7 C 160/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, umístěný v domě č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici v , adresa, a vyklizený jej předat žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 890 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu ne 14. 10. 2022 se žalobce domáhal na žalovaném vyklizení jednotky označené ve výroku I. tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem dotčené bytové jednotky, a že žalovaný dotčenou bytovou jednotku obývá, respektive užívá, a to aniž by k takovému užívání měl jakýkoliv právní titul. Žalobce žalovaného několikrát vyzýval, aby sdělil, na základě čeho dotčenou bytovou jednotku obývá, ten však žádný užívací titul nepředložil. Žalobce proto žalovaného vyzval k vyklizení dotčené bytové jednotky a jejímu předání, a to v předžalobní výzvě zaslané dne 5. 9. 2022 mailem a následně dne 19. 9. 2022 i poštou.

2. K podané žalobě se vyjádřil žalovaný podáním ze dne 12. 11. 2022. V něm uvedl že žalobce se v rozporu s dobrými mravy a lživými tvrzeními snaží ovlivnit soud v neoprávněný prospěch zločinného spolčení. Dále uvedl že v katastru nemovitostí jsou uvedeny nesprávné údaje o vlastnících bytů, které vznikly podvodem zločinného spolčení. Dále poukázal na motiv neoprávněného obohacování nejen na úkor jeho rodiny, ale zejména drzé okradení a stále trvající okrádání státu. Závěrem svého vyjádření potom navrhl, aby žaloba žalobce byla v celém rozsahu jako nedůvodná odmítnuta, a celá záležitost předána orgánům činným v trestním řízení, zejména ministerstvu vnitra, financí a spravedlnosti.

3. Ve vyjádření ze dne 4. 4. 2023 následně žalovaný svou procesní obranu doplnil, že v předmětné bytové jednotce bydlí ze zákona od 17. 10. 2003, kdy uzavřel se svojí manželkou , jméno FO, právoplatný sňatek na Úřadu městské části , adresa, . Výhradní vlastnictví k bytové jednotce mu pak vzniklo úmrtím jeho manželky , jméno FO, . Uvedl že v dotčené bytové jednotce bydlí sám. Dále vyjádřil předpoklad, že orgány činné v trestním řízení jednou celou věc uzavřou, pachatele předvedou před soud, a následně budou muset radní , adresa, revokovat trestuhodné diskriminační privatizační rozhodnutí, na jehož základě jeho manželka nebyla uvedena do katastru nemovitostí jako vlastník dotčené bytové jednotky.

4. Při jednání soudu dne 27. 9. 2023 žalovaný svou obranu doplnil, že má zájem předmětné bytové jednotce bydlet i nadále, uvedl že za bydlení platí a že ničeho nedluží. Dále uvedl, že vlastní byt v , Anonymizováno, , který v současné době užívá jeho vnuk. Dále po sdělení předběžných závěrů soudu uvedl, že nájemní smlouvu na dotčený byt uzavírat nebude, protože v bytě bydlí oprávněně a doplnil že na zločinné spolčení navrhující straně dával podnět k trestnímu stíhání na státní zastupitelství.

5. V návaznosti na jednání soudu doplnil žalobce svá tvrzení podáním ze dne 20. 10. 2023. V tomto podání vylíčil historické souvislosti užívání předmětné bytové jednotky, kdy uvedl, že manželka žalovaného , jméno FO, odmítla vstoupit do bytového družstva žalobce, a uvedla, že o členství v bytovém družstvu žalovaného nemá zájem, ani nepodepsala nájemní smlouvu na dotčenou bytovou jednotku, přesto jí s žalovaným nadále užívala bez právního důvodu. Vztahy s nimi byly problematické a po smrti , jméno FO, bytovou jednotku i nadále užíval žalovaný, a to bez právního důvodu, přičemž z počátku sice platil předepsané úhrady spojené s užíváním předmětné bytové jednotky, následně však platby nehradil v předepsaných výších. Dále poukázal na to, že žalovaný je pro celý dům problematickou osobou, kdy uřízl stoupačky topení v koupelně, čímž přerušil dodávku tepla v jedné části topného okruhu v domě a odmítá tento závadový stav odstranit, resp. vpustit kohokoliv do bytové jednotky, aby mohlo dojít k nápravě. Dále poukázal na to, že žalovaný vlastní jiný byt, do kterého se může nastěhovat. Z uvedených důvodu má proto za to, že vyklizení žalovaného nemůže ani odporovat dobrým mravům.

6. Soud věc projednal při jednání dne 7. 2. 2024, kdy na základě provedených důkazů dospěl k dále uvedeným skutkovým zjištěním.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, soud zjistil, že žalobce je vlastníkem dotčené bytové jednotky v domě č.p. , Anonymizováno, .

8. Z předžalobní výzvy ze dne 5.9.2022 soud zjistil, že touto výzvou žalobce vyzval žalovaného, aby vyklidil předmětnou bytovou jednotku a následně ji předal žalobci dne 25.9.2022 v 10:00 hod. Z podací stvrzenky , právnická osoba, soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 5.9.20229. Ze zápisu z členské schůze žalovaného ze dne 8.2.1996 soud zjistil, že manželka žalovaného k datu konání členské schůze nepodepsala nájemní smlouvu, a to ani přes doporučeně zaslanou výzvu, že musí uzavřít smlouvou s novým majitelem domu, jinak bude byt užívat bez právního titulu.

10. Ze zápisů z členské schůze žalovaného ze dnů 27. 5. 1998, 8. 4. 1999 28. 11. 1999 soud zjistil, že manželka žalovaného byla problematickým uživatelem dotčeného bytu a neplatila předepsané platby za dalšího člena společné domácnosti, resp. uživatele dotčeného bytu, kterým byl žalovaný.

11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14.5.2012, č.j. , spisová značka, , v právní moci dne 18.2.2013 soud zjistil, že tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba manželky žalovaného proti žalobkyni na zdržení se diskriminačního jednání a přijetí manželky žalovaného za právoplatnou členku družstva žalobce. Své rozhodnutí v této věci založil soud na zjištění, že žalovaný byl zapsán do obchodního rejstříku dne 11.5.1994, kdy manželka žalovaného měla možnost se účastnit ustavující schůze družstva a stát se jeho členkou za podmínek, jako ostatní zakládající členové družstva, této možnosti se dobrovolně vzdala, když nesplnila podmínky a výslovně odmítla zaplatit členský vklad.

12. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.1.2013, č.j. , spisová značka, soud zjistil, že tímto rozsudkem byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14.5.2012, č.j. , spisová značka, .

13. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20.9.2018, č.j. , spisová značka, soud zjistil, že tímto usnesením bylo žalovanému potvrzeno nabytí dědictví po jeho manželce , jméno FO, , kdy obvyklá hodnota pozůstalosti je stanovena částkou 1 890 880 Kč, předmětem pozůstalosti však nejsou žádná práva, která by se vztahovala k dotčené bytové jednotce.

14. Ze sumární analýzy plateb za období od 2017 do 2023 soud zjistil, že žalovaný od roku 2019 neplatil úhrady za užívání dotčené bytové jednotky v předepsané výši, když v roce 2019 namísto předepsaných 15 363 Kč hradil pouze 12 363 Kč, přičemž tuto částku následně snížil na 10 000 Kč v červenci a srpnu 2020 a v období 9 – 12/2020 dokonce na 100 Kč a následně od května 2021 hradil pouze 7 500 Kč.

15. Další dokazování soud neprováděl, neboť pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, přičemž další důkazní návrhy žalovaného navržené při jednání dne 7.2.2024 zamítl pro nadbytečnost, neboť šlo o důkazy, které posléze vyústily k podání žaloby manželkou žalovaného, o níž bylo vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , spisová značka, , v tomto směru bylo dokazování provedeno (viz. shora).

16. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce, který je bytovým družstvem, je vlastníkem dotčené bytové jednotky. Žalovaný dotčenou bytovou jednotku užívá dlouhodobě, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by měl k dotčené bytové jednotce jakýkoliv právní titul, který by jej k jejímu užívání opravňoval. Žalovaný ostatně ani žádný takový právní titul k užívání předmětné jednotky netvrdil, a to ani k poučení soudu podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř., kdy k tomuto poučení sice uvedl, že jeho zesnulá manželka měla o byt zájem a měla několik možností, jak jej získat, a to jednak vstoupit do družstva, byt koupit nebo koupit dům, k ničemu z toho však nedošlo. Přitom provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaná odmítla do družstva žalovaného vstoupit ze své vlastní vůle, aniž by přitom byla jakkoli diskriminována. Ani manželka žalovaného proto ke dni své smrti nedisponovala, resp. nemohla disponovat, platným užívacím právním titulem k dotčenému družstevnímu bytu, který by pro případ mohl přejít na žalovaného jako jejího manžela. Ani s ohledem na korektiv dobrých mravů nebylo v řízení zjištěno ničeho, co by vedlo k závěru, že vyklizení žalovaného by mělo být s korektivem dobrých mravů v rozporu. Žalovaný v souvislosti s užíváním bytu neplatí ani předepsané platby, plynutím času platby předepsané žalobcem dokonce snižoval. Vyklizením nebude ohrožena ani bytová potřeba žalovaného, neboť jak bylo zjištěno z tvrzení samotného žalovaného, tento má možnost bydlení v jiném bytě v , adresa, , který má v osobním vlastnictví, jak potvrdil při jednání soudu dne 27.9.2023.

17. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

18. Podle ust. § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, že vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

19. Podle ust. § 2238 o.z. platí, že užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou.

20. Podle ust. § 2279 odst. 1 o.z. platí, že zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud pronajímatel souhlasil s přechodem nájmu na tuto osobu.

21. Podle ust. § 2 odst. 3 o. z. platí, že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

22. Soud na základě citovaných ustanovení zákona dospěl k následujícím právním závěrům. Žalovanému nemůže svědčit užívací právo k dotčené bytové jednotce již jen z toho důvodu, že toto nesvědčilo ani jeho zesnulé manželce, což bylo prokázáno provedeným dokazováním. I kdyby takové právo manželce žalovaného svědčilo, co prokázáno nebylo, pak by nájem na žalovaného mohl přejít pouze v případě, že by tento nevlastnil jiný byt. Tuto podmínku uvedenou v ust. § 2279 o.z. však žalovaný nesplňuje a nesplňoval. Soud se současně zabýval i posouzením toho, zda žalovanému nemohl vzniknout tzv. faktický nájem bytu podle ust. § 2238 o.z., přičemž dospěl k tomu, že tomu tak není. Toto ustanovení dopadá zejména na případy, kdy nájemní smlouva je z určitého důvodu neplatná či nicotná (např. absolutní neplatnost ústně uzavřené nájemní smlouvy uzavřené před 1.1.2014 z důvodu nedostatku formy, nicotnost pro neurčitost apod.), nebo b) nájemce není schopen prokázat existenci nájemní smlouvy (písemné vyhotovení smlouvy ztratil, smlouvu uzavřel ústně) a vlastník bytu se domáhá jeho vyklizení s odůvodněním, že byt je užíván právního důvodu. Takové okolnosti na straně žalovaného však nebyly ani tvrzeny, tím méně prokázány. Nadto je nutno připomenout, že institut faktického nájmu připadá v úvahu především v případě tzv. „poctivého nájemce“, přičemž okolnostmi, které mohou svědčit pro závěr o existenci dobré víry „poctivého nájemce“, jsou zpravidla okolnostmi týkající se právního důvodu nabytí práva a svědčící o poctivosti nabytí. Ani takové okolnosti nebyly ze strany žalovaného tvrzeny, natož pak prokazovány. Na základě právě uvedeného pak soud dospěl k závěru, že žalovanému nesvědčí, resp. nemůže svědčit, ani tzv. fakticky nájem ve smyslu ust. § 2238 o.z., když nehradí ani platby spojené s užíváním dotčeného bytu, resp. nehradí je v předepsaných výších, tudíž mu nemůže svědčit postavení tzv. „poctivého nájemce“. Užívání dotčeného bytu žalovaná tak podle závěrů soudu postrádá jakýkoliv titul. Konečně se pak soud vyklizením žalovaného zabýval i z pohledu korektivu dobrých mravů ve smyslu ust. § 3 odst. 2 o.z., kdy ani v tomto ohled neshledal ničeho podstatného, žalovaný vlastní jiný byt, v němž může uspokojit svou bytovou potřebu, skutečnost, že tento byt v současné době užívá vnuk žalovaného, shledal soud nepodstatnou. S ohledem na to, že soud dospěl k závěru, že žalovanému žádný právní důvod k užívání dotčené bytové jednotky nesvědčí, je pak právem žalobce domáhat se vyklizení dotčeného bytu žalovaným podle ust. § 1042 o.z., neboť užíváním bytu bez právního důvodu žalovaný neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobce. Z uvedených důvodu proto soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 890 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 7. 2. 2024, z částky 750 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 27. 9. 2023, na němž nebylo jednáno o věci samé a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 2. 2024 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč.

24. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako patnáctidenní lhůtu k vyklizení, místo plnění náhrady nákladů soudního řízení pak podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.