6 C 44/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 135 000 Kč s příslušenstvím I. Žaloba s návrhem, aby žalovaní byli uznáni povinnými zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 135 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 40 595,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalovaných.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 2.2.2024, po žalovaných domáhala zaplacení částky 135 000 Kč. Svůj nárok zdůvodnila tím, že s žalovaným č. 1 dne 21. 5. 2019 uzavřela dohodu o rezervaci bytové jednotky č. AP-08 o výměře 48,4 m2 umístěné v 1. NP budovy č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , včetně souvisejících pozemků ve výměře 91 m2 a sklepa o výměře 4,7 m2 (dále jako „předmět převodu“). Cena za předmět převodu byla sjednána ve výši 2 250 000 Kč bez DPH a DPH v zákonné výši. Následně dne 5.8.2019 uzavřeli Smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o převodu vlastnictví, v níž se zavázali uzavřít kupní smlouvu na předmět převodu, a to po kolaudaci předmětu převodu a uhrazení celé jeho kupní ceny, která byla v smlouvě o smlouvě budoucí v čl. III odst. 1 dohodnuta ve výši 2 250 000 Kč bez DPH, a dále DPH v zákonné výši. Žalovaní řádně uhradili kupní cenu ve výši 2 250 000 Kč i DPH ve výši 15 % (337 500 Kč), celkem částku 2 587 500 Kč. DPH ve výši 15 % účtovala žalobkyně přes to, že se jednalo o nebytové prostory a z důvodu limitů platného územního plánu obce, a žalobkyně při stanovení výše DPH vycházela z analogických případů posuzovaných Generálním finančním ředitelstvím (dále jako „GFŘ“) v roce 2014 a 2015. Po uhrazení částky 2 587 500 Kč uzavřeli žalobkyně a žalovaní dne 2. 2. 2021 kupní smlouvu, na základě níž nabyli žalovaní společně do svého společného jmění vlastnické právo k předmětu převodu a spoluvlastnickému podílu na společných prostorách. Kupní smlouva byla vložena do katastru nemovitostí ke dni 18. 2. 2021. Na základě daňové kontroly žalobkyně zjistila, že chybně účtovala sníženou sazbu DPH za předmět převodu, a to s ohledem na novelu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jako „zákon o DPH“) účinnou od 3/2019, a proto vznikl nedoplatek na kupní ceně předmětu převodu ve výši 135 000 Kč, neboť skutečná cena činila částku 2 722 500 Kč.

2. Žalovaní nesouhlasili s nárokem žalobkyně a navrhli zamítnutí žaloby. Potvrdili, že se dne 2. 2. 2021 se žalobkyní dohodli o převodu předmětu převodu za dohodnutou kupní cenu 2 587 500 Kč vč. DPH 15 %, což vyplývá z čl. III písm. a) a b) uzavřené kupní smlouvy, a že kupní cena předmětu převodu sestávala z ceny předmětu převodu s příslušenstvím, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech, která činila 2 250 000 Kč bez DPH, a DPH ve výši 15 % v částce 337 500 Kč. Argumentovali dále tím, že již nejsou vlastníky nemovitosti, neboť ji prodali v roce 2023 a platba DPH je výlučně veřejnoprávním vztahem mezi žalobkyní a státem. Rozhodnutí danit předmět převodu sazbou ve výši 15 % učinila sama žalobkyně o své vůli, a žalovaní se v kupní smlouvě ze dne 2. 2. 2021 nezavázali k tomu, že jí uhradí případný nedoplatek kupní ceny. Sjednaná kupní cena ve výši 2 587 500, včetně 15 % DPH, byla cenou konečnou, kterou není žalobkyně oprávněna jakkoli navyšovat a žalovaní tudíž nejsou povinni hradit jakékoli další částky. Na podporu své procesní obrany žalovaní citovali judikaturu Nejvyššího soudu a připomněli, že žalobkyně je podnikatelem – developerem v oblasti nemovitostí, zatímco oni podnikatelé nejsou, ve vztahu s žalobkyní vystupovali jako spotřebitelé, tedy slabší strana.

3. Soud má v projednávané věci za nesporné, že se žalobkyně s žalovanými v kupní smlouvě dne 2. 2. 2021 dohodli, že žalobkyně převede na žalované vlastnické právo k předmětu převodu za cenu v celkové výši 2 587 500 Kč, včetně DPH, přičemž cena předmětu převodu byla stanovena na 2 250 000 Kč a DPH na 15 % z této částky, tj. 337 500 Kč. Žalovaní tuto částku uhradili v plné výši. Mezi účastníky byla spornou skutečnost, zda byla cena sjednána jako konečná, a zda si domluvili, že žalovaní uhradí DPH ve výši 21 %.

4. Z kopie dohody o rezervaci ze dne 21. 5. 2019 soud zjistil, že stranami smlouvy byli žalobkyně a žalovaný č. 1, dohodli se, že uzavřou smlouvu o smlouvě budoucí kupní a v článku 3. si sjednali kupní cenu za předmět smlouvy ve výši 2 250 000 Kč bez DPH.

5. Z kopie smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitým věcem ze dne 5. 8. 2019 soud zjistil, že stranami smlouvy byli žalobkyně a žalovaný č. 1 a v článku III. si sjednali budoucí kupní cenu za předmět smlouvy ve výši 2 250 000 Kč bez DPH, dále DPH v zákonné výši platné ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a že DPH bude ke kupní ceně přičtena v souladu s příslušnými daňovými předpisy z jednotlivých součástí předmětu smlouvy a budoucí kupující se ji zavázal uhradit v souladu s vyúčtováním budoucího prodávajícího. V článku VI. této smlouvy se smluvní strany zavázaly uzavřít Smlouvu o převodu, a to mimo jiné po uhrazení 100 % kupní ceny, včetně DPH.

6. Z kopie kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že stranami smlouvy byli žalobkyně (prodávající) a žalovaní (kupující). V článku II této smlouvy se strany dohodly, že žalobkyně převede na žalované předmět převodu, který byl specifikován v článku I smlouvy, a ti jej přijímají včetně příslušenství, součástí, všech práv a povinností ke dni 2. 2. 2021 za dohodnutou kupní cenu ve výši 2 587 500 Kč, vč. DPH 15 %. V článku III. se domluvili na kupní ceně v celkové výši 2 587 500 Kč, včetně DPH ve výši 15 % z této částky, přičemž cena předmětu převodu byla stanovena na 2 250 000 Kč a DPH na 15 % z této částky, tj. 337 500 Kč, a uvedli, že kupující uhradili kupní cenu před uzavřením kupní smlouvy, což prodávající stvrdil svým podpisem. V článku VI. této smlouvy prohlásili, že si smlouvu přečetli, její obsah odpovídá jejich pravé vůli a zakládá právní následky, jejichž dosažení svým jednáním sledovali, a proto ji prosti omylu, lsti a tísně, jako správnou podepsali. Smlouva na poslední straně obsahuje podpisy smluvních stran.

7. Z kopie zprávy o daňové kontrole ze dne 6. 2. 2023, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že u žalobkyně proběhla daňová kontrola za zdaňovací období srpen, září, listopad a prosinec 2019, celý rok 2020 a leden, únor, duben, květen, červen a září 2021, jejímž výstupem bylo, že žalobkyně účtovala za zdanitelná plnění v podobě prodeje dvaceti apartmánových jednotek v apartmánovém rekreačním domě na adrese , adresa, , , adresa, , daň z prodeje a stavebních úprav většiny jednotek ve snížené sazbě 15 % DPH. , právnická osoba, dům nebyl podle platných právních předpisů stavbou pro bydlení ani sociální bydlení, a proto jeho cena nepodléhala snížené sazbě DPH 15 %, nýbrž základní sazbě daně 21 %, protože jednotlivé stavební jednotky nejsou určeny pro sociální bydlení. Žalobkyni byl doměřen nepřiznaný rozdíl daně.

8. Z kopie rozhodnutí o závazném posouzení správnosti zdanitelného plnění z hlediska sazby daně z přidané hodnoty ze dne 1. 12. 2014 soud zjistil, že Generální finanční ředitelství rozhodlo ve věci č. j. , Anonymizováno, , daňového subjektu , právnická osoba, ., se sídlem , Anonymizováno, , , adresa, -střed, že u zdanitelného plnění popsaného v žádosti „stavební a montážní práce spojené s přestavbou hotelu na objekt s vymezenými jednotkami – apartmány s podlahovou plochou do 120 m2“ se uplatní podle § 47 odst. 4 a § 48a odst. 1 zákona o DPH, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí, snížená sazba daně, a že o taková zdanitelná plnění šlo i ve věci tohoto daňového subjektu.

9. Z kopie rozhodnutí o závazném posouzení správnosti zdanitelného plnění z hlediska sazby daně z přidané hodnoty ze dne 3. 1. 2017 soud zjistil, že Generální finanční ředitelství rozhodlo ve věci č. j. , Anonymizováno, , daňového subjektu , právnická osoba, , , adresa, , a dodání jednotek (apartmánů) posoudilo jako zdanitelné plnění podléhající první snížené sazbě DPH podle zákona o DPH účinného v době rozhodnutí.

10. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

11. Po zhodnocení v řízení provedených důkazů v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“) a nesporných skutečností má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný č. 1 si dne 21. 5. 2019 sjednali cenu za předmět převodu ve výši 2 250 000 Kč bez DPH. Dne 5. 8. 2019 se dohodli tak, že žalovaný č. 1 uhradí za předmět převodu 2 250 000 Kč bez DPH, dále DPH v zákonné výši platné ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, že DPH bude ke kupní ceně přičtena v souladu s příslušnými daňovými předpisy z jednotlivých součástí předmětu smlouvy a budoucí kupující ji uhradí v souladu s vyúčtováním budoucího prodávajícího, a že uzavřou smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitým věcem, a to mimo jiné po uhrazení 100 % kupní ceny, včetně DPH. Následně se žalobkyně a žalovaní dne 2. 2. 2021 v kupní smlouvě dohodli, že žalobkyně převede na žalované vlastnické právo k předmětu převodu za cenu v celkové výši 2 587 500 Kč, včetně DPH, přičemž cena předmětu převodu byla stanovena na 2 250 000 Kč a DPH na 15 % z této částky, tj. 337 500 Kč, a že žalovaní předmět převodu za tuto cenu přijímají. Žalovaní tuto kupní cenu v plné výši uhradili ještě před podpisem této kupní smlouvy. Účastníci téhož dne výslovně prohlásili, že si kupní smlouvu ze dne 2. 2. 2021 přečetli, její obsah odpovídá jejich pravé vůli a zakládá právní následky, jejichž dosažení svým jednáním sledovali, a proto ji prosti omylu, lsti a tísně, jako správnou podepsali. Žalobkyně za zdanitelná plnění v podobě apartmánů na adrese , adresa, , , adresa, , nesprávně přiznala daň ve snížené sazbě 15 %, ačkoli měla přiznat daň ve výši 21 % a nepřiznaný rozdíl daně jí byl doměřen finančním úřadem.

12. Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“), se právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

13. Podle § 556 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

14. Podle § 2079 odst. 1 o. z., se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

15. Podle § 2080 o. z., kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení.

16. Žádný právní předpis neopravňuje prodávajícího navýšit dohodnutou kupní cenu o DPH, a to ani v situaci, kdy dohodnutá kupní cena DPH nezahrnuje, neboť je třeba důsledně odlišovat dva vztahy – vztah mezi státem a plátcem DPH v rovině veřejného práva a vztah mezi účastníky smlouvy v rovině soukromého práva. Zatímco z hlediska veřejného práva (ukládajícího povinnost plátci daně odvést státu v zákonem stanovených případech DPH) je podstatné, zda předmětné plnění podléhá DPH a kdo je jejím plátcem, z hlediska soukromého práva je podstatné pouze to, zda mezi účastníky smlouvy byla kupní cena sjednána jako cena konečná, či ze smlouvy vyplývá, že kupující je povinen hradit ke sjednané ceně navíc ještě další částky. Jestliže smlouva neobsahuje závazek kupujícího zaplatit ke kupní ceně i DPH, resp. jestliže smlouva stanoví konečnou cenu, nelze přenášet odpovědnost za odvedení DPH státu na kupujícího (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3923/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1176/2020).

17. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vychází též z toho, že plnění lze navyšovat o DPH pouze v případech, kdy tato možnost byla smluvně zakotvena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5429/2014, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016).

18. Soud posoudil právní vztah mezi žalobkyní a žalovanými jako kupní smlouvu na nemovitou věc uzavřenou podle § 2079 o. z. dne 2. 2. 2021, v rámci níž se strany smlouvy dohodly, že žalobkyně odevzdá předmět převodu žalovaným a umožní jim k němu nabýt vlastnické právo a žalovaní věc převezmou a zaplatí kupní cenu ve výši 2 587 500 Kč, včetně DPH, přičemž cena předmětu převodu byla stanovena na 2 250 000 Kč a DPH na 15 % z této částky, tj. 337 500 Kč. Kupní cena věci byla stanovena přesnou částkou a byla zaplacena před uzavřením kupní smlouvy v plné výši. Možnost navýšení této kupní ceny nebyla v kupní smlouvě sjednána.

19. Zásadní otázkou, kterou bylo nutné v této věci posoudit pro objasnění nároku žalobkyně na zaplacení částky 135 000 Kč, byla ta, zda kupní cena ve výši 2 587 500 Kč, včetně DPH ve výši 15 %, byla cenou konečnou anebo nikoli.

20. Žalobkyně v rámci řízení zpochybňovala, že cena obsažená v kupní smlouvě je cenou konečnou, protože podle ní byla jedinou dohodnutou kupní cenou cena bez DPH, k níž měla být připočtena zákonná sazba DPH, což vyplynulo z rezervační dohody ze dne 21. 5. 2019 a smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 5. 8. 2019. S tímto tvrzením se soud neztotožnil a připomíná, že žalobkyně naprosto pominula, že dohoda o rezervaci ze dne 21. 5. 2019 i smlouva o uzavření budoucí smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitým věcem ze dne 5. 8. 2019 byly uzavřeny pouze mezi žalobkyní a žalovaným č. 1, a tudíž z nich nelze dovozovat žádné účinky i ve vztahu k žalované č. 2, neboť ta nebyla smluvní stranou a tyto smlouvy se o ní nezmiňují jako o budoucím kupujícím. Jediným právním jednáním, jímž žalovaná č. 2 projevila vůli ohledně výši kupní ceny tudíž byla kupní smlouva ze dne 2. 2. 2021. Soud rovněž nesdílí názor žalobkyně, že by byla smluvní ujednání obsažená v těchto dvou smlouvách jakkoli závazná pro určení konečné kupní ceny sjednané v kupní smlouvě ze dne 2. 2. 2021. Dohoda o rezervaci ze dne 21. 5. 2019 ohledně kupní ceny udávala toliko to, že ta bude uhrazena ve výši 2 250 000 Kč bez DPH a částka DPH ani její procentuální sazba nebyly v této dohodě určeny. Tato dohoda je tudíž pro stanovení konečné kupní ceny včetně DPH nerelevantní a pouze potvrzuje, že se žalobkyně a žalovaný č. 1 dohodli na ceně předmětu převodu. Smlouva o smlouvě budoucí ze dne 5. 8. 2019 obsahovala ujednání, že bude uzavřena smlouva o převodu vlastnického práva mezi žalobkyní a žalovaným č. 1 a v článku III. si strany této smlouvy sjednaly budoucí kupní cenu za předmět převodu ve výši 2 250 000 Kč bez DPH a dále DPH v zákonné výši platné ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, kterou se budoucí kupující zavázal uhradit v souladu s vyúčtováním budoucího prodávajícího. Uvedené ustanovení je jediným, v němž se hovoří o úhradě DPH v zákonné výši platné ke dni uskutečnění zdanitelného plnění a podle názoru soudu jej lze vykládat výlučně tak, že žalovaný č. 1 projevil svoji vůli v budoucnu s žalobkyní uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva za cenu ve výši 2 250 000 plus DPH v zákonné sazbě (blíže nespecifikované) platné ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, nikoli tak, že se žalovaní zavázali uhradit žalobkyni DPH ve výši 21 %. Nadto ze smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 5. 8. 2019 plyne, že budoucí kupující měl hradit kupní cenu v souladu s vyúčtováním budoucího prodávajícího, a tudíž bylo na žalobkyni, aby konečnou kupní cenu za předmět převodu vyúčtovala tak, aby byla plně uspokojena, tj. včetně správné výše DPH. V neposlední řadě nelze pominout obsah kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2021, v níž si účastníci řízení nedohodli nic o tom, že by se výše kupní ceny řídila dohodou o rezervaci nebo smlouvou o smlouvě budoucí, která byla dříve uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným č. 1, nebo že by ji bylo možné později navýšit, ale kupní cenu si dohodli v celkové výši 2 587 500 Kč, skládající se z ceny předmětu převodu ve výši 2 250 000 Kč a DPH ve výši 15 % z této částky, tj. ve výši 337 500 Kč. Takovému postupu nic nebrání, protože zákon nezakazuje, aby byla budoucí smlouva uzavřena v odlišném znění oproti jejímu návrhu obsaženému ve smlouvě o smlouvě budoucí, přičemž konkretizaci kupní ceny přesnou částkou lze pouze kvitovat, neboť tím je naplněn požadavek na dostatečnou určitost kupní ceny v souladu s § 2080 o. z. Zcela zásadním je pro posouzení vůle účastníků řízení zjištění, že podpisem kupní smlouvy dne 2. 2. 2021 shodně prohlásili, že obsah smlouvy odpovídá jejich pravé vůli a zakládá právní následky, jejichž dosažení svým jednáním sledovali, a proto ji prosti omylu, lsti a tísně, jako správnou podepsali. Soud s ohledem na shora uvedené má za prokázáno, že žalobkyně a žalovaní jednoznačně projevili vůli být vázáni v otázce výše kupní ceny pouze kupní smlouvou ze dne 2. 2. 2021, která je jediným pro ně závazným právním jednáním, v němž si sjednali konečnou kupní cenu ve výši 2 587 500 Kč včetně DPH v sazbě 15 %, a pouze tato cena měla být (a byla) za předmět převodu uhrazena. S ohledem na tento závěr soud shledal, že žalobkyně ani přes výzvu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neunesla své důkazní břemeno a neprokázala, že kupní cena ve smlouvě ze dne 2. 2. 2021 nebyla sjednána jako konečná a že žalovaní měli povinnost jí uhradit DPH ve výši 21 %, jak tvrdila.

21. Na výše uvedeném závěru nic nemění ani tvrzení žalobkyně, že si při uzavírání kupní smlouvy počínala opatrně a řídila se stanovisky GFŘ a jejího daňového poradce, neboť žalobkyně se měla řídit zejména platnou a účinnou právní úpravou a je pouze její odpovědností, že tak neučinila a nezkontrolovala si, že náležitě plní své daňové povinnosti, případně zda od svých zákazníků požaduje úhradu DPH v odpovídající výši. Soud připomíná, že žalovaní v závazkovém vztahu s žalobkyní vystupovali jako slabší strana, bez potřebných znalostí v oblasti práva nemovitostí a obchodování s nimi, což se rozhodně nedá říci o žalobkyni, která je developerem v oblasti výstavby, a proto by měla mít přehled o tom, jaké sazbě DPH jí prodávaná plnění podléhají. Odpovědnost za zcela zjevnou chybu žalobkyně ve vyúčtované sazbě DPH, kterou po žalovaných požadovala k úhradě v kupní smlouvě ze dne 2. 2. 2021, tudíž nelze přenášet na žalované, neboť se jedná o součást odpovědnosti žalobkyně za odvedení správné výše DPH, za což nemohou být sankcionování žalovaní jako kupující, nýbrž žalobkyně jakožto subjekt, kterému povinnost k odvedení DPH vznikla. Správnou výši DPH měla žalobkyně možnost žalovaným vyúčtovat výlučně v rámci uzavřené kupní smlouvy, případně jejích dodatků, nikoli mimo závazkový vztah poté, co se dozvěděla, že má nedoplatek na dani po proběhlé daňové kontrole. Nelze přistoupit ani na tvrzení žalobkyně, že její daňový poradce ji neupozornil na špatně účtovanou DPH a ze stanoviska GFŘ vyplývalo, že nemovitost podléhá snížené sazbě daně, jimiž svoji chybu v účtování nižší sazby DPH ospravedlňovala. Žalobkyní předložená rozhodnutí GFŘ jsou totiž z doby (roky 2014 a 2017), která o několik let předcházela okamžiku uzavření kupní smlouvy s žalovanými, a proto se soudu jeví, na rozdíl od žalobkyně, jako zcela nezodpovědné, že z nich vycházela pro zjištění správné sazby DPH, která měla být účtována za zdanitelné plnění na základě smlouvy uzavřené v roce 2021. Pokud žalobkyně spoléhala na rady svého daňového poradce, který ji na změnu sazby neupozornil, pak v takovém případě přichází do úvahy spíše to, aby žalobkyně požadovala regres za vzniklou škodu přímo po této osobě, nikoli aby si kompenzovala svoji ztrátu žalobou na doplacení kupní ceny, která byla ze strany žalovaných řádně uhrazena ve smluvené výši.

22. Argument žalobkyně, že účtovala nesprávnou sazbu DPH vlivem novely zákona o DPH účinné od března 2019, je zcela nepodstatný pro právní závěry soudu s ohledem na skutečnost, že kupní smlouva, v níž byla sjednána konečná cena za předmět převodu, byla mezi účastníky řízení uzavřena až 2. 2. 2021, tedy téměř dva roky po účinnosti této novely a žalobkyně tudíž měla dostatek času na tuto změnu sazby DPH reagovat a kupní cenu si mohla a měla smluvně upravit, což je v souladu i s judikaturou Nejvyššího soudu, že změna DPH v průběhu účinnosti předmětné smlouvy má význam pouze pro fiskální vztah a je bez vlivu na samotný závazkový vztah účastníků, jehož součástí byla dohoda o ceně, neboť je na účastnících, aby změnu DPH promítli ve smlouvě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1176/2020 a v něm uvedené odkazy). Z uvedeného plyne, že nemohlo dojít k navýšení kupní ceny za předmět převodu pouze vlivem změny právních předpisů upravujících výši DPH, nýbrž bylo nutné, aby došlo ke změně samotné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanými, k čemuž mezi účastníky řízení prokazatelně nedošlo.

23. Na základě shora uvedených důvodů soud shledal, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení částky 135 000 Kč představující výši jí doměřeného DPH, jelikož bylo prokázáno, že kupní cena za předmět převodu sjednaná mezi žalovanými a žalobkyní v kupní smlouvě ze dne 2. 2. 2021 ve výši 2 587 500 Kč včetně 15 % DPH byla cenou konečnou a žalovaní tuto cenu žalobkyni v plné výši uhradili, čímž byla splněna jejich povinnost k zaplacení kupní ceny plynoucí z kupní smlouvy uzavřené dne 2. 2. 2021. Proto soud rozhodl tak, že podanou žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. , neboť žalovaní byli ve věci zcela úspěšní. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení žalovaných. Ty soud přiznal podle ust. § 6, § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31.12.2024 za 4 úkony právní služby (2 úkony pro dva zastoupené) – příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě – z punkta 135 000 Kč, tedy 6 500 Kč za jeden úkon. Odměnu za úkony právní služby soud snížil o 20% za dva zastoupené podle ust. § 12 odst. 4. citované vyhlášky. V souladu s ust. § 13 odst. 4 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se dvěma úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě) ve výši 300 Kč za jeden úkon. V souladu s ust. § 6, § 7 a § 11 advokátní tarifu ve znění účinném od 1.1.2025 soud přiznal odměnu za dva úkony právní služby (jeden úkon pro dva zastoupené) – účast při jednání soudu dne 26.3.2025 z punkta 135 000 Kč ve výši 6 500 Kč za jeden úkon. Odměnu za tento úkon právní služby soud snížil podle § 12 odst. 4 citované vyhlášky o 10 %. V souladu s ust. § 13 odst. 4 citované vyhlášky soud přiznal hotové výdaje advokáta spojené s jedním úkonem právní služby (účast při jednání dne 26.3.2025) ve výši 450 Kč. V souladu s ust. § 137 odst. 1 a 3 o.s.ř. soud zvýšil odměnu za právní úkony a hotové výdaje advokáta o 21% DPH, protože zástupce žalovaných je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 40 595,50 Kč.

25. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalobkyni zaplatit žalovaným náklady řízení na účet jejich právního zástupce.

26. Soud nerozhodoval o přechodu poplatkové povinnosti na žalované podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, protože ačkoli byla žalobkyně podle § 138 o. s. ř. plně osvobozena od soudních poplatků, byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu a v takovém případě je přechod poplatkové povinnosti na žalované vyloučen.