7 C 143/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně všichni zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky 4 503 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se žádostí, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 1 501 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba se žádostí, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni b) částku ve výši 1 501 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba se žádostí, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci c) částku ve výši 1 501 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobci a), b), c) jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náklady řízení ve výši částce 10 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalované zaplacení částky 4 503 Kč (každý z žalobců částky 1 501 Kč) s příslušenstvím. Tento návrh odůvodnili tím, že se dne [datum] měli účastnit letu č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [anonymizováno], jehož provozujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Let byl však zrušen, proto v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. a) a čl. 8 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen„ Nařízení“), požádali žalovanou o refundaci pořizovací ceny letenek. Žalovaná jim však požadovanou refundaci neposkytla.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nároky žalobců odmítla. Zaprvé uvedla, že není pasivně legitimovaná, neboť ač byla provozujícím leteckým dopravcem letu, neměla s žalobci žádný smluvní vztah. Žalobci totiž zakoupili letenky prostřednictvím společnosti [anonymizováno] s.r.o. (dále jen„ [anonymizováno]“), a to na let společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), letenky vystavila [anonymizováno]. K tomu dodala, že Nařízení nezakotvuje nárok cestujících na náhradu pořizovací ceny letenky, ten je nárokem z přepravní smlouvy, kterou však měli žalobci uzavřenou s ČSA, nikoli s žalovanou. Dále namítala promlčení nároku žalobců. Uvedla, že žalobci jí požádali o refundaci ceny letenek [datum], předmětný let se měl uskutečnit dne [datum], nárok tak byl uplatněn po uplynutí šestiměsíční lhůty.

3. Žalobci v replice na vyjádření žalované odkázali na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) a uvedli, že refundaci ceny letenky musí být žádána po dopravci, který let skutečně provozoval, nebo provozovat měl. Námitku promlčení odmítli jako nedůvodnou, a to pro rozpor s dobrými mravy a proto, že dle nich nezačala promlčecí doba běžet. Rozpor s dobrými mravy spatřovali ve skutečnosti, že jim žalovaná v rozporu s Nařízením nenabídla možnost volby mezi přesměrováním letu a refundací letenky, tudíž jim zadržovala peníze, a následně k žádosti žalobců namítla promlčení. Argument, že promlčecí doba nezačala běžet, odůvodnili tím, že cestující nemá ke dni zrušení letu nárok na refundaci, ten mu totiž vznikne až po učinění volby dle čl. 8 Nařízení. Dále uvedli, že refundaci letenek nejprve řešili se zprostředkovatelem letenek, [právnická osoba], jakožto s autorizovaným agentem v souladu s obchodními podmínkami žalované. Toto jednání se uskutečnilo v rámci šestiměsíční lhůty.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:

5. Mezi účastníky řízení je nesporné, že se žalobci dne [datum] měli účastnit letu č. [anonymizováno] [číslo] z [obec] do [anonymizováno], jehož provozujícím leteckým dopravcem byla žalovaná a který byl zrušen. Letenky si pořídili přes [právnická osoba] a vystavila je [právnická osoba]. Dále je nesporné, že přímo u žalované uplatnili nárok na refundaci pořizovací ceny letenek dne [datum] Tyto skutečnosti proto soud pouze z důkazů ověřil (ověřeno ze zálohové faktury vystavené [právnická osoba] [číslo] výzvy k úhradě refundace ze dne [datum] a následné e-mailové korespondence mezi účastníky řízení ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum]). Letenky byly žalobcům zaslány [právnická osoba], bylo na nich uvedeno:„ [anonymizována dvě slova] (…) Operuje: [příjmení] [příjmení]“ (zjištěno z letenek). Žalobci se dne [datum] dotazovali na stav refundace letenek e-mailovou korespondencí, z níž však není patrné, kdo byl jejím adresátem, neboť tento údaj v ní chybí (zjištěno z e-mailu žalobkyně b) ze dne [datum]). V obchodních podmínkách žalovaného bylo odkazováno na Nařízení, byla zde také pasáž o možnosti nárokovat refundaci či kompenzaci za zrušený let, společně s informací, že tyto nároky je třeba uplatnit u společnosti, která let provozovala/operovala, dále zde byla pasáž o tom, že nárok na refundaci letenek je třeba uplatnit u výstavce letenek. Z dalších předkládaných důkazů soud nezjistil nic pro věc relevantního, předkládané rozsudky SDEU neprováděl jako důkazy, neboť judikaturu SDEU reflektuje při rozhodování i bez návrhu stran řízení.

6. Soud učinil tento skutkový závěr: Žalobci se měli účastnit letu provozovaného žalovanou, ten byl však zrušen. Proto žalobci žádali kompenzaci za pořizovací cenu letenek, tu jim však žalovaná odmítla poskytnout. Nárok na kompenzaci uplatnili žalobci u žalované po více než 6 měsících od data, kdy měl být let uskutečněn.

7. Po právní stránce soud zhodnotil věc následovně:

8. Soud se nejprve zabýval otázkou pasivní věcné legitimace žalované a došel k závěru, že žalovaná pasivně legitimována je.

9. Podle čl. 5 odst. 1 písm. a) Nařízení v případě zrušení letu je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8.

10. Podle čl. 8 odst. 1 Nařízení odkazuje-li se na tento článek, je cestujícím nabídnuta možnost volby mezi: a) náhradou pořizovací ceny letenky do sedmi dní způsobem stanoveným v čl. 7 odst. 3, a to za část nebo části neuskutečněné cesty a za část nebo části již uskutečněné cesty, jestliže let nadále neslouží účelu vztahujícímu se k původnímu cestovnímu plánu cestujícího, spolu s případným, zpátečním letem do původního místa odletu, a to při nejbližší příležitosti; b) přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek a při nejbližší příležitosti na jejich cílové místo určení; nebo c) přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek na jejich cílové místo určení v pozdější době podle přání cestujícího s výhradou dostupnosti míst.

11. Podle článku 2 písm. b) Nařízení se pro účely tohoto nařízení„ provozujícím leteckým dopravcem“ rozumí letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.

12. Podle rozsudku Soudního dvora (třetího senátu) ve věci C -532/17 (Wolfgang Wirth a další v. Thomson Airways Ltd.) pojem„ provozující letecký dopravce“ ve smyslu Nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na leteckého dopravce, který, jako letecký dopravce dotčený v původním řízení, pronajme jinému leteckému dopravci letadlo a posádku v rámci smlouvy o pronájmu letadla s posádkou („ wet lease“), ale nenese provozní odpovědnost za lety, a to ani tehdy, když potvrzení o rezervaci místa na letu vydané cestujícím uvádí, že tento let provozuje prvně uvedený dopravce.

13. Podle rozsudku Soudního dvora (čtvrtého senátu) ve věci C -173/07 (Emirates Airlines – Direktion für Deutschland proti Diether Schenkel, bod 40) je třeba pojem„ let“ ve smyslu Nařízení vykládat tak, že se v zásadě skládá z jedné operace letecké dopravy, a tak určitým způsobem představuje„ jednotku“ této dopravy provedenou leteckým dopravcem, který určuje svůj letový řád.

14. Za provozujícího leteckého dopravce musí být považován dopravce, který v rámci činnosti přepravy cestujících přijme rozhodnutí o uskutečnění konkrétního letu, včetně stanovení jeho trasy, a tím vytvoří pro zájemce nabídku letecké dopravy. Přijetí takového rozhodnutí totiž znamená, že tento dopravce na sebe bere odpovědnost za uskutečnění uvedeného letu, včetně mimo jiné jeho případného zrušení nebo významného zpoždění na příletu (rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ve věci C -173/07, Emirates Airlines – Direktion für Deutschland proti Diether Schenkel, bod 20).

15. V projednávané věci sama žalovaná opakovaně uvedla, že byla provozujícím dopravcem letu, přičemž tato skutečnost vyplývá také z provedeného dokazování. Ze shora uvedeného je přitom zřejmé, že pomoc dle čl. 8 Nařízení má být v případě zrušení letu nabídnuta provozujícím dopravcem, tudíž žalovaným. Je to tedy právě provozující dopravce, který je pasivně legitimován v případě, že svým povinnostem dle čl. 8 Nařízení nedostojí. Pro uplatnění nároku dle uvedeného ustanovení není relevantní, s kým má cestující uzavřenu smlouvu. Nejedná se totiž o nárok plynoucí ze smlouvy, nýbrž o nárok vycházející přímo z Nařízení, které stanoví, kdo je subjektem z něj plynoucích povinností. Jelikož byla žalovaná provozujícím dopravce, byla to ona, kdo byl povinen poskytnout pomoc dle čl. 8 Nařízení a pokud ji ani k výzvě žalobců neposkytla, byla to ona, která byla pasivně legitimovaná k podání žaloby ve věci. Soud pro úplnost dodává, že nevešel na námitku žalované, že čl. 8 Nařízení stanoví pouze povinnost nabídnout mj. kompenzaci pořizovací ceny letenek, nikoli i jí poskytnout. Takový výklad by dle soudu byl zcela proti smyslu Nařízení, z jehož znění je nepochybné, že je dána povinnost kompenzace, nikoli jen povinnost nabídky kompenzace.

16. Dále se soud zabýval otázkou včasnosti uplatnění předmětného nároku a námitkou promlčení vznesenou žalovanou.

17. Podle § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

18. Podle § 2578 o. z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

19. Podle závěrů rozsudku SDEU ze dne 22. 11. 2012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33:„ S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“ 20. Ze závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019 č. j. 18 Co 265/2019-62, bod 10., 11. vyplývá:„ Pojem přepravní řád uvedený v § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. K odvolacím námitkám žalobkyně je dále nutno uvést, že i samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely. Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Tvrzení žalobkyně, že Nařízení žádnou notifikaci nepředpokládá, je proto chybné. Pokud občanský zákoník v § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva, je zřejmé, že návrhu nešlo vyhovět. Je přitom zřejmé, že Nařízení nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je ″spotřebitelem″ či nikoli), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přiznává všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 větě prvé Nařízení).“ 21. Je sice pravdou, že shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 286/20, avšak důvodem zrušení nebyl nesprávný právní názor na otázku promlčení, ale nesprávné poučení účastníků o možnosti podat dovolání, aniž by otázka promlčení byla řešena. Celé řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno a rozsudek soudu I. stupně byl zrušen (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 18 Co 265/2019-98). Zdejší soud má však za to, že i když uvedený rozsudek Městského soudu v Praze nenabyl právní moci, obsahuje úvahy a premisy aplikovatelné i v dané věci.

22. Přímo aplikovatelné Nařízení neobsahuje vlastní úpravu promlčení, a proto je nutno otázku promlčení v souladu se shora uvedeným posuzovat podle vnitrostátní úpravy. Na projednávanou věc se aplikuje § 2553 o. z., který se týká přepravy osob. Uvedené ustanovení ukládá cestujícím povinnost uplatnit nároky z přepravní smlouvy bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 6 měsíců ode dne nastoupení k letu nebo ode dne, kdy měl cestující na let nastoupit. Jedná se o hmotněprávní lhůtu; nestačí tedy, aby byla notifikace ze strany cestujícího v uvedené lhůtě odeslána, ale musí být doručena. Pokud právo nebylo v uvedené lhůtě řádně uplatněno, k námitce přepravce zaniká.

23. V řízení bylo prokázáno, že nárok žalobců je promlčen a žalovaná námitku promlčení vznesla. Soud dospěl k závěru, že žalobci neuplatnili svůj nárok na základě Nařízení do 6 měsíců od uskutečnění předmětného letu. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobci uplatnili nárok u žalované až [datum], tedy více než 6 měsíců ode dne, kdy se měl let uskutečnit. Je sice pravdou, že bylo dokázáno, že se žalobci již dne [datum] zajímali o to, zda jim bude cena letenek refundována, z žalobci předložených důkazů však nebylo možné prokázat, komu byla tato jejich žádost odeslána a zda byla adresátu také doručena. Nebylo. tak prokázáno tvrzení žalobců, že uplatnili nárok na refundaci u [právnická osoba], jakožto vystavitele letenek v souladu s obchodními podmínkami žalované. Nadto bylo mezi stranami nesporné, že vystavitelem letenek nebyla [právnická osoba], ale [anonymizováno]. I pokud by tedy žalobci dne [datum] prokazatelně uplatnili nároky u [právnická osoba], nebyl by takový postup v souladu ani s obchodními podmínkami žalované, ani s § 2553 o. z.

24. Jelikož se let měl uskutečnit dne [datum] a prvnímu uplatnění nároku u žalované, jakožto dopravce, s ohledem na výše uvedené došlo až podáním žaloby v projednávané věci, tedy dne [datum], je nárok žalobců podle § 2553 odst. 3 o. z., promlčen.

25. K argumentaci žalobců rozporem s dobrými mravy soud uvádí, že žalovaná neporušila svou povinnost nabídnout jim volbu dle čl. 8 Nařízení. Je tomu tak proto, že na webových stránkách žalované byl odkaz na Nařízení, z něhož tento nárok plyne, a toto poučení bylo obsaženo i v obchodních podmínkách žalované. Takové poskytnutí informací je zcela dostačující, nelze po leteckých společnostech obecně žádat, aby se v případě zrušení letu aktivně ozývaly každému jednomu cestujícímu s nabídkou kompenzace dle čl. 8 Nařízení.

26. Soud nepřijal argumentaci žalobců, že promlčecí doba nezačala běžet, neboť cestující nemá ke dni zrušení letu nárok na refundaci, ten mu totiž vznikne až po učinění volby. Právo na pomoc dle čl. 8 Nařízení vzniká dnem, kdy se měl zrušený let uskutečnit, tedy i nárok na jednu z forem pomoci dle uvedeného ustanovení vzniká tímto dnem. Proto také tímto dnem počíná běžet šestiměsíční promlčecí lhůta. Výklad žalobců by znamenal, že by nebylo jakkoli časově limitována doba, kdy mohou cestující vznést své nároky ze zrušeného letu, neboť při tomto výkladu by ani doba, v níž si mají cestující zvolit formu pomoci stanovenou čl. 8 Nařízení, nebyla omezena. To jistě neodpovídá smyslu tohoto ustanovení.

27. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobci svůj nárok podle Nařízení vůči žalované neuplatnili včas, nemají ve smyslu čl. 8 Nařízení nárok na náhradu pořizovací ceny letenek za zrušení letu. Proto soud z důvodu vznesené námitky promlčení nároku žalobců rozhodl o zamítnutí žaloby tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 400 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 503 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], účast na jednání soudu dne [datum] a dne [datum], včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t..