61 C 378/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Magdou Kubešovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 500 euro s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům částku 500 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 500 EUR od 8.5.2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobců na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobci se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 30.1.2020 domáhali po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že se jedná o paušální náhradu škody za zpoždění letu č. [anonymizováno] [číslo] dne [datum] z [obec] do [anonymizována dvě slova], jehož operujícím dopravcem byla žalovaná, a který byl na svém příletu opožděn o více než 3 hodiny. V souladu s Nařízením Evropského Parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jako„ Nařízení“), tak žalobci požadují po žalované náhradu škody ve výši 500 EUR.

3. Žalovaná proti výše uvedenému elektronickému platebnímu rozkazu podala v zákonné lhůtě odpor a k žalobnímu nároku žalobců uvedla, že tento neuznává co do důvodu i výše. Žalovaná dále uvedla, že právní zástupce žalobců neuplatnil nárok na zaplacení vymáhané částky včas, neboť podle ust. § 2553 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) musí cestující uplatnit právo na náhradu škody vzniklé tím, že přeprava nebyla provedena včas bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 6 měsíců. V opačném případě soud právo cestujícímu nepřizná, namítne-li dopravce, že nebylo uplatněno včas. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

4. Žalobci s námitkami žalované nesouhlasili a uvedli, že Nařízení jako předpis vyšší právní síly nelze podřadit pod pojen přepravní řád dle § 2553 o.z., a toto ustanovení se tak na práva cestujících v intencích Nařízení nevztahuje. Zkrácením promlčecí lhůty pod délku stanovenou v § 629 odst. 1 o.z. by bylo neúměrným krácením práv spotřebitele, který by měl být naopak jako slabší strana chráněn dle ustanovení § 2898 o.z.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

6. Žalobci se zúčastnili předmětného zpožděného letu a domáhali se zaplacení paušální náhrady za zpožděný let ve smyslu Nařízení nejprve prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno] dne 7.5.2019, následně rovněž předžalobní výzvou ze dne 18.11.2019.

7. Podle § 2553 odst. 1 o.z. jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Dle odst. 2 stejného ustanovení nahradí dopravce při nepravidelné přepravě osob škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. Podle odst. 3 musí cestující práva podle odstavců 1 a 2 uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

8. Nařízení žádnou lhůtu k uplatnění nároku na náhradu újmy nestanoví. Dle čl. 1 preambule Nařízení činnost Společenství v oblasti letecké dopravy měly mimo jiné směřovat k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících. Kromě toho by měl být obecně brán zásadní zřetel na požadavky ochrany spotřebitele.

9. Podle § 2578 o.z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

10. Jelikož přímo použitelné Nařízení neobsahuje podrobnou úpravu lhůty, ve které je potřeba uplatnit práva cestujících za zrušený či zpožděný let a nepřichází v úvahu použití žádného přepravního řádu, použijí se ustanovení občanského zákoníku, tedy konkrétně úprava obsažená v ust. § 2553 o.z. V tomto ohledu soud souhlasí i se závěry Městského soudu v Praze uvedenými v rozhodnutí ze dne 23.10.2019 č.j. 18Co 265/2019-62, že pojem přepravní řád uvedený v § 2553 odst. 3 o.z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu § 2578 o.z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské Unie. Kromě toho i samo Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, když dopravci ukládá povinnost cestujícího o jeho právech v případě zrušení či zpoždění letu informovat. Nařízení dále nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná, přičemž soud má za to, že povaha cestujícího, který s leteckou společností uzavírá smlouvu o přepravě, jako spotřebitele, vyplývá z preambule Nařízení. Povaha postavení cestujícího však není relevantní k úpravě lhůt na uplatnění nároku za náhradu újmy ze zrušeného či zpožděného letu, když nárok na paušální náhradu Nařízení přiznává všem cestujícím bez rozdílu.

11. Soud má tedy v souladu s citovanými ustanoveními občanského zákoníku a Nařízení za to, že včasná notifikace cestujícího je nezbytným předpokladem pro úspěšné uplatnění práv z přepravy ve smyslu § 2553 o.z. a Nařízení, přičemž Nařízení je třeba považovat za přepravní řád ve smyslu § 2553 o.z., a proto je pro úspěšné uplatnění práv z přepravy nutné uplatnit práva u dopravce včas.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Společnost [anonymizována dvě slova], na kterou žalobci převedli svou pohledávku, u žalované uplatnila právo na náhradu újmy za zpožděný let ze dne 7.5.2019, tedy po uplynutí šestiměsíční lhůty k uplatnění těchto práv ve smyslu § 2553 o.z. Soud se pro nadbytečnost nezabýval otázkou platnosti postoupení pohledávek žalobců na [právnická osoba] [anonymizováno], neboť závěr o opožděnosti uplatněného nároku by zůstal stejný. Soud má tedy za prokázané, že žalobci nárok neuplatnili včas, jejich nárok byl promlčen a žalovaná společnost námitku promlčení vznesla, proto soud rozhodl o zamítnutí žaloby z důvodu promlčení nároku, neboť let se uskutečnil dne 4.8.2018, avšak výzva k plnění byla podána u žalované společnosti až po promlčecí lhůtě 6 měsíců.

13. Soud z výše uvedených důvodů rozhodl o zamítnutí žaloby tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

14. Soud rozhodl o povinnosti žalobců zaplatit náhradu nákladů řízení žalované, která byla ve věci úspěšná, v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Náklady žalované tvoří paušální náhrada podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu (podání odporu s vyjádřením k žalobě) ve výši 300 Kč.