61 C 307/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Magdou Kubešovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 500 euro s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 250 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 250 EUR od 22.8.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 250 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 250 EUR od 22.8.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení v částce 4 429,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení v částce 4 429,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].

1. Žalobci se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 10.7.2020 domáhali po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že se jedná o paušální náhradu škody za zpoždění letu č. [anonymizováno] [číslo] dne [datum] z [anonymizováno] do [obec], jehož operujícím dopravcem byla žalovaná. Odlet spoje z [anonymizováno] byl stanoven na 14:15 hod., přílet do [obec] na 16:10 hod. Odlet se však uskutečnil až dne 28.7.2019 v 6:00 hod. a přílet do [obec] byl v 8:18 hod., tedy o více než 3 hodiny později oproti plánovanému času příletu. V souladu s Nařízením Evropského Parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jako„ Nařízení“), tak žalobci požadují po žalované každý náhradu škody ve výši 250 EUR.

2. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 18.9.2020, č.j. EPR-158198/2020-8 uložil Obvodní soud pro Prahu 6 žalované povinnost zaplatit žalobcům náhradu škody s příslušenstvím dle podaného návrhu.

3. Žalovaná proti výše uvedenému elektronickému platebnímu rozkazu podala v zákonné lhůtě odpor a k žalobnímu nároku žalobců uvedla, že tento neuznává co do důvodu i výše. Žalovaná dále uvedla, že právní zástupce žalobců neuplatnil nárok na zaplacení vymáhané částky včas. Podle ust. § 2553 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) musí cestující uplatnit právo na náhradu škody vzniklé tím, že přeprava nebyla provedena včas bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 6 měsíců. V opačném případě soud právo cestujícímu nepřizná, namítne-li dopravce, že nebylo uplatněno včas. Žalovaná dále argumentovala rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 23.10.2019 č.j. 18Co 265/2019-62, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10.7.20149 č.j. 10 C 147/2019-42, ve kterém bylo stanoveno, že ust. § 2553 o.z. je třeba aplikovat i na případy náhrady škody dle Nařízení. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

4. Žalobci s námitkami žalované nesouhlasili a uvedli, že předmětný let se uskutečnil dne 27.7.2019 a žalobci následně uplatnili svůj nárok na náhradu újmy prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 7.8.2019. Je zřejmé, že k uplatnění nároku došlo ve lhůtě 6 měsíců, tedy včas. Dále žalobci uvedli, že Nařízení nelze považovat za přepravní řád v kontextu namítaného § 2553 o.z., ale za přímo použitelný předpis Evropských společenství dle § 2578 o.z. Žalobci žalobou nepožadují práva dle § 2553 o.z., tedy nárok vyplývající z přepravních předpisů, ale nárok vyplývající z komunitárního předpisu. Dle žalobců se ustanovení § 2553 týká náhrady škody, zatímco žalobou je uplatňován nárok na náhradu újmy, přičemž o.z. pojem majetkové škody a nemajetkové újmy rozlišuje. Dle žalobců v případě nároku na kompenzaci dle Nařízení ani není dána potřeba dopravce notifikovat, neboť povinnost vyplácet cestujícím paušální kompenzaci za zrušený či zpožděný let vyplývá přímo z Nařízení. Dle žalobců se tak v tomto případě vůbec neaplikuje § 2553 o.z., neboť nelze omezovat práva spotřebitelů – cestujících – vnitrostátním předpisem a jeho lhůtami.

5. Mezi účastníky je sporné, zda se na nárok žalobců aplikuje § 2553 o.z., a zda byl nárok žalobců uplatněn v souladu s tímto ustanovení včas, tedy nejpozději do 6 měsíců od přepravy. Naopak nesporným mezi účastníky soud považuje skutečnost, že se žalobci předmětného letu zúčastnili, a že tento let byl na svém příletu do cílové destinace o více než 3 hodiny opožděn.

6. Předžalobní výzvou bylo soudu prokázáno, že žalobci se po žalované opakované domáhali zaplacení náhrady za zpožděný let, a to dne 7.8.2019.

7. Na základě výše uvedeného dokazování má soud za prokázané, že se žalobci zúčastnili předmětného zpožděného letu, který byl na svém příletu o více než 3 hodiny opožděn, a že se domáhali zaplacení paušální náhrady za zpožděný let ve smyslu Nařízení předžalobní výzvou ze dne 7.8.2019.

8. Pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodnout byla dovozena z čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 s odhledem na sídlo žalované, které se nachází v obvodu podepsaného soudu.

9. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

10. Z judikatury SDEU ve věci STURGEON (C -402/07 Sturgeon v . Condor a C -432/07 Bock v . Air France) zastává SDEU stanovisko, že cestující letů zpožděných o více než 3 hodiny mají nárok na finanční náhradu dle článku 7 Nařízení Rady ES č. 261/2004 z důvodu principu rovnosti zacházení, neboť utrpěli stejnou škodu jako cestující zrušeného letu, spočívající ve ztrátě času.

11. Podle § 2553 odst. 1 o.z. jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Dle odst. 2 stejného ustanovení nahradí dopravce při nepravidelné přepravě osob škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. Podle odst. 3 musí cestující práva podle odstavců 1 a 2 uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

12. Nařízení žádnou lhůtu k uplatnění nároku na náhradu újmy nestanoví. Dle čl. 1 preambule Nařízení činnost Společenství v oblasti letecké dopravy měly mimo jiné směřovat k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících. Kromě toho by měl být obecně brán zásadní zřetel na požadavky ochrany spotřebitele.

13. Podle § 2578 o.z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

14. Jelikož přímo použitelné Nařízení neobsahuje podrobnou úpravu lhůty, ve které je potřeba uplatnit práva cestujících za zrušený či zpožděný let a nepřichází v úvahu použití žádného přepravního řádu, použijí se ustanovení občanského zákoníku, tedy konkrétně úprava obsažená v ust. § 2553 o.z. V tomto ohledu soud souhlasí i se závěry Městského soudu v Praze uvedenými v rozhodnutí ze dne 23.10.2019 č.j. 18Co 265/2019-62, že pojem přepravní řád uvedený v § 2553 odst. 3 o.z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu § 2578 o.z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské Unie. Kromě toho i samo Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, když dopravci ukládá povinnost cestujícího o jeho právech v případě zrušení či zpoždění letu informovat. Nařízení dále nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná, přičemž soud má za to, že povaha cestujícího, který s leteckou společností uzavírá smlouvu o přepravě, jako spotřebitele, vyplývá z preambule Nařízení. Povaha postavení cestujícího však není relevantní k úpravě lhůt na uplatnění nároku za náhradu újmy ze zrušeného či zpožděného letu, když nárok na paušální náhradu Nařízení přiznává všem cestujícím bez rozdílu.

15. Soud má tedy v souladu s citovanými ustanoveními občanského zákoníku a Nařízení za to, že včasná notifikace cestujícího je nezbytným předpokladem pro úspěšné uplatnění práv z přepravy ve smyslu § 2553 o.z. a Nařízení, přičemž Nařízení je třeba považovat za přepravní řád ve smyslu § 2553 o.z., a proto je pro úspěšné uplatnění práv z přepravy nutné uplatnit práva u dopravce včas.

16. Žalobci u žalované uplatnili právo na náhradu újmy za zpožděný let ze dne 7.8.2019 zasláním předžalobní výzvy, tedy během šestiměsíční lhůty k uplatnění těchto práv ve smyslu § 2553 o.z. Soud má tedy za prokázané, že žalobci nárok uplatnili včas.

17. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a uložil žalované povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 250 EUR s příslušenstvím jako náhradu za zpoždění letu.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobcům přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., a usnesením Ústavního soudu III ÚS 935/15 ze dne 25. 6. 2015 a III ÚS 2040/17 ze dne 5. 10. 2017, neboť žalobci, kteří byli v řízení zcela úspěšní, mají nárok na náhradu jeho nákladů. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení žalobců. Odměna advokáta za řízení před soudem je stanovena z tarifní hodnoty 250 EUR pro každého ze žalobců (6 667,50 Kč dle kurzu ke dni 1.7.2020) podle § 6, 7 a 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „a.t.“), kterou je nutno snížit podle § 12 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. o 20% pro každého ze zastupovaných žalobců tak, že odměna za jeden úkon právní služby činí částku 160 Kč. Každému ze žalobců byla poskytnuta právní služba v rozsahu tří úkonů před podáním žaloby (převzetí a příprava, výzva k plnění, sepis žaloby), k níž náleží náhrada hotových výdajů za tři úkony, společně tedy za 300 Kč pro oba žalobce. Soud dále přiznal odměnu za 2 úkony po podání žaloby (replika a účast na ú.j.) po 1 200 Kč dle § 7 bod 4. a.t. a § 12 odst. 4 a.t. a dvou paušálních náhrad za tyto úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. Celkem tak činí odměna advokáta za oba žalobce 6 660 Kč, a 21% sazba DPH z této částky, tedy 1 398,60 Kč, celkem 8 058,60 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč. Každému ze žalobců tak přiznal náhradu nákladů v poměrné výši. O zaplacení náhrady nákladů řízení advokátovi soud rozhodl v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.