7 C 177/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa, dříve ulice a číslo, PSČ obec a číslo zast. titul příjmení, advokátkou, sídlem adresa o zaplacení částky 83 902 Kč a o zaplacení částky 824 497,50 kč

I. Žaloba se žádostí, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 83 902 Kč, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 849 149,50- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 251 155,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce titul anonymizováno.

1. Žalobou došlou soudu dne datum se žalobce domáhal vůči žalované vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu číslo v domě adresa v obec a číslo, ulice a číslo, jehož je výlučným vlastníkem, ale užíván je žalovanou, k úhradě požadoval celkem částku 737 078,50 Kč. Dále požadoval zaplacení částky 15 984 Kč s tím, že účastníci mají v nevypořádaném společném vlastnictví dům adresa ve obec, s vlastnictvím jsou spojeny pravidelné náklady, které hradí výlučně on sám, jedná se o úhradu za vodné, elektřinu a daň z nemovitosti. Celkem jím vynaložené náklady / specifikovány v žalobním podání / činí celkem částku 31 968 Kč, proto vůči žalované mu náleží 1/2 této částky, tj. 15 984 Kč. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu v obec a číslo, ulice ulice žalovanou odůvodnil tak, že právo společného nájmu bytu v době po rozvodu bylo zrušeno rozsudkem zdejšího soudu sp. zn. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum. Následně koupil tento byt do svého výlučného vlastnictví, ale neužívá ho, byt užívá výlučně žalovaná. Žalované se na jeho úkor dostává bezdůvodného obohacení z titulu užívání a hrazení nákladů, které vyčíslil následovně: 1) Do datum byli účastníci společnými nájemci předmětného bytu, náklady spojené s bytem, tj. nájem a služby od právní moci rozsudku o rozvodu dne datum hradil výlučně sám, přestože nemohl byt s ohledem na chování žalované užívat. Z tohoto titulu mu náleží polovina uhrazeného nájmu a služeb za předmětné období ve výši 81 671,50 Kč. 2) Od datum do datum byl výlučným nájemcem tohoto bytu, nadále ho sama užívala žalovaná a na náklady spojené s užíváním nijak neplatila. Proto mu náleží náhrada celého nájmu a spotřebovaných služeb. Výše plateb, které hradil pronajímateli za předmětné období je 35 100 Kč. 3) Od datum má byt ve výlučném vlastnictví, nadále ho sama užívá žalovaná. Proto mu náleží náhrada spočívající v náhradě za bydlení ve výši odpovídající obvyklému nájemnému v dané lokalitě a dále náhrada plateb za spotřebované služby, které nahradil jejich dodavatelům. Obvyklé nájemné v lokalitě je řádově 10 000 Kč měsíčně. Za období do datum z tohoto titulu požaduje za 45 měsíců částku 450 000 Kč. 4) Výše plateb za žalovanou z titulu úhrad SIPO činila za období od anonymizováno do anonymizováno rok celkem částku 21 351 Kč. Výše plateb z titulu úhrad SIPO za rok rok činila celkem 62 328 Kč, za rok rok činila celkem částku 63 988 Kč a za období od anonymizováno do anonymizováno rok celkem částku 23 240 Kč.

2. Soud vydal dne datum elektronický platební rozkaz ve znění žalobního návrhu, proti kterému žalovaná podala včas odpor. V písemném vyjádření uvedla, že nárok uplatněný v žalobě uznáván jen zčásti, a to do výše odpovídající polovině objektivně vzniklých nákladů spojených s bydlením za období tří let od podání žaloby. Na zbylou část pohledávky vznáší námitku promlčení. Dále uvedla, že předmětný byt vyklidí poté, kdy jí žalobce zajistí bytovou náhradu s odkazem na rozhodnutím číslo jednací.

3. Při jednání dne datum žalovaná uvedla, že uznává z uplatněného nároku období tří let před podáním žaloby, tj. před datem datum, za předchozí období je nárok promlčen. Ohledně požadavku podílet se na nákladech spojených s vlastnictvím nemovitosti ve obec uvedla, že tato společná nemovitost již byla prodána, již předtím několik let ji ona sama neužívala.

4. Podáním došlým soudu dne datum žalobce změnil žalobu a po žalované se domáhal úhrady plateb spojených s užíváním bytu, které hradil prostřednictvím SIPO (voda, elektřina, teplo, plyn), a to za rok rok ve výši 62 238 Kč, za rok rok ve výši 63 988 Kč, za rok rok ve výši 64 183 Kč, za rok rok ve výši 64 518 Kč, za rok rok ve výši 58 148 Kč, celkem částka ve výši 313 165 Kč. Dále požadoval náhradu za užívání bytu odpovídající obvyklému nájemnému ve výši 10 000 Kč, od datum ve výši 12 000 Kč měsíčně. Požadoval za období od datum do datum částku 497,50 Kč, za období od datum do datum částku 440 000 Kč a za období od datum do datum částku 384 000 Kč, celkem tedy požadoval částku 1 137 662,50 Kč. Ke svému tvrzení ohledně nároku na náhradu za užívání bytu ve výši odpovídající obvyklému nájemnému předložil žalobce znalecký posudek vypracovaný anonymizováno jméno jméno. Upřesnil, že náklady spojené se spoluvlastnictvím nemovitosti ve obec v souvislosti se změnou žaloby již nepožaduje.

5. Žalovaná uplatněný nárok ve znění změny žaloby uznávala co do základu, sporovala však výši uplatněného nároku s tím, že žalobce nezohlednil přeplatky z titulu vyúčtování a uvedla, že opětovně vznáší námitku promlčení, pokud se týče požadavku žalobce na platby za období tří let před podáním žaloby. Zdůraznila, že v předmětném bytě má právo bydlení do doby zajištění bytové náhrady, která jí dosud zajištěna nebyla.

6. Po provedeném dokazování soud ve věci rozhodl rozsudkem z datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací a rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 288 513 Kč do 60 dnů od právní moci rozsudku, žalobu co do částky 849 149,50 Kč zamítl. Soud vycházel ze skutkového stavu, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu, č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum rozhodnutí. Rozsudkem č.j. číslo jednací zdejší soud zrušil právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu a dále rozhodl tak, že byt bude nadále užívat jako výlučný nájemce žalobce a žalované stanovena povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do 15 dnů ode dne zajištění náhradního bytu, rozsudek nabyl právní moci datum rozhodnutí. Rozsudkem č.j. číslo jednací zdejší soud rozhodl o změně lhůty k plnění na základě žalobcem podané žaloby tak, že žalované byla uložena povinnost předmětný byt vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku bez zajištění bytové náhrady. V odůvodnění konstatoval, že žalobce zajistil žalované bytovou náhradu již v roce rok a dále v roce rok, kterých žalovaná nevyužila. Rozsudek nabyl právní moci datum. Dále soud vycházel ze zjištění, že žalobce za sporné období uhradil na zálohách plateb spojených s užíváním bytu celkem 313 165 Kč, přeplatky z vyúčtování za služby za roky rok - rok byly ve výši 24 652 Kč, po jejich odečtu shledal důvodným nárok co do částky 288 513 Kč. Tedy žaloba byla zamítnuta co do částky 24 652 Kč, která představovala přeplatky z vyúčtování za služby, které byly žalobci vyplaceny. Tvrzení žalované, že byt v rozhodném období částečně užíval i žalobce, neboť do bytu docházel, soud neshledal důvodné, neboť je právem žalobce jako vlastníka bytu do bytu docházet za účelem kontroly jeho stavu, popřípadě zajišťovat práce za účelem údržby bytů. Nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající nájemnému soud neshledal důvodným s odůvodněním, že právo bydlení žalované bylo odvozeno z rozsudku zdejšího soudu spisová značka, kdy měla právo bydlení do doby zajištění náhradního bytu, a to až do doby, kdy nabyl právní moci rozsudek číslo jednací, který nabyl právní moci až po ukončení období, za které je bezdůvodné obohacení požadováno. Proto žalobu co do částky 824 497,50 Kč zamítl, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající nájemnému, které žalobce osvědčoval znaleckým posudkem anonymizováno jméno jméno.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání do výroku II. ohledně jeho nároku na zaplacení úhrad odpovídajících nájemnému s tím, že právo bydlení žalované nezahrnulo právo užívat předmětný byt bezplatně. Žalovaná podala odvolání do výroku I. co do částky 83 902 Kč s tím, že soud nepřihlédl k její námitce promlčení, neboť má za to, že nárok žalobce na úhradu energií za období od datum do datum je promlčen, neboť se promlčel ve dvouleté promlčecí době podle §107 odst. 1 OZ a v tomto rozsahu navrhla zamítnutí žaloby.

8. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku ad I. ohledně částky 83 902 Kč a v zamítavém výroku ad II. ohledně částky 824 497,50 Kč a v souvislosti s tím i ve výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že podle §712a OZ platí, že v období do uplynutí lhůty k vyklizení bytu má osoba, povinnosti a práva v rozsahu odpovídajícím ust. § 687-699 a přiměřeně §700-702 odst. 1 OZ. K těmto povinnostem patří i povinnost hradit nájemné, jakož i úhrady za plnění spojené s užíváním bytu. Žalované tedy nesvědčilo právo užívat byt bezplatně, naopak byla povinna za jeho užívání platit. Dále odvolací soud konstatoval, že soud I. stupně se nezabýval, pokud jde o úhradu za plnění spojená s užíváním bytu, námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Je pravdou, že žalovaná sice uznala, že je povinna hradit za služby v rozsahu tří let před podáním žaloby, neuznala však jejich výši s tím, že uznává svou povinnost hradit výši nákladů jednou polovinou. Za této situace nelze vycházet z toho, že žalovaná uznává svou povinnost platit za plnění spojené s užíváním bytu, ale je třeba se námitkou promlčení zabývat. Úkolem soudu I. stupně v dalším řízení je, aby nejprve posoudil, zda je nárok žalobce na zaplacení částek odpovídajících nájemnému a úhradám za plnění spojené s užíváním bytu nárokem z bezdůvodného obohacení či zda se jedná o plnění z právního důvodu a v návaznosti na to si ujasní, jaká je v daném případě délka promlčecí doby a odkdy promlčecí doba začala u jednotlivých nároků běžet. Bude se tedy zabývat námitkou promlčení, kterou žalovaná vznesla, jak ve vztahu k částce přiznané ve výši 83 902 Kč, tak ve vztahu k částce ohledně, které byla žaloba zamítnuta ve výši 824 497,50 Kč. Pro posouzení uvedeného se pak bude zabývat výší plnění.

9. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum vyplývá, že soud zrušil právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu s tím, že byt bude nadále užívat jako výlučný nájemce žalobce a žalovaná je povinna byt vyklidit a vyklizený žalobci předat do 15 dnů ode dne zajištění náhradního bytu. V odůvodnění soud konstatoval mimo jiné, že vzhledem k velikosti předmětného bytu, tj. anonymizováno s příslušenstvím, má za to, že bude-li v budoucnu užívat byt žalobce se synem účastníků, který mu byl svěřen do výchovy (syn jméno narozen datum), bude výhodněji využito bytového prostoru, ve prospěch žalobce svědčí i další okolnosti jako podíl na získání bytu. Podle ust. §712 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, soud vázal vyklizení žalované na zajištění náhradního bytu, když vzal v úvahu, že nemám vlastní byt, její bytová potřeba tedy není zajištěna a nebyly zjištěny takové důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud rozhodl, že žalovaná má právo jen na náhradní ubytování tj. na kvalitativně i kvantitativně nižší formu bytové náhrady. V tomto řízení / anonymizováno spisová značka tvrdil, že žalované byla bytová náhrada zajištěna již v roce rok, přesto byt nevyklidila, v souvislosti se svým tvrzením poukazoval na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, kdy soud rozsudkem z datum k jeho návrhu na změnu pariční lhůty (lhůty k plnění) rozhodl tak, že určil, že povinnost žalované k vyklizení předmětného bytu není nadále vázána na podmínku zajištění bytové náhrady a žalovaná je povinna byt vyklidit nejpozději do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Konkrétně jí byl zajištěn byt na adrese adresa, již v roce rok a následně jí byl v anonymizováno rok nabídnut byt na adrese adresa. Oznámení o tom, spolu s výzvou k vyklizení, bylo žalované odesláno doporučeně poštou v prvém případě dne datum a v druhém případě datum, žalovaná však byt nevyklidila a na nabídky pozitivní nereagovala. Pronajímatelé bytu nebyli ochotni byt žalobci rezervovat do doby, než by byla skončena exekuce vyklizením bytu, ledaže by po tuto dobu platil nájemné, což nebylo v jeho možnostech. Sama žalovaná snahu o nalezení odpovídající bytové náhrady nevyvíjela, v bytě bydlela, aniž by za užívání žalobci poskytla jakoukoliv finanční náhradu. Žalovaná tvrdila, že žalobcem uváděné bytové náhrady nebyly odpovídající. Konkrétně jí žalobce uvědomil o zajištění bytu prostřednictvím realitní kanceláře, respektive v obou případech byla nabídka přes realitní kancelář. V prvém případě obdržela od žalobce dopis datum a kontaktovala realitní kancelář, s jejímž pracovníkem se dohodla, že v období od datum do datum, se půjde na nabízený byt v obec a číslo, ulice a číslo, podívat, avšak bylo jí sděleno, že byt již byl od datum obsazen, přičemž dopis zaslaný jí žalobcem nemohla vyzvednout dříve vzhledem ke svému onemocnění. V druhém případě nabídky bytu v obec a číslo – část obce, nabízená bytová náhrada byla 1 místnost pod uzamčením v bytě majitelky, která do bytu několikrát v měsíci docházela, aby v něm přespávala. Do bytu neměla ani možnost se přihlásit k trvalému pobytu. Zdůrazňovala, že v mezidobí žádala vícekrát žalobce o zajištění bytové náhrady, ale bezvýsledně. Z rozsudku zdejšího soudu číslo jednací, vyplývá, že soud určil, že povinnost žalované k vyklizení předmětného bytu, uložená jí rozsudkem zdejšího soudu číslo jednací, není nadále vázána na podmínku zajištění bytové náhrady a žalovaná je povinna byt vyklidit nejpozději do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V odůvodnění rozhodnutí soud konstatoval, že shledal ve smyslu §80 o.s.ř. na straně žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení za situace, kdy žalobce opakovaně pro žalovanou zajistil náhradní byt, avšak žalovaná v daném směru nespolupracovala a předmětný byt užívá nadále. Soud vzal za prokázané, že žalobce pro žalovanou zajistil nejméně ve dvou případech náhradní byt, a to již v roce rok na adrese adresa adrese adresa, v obou případech prostřednictvím realitní kanceláře, o čemž byla jím i realitní kanceláří žalovaná uvědoměna. V prvém případě zůstala nečinná a zásilky od žalobce nepřebírala, v druhém případě měla výhrady k náhradnímu bytu s tím, že by na této adrese nemohla mít zřízeno trvalé bydliště, navíc by se nejednalo o nájem celého bytu ale jen jeho části. Žalovaná nadále v předmětném bytě bydlí, aniž by žalobci za jeho užívání platila, proto soud dospěl k závěru, že chování žalované je za dané situace v rozporu s dobrými mravy. Soud vzal v úvahu i samotnou délku doby, která uplynula od vydání rozhodnutí, kterým byla stanovena žalované povinnost předmětný byt vyklidit, rovněž má za to, že k vyklizení předmětného bytu, přes nabízené bytové náhrady, nedošlo jen v důsledku chování žalované, přičemž zdůraznil, že ta byla povinna byt vyklidit po zajištění náhradního bytu, nikoliv přiměřeného náhradního bytu, tedy náhradním bytem se rozumí byt o nižší kvalitě a méně vybavený o menší podlahové ploše. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání a setrvala na tvrzení, že jí žalobce dosud nezajistil adekvátní bytovou náhradu. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze datum rozhodnutí č.j. číslo jednací rozsudek soudu prvého stupně potvrdil (žalovaná setrvala na tvrzení, že veškeré nabídky náhradního bytu byly rovněž neadekvátní jejím příjmům, první nabídnutý byt byl již obsazen a druhý byt nebyl vhodný pro trvalý pobyt). V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud konstatoval, že soud prvého stupně dospěl na základě skutkových zjištění (mimo jiné o tom, že žalovaná neplatí za užívání bytu žalobci jakékoliv úhrady) ke správnému závěru o změně poměru, byť se odvolací soud s nosnými důvody rozsudku, tedy že za změnu poměrů je třeba považovat nečinnost žalované k nabízeným bytovým náhradám, neztotožňuje a za zásadní považuje právě neplacení nájemného žalovanou za užívání bytu, neboť platí zásada, že osoba, již po skončení nájemního poměru k bytu svědčí právo v bytě zůstat bydlet do zajištění odpovídající bytové náhrady má obdobně jako nájemce bytu povinnost platit úhradu za užívání bytu, a to ve výši odpovídající nájemnému. Při posuzování otázky změny poměrů na straně žalované je nutno vzít v úvahu, že neplacení nájemného či úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než 3 měsíce je důvodem pro vypovězení práva nájmu. Lze-li tedy z důvodu neplacení nájemného po dobu delší než 3 měsíce postihnout výpovědí právo nájmu bytu, navíc bez nutnosti vázanosti na zajištění bytové náhrady, musí být tím spíše v podobné situaci postižitelné pouhé právo na bydlení. Opačný závěr by totiž vedl k tomu, že žalovaná, jíž svědčí pouze časově omezené právo v bytě bydlet, aby byla ve výhodnějším postavení než nájemce bytu, jemuž by mohlo být vypovězeno právo nájmu za neplnění povinností nájemce a uložena povinnost k vyklizení bez zajištění bytové náhrady, tedy skutečnost která v řízení byla prokázána, že žalovaná neplatí nájemné a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu již od doby, kdy bylo rozhodnuto o zrušení práva společného nájmu bytu, takovéto jednání představuje změnu poměrů a odůvodnilo je určení, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na zajištění bytové náhrady. Ve výsledku je tedy rozsudek soudu prvého stupně věcně správný. Řízení bylo pravomocně skončeného dne datum.

10. Žalobce k prokázání důvodnosti uplatněného nároku na zaplacení obvyklého nájemného za užívání předmětného bytu za roky rok - rok (období, za které finanční plnění požadoval od žalované) předložil k důkazu znalecký posudek vypracovaný anonymizováno jméno, který měl náležitosti dle § 127a o.s.ř., z něhož bylo zjištěno, že v období let rok - rok byla výše obvyklého nájemného za předmětný byt v dané lokalitě částka 10 000 Kč měsíčně (do datum) a v následném období do anonymizováno rok činila výše částku 12 000 Kč měsíčně. Tvrdil, že žalovaná získala bezdůvodné obohacení, že předmětný byt bezplatně užívala a to ve výši odpovídající obvyklému měsíčnímu nájemnému. Za situace, kdyby byt pronajal, tak by mohl požadovat z titulu nájemného částky dle znaleckého posudku. Celkem požadoval k úhradě částku 824 497,50 Kč, sestávající z částky 497,50 Kč za anonymizováno a datum při uvažovaném nájemném 10 000 Kč měsíčně, dále částky 440 000 Kč za období 44 měsíců od datum do datum při uvažovaném nájemném 10 000 Kč měsíčně a částky 384 000 Kč za 32 měsíců od datum do datum při uvažovaném nájemném 12 000 Kč měsíčně. Žalovaná při jednání dne datum, kdy soud připustil žalobcem navrhovanou změnu žaloby, setrvala na námitce promlčení. V rámci procesní obrany žalovaná uvedla, že pokud se týče požadavku žalobce na zaplacení plateb za období přesahující 3 roky před datem podání žaloby s tím, že dle původní žaloby došlé soudu datum se žalobce domáhal zaplacení úhrady za užívání bytu, která se odvíjela od částky 10 000 Kč měsíčně, za období od datum do datum. Podáním z datum změnil žalobu tak, že se domáhal zaplacení úhrady za užívání bytu za období od datum do datum, má proto za to, že je promlčen nárok na zaplacení platby za užívání bytu za období od datum do datum, neboť platby za toto období žalobce uplatnil až ve změně žaloby z datum po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Dále žalovaná namítala, že má za to, že žalobce nemá nárok na zaplacení úhrady za užívání bytu ve výši tržního nájemného, ale ve výši, v jaké bylo sjednáno v nájemní smlouvě předcházející zrušení nájmu k bytu žalované. A to po celou dobu užívání bytu žalovanou, neboť na jejím právním postavení se nic nezměnilo ani změnou vlastnictví bytu, kdy se vlastníkem stal žalobce (odkaz na rozhodnutí 26 Cdo 492/2001 a 26 Cdo 3395/2007). Z rozpisu úhrad ze dne datum vyplynulo, že nájemné v té době činilo 5 991 Kč měsíčně / viz. rozpis úhrad z datum Rozporovala tvrzení žalobce, že předmětný byt měla možnost vyklidit již v roce rok a později v roce rok. Dle tvrzení žalované za zajištění náhradního bytu nelze považovat pouze odkaz na inzerát realitní společnosti, ale musí se jednat o faktické zajištění bytu a nabídka bytu v roce rok nebyla realizovatelná, neboť se o něj žalovaná začala zajímat, tak byl již obsazený, dříve nemohla z důvodu onemocnění. V případě nabídky bytů z roku rok v obec a číslo, ulice anonymizováno, tak se nejednalo a zajištění náhradního bytu, neboť byt byl v určitém rozsahu užíván majitelkou bytu, k dispozici by měla pouze jednu místnost v bytě, neměla možnost se do bytu přihlásit k trvalému pobytu. Má proto za to, že v té době to bylo důvodem, proč žalobce nepodal exekuční návrh na vyklizení bytu žalovanou, neboť by v exekuci neprokázal zajištění odpovídající bytové náhrady. Žalobce tedy nemá nárok na úhradu za užívání bytu ve výši tržního nájemného, ale ve výši 5 991 Kč měsíčně. V souvislosti s tím, že žalobce odkazoval na odůvodnění rozhodnutí zdejšího soudu spisová značka, kdy soud konstatoval, že žalobce v roce rok a rok pro žalovanou náhradní byt zajistil, tak zdůraznila rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, z něhož nevyplývá, že by nabízené byty považoval za„ zajištění“ bytové náhrady pro žalovanou. Odvolací soud shledal jako změnu poměrů jiné důvody.

11. Dále se soud zabýval v intencích rozhodnutí odvolacího soudu důvodností žalobcem uplatněného nároku na zaplacení částky tím 83 902 Kč z titulu jím zaplacených plateb za dodávky energií, které fakticky spotřebovala žalovaná, která v bytě bydlela sama, a to ve vztahu k námitce promlčení vznesené žalovanou. Žalobce námitku promlčení vznesenou žalovanou označil za nedůvodnou s odůvodněním, že žalobou uplatněná náhrada za spotřebovanou elektřinu, vodu a plyn byla sice zálohově hrazena již v průběhu roku rok, avšak o skutečné výši těchto výdajů se mohl žalobce prvně dozvědět až z vyúčtování roční spotřeby, které mu bylo doručeno vždy až následující rok za období roku předcházejícího. Poukázal, že žalovaná výslovně tento nárok žalobce uznala za období tří let před podáním žaloby, jestliže se tedy tento nárok za spotřebovanou energii v roce rok, tak se o faktické výši žalobce dozvěděl až z vyúčtování provedeného v roce rok, kdy se začal promlčovat, takže tento nárok co do základu žalovaná uznala a je důvodný. Námitka promlčení vznesená žalovanou se netýká nároků vzniklých po datum, které uznala. Platil zálohově platby SVJ a na základě smlouvy zálohy za odběr elektřiny a plynu. Žalovaná vznesla námitku promlčení již v odůvodnění k odporu ze dne datum. V průběhu řízení specifikovala, ohledně nároku žalobce na zaplacení ceny za dodávky energií a služeb ve výši 83 902 Kč, že námitka promlčení se týká plateb za období od datum do datum, tedy za období přesahující 2 roky před podáním žaloby. Má za to, že nárok na jeho vydání z titulu bezdůvodného obohacení je promlčen uplynutím dvouleté subjektivní lhůty podle §107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013. Pokud žalobce namítá, že promlčecí lhůta počala běžet až od vyúčtování služeb za ten který kalendářní rok, tak poukázala na to, že v žalobě i v návrhu na změnu žaloby, který byl soudem připuštěn, žalobce požadoval zaplacení zálohových plateb za jednotlivé měsíce a nikoliv za částku vyplývající z ročního vyúčtování. Žalovaná poukázala, že žalobou došlou soudu datum se žalobce domáhá zaplacení za dodávky energii a služeb za období od anonymizováno rok do anonymizováno rok. Podáním ze dne datum změnil žalobu tak, že se domáhal zaplacení záloh za platby spojené s užíváním bytu za roky rok - rok. Žalovaná proto namítla, že je promlčen nárok na zaplacení plateb za období od anonymizováno rok do anonymizováno rok, neboť platby za toto období žalobce uplatnil v podání ze dne datum po uplynutí tříleté promlčecí lhůty dle §629 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalovaná dále uvedla, že měsíční platby placené žalobcem prostřednictvím SIPO za energie spotřebované žalovanou, tak žalobce si musel být vědom toho, že jednotlivé platby hradí za žalovanou, která energie fakticky spotřebovává. Žalobce specifikoval, že platil zálohově platby SVJ, dále na základě smlouvy zálohy za odběr elektřiny a plynu (ten byl po určitou dobu odpojen) a do fondu SVJ platil zálohy na vodu.

12. Na základě provedeného dokazování soud za skutkově za prokázané následující skutečnosti a dospěl k tomuto právnímu závěru. Žalobce dle rozsudku soudu číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, kterým soud zrušil právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu, se stal výlučným nájemcem a žalované uložena povinnost byt vyklidit a vyklizený žalobci předat do 15 dnů ode dne zajištění náhradního bytu. V následném období, což bylo mezi účastníky nesporné, žalovaná byt užívala, náklady spojené s jejím bydlením hradil výlučně žalobce, aniž ze strany žalované mu bylo poskytnuto jakékoliv finanční plnění. Žalovaná tak měla odvozené právo bydlení, které ji nezbavovalo povinnosti za bydlení v předmětném bytě platit. Období mezi zrušením práva na užívání bytu a zajištění příslušné náhrady zákonná praxe charakterizuje jako právo na bydlení a žalovaná, i když již neměla právní titul užívání, byla povinná žalobci platit prakticky tutéž částku, kterou by měla platit na nájemném. Z ust. §712a OZ vyplývá, že v období mezi skončením nájemního poměru a posledním dnem lhůty k vyklizení, mají pronajímatel a osoba, jejíž nájemní poměr skončil, práva a povinnosti v rozsahu odpovídajícím ustanovení § 687-699 a přiměřeně § 700-702 odst.

1. Ust. § 687-699 uvádějí práva a povinnosti vyplývající z nájmu bytu zahrnující mimo jiné i úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu, úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo záloha na ně se platí spolu s nájemným, není-li dohodnuto, jinak (§696). Zákonná ustanovení specifikuje rovněž judikatura, například rozhodnutí Nejvyššího soudu 26 Cdo 3395/2007 obsahující právní větu, že“ osoba, jíž po skončení nájmu bytu svědčí právo v bytě bydlet do zajištění bytové náhrady, má povinnost platit úhradu za užívání bytu ve výši, která odpovídá výši nájemného sjednaného za trvání nájemního poměru.“ Ust. §712a OZ je třeba vykládat tak, že dopadá na vztah mezi bývalým pronajímatelem a nájemcem pouze do okamžiku, než bývalý pronajímatel zajistil nájemci bytovou náhradu. Od tohoto okamžiku užívá bývalý nájemce byt bez právního titulu, přičemž tento vztah se již řídí ust. §712a. Po tomto okamžiku vzniká vlastníku bytu nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jehož výše by měla odpovídat výši obvyklého nájemného v daném místě a čase. Žalovaná předmětný byt neužívala jako nájemce, ale na základě práva založeného pravomocným rozhodnutím soudu, měla tedy povinnost, když měla právo v bytě bydlet do zajištění bytové náhrady, platit úhradu za užívání bytu ve výši, která odpovídá výši nájemného sjednaného za trvání nájemního poměru. Tuto povinnost však neplnila a žalobci analogicky dle §711 odst. 1 písm. d) by svědčilo právo vypovědět nájem bytu z důvodu hrubých porušování povinností vyplývajících z práva bydlení, zejména tím, že není žalovanou placeno nájemné nebo úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než 3 měsíce. Vzhledem k tomu, že právní moc výše uvedeného rozhodnutí byla ke dni datum a žalovaná užívala byt bez jakéhokoliv finančního plnění, které zcela hradil žalobce, tak analogicky po uplynutí tří měsíců by mu svědčilo právo podat výpověď, což odpovídá měsíci anonymizováno rok, která by mohla být žalované doručena buď v měsíci anonymizováno popřípadě v anonymizováno rok, uplynutí tříměsíční lhůty by pak spadalo řádově k datum a vztah mezi účastníky by se za této situace již od anonymizováno rok neřídil ust. §712a, kdy po tomto okamžiku žalobci jako vlastníku bytu vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jehož výše by měla odpovídat výši obvyklého nájemného v daném místě a čase, tedy tržního nájemného. Žalobce požadoval úhradu tržního nájemného již v podání došlém soudu datum za dobu od datum do datum. Změnou žaloby z datum požadoval jeho zaplacení za období od datum do datum, přičemž počátek požadovaného období je již zahrnut v původně podaném návrhu a je zřejmé, na základě jakých skutečností se žalobce plnění domáhá. Soud proto námitku žalované promlčení nároku za období od datum do datum neshledal důvodnou a má za to, že pro sporné období se žalobce domáhá důvodně úhrady tržního nájemného. Námitku promlčení vznesenou žalovanou ve vztahu k nároku na zaplacení plateb za dodávky energií / plyn, elektřina, voda / spotřebovanou žalovanou a hrazené žalobcem soud shledal důvodnou. Žalobce platil za spotřebu stanovené zálohy prostřednictvím účtu anebo v určitém období v hotovosti a výši plateb prokazoval rozpisy plateb na jednotlivé měsíce a doklady o jejich zaplacení..Požadavek se neodvíjel od jednotlivých vyúčtování za ten který rok. Již při placení jednotlivých záloh si musel být vědom, že platí fakticky za žalovanou, neboť on sám byt neužívá.. Jedná se o období do datum, kdy promlčecí doba dle § 107/1 tehdy platného občanského zákoníku č.40/1964 byla dvouletá..S účinností novely o.z. č.89/ 2012 od 1.1.2014, § 629/1, byla stanovena v trvání 3 let. Jedná se o subjektivní promlčecí lhůty,, kterými zákonodárce apeluje na oprávněné, aby své nároky uplatňovali, zejména prostřednictvím soudních žalob, ve lhůtě nepřesahující určitou časovou hranici..V daném směru pak odkazuje soud na specifikaci námitky promlčení, kterou učinila žalovaná. V daném směru soud uplatněný nárok z důvodu promlčení zamítl.

13. O nákladech řízení soud rozhodl dle §142 odst. 2 o.s.ř., což odůvodňuje poměrný úspěch účastníků ve věci.Žalobci vznikly náklady zaplacením soudního poplatku a náklady právního zastoupení a to: 1) řízení v prvním stupni do rozsudku z r rok tarifní hodnota 753 662,50 Kč => tarifní odměna á 11.340 Kč/úkon tarifní hodnota 1.113.010,50 Kč => tarifní odměna á 12.780 Kč/úkon a) mimosmluvní odměna dle advokátního tarifu za 3 úkony á 11.340 34 020,00 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u jednání datum) b) mimosmluvní odměna dle advokátního tarifu za 5 úkonů á 12.780 63 900,00 Kč (změna žaloby, účast u jednání datum, účast u jednání datum, účast u jednání datum, vyjádření datum) c) náhrada dle § 13 a.t. za 8 úkonů á 300 Kč 2 400,00 Kč d) náhrada za ztrátu času dle § 14 a.t. – 4 jízdy anonymizováno obec, 16 půlhodin 1 600,00 Kč e) náhrada za jízdné, r. 2018 (PHM + náhrada dle vyhl.), 2 jízdy á 120 km 1 375,00 Kč f) náhrada za jízdné r. 2019 (PHM + náhrada dle vyhl.), 2 jízdy á 120 km 1 452,00 Kč (vůz registrační značka) g) náhrada za DPH 21 % (k základu 104.747 Kč) 21 996,90 Kč h) náhrada za SOP 49 347,00 Kč i) náhrada za znalecký posudek 12 342,00 Kč Dílčí součet 188 432,90 Kč 2) řízení ve druhém stupni tarifní hodnota 908.399,50 Kč => tarifní odměna á 11.940 Kč/úkon j) mimosmluvní odměna dle advokátního tarifu za 2 úkony 23 880,00 Kč (podání odvolání, vyjádření k odvolání žalované) k ) náhrada dle § 13 a.t. za 2 úkony á 300 Kč 600,00 Kč l) náhrada za DPH 21 % (k základu 24.480 Kč) 5 140,80 Kč m) náhrada za SOP 41 225,00 Kč Dílčí součet 70 845,80 Kč 3) řízení v prvním stupni po rozhodnutí odvolacího soudu tarifní hodnota 908.399,50 Kč => tarifní odměna á 11.940 Kč/úkon n) mimosmluvní odměna dle advokátního tarifu za 3 úkony á 11.940 35 820,00 Kč (účast u jednání datum, účast u jednání datum, vyjádření) o) náhrada dle § 13 a.t. za 3 úkony á 300 Kč 900,00 Kč p) náhrada za ztrátu času dle § 14 a.t. – 2 jízdy anonymizováno obec, 8 půlhodin 800,00 Kč q) náhrada za jízdné r. rok (PHM + náhrada dle vyhl.), 2 jízdy á 120 km 1 330,00 Kč (vůz registrační značka) r) náhrada za DPH 21 % (k základu 38.850 Kč) 8 158,50 Kč Dílčí součet 47 008,50 Kč CELKOVÝ SOUČET 306 287,20 Kč Žalobce měl úspěch v rozsahu 91% a žalovaná v rozsahu 9%, což po odpočtu úspěchu a neúspěchu představuje úspěch v rozsahu 82%, čemuž odpovídá částka dle výroku III. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.