61 C 28/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Andršovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Česká Anonymizováno - Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nahrazení projevu vůle žalovaného při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem tuto smlouvu o převodu pozemku dle zákona o půdě:Česká republika – , Jméno žalovaného, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „Převodce“), a , Jméno žalobce, , narozený , Datum narození žalobce, , bytem , adresa, (dále jen „Nabyvatel“), uzavírají tuto smlouvu o převodu pozemků podle zákona o půdě:Česká republika – , Jméno žalovaného, má jako Převodce v příslušnosti hospodaření pozemek , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , adresa, , obec , adresa, , zapsaného u u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, .K uspokojení restitučního nároku Nabyvatele touto smlouvou Převodce převádí bezúplatně na nabyvatele tento pozemek a nabyvatel uvedený pozemek přijímá do svého výlučného vlastnictví.Žalobce je držitelem platného restitučního nároku pocházejícího z rozhodnutí , Anonymizováno, .Vlastnické právo k převáděnému pozemku včetně všech součástí a příslušenství přechází na Nabyvatele vkladem do příslušného katastru nemovitostí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, , ve znění její změny připuštěné usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu náhradního pozemku podle zákona o půdě jakožto náhrady za pozemky nevydané žalobci v restituci, a to konkrétně , Anonymizováno, , obec , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, , vedeného u , právnická osoba, pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, . Ohledně původně požadovaného náhradního pozemku v katastrálním území , adresa, bylo řízení pravomocně zastaveno pro zpětvzetí žaloby usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, . Žalobce se domáhá převodu náhradního pozemku jako oprávněná osoba podle zákona o půdě s tím, že je dědicem po zemřelé oprávněné osobě, panu , jméno FO, Červeném, nar. , datum, (otec žalobce), který byl držitelem restitučních nároků za nevydaný nemovitý pozemek v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Zemřelý , jméno FO, byl evidován jakožto oprávněná osoba dle zákona o půdě, který nebyl v rámci vypořádání dědictví do svého výhradního vlastnictví restituční nárok na nemovitý majetek v k. ú. , adresa, po zemřelé , jméno FO, , narozené , datum, . Žalobce odvozuje své restituční nároky z rozhodnutí , Anonymizováno, . Žalobce s žalovaným vedl celou řadu soudních sporů, neboť postup žalovaného vůči žalobci byl liknavý a svévolný. Mezi účastníky byl spor o výši celkového restitučního nároku žalobce, který byl posléze určen pravomocným rozsudkem na částku , částka, . Částečně byl již tento nárok uspokojen na základě pravomocných rozhodnutí soudů a současný zbývající neuspokojený nárok žalobce činí , částka, . Ohledně ceny požadovaného náhradního pozemku v katastrálním území , adresa, učinil žalobce nespornou cenu zjištěnou dle znaleckého posudku předloženého žalovaným ve výši , částka, .

2. Žalovaný nesporoval existenci restitučního nároku žalobce ani jeho celkovou výši , částka, . Spor byl pouze ohledně části, která již byla uspokojena s tím, že žalovaný tvrdil, že zbývající restituční nárok žalobce činí , částka, , a dále žalovaný sporoval tvrzení žalobce, že postup žalovaného vůči žalobci je liknavý či svévolný.

3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu zákona o půdě, na základě rozhodnutí , Anonymizováno, . Výše celkového restitučního nároku žalobce byla určena pravomocným rozsudkem Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, a činila , částka, . Tento nárok nebyl doposud plně uspokojen a výše dosud neuspokojené části činí přibližně 1,7 mil Kč.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že vlastníkem pozemku , Anonymizováno, , obec , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, , vedeného u , právnická osoba, pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, je Česká republika a příslušnost hospodařit s majetkem státu náleží žalovanému.

6. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , právnická osoba, , znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, ze dne , datum, , bylo zjištěno, že cena předmětného , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, zjištěná podle cenového předpisu, kterého má být využito pro ocenění náhradních pozemků podle § 14 odst. 3 vyhlášky Ministerstva financí č. 182/1988 Sb., o cenách, ve znění vyhlášky Ministerstva financí č. 316/1990 Sb., činí , částka, . Z citovaného znaleckého posudku a rovněž z posudku předloženého žalobcem , Anonymizováno, znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , bylo zjištěno, že pozemek je součástí zemědělského půdního fondu, trvalé porosty na něm nejsou, přístup na pozemek je z místní obslužné komunikace. Podle ustanovení § 6 z. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, není pozemek z převodu vyloučen a není určen k zastavění. Podle územního plánu obce se pozemek nenachází v SZÚ/ZÚ, neleží v zastavitelném území obce a není určen k zastavění. Pozemek je v katastru nemovitostí veden v druhu orná půda. Část pozemku o výměře 92 m² není zemědělským subjektem obhospodařován jako orná půda, nachází se na ní částečně živý plot, který byl vysazen vlastníkem sousedního pozemku, částečně není zemědělsky obhospodařována (pás kolem hranice parcely).

7. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co během řízení uvedli účastníci.

8. Po právní stránce soud posoudil spor podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému pozemku (zákona o půdě), s přihlédnutím k ustálené judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu ČR. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle § 11a odst. 2 zákona o půdě veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě je stanoveno, že oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který podle tohoto zákona se nevydává a za který nebyl poskytnut jiný pozemek. Podle § 16 odst. 1 zákona o půdě, za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout oprávněné osobě jiné pozemky, poskytne stát finanční náhradu podle zvláštních předpisů (vyhláška č. 182/1988 Sb.). Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni , datum, , a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

9. Podle § 6 zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o SPÚ“), podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převáděta) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu ao jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto,b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle § 3 odst. 4, § , právnická osoba, § 10 odst. 1, zemědělských pozemků již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti , právnická osoba, vyjádření příslušný úřad územního plánování,c) zemědělské pozemky určené podle schváleného návrhu pozemkové úpravy pro výstavbu polních cest a na provedení technických, vodohospodářských a ekologických opatření,d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu,e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech,f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a v prvních a druhých zónách národních parků,g) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b) s výjimkou nakládání podle § 3 odst.

4. Jiným právním předpisem podle § 6 odst. 1, písm. a) tohoto zákona je zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

10. V daném případě se žalobce domáhá žalobou nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu žalobcem vybraného pozemku, a to jako náhradu za pozemky nevydané v restituci dle zákona o půdě. Judikatura soudů dovodila, že smyslem a účelem restitučních zákonů je snaha alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových křivd, přičemž ke splnění účelu a cíle restitucí je zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji (shodně např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1088/12 či nález sp. zn. I. ÚS 755/06).

11. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu České republiky se žalobce může domáhat vydání či převodu konkrétních náhradních pozemků, které si sám vybere, a to i když tyto pozemky neprošly veřejnou nabídkou žalované, tehdy, pokud bude prokázáno, že žalovaná se chovala vůči nároku žalobce liknavě a s libovůlí. Pokud by liknavost a libovůle na straně žalované nebyly prokázány, musí být zjištěno, zda takové pozemky lze zařadit do veřejné nabídky, které by se žalobce zúčastnil, případně zda by souhlasil s převodem jiného náhradního pozemku (k tomu srov. rozhodnutí , jméno FO, senátu Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Pro úspěch žaloby je tedy ve světle nastíněné judikatury Nejvyššího soudu nezbytné, aby žalobce byl oprávněnou osobou podle § 11 zákona o půdě, aby ve vztahu k němu byl postup žalované shledán liknavým či svévolným, aby náhradní pozemky dosud nezařazené ve veřejné nabídce byly způsobilé k vydání a aby cena náhradních pozemků významným způsobem nepřekračovala aktuální hodnotu restitučního nároku žalobce.

12. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je oprávněnou osobou dle zákona o půdě a rovněž nebylo sporu o tom, že žalobce má nárok na náhradní pozemky za pozemky dle zákona o půdě nevydané. Ve věci již po předchozích proběhlých řízeních nebylo sporu ani o výši restitučního nároku žalobce, který byl pravomocným rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, oceněn na částku , částka, , neboť odňaté pozemky byly určeny k výstavbě a proto byly oceněny jako pozemky stavební.

13. Soud rovněž shodně jako v předchozích soudních řízeních dospěl k závěru, že liknavost až svévoli žalované lze spatřovat především v původně nesprávném ocenění restitučního nároku a následném odmítání řádného ocenění pozemků a s tím související vyřazování žalobce z veřejných nabídek, v nedostatečné nabídce pozemků nabízených ve veřejných nabídkách, zvýhodňování převodů pozemků na třetí osoby, tedy nikoli prvorestituenty a v neposlední řadě v neúměrné délce restitučního řízení.

14. Ze samotné délky doby nevypořádání restitučního nároku nelze bez dalšího liknavost ani svévoli žalované dovozovat, neboť delší doba, po niž nárok nebyl uspokojen, byť je jinak jistě nežádoucí, nedokládá sama o sobě, že by postup vůči žalobci byl nekorektní a bránící úspěšnému uplatnění jeho nároků (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1807/2013), avšak ve spojení s pochybením žalovaného týkajícího se nesprávného ocenění restitučního nároku žalobce a následné odmítání řádného ocenění pozemků a s tím související vyřazování žalobce z veřejných nabídek, vzhledem k nedostatečné nabídce pozemků nabízených žalovaným ve veřejných nabídkách, zvýhodňování převodů pozemků na třetí osoby, tedy nikoli prvorestituentům, je nutno při hodnocení liknavosti a svévolnosti postupu žalované přihlédnout i k neúměrné délce restitučního řízení. Restituční řízení ve věci žalobce a jeho právních předchůdců bylo zahájeno již v roce 1991 na základě žádosti ze dne , datum, s tím, že teprve až dne , datum, , Anonymizováno, nemožnosti vydání původních pozemků z důvodu omezení uvedených v ustanovení § 11 zákona o půdě. Žalovanému tedy trvalo téměř 14 let, než dospěl k negativnímu rozhodnutí a již tato neúměrná délka restitučního řízení poukazuje na liknavost žalovaného při vyřizování restitučního nároku žalobce. Soud tedy dospěl k závěru, že přístup žalovaného k uspokojování restitučního nároku žalobce lze označit za liknavý ba až svévolný.

15. Žalobcem bylo příslušnými rozhodnutími soudů prokázáno a žalovaným nebylo sporováno, že v obdobných sporech žalobce proti žalovanému bylo již žalobci vyhověno, přičemž výše dosud neupokojeného nároku žalobce (cca , částka, ) nedosahuje ceny předmětného pozemku (cca , částka, ).

16. Soud dále neshledal žádné zákonné překážky bránící převodu pozemku na žalobce, ostatně ani žalovaný žádné netvrdil.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť ohledně požadovaného pozemku v katastrálním území , adresa, vzal žalobce žalobu zpět a ohledně druhého z pozemků byl v řízení úspěšný. Úspěch účastníků byl tedy zhruba stejný a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.