7 C 198/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní titul Irenou Voštovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 500 euro s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 500 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 19. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2 795,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců, advokáta [titul] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou došlou soudu dne 2. 8. 2020 se žalobci domáhali na žalované zaplacení každý částky 250 EUR s příslušenstvím za zpožděný let žalované ze dne 11. 6. 2019, č. [anonymizováno] z [obec] do [obec], a to z titulu náhrady škody podle nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu (dále jen„ Nařízení“). Žalobu odůvodnili tak, že se účastnili uvedeného letu, když skutečný přílet do cílové destinace se uskutečnil o více než 3 hodiny později oproti plánu a každému žalobci proto vznikl nárok na náhradu škody podle Nařízení.

2. Soud vydal elektronický platební rozkaz dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], proti kterému žalovaná podala včas odpor, ve kterém uvedla, že nárok žalobců neuznává, neboť tento je již promlčen. Žalobci uplatněný nárok uplatnili u žalované až po více než 6 měsících (v rozporu s ust. § 2553 odst. 3 o. z.), žalovaná tak navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobci k vznesené námitce promlčení v podání došlém soudu dne 1. 12. 2020 uvedli, že nárok uplatnili včas, a to dopisem ze dne 4. 7. 2019, který byl žalované zaslán dne 5. 8. 2019. Žalobci rovněž žalovanou e-mailem dne 15. 7. 2019 vyzvali k plnění, když žalované zaslali tabulku s přehledem nároků.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci se dne 11. 6. 2019 účastnili letu č. [anonymizováno] z [obec] do [obec], když tento let byl na příletu opožděn o více než 3 hodiny. Spornou tak zůstala pouze skutečnost, zda byl žalovaný nárok uplatněn u žalované včas, resp. není promlčen.

5. Z výzvy k plnění ze dne 4. 7. 2019 včetně doručenky ze dne 5. 8. 2019 soud zjistil, že žalované byla zaslána výzva k plnění, resp. u ní byl uplatněn žalovaný nárok.

6. Z e-mailu ze dne 15. 7. 2019 soud zjistil, že žalované byl zaslán e-mail s přehledovou tabulkou s novými případy klientů, a to včetně žalobců v tomto řízení.

7. Soud má v tomto případě za prokázané, že žalobci se účastnili dne 11. 6. 2019 zpožděného letu žalované, když následně svůj nárok uplatnili u žalované dopisem ze dne 4. 7. 2019 odeslaným dne 5. 8. 2019, a současně žalované dne 15. 7. 2019 zaslali e-mail s výzvou k plnění ohledně nových případů včetně případu žalobců.

8. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

9. Podle čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie má nařízení obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

10. Na oblast tohoto sporu tak dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení.

11. Podle ust. § 2553 odst. 1 a 3 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

12. Podle ust. § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

13. Podle závěrů rozsudku SDEU ze dne 22. 11. 2012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33:„ S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“ 14. V přepravních podmínkách žalované platných od 3. 5. 2017 je upraven postup žalované a práva cestujících při nepravidelnosti letecké dopravy, tj. zpoždění a zrušení plánovaného letu, a to citací uvedeného nařízení a odkazem na toto nařízení při vymáhání nároku cestujících.

15. Ze závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019 č. j. 18 Co 265/2019-62, bod 10., 11. vyplývá:„ Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. K odvolacím námitkám žalobkyně je dále nutno uvést, že i samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely (dostupný široké veřejnosti i v elektronické formě např. na stránkách Evropské komise – https://ec.europa.eu/transport/sites/transport/files/themes/passengers/air/doc/complain_form/eu_complaint_form_cs.pdf). Tomu odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Tvrzení žalobkyně, že Nařízení žádnou notifikaci nepředpokládá, je proto chybné. Pokud občanský zákoník v ust. § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva, je zřejmé, že návrhu nešlo vyhovět. Je přitom zřejmé, že Nařízení nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je ″spotřebitelem″ či nikoli), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přiznává všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 větě prvé Nařízení).“ 16. Je sice pravdou, že shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 286/20, avšak důvodem zrušení nebyl nesprávný právní názor na otázku promlčení, ale nesprávné poučení účastníků o možnosti podat dovolání, aniž by otázka promlčení byla řešena. Celé řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno a rozsudek soudu I. stupně byl zrušen (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 18 Co 265/2019-98). Zdejší soud má však za to, že i když uvedený rozsudek Městského soudu v Praze nenabyl právní moci, obsahuje úvahy a premisy aplikovatelné i v dané věci.

17. Nařízení neobsahuje vlastní úpravu promlčení. V souladu se závěr citovaného rozsudku SDEU je nutno posuzovat otázku promlčení podle vnitrostátní právní úpravy, tedy v tomto případě podle občanského zákoníku. Povinnosti cestujících upravené Nařízením nelze ze strany dopravce nijak omezit ani vyloučit odchylnými ustanoveními přepravní smlouvy či přepravních podmínek. Tomu ostatně odpovídá i dikce přepravních podmínek žalované (bod 13.2 a 13.3), které právě na citované nařízení odkazují. Nařízení ukládá leteckému přepravci povinnost informovat cestujíc o jejich právech, při jejich uplatnění mohou použít typizovaný formulář dostupný na webových stránkách Evropské komise. Tato povinnost leteckého přepravce a tomu odpovídající práva cestujícího jsou založena na předpokladu notifikace nároku cestujícím. Stejný závěr je pak možno dovodit ze znění již odvolacím soudem uváděného odst. 20 preambule a čl. 14, čl. 5 odst. 1 písm. c), ale i čl. 12 či čl. 15 odst. 2 Nařízení, které předpokládají další či jinou notifikační aktivitu cestujícího. Soud podotýká, že ust. § 2578 o. z. nepředpokládá podrobnější úpravu přepravy osob a věcí pouze přepravními řády, ale stanoví, že může být upravena„ zejména“ přepravními řády, pokud neexistuje přímo aplikovatelný předpis evropské unie.

18. Soud s ohledem na shora uvedené neshledal přiléhavou námitku žalované, že předmětný nárok nebyl u žalované uplatněn ve lhůtě 6 měsíců ode dne nastoupení k letu nebo ode dne, kdy měl cestující na let nastoupit. V řízení bylo jasně prokázáno, že žalobci uplatnili u žalované předmětný nárok týkající se letu ze dne 11. 6. 2019 dopisem ze dne 4. 7. 2019 odeslaným dne 5. 8. 2019, a současně žalované dne 15. 7. 2019 zaslali e-mail s výzvou k plnění ohledně nových případů včetně případu žalobců. Lhůta pro uplatnění nároku byla zachována, soud proto žalobě vyhověl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal v řízení úspěšným žalobcům každému nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 795,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč (tj. 400 Kč za žalobce) a nákladů zastoupení advokátem pro každého žalobce, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 320 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby před podáním návrhu ve věci samé (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) a z částky 2 400 Kč za 1 úkon právní služby po podání návrhu ve věci samé (vyjádření k výzvě soudu), obě částky již sníženy podle § 12 odst. 4 a. t. o 20 % za zastoupení dvou osob. Dále každému žalobci náleží ½ za 3 paušální náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 1 paušální náhradu výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. + DPH 21 %. Odměnu a náhrady zástupce soud omezil v souladu s usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. III. ÚS 935/15, neboť mu je z úřední činnosti známo, že stejný typ žaloby je v případě různých žalobců zastoupených totožným právním zástupcem uplatňován opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech (žaloby proti leteckým společnostem za zpožděné lety).