7 C 198/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní titul Irenou Voštovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně, datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 500 euro s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 500 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 19. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2 795,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců, advokáta titul jméno příjmení.

1. Žalobou došlou soudu dne 2. 8. 2020 se žalobci domáhali na žalované zaplacení každý částky 250 EUR s příslušenstvím za zpožděný let žalované ze dne 11. 6. 2019, č. anonymizováno z obec do obec, a to z titulu náhrady škody podle nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu (dále jen„ Nařízení“). Žalobu odůvodnili tak, že se účastnili uvedeného letu, když skutečný přílet do cílové destinace se uskutečnil o více než 3 hodiny později oproti plánu a každému žalobci proto vznikl nárok na náhradu škody podle Nařízení.

2. Soud vydal elektronický platební rozkaz dne datum rozhodnutí, číslo jednací, proti kterému žalovaná podala včas odpor, ve kterém uvedla, že nárok žalobců neuznává, neboť tento je již promlčen. Žalobci uplatněný nárok uplatnili u žalované až po více než 6 měsících (v rozporu s ust. § 2553 odst. 3 o. z.), žalovaná tak navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobci k vznesené námitce promlčení v podání došlém soudu dne 1. 12. 2020 uvedli, že nárok uplatnili včas, a to dopisem ze dne 4. 7. 2019, který byl žalované zaslán dne 5. 8. 2019. Žalobci rovněž žalovanou e-mailem dne 15. 7. 2019 vyzvali k plnění, když žalované zaslali tabulku s přehledem nároků.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci se dne 11. 6. 2019 účastnili letu č. anonymizováno z obec do obec, když tento let byl na příletu opožděn o více než 3 hodiny. Spornou tak zůstala pouze skutečnost, zda byl žalovaný nárok uplatněn u žalované včas, resp. není promlčen.

5. Z výzvy k plnění ze dne 4. 7. 2019 včetně doručenky ze dne 5. 8. 2019 soud zjistil, že žalované byla zaslána výzva k plnění, resp. u ní byl uplatněn žalovaný nárok.

6. Z e-mailu ze dne 15. 7. 2019 soud zjistil, že žalované byl zaslán e-mail s přehledovou tabulkou s novými případy klientů, a to včetně žalobců v tomto řízení.

7. Soud má v tomto případě za prokázané, že žalobci se účastnili dne 11. 6. 2019 zpožděného letu žalované, když následně svůj nárok uplatnili u žalované dopisem ze dne 4. 7. 2019 odeslaným dne 5. 8. 2019, a současně žalované dne 15. 7. 2019 zaslali e-mail s výzvou k plnění ohledně nových případů včetně případu žalobců.

8. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

9. Podle čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie má nařízení obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

10. Na oblast tohoto sporu tak dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení.

11. Podle ust. § 2553 odst. 1 a 3 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

12. Podle ust. § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

13. Podle závěrů rozsudku SDEU ze dne 22. 11. 2012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33:„ S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“ 14. V přepravních podmínkách žalované platných od 3. 5. 2017 je upraven postup žalované a práva cestujících při nepravidelnosti letecké dopravy, tj. zpoždění a zrušení plánovaného letu, a to citací uvedeného nařízení a odkazem na toto nařízení při vymáhání nároku cestujících.

15. Ze závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019 č. j. 18 Co 265/2019-62, bod 10., 11. vyplývá:„ Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. K odvolacím námitkám žalobkyně je dále nutno uvést, že i samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely (dostupný široké veřejnosti i v elektronické formě např. na stránkách Evropské komise – https://ec.europa.eu/transport/sites/transport/files/themes/passengers/air/doc/complain_form/eu_complaint_form_cs.pdf). Tomu odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Tvrzení žalobkyně, že Nařízení žádnou notifikaci nepředpokládá, je proto chybné. Pokud občanský zákoník v ust. § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva, je zřejmé, že návrhu nešlo vyhovět. Je přitom zřejmé, že Nařízení nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je ″spotřebitelem″ či nikoli), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přiznává všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 větě prvé Nařízení).“ 16. Je sice pravdou, že shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 286/20, avšak důvodem zrušení nebyl nesprávný právní názor na otázku promlčení, ale nesprávné poučení účastníků o možnosti podat dovolání, aniž by otázka promlčení byla řešena. Celé řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno a rozsudek soudu I. stupně byl zrušen (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 18 Co 265/2019-98). Zdejší soud má však za to, že i když uvedený rozsudek Městského soudu v Praze nenabyl právní moci, obsahuje úvahy a premisy aplikovatelné i v dané věci.

17. Nařízení neobsahuje vlastní úpravu promlčení. V souladu se závěr citovaného rozsudku SDEU je nutno posuzovat otázku promlčení podle vnitrostátní právní úpravy, tedy v tomto případě podle občanského zákoníku. Povinnosti cestujících upravené Nařízením nelze ze strany dopravce nijak omezit ani vyloučit odchylnými ustanoveními přepravní smlouvy či přepravních podmínek. Tomu ostatně odpovídá i dikce přepravních podmínek žalované (bod 13.2 a 13.3), které právě na citované nařízení odkazují. Nařízení ukládá leteckému přepravci povinnost informovat cestujíc o jejich právech, při jejich uplatnění mohou použít typizovaný formulář dostupný na webových stránkách Evropské komise. Tato povinnost leteckého přepravce a tomu odpovídající práva cestujícího jsou založena na předpokladu notifikace nároku cestujícím. Stejný závěr je pak možno dovodit ze znění již odvolacím soudem uváděného odst. 20 preambule a čl. 14, čl. 5 odst. 1 písm. c), ale i čl. 12 či čl. 15 odst. 2 Nařízení, které předpokládají další či jinou notifikační aktivitu cestujícího. Soud podotýká, že ust. § 2578 o. z. nepředpokládá podrobnější úpravu přepravy osob a věcí pouze přepravními řády, ale stanoví, že může být upravena„ zejména“ přepravními řády, pokud neexistuje přímo aplikovatelný předpis evropské unie.

18. Soud s ohledem na shora uvedené neshledal přiléhavou námitku žalované, že předmětný nárok nebyl u žalované uplatněn ve lhůtě 6 měsíců ode dne nastoupení k letu nebo ode dne, kdy měl cestující na let nastoupit. V řízení bylo jasně prokázáno, že žalobci uplatnili u žalované předmětný nárok týkající se letu ze dne 11. 6. 2019 dopisem ze dne 4. 7. 2019 odeslaným dne 5. 8. 2019, a současně žalované dne 15. 7. 2019 zaslali e-mail s výzvou k plnění ohledně nových případů včetně případu žalobců. Lhůta pro uplatnění nároku byla zachována, soud proto žalobě vyhověl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal v řízení úspěšným žalobcům každému nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 795,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč (tj. 400 Kč za žalobce) a nákladů zastoupení advokátem pro každého žalobce, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 320 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby před podáním návrhu ve věci samé (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) a z částky 2 400 Kč za 1 úkon právní služby po podání návrhu ve věci samé (vyjádření k výzvě soudu), obě částky již sníženy podle § 12 odst. 4 a. t. o 20 % za zastoupení dvou osob. Dále každému žalobci náleží ½ za 3 paušální náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 1 paušální náhradu výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. + DPH 21 %. Odměnu a náhrady zástupce soud omezil v souladu s usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. III. ÚS 935/15, neboť mu je z úřední činnosti známo, že stejný typ žaloby je v případě různých žalobců zastoupených totožným právním zástupcem uplatňován opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech (žaloby proti leteckým společnostem za zpožděné lety). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.