7 C 129/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro zaplacení 2 622 018 Kč I. Žaloba s návrhem, aby žalovaní byli povinni společně a nerozdílně zaplatit na účet Společenství vlastníků jednotek , adresa, , IČO: , IČO, , částku , částka, , se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1. náhradu nákladů řízení ve výši 97 351, 80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované 1. , Jméno advokáta, , advokáta.III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2. náhradu nákladů řízení ve výši 90 691,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 2. , Jméno advokáta, , advokáta.IV. Žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů placených státem, a to ve výši 9 282 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

1. Žalobou došlou soudu dne 19. 7. 2019, ve znění jejích pozdějších úprav a rozšíření, se žalobce na žalovaných domáhal, aby jim byla společně a nerozdílně uložena povinnost zaplatit Společenství vlastníků jednotek , adresa, , IČO: , IČO, , částku 2 622 018 Kč. Svou žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem jednotky č. , hodnota, v budově na adrese , adresa, , v níž vzniklo Společenství vlastníků jednotek , adresa, , IČO: , IČO, (dále též jen „SVJ“). V rozhodné době byli členy výboru SVJ žalovaní. V SVJ byla dlouhodobě diskutována otázka výměny oken a balkonových dveří a úhrada této stavební akce ze společného fondu oprav. Tvrdil, že součásti domu (okna a balkonové dveře) však náležejí k vlastnictví bytových jednotek jednotlivých vlastníků, tedy nejsou společnými částmi domu č.p. , Anonymizováno, . Když na to upozornil, byl vnímán jako notorický potížista. Tvrdil, že nemohl být (hlasovat) proti zamýšlené výměně oken a balkonových dveří, jakkoliv nesouhlasil s financováním této akce ze společného fondu oprav tvořeného příspěvky vlastníků jednotek na správu domu a pozemku, v tomto směru pak na shromážděních SVJ právně argumentoval a vysvětloval. V roce 2016 výměna oken a balkonových dveří proběhla a následně byla protiprávně uhrazena z fondu oprav, čímž byla SVJ způsobena škoda ve výši zhotoviteli provedených plateb. O této skutečnosti se žalobce mohl dozvědět nejdříve dne 24. 7. 2016, kdy obdržel výpisy z účtu SVJ, kde byly zachyceny realizované platby na uvedenou stavební akci. Za způsobenou škodu jsou pak odpovědní žalovaní jako tehdejší členové výboru SVJ, kteří rozhodli o použití fondu oprav na výměnu oken a balkonových dveří, které jsou však individuálním vlastnictvím vlastníků jednotek v domě, čímž porušili svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. K navrhovanému petitu (návrhu, jak má soud rozhodnout) žalobce uvedl, že se požadovaného plnění domáhá pro sebe jako člena SVJ, tedy k ochraně jeho subjektivního práva jako spoluvlastníka prostředků nashromážděných na účtu fondu oprav SVJ, kdy SVJ v navrhovaném petitu nefiguruje jako příjemce požadovaného plnění, ale jako místo plnění. K tomu pak k otázce své aktivní legitimace podat žalobu výslovně odkázal na ust. § 213 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), při projednání věci pak stran své aktivní legitimace akcentoval i ust § 2910 o.z. Tvrdil, že navrácením prostředků vyplacených na stavební akci výměny oken a balkonových dveří zpět na účet fondu oprav SVJ se vyrovná znehodnocení jeho majetkové účasti na SVJ.

2. K podané žalobě se vyjádřili žalovaní. Uvedli, že nárok uplatněný žalobcem neuznávají ani z části. Namítali, že ve věci není dána ani aktivní věcná legitimace žalobce, ani pasivní věcná legitimace žalovaných. Spor je podle žalovaných založen na neexistující pohledávce, neboť SVJ, ani jeho členům žádná, škoda nevznikla. Namítali, že výměna oken a balkonových dveří provedená v roce 2016 byla financována z prostředků dlouhodobé zálohy fondu oprav, kterou do fondu oprav naspořili vlastníci jednotek v domě, kteří o výměnu oken a dveří projevili zájem. Tvrdili, že okna a balkonové dveře umístěné v obvodovém plášti budovy jsou dle zákonné úpravy vždy společnou částí budovy, bez ohledu na to, jak je vymezuje prohlášení vlastníka o rozdělení domu na jednotky, kdy vymezení společných částí domu jako součást jednotky v rozporu s právní úpravou zakládá pro případ neplatnost prohlášení v dotčené části prohlášení. Z uvedeného měli za zřejmé, že prostředky z fondu oprav byly použity na společné části domu, tedy nutně nemohla vzniknout škoda, nadto užitím finančních prostředků z fondu oprav na společné části domu se zvedla hodnota společných částí domu a tím fakticky i reálná hodnota podílů všech vlastníků jednotek v domě (tedy i žalobce) na společných částech domu. Dále žalovaní tvrdili, že nemohou být činěni odpovědnými za užití prostředků z fondu oprav na výměnu oken a balkonových dveří za situace, kdy o realizaci této akce bylo rozhodnuto shromážděním vlastníků SVJ, a to včetně financování této akce z fondu oprav, tedy výbor SVJ následně jednal toliko na základě shromážděním vlastníků SVJ přijatých rozhodnutí. O čerpání prostředků na výměnu oken rozhodlo shromáždění SVJ na schůzi dne 1. 9. 2009, rozhodnutí o provedení výměny oken a balkonových dveří pak bylo přijato na shromáždění SVJ dne 7. 3. 2012. Žalobce na základě přijatých rozhodnutí sice vyjadřoval nesouhlas a možnost jejich napadení žalobou u soudu, nikdy však přijatá rozhodnutí nezpochybnil, nijak proti nim nebrojil, a to ani soudní cestou. Žalovaní dále tvrdili, že i přes přijatá rozhodnutí shromáždění SVJ se snažili jako členové výboru SVJ vždy vyjít vstříc individuálním požadavkům jednotlivých vlastníků, kdy vlastníkům, kteří následně výměnu oken a balkonových dveří odmítli (nepožadovali ji), byly prostředky odpovídající jejich navýšeným příspěvkům do fondu oprav SVJ vráceny, i to bylo odsouhlaseno na shromáždění vlastníků SVJ. Takto byly prostředky vráceny vlastníkům paní , Anonymizováno, , jméno FO, a , jméno FO, . Tato možnost byla nabídnuta i žalobci, ten ji však odmítl a plnění nepřijal, resp. neposkytl potřebnou součinnost k jeho vyplacení. I z toho pak mají žalovaní za zřejmé, že k žádné škodě na majetku SVJ, tím méně ke škodě na majetku žalobce samotného, nemohlo dojít.

3. S ohledem na skutečnost, že žalobce svou aktivní legitimaci - s ohledem na navrhovaný petit - vystavěl na ust. § 213 o.z., pojal soud (po změně ve svém obsazení s účinností od 1. 1. 2024) podezření o své věcné příslušnosti k projednání a rozhodnutí věci (§ 104a odst. 1 o.s.ř), a proto, pro vyloučení pochybností, po zjištění procesních stanovisek účastníků řízení k právnímu názoru soudu zachyceném na č.l. 269 p.v. stran věcné příslušnosti, postupem podle § 104a odst. 2 o.s.ř. postoupil věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti.

4. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025, č.j. Ncp 716/2024 – 278 bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jsou věcně příslušné okresní soudy. Své rozhodnutí Vrchní soud založil výlučně na závěrech, že pohlédne-li na daný spor, jak je v žalobě skutkově vymezen, optikou § 213 o.z., tak je zřejmé, že se o takový spor v daném případě nejedná. Pro úplnost pak dodal, že pokud by se o takový spor skutečně jednalo, šlo by o spor z hlediska věcné příslušnosti podřaditelný pod ustanovení § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř., jinými slovy k projednání a rozhodnutí věci by pro takový případ byly v prvním stupni příslušné krajské soudy.

5. Nad rámec právě uvedeného pak Vrchní soud odkazem na komentářovou literaturu doplnil, že člen nemá žádnou majetkovou účast ve společenství vlastníků jednotek (společenství vlastníků jednotek nemovitost, ve které vzniklo bytové spoluvlastnictví, nevlastní, nýbrž pouze spravuje), a dále je třeba odlišovat pojem majetkové účasti tak, jak ji zná právní úprava obchodních korporací, od příspěvkové povinnosti člena společenství vlastníků jednotek (bod 15. odůvodnění usnesení VS Praha) a dále doplnil, že o náhradě takové škody ve smyslu ust. § 213 o.z. lze uvažovat jen v případě, že účast člena v korporaci má majetkovou hodnotu - typicky u obchodních korporací (bod 14. odůvodnění usnesení VS Praha). Současně dodal, že je nepochybné, že § 213 o.z. dopadá na obchodní korporace, a to bez jakýchkoli omezení. Pokud se týče jiných soukromoprávních než obchodních korporací, je třeba formulovat závěr, že se na ně § 213 o.z. nepoužije, neboť v těchto korporacích nikdy nemůže být splněna zákonná podmínka znehodnocení účasti člena. Nemá-li totiž člen účast v korporaci, nemůže se mu ani znehodnotit, a člen tu tedy nemůže postupovat podle § 213 o.z. (bod 16. odůvodnění usnesení VS Praha).

6. I přes závěry vyjádřené Vrchním soudem v usnesení ze dne 27. 3. 2025, č.j. Ncp 716/2024 – 278 žalobce na podané žalobě setrval a k dotazu soudu při projednání věci dne 19. 5. 2025 několikrát zopakoval, že svou aktivní věcnou legitimaci k navrhovanému petitu zakládá právě na ust. § 213 o.z. ve spojení s ust. § 2910 o.z.

7. Soud věc projednal a na základě provedených důkazů, které hodnotil postupem podle ust. § 132 o.s.ř., dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

8. Z výpisu LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, soud zjistil, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, v domě č.p. , Anonymizováno, v obci , adresa, , k.ú. , adresa, . Jde o bytový dům o 20 jednotkách ve vlastnictví různých vlastníků.

9. Z úplného výpisu SVJ z rejstříku společenství vlastníků jednotek soud zjistil, že SVJ bylo založeno (vzniklo) dne 18. 2. 2008, do rejstříku společenství pak bylo zapsáno dne , datum, . Žalovaná 1. byla do funkce místopředsedkyně výboru SVJ ustavena s účinností ke dni 20. 1. 2009, přičemž od 12. 9. 2013 působila ve funkci předsedy výboru SVJ, její funkce pak zanikla ke dni 9. 10. 2019. Žalovaný 2. byl do funkce místopředsedy výboru SVJ ustaven s účinností ke dni 31. 10. 2012, jeho funkce pak zanikla ke dni 9. 10. 2019. Účelem SVJ bylo zajišťování správy domu a pozemku.

10. Ze stanov SVJ soud zjistil, že dle čl. VII. odst. 3 písm. a) do výlučné působnosti shromáždění náleží rozhodování o modernizaci, rekonstrukci, stavebních úpravách a opravách společných částí domu. V čl. VIII. odst. 8 pak stanovy určují, že odpovědnost člena výboru za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti při výkonu své funkce, se řídí ustanoveními občanského zákoníku. Dle čl. VIII. odst. 9 stanov pak výbor SVJ zajišťuje plnění usnesení shromáždění a odpovídá mu za svou činnost, rozhoduje o uzavírání smluv ve věcech předmětu činnosti SVJ a zajišťuje plnění závazků SVJ vzniklých ze smluv a jiných závazků.

11. Z prohlášení vlastníka ze dne 21. 6. 1999 soud zjistil, že toto prohlášení za součást bytových jednotek vymezuje „vnitřní stranu vstupních dveří“ a dále „vnitřní stranu vnějších oken“ a oproti tomu současně jako společnou část vymezuje „okna a vnější strany dveří, které jsou přímo přístupné ze společných částí“.

12. Z výpisů z účtu , právnická osoba, vedených pro SVJ soud zjistil, že z účtu SVJ byly provedeny následující platby: dne 23. 2. 2016 platba ve výši 1 060 988 Kč (záloha na okna pro , Anonymizováno, ), dne 20. 4. 2016 platba ve výši 226 250 Kč (záloha balkonové dveře), dne 16. 6. 2016 platba 196 180 Kč (doplatek balk. dveře), dne 17. 6. 2016 platba ve výši 922 630 Kč, Anonymizováno, (doplatek okna), celkem tedy 2 406 048 Kč.

13. Ze zápisu z 3. schůze vlastníků jednotek SVJ ze dne 1. 9. 2009 soud zjistil, že na tomto shromáždění bylo odhlasováno, že výboru SVJ se ukládá prověření možnosti instalace EURO oken a současně za tímto účelem došlo k odsouhlasení navýšení příspěvku do fondu oprav na 50 Kč / m2, kdy současně měl být vytvořen účet analytiky účtu fondu oprav, kam bude zvýšení účtováno s tím, že čerpání je možné pouze na výměnu oken.

14. Ze zápisu ze shromáždění SVJ ze dne 7. 3. 2012 soud zjistil, že byl přijat návrh na výměnu všech oken, balkonových dveří a výlohy nebytového prostoru v domě s variantou špaletových oken na obou stranách domu s tím, že je deklarována snaha výboru SVJ výměnu zrealizovat co nejdříve. Rozhodnutí bylo přijato většinou 94,27 % přítomných členů, tj. 80,54 % všech členů SVJ. Na této schůzi bylo v souvislosti s přijatým rozhodnutím na základě porovnání nabídek jednotlivých zhotovitelů konstatováno, že bude oslovena spol. , Anonymizováno, ze účelem předložení přesného rozpočtu, s tím, že část realizace výměny bude hrazena z prostředků SVJ (1 000 000 Kč), zbývající část ceny stavební akce bude rozpočítána na základě celkové okenní plochy a plochy bytových jednotek na jednotlivé vlastníky, kteří následně mohou částku uhradit jednorázovou platbou předem na účet SVJ, popř. pokud nebudou schopni jednorázovou platbu poskytnout, SVJ si vezme úvěr u , právnická osoba, . a na splácení úvěru budou přispívat vlastníci jednotek, kteří nerealizovali jednorázovou platbu na okna předem, do zvláštního fondu až do splacení celého úvěru. Předmětného shromáždění se dle prezenční listiny, která je součástí zápisu, účastnil i žalobce, který co do přijetí rozhodnutí o výměně oken a balkonových dveří o návrhu nehlasoval (zdržel se, tj. nebyl proti), co do přijetí rozhodnutí o výběru zhotovitele díla Preos -West vyslovil nesouhlas (hlasoval proti návrhu).

15. Ze zápisu ze shromáždění vlastníků jednotek ze dne 8. 12. 2017 soud zjistil, že žalobci bylo nabídnuto, že mu adekvátní částka jím přispívaná do fondu oprav bude vyplacena oproti podpisu prohlášení, že výměnu oken a dveří přiléhajících k jeho bytové jednotce následně v budoucnosti nebude nárokovat na SVJ.

16. Z prohlášení , jméno FO, ze dne 4. 4. 2018 soud zjistil, že jmenovaná je vlastníkem jednotky v domě, s výměnou oken nesouhlasila, a proto ji byla z fondu oprav vyplacena adekvátní částka odpovídající její příspěvkové povinnosti do fondu oprav, a to dne 29. 7. 2014 částka 50 000 Kč a dne 18. 9. 2014 částka 68 642, 50 Kč. Jmenována prohlásila, že pro případ, že bude výměnu oken požadovat v budoucnu, bude se na jejich výměně podílet stejným způsobem, jako se na ní podíleli ostatní vlastníci jednotek, kteří výměnu realizovali, resp. s ní souhlasili.

17. Z prohlášení , jméno FO, ze dne 13. 3. 2018 soud zjistil, že jmenovaná je vlastníkem jednotky v domě, s výměnou oken nesouhlasila, a proto ji byla z fondu oprav vyplacena adekvátní částka odpovídající její příspěvkové povinnosti do fondu oprav, a to dne 14. 7. 2014 částka 50 000 Kč a dne 16. 9. 2014 částka 32 963, 50 Kč (47 327, 50 Kč – 14 364 Kč). Jmenována prohlásila, že pro případ, že bude výměnu oken požadovat v budoucnu, bude se na jejich výměně podílet adekvátní částkou vrácenou z fondu oprav, tj. částkou 97 327, 50 Kč.

18. Z přípisu SVJ ze dne 6. 5.2016 včetně kopie obálky soud zjistil, že SVJ žalobce vyzvalo, aby zasláním podepsaného prohlášení sdělil, zda i v rámci bytové jednotky v jeho vlastnictví mají být objednány okna a balkonové dveře s tím, že pokud toto nesdělí v požadovaném termínu, okna a balkonové dveře v rámci jeho bytové jednotky nebudou zadána do výroby. Tento přípis byl dle přiložené obálky zaslán žalovanému v den jeho vyhotovení.

19. Z obratové předvahy SVJ za rok 2021 soud zjistil, že na zvláštním analytickém účtu dlouhodobých záloh na fond oprav v rámci podúčtu s označením 955.300 je ve prospěch žalobce evidována a uschována částka 72 874, 50 Kč.

20. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro věc právně významné skutečnosti, a proto je ani dále nehodnotil. Další dokazování soud neprováděl, když dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, ostatně účastníci jiné důkazní návrhy (vyjma listinných, které byly povedeny) nenavrhovali.

21. Na základě uvedených zjištění pak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

22. Žalobce je vlastníkem jednotky v domě č.p. , adresa, . V domě je dalších 19 jednotek ve vlastnictví jiných vlastníků. Dne 18. 2. 2008 bylo založeno SVJ, jehož účelem je zajišťování správy předmětného domu a pozemku. V blízké návaznosti na založení SVJ pak byla na shromáždění vlastníků jednotek v roce 2009 konzultována možnost výměny oken a balkonových dveří coby společných částí předmětného domu. O potřebě této stavební úpravy, resp. modernizace, domu, byla mezi vlastníky nalezena většinová shoda a výbor byl pověřen zjištěním možností podmínek realizace a v souvislosti se zamýšlenou modernizací pak došlo k navýšení příspěvku do fondu oprav o , částka, /m2 podlahové plochy vlastněné jednotky. Následně v roce 2012 pak v rámci shromáždění vlastníků jednotek bylo schváleno provedení modernizace společností , Anonymizováno, a současně pak nastaveny i podmínky financování, a to jednak z dostupných (likvidních) prostředků na účtu SVJ (z fondu oprav), ve zbytku pak formou jednorázových příspěvků jednotlivých vlastníků a u těch vlastníků, kteří jednorázovou částku neměli k dispozici, pak formou účelového úvěru. Toto rozhodnutí bylo přijato většinou 94,27 % přítomných členů, tj. 80,54 % všech členů SVJ a nebylo nikým, tedy ani žalobcem, napadeno, zákonem předvídaným způsobem. Žalobce se dokonce ve věci odsouhlasení provedení modernizace oken a balkonových dveří ani negativně nevymezil, tj. nehlasoval proti (zdržel se), vymezil se toliko proti tomu, že by modernizaci domu měla provádět spol. , Anonymizováno, . V rámci realizace stavební akce výměny oken a balkonových dveří byla shromážděním SVJ odsouhlasenému zhotoviteli vyplaceny zálohově částky 1 060 988 Kč (na okna) a 226 250 Kč (na dveře), a následně pak doplacena cena díla v částkách 196 180 Kč (doplatek balk. dveře) a 922 630 Kč (doplatek okna). Vlastníci jednotek , jméno FO, a , jméno FO, s realizací výměny oken a dveří vymezujících jejich bytovou jednotku nesouhlasily, proto jim byly vyplaceny adekvátní částky jejich příspěvků do fondu oprav ve výši 97 327, 50 Kč u , jméno FO, a 118 642, 50 Kč u , jméno FO, . Součet všech právě uvedených částek pak tvoří žalovanou jistinu uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku (po připuštění rozšíření žaloby, o němž bylo rozhodnuto usnesením vyhlášeným při jednání soudu dne , datum, ). V případě žalovaného je pro něj, jako v případě , jméno FO, a , jméno FO, , připravena k vyplacení adekvátní částka odpovídající jeho příspěvkové povinnosti do fondu oprav ve výši 72 874, 50 Kč, tuto částku však žalobce odmítá od SVJ přijmout a žalobou se domáhá, aby veškerá plnění vyplacená v souvislosti s realizovanou stavební akcí byla vrácena tehdejšími členy výboru (žalovanými) na bankovní účet SVJ.

23. Po právní stránce soud věc posoudil dle dále uvedených ustanovení právních předpisů.

24. Podle § 2910 o.z. platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

25. Podle § 159 odst. 1 o.z. platí, že kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

26. Podle § 213 o.z. platí, že poškodí-li korporaci její člen nebo člen jejího orgánu způsobem, který zakládá jeho povinnost k náhradě a kterým byl poškozen i jiný člen korporace na hodnotě své účasti, a domáhá-li se náhrady jen tento člen, může soud škůdci i bez zvláštního návrhu uložit povinnost nahradit způsobenou škodu jen korporaci, pokud to odůvodňují okolnosti případu, zejména pokud je dostatečně zřejmé, že se takovým opatřením vyrovná i škoda na znehodnocené účasti.

27. Podle § 1194 odst. 1 o.z. platí, že společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku.

28. Podle § 1195 odst. 1 a 2 o.z. společenství vlastníků může nabývat majetek a nakládat s ním pouze pro účely správy domu a pozemku. Práva a povinnosti ze závazků spojených se správou domu a pozemku vzniklých před vznikem společenství vlastníků, z nichž jsou vlastníci jednotek oprávněni a zavázáni společně a nerozdílně, přechází dnem vzniku společenství vlastníků na společenství vlastníků.

29. Podle § 1215 odst. 1 a 2 o.z. platí, že společenství vlastníků se zrušuje dnem zániku vlastnického práva ke všem jednotkám v domě. Rozhodnutím vlastníků jednotek lze společenství vlastníků zrušit, pokud bylo založeno dobrovolně nebo pokud počet jednotek v domě nebo počet vlastníků jednotek klesl na méně než pět. V takovém případě vlastníci jednotek přijmou pravidla pro správu domu a pozemku a užívání společných částí.

30. Podle § 1216 o.z. platí, že při zrušení společenství vlastníků se neprovádí likvidace. Práva a povinnosti společenství vlastníků přecházejí dnem jeho zániku na vlastníky jednotek v poměru stanoveném podle podílu každého vlastníka jednotky na společných částech.

31. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů dospěl soud k následujícím právním závěrům.

32. Soud se nejprve zabýval otázkou věcně legitimace účastníků řízení. V tomto ohledu žalobce již v žalobě, jakož i k následným dotazům soudu (po rozhodnutí o otázce věcně příslušnosti Vrchním soudem v Praze) poukazoval na to, že svou aktivní legitimaci odvozuje od ust. § 213 o.z. potud, že se domáhá, aby tvrzená škoda byla uhrazena přímo korporaci (SVJ), kdy takovou úhradou škody bude vyrovnáno i poškození jeho majetkové účasti způsobené tvrzeným škodním jednáním žalovaných, kdy titul k náhradě škody žalobce spatřoval v tom, že žalovaní porušili zákonem uloženou povinnost ve smyslu ust. § 2910 o.z., a to konkrétně povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, potažmo s nezbytnou loajalitou a s potřebnými znalostmi a pečlivostí podle § 159 odst. 1 o.z. Takto žalobcem tvrzená aktivní věcná legitimace, s ohledem na navrhovaný petit, však neobstojí.

33. Žalobcem uplatněný nárok totiž nelze právně posoudit podle ust. § 213 o.z. Tomu předně brání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025, č.j. Ncp 716/2024-278, kterým je soud prvního stupně právně vázán a kterým bylo rozhodnuto, že k projednání žaloby žalobce jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy, přičemž tento výrok Vrchního soudu v Praze je postaven na závěru, že žalobcem uplatněný nárok není (dle jeho skutkového vymezení) nárokem dle § 213 o.z. (nárok z titulu tzv. „reflexní škody“). Soud prvního stupně nárok žalobce podle citovaného ustanovení o.z. tedy posoudit nemůže a nesmí, protože kdyby tak učinil, pak by se jednak protivil usnesení Vrchního soudu v Praze o věcné příslušnosti (s tam uvedenými, pro zdejší soud závaznými, právními názory), jednak by při takovém právním posouzení k projednání věci byla dána věcná příslušnost krajských soudu, jak uvedl Vrchní soud v Praze v citovaném usnesení o věcné příslušnosti, kdy projednání takového nároku (dle § 213 o.z.) okresním (resp. obvodním) soudem, by založilo zmatečnost rozhodnutí ve věci, neboť k rozhodování sporů ve smyslu ust. § 213 o.z. jsou v prvním stupni povolány krajské soudy. Soud je přesvědčen, že tyto nevyhnutelné právní závěry jsou zřejmé i žalobci, který v rámci svého závěrečného návrhu před vyhlášením rozsudku in eventum navrhl, aby věc byla postoupena k projednání Městskému soudu v Praze, kam tento spor podle něj patří. Takový procesní postup však zákon nezná a takto soud prvního stupně, vázán usnesením Vrchního soudu v Praze o věcně příslušnosti, postupovat a rozhodnout nemohl. Z pohledu ust. § 213 o.z. tedy aktivní věcná legitimace žalobce být dána nemůže.

34. S ohledem na právě uvedené pak soud otázku aktivní věcně legitimace žalobce posuzoval izolovaně i optikou samotného ust. § 2910 o.z., kdy ani v kontextu tohoto ustanovení nedospěl k závěru, že by toto ustanovení zakládalo aktivní věcnou legitimaci na straně žalobce. Podle citovaného ustanovení totiž platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Pro posouzení atributů nároku na náhradu škody (porušení povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi právě dvěma uvedenými) se soud nejprve zabýval tím, koho by bylo lze označit jako poškozeného, byly-li by dány všechny podmínky nároku na náhradu škody, přičemž dospěl k závěru, že poškozeným by pro takový případ bylo SVJ. Je tomu tak proto, že SVJ je ve smyslu ust. § 1194 o.z. právnickou osobou, právní entitou nadanou vlastní právní subjektivitou, a ve smyslu ust. § 1195 o.z. může nabývat majetek a nakládat s ním, byť pouze pro účely správy domu a pozemku, přičemž podstatnou část tohoto majetku pak tvoří právě příspěvky placené členy SVJ na správu domu a pozemku, které se jejich uhrazením jednotlivými členy (vlastníky) stávají vlastnictvím (majetkem) SVJ. I kdyby tedy žalobcem tvrzená škoda byla způsobena, a to v souvislosti s porušením povinnosti žalovaných jednat v souladu s ust. § 159 odst. 1 o.z., pak aktivně legitimovaným subjektem k požadování takové náhrady škody by bylo SVJ jako poškozený, na úkor jehož majetkové sféry by pro případ byla škoda způsobena, tedy nikoliv na úkor žalobce, který v SVJ žádnou majetkovou účast nemá. S ohledem na shora uvedené proto dospěl soud k závěru, že žalobce není (nemůže být) ve věci aktivně věcně legitimován ani na podkladě ust. § 2910 o.z., kdy i tohoto závěru si je žalobce zřejmě vědom, když se v rámci projednání věci vyjádřil v tom smyslu, že kdyby náhradu škody žaloval sám za sebe, nemohl by být úspěšný.

35. Pro úplnost pak soud dodává, že občanský zákoník, jehož právní úpravou se projednávaná věc výlučně řídí (nejen s ohledem na platné stanovy SVJ), neobsahuje analogii ust. § 108, potažmo § 157, zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, které umožňuje společníkovi obchodní korporace domáhat se za společnost proti jinému společníkovi, příp. jednateli, náhrady újmy způsobené obchodní korporaci. Tato ustanovení, jakož ani zákon o obchodních korporacích jako takový, nelze na poměry společenství vlastníků jednotek aplikovat, a to ani analogicky (k tomu srov. § 1 odst. 1) z.o.k.).

36. Na podkladě shora uvedených právních závěrů byl proto soud nucen uzavřít, že žalobce není nadán aktivní věcnou legitimací k uplatnění požadovaného nároku na náhradu škody, což samo o sobě (bez dalšího) postačuje k zamítnutí žaloby. Proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu žalobce zamítl.

37. Jako obiter dictum pak soud prvního stupně dodává, že i kdyby snad nárok žalobce bylo přípustné v tomto řízení posuzovat podle ust. § 213 o.z., má zdejší soud za to, že ani pak by žaloba být úspěšná nemohla. Je tomu tak podle názoru zdejšího soudu proto, že vlastník bytové jednotky nemá ve společenství vlastníků jednotek majetkovou účast, jak ji vyžaduje ust. § 213 o.z., aby mu vůbec mohla vzniknout škoda na jeho účasti v korporaci, pročež v případě společenství vlastníků jednotek nelze o aplikaci ust. § 213 o.z. vůbec uvažovat (v podrobnostech k tomuto závěru pak soud prvního stupně odkazuje na body 14 – 16 odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze na č.l. 278 spisu, kdy s těmito závěry se soud prvního stupně zcela ztotožňuje). Uvedený názor soud prvního stupně zastává i přesto, že si je vědom ojedinělých (doktrinálních) právních výkladů, jak je pro úplnost zmínil Městský soud v Praze v této právní věci v bodě 6. odůvodnění svého usnesení na č.l. 166, byť pouze pro účely rozhodnutí o osvobození žalobce od soudních poplatků a ustanovení zástupce ke zpochybnění nesprávného závěru soudu prvního stupně, že v případě žalobce jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Uvedené, ojedinělé, právní výklady nemohou v praxi obstát pro svou akademičnost, neboť jsou založeny na premise, že aplikace ust. § 213 o.z. je na poměry společenství vlastníků jednotek na místě proto, že podle § 1216 o.z. se při zrušení společenství vlastníků jednotek neprovádí likvidace a práva a povinnosti přecházejí dnem zrušení na vlastníky jednotek. Tuto situaci je však třeba, vždy v poměrech konkrétních skutkových okolností konkrétní věci, dále poměřovat především ust. § 1215 o.z., které stanoví, za jakých okolností dochází ke zrušení společenství vlastníků jednotek (zrušení společenství je možné 1. zánikem všech jednotek, 2. poklesem počtu jednotek pod 5 a 3. rozhodnutím o zrušení). Je pak zjevné, že taková skutečnost nastane zcela zřídka, pokud vůbec někdy, pak v případech, kdy vlastníci jednotek v domě jsou v naprosté shodě, přičemž v poměrech projednávané věci (20 jednotek různých vlastníků) je soud přesvědčen, že možnost zrušení společenství je v daném případě ryze hypotetická (iluzorní), stejně tak jako nárok na náhradu škody způsobené přímo vlastníku jednotky na jeho majetkové účasti v SVJ vážící se nadto (dle shora uvedeného ojedinělého právního výkladu) nejdříve ke dni zrušení společenství vlastníků, přičemž škoda by v daném případě měla být způsobena jednáním výboru SVJ v roce 2016.

38. Zcela stranou pak soud již ponechává v řízení zjištěné skutkové okolnosti, že výměna oken a balkonových dveří jako společných částí domu (k tomu srovnej rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 26 Cdo 413/2013) byla schválena shromážděním vlastníků jednotek SVJ jako nejvyšším orgánem společenství, rozhodnutí nebylo právně relevantním způsobem napadeno či zpochybněno, dvěma vlastníkům jednotek, kteří s realizací výměny oken a balkonových dveří nesouhlasili, byla vyplacena alikvotní část jejích příspěvků jimi zaplacená do fondu oprav, a žalobce jako jediný, který k výměně oken a dveří neposkytl součinnost, neposkytuje součinnost ani k vyplacení alikvotní části svých příspěvků do fondu oprav. Za takto zjištěných a prokázaných skutečností má pak soud za to, že nelze hovořit ani v nejmenším o škodě způsobené SVJ, natož pak žalobci, ani nelze uzavřít, že by žalovaní jednali v rozporu s ust. § 159 odst. 1 o.z., což je jedním z nezbytných atributů nároku na náhradu škody obecně, ale i v poměrech projednávané věci.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem za každého z žalovaných, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) jednak ve znění účinném do 31. 12. 2024, jednak ve znění účinném od 1. 1. 2025 z tarifní hodnoty ve výši 2 406 048 Kč za úkony 1) převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 10. 12. 2021 a 2) písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 12. 2021 a dále z tarifní hodnoty 2 622 018 Kč (po připuštění rozšíření žaloby) za 3) účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 30. 10. 2023, 4) písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ve věci ) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 12. 12. 2023, Anonymizováno, a 5) účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 5. 2025, včetně jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

40. U žalované 1. tak náhrada nákladů řízení dle shora uvedeného činí částku 97 351, 80 Kč (odměna zástupce: 2 x 14 352 Kč + 2 x 15 416 Kč + 1 x 19 270 Kč, režijní paušál: 4 x 300 Kč + 1 x 450 Kč, DPH: 21% z částky 80 456 Kč). Tuto částku na náhradě nákladů řízení soud přiznal žalované 1. výrokem II. tohoto rozsudku.

41. U žalovaného 2. pak náhrada nákladů řízení dle shora uvedeného činí částku 90 691,90 Kč (odměna zástupce: 2 x 14 352 Kč + 2 x 15 416 Kč + 1 x 15 416 Kč, režijní paušál: 0 - náleží za úkon právní služby, avšak nikoliv za každého z účastníků, byl již přiznán v rámci náhrady nákladů řízení žalované 1., DPH: 21% z částky 74 952 Kč). Tuto částku na náhradě nákladů řízení soud přiznal žalovanému 2. výrokem III. tohoto rozsudku.

42. Soud, oproti žalovaným vyúčtované náhradě nákladů řízení, nepřiznal žalovaným náhradu za úkony odvolání ze dne 2. 2. 2023, kdy toto odvolání bylo odvolacím soudem odmítnuto jako podané neoprávněnou osobou, jde tedy o úkon právní služby, který nebyl učiněn účelně, náhrada nákladů za něj proto nemůže žalovaným příslušet, shodně tak nebyla přiznána náhrada za vyjádření žalovaných v otázce věcně příslušnosti, když nejde o úkon uvedený v ust. § 11 a.t.

43. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o náhradě nákladů, které platil v řízení stát, jejich náhradu pak uložil podle zásady (ne)úspěchu ve věci žalobci. Jde o náklady spočívající ve vyplacené odměně ustanoveného zástupce, která byla na základě pravomocného usnesení zdejšího soudu ze dne 19. 3. 2024, č.j. 7 C 129/2019-174 vyplacena , jméno FO, , advokátu, ve výši 92 820 Kč. Při rozhodnutí o náhradě nákladů státu, jakkoliv v době vydání rozhodnutí (k tomu srov. § 154 odst. 1 o.s.ř.) nebyl žalobce osvobozen od povinnosti platit soudní poplatek ani z části, soud zohlednil závěry vyjádřené odvolacím soudem v jeho usnesení ze dne 7. 10. 2024, č.j. 23 Co 301/2024-245 (bod 12. odůvodnění), kdy má soud prvního stupně za to, že těmito závěry odvolacího soudu je vázán coby závazným právním názorem odvolacího soudu, a žalobci uložil k náhradě pouze 10 % nákladů placených v řízení státem, a to s ohledem na skutečnost, že v době vzniku těchto nákladů (v době uskutečnění jednotlivých úkonů právní služby ustanoveným zástupcem) byl žalobce osvobozen od povinnosti platit soudní poplatek v rozsahu 90 %, a to usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 8. 2021, č.j. 7 C 129/2019-119. Proto soud rozhodl o povinnosti žalobce nahradit státu 10 % z nákladů placených státem ve výši 92 820 Kč, tedy částku 9 282 Kč (výrok IV.).

44. Lhůty k plnění náhrady nákladů řízení soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů řízení pak podle § 149 odst. 1 o.s.ř.