61 C 205/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Petry Andršové a přísedících přísedící ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu nemajetkové újmy

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu za nemajetkovou újmu – zadostiučinění ve výši 2 785 900 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 1 500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 12. 4. 2019 domáhal zaplacení bolestného, ztížení společenského uplatnění, náhrady za znalecké posudky, náhrady nákladů právního zastoupení ve správním řízení a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 650 000 Kč s odůvodněním, že při výkonu základní vojenské služby u Vojenského útvaru [číslo] [obec] utrpěl na překážkové dráze při výcviku zlomeninu levého kotníku. Bolesti u něj přetrvávají od okamžiku vzniku úrazu 24. 9. 1989 i v současné době. Znalecký posudek MUDr. [příjmení] ze dne 13. 4. 2017 stanovil, že poškozený není a nebude schopen větší statické zátěže levé dolní končetiny, současně stanovil hodnotu společenského uplatnění částkou 500 000 Kč a bolestného částkou 68 750 Kč. Zlomenina hlezenné kosti nebyla původně patrná, jednalo se o úlomek zevní strany krčku talu s posunem, úlomek byl reponován a přichycen periostalním stehem. V čase došlo k redislokaci úlomku a tento byl zdrojem exostózy odstraněné v roce 2012 operačně. Zdravotní stav žalobce je stabilizován ke dni 23. 9. 2016 s tím, že poškozený není a nebude dále schopen větší statické zátěže, bude trvale nucen vyvarovat se větší fyzické zátěži a delší chůze. Původní poranění v roce 1989 je v příčinné souvislosti s trvalými následky a způsobuje trvalou poruchu přirozené hybnosti zasažených kloubů a vede k významným omezením v životě poškozeného. Nárok žalobce nepovažuje je za promlčený, neboť promlčecí doba je tříletá a začíná běžet od ustálení zdravotního stavu s trvalými následky. V roce 1991 nedošlo ke stabilizaci zdravotního stavu z důvodu lékařského pochybení, nebyl zjištěn úlomek kosti, který způsoboval a prohluboval zdravotní komplikace levé nohy a byl odstraněn až v roce 2012. Poškozený se dále podrobil chirurgickému zákroku v roce 2016. Pokud se týká nemajetkové újmy formou zadostiučinění je nutno přihlédnout k celkové trvalé pracovní neschopnosti poškozeného po dobu 30 let, kdy nebyla poskytována žádná nemocenská ani jiné odškodnění formou důchodu. Poškozený se snažil nastoupit do zaměstnání na doporučení Úřadu práce, například práce v dolech, po rekvalifikaci v nemocnici jako sanitář ve [obec]. Do žádné z těchto prací nebyl ze zdravotních důvodů přijat – nedoléčené zranění. Nelze poškozenému vytýkat, že by nechtěl pracovat, neboť celou dobu žil s rodinou na hranici chudoby, a proto měl zájem získat příjem, což možné nebylo. Tímto způsobem byl výrazně omezen nejen na pracovní schopnosti, ale zejména na zdraví. To mělo dopad i v jeho rodinném soužití. Tato forma odškodnění je podávána z důvodu vyvážení celkové újmy. Jedná se tedy o celoživotní odškodnění a odškodnění trvalých následků do budoucna. Žádáno je podle průměrného výdělku za rok 2016 ve výši 26 000 Kč měsíčně, při možnosti 400 platů je uplatňováno 25 ročních platů, tedy částka 650 000 Kč. Tento požadavek poté žalobce rozšířil podáním, došlým soudu 20. 4. 2020, v němž rozšířil žalobu na částku 2 758 900 Kč, a to s ohledem na znetvoření LDK, ztrátu sebevědomí a celoživotní ponížení, kdy v současné době není možné očekávat zlepšení zdravotního stavu. Cílem je odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou, obavy ze ztráty života či vážného poškození zdraví, případné další obtíže, jejichž míra je excesivní tím, že překračují obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby, představují další nemajetkovou újmu podle § 2958 o. z. V daném případě došlo především k tomu, že poškozený byl od počátku poranění výrazně omezen v pohybu, trpěl stálými bolestmi, došlo k omezení běžného způsobu života a veškerých fyzických aktivit, což jej logicky duševně traumatizuje, proto je namístě poskytnout další formu odškodnění pro nepohodlí, stres a další obtíže spojené s utrpěnou zdravotní újmou, především k trvalému vyloučení z pracovního procesu od základní vojenské služby. Lékařské zprávy, které byly zasílány na Úřad práce, svědčily pro to, že poškozený není schopen pracovní činnosti a jeho stav odpovídá stavu trvalé pracovní neschopnosti, proto mu také z Úřadu práce nebyly poskytovány žádné sociální dávky. V letech 2014 došlo ještě k operativnímu řešení zranění, takže k ustálení zdravotního stavu došlo k 1. 5. 2017 s přetrvávajícími následky. Zdravotní stav se již nezlepšuje a dochází spíše ke zhoršování. Vyčíslení požadované částky odpovídá stonásobku průměrného platu ČR z roku 2016, který činil 27 589 Kč, což představuje částku 2 758 900 Kč.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a předně vznesl námitku promlčení. Žalobce se na něj obrátil s požadavkem na odškodnění úrazu, který utrpěl dne 24. 9. 1989 v rámci výkonu základní vojenské služby, žádostí ze dne 7. 6. 2017. Žádost žalobce byla vyřizována podle z. č. 500/2004 Sb., správní řád, v režimu správního řízení podle z. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Ve věci bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění žalovaný vydal dne 22. 11. 2018 rozhodnutí, proti kterému podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl [anonymizována dvě slova] rozhodnutím ze dne 20. 3. 2019 tak, že napadené rozhodnutí potvrdil. V souladu s tímto rozhodnutím byla žalobci vyplacena náhrada za bolest ve výši 23 750 Kč a náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 300 000 Kč. Dále byla žalobci zaplacena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za nepromlčené období (18. 7. 2014 - 18. 9. 2017) ve výši 172 917 Kč. Co se týče otázky ustálení zdravotního stavu žalobce, tento okamžik byl zjištěn znalcem, který měl k dispozici kompletní lékařskou dokumentaci žalobce včetně informace o původně skryté zlomenině hlezenné kosti a stanovil primární ustálení zdravotního stavu žalobce na den 19. 9. 1991.

3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce utrpěl při výkonu základní vojenské služby dne 24. 9. 1989 v důsledku špatného doskoku na překážkové dráze úraz levé dolní končetiny. Žalovaný rovněž nesporoval, že má objektivní pracovněprávní odpovědnost za poškození zdraví žalobce, k němuž došlo uvedeným úrazem.

5. Ze spisu vedeného žalovaným v rámci správního řízení o odškodnění úrazu žalobce sp. zn. [číslo] byly zjištěny následující skutečnosti: Z protokolu o úrazu [číslo jednací] ze dne 26. 9. 1989 bylo zjištěno, že byla sepsána výpověď zraněného. Bylo konstatováno, že k úrazu došlo nešťastnou náhodou. Vojenská správa odpovídá za úraz v plném rozsahu. Očekávaná pracovní neschopnost měla trvat 8 týdnů a bylo konstatováno, že ke ztížení společenského uplatnění bude možné se vyjádřit po roce. Rozhodnutím velitele Vojenského útvaru [číslo] [obec] – [část obce], [číslo jednací] ze dne 13. 10. 1989 byl úraz žalobce ze dne 24. 9. 1989 uznán jako úraz pracovní v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce, z. č. 65/1965 Sb. a předpisu VŠEOB-P-21 (práv.) vydaného Ministerstvem národní obrany na základě § 206 odst. 2 zákoníku práce a registrovaného ve Sbírce zákonů v částce [číslo]. Zároveň bylo žalobci tímto rozhodnutím velitele přiznáno bolestné ve výši 130 bodů, tj. 1.950 Kčs, a to za položku zlomenina krčku hlezenné kosti levé nohy. Touto částkou byl žalobce odškodněn (Rozhodnutí velitele Vojenského útvaru [číslo] [obec] – [část obce], [číslo jednací] ze dne 13. 10. 1989). Ze znaleckého posudku zpracovaného dne 13. 4. 2017 znalcem MUDr. [jméno] [příjmení], z doplněného posudku [číslo] ze dne 28. 6. 2018 a ze sdělení znalce ze dne 17. 9. 2018 bylo zjištěno, že obsahem posudku je hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobce vzniklého v souvislosti s úrazem ze dne 24. 9. 1989. Znalec stanovil okamžik ustálení zdravotního stavu žalobce po úrazu (okamžik, kdy bylo možné ztížení společenského uplatnění u účastníka řízení hodnotit poprvé) na den 19. 9. 1991. Následně v průběhu času docházelo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, kdy se omezení hybnosti kloubu zvyšovalo. Došlo tak k vývoji omezení ze stupně„ lehký“ na stupeň„ těžký“. Jedná se o zhoršení ztížení společenského uplatnění. K ustálení zdravotního stavu pro hodnocení zhoršení ztížení společenského uplatnění účastníka řízení došlo dle znalce dne 17. 4. 2017. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 25. 5. 2018, bylo zjištěno, že se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 11. 2017, kterým byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 10. 2017, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o invalidní důchod, neboť jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. Ve správním řízení bylo posudkem ze dne 15. 11. 2017, který vypracoval posudkový lékař České správy sociálního zabezpečení, zjištěno, že žalobce nebyl invalidní, jeho pracovní schopnost poklesla o 20 % a postižení odpovídalo kapitole V. oddílu B položce 11 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Nejvýznamnějším postižením bylo výrazné omezení pohybu v hlezenním kloubu s dopadem na možnost zatížení celé levé končetiny trvalou chůzí a stáním. Žalobce byl hodnocen horní hranicí možného rozmezí a v tomto hodnocení byl zohledněn i dopad nemoci na pracovní zapojení. Nelze prokázat těžší funkční postižení. Žalobce je na dlouhodobé pooperační reziduum plně adaptován a současné potíže by odpovídaly více osobě zdravotně znevýhodněné. Žalobce byl schopen rekvalifikace a zaučit se ve vhodném oboru. Byl posuzován jako dělník, má základní vzdělání. Zbylý pracovní potenciál lze využít ve fyzicky méně náročné profesi s respektováním daných omezení. U žalobce byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který má ovšem jen menší vliv na pokles jeho pracovní schopnosti, a nikoli jistě natolik významný, aby byl důvodem k invaliditě, byť je subjektivně žalobce jiného názoru. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byl stav po artrodeze subtalo vlevo dne 23. 9. 2016 s rigiditou TC a Chopartova kloubu levé nohy, jedná se o stav po zlomenině hlezenní kosti s operačním řešením po úrazu dne 23. 9. 1989. Dle rentgenového nálezu ze srpna 2017 je popsána počínající posttraumatická artróza levého hlezna. Žalobce utrpěl zlomeninu v září 1989, dne 25. 9. 1989 proběhla operace. Peroperačně byla prokázána i nedislokovaná zlomenina příčně v polovině talu, v oblasti byla verifikována exostóza zevní strany. Na kontrolních rentgenových nálezech levého hlezna byly prokázány rozsáhlé artrotické změny v oblasti hlezna a nohy. Dne 25. 9. 2012 byla provedena exstirpace exostózy, byla rovněž doplněna plastika kapsuly a vazů. K dalšímu zhoršení potíží došlo v roce 2015 s konzervativní léčbou. V roce 2016 došlo k progresi artrózy hlezna, trvaly bolesti a došlo ke zhoršení hybnosti hlezna. Byly vyčerpány možnosti konzervativní léčby, a proto byla dne 23. 9. 2016 provedena artrodéza subtalo, nyní je stav stabilizovaný, výkon sloužil ke snížení bolestivosti, na rozsah pohybu neměl vliv, levá dolní končetina je omezena pro statickou zátěž. Žalobce byl odborně vyšetřen v lednu 2017, bylo doporučeno trvalé vyloučení dlouhé pracovní statické zátěže. Na celkovém nepříznivém zdravotním stavu žalobce se také podílí vertebrogenní algický syndrom s projekcí do dolních končetin bez zánikové symptomatologie a obezita třetího stupně, která zhoršuje zatížení dolních končetin. Ostatní nemoci se podílejí na celkovém nepříznivém zdravotním stavu pouze s menším posudkovým i funkčním dopadem. Správní soud si vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v [obec]. Žalobce se jednání posudkové komise zúčastnil, doložil další rentgenové snímky, při jednání byl přešetřen přítomným ortopedem. Posudková komise vypsala, ze kterých lékařských zpráv vycházela, jaké z nich zjistila diagnózy, včetně obezity z přejídání s váhou 130 kg. Z lékařských zpráv posudková komise vypsala podstatné skutečnosti, popsala rentgenový snímek levého hlezna ze dne 5. 4. 2018 a jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který byl k datu vydání rozhodnutí stabilizován, stanovila poúrazový stav levého hlezna s výraznými deformitami levé nohy s těžkou artrózou hlezenního kloubu, stav po neúplné restrikci subtalo 23. 9. 2016, stalokalkanearní dezou po operaci, zborcením talu, středně těžkou artrózu levého Chopartova kloubu s jeho rigiditou se závažnou poruchou stereotypu chůze a omezením v dosahu chůze i přes kompenzační pomůcky. Tento stav vedl k poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozmezí 20 až 30 %, přičemž tato míra poklesu pracovní schopnosti nebyla dále zvyšována. Posudková komise stanovila pracovní rekomandaci s tím, že žalobce je schopen po případném zaškolení nebo rekvalifikaci vykonávat s výše uvedenými omezeními lehčí práce, převážně vsedě v dělnických profesích, v lehkém průmyslu nebo ve službách. Nelze předpokládat další zlepšení hybnosti, rozsah následků původního zranění je již ustálen a žalobce nebude nadále schopen větší statické zátěže levé dolní končetiny a bude nucen se vyvarovat větší fyzické zátěže i delší chůze. Posudková komise souhlasila i s ortopedickým nálezem MUDr. [příjmení] ze dne 17. 8. 2017, dle kterého jsou již trvale vyloučeny dlouhé zátěže pracovní, statické, nevydrží 8 hodin na nohou, je předpoklad rychlé progrese artrózy při statické námaze. Posudková komise však nesouhlasila s tvrzením žalobce, že jeho pracovní neschopnost je trvalá od vzniku úrazu až do současné doby, že má prakticky vyloučenou pracovní schopnost a jsou dány podmínky pro snížení pracovní schopnosti a více jak 70 %, tedy přiznání plného invalidního důchodu, protože s výjimkou pooperačních stavů, po kterých byla nutná pracovní neschopnost, zdravotní stav, byť mírně se zhoršující, dovoloval lehčí práci s omezeními uvedenými v posudku. Posudková komise podotkla, že žalobce byl opakovaně posouzen v rámci řízení o invalidní důchod dne 6. 5. 2008, 7. 1. 2013, 27. 4. 2015 a [anonymizováno] [číslo] se závěrem, že není invalidní, ani k datu napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní. Soud poté ve správním řízení konstatoval, že posudek PK MPSV v [obec] dostál nárokům testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti, byla shromážděna zdravotnická dokumentace v úplnosti, posouzen zdravotní stav komplexně, soud nemá důvod pochybovat o úplnosti a správnosti stanovených diagnóz. Podle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 20 až 30 %, jde o deformity nohy nebo prstu nohy/nohou, výrazné deformity a poruchy nohy/nohou, jednostranné nebo oboustranné závažné poruchy stereotypu chůze, omezení dosahu i přes kompenzační pomůcky. Posouzení zdravotního stavu žalobce podle posudku PK MPSV v [obec] nevedlo ke změně výsledných posudkových závěrů o neexistenci invalidity a všechny tři posudkové orgány se na tom shodly. Námitka žalobce, že jeho stav byl podhodnocen, nebyla shledána důvodnou, posudková komise jednoznačně vysvětlila, že zvolila horní hranici stanoveného procentního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti. Členem posudkové komise byl dne 11. 4. 2018 ortoped, tedy odborník v oboru, do něhož spadá nejvýznamnější postižení žalobce. Žaloba byla proto jako nedůvodná zamítnuta.

6. Žalobce dále předložil soudu v tomto řízení aktuální zdravotní zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], odborného lékaře pro ortopedii, se sídlem ve [obec] z 21. 7. 2022, 18. 2. 2021, lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] od 23. 10. 2017 a zprávu [anonymizována dvě slova] traumatologické vyšetření 4. 7. 2022, z nichž bylo zjištěno, že žalobce stále trpí trvalými následky úrazu levé dolní končetiny v roku 1989, není vhodná fyzická práce s delší chůzí a se zátěží dolních končetin.

7. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí ve věci. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Ohledně skutkového stavu nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalobce utrpěl při výkonu základní vojenské služby u [anonymizováno] [číslo] [obec] - [část obce] dne 24. 9. 1989 úraz, kdy špatně doskočil na překážkové dráze a utrpěl zlomeninu krčku hlezenné kosti levé nohy. Žalovaný uznal svoji pracovněprávní odpovědnost za poškození zdraví žalobce, k němuž došlo uvedeným úrazem, a odškodnil již v roce 1989 bolestné žalobce. Žalobce poté další nároky uplatnil u žalovaného až po uplynutí téměř 28 let, žádostí ze dne 7. 6. 2017. Žalovaný nároky, které nebyly promlčeny, odškodnil (bolestné v souvislosti s operací v roce 2016 ve výši 23 750 Kč za 95 bodů x 250 Kč a zhoršení ztížení společenského uplatnění k datu ustálení zdravotního stavu 17. 4. 2017 ve výši 300 000 Kč za 1 200 bodů x 250 Kč). Žalobci byla rovněž zaplacena žalovaným náhrada za ztrátu na výdělku za nepromlčené období ve výši 172 917 Kč.

9. Podle § 3079 odst. 1 zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále též jen "obč. zák.), právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

10. Pro případy objektivní odpovědnosti výslovné přechodné ustanovení v novém občanském zákoníku chybí, i v takovém případě by však s ohledem na zásadu nepřípustnosti pravé retroaktivity právních předpisů mělo být rozhodující hledisko okamžiku, kdy nastala škodní událost.

11. Podle § 3036 obč. zák. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. Vzhledem k tomu, že objektivní odpovědnost žalovaného za„ pracovní“ úraz žalobce vznikla před účinností zákona č. 89/2012 Sb., tj. před 1. lednem 2014, je třeba posoudit otázku promlčení podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "zák. č. 40/1964 Sb.).

13. Podle § 106 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

14. Stejná úprava byla platná i pro pracovněprávní vztahy, kdy podle § 261 odst. 1 zákoníku práce (z. č. 65/1965 Sb.) se nárok promlčí, jestliže nebyl uplatněn u soudu ve lhůtě v tomto zákoníku stanovené. K promlčení se přihlédne, jestliže se ten, vůči němuž je nárok uplatňován, promlčení dovolá. V takovém případě nelze promlčený nárok účastníku, který ji uplatňuje, přiznat. Promlčecí doba neběžela podle § 261 odst. 3 zákoníku práce výlučně tehdy, jestliže pracovník uplatnil svůj nárok u soudu a v zahájeném řízení řádně pokračoval. Podle § 262 odst. 1 zákoníku práce lhůta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí podle § 263 odst. 3 zákoníku práce dva roky. Tato subjektivní lhůta počne běžet ode dne, kdy se poškozený dozví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá. Objektivní promlčecí lhůta počínající dnem škodní události se v případě škody na zdraví neuplatní (§ 263 odst. 3).

15. Podle § 612 obč. zák. v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva, se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech. Z osobních práv se rovněž podle dosavadní právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 promlčovalo právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2 obč. z. 1964, protože bylo posuzováno jako právo majetkové povahy, na které dopadala obecná promlčecí doba (NS 31 Cdo 3161/2008).

16. Žalobce odůvodňuje svůj požadavek na odčinění psychické újmy tvrzením, že mu nebyla po dobu 30let poskytována nemocenská ani jiná forma důchodu, měl ztíženou možnost uplatnit se na trhu práce, došlo u něj ke ztrátě sebevědomí a celoživotnímu ponížení, přičemž za tento stav nese odpovědnost žalovaný, který odpovídá za úraz žalobce z roku 1989. Uplatněný nárok se promlčuje ve dvouleté promlčecí době, která počíná běžet ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o vzniku újmy a o osobě povinné k úhradě zadostiučinění. Žalobce o vzniku psychických útrap musel vědět již v době, kdy tyto psychické útrapy začal pociťovat, tedy takto tvrzená újma by musela začít vznikat žalobci již před lety, vzhledem k tomu, že k úrazu došlo v září 1989. Minimálně po 20ti letech od úrazu muselo být žalobci zřejmé, v případě, že takové duševní útrapy popisované v žalobě pociťoval, že se jedná o duševní útrapy spojené s úrazem, za který nese odpovědnost žalovaný. Uplatněný nárok tedy soud považuje jednoznačně za promlčený vzhledem k tomu, že žaloba byla podána u soudu až v roce 2019.

17. V řízení bylo rovněž provedeným dokazováním jednoznačně vyvráceno tvrzení žalobce, že po celou dobu 30 let od úrazu nebyl schopen práce a jakéhokoliv pracovního zařazení. Toto tvrzení bylo vyvráceno v rámci řízení o přezkum rozhodnutí o nepřiznání invalidního důchodu žalobci, který byl opakovaně přezkoumán všemi posudkovými orgány s konečným závěrem, že v dubnu 2018, když se zúčastnil jednání posudkové komise MPSV v [obec], a byl přezkoumán jeho zdravotní stav ortopedem, bylo snížení jeho pracovní schopnosti v rozsahu 20 až 30 %.

18. Nárok žalobce byl proto z výše uvedených důvodů zamítnut.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady ve výši 300 Kč podle vyhl č. 254/ 2015 Sb. a § 151 odst. 3 o. s. ř. za 5 úkonů (vyjádření k žalobě ze dne 20. 3. 2020, vyjádření k replice žalobce ze dne 14. 7. 2020, vyjádření k odvolání ze dne 20. 11. 2020, příprava na jednání a účast na jednání dne 25. 10. 2022) x 300 Kč, celkem 1 500 Kč.