7 C 149/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobce: Jméno žalobce Anonymizováno , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce , nar. Datum narození zmocněnce bytem Adresa zmocněnce pro zaplacení částky 532 963 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 463 675 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 378 712 Kč od 27.11.2019 do zaplacení,úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.8.2017 do 5.4.2018,úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.9.2017 do 5.4.2018,úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.10.2017 do 5.4.2018,úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.11.2017 do 5.4.2018,úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.12.2017 do 5.4.2018,úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.1.2018 do 5.4.2018,úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 33 060 Kč od 1.9.2018 do zaplacení,úrokem z prodlení ve výši 8,5 ročně z částky 4 139 Kč od 1.12.2018 do 2.4.2019,úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.3.2018 do 2.4.2019,úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.4.2018 do 2.4.2019,úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.5.2018 do 2.4.2019,úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.6.2018 do 2.4.2019,úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.7.2018 do 2.4.2019,úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.8.2018 do 2.4.2019,úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.9.2018 do 2.4.2019,úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.10.2018 do 2.4.2019,úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.11.2018 do 2.4.2019,úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.12.2018 do 2.4.2019,úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.1.2019 do 2.4.2019,úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 503 Kč od 1.9.2019 do zaplacení,úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.2.2019 do 1.4.2020,úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.3.2019 do 1.4.2020,úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.4.2019 do 1.4.2020,úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.5.2019 do 1.4.2020,úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.6.2019 do 1.4.2020,úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.7.2019 do 1.4.2020,úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.8.2019 do 1.4.2020,úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 139 Kč od 1.9.2019 do 1.4.2020,úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 400 Kč od 1.9.2020 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž bylo žalobcem požadováno, aby žalovaní společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 69 288 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 69 288 Kč od 27.11.2019 do zaplacení.III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů soudního řízení ve výši 148 910, 10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.IV. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit náhradu nákladů řízení placených státem, a to ve výši a ve lhůtě uvedené v samostatném usnesení na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 24. 6. 2020, ve znění jejího rozšíření ze dne 25. 11. 2020 se žalobce na žalovaných domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnil tím, že je bytovým družstvem, které má ve svém výlučném vlastnictví bytovou jednotku č. , Anonymizováno, (dále jen „bytová jednotka“) vymezenou v budově č.p. , Anonymizováno, , která se nachází na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, . Tvrdil, že žalovaní uzavřeli jako nájemci s žalobcem jako pronajímatelem smlouvu o nájmu družstevního bytu, na jejímž základě bytovou jednotku žalovaní užívali jako členové družstva. Vzhledem k tomu, že žalovaní byli z bytového družstva vyloučeni ke dni 14. 3. 2016, nájem bytové jednotky žalovaným zanikl se zánikem jejich členství. Žalovaní vyklidili bytovou jednotku až dne 1. 9. 2019. Od 14. 3. 2016 do dne 31. 8. 2019 tak žalovaní užívali bytovou jednotku bez právního důvodu, tím jim vznikla jednak povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniklé na jejich straně užíváním bytové jednotky bez právního důvodu, ale i povinnost vydat bezdůvodné obohacení za spotřebované služby spojené s užíváním bytové jednotky. Nárok uplatněný žalobou byl žalobcem požadován za období od 1. 7. 2017 do 31. 8. 2019, když současně tvrdil, že za období do 30. 6. 2017 byl nárok uplatněn v jiných řízeních vedených zdejším soudem pod sp. zn. 21 C 142/2015 a sp. zn. 13 C 82/2018. Výši bezdůvodného obohacení pak žalobce tvrdil v částce 448 000 Kč za užívání bytové jednotky v žalovaném období, dále v částce 33 060 Kč za služby spotřebované žalovanými s užíváním bytové jednotky za rok 2017, dále v částce 33 503 Kč za služby spotřebované žalovanými s užíváním bytové jednotky za rok 2018 a dále v částce za 18 400 Kč za služby spotřebované s užíváním bytové jednotky za rok 2019 Současně pak žalobce požadoval úrok z prodlení. Dále pak žalovaný požadoval úrok z prodlení z předepsaných záloh na služby spojené s užíváním bytové jednotky, ty byly stanoveny pro roky 2017 – 2019 ve výši 4 139 Kč, a to vždy od prvního dne daného měsíce do dne vyhotovení vyúčtování služeb spojených s užíváním bytové jednotky za dané roky v žalovaném období.

2. K podané žalobě se vyjádřili žalovaní tak, že nárok žalobce zcela neuznali. Ve shodě s žalobcem tvrdili, že jejich členství v žalobci coby bytovém družstvu zaniklo ke dni 14. 3. 2016, avšak až ukončením soudního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 81 Cm 19/2016. Žalovaní sporovali výši bezdůvodného obohacení s tvrzením, že žalobce tuto výši stanovil nesprávně a v rozporu se zákonem a pokud jde o vyúčtování služeb v souvislosti s užíváním bytové jednotky, k tomu žalovaní namítali, že za roky 2017 a 2018 jim nebylo doručeno řádné vyúčtování služeb, tudíž mají nárok na smluvní pokutu podle ust. § 13 zák. č. 67/2013 Sb. a vyúčtování nemůže být splatné, a pokud šlo o vyúčtování za rok 2019, toto jim dle jejich tvrzení doručeno bylo. Žalovaní potvrdili, že bytovou jednotku předali žalobci dne 1. 9. 2019 a současně tvrdili, že tímto okamžikem jim vzniklo právo na vypořádací podíl ve výši tržní ceny bytové jednotky v částce 4 500 000 Kč. Dnem 2. 12. 2019 pak žalovaní tvrdili započtení vzájemných pohledávek na základě Prohlášení o jednostranném zápočtu ke vzájemnému zápočtu pohledávek, a to pohledávky uplatněné žalobcem proti žalovaným v tomto řízení a tvrzené pohledávky žalovaných na vypořádací podíl v souvislosti se zánikem jejich členství v žalobci, čímž dle názoru žalovaných nárok žalobce zanikl.

3. Na procesní obranu žalovaných reagoval žalobce tak, že jí odmítl. Setrval na své argumentaci, že vyloučením žalobců z družstva zanikl i nájem bytu dle nájemní smlouvy, pročež se na žalované nemohou vztahovat ustanovení zák. č. 67/2016 Sb., neboť žalovaní užívali bytovou jednotku nadále bez právního důvodu, nikoliv jako nájemci. Pokud šlo o námitku nedoručení vyúčtování, tuto obranu odmítl jako účelovou, když vyúčtováním služeb žalovaní argumentovali již v prohlášení o jednostranném zápočtu vzájemných pohledávek ze dne 2. 12. 2019, tedy jim muselo být doručeno. Mimo to žalobce dále tvrdil, že přípisem ze dne 4. 5. 2020 žalovaní prohlásili jednostranný zápočet vzájemných pohledávek za neplatný a právně irelevantní, a to z důvodu, že nejsou oprávnění s nárokem na vypořádací podíl v souvislosti s ukončením jejich členství v žalobci nakládat, neboť tento nárok byl zahrnut do majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném s žalovanou , jméno FO, Městským soudem v Praze pod sp.zn. , spisová značka, .

4. Žalovaní v průběhu řízení, a to zejména na jednání soudu dne 24. 7. 2024, změnili svá procesní stanoviska potud, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za užívaní bytové jednotky v žalovaném období přestali sporovat v jeho základu, sporovali toliko jeho výši, kterou i nadále považovali za žalobcem chybně stanovenou, k tomu uvedli, že jde o otázku odbornou, a dále přestali sporovat výši vyúčtovaných služeb, příslušenství (zákonný úrok z prodlení) z vyúčtovaných služeb, shodně jako žalované příslušenství z předepsaných záloh, kdy pokud jde o žalobou žalované příslušenství, toto žalovaní při jednání dne 24. 7. 2024 uznali co do důvodu i výše, kdy k dotazu soudu žalovaný uvedl, že pokud jde o příslušenství, tj. zákonný úrok z prodlení, jak je požadován v žalobě, respektive jejím rozšíření, tento uznává co do důvodu i výše a dále uvedl, že vyjma výše náhrady za bezdůvodné obohacení spočívající v užívání bytové jednotky, které je otázkou odbornou, proti nároku uplatněnému žalobcem ničeho nenamítá, pouze v rámci své procesní obrany žalovaní uplatňují své pohledávky z titulu práva na vypořádací podíl v souvislosti se zánikem jejich členství v družstvu, čímž podle jejich stanoviska zanikla i žalovaná pohledávka.

5. Soud věc projednal a na základě nesporných tvrzení účastníků a provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

6. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že žalovaní byli členy bytového družstva žalobce a členství žalovaných v žalobci jako v družstvu zaniklo dnem 14. 3. 2016, že žalovaní užívali bytovou jednotku do 31. 8. 2019 a dále, že žalovaní v souvislosti s užíváním bytové jednotky spotřebovali v roce 2017 služby v celkové hodnotě 33 060 Kč, v roce 2018 služby v celkové hodnotě 33 503 Kč a v roce 2019 služby celkové hodnotě 18 400 Kč. Dále účastníci učinili nesporným, že žalovaní neuhradili ničeho na zálohách na služby spojené s užíváním bytu, kdy tyto byly předepsány v žalovaném období ve výši 4 139 Kč, mezi účastníky bylo dále nesporným období, za nějž žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení s placením záloh na poskytnuté služby, kdy tyto byly splatné vždy k poslednímu dni daného měsíce a od prvního dne měsíce následujícího byli proto žalovaní v prodlením se zaplacením těchto záloh. Dále účastníci řízení učinili nesporným, že úrok z prodlení, jak je požadován žalobou za prodlení s placením jednotlivých záloh na služby plyne v případě záloh za rok 2017 do 5. 4. 2018, v případě záloh na služby za rok 2018 plyne úrok z prodlení do 2. 4. 2019 a v případě záloh za rok 2018 plyne úrok z prodlení do 1. 4. 2020.

7. Z informativního výpisu z katastru nemovitosti má soud za prokázáno, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky.

8. Ze smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne 30. 4. 2013 má soud za prokázáno, že na základě této smlouvy žalovaní měli v nájmu bytovou jednotku jako členové bytového družstva žalobce.

9. Z prohlášení o jednostranném zápočtu pohledávek ze dne 2. 12. 2019 včetně přílohy má soud za prokázáno, že touto listinou se žalovaní pokoušeli proti pohledávkám žalobce z titulu záloh na úhrady plnění a vyúčtování těchto záloh spojených s užíváním bytové jednotky, dále příspěvků na náklady bytového družstva, dále předepsaných dalších členských vkladů a dále smluvního nájemného, to vše v období od počátku roku 2013 do 31.8.2019 započíst svou tvrzenou pohledávku na vypořádací podíl z titulu zániku jejich členství v bytovém družstvu. Z přílohy 1. k tomuto prohlášení má soud za prokázané výše předepsaných záloh a jejich splatností v žalovaném období, shodně jako výše vyúčtování (nedoplatků) za služby za jednotlivé roky, tj. za rok 2017 ve výši 33 060 se splatností 30.4.2018, za rok 2018 ve výši 33 503 se splatností dne 30.4.2019.

10. Z přípisu žalovaného ze dne 4. 5. 2020 na č.l. 42 spisu soud zjistil, že tímto přípisem se sám žalovaný , Jméno zmocněnce, dovolal neplatnosti prohlášení o jednostranném zápočtu pohledávek ze dne 2. 9. 2019, a to s odůvodněním, že ani on, ani jeho žena, nejsou oprávněni s pohledávkou na vypořádací podíl disponovat, protože tato pohledávka je od doby prohlášení konkurzu na žalovanou , jméno FO, součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp.zn. MSPH , spisová značka, , a dále uvedl, že na podkladě toho došlo na jejich straně k omylu, když s uvedenou pohledávkou je oprávněna disponovat toliko insolvenční správkyně.

11. Z výzvy k úhradě ze dne 11. 6. 2020 včetně dodejky datové zprávy má soud za prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalované k úhradě dlužné částky, tato výzva byla žalovanému , Jméno zmocněnce, doručena dne 11.6.2020 a žalované , jméno FO, doručena dne 15. 6. 2020.

12. Z usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 8 Cmo 137/2017-79 soud zjistil, že tímto usnesením byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba žalovaných na neplatnost rozhodnutí členské schůze žalobce ze dne 25. 2. 2015 o vyloučení žalovaných z bytového družstva. Toto usnesení nabylo právní moci dne 18.6.2018.

13. Z dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 4.8.2021 soud zjistil, že touto dohodou, kterou uzavřel žalovaný , Jméno zmocněnce, , a za , jméno FO, jej uzavřela insolvenční správkyně , právnická osoba, , bylo vypořádáno společné jmění žalovaných tak, že právo na vypořádací podíl v bytovém družstvu žalobce se stává výlučným majetkem úpadce , jméno FO, a pohledávka s tímto právem spojená spadá do majetkové podstaty dlužnice , jméno FO, s tím, že žalovaný , Jméno zmocněnce, má právo na vypořádací podíl ze zaniklého SJM ve výši 893 666, 48 Kč. Současně soud z této dohody zjistil, že usnesením Městského soud v Praze ze dne 28.8.2018, č.j. MSPH , spisová značka, bylo zrušeno povolení oddlužení žalované , jméno FO, a na její majetek byl prohlášen konkurz, úpadek žalované byl zjištěn usnesením Městského soud v Praze ze dne 5. 9. 2013, č.j. MSPH , spisová značka, , když tato zjištění soud ověřil současně nehlédnutím do veřejné části insolvenčního rejstříku.

14. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.8.2021, č.j. MSPH , spisová značka, soud zjistil, že dohoda o vypořádání společného jmění žalovaných ze dne 4. 8. 2021 byla schválena insolvenčním soudem.

15. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , č. , č. účtu, a z výslechu znalce při jednání soudu má soud za prokázáno, že obvyklá cena nájemného za užívání předmětné bytové jednotky se pro rok 2017, tj. období od 1.7.2017 do 31.12.2017 stanoví ve výši 77 616 Kč, pro rok 2018, tj. období od 1.1.2018 do 31.12.2018 ve výši 178 272 Kč a pro období roku 2019, tj. od 1.1.2019 do 31.8.2019 ve výši 122 824 Kč. Své závěry znalec obájil i při jednání soudu k dotazům účastníků řízení, kdy přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu postupoval tak, že obvyklé nájemné stanovil na základě 3 nezávislých vzorků srovnatelných bytových jednotek, kdy takový počet je dostatečný a v souladu s oceňovací vyhláškou č. 441/2013 Sb., dále vysvětlil, z jakého důvodu přímo nevycházel ze vzorků předaných žalobcem, a to za účelem zachování nestrannosti a objektivity, když tyto vzorky akceptoval, zohlednil je, přímo z nich však nevycházel a dále i vysvětlil, že v jeho odborném posouzení je zohledněn i vývoj cen obvyklého nájemného, kdy na počátku nabídky je cena vysoká a postupem času klesá, realizovanou cenou je pak cena minimální, kdy je-li výsledná, znalecky zjištěná, cena ještě pod cenou minimální, jde o odborný závěr znalce s přihlédnutím ke specifikům oceňované bytové jednotky.

16. Z ostatních v řízení provedených důkazu soud žádné pro věc podstatné skutečnosti nezjistil, a to zejména a s ohledem na skutečnost, že účastníci řízení podstatou část rozhodných skutečností učinili nespornou, kdy soud shodná tvrzení účastníků měl za prokázána podle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř., a proto nebylo zapotřebí další v řízení provedené důkazy hodnotit a nebylo zapotřebí provádět ani další dokazování, když na podkladě zjištěného skutkového stavu bylo podle názoru soudu možno rozhodnout.

17. Závěr soudu o skutkovém stavu věci se v podrobnostech shoduje se zjištěními shora popsanými a lze jej shrnout následovně. Žalovaní byli členy bytového družstva žalobce, jejich členství v žalobci coby bytovém družstvu zaniklo dnem 14. 3. 2016 jejich vyloučením z družstva, proti kterému se žalovaní bránili podáním žaloby na neplatnost usnesení žalobce, avšak neúspěšně. I přesto, že od 14.3.2016 žalovaní již nebyli členy družstva, i nadále užívali bytovou jednotku v žalovaném období a žalobci nehradili ničeho v souvislosti s užíváním bytové jednotky. Žalovaní se před podáním žaloby pokoušeli svůj dluh z titulu užívání bytového jednotky, kterého si byli zjevně vědomi, zkonzumovat jednostranným zápočtem na svou tvrzenou pohledávku z titulu práva na vypořádací podíl v bytovém družstvu žalobce, a to přípisem z prosince 2019, kdy s odstupem několika měsíců tento svůj zápočet označili za učiněný v omylu a neplatný, neboť započítávali pohledávku, s níž nebyli oprávnění nakládat s ohledem na jejich zahrnutí do konkurzní podstaty úpadce žalované , jméno FO, . I přesto všechno následně svou procesní obranu v řízení založili výlučně existenci uvedené tvrzené pohledávky, o níž dříve prohlásili, že s ní nejsou oprávnění nakládat a na kompenzačním projevu touto pohledávkou do výše částek uplatněných žalobou. Výše obvyklé ceny peněžité náhrady (obohacení žalovaných) užíváním bytové jednotky byla znalecky zjištěna ve výši jistiny uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

19. Soud se nejprve zabýval rozhodnou právní úpravou, podle které vzájemné vztahy účastníků posoudit, když v tomto směru dospěl k závěru, že práva a povinnosti účastníků je potřeba posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb, občanský zákoník (dále jen o.z.) a zák. č. 90/2012 sb., o obchodních korporacích (dále jen z.o.k.), a to s ohledem na ust. § 3074 o.z, podle kterého se nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že členství žalovaných v bytovém družstvu zaniklo ke dni 14. 3. 2016, ani to, že žalovaní na základě členství v bytovém družstvu užívali bytovou jednotku, z toho pak soud právně uzavřel, že zánikem členství žalovaných v bytovém družstvu zanikl i nájem bytové jednotky, a to v souladu s ust. § 734 z.o.k., podle kterého zánikem členství v bytovém družstvu zaniká také právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, nebo nájem družstevního bytu. Tím však žalovaní dnem 14. 3. 2016 pozbyli právní titul, na jehož základě bytovou jednotku užívali, a dnem následujícím po tomto datu začali bytovou jednotku užívat bez právního důvodu, čímž se bez spravedlivého (resp. právního) důvodu ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z. začali obohacovat na úkor žalobce, tím jim vznikla povinnost bezdůvodné obohacení vydat v souladu s ust. § 2991 odst. 1 o.z. Jelikož obohacení spočívalo v užívání bytové jednotky žalovanými bez právního důvodu, nebylo možné obohacení vydat, proto má žalobce jako ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny, a to podle ust. § 2999 odst. 1 o.z. Výše peněžité náhrady (obvyklé ceny) za užívání bytové jednotky v žalovaném období byla znalecky určena na částku 378 712 Kč. Pokud jde o příslušenství, právo na jeho zaplacení bylo žalovanými uznáno ve výši uplatněné v žalobě co do důvodu výše, nadto soud poznamenává, že toto právo vychází z ust. § 1968 a 1970 o.z., a jeho výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tím měl soud za postavené na jisto, že nárok uplatněný žalobcem je důvodný toliko z části uplatněné jistiny za užívání bytové jednotky bez právního důvodu, a to s ohledem na závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, (rozhodnutí soudu v tomto směru záviselo na znaleckém zkoumání), a s ní souvisejícím příslušenstvím, a ve zbytku je pak důvodný zcela, pokud jde o platby za služby spojené s užíváním bytové jednotky a zbývající žalobou uplatněné příslušenství, kdy v tomto rozsahu byl nárok žalovanými uznán co do důvodu a výše. Nárok uplatněný žalobcem je nárokem vzniklým až po prohlášení úpadku na žalovanou (v roce 2013), nejde tedy o pohledávku, kterou by žalobce mohl uplatnit v insolvenčním řízení přihláškou, a proto nebyly splněny podmínky pro přerušení řízení podle § 140a, odst. 1 InsZ.

20. Dále se pak soud zabýval kompenzačním projevem žalovaných proti nároku uplatněnému žalobcem, kdy žalovaní argumentovali započtením pohledávky vyplývající z jejich práva na vypořádací podíl. V tomto směru soud dospěl k závěru, že kompenzační projev pohledávkou žalovaných na právo na vypořádací podíl nemůže obstát. Je tomu tak proto, že žalovaným, kteří jsou manžely, dnem prohlášení konkurzu na žalovanou , jméno FO, , tj. dnem 28. 8. 2018, zaniklo společné jmění žalovaných, jehož součástí bylo právo na vypořádací podíl v souvislosti se zánikem členství žalovaných v žalobci, a to v souladu s ust. § 268 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen InsZ). Podle ust. § 229 odst. 3 písm. c) InsZ je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce v době od prohlášení konkursu, insolvenčním správcem , jméno FO, byla ustanovena , právnická osoba, . Podle ust. § 1236 o.z. platí, že nabude-li věc do vlastnictví více osob spojených na základě smlouvy, zákona nebo jiné právní skutečnosti ve společenství, ať již se jedná o manžele, osoby spojené v rodinné společenství, společenství dědiců nebo jiná obdobná společenství, platí, že má každá z těchto osob právo k celé věci, toto ustanovení se pak užije i na zaniklé a nevypořádané společné jmění manželů a dále podle ust. § 1238 odst. 1 o.z. platí, že není-li ujednáno něco jiného, vyžaduje se k výkonu vlastnických práv a k nakládání se společnou věcí jednomyslné rozhodnutí všech zúčastněných. K tomu v daném případě nedošlo, když pokud jde o zápočet ze dne 2. 12. 2019, pak ten, jakkoliv byl následným přípisem žalovaných odvolán a prohlášený za učiněný v omylu, nemohl působit právní následky, když takový zápočet byl činěn až po prohlášení konkurzu na majetek žalované , jméno FO, , avšak nikoliv insolvenční správkyní žalované , právnická osoba, coby osobou s dispozičními oprávněními k majetku zahrnutého do majetkové podstaty žalované. Toho si byli žalovaní zřejmě vědomi, když následně svůj zápočet odvolali, resp. prohlásili za neplatný a učiněný v omylu. Je proto s podivem, že i po těchto událostech, žalovaní svou procesní obranu v řízení založili čistě opět na domnělé pohledávce, o níž si podle provedeného dokazování vědomi, že s ní nejsou oprávněni nakládat. Tento fakt umocňuje zjištěná skutečnost, že žalovaný , Jméno zmocněnce, s insolvenční správkyní , právnická osoba, , coby osobou s dispozičními oprávněními k majetku v majetkové podstatě úpadce , jméno FO, , uzavřel dohodu o vypořádání společného jmění žalovaných , a to tak, že právo na vypořádací podíl v souvislosti se zánikem členství žalovaných v žalobci, a pohledávka s tímto právem spojená, se vypořádává tak, že napříště náleží výlučně do majetkové podstaty žalované , jméno FO, , když taková dohoda o vypořádání společného jmění žalovaných byla následně schválena insolvenčním soudem. Za takových okolností proto žalovaní nemohou s úspěchem takovou pohledávku uplatňovat k započtení v právě vedeném řízení, když žalovanému , Jméno zmocněnce, k takové pohledávce nesvědčí vůbec žádné právo (nesvědčí mu aktivní legitmace k uplatnění takového práva), neboť v rámci jejich zaniklého společného jmění a jeho vypořádání připadla taková pohledávka do výlučného vlastnictví žalované , jméno FO, a stala se součástí majetkové podstaty této úpadkyně, přičemž právo nakládat s takovou pohledávkou svědčí toliko , právnická osoba, , ustanovené insolvenční správkyni, jako osobě s dispozičními oprávněními podle ust. § 229 odst. 3 písm. c) InsZ. Ani žalovaná tak není oprávněná (nemá aktivní legitimaci) k námitce započtení pohledávkou vyplývající z práva na vypořádací podíl. Z uvedených důvodu proto námitka započtení vznesená žalovanými nemůže obstát, když s pohledávkou vyplývající z práva žalovaných na vypořádací podíl v žalobci nejsou žalovaní oprávněni nakládat. Pro úplnost pak soud dodává, že žalovaní neměli postavení nájemců, tudíž se na ně zák. č. 67/2013 Sb., nevztahuje.

21. Ze všech shora rozvedených důvodu proto soud dospěl k závěru, že právo uplatněné žalobcem je důvodné toliko z části, a to v části jistiny (obvyklá cena za užívání bytové jednotky) zjištěné znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , a to včetně zákonného úroku z prodlení z takto znalecky zjištěné obvyklé ceny a pokud jde o další části uplatněného nároku spočívající v ceně služeb spojených s užíváním bytové jednotky a dalšího příslušenství uplatněného žalobou, zde soud vyšel ze skutečnosti, že tyto nároky žalobou uplatněné byly žalovanými uznány co do důvodu a výše, proto k tomuto uznání soud přihlédl a shledal je rovněž oprávněnými, a v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl (výrok I.). Ve zbytku jistiny (obvyklá cena za užívání bytové jednotky) pak důvodný s ohledem na závěry znaleckého zkoumání není (a to vč. příslušenství z této části), k tomu viz. výrok II. tohoto rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný sice jen z podstatné části, avšak rozhodnutí záviselo na závěrech znaleckého posudku, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 148 910, 10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 21 503 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 445 275 Kč sestávající z částky 10 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 050 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 10 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z tarifní hodnoty ve výši 463 675 Kč sestávající z částky 10 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (rozšíření žaloby ze dne 25.11.2020) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 11. 2020, z částky 10 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 4. 2021, z částky 10 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 1. 2023, z částky 10 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 6. 2024, z částky 10 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 7. 2024, z částky 10 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (závěrečný návrh) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 7. 2024 a z částky 10 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 8. 2024 včetně 10 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 99 510 Kč ve výši 20 897,1 Kč, a dále pak žalobci náleží náhrada za zálohu zaplacenou žalobcem na zpracování znaleckého posudku ve výši 7 000 Kč, kterou žalobce zaplatil dne 14. 7. 2023 (č.l. 81).

23. Pro úplnost pak soud dodává, že nepřiznal žalobci náhradu za vyjádření ze dne 23. 11. 2020, když toto vyjádření bylo datované pouhé 2 dny před rozšířením žaloby ze dne 25.11.2020 (náhrada za tento úkon byla přiznána), a žalobci tak nebránilo ničeho tyto úkony spojit v jeden, postup zvolený žalobcem tak neshledal soud účelným, současně pak soud nepřiznal náhradu za odvolání proti usnesení o přiznání znalečného, když toto odvolání bylo odvolacím soudem shledáno nedůvodným a dále pak soud nepřiznal náhradu za účast na jednání soudu dne 15. 4. 2024, když žádné takové jednání se nekonalo.

24. Výrok IV. o náhradě nákladů státu je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy stát platil v průběhu řízení náklady, na jejichž úhradu má nárok proti žalovaným coby neúspěšným účastníkům, tyto náklady jsou dány součtem odměn přiznaných a vyplacených znalci (21 684 Kč + 3 630 Kč), při zohlednění záloh zaplacených účastníky na zpracování znaleckého posudku (2 x 7 000 Kč). O konkrétní výši těchto nákladů a lhůtě k jejich zaplacení pak bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.