému zrušena dne 5. 6. 2019 v 15:57 hod. s tím, že [číslo] je jedinečný kód, který získá cestující, resp. zprostředkovatel letenku pro cestujícího kupující, při vystavení letenky.

9. Podáním došlým soud 11. 4. 2022 pak žalobkyně uvedla, že letenka byla zakoupena prostřednictvím společnosti [právnická osoba] a soudu předložila emaily prokazující komunikaci mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] ze dne 5. 6. 2019, potvrzení o rezervaci letenky, kopii letenky a fakturu [anonymizováno] [číslo]. Dále žalobkyně uvedla, že při rezervaci letenky žalobkyně byl přidělen rezervační kód č. [anonymizováno] (nikoli [číslo]) s tím, že po zaplacení rezervace žalobkyně obdržela od společnosti [právnická osoba] email dne 5. 9. 2019 v 17:5 7:40 hod., který obsahoval již vystavenou elektronickou letenku.

10. Dne 2. 6. 2022 zaslala společnost [právnická osoba] soudu přípis, ve kterém informovala, že let [anonymizováno] [číslo] dne 21. 6. 2019 byl zrušen rozhodnutím letecké společnosti – provozovatele letu [právnická osoba], a že coby zprostředkovatel letu žalobkyni o zrušení letu pouze informovala. Dále uvedla, že důvody zrušení letu jí nejsou známy.

11. S ohledem na skutečnost, že žalovaná se i přes řádné předvolání nedostavila na jednání dne 7. 9. 2022 a ani včas předem nepožádala o odročení jednání, projednal soud věc postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), tedy bez přítomnosti žalované, a vycházel pouze s obsahu spisu a provedených důkazů. Žalovaná tak znemožnila soudu postupovat podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a vyzvat ji k doplnění důkazů k prokázání jejích tvrzení, zejména tvrzení o zrušení letu více než 14 dní přede dnem odletu a tvrzení o existenci mimořádných okolností, kterým žalovaná nebyla schopna zabránit, i kdyby přijala všechna přiměřená opatření.

12. Z nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování má soud po jejich zhodnocení v souladu s ust. § 132 o.s.ř. za prokázaný tento skutkový stav:

13. Žalobkyně se měla dne 21. 6. 2019 zúčastnit letu žalované č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [anonymizováno] operovaného žalovanou. Letenku zakoupila prostřednictvím společnosti [právnická osoba] dne 5. 6. 2019 a zaplatila za ni částku 4 235 Kč (165,80 Euro). Let byl žalovanou bez uvedení důvodu zrušen a žalobkyni cena letenky žalovanou vrácena. Žalobkyně pak dne 20. 6. 2019 zakoupila náhradní letenku v ceně 7 882 Kč (308,60 EUR). Rozdíl cen náhradních letenek a ceny původní letenky činí částku 3 647 Kč (142,80 EUR). Žalobkyně dne 9. 7. 2019 zaslala žalované výzvu k plnění z titulu náhrady škody, které je předmětem tohoto řízení. Předžalobní výzva pak byla zaslána žalované právním zástupcem žalobkyně dne 5. 8. 2019.

14. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

15. Soud na uvedený případ aplikoval Nařízení, dle kterého mají cestující v případě zrušení nebo významného zpoždění letu právo na náhradu škody podle čl. 5 ve spojení s čl. 7.

16. Podle bodu 12 preambule Nařízení obtíže a nepohodlí způsobené cestujícím zrušením jejich letů by se měly rovněž zmírnit. Toho by mělo být dosaženo povinností dopravců informovat cestující o zrušení letu před plánovaným časem odletu a navíc jim nabídnout přiměřené přesměrování tak, aby cestující mohli provést jiná opatření. Pokud tak neučiní, měli by letečtí dopravci cestující odškodnit s výjimkou případu, kdy ke zrušení letu dojde za mimořádných okolností, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

17. Podle bodu 14 preambule Nařízení stejně jako podle Montrealské úmluvy by měly být povinnosti provozujících leteckých dopravců omezeny nebo vyloučeny v případech, kdy byla událost způsobena mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zamezit, kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Tyto mimořádné okolnosti se mohou vyskytnout zejména v případě politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz provozujícího leteckého dopravce.

18. Podle bodu 15 preambule Nařízení za vznik mimořádných okolností by se měl považovat případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá velké zpoždění, zpoždění do dalšího dne nebo zrušení jednoho nebo více letů uvedeného letadla, i když byla dotčeným leteckým dopravcem přijata všechna přiměřená opatření, aby zabránil zpoždění nebo zrušení.

19. Podle čl. 5 Nařízení 1. V případě zrušení letu: a) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8; b) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a v případě přesměrování, jestliže očekávatelný čas nového odletu je alespoň následující den po plánovaném odletu zrušeného letu, pomoc stanovená v čl. 9 odst. 1 písm. b) a c); c) mají dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže i) nejsou o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo ii) nejsou o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo iii) nejsou informování o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu.

2. Jestliže jsou cestující informováni o zrušení, musí jim být poskytnuto vysvětlení ohledně možné náhradní dopravy.

3. Provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

4. Důkazní břemeno týkající se otázek, zda a kdy byl cestující informován o zrušení letu, spočívá na provozujícím leteckém dopravci.

20. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.

21. Z judikatury SDEU k Nařízení, zejména pak k čl. 5 odst. 3 ve spojení s body 12, 14 a 15 preambule tohoto Nařízení k pojmu„ mimořádné okolnosti“ vyplývají následující závěry.

22. Z rozsudku SDEU ve spojených věcech C‑ 402/07 a C‑ 432/07, Christopher Sturgeon, Gabriel Sturgeon, Alana Sturgeon v . Condor Flugdienst GmbH (C‑ 402/07) a Stefan Böck, Cornelia Lepuschitz v . Air France SA (C‑ 432/07), vyplývá, že pro účely uplatnění nároku na náhradu škody lze na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů, a že se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle čl. 7 Nařízení, jestliže z důvodu zpoždění letu utrpí ztrátu času tří nebo více hodin. Nicméně takové zpoždění nezakládá nárok na náhradu škody ve prospěch cestujících, jestliže letecký dopravce může prokázat, že významné zpoždění bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, tedy okolnostmi vymykajícími se účinné kontrole dopravce.

23. Z rozsudku SDEU ve věci C‑ 501/17, Germanwings GmbH v . Wolfgang Pauels, vyplývá, že letecký dopravce je zproštěn povinnosti poskytnout náhradu cestujícím dle čl. 7 Nařízení, jestliže může prokázat, že je zrušení nebo významné zpoždění letu na příletu způsobeno„ mimořádnými okolnostmi“, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, tj. letecký dopravce musí prokázat, že použil veškeré personální nebo hmotné zdroje a finanční prostředky, kterými disponuje, s cílem zabránit zrušení nebo významnému zpoždění letu.

24. Z judikatury SDEU dále vyplývá, že mimořádnými okolnostmi, které zbavují leteckého dopravce povinnosti poskytnout cestujícím náhradu škody, je třeba rozumět takové okolnosti, které nejsou z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole (viz rozsudek SDEU ve věci C‑ 549/07, Friederike Wallentin-Hermann v . Alitalia – Linee Aeree Italiane SpA a rozsudek SDEU ve spojených věcech C‑ 402/07 a C‑ 432/07, Christopher Sturgeon, Gabriel Sturgeon, Alana Sturgeon v . Condor Flugdienst GmbH (C‑ 402/07) a Stefan Böck, Cornelia Lepuschitz v . Air France SA (C‑ 432/07). Těmito mimořádnými okolnosti se kupříkladu rozumí poškození pneumatiky letadla takovým cizím předmětem, jako je volný úlomek nacházející se na letištní dráze a její následná výměna (viz rozsudek SDEU ve věci C‑ 501/17, Germanwings GmbH v . Wolfgang Pauels), anebo střet letounu s ptákem a následná bezpečnostní kontrola (viz rozsudek SDEU ve věci C‑ 315/15, Marcela Pešková, Jiří Peška v . Travel Service, a.s.), přítomnost paliva na letištní dráze, která vedla k uzavření této dráhy, pokud dotčené palivo nepochází z letadla dopravce, který uskutečnil tento let (viz rozsudek SDEU ve věci C‑ 159/18, André Moens vs. Ryanair Ltd), erupce sopky Eyjafjallajökull (viz rozsudek SDEU Ve věci C‑ 12/11, Denise McDonagh v . Ryanair Ltd.).

25. Judikaturou SDEU bylo dále dovozeno, že v případě, kdy nastala mimořádná okolnost, je letecký dopravce povinen přijmout přiměřená opatření (jak byla popsána shora v odstavci 23 tohoto rozsudku), aby zabránil zrušení nebo významnému zpoždění dotyčného letu, avšak není možné od něj požadovat, aby podstoupil neúnosné oběti s ohledem na kapacity svého podniku v rozhodné době za účelem předejití tomu, aby mimořádné okolnosti, jimž byl letecký dopravce vystaven, způsobily zrušení letu. Přitom s ohledem na zvláštní podmínky, za kterých probíhá letecká doprava, a na stupeň technologické komplexnosti letadel je třeba konstatovat, že letečtí dopravci jsou při výkonu své činnosti běžně vystavováni různým technickým závadám, které se při provozu letadel nevyhnutelně objevují. Ostatně právě za účelem vyhnout se takovým závadám a předejít poruchám ohrožujícím letovou bezpečnost jsou letadla podrobována obzvláště přísným pravidelným kontrolám. Oprava technické závady způsobené nedostatkem údržby letadla tedy musí být považována za vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce, avšak nelze vyloučit, že technické závady mohou v určitých případech patřit mezi mimořádné okolnosti, pokud vyplývají z událostí, které nejsou vlastní běžnému výkonu činnosti dotčeného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole. Tak je tomu například v situaci, kdy konstruktér letadel, která tvoří flotilu dotčeného leteckého dopravce, nebo příslušný orgán odhalí, že daná letadla, ačkoliv jsou již v provozu, mají skrytou výrobní vadu ohrožující letovou bezpečnost (viz rozsudek SDEU ve věci C‑ 549/07, Friederike Wallentin-Hermann v . Alitalia – Linee Aeree Italiane SpA).

26. Nárok žalobkyně na úhradu 250 EUR je odůvodněn čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení.

27. Žalovaná neunesla důkazní břemeno týkající se jí tvrzených okolností vylučujících odpovědnost žalované dle čl. 5 Nařízení, když neprokázala, že by postupem podle čl. 5 bod. 1 písm. c) i) Nařízení informovala žalobkyni o zrušení letu alespoň dva týdny před plánovaným letem.

28. Žalovaná dále neunesla důkazní břemeno ve vztahu ke svému tvrzení, že žalobkyně dne 5. 6. 2019 sama rezervaci letu zrušila. Z předloženého výpisu ze systému Amadeus, svědecké výpovědi pana [příjmení] a listinných důkazů týkajících se provedené rezervace žalobkyní bylo prokázáno, že rezervace letu žalobkyně přes společnost [právnická osoba] byla dne 5. 6. 2019 provedena pod jiným rezervačním kódem, než který je uveden v žalovanou předloženém výpisu ze systému Amadeus.

29. Soud se dále neztotožnil s tvrzením žalované, že uzemnění 7 letadel typu [anonymizováno] [číslo] dne 12. 3. 2022 je třeba posoudit jako mimořádnou okolnost dle čl. 5 odst. 3 Nařízení. Soud má za to, že mimořádnost události je třeba posuzovat s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti. V posuzovaném případě uplynuly mezi uzemněním letadel a plánovaným dnem letu žalobkyně více než 3 měsíce, tedy doba dostatečná k tomu, aby žalovaná přijala potřebná opatření k zajištění náhradního letadla či ke včasnému zrušení letu. Navíc pokud žalovaná prodala žalobkyni letenku v době, kdy o uzemnění letadel již téměř 3 měsíce věděla, lze těžko s uzemnění letadel argumentovat jako s mimořádným důvodem pro následné zrušení letu. Jednalo se tak o jiné skutkové okolnosti než v rozhodnutí zdejšího soudu č. j. 7 C 104/2022-35 ze dne 6. 11. 2020, který rozhodoval případ, ve kterém doba mezi uzemněním letadel a plánovaným dnem letu byla výrazně kratší.

30. I nárok na úhradu rozdílu mezi náhradní letenkou a vrácenou cenou původní letenky má soud za prokázaný, a to s odkazem na čl. 19 Montrealské úmluvy. Žalovaná neprokázala, že by v souladu s tímto ustanovením učinila veškerá možná opatření, která po ni lze spravedlivě požadovat, aby škodu odvrátila, nebo nebylo v jejích silách, aby tak učinila.

31. Soud proto žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když příslušenství pohledávky přiznal podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 251/2013 Sb.

32. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení představují žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále náklady jejího právního zastoupení. Ty soud přiznal u punkta 392,80 EUR (9 674,66 Kč), a to následujícím způsobem. Soud přiznal podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“), odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 200 Kč za 1 úkon. V souladu s § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 vyhlášky soud dále přiznal odměnu za 6 úkonů právní služby (písemná replika ze dne 17. 12. 2021 k odporu žalované, vyjádření k replice žalované ze dne 8. 2. 2022, doplnění tvrzení na základě výzvy soudu zaslané žalobkyní dne 11. 4. 2022 a 3 účasti na jednání) ve výši 1 500 Kč za jeden úkon. V souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 3 úkony právní služby ve výši 100 Kč za 1 úkon a v souladu s ust. § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky soud přiznal hotové výdaje advokáta spojené se 6 úkony právní služby ve výši 300 Kč za jeden úkon. V souladu s § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. zvýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje právního zástupce žalobkyně o 21% DPH v celkové výši 2 457 Kč, protože zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí částku 14 957 Kč. Pokud se týká aplikace § 14b advokátního tarifu, soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 935/15 ze dne 25. 6. 2015, resp. usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 3804/15 i judikaturu Městského soudu v Praze (např. usnesení sp. zn. 70 Co 8/2020 ze dne 14. 1. 2020, 72 Co 9/2020 ze dne 23. 1. 2020). Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stejný typ žaloby je v případě různých žalobců zastoupených vždy právním zástupcem Mgr. [jméno] [příjmení] uplatňován opakovaně a ve skutkově a právně obdobných věcech (žaloby proti leteckým společnostem za zpožděné lety).

33. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.