7 C 109/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení částky 320 000 Kč

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 127 872,60 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 160 127,40 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V části, v níž se žalobce domáhal na žalované zaplacení dalších 32 000 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 16. 4. 2025 se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 320 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou správního řízení o doplacení nesprávně vyměřené mzdy za práci přesčas. Svou žalobu odůvodnil tak, že k zahájení správního řízení došlo podáním žádosti dne 28. 5. 2008 a k jeho pravomocném ukončení došlo teprve dnem 3. 1. 2025, kdy bylo vydáno Rozhodnutí velitele vzdušných sil jako odvolacího správního orgánu. Výsledkem tak bylo, že správní řízení trvalo více než 16 let od jeho zahájení, až do jeho pravomocného skončení. V průběhu řízení se správní orgán dopouštěl řady procesních pochybení, kdy některá z těchto pochybení byla napravována až soudy na úseku správního soudnictví, které rozhodnutí soudních orgánu rušily pro jejich nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Za každý rok nepřiměřeně dlouhého správního řízení pak požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč za každý rok vedení řízení, a to právě s ohledem na skutečnost, že řízení trvalo více než 16 let, náhradu nemajetkové újmy však požadoval toliko za 16 let vedení řízení (uplatněný nárok odpovídal součinu 16 let x 20 000 Kč). K nepřiměřené délce řízení pak uvedl, že jakkoliv byly nároky žalobce řešeny i soudy na úseku správního soudnictví, o nijak složitou věc nešlo, veškeré doklady měl totiž správní orgán k dispozici ze své úřední činnosti a nárok žalobce byl ve správním řízení řádné specifikován. K počtu stupňů řízení, v nichž byla věc projednávána uvedl, že toto probíhalo ve třech stupních, a to v rámci projednání věci před dvěma stupni správních orgánu (I. a II. st.), a jednom stupni projednání věci před krajskými soudy na úseku správního soudnictví, kdy takto rozhodoval jednou Městský soud v Praze rozsudkem z 28. 3. 2013 č.j. 8 Ad 8/2012-61, a posléze dvakrát Krajský soud v Brně rozsudky ze dne 27. 2. 2020 č.j. 30 Ad 1/2018 a ze dne 29. 6. 2022, č.j. 30 Ad 16/2020-45, těmito soudními rozhodnutími byla rozhodnutí služebních orgánů rušena pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Ke svému postoji ve správním řízení žalobce uvedl, že průtahy nijak nepůsobil, naopak na výzvy správního orgánu neprodleně reagoval. Poukázal na flagrantní dvouletý průtah v letech 2022 – 2024, kdy se v řízení ničeho nedělo. Z hlediska významu řízení pak uvedl, že řízení pro něj mělo zvýšený význam, neboť v něm byly projednávány jeho mzdové nároky, jejichž výše s ohledem na pracovní zařazení, resp. postavení, žalobce má dopad i do výše stanovení výsluh. Význam řízení pro žalobce byl tedy zásadní. Samotná neospravedlnitelná délka řízení tak byla s ohledem na vše uvedené pro žalobce frustrující. Svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy žalobce předběžně uplatnil u žalované přípisem ze dne 27. 11. 2024, v němž vylíčil všechny rozhodné skutečnosti a požadoval úhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé správní řízení ve výši 320 000 Kč (16 let po 20 000 Kč). Do dne podání žaloby žalobce neobdržel od žalované žádné stanovisko.

2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná tak, že nárok uplatněný žalobcem neuznává. Především poukázala na to, že na základě předběžného uplatnění nároku žalobce byla jemu dne 20. 5. 2025 přiznána a posléze i vyplacena náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku předmětného správního řízení ve výši 127 872, 60 Kč. Dále uvedla, že předběžným uplatněním nároku se žalobce domáhal nemajetkové újmy od podání žádosti 28. 5. 2024 až do vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dne 13. 6. 2024, tj. za dobu 16 let a 16 dní. Za tuto dobu vedení řízení mu byla přiznána nemajetková újma ve shora uvedené výši, za další dobu až do 3. 1. 2025 nárok nebyl předběžně uplatněn u žalované. Namítala, že žalobce v podané žalobě pomíjí skutkovou a právní složitost věci, která spočívala nejen v množství obstaraných podkladů, ale i v komplikovaném právním posouzení věci, což vyplývá z obsahu správního spisu, a to např. z rozhodnutí správního orgánu I. st. ze dne 13. 6. 2024, č.j. MO 481164/2022-2427, kdy služební orgán prováděl kontrolu odsloužených služeb žalobce dle jednotlivých rozkazů, zjišťoval konkrétní dni služební pohotovosti, ve věci byla rovněž provedena řada výslechů osob za účelem zjištění skutkového stavu. Poukázala i na to, že s ohledem na organizační změny v rámci žalované byla věc převzata jiným útvarem, i to pak mělo vliv na délku řízení. S ohledem na shora uvedené je proto tvrzení žalobce o skutkové a právní jednoduchosti věci vyvráceno. V řízení byla v právní rovině posuzována právní otázka určování a využívání institutu pohotovosti vojáka z povolání na pracovišti, přičemž tato otázka nebyla dosud v rozhodovací praxi řešena. Názory soudů na tuto problematiku nebyly zcela jednotné. Jako adekvátní proto žalovaná označila částku 17 000 Kč za rok trvání správního řízení s tím, že za první dva roky požadovala tuto částku krátit o 50 %. Pokud jde o kritérium složitosti řízení, žalovaná uvedla, že jako adekvátní se jí jeví snížení základní částky o 40 %, neboť šlo o typově neobvyklý druh řízení a bylo pro služební orgány časově náročné. Stejné krácení základní částky o 40 % pak navrhovala z důvodu počtu stupňů řízení, v nichž byla věc projednávána a z hlediska významu řízení pro žalobce pak uvedla, že jako adekvátní se jí jeví, aby základní částka byla z tohoto důvodu navýšena o 30 % s ohledem na zvýšení význam řízení pro žalobce.

3. Podáním ze dne 21. 7. 2025 vzal žalobce svou žalobu co do částky 127 872,60 Kč zpět z důvodu, že v této části bylo žalovanou plněno. Ke zpětvzetí žaloby došlo předtím, než bylo jednáno ve věci samé.

4. Soud věc projednal při jednání nařízeném na den 6. 8. 2025, přičemž na základě nesporných tvrzení účastníků, které vzal za svá a na základě provedených důkazů, které hodnotil postupem podle § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci .

5. Účastníci při projednání věci učinili nesporným, že předběžným uplatněním nároku ze dne 27. 11. 2024 bylo uplatněno pouze přiměřené zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé správní řízení vymezené podáním žádosti dne 28. 5. 2008 a konče dnem 13. 6. 2024, což je datum posledního rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o nároku žalobce uplatněním v předmětném správním řízení. Mezi účastníky bylo nesporné i to, že za pozdější období nárok na přiměřené zadostiučinění předběžně uplatněn nebyl. Mezi účastníky bylo nesporné, že předmětné správní řízení bylo zahájeno podáním žádosti 28. 5. 2008 a byl rovněž nesporný průběh správního řízení tak, jak byl žalobcem tvrzen, resp. vylíčen, v podané žalobě.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci náleží náhrada nemajetkové újmy (přeměřené zadostiučinění) za nepřiměřeně dlouhé správní řízení, a to za celé období od podání žádosti dne 28. 5. 2008 až do 13. 6. 2024, kdy toto období v souhrnu činní 16 let a 16 dní.

7. Z obsahu správního spisu žalované vedeného pod č.j. MOČR 233/2015-2427, věc: ušlá mzda LZS a SAR – , jméno FO, , soud zjistil, že obsah a průběh správního řízení odpovídá tvrzením žalobce obsaženým v žalobě, průběh předmětného správního řízení vylíčený v žalobě byl ostatně mezi účastníky nesporným, což ve vztahu k předběžně uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy za období od podání žádosti dne 28. 5. 2008 až do 13. 6. 2024 činilo v souhrnu činní 16 let a 16 dní trvání řízení. Z obsahu správního spisu má soud za prokázáno, že řízení probíhalo ve 3 stupních, zahrnujíc v to i přezkoumávání rozhodnutí služebních orgánů soudy na úseku správního soudnictví (v I. st.), kdy rozhodnutí služebních orgánů byla soudy na úseku správního soudnictví rušena pro nepřezkoumatelnost a nezákonnost, dále že řízení bylo skutkové i právně složité, ve věci probíhaly výslechy svědků, řešena byla právní problematika možnosti určování a využívání institutu pohotovosti na pracovišti, kdy názory na tuto problematiku nebyly v průběhu řízení zcela jednotné, tomu pak odpovídala i procesní aktivita účastníků řízení. Prvotní rozhodnutí služebního orgánu bylo zrušeno Rozsudkem Městské soudu v Praze 27. 4. 2012 č.j. 7 Ca 69/2009-40 pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Následně v řízení probíhaly výslechy svědků a shromažďování značného množství listinných materiálů. Poté bylo dne 6.1.2015 rozhodnuto o zamítnutí žádosti žalobce. Rozhodnutím odvolacího služebního orgánu ze dne 7.9.2015 bylo rozhodnutí ze dne 6.1.2015 zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Dne 25.1.2017 došlo k vydání dalšího rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně, kterým bylo žádosti částečně vyhověno. Odvolání podané žalobcem proti tomu to rozhodnutí bylo zamítnuto nadřízeným služebním orgánem, jehož rozhodnutí bylo posléze zrušeno Krajským soudem v Brně v řízení vedeném pod sp.zn. 30 Ad 1/2018, a to pro nepřezkoumatelnost. Následně pak odvolací služební orgán vydal nové rozhodnutí, které bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ve věci sp.zn. 30 Ad 16/2020. Následně je ve správnímu spisu zřetelné a ničím nezdůvodněné období zásadní nečinnosti v období od října 2022 do června 2024, kdy došlo k vydání rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně, jímž v části žádosti žalobce vyhověl a v části jí zamítl. Ze správního spisu je rovněž zřetelné, že věc byla původně projednávána Vojenským úřadem pro právní zastupování MO ČR a následně byla v rámci organizačních změn převzata k projednání jiným služebním útvarem (Útvar 2427).

8. Z předběžného uplatnění nároku ze dne 27. 11. 2024 soud zjistil, že jakkoliv žalobce vymezil dobu vedení řízení od podání žádosti v roce 2008 až do 13. 6. 2024, tj. 16 let a 16 dní, resp. ještě delší, v žádosti požadoval nahradit nemajetkovou újmu pouze za 16 let trvání předmětného řízení, a to částkou 20 000 Kč za každý rok vedení řízení, celkem tedy v předběžném uplatnění nároku požadoval na žalované částku 320 000 Kč (16 x 20 000 Kč). Na takto skutkově vymezeném nároku pak setrval i v žalobě samotné.

9. Z rozhodnutí velitele VÚ 2427 ze dne 13. 6. 2024 má soud za prokázáno, že žalobci byl přiznán doplatek mzdy ve výši 133 983,98 Kč.

10. Z přípisu žalované ze dne 20. 5. 2025 má soud za prokázáno, že žalobci byla přiznána náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé správní řízení ve výši 127 872,60 Kč. Z potvrzení ze dne 12. 6. 2025 pak soud zjistil, že uvedená částka byla žalobci vyplacena.

11. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádná podstatná skutková zjištění, a to zejm. vzhledem k tomu, že průběh předmětného správního řízení, zahrnujíc v to zejména opakované rušení vydaných rozhodnutí služebních orgánů pro jejich nezákonnost, příp. nepřezkoumatelnost, byl mezi účastníky nesporným, stejně jako období, za které by měla žalobci náležet náhrada nemajetkové újmy (viz. shora), proto současně dospěl k závěru, že na základě provedeného dokazování je zjištěn skutkový stav v rozsahu potřebném pro vydání rozhodnutí. Jiné důkazní návrhy ani účastníky nebyly sneseny.

12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění pak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

13. Na základě žádosti žalobce o doplacení části platu bylo dne 28. 5. 2008 zahájeno předmětné správní řízení, vedené žalovanou pod č.j. MOČR 233/2015-2427 (poslední označení správního spisu), kdy toto řízení bylo vedeno až do 5. 1. 2025, kdy bylo vydáno dosud poslední rozhodnutí (odvolacího) služebního orgánu v uvedené věci. Vedení řízení je tak ohraničeno obdobím od 28. 5. 2008 do 5. 1. 2025. Žalobce však u žalované předběžně uplatnil nárok za pouze 16 let vedení řízení částkou 20 000 Kč za každý rok vedení tohoto řízení a z tohoto důvodu se proto domáhal úhrady částky 320 000 Kč. S ohledem na to, že řízení spolehlivě trvalo 16 let (ve skutečnosti trvalo déle), má soud za splněnou dobu vedení řízení, za níž žalobce nemajetkovou újmu požaduje, resp. požadoval, a to jak v předběžném uplatnění nároku u žalované, tak v žalobě samotné. Období, za níž žalobce nárok požaduje nebylo mezi účastníky sporným. Žalobce nárok na nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým trváním předmětného správního řízení za uvedenou dobu předběžně uplatnil u žalované přípisem ze dne 27. 11. 2024 doručeným žalované téhož dne, na což žalovaná reagovala tak, že žalobci přiznala žalobci nemajetkovou újmu ve výši 127 872, 60 Kč. Soud uzavřel, že předmětné správní řízení trvalo nepřiměřenou dobu, o tom nebylo mezi účastníky sporu, přičemž v období let 2022-2024 je ve správní spise zřetelný průtah absolutní nečinnosti správního orgánu. Nepřiměřenou délku řízení nelze omluvit ani skutkovou a právní složitostí věcí, kterou má soud obsahem správního spisu za prokázanou, ani skutečností, že řízení bylo projednáváno ve 3 stupních, zahrnující v to i projednání věci soudy na úseku správního soudnictví. Přitom z obsahu spisu nelze mít za prokázáno, že by se žalobce na nepřiměřené délce správního řízení jakkoliv podílel. Ve věci byly přitom projednávány mzdové nároky žalobce, tedy de facto bylo rozhodováno o odměně za odvedenou práci, což mělo nepochybně dopad do zvýšeného zájmu žalobce na vedeném správním řízení.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále též jen „OdpŠk“], stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci (odstavec 1). Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 3).

16. Podle § 6 odst. 1 OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady.

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinností učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odstavec 2).

18. Podle § 14 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odstavec 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odstavec 3).

19. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odstavec 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odstavec 2).

20. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

21. Podle § 144 odst. 1 zák. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen ZoVP) platí, že na řízení ve věcech služebního poměru se nevztahuje § 10 až 12, § 14, § 33 odst. 2 písm. c), § 79 odst. 5, hlava XI části druhé a § 175 správního řádu.

22. Podle § 71 spr. ř. orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu (odstavec 1). Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny (odstavec 3).

23. Podle § 153 odst. 3 ZVP žádost nebo stížnost vojáka musí být vyřízena nejpozději do 60 dnů ode dne jejího podání. O vyřízení stížnosti musí být voják v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení žádosti nebo stížnosti.

24. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, odůvodnil závěr, podle něhož ve správních řízeních, jejichž předmětem je základní právo či svoboda, je v první řadě třeba zkoumat přiměřenost jeho délky v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a to bez ohledu na to, zda na takové řízení navazoval soudní přezkum.

25. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3889/2009, nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009), jakož i stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 - 20 000 Kč za každý rok trvání řízení, za první dva roky však v částce poloviční.

26. Soud nárok uplatněný žalobcem posoudil a dospěl závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

27. Předně soud konstatuje, že nárok žalobce byl předběžně uplatněn u žalované v souladu s ust. § 14 OdpŠk, čímž byla splněna podmínka projednatelnosti nároku žalobce v řízení před soudem.

28. S ohledem na shodná tvrzení účastníků řízení o délce trvání předmětného správního řízení pak soud dospěl k závěru, že tato byla zcela zjevně nepřiměřená a již jen z toho důvodu je dán základ nároku na nemajetkovou újmu požadovanou žalobcem. O základu nároku ostatně mezi účastníky nebylo sporu, když žalovaná k žádosti žalobce jeho nárok částečně uspokojila. Na tomto místě soud připomíná, že účastníci učinili nesporným, že žalobce má právo na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trvání správního řízení za dobu od 28. 5. 2008 až do 13. 6. 2024, tedy za dobu 16 let a 16 dní, z této skutečnosti, v níž mezi účastníky nebylo sporu, soud vyšel, avšak současně soud připomíná, že žalobce požadoval nemajetkovou újmu jen za období 16 celých let trvání řízení (ve výši 16 x 20 000 Kč). Mezi účastníky bylo sporu pouze o adekvátní výši nemajetkové újmy za 1 rok trvání správního řízení.

29. Po závěru o oprávněnosti základu nároku na nemajetkovou újmu se proto soud zabýval posouzením výše tohoto nároku. Pro tyto účely přistoupil nejprve ke stanovení základní částky za jeden rok trvání správního řízení a dospěl k závěru, že adekvátní základní částka za jeden rok trvání předmětného správního řízení lze v daném případě stanovit, vycházeje z intervalu 15 – 20 tis kč, ve výši 18 000 Kč/rok. Při stanovení této výše základní částky soud přihlédl zejm. k délce řízení, která trvala více než 16 let. Z možného rozpětí 15 – 20 tis. Kč jsou částky na samé horní hranici tohoto rozpětí přiznávány za extrémně dlouhá řízení (k tomu srovnej např. NS ČR ve věci sp.zn. 30 Cdo 1320/2011). Jakkoliv předmětné správní řízení trvalo opravdu dlouhou dobu, považuje soud základní částku ve výši 18 000 Kč za adekvátní, když podle názoru soudu prvního stupně lze ke stanovení základní částky s ohledem na dobu vedení řízení přistoupit formou lineární úměry, a tuto s ohledem na délku řízení navyšovat po pětiletých intervalech trvání nepřiměřené dlouhého řízení, a to takto: základní částka 15 000 Kč za řízení trvající do 5 let, částka 16 000 Kč za řízení trvající od 5 do 10 let, částka 17 000 Kč za řízení trvající od 10 do 15 let, částka 18 000 Kč za řízení trvající od 15 do 20 let, částka 19 000 Kč za řízení trvající od 20 do 25 let a částka 20 000 Kč za řízení trvající 25 let a více. Těmito úvahami pak soud v dané věci dospěl k závěru o adekvátní výši základní částky na úrovni 18 000 Kč za rok trvání nepřiměřeně dlouhého správního řízení.

30. Soud se proto následně zabýval kritérii uvedenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, a to z pohledu námitek uplatněných účastníky řízení.

31. Pokud byla účastníky namítána skutková a právní složitost věci, v tomto směru žalobce snížení odmítal, žalovaná navrhovala snížení o 40 %. Soud s ohledem na obsah správního spisu soud v obecné rovině přisvědčil žalované, že věc byla složitější v rovině skutkové a právní, ovšem ne natolik, aby tato skutková a právní složitost byla hodnocena ponížením nemajetkové újmy (resp. základní částky) o 40 %, jak navrhovala žalovaná. Soud přitom přihlédl k tomu, že podkladem pro rozhodnutí bylo větší množství listinných důkazů pro účely výpočtu ušlého platu žalobce, ve věci bylo vyslýcháno několik svědků a pokud jde o právní složitost, ze správního spisu je zřejmé, že bylo nutné provést dopočet platu za velké množství přesčasových služeb. Jiné významné okolnosti indikující skutkovou a právní složitost. Z těchto důvodu má soud za to, že z důvodu skutkové a právní složitosti je na místě v souladu s návrhem žalobce ponížit základní částku nemajetkové újmy o 20 % dolu.

32. Pokud jde o další významné kritérium namítané účastníky, a to počet stupňů, na nichž byla věc žalobce projednávána, pak mezi účastníky nebylo sporu o tom, že šlo o 3 úrovně projednání věci, zahrnujíc v to i projednání věci soudy na úseku správního soudnictví, soud přihlédl k tomu, že nutnost projednání věci na všech těchto úrovních byla zapříčiněna zejm. nesprávným úředním postupem žalované a opakovaným vydáváním nezákonných a nepřezkoumatelných rozhodnutí, které byly z uvedeného důvodu rušeny soudy na úseku správního soudnictví (o tom ostatně nebylo mezi účastníky sporu). S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem proto soud dospěl k závěru, že krácení základní částky o 40 % navrhovaných žalovanou není adekvátní a jako adekvátní se naopak jeví krácení navrhované žalobcem ve výši 15 %.

33. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, soud ve shodě s účastníky dospěl k závěru, že je na místě zvýšit základní částku pro zvýšený význam řízení pro žalobce, neboť řízení se týkalo doplatku platu, tedy nároku na odměnu z provedenou práci, jejímž prostřednictvím si žalobce obstarával prostředky pro svou obživu, přičemž šlo rovněž o poměrně vysokou částku (posledním pravomocným rozhodnutím služebního orgánu byl žalobci přiznán doplatek hrubého platu ve výši 133 983, 98 Kč). U vojáka z povolání má navíc výše poskytovaného platu dopad i do výsluh. Soud proto uzavřel, že je potřeba navýšit základní částku o 30 % pro zvýšený význam řízení pro žalobce.

34. Soud dále dospěl k závěru, že základní částku je potřeba dále navýšit o dalších pět procent, a to z důvodu extrémního a neospravedlnitelného průtahu v řízení v období 10/2022 – 6/2024, kdy v tomto období vyplývá z obsahu správního spisu flagrantní nečinnost služebního orgánu, kdy nebyly činěny vůbec žádné úkony v řízení, což je z pohledu toho, že v oné době řízení trvalo již cca 14 let, zásadně neomluvitelné. Tento průtah ostatně žalobce namítal i v žalobě. Z uvedeného důvodu proto soud základní částku navýšil o 5 % směrem nahoru s ohledem na prokázaný flagrantní průtah.

35. Výslednou výši nemajetkové újmy, po zohlednění kritérií vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pak soud stanovil na částku 18 000 Kč, neboť soudem procentuálně stanovené výše snížení a zvýšení základní částky s ohledem na zákonem vymezená kritéria se tzv. vyrušily (- 20% - 15 % + 30 % + 5 %)

36. Při vědomí žalobou vymezeného nároku za 16 let trvání řízení, kdy mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci náleží náhrada nemajetkové újmy dokonce za období 16 let a 16 dní, pak soud stanovil výši nemajetkové újmy na částku 288 000 Kč ( = 16 x 18 000 Kč). Při zohledněné skutečnosti, že žalobci byla uhrazena částka 127 872, 60 Kč tak do částky 288 000 Kč zbývá doplatit částka 160 127, 40 Kč, kterou soud žalobci přiznal výrokem II. vyhlášeného rozsudku.

37. Pokud jde o námitku žalované, že výše nemajetkové újmy žalobce měla být snížena na polovinu za první dva roky trvání správního řízení podle stanoviska NS ČR Cpjn 206/2010, této námitce soud nepřisvědčil, a to z důvodu, že v dané věci byla požadována nemajetková újma v souvislosti s vedeným správním řízením, kdy lhůty pro vydání rozhodnutí ve správním řízení jsou stanoveny zákonem. Přitom soud přihlížel k tomu, že mezi účastníky nebylo sporu ohledně období (doby trvání řízení), které by mělo být odškodněno náhradou nemajetkové újmy v penězích.

38. Soud proto s ohledem na částečně zpětvzetí žaloby učiněné po podání žaloby výrokem I., v rozsahu zpětvzetí žaloby co do částky 127 872, 60 Kč, řízení zastavil postupem podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., když v tomto rozsahu byla žaloba žalobcem vzata zpět před tím, než bylo jednáno ve věci samé. Dále výrokem II. přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši určené nad rámec částky vyplacené žalovanou až do výše částky 288 000 Kč, kterou soud shledal adekvátní s ohledem na poměry projednávané věci, tj. částku 160 127,40 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 320 000 Kč, ve zbytku proto soud nárok žalobce zamítl výrokem III. co do částky 32 000 Kč (jde o rozdíl částek 320 000 – 288 000 Kč).

39. Pokud jde o nákladový výrok, soud byl při jeho vyhlášení veden úvahou částečného úspěchu žalovaného podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jakkoliv si je soud vědom toho, že jeho rozhodnutí co do přiznané výše záviselo na jeho úvaze (§ 142 odst. 3 o.s.ř.), přičemž žalobce byl co do uplatněného nároku ve výši 320 000 Kč úspěšný jen co do částky 160 127, 40 Kč, v části ve výši 32 000 Kč byl neúspěšný a pokud jde o výrok I., jímž bylo řízení co do částky 127 872,60 Kč zastaveno, byl soud veden úvahou, že v tomto ohledu procesní zavinění na zastavení řízení leží na straně žalobce, neboť podal žalobu ještě předtím, než uběhla žalované lhůta 6 měsíců podle § 15 odst.

2. OdpŠk k vyřízení nároku žalobce vzneseného na základě předběžného uplatnění (k tomu srovnej text citovaného ustanovení: Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen). S ohledem na právě uvedené proto soud dopěl k závěru, že žaloba co do částky přiznané a vyplacené žalobci ve lhůtě podle § 15 odst. 2 OdpŠk byla podána zbytečně předčasně, bez jakéhokoliv ohrožení žalobce (např. promlčením), a proto je nutno procesní zavinění na zastavení řízení přičítat právě žalobci. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že úspěch a neúspěch žalobce (s ohledem na jeho procesní zavinění na zastavení řízení) jsou přibližně srovnatelné, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

40. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. věta za středníkem, a to zejm. s ohledem na organizační poměry a právní povahu žalované, kdy standardní 3-denní lhůta k plnění není lhůtou dostatečnou k zajištění provedení platby dle vyhlášeného rozsudku ze strany žalované.