6 C 64/2005

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení částky 1 317 786,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení- z částky 35 533,675 Kč od 21.7.2001 do 30.6.2010 ve výši 8% p.a., od 1.7.2010 do 30.6.2012 ve výši 7,75% p.a., od 1.7.2012 do 31.12.2012 ve výši 7,5% p.a., od 1.1.2013 do 30.6.2013 ve výši 7,05% p.a., od 1.7.2013 do 24.2.2022 ve výši 8,5% p.a.- z částky 19 536,01 Kč od 21.7.2001 do 30.6.2010 ve výši 8% p.a., od 1.7.2010 do 30.6.2012 ve výši 7,75% p.a., od 1.7.2012 do 31.12.2012 ve výši 7,5% p.a., od 1.1.2013 do 30.6.2013 ve výši 7,05% p.a., od 1.7.2013 do 24.2.2022 ve výši 8,05% p.a.,- z částky 83 615,63 Kč od 21.7.2001 do 30.6.2010 ve výši 8% p.a., od 1.7.2010 do 30.6.2012 ve výši 7,75% p.a., od 1.7.2012 do 31.12.2012 ve výši 7,5% p.a., od 1.1.2013 do 30.6.2013 ve výši 7,05% p.a., od 1.7.2013 do 24.2.2022 ve výši 8,05% p.a.,- z částky 20 563,60 Kč od 21.7.2001 do 30.6.2010 ve výši 8% p.a., od 1.7.2010 do 30.6.2012 ve výši 7,75% p.a., od 1.7.2012 do 31.12.2012 ve výši 7,5% p.a., od 1.1.2013 do 30.6.2013 ve výši 7,05% p.a., od 1.7.2013 do 24.2.2022 ve výši 8,05% p.a.,- z částky 94 075 Kč od 22.11.2003 do 30.6.2010 ve výši 8% p.a., od 1.7.2010 do 30.6.2012 ve výši 7,75% p.a., od 1.7.2012 do 31.12.2012 ve výši 7,5% p.a., od 1.1.2013 do 30.6.2013 ve výši 7,05% p.a., od 1.7.2013 do 24.2.2022 ve výši 8,05% p.a.,- z částky 6 257,78 Kč od 18.2.2003 do 30.6.2010 ve výši 8% p.a., od 1.7.2010 do 30.6.2012 ve výši 7,75% p.a., od 1.7.2012 do 31.12.2012 ve výši 7,5% p.a., od 1.1.2013 do 30.6.2013 ve výši 7,05% p.a., od 1.7.2013 do 24.2.2022 ve výši 8,05% p.a.,- z částky 32 358,28 Kč od 19.4.2005 do 30.6.2010 ve výši 8% p.a., od 1.7.2010 do 30.6.2012 ve výši 7,75% p.a., od 1.7.2012 do 31.12.2012 ve výši 7,5% p.a., od 1.1.2013 do 30.6.2013 ve výši 7,05% p.a., od 1.7.2013 do 24.2.2022 ve výši 8,05% p.a.,- z částky 3 247,03 Kč od 22.11.2006 do 30.6.2010 ve výši 8% p.a., od 1.7.2010 do 30.6.2012 ve výši 7,75% p.a., od 1.7.2012 do 31.12.2012 ve výši 7,5% p.a., od 1.1.2013 do 30.6.2013 ve výši 7,05% p.a., od 1.7.2013 do 24.2.2022 ve výši 8,05% p.a., to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zákonných úroků z prodlení- z částky 35 533,675 Kč od 1.4.1998 do 20.7.2001- z částky 19 536,01 Kč od 1.4.1999 do 20.7.2001- z částky 83 615,63 Kč od 1.4.2000 do 20.7.2001- z částky 20 563,60 Kč od 1.4.2001 do 20.7.2001- z částky 94 075 Kč od 1.4.2002 do 21.11.2003- z částky 32 358,28 Kč od 1.4.2004 do 18.4.2005- z částky 3 247,03 Kč od 1.4.2005 do 31.11.2006, se žaloba zamítá.

III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na znalečném České republice na účet zdejšího soudu částku 38 220,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit na znalečném České republice na účet zdejšího soudu částku 5 711,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se protinávrhem ze dne 31.5.2001, uplatněným v řízení o žalobě, vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 6C 130/99, domáhala po žalovaných , Jméno žalované, a , jméno FO, zaplacení částky 526 274,50 Kč s přísl. Svůj protinávrh odůvodnila tak, že jako spoluvlastnice domu č.p. , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, ulici, , adresa, („Dům“) se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. 1/4, již od roku 1995 neobdržela od ostatních spoluvlastníků na ni připadající roční částky, vyplývající z hospodaření s Domem. První žalovaná vlastní spoluvlastnický podíl na , právnická osoba, velikosti id. 2/3 a druhý žalovaný spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/12. Celkem činil podíl příjmů, připadající na žalobkyni, částku 614 494,19 Kč za roky 1995-2000, přičemž žalobkyně tímto uplatňuje pouze nárok od roku 1997 do roku 2000, tedy částku 526 274,50 Kč (89 282,70 Kč za rok 1997, 111 015,60 Kč za rok 1998, 172 789,70 Kč za rok 1999 a 153 186,50 Kč za rok 2000). Nárok uplatněný protinávrhem byl soudem vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí při jednání konaném dne 27.4.2005.

2. Žalovaní se k protinávrhu žalobkyně vyjádřili tak, že žalobkyně si počínala v Domě svémocně, když pronajímala bez souhlasu většiny spoluvlastníků byty i nebytové prostory, např. společnosti , právnická osoba, , a to minimálně od února 1999 s nájemným ve výši 20 000 Kč měsíčně, aniž by tuto částku jakkoli vyúčtovala ostatním spoluvlastníkům. Dále žalobkyně pronajímala nebytové prostory v Domě společnosti , právnická osoba, . a notářce , tituly před jménem, , jméno FO, . Dalším sedmi subjektům pak žalobkyně umožnila mít své sídlo na adrese Domu, z čehož jistě finančně profitovala, a to bez souhlasu většinových spoluvlastníků, a aniž by cokoli ze zisků z Domu uhradila ostatním spoluvlastníkům. Pokud jde o tvrzení, že žalobkyně nebyla seznámena s hospodářskými výsledky Domu, tvrdí žalovaní, že o nich byla žalobkyně informována každoročně, kdy z vyúčtování bylo zřejmé, že v roce 1997 byl příjem domu 89 283 Kč a výdaje 53 749 Kč, v roce 1999 byl příjem domu 111 015,60 Kč a výdaje byly 91 479,60 Kč. Většinoví spoluvlastníci však rozhodli, aby přebytky z hospodaření s Domem byly ponechány na účtu Domu již od roku 1997. Tato smlouva byla uzavřena v ústní formě. Nárok uplatněný v protinávrhu žalobkyně tak nemá jakékoli opodstatnění. Pokud jde o účet, na kterém jsou kumulovány zisky z hospodaření s Domem, je tento účet vedený na jméno první žalované. Dále žalovaní tvrdili, že žalobkyně již od roku 1995 užívá v Domě nadstandardní byt o velikosti 5 + 1 o celkové výměře 228,17 m2 včetně terasy. Žalovaní měli za to, že tím je její spoluvlastnický podíl konzumován, a tedy jí již podíl na zisku nepřináleží. Pokud jde o záměr výstavby tohoto bytu v půdní vestavbě Domu žalobkyní, chtěli jí toto ostatní spoluvlastníci umožnit, avšak pouze za podmínek upravených ve smlouvě. Tyto podmínky jsou výslovně stanoveny v textu Dohody o výstavbě ze dne 9.9.1994. Tato dohoda je však neplatná, neboť jejím obsahem je závazek smluvních stran ke zřízení věcného břemene ve prospěch žalobkyně, která je jednou ze spoluvlastnic Domu. Naopak žalovaní neužívají v domě žádný byt ani nebytový prostor. Žalovaní dále uplatnili z opatrnosti námitku promlčení za rok 1997. Druhý žalovaný dále namítl nedostatek své pasivní věcné legitimace, neboť žalobkyně se domáhá uvedených částek z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž prostředky, plynoucí z pronájmu Domu, jsou kumulovány na samostatném účtu vedeném na jméno prvé žalované. Do sféry druhého žalovaného se nikdy nedostaly a on sám se tak nemohl obohatit.

3. Žalobkyně se ohledně půdní vestavby vyjádřila tak, že tuto zhotovila na vlastní náklady a společnou nemovitost tím zhodnotila. K půdní vestavbě došlo na základě dohody o udělení souhlasu k půdní vestavbě mezi žalobkyní a první žalovanou, , jméno FO, a , jméno FO, , ze dne 9.9.1994. Tuto investici si žalobkyně má „odbydlet“ (na základě výše uvedené smlouvy je oprávněna užívat byt bezplatně po dobu 50 let), zbytek nemovitosti neužívá a nemá žádné podíly na zisku. Není tak pravdivé tvrzení žalovaných, že užíváním půdní vestavby žalobkyně konzumuje svůj spoluvlastnický podíl. Krom tohoto bytu o podlahové ploše 221 m2 užívá žalobkyně ještě sklep o výměře 7 m2, celkem tedy užívá 228 m2, přičemž celková podlahová plocha všech podlaží, sklepu a půdy činí 1724 m2. Žalobkyně tedy užívá 13 % plochy Domu.

4. Následně učinili účastníci nesporným, že smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 9.9.1994, kterou mělo být zřízeno oprávnění žalobkyně a jejím potomkům bezplatně užívat nově vybudovaný byt v půdním prostoru Domu, nikdy nebyla vložena do katastru nemovitostí a takto uzavřená smlouva je absolutně neplatná.

5. Podáním ze dne 21.11.2003 žalobkyně rozšířila svůj nárok uplatněný protinávrhem o 315 000 Kč, přičemž tato částka představuje její podíl na hospodaření s Domem za roky 2001 a 2002.

6. Podáním ze dne 11.4.2005 rozšířila žalobkyně svůj nárok uplatněný protinávrhem o další částku 258 084 Kč, přičemž tato částka představuje její podíl na hospodaření s Domem za roky 2003 a 2004.

7. Soud připustil rozšíření žaloby na částku 1 099 358,50 Kč s příslušenstvím (za období do roku 2004) při jednání dne 27.4.2005.

8. Podáním ze dne 15.11.2006 rozšířila žalobkyně svůj nárok uplatněný protinávrhem o další částku 218 428 Kč, přičemž tato částka představuje její podíl na hospodaření s Domem za roky 2005 a 2006.

9. Soud připustil rozšíření žaloby na celkovou částku 1 317 786,50 Kč s příslušenstvím při jednání dne 3.10.2007.

10. Po provedeném dokazování soud rozsudkem, č.j. 6C 64/2005-779 ze dne 9.8.2021 rozhodl tak, že výrokem I. uznal první žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 131 433,095 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 536,01 Kč od 1.1.1999 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 83 615,63 Kč od 1.1.2000 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 20 563,6 Kč od 1.1.2001 do zaplacení, ve výši 7,5 % ročně z částky 94,75 Kč od 1.1.2002 do zaplacení, ve výši 3,5 % ročně z částky 6 257,78 Kč od 1.1.2003 do zaplacení, ve výši 2 % ročně z částky 32 358,28 Kč od 1.1.2004 do zaplacení a ve výši 3 % ročně z částky 3 247,03 Kč od 1.1.2005 do zaplacení, výrokem II. žalobu v části nároku žalobkyně vůči první žalované na zaplacení částky 1 186 352,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % ročně z částky 89 282,70 Kč od 1.4.1997 do zaplacení, ve výši 26 % ročně z částky 111 015,60 Kč od 1.4.1998 do 31.12.1998 a z částky 91 479,59 Kč od 1.1.1999 do zaplacení, ve výši 12 % ročně z částky 172 789,70 Kč od 1.4.1999 do 31.12.1999 a z částky 89 174,07 Kč od 1.1.2000 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 153 186,50 Kč od 1.4.2000 do 31.12.2000 a z částky 132 622,9 Kč od 1.1.2001 do zaplacení, ve výši 8 % ročně z částky 157 500 Kč od 1.4.2001 do 31.12.2001 a z částky 157 405,25 Kč od 1.1.2002 do zaplacení, ve výši 6,5 % ročně z částky 157 500 Kč od 1.4.2002 do 31.12.2002 a z částky 151 242,22 Kč od 1.1.2003 do zaplacení, ve výši 3 % ročně z částky 129 042 Kč od 1.4.2003 do 31.12.2003 a z částky 96 683,72 Kč od 1.1.2004 do zaplacení, ve výši 2 % ročně z částky 129 042 Kč od 1.4.2004 do 31.12.2004 a z částky 125 794,97 Kč od 1.1.2005 do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky 109 214 Kč od 1.4.2005 do zaplacení a ve výši 9 % z částky 109 214 Kč od 1.4.2006 do zaplacení, zamítl, výrokem III. zamítl žalobu vůči druhému žalovanému v celém rozsahu a výroky IV. – VII. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech řízení státu. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Pokud jde o nárok žalobkyně na výplatu podílu na zisku z hospodaření s Domem za roky 1998 – 2006, shledal jej soud co do základu důvodným. Žalobkyně se jakožto spoluvlastnice Domu podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci v rozsahu jejího podílu a vzniklo jí tak právo na poměrnou část zisku v rozsahu jejího ideálního spoluvlastnického podílu ve výši ¼. Tento zisk byl kumulován za jednotlivé roky rozhodného období na bankovním účtu první žalované jakožto správkyně Domu (to bylo mezi účastníky nespornou skutečností). Pokud jde o výši zisku za jednotlivé roky 1998 – 2006, vycházel soud ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , podle kterého zisk z hospodaření s Domem činil v roce 1998 78 144,04 Kč, v roce 1999 334 462,50 Kč, v roce 2000 82 254,40 Kč, v roce 2001 379 Kč, v roce 2002 činil zisk 25 031,10 Kč, v roce 2003 129 433,10 Kč, v roce 2004 pak 12 988,10 Kč. V letech 2005 a 2006 bylo hospodaření ve ztrátě, a to v roce 2005 -86 993,10 Kč a v roce 2006 -49 966,76 Kč. Celkový kumulovaný zisk za rozhodné období tak činil 525 732,38 Kč, na žalobkyni tak připadá podíl ve výši ¼, tedy 131 433,095 Kč. V tomto rozsahu soud proto uznal žalobu za důvodnou a proto jí vyhověl, ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, když žalobkyně ani po poučení soudem neprokázala oprávněnost žalobního nároku nad rámec stanovený znaleckým posudkem, o jehož správnosti nemá soud žádných pochyb. Pokud jde o obranné tvrzení první žalované, že mezi spoluvlastníky historicky existovala dohoda, že veškeré zisky z hospodaření s Domem se budou kumulovat na účtu správce Domu a nebude docházet k výplatě podílu na tomto zisku jednotlivým spoluvlastníkům, bylo toto tvrzení provedenými důkazy přímo vyvráceno (výpovědí svědkyň , jméno FO, , bývalé spoluvlastnice Domu a , jméno FO, , matky žalobkyně a žalované, která v minulosti byla majoritní spoluvlastnicí Domu). Soud tak uzavřel, že spoluvlastníci Domu nikdy dohodu o nerozdělování zisku z hospodaření s Domem a jeho ponechání na účtu domu neuzavřeli. Pokud jde o tvrzení první žalované o tom, že žalobkyně nadužívá Dům nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a proto již nemá právo na podíl na zisku z hospodaření s Domem, nebylo takové nadužívání v řízení prokázáno. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 14.12.2014, č. , hodnota, -150/2014, soud zjistil, že celková podlahová plocha bytů v Domě činí 1328,54 m2, nebytové prostory v Domě mají celkovou podlahovou plochu 197,70 m2 a společné prostory mají celkovou podlahovou plochu 366,92 m2. Soud však přihlédl k tomu, že cca 215 m2 podlahové plochy všech bytů v Domě tvoří byt č. , hodnota, (bez sklepní kóje), nacházející se v půdní vestavbě, který vybudovala v letech 1994 – 1995 na vlastní náklady a s předchozím souhlasem ostatních spoluvlastníků sama žalobkyně. Tím zhodnotila celý Dům, když z neobytné půdy na vlastní náklad vytvořila nadstandardní byt. Provedeným dokazováním pak bylo zjištěno, že vůlí ostatních spoluvlastníků bylo, aby si žalobkyně tuto investici „odbydlela“, tedy užívala tento nově vytvořený byt bezplatně po dobu 50 let. Soud má za prokázanou existenci takové dohody v ústní formě, neboť písemná Dohoda o udělení souhlasu k půdní vestavbě a smlouvě o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene uzavřená mezi paní , jméno FO, , první žalovanou a druhým žalovaným na straně jedné, a žalobkyní na straně druhé, ze dne 9.9.1994 je absolutně neplatná pro právní nemožnost plnění (o tom nebylo mezi účastníky sporu). Vůle ostatních spoluvlastníků k tomu, aby žalobkyně byt v půdní vestavbě na vlastní náklady vybudovala a následně si tuto investici „odbydlela“, však vyplynula krom výše uvedené písemné (neplatné) Dohody i z dalších provedených důkazů, a to např. z dopisu , tituly před jménem, , jméno FO, , tehdejší právní zástupkyně první žalované, ze dne 25.7.1994, adresovaného žalobkyni. Pokud bylo vůlí všech spoluvlastníků, aby byl nově vybudovaný byt užíván výlučně žalobkyní, a to bezplatně, je třeba podlahovou plochu tohoto bytu odečíst od celkové plochy bytů v Domě, neboť ostatní spoluvlastníci se z vlastní vůle vzdali práva tento byt jakkoli užívat po dobu 50 let, a tím žalobkyni kompenzovat jí vynaložené náklady. Celková podlahová plocha bytů a nebytových prostor v Domě pro účely posouzení případného nadužívání prostor žalobkyní nad rámec jejího spoluvlastnického podílu činí 1 113 m2 (byty), a 197,70 m2 (nebytové prostory), přičemž provedenými důkazy (nájemní smlouva ze dne 1.11.1999 uzavřená mezi žalobkyní jako pronajímatelkou a , tituly před jménem, , jméno FO, jako nájemcem, dopisy žalobkyně ze dne 11.11.1999 a ze dne 11.4.2000) bylo prokázáno, že žalobkyně v rozhodném období užívala byt v přízemí , právnická osoba, podlahové ploše 68 m2, který pronajala , tituly před jménem, , jméno FO, . Ze smlouvy o nájmu uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelkou a společností , právnická osoba, ze dne 27.8.1999 soud zjistil, že žalobkyně touto smlouvou pronajala jmenované společnosti nebytové prostory v přízemí , právnická osoba, podlahové ploše 65 m2, a to od 1.9.1999 do 31.8.2004. Z celkové započitatelné podlahové plochy bytů a nebytových prostor v , právnická osoba, 310 m2 tak žalobkyně v rozhodném období užívala 133 m2, přičemž však na její spoluvlastnický podíl o velikosti id. ¼ připadala podlahová plocha 327 m2. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl na Domě nenadužívá. Pokud jde o námitku první žalované, že žalobkyně výlučně užívá půdu, některé společné chodby, společné prostory v 1. podzemním podlaží a dvorek, je tato námitka nedůvodná, neboť jak sama první žalovaná uvedla, i ona má k těmto prostorám přístup, žalobkyně jí v přístupu do těchto prostor v rozhodném období nebránila a samotná skutečnost, že první žalovaná prostory dobrovolně nevyužívá, na tom nemůže nic změnit. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž spoluvlastník nemovitosti nesmí užívat společné prostory takovým způsobem, kterým by nad míru přiměřenou poměrům ztížil užívání těchto prostor ostatním spoluvlastníkům (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2359/2018, ze dne 17. 6. 2019). Takové užívání společných prostor žalobkyní však prokázáno nebylo. Soud nepřihlédl k obrannému tvrzení první žalované, že žalobkyně v rozhodném období rovněž některé prostory v Domě pronajímala a takto vybrané nájemné si ponechávala, neboť takové obranné tvrzení samo o sobě nemá vliv na důvodnost žalobkyní uplatněného návrhu. Po právní stránce soud skutkový stav posuzoval, vzhledem k rozhodnému období, za které se žalobkyně domáhala podílu na zisku z hospodaření domu, s odkazem na ust. § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění, podle ust. § 137 odst. 1 občanského zákona ve znění platném do 31.12.2013. Žalobu v části specifikované ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl z důvodu promlčení. Příslušenství pohledávky z přisouzené částky soud přiznal vždy od 1.1. toho kterého roku rozhodného období do zaplacení. Žalobu vůči druhému žalovanému soud zamítl z důvodu nedostatku jeho věcné pasivní legitimace.

11. K odvolání žalobkyně a žalované Městský soud v Praze rozsudkem, č.j. 35Co 390/2021-840 ze dne 18.1.2022 rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. ohledně uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 131 433,095 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku potvrdil, ohledně uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky rozsudek zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu I. stupně k novému projednání. Výrokem II. pak rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. co do částky 35 533,675 Kč změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku, ohledně uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky rozsudek soudu I. zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k novému projednání, ohledně dále žalované částky 584 761,56 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu I. stupně potvrdil, výrokem III. potvrdil i výrok rozsudku soudu I. stupně ve výroku III. a ve výroku o nákladech řízení V., výrokem IV. uložil žalobkyni zaplatit druhému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení a výrokem V. zrušil výroky rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení IV., VI. a VII. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání. K dovolání účastnic Nejvyšší soud usnesením, č.j. 22Cdo 1761/2022-921 ze dne 27.7.2022 dovolání žalobkyně i první žalované odmítl a uložil žalobkyni povinnost uhradit druhému žalovanému náklady dovolacího řízení.

12. Městský soud v Praze v rozsudku č.j. 35 Co 390/2021-840 ze dne 18.1.2022 uložil soudu I.stupně, aby vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení, kdy se žalovaná dostala do prodlení s plněním jednotlivých částek.

13. Žalobkyně k výzvě soudu specifikovala jednotlivá prodlení tak, že je navázala na den následující po dni, ke kterému má žalovaná povinnost podat za každý kalendářní rok daňové přiznání (31.3.) ze zisku z nemovitosti, když zároveň zohlednila výši již pravomocně přiznané jistiny podle závěrů znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Požadovala tedy úroky z prodlení od 1.4. každého roku žalovaného období.

14. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby i v této části s odůvodněním, že ji žalobkyně k vyplácení podílů na zisku z nemovitosti nevyzývala.

15. Soud zhodnotil v řízení již provedené důkazy (viz odstavce 11 – 53 rozsudku č.j. 6 C 64/2005-779 ze dne 9.8.2021) v rozsahu týkajícím se příslušenství již pravomocně přiznané jistiny v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), a má za prokázáno, že účastnice (spolu s , jméno FO, ) byly v žalovaném období podílovými spoluvlastníky domu č.p. , Anonymizováno, v , adresa, , , Anonymizováno, ulici (Dům), přičemž žalobkyně vlastnila spoluvlastnický podíl v rozsahu id. ¼, žalovaná v rozsahu id. 2/3 a , jméno FO, v rozsahu id. 1/12, první žalovaná byla současně i správkyní Domu a na její jméno byl zřízen účet, na kterém byly kumulovány zisky z hospodaření s Domem. Souhrnný zisk z hospodaření s Domem činil v rozhodném období v letech 1997 – 2006 částku 667 867,08 Kč, jedna čtvrtina z této částky (podíl žalobkyně) činí částku 166 966,77 Kč. Žalobkyně žalovanou k zaplacení podílu z výnosů Domu za jednotlivé žalované kalendářní roky speciálně nevyzývala, podala však u zdejšího soudu řádnou žalobu (protinávrh uplatněný v řízení sp.zn. 6 C 130/99 dne 31.5.2001) a v průběhu řízení ji rozšiřovala – dne 21.11.2003, 11.4.2005 a 15.11.2006).

16. Vzhledem k rozhodnému období, za které se žalobkyně domáhá podílu na zisku z hospodaření Domu, posuzoval soud žalobní nárok po právní stránce, s odkazem na ust. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění, podle příslušných ustanovení občanského zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen občanský zákon).

17. Podle ust. § 137 odst. 1 občanského zákona, podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.

18. Podle ust. § 517 odst. 1 věta první a odst. 2 občanského zákona, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

19. Oprávněnost nároku žalobkyně na podíl ze zisku hospodaření s Domem za žalované období již byla prokázána pravomocnými rozsudky zdejšího soudu sp.zn. 6 C 64/2005-779 ze dne 9.8.2021 a Městského soud v Praze č.j. 35 Co 390/2021-840 ze dne 18.1.2022, na které soud pro stručnost odkazuje. Předmětem řízení tak zůstalo jen příslušenství přiznané částky, na které má žalobkyně nárok, s odkazem na ust. § 517 občanského zákona, v případě, že se dlužník (žalovaná) dostane do prodlení s plněním dluhu. Žalobkyně má právo jako spoluvlastnice Domu na podíl (odpovídající výši jejího spoluvlastnického podílu) ze zisku z hospodaření Domu a žalovaná je proto povinna jí odpovídající podíl ze zisku vyplatit. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyla tvrzena (tím méně prokázána) dohoda spoluvlastníků o vyplácení zisku za jednotlivé kalendářní roky ke konkrétním termínům (zároveň nebyla prokázána dohoda spoluvlastníků, že by zisk z hospodaření s Domem měl být kumulován na účtu Domu a nevyplácen spoluvlastníkům), bylo na žalobkyni, aby žalovanou vyzvala k plnění. To žalobkyně učinila podáním žaloby a jejím postupným rozšiřováním. Žalovaná se tak dostávala do prodlení vždy ode dne následujícího po dni, kdy jí byly žaloba, resp. její rozšíření, doručeny soudem v rámci řízení sp.zn. 6 C 130/99, resp. v rámci tohoto řízení. Od těchto dat soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení. Mezi účastnicemi není sporu, že žalovaná zaplatila žalobkyni pravomocně přiznanou jistinu ve výši 166 967 Kč dne 24.2.2022, soud proto limitoval délku prodlení tímto datem. Úroky z prodlení soud přiznal vždy ve výši podle nařízení vlády platného v době počátku prodlení (nařízení vlády č. 142/1994 Sb. /nastalo-li prodlení v době od 15.7.1994 do 27.4.2005/, ve znění novely nařízení vlády č. 163/2005 Sb. /nastalo-li prodlení od 28.4.2005 do 30.6.2010/, ve znění novely nařízení vlády č. 33/2010 Sb. /nastalo-li prodlení od 1.7.2010 do 30.6.2013/, ve znění novely nařízení vlády č. 180/2013 /nastalo-li prodlení od 1.7.2013 do 31.12.2013/ a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. /nastalo-li prodlení od 1.1.2014/). Výše jednotlivých jistin, ze kterých soud přiznal úroky z prodlení, odpovídají částkám stanoveným znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a výši spoluvlastnického podílu žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úroky z prodlení vždy od 1.4. každého roku žalovaného období, soud žalobu v rozdílu mezi žalobkyní požadovanými a soudem přiznanými úroky z prodlení zamítl.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 150 o.s.ř. Podle ust. 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle ust. § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznat. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 13%, neúspěšná z 87%. Po odečtení úspěchu od neúspěchu byla žalovaná úspěšná ze 74 %. V této výši by proto měla žalobkyně zaplatit žalované náklady řízení. Soud však dospěl k závěru, že je na místě aplikovat ust. § 150 o.s.ř. Důvody zvláštního zřetele hodné soud spatřuje v blízkém příbuzenském vztahu mezi účastnicemi (sestry), okolnostech a předmětu sporu (legitimní nároky spoluvlastnice na výnosy z hospodaření s rodinnou nemovitostí) a v chování žalované v průběhu řízení, kdy nebyla ochotna žalobkyni cokoli ze žalované částky zaplatit ani po té, kdy soud pravomocným mezitímním rozsudkem ze dne 8.2.2008 (právní moc dne 28.5.2008) uznal žalobní nárok co do základu důvodným. Soudu se proto jeví nepřiměřeně tvrdým rozhodnutí, kterým by žalobkyni zavázal k náhradě (byť částečné) nákladů řízení žalované. Nepřiznání částečné náhrady nákladů řízení žalované pak ani nemůže vyvolat zásadní negativní dopad do jejích majetkových poměrů, neboť žalovaná netvrdí, že by se nacházela v nepříznivé sociální situaci, a je spoluvlastnicí nemovitosti, která generuje, resp. může generovat zisk.

21. Výroky IV. a V. jsou odůvodněny ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze ze 13%, je proto povinna zaplatit na znalečném 87% soudem pravomocně přiznaného znalečného. Žalovaná byla v řízení úspěšná z 87%, je proto povinna zaplatit na znalečném 13% soudem pravomocně přiznaného znalečného. Státu vznikly náklady ve výši 43 931,60 Kč (20 375 Kč znalečné za znalecký posudek znalce , jméno FO, , 700 Kč znalečné za výslech tohoto znalce, 1 707 Kč za přípravné práce na posudku znalce , jméno FO, a 21 149,60 Kč znalečné za znalecký posudek znalce , jméno FO, ). Žalobkyně je proto povinna zaplatit na znalečném částku 38 220,50 Kč a žalovaná částku 5 711,10 Kč.