7 C 157/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 c) Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 d) Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 3/0 všichni zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení částky 1 022 616 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 153 406 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 23. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 101 703 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 23. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) částku 27 555 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 23. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci d) částku 53 406 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 23. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. V části, v níž se žalobkyně a) domáhala zaplacení dalších 106 233 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 6. 2024 do zaplacení, žalobce b) zaplacení dalších 67 847 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 6. 2024 do zaplacení, žalobkyně c) zaplacení dalších 306 233 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 6. 2024 do zaplacení a žalobce d) zaplacení dalších 206 233 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 6. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení ve výši 14 955, 60 Kč, žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 14 955, 60 Kč, žalobkyni c) náhradu nákladů řízení ve výši 14 955, 60 Kč a žalobci d) náhradu nákladů řízení ve výši 14 955, 60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek z podané žaloby ve výši 3 361 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

1. Žalobou došlou soudu dne 9. 8. 2024 se žalobci domáhali na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnili následujícími právně významnými skutkovými tvrzeními. Dne 20. 7. 2023 došlo k úmrtí , jméno FO, , a to v souvislosti s dopravní nehodou v katastru obce , adresa, . Nehoda byla způsobena s , jméno FO, , nar. , datum, , za což byl jmenovaný uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti Okresním soudem v , adresa, , rozsudkem ze dne 4. 4. 2024 ve věci sp.zn. , spisová značka, . Žalobkyně a) žalobkyně c) a žalobce d) jsou vnoučaty zesnulé , jméno FO, , žalobce b) byl jejím zetěm. Žalovaná je pojistitelem vozidla, s nímž byla způsobena dopravní nehoda, při níž , jméno FO, zemřela. Žalovaná uhradila žalobcům část jejich nároku na nemajetkovou újmu, a to žalobkyni a) a žalobci d) částku ve výši 296 594 Kč, žalobci b) částku ve výši 148 297 Kč a žalobkyni c) částku ve výši 222 445 Kč. Tyto částky však nedosahují výše nemajetkové újmy, resp. plně nevyvažují prožité duševní útrapy žalobců, které jím byly smrtí jejich příbuzné způsobeny, neboť nezohledňují vysokou intenzitu vztahů mezi žalobci a zemřelou. K tvrzenému intenzivním vztahu se zemřelou uvedli, že jejich styky v rámci rodiny byly velice intenzivní, rodina se navštěvovala při společných akcích typu Vánoce, narozeninové oslavy, Velikonoce a podobně. Všichni žalobci měli se zemřelou natolik intenzivní vztah, že se jich její smrt velice dotkla, vyvolala v nich smutek nad odchodem jedné z nejmilovanějších osob jejich života a se ztrátou milované osoby se vyrovnávali velice těžce.

2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná tak, že nároky uplatněné žalobou neuznává. Namítla, že argumentace žalobců je v rovině tvrzení a poukázala na to, že žalobcům vyplatila částky uvedené v žalobě, které považuje za dostatečně vyvažující jejich duševní útrapy nad ztrátou milované osoby.

3. Soud věc projednal a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

4. Předně soud konstatuje, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná je jako pojistitel vozidla, s nímž byla způsobena dopravní nehoda, v jejímž důsledku došlo ke smrti , jméno FO, , pasivně legitimována k uplatnění nároku žalobců. Mezi účastníky bylo sporu pouze potud, zda částka vyplacená žalovanou žalobcům z titulu náhrady nemajetkové újmy, resp. duševních útrap, způsobených usmrcením blízké osoby, byla vyplacena v dostatečné výši. Dále bylo mezi účastníky nesporným, že viník nehody se žalobcům omluvil a ze svého jim zaplatil 30 000 Kč.

5. Z obžaloby na č.l. 4 spisu a rozsudku Okresního soudu v , adresa, na č.l. 32 spisu soud zjistil, že , jméno FO, , nar. , datum, dne 20. 7. 2023 v době kolem 8:50 hodin v obci , adresa, způsobil dopravní nehodu, při níž došlo k usmrcení , jméno FO, . Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 18 měsíců a byl mu uložen zákaz řízení motorových vozidel.

6. Z rodného listu žalobkyně a) na č.l. 7 soud zjistil, že je dcerou , jméno FO, , rozené , jméno FO, , a tato je dcerou zemřelé , jméno FO, , jak vyplývá z oddacího listu na č.l.

8. Současně z tohoto oddacího listu soud zjistil, že žalobce b) je manželem , jméno FO, , dcery zemřelé, tedy žalobce b) je zetěm zemřelé , jméno FO, .

7. Pokud jde o vztahy žalobkyně c) a žalobce d) k zemřelé , jméno FO, , mezi účastníky nebylo sporu o tom, že jde o vnučku a vnuka zemřelé , jméno FO, , to vyplynulo i z výslechu slyšené svědkyně (viz. níže).

8. Ze sdělení výše pojistného plnění na č.l. 13 – 16 spisu soud zjistil, že žalovaná po přešetření pojistné události vyplatila žalobcům částky shora uvedené, tj. žalobkyni a) a žalobci d) částku ve výši 296 594 Kč, žalobci b) částku ve výši 148 297 Kč a žalobkyni c) částku ve výši 222 445 Kč. Vyplacení těchto částek účastníci učinili při jednání soudu nesporným.

9. Z předžalobních výzev na č.l. 17-20 spisu soud zjistil, že žalobci prostřednictvím svého zástupce uplatnili nárok na doplacení částek, jichž se domáhají žalobou, když částky vyplacené žalovanou shledali nedostatečnými a současně pak účastníci při jednání učinili nesporým, že tyto nároky byly uplatněny u žalované v den uvedený v citovaných výzvách.

10. Z oznámení o likvidaci škodní události na č.l. 21 soud zjistil, že žalovaná setrvala na svých závěrech, a i nadále považovala vyplacené částky za dostačující a v souladu se zásadami slušnosti.

11. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že žalobkyně a), žalobkyně c) a žalobce d) jsou vnoučaty zemřelé , jméno FO, , žalobce b) je jejím zetěm. Svědkyně byla dcerou zemřelé , jméno FO, . Vztahy v rodině popsala jako dobré, rodina se navštěvuje při významnějších příležitostech jako svátky, narozeniny, Vánoce atd., jednotliví členové rodiny bydlí pár kilometrů od sebe. K zemřelé pak uvedla, že jí pravidelně navštěvovala, nakupovala jí a pomáhala jí. Zemřelá měla běžné zdravotní komplikace, před několika lety jí udělali tzv. „vývod“, od té doby vyžadovala intenzivnější péči, rovněž byla zemřelá na operaci srdce. Pokud jde o vztah žalobců se zemřelou, svědkyně uvedla, že žalobkyně a) byla se zemřelou v kontaktu velice často, často za babičkou chodila, asi 2× v týdnu. Jinak vztahy mezi žalobci a zemřelou svými slovy k dotazu soudu popsat nechtěla. Teprve k dotazu právního zástupce žalobců doplnila, že žalobkyně a) byla u babičky v nemocnici velmi často, asi tak každý druhý den. Manžel, to je žalobce b) se střídal s žalobcem c) při návštěvách v nemocnici, tito žalobci tam chodili se svědkyní, protože ona byla u zemřelé každý den. Žalobkyně c) byla v Anglii. Vztahy mezi žalobci a zemřelou byly historicky dobré, neboť bydleli blízko sebe, navštěvovali se. Poté co babička zemřela, žalobkyně a) se zavřela do sebe, nekomunikovala se svědkyní, brečela, zavírala se v pokoji, nechtěla s nikým komunikovat, ani žalobce b) a žalobce d) nechtěli po smrti zemřelé příliš komunikovat, smrt babičky je ranila. Žalobkyně c) brala zemřelou jako svou maminku, protože se svou biologickou matkou neměla dobré vztahy.

12. Z účastnického výslechu žalobkyně a) soud zjistil, že studovala gymnázium kousek od bytu zemřelé, a proto ji navštěvovala velmi často, a to podle toho, jak měla výuku. Se zemřelou často mluvili o jejích zážitcích, životních zkušenostech a rovněž i o zážitcích a životních zkušenostech žalobkyně. Zemřelá tu vždy byla pro žalobkyni k dispozici, byla jí vzorem. Vzorem jí byla tím, jak se stavěla k životu, že nic nevzdávala, že všechno brala s nadhledem i přesto, co všechno zažila. Měli dobrý vztah, byla to její jediná babička. Žalobkyně do poslední chvíle doufala, že se z toho babička dostane. Když pak viděla babičku v nemocnici, byla z toho dost rozhozená, nechtěla moc komunikovat, chtěla se s tím smířit sama. Dále soud z její výpovědi zjistil, že nehoda, při které babička zemřela, se stala na přechodu kousek od gymnázia, které žalobkyně navštěvuje. Po smrti babičky sice nemusela vyhledat pomoc odborníka, protože to chtěla zvládnout sama, ale dost jí to sebralo. Babičku navštěvovala po škole asi 2× do týdne, volali si, jezdila k nim na víkendy, vídali se při rodinných oslavách. Návštěvy babičky po škole trvaly tak 1 – 3 hodiny. Poté, co se babičce stala nehoda, žalobkyně jí v nemocnici navštěvovala asi 3× až 4× do týdne.

13. Z účastnického výslechu žalobce b) soud zjistil, že se zemřelou měl dobrý vztah, když začal se svědkyní , jméno FO, chodit, zemřelá se o něj starala jako o vlastního, tím svědek myslel, že mu vařila jídlo. Vycházeli si vstříc, zemřelou znal asi 30 let. Vozíval zemřelou do lázní, na hroby, pomáhal jí na zahradě. To, že maminka zemřela, se ho dost dotklo. Více k tomu nedodal. Ke kontaktům se zemřelou uvedl, že se stýkali asi tak 2× týdně, podle toho, co po něm zemřelá chtěla. V nemocnici zemřelou navštěvoval ob den, jinak se vídali při rodinných oslavách.

14. Z účastnického výslechu žalobkyně c) , Jméno zainteresované osoby 2/0, soud zjistil, že když byla malá, trávila se zemřelou hodně času, protože se svou biologickou mámou nemá dobré vztahy. Babička jí hodně pomáhala, strávili spolu hodně času na zahradě. Když odjela pracovně do Anglie, do Čech se vracela jednou za rok na 1 týden. Jinak si se zemřelou volali přes aplikaci Messenger, když se to stalo, máma jí psala, že má zavolat, to už věděla, že něco je špatně. Když se to stalo, nemohla přijet z Anglie, kde dělala manažerku v restauraci, protože nedostala volno. Pak musela z práce odejít, protože nemohla pracovat. Když byla žalobkyně zpět v České republice vždy na 1 týden, trávila se zemřelou prakticky všechen čas, bydlela ale u své matky, která bydlela hned vedle. Byl pro ní šok, že nehodu babička nepřežila. Se zemřelou komunikovala přes aplikaci Messenger, zemřelá za tím účelem chodila k biologické matce žalobkyně, nebo ona chodila k zemřelé, takto si telefonovali každý třetí nebo čtvrtý den. V souvislosti se smrtí zemřelé nemusela žalobkyně vyhledat pomoc.

15. Z účastnického výslechu žalobce d) soud zjistil, že zemřelá ho v podstatě vychovávala, za to jí vděčí. Babička pro něj byla vzorem, neví, co víc by k tomu měl říct. Když po nehodě přijel do nemocnice, první pohled na babičku nebyl úplně dobrý. On to má postavený jinak, není zvyklý projevovat emoce. S babičkou se navštěvovali skoro pořád, asi 2× až 3× týdně, záleželo na tom, co babička potřebovala. Byl u ní schopný být do 10 minut. Babičku v nemocnici navštěvoval obden. Střídali se s žalobcem b), návštěvy v nemocnici byly frustrující. Babičku měl jako vzor, její smrt je pro něj velká ztráta, pociťuje smutek, prázdnotu, protože už se o babičku nemůže opřít.

16. Další dokazování soud neprováděl, neboť důkazní návrh na výslech svědkyně , jméno FO, vzali žalobci při jednání soudu zpět a na jeho provedení netrvali.

17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 20. 7. 2023 byla , jméno FO, , nar. , datum, , způsobena dopravní nehoda v katastru obce , adresa, , při níž došlo k usmrcení , jméno FO, , nar. , datum, , která byla babičkou žalobců a), c) a d) a tchýní žalobce b). Viník dopravní nehody byl odsouzen citovaným rozsudkem Okresního soudu v , adresa, , proti němu se ani neodvolal. Za způsobení nehody a smrti , jméno FO, se viník dopravní nehody žalobcům omluvil, a ze svého jim vyplatil 30 000 Kč. Viník nehody měl pojištění z provozu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované. Vztahy mezi žalobci a zemřelou byly v zásadě dobré, soud však uzavřel, že vyšší intenzity dosahovaly jen u některých žalobců. Nejintenzivnější vztahy se zemřelou soud shledal na straně žalobkyně a), které soud v rámci její výpovědi bezezbytku uvěřil, že babičku milovala, a to zejm. z toho, že jí pravidelně navštěvovala, osobně si s ní povídala, řešila s ní životní zážitky a zkušenosti. Soud neshledal nejmenší pochybnosti o věrohodnosti a autentičnosti výpovědi této žalobkyně. Zjištěnou skutečností, která zvyšuje její duševní útrapy pak je, že přechod, na němž její babičce byla způsobena smrtelná zranění, jímž následně podlehla, je v blízké vzdálenosti jí navštěvované střední školy. Intenzivnější, byť ne natolik jako u žalobkyně a), soud shledal i vztahy žalobce d) se zemřelou. I zde soud vycházel z bezprostředního vnímání účastníka při jeho výslechu a přihlédl k tomu, že žalobce je mužem, kdy je obecně známo, že muži nemusí vždy dávat najevo své emoce, jakkoliv je niterně mohou velmi intenzivně zraňovat. Pokud jde o žalobce b) a c), zde soud intenzitu vztahů se zemřelou shledal podstatně méně intenzivní. Žalobce b) v rámci svého výslechu soud nepřesvědčil o vyšší intenzitě vztahů se zemřelou, jež by přesahovaly běžnou míru vztahu tchýně – zeť, jakkoliv soud uzavírá, že je zjevné, že vztahy mezi nimi byly korektní, standardní. Pokud jde o žalobkyní c), zde soud neuvěřil deklarované intenzitě vztahů. V závěru soudu se významně projevilo zejm. to, že žalobkyně c), ač věděla, co se zemřelé stalo, a nutně musela vnímat vážnost situace vzhledem k jejímu věku a povaze zranění, přesto nepřijela zpět do České republiky, aby zemřelou v jejím boji se zraněními pomohla, psychicky ji podpořila, popř. se s ní mohla rozloučit, strávit s ní poslední dny jejího života, když měli mít natolik intenzivní vztahy, jak tato žalobkyně deklarovala v rámci svého výslechu. Soud neuvěřil tomu, že si žalobkyně c) nemohla vzít v takto naléhavé situaci několik dní volna, kdy takovou situaci musí lidsky pochopit každý zaměstnavatel. Soud ani příliš neuvěřil žalobkyni c) potud, že se zemřelou si telefonovala několikrát do týdne přes aplikaci messenger, kdy zemřelá tuto aplikaci zjevně neovládala, a způsob přenášení telefonů z domu do domu se jeví soudu krajně komplikovaným při vědomí toho, že žalobkyně c) zemřelou po nehodě ani nenavštívila. Shodně tak soud neuvěřil žalobkyni c) ani potud, kdy zemřelou vykreslila jako svou druhou matku z důvodu, že se svou biologickou matkou neměla dobré vztahy, přesto u ní při svých návratech do ČR bydlela a zemřelou chodila „pouze“ navštěvovat. Výpověď žalobkyně c) byla z pohledu soudu rozporuplná a nepřesvědčivá, jakkoliv jako jediná ze žalobců při své výpovědi místy plakala. Jakkoliv byli žalobci poučeni soudem, že neunáší důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o mimořádně intenzivních vztazích se zemřelou, k tomuto procesnímu poučení žádné další důkazní návrhy nevznesli.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

19. Podle § 6 odst. 2 písm. a) OdpVoz nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

20. Podle § 9 odst. 1 věty první OdpVoz poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

21. Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

22. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

23. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

24. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

25. Podle § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odstavec 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odstavec 2).

26. Předně má soud za to, že škůdce zavinil dopravní nehodu, při níž zesnulá zemřela, a vnikla mu tak povinnost nahradit žalobcům nemajetkovou újmu podle § 2959 o. z. za duševní útrapy. Této nemajetkového újmy se žalobci mohou domáhat na žalované (§ 9 odst. 1 OdpVoz). Soud se proto zabýval výší této újmy, neboť ve stejné výši vznikla žalované povinnost žalobcům zaplatit pojistné plnění, když žalobci tvrdili, že žalovanou poskytnuté plnění dostatečně nevyvažuje jejich dušení útrapy způsobené smrtí žalované.1) Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení NS ČR ze dne 19. 9. 2018 ve věci sp.zn. 25 Cdo 894/2018-239) se podává, že při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. Požadavek srovnání výše náhrad přiznaných v některých případech zásahů do práva na čest, důstojnost, popřípadě soukromí veřejně známých osob ze strany informačních médií a v případech jiných zásahů do osobnostních práv nelze mechanicky vykládat tak, že by náhrada za usmrcení osoby blízké měla být vždy vyšší než náhrada za zásah do jiných osobnostních práv. Za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného… základní částka by měla být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků.

27. Soud se zabýval vyčíslením náhrady za duševní útrapy žalobců, které jim byly způsobeny smrtí zesnulé. Podle údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem průměrná mzda za rok 2022 činila 40 353 Kč. Základní částka judikovaná Nejvyšším soudem tak pro tento případ (tj. úmrtí nastalé v roce 2023) činí 807 060 Kč. Takto nastavená základní částka je východiskem k další úvaze soudu o výši náhrady.

28. V poměrech projednávané věci soud zohlednil všechna objektivní kritéria pro stanovení výše náhrady za duševní útrapy, vycházeje přitom z principu proporcionality, tj. vzal v úvahu i částky přiznané v jiných řízeních. Soud dále zohlednil okolnosti jak na straně pozůstalých, tak i na straně škůdce (viz níže).

29. U kritériích odvozených od osoby škůdce, která odůvodňovala snížení náhrady, vzal soud v potaz věk škůdce (78 let) a dále to, že se vzdal práva podat odvolání proti rozsudku, kterým byl za způsobenou nehodu odsouzen, čímž má soud za to, že svůj trest přijal a projevil tak potřebnou sebereflexi. Současně pak soud zohlednil i skutečnost, že se škůdce žalobcům za způsobenou smrt zemřelé omluvil a ze svého jim zaplatil 30 000 Kč. I to pak explicitně vyjadřuje postoj škůdce, který si zjevně uvědomil následky svého pochybení a upřímně jich litoval. Shora zmíněné a prokázané skutečnosti na straně škůdce jsou pak podle názoru soudu způsobilé významnou měrou přispět ke snížení duševních útrap na straně žalobců.

30. Na straně pozůstalých, tedy žalobců, pak soud zohlednil skutečnost, že zemřelá byla vyššího věku (v době smrti 85 let), měla zdravotní obtíže (tzv. vývod) a byla po operaci srdce, měla tedy neběžné zdravotní obtíže úměrně svému věku. Tyto skutečnosti pak soud zohlednil pro korekci částky odškodnění směrem dolů.

31. Pokud jde o intenzitu vztahů, tu soud v nejvyšší míře shledal na straně žalobkyně a), jak uvedeno shora. Žalobkyně a) svou babičku velmi milovala, často se navštěvovaly, povídaly si, ztráta babičky žalobkyni a) velice zasáhla, jakkoliv se s tím snažila vyrovnat sama. Soud žalobkyni a) bez jakýchkoliv pochybností uvěřil její vztah k zemřelé, který naprosto přesahuje běžný rámec vztahu 78-mi letého seniora a 18-ti letého mladého člověka. Na podkladě uvedených úvah proto soud žalobkyni a) přiznal, nad rámec žalovanou již vyplaceného plnění, částku ve výši 153 406 Kč, kdy souhrnně tak budou duševní útrapy žalobkyně a) způsobené smrtí zemřelé odčiněny částkou 450 000 Kč, což odpovídá více než 11-ti násobku základní částky, kdy taková částka se soudu, v případě žalobkyně a), jeví jako souladná se zásadami slušnosti.

32. V případě žalobce b) vzal soud v potaz, že tento v rámci svého účastnického výslechu nepopsal nijak intenzivní vztahy, které by přesahovaly běžný rámec vztahu zeť – tchýně. Uvedl, že se zemřelou si vycházeli vstříc, občas ji někam dovezl, spíše jí pomáhal jako staršímu člověku, což je jistě záslužné, nicméně to není podle názoru soudu způsobilé k úvahám směrem k navýšení částky vytrpěných duševních útrap s ohledem na mimořádnou intenzitu vztahů. Žalobce b) při svém výslechu ani neprojevil jakékoliv emoce, jakkoliv soud chápe, že někteří muži nemusí své emoce projevovat navenek. Soud zohlednil i povahu vzájemného vztahu se zemřelou, tedy zeť – tchyně. Na podkladě uvedených úvah proto soud žalobci b) přiznal, nad rámec žalovanou již vyplaceného plnění, částku ve výši 101 703 Kč, kdy souhrnně tak budou duševní útrapy žalobce b) způsobené smrtí zemřelé odčiněny částkou 250 000 Kč, což odpovídá 6,2 násobku základní částky, kdy taková částka se soudu, v případě žalobce b), jeví jako souladná se zásadami slušnosti.

33. V případě žalobkyně c) soud velmi negativně hodnotí skutečnost, že jakkoliv věděla (musela vědět) o špatném zdravotním stavu zemřelé, a jejím balancování na hranici života a smrti, tuto v posledních dnech jejího života nenavštívila, vzdor tomu, jak u soudu líčila jejich blízké vztahy a že zemřelá byla pro ni v podstatě druhou matkou, a to proto, že se svou biologickou matkou neměla dobré vztahy, což vzápětí vyvrátila tím, že při svých návratech do ČR bydlela u své biologické matky a k zemřelé jen docházela. V zásadě ani z úst žalobkyně nezaznělo ničeho zásadního, co by soud přesvědčilo o velmi intenzivních vztazích žalobkyně c) a zemřelé. Na podkladě uvedených úvah proto soud žalobkyni c) přiznal, nad rámec žalovanou již vyplaceného plnění, částku ve výši 27 555 Kč, kdy souhrnně tak budou duševní útrapy žalobkyně c) způsobené smrtí zemřelé odčiněny částkou 250 000 Kč, což odpovídá 6,2 násobku základní částky, kdy taková částka se soudu, v případě žalobkyně c), jeví jako souladná se zásadami slušnosti.

34. V případě žalobce d) pak soud shledal vylíčení jeho vztahů se zemřelou jako přesvědčivé, zemřelá byla jeho babičkou, která jej v podstatě vychovala, a tedy její smrt se ho musela nutně dotknout. Jakkoliv styky se zemřelou nebyly shledány soudem natolik intenzivní jako v případě žalobkyně a), soud nemá důvod pochybovat o jeho úzkém vztahu k zemřelé. Ve prospěch tohoto závěru pak jednoznačně svědčí i jeho častá přítomnost v nemocnici v posledních chvílích života zemřelé. Soud uvěřil žalobci d), že nečekaná ztráta babičky ho zasáhla. Na podkladě uvedených úvah proto soud žalobci d) přiznal, nad rámec žalovanou již vyplaceného plnění, částku ve výši 53 406 Kč, kdy souhrnně tak budou duševní útrapy žalobce d) způsobené smrtí zemřelé odčiněny částkou 350 000 Kč, což odpovídá 8,67 násobku základní částky, kdy taková částka se soudu, v případě žalobce d), jeví jako souladná se zásadami slušnosti.

35. Z předložených listin je pak zřejmé, že žalovaná ukončila šetření pojistné události v případě všech žalobců nejpozději ke dni 30. 5. 2023 (sdělení o výši pojistného byla datována dny 16. 4. 2024, 29. 5. 2024 a 30. 5. 2024), když žalobce neuspokojila v rozsahu, na něž měli žalobci nárok, a to ani k předžalobním výzvám, které byly žalované doručeny dne 7. 6. 2024. Ode dne následujícího po tomto dni je žalovaná v prodlení se zaplacení částek, na něž podle tohoto rozsudku mají žalobci právo. Žalobci žádali úrok z prodlení od 23. 6. 2024, proto soud nárok na úrok z prodlení žalobcům od tohoto data přiznal, a to z přiznaných částek, neboť na úrok z prodlení mají žalobci nárok podle ust. § 1970 o.z. a to ve výši dané nařízením vlády 351/2013 Sb.

36. V části žaloby, v níž žalobci požadované částky převyšovaly částky přiznané žalobcům ve výrocích I. – IV. tohoto rozsudku pak soud výrokem V. tohoto rozsudku uplatněné nároky žalobců zamítl.

37. O náhradě nákladů rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení úspěšní jen z části, avšak rozhodnutí ve věci záviselo na úvaze soudu, plnou náhradu nákladů řízení. Tyto sestávají v případě každého z žalobců v náhradě nákladů právního zastoupení z tarifní hodnoty podle ust. § 9 odst. 4) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen a.t.) ve výši 50 000 Kč, a to za 5 úkonů právní služby podle § 11 a.t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na jednání ve věci, účast na vyhlášení rozsudku - ½ úkon) ve výši 3 100 Kč za celý úkon podle ust. § 7 a.t., a dále paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 13 a.t. ve výši 300 Kč za úkon, přičemž na každého z žalobců připadá na náhradě nákladů řízení částka 15 450 Kč, tuto částku je potřeba ponížit o 20% podle ust. § 12 odst. 4 a.t., neboť žalobci byli zastoupení týmž advokátem, který ve věci činil společné úkony (viz. např. z podstatné části identický text předžalobní výzvy za všechny žalobce, společná žaloba atp.), tedy na každého z žalobců připadá částka 12 360 Kč a tuto je potřeba navýšit o 21 % DPH, výsledná náhrada nákladů pro každého z žalobců tak činí částku 14 955, 60 Kč vč. DPH a tuto částku soud každému ze žalobců na náhradě nákladů řízení přiznal.

38. V poměrech projednávané věci byli žalobci osvobozeni od placení soudního poplatku. Jelikož byli žalobci úspěšní v rozsahu 336 070 Kč, soud uložil žalované v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zaplatit soudní poplatek ve výši uvedené ve výroku VII. podle položky 3 písm. b) přílohy k tomuto zákonu, kdy za návrh na zahájení občanského soudního řízení s návrhem na náhradu nemajetkové újmy v penězích v částce vyšší než 200 000 Kč činí soudní poplatek 1 % z této částky. Výše poplatkové povinnosti tak činí 3 361 Kč.

39. Lhůtu k plnění soud stanovil podle ust. § 160 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů řízení pak podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.