7 C 211/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky , Anonymizováno sídlem Adresa advokátky pro zaplacení částky 71 357 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 71 357 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 665 Kč od 26.9.2021 do 31.12.2021, ve výši 11,75 % ročně z částky 40 665 Kč od 1.1.2022 do 30.6.2022, ve výši 15 % ročně z částky 40 665 Kč od 1.7.2022 do 31.12.2023 a ve výši 14,75 % ročně z částky 40 665 Kč od 1.1.2024 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 22 692 Kč od 15.10.2022 do 31.12.2023, ve výši 14,75 % ročně z částky 22 692 Kč od 1.1.2024 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 29.12.2022 do 31.12.2023 a ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 1.1.2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 33 480,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 29. 12. 2022 ve znění jejího doplnění ze dne 6. 12. 2023 se žalobce na žalovaném domáhal vrácení přeplatku na vyúčtování za poslední 3 roky ve celkové výši žalované částky s příslušenstvím, a to konkrétně za rok 2019 přeplatku ve výši 19 159 Kč, za rok 2020 přeplatku ve výši 21 506 Kč a za rok 2021 přeplatku ve výši 22 692 Kč, když vyúčtování s těmito přeplatky byly schváleny výroční členskou schůzí dne 10. 6. 2021 pokud jde o přeplatek let 2019 a 2020 a dne 15. 6. 2021 pokud jde o přeplatek vyúčtování za rok 2021. Vrácení částek žalobce na žalovaném urgoval, tento je však nevrátil. Nad rámec uvedených přeplatků ještě žalobce požadoval na žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč jako nezaúčtované částky uhrazené dne 31. 12. 2019.

2. K podané žalobě se vyjádřil žalovaný tak, že nárok žalobce neuznává, a to ani z části. Uvedl, že žalobce jako nájemce bytu č. , Anonymizováno, je povinen platit předepsané zálohy a platby související s užíváním bytu, které jsou každoročně předepisovány. Tvrdil, že žalovaný předepsané platby nehradil v předepsaných výších a žádný přeplatek mu nevznikl. Pokud jde o částku 8 000 Kč, tato byla žalovaným započtena na dřívější závazky žalovaného. K výzvě soudu pak žalovaný doplnil svá tvrzení tak, že za rok 2019 byly žalovanému předepsány platby spojené s užíváním bytu ve výši 5 807 Kč. V roce 2019 žalovaný zaplatil celkem 45 742 Kč. Pokud jde o vyúčtování roku 2019 a tam vykázaný přeplatek, ten je validní za předpokladu, že by žalobce v plné výši hradil předepsané zálohy, což však neučinil. Celkové vyúčtování roku 2019 v případě žalobce činilo částku 50 825 Kč, na tuto však uhradil jen 45 742 Kč, nedoplatek je tak ve výši 5 083 Kč. Z obdobných východisek, tedy faktického vzniku přeplatku pouze za předpokladu, že dochází k řádnému placení předepsaných záloh, vycházelo i vyúčtování let 2020 a 2021, kdy v roce 2020 činil předpis plateb 5 807 Kč, spotřeba služeb 48 448 Kč, zaplaceno žalobcem reálně bylo 26 700 Kč, nedoplatek žalobce za rok 2020 tak činil 21 748 Kč, a pokud jde o rok 2021, v něm předepsané zálohy pro žalobce činily 6 079 Kč, žalobce spotřeboval služby ve výši 50 256 Kč, uhradil zálohy ve výši 54 711 Kč, vyúčtování tak vykazovalo přeplatek ve výši 4 455 Kč, tento přeplatek však žalobce započetl na nedoplatky z minulých let, stejně jako nezaúčtovanou částku uhrazenou žalobcem ve výši 8 000 Kč. Žalovaný tedy tvrdil, že vykázané přeplatky v jednotlivých vyúčtováních nejsou reálnými přeplatky, těmi by byly pouze za předpokladu, že by žalobce řádně platil předepsané zálohy, což nečinil, dále k tomu uvedl, že jde o metodiku zpracovatele vyúčtování služeb.

3. V návaznosti na procesní obranu žalované soud vyzval žalobce, aby doplnil svá tvrzení o tom, kdy a kolik zaplatil na zálohách na služby v letech 2019 – 2021. K tomu žalobce doplnil tvrzení tak, že pokud jde o rok 2019, nezachovává si podrobnou dokumentaci po uplynutí tříleté promlčecí doby, čtyři platby vykázané žalovaným však nesporuje, tvrdil, že navíc uhradil ještě 8 000 Kč. Dále tvrdil, že v roce 2020 ve výčtu plateb vykázaných žalovaným chybí nejméně 2 platby, které a v jaké výši však neuvedl a dále se odvolal na vyúčtování schválené na členské schůzi, a pokud jde o rok 2021, k němu žalobce tvrdil, že na zálohách zaplatil 3 x 18 237 Kč, celkem 54 711 Kč a dále pro rok 2021 namítal i platbu 8 000 Kč, kterou však již namítal i pro rok 2019, a co do výše přeplatku se opět odkázal na vyúčtování schválené členskou schůzí.

4. Soud poté, co se neúspěšně pokusil vést účastníky ke smírnému řešení sporu, věc projednal a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

5. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce je nájemcem bytu č. 1611/9 na základě toho, že je členem bytového družstva žalovaného. Žalovaná je osobou povinnou k vyúčtování služeb poskytovaným s nájmem dotčeného bytu. Dále má soud za prokázáno, že vyúčtování služeb za roky 2019 – 2021 nebylo žalovaným zpochybňováno co do jednotlivých účtovaných položek.

6. Z předpisů úhrad platného od 1. 1. 2018 má soud za prokázáno, že žalobce byl povinen hradit měsíční zálohy ve výši 5 807 Kč měsíčně (celkem 69 684 Kč ročně), z čehož částka měsíčně 2 194 Kč (ročně 26 328 Kč ročně) připadala na nezúčtovatelné služby, a částka 3 613 Kč měsíčně (43 356 Kč ročně) připadala na zúčtovatelné služby.

7. Z vyúčtování služeb za rok 2019 má soud za prokázáno, že spotřebované zúčtovatelné služby byly vyúčtovány v celkové výši 24 497 Kč. Celková spotřeba služeb žalobce v roce 2018 (zúčtovatelné i nezúčtovatelné) činila 50 825 Kč (24 497 + 26 328).

8. Z předpisů úhrad platného od 1. 1. 2020 má soud za prokázáno, že žalobce byl povinen hradit měsíční zálohy ve výši 5 807 Kč měsíčně (celkem 69 684 Kč ročně), z čehož částka měsíčně 1 727 Kč (ročně 20 727 Kč ročně) připadala na nezúčtovatelné služby, a částka 4 080 Kč měsíčně (48 960 Kč ročně) připadala na zúčtovatelné služby.

9. Z vyúčtování služeb za rok 2020 má soud za prokázáno, že spotřebované zúčtovatelné služby byly vyúčtovány v celkové výši 27 454 Kč. Celková spotřeba služeb žalobce v roce 2018 (zúčtovatelné i nezúčtovatelné) činila 48 448 Kč (27 454 + 20 727).

10. Z předpisů úhrad platného od 1. 1. 2021 má soud za prokázáno, že žalobce byl povinen hradit měsíční zálohy ve výši 6 079 Kč měsíčně (celkem 72 948 Kč ročně), z čehož částka měsíčně 1 999 Kč (ročně 23 988 Kč ročně) připadala na nezúčtovatelné služby, a částka 4 080 Kč měsíčně (48 960 Kč ročně) připadala na zúčtovatelné služby.

11. Z vyúčtování služeb za rok 2021 má soud za prokázáno, že spotřebované zúčtovatelné služby byly vyúčtovány v celkové výši 26 268 Kč. Celková spotřeba služeb žalobce v roce 2018 (zúčtovatelné i nezúčtovatelné) činila 50 256 Kč (26 268 + 23 988).

12. Z výpisu z bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, za období roku 2019 soud zjistil, že na účet žalovaného byly uhrazeny platby od , právnická osoba, . ve výši 5 807 Kč, 17 421 Kč, 17 421 Kč a 10 900 Kč (žalobce hradil služby poštovní poukázkou). Současně soud z tohoto výpisu zjistil, že žádné jiné platby od , právnická osoba, zde evidovány nejsou.

13. Z výpisu z bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, . za období roku 2020 soud zjistil, že na účet žalovaného byly uhrazeny platby od , právnická osoba, . ve výši 8 000 Kč, 8 700 Kč a 10 000 Kč. Současně soud z tohoto výpisu zjistil, že žádné jiné platby od , právnická osoba, zde evidovány nejsou.

14. Z výpisu z bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, . za období roku 2021 soud zjistil, že na účet žalovaného byly uhrazeny platby od , právnická osoba, . ve výši 3 x 18 237 Kč. Současně soud z tohoto výpisu zjistil, že žádné jiné platby od , právnická osoba, zde evidovány nejsou.

15. Z poštovních poukázek předložených žalovaným soud zjistil, že žalovaný poštovní poukázkou uhradil na účet žalovaného, který odpovídá číslu účtu uvedenému na shora citovaných výpisech z bankovního účtu částku , částka, jako nájemné za 10 – 12/2019 a to dne 31. 12. 2019, a dále v roce 2021 uhradil 3 x 18 237 Kč jako nájemné za 4 – 12/2021.

16. Z výpisu salda prostoru předloženého žalovaným soud zjistil, že údaje v těchto listinách zanesené se shodují s údaji plateb vyplývajících z důkazů shora citovaných, a dále, že k listopadu 2022 vykazovalo vyúčtování žalovaného přeplatek ve výši 8 204, 29 Kč, kdy tento přeplatek byl zkonzumován v rámci širšího vypořádání mezi účastníky řízení, jak vyplynulo z reakce žalovaného ze dne 20. 12. 2022 na předžalobní výzvu, kdy v této reakci byl žalobce informován, že vykázané přeplatky plynoucí z vyúčtování jednotlivých let 2019 – 2021 byly započteny na jeho dřívější nedoplatky.

17. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti, a proto je ani dále nehodnotil, stejně jako z výpovědi předsedy představenstva žalovaného soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti vyjma toho, že tento potvrdil metodiku zpracovatele vyúčtování, že přeplatek vychází z předpokladu, že jsou řádně placeny zálohy dle předpisu.

18. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobce je nájemcem bytu v domě spravovaném žalovaným a žalovaný je osobou odpovědnou za správu domu a pozemku a tedy osobou povinnou k vyúčtovaných záloh placených na služby spojené s užíváním bytu. Žalobce nárokoval přeplatek z vyúčtování let 2019 – 2021, jak byl vykázán na těchto vyúčtováních, které byly schváleny členskou schůzí žalovaného. Soud však po provedeném dokazování uzavřel, že dle metodiky aplikované zpracovatelem vyúčtování je vykázaný přeplatek přeplatkem hypotetickým, vycházejícím z předpokladu, že jsou členem družstva řádně placeny předepsané zálohy na služby. K poučení soudu žalobce však neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně toho, že uhradil zálohy v předepsaných výších, kdy tvrdil pouze vybrané platby na zálohy, k tomu má soud za prokázáno, že všechny tyto platby, žalobcem tvrzené a prokázané, jsou zaneseny v listinách předložených žalovaným k důkazu, a je s nimi jako s úhradami počítáno. Ve výpisech plateb provedených žalobcem na účet žalovaného jsou i další platby, které žalobce ani netvrdil, ani neprokazoval. Vycházeje z předložených listin soud uzavřel, že žalobce za rok 2019 má na službách nedoplatek ve výši 5 083 Kč (k úhradě předepsaných resp. vyúčtovaných 50 825 Kč – zaplacených 45 742 Kč), za rok 2020 má na službách nedoplatek ve výši 21 748 Kč (k úhradě předepsaných resp. vyúčtovaných 48 448 Kč – zaplacených 26 700 Kč) a za rok 2021 má na službách přeplatek ve výši 4 455 Kč (k úhradě předepsaných resp. vyúčtovaných 50 256 Kč – zaplacených 54 711 Kč), přičemž přeplatek za rok 2021 byl žalovaným započten na nedoplatek minulých let. Soud posuzoval vyúčtování za žalované období roku 2019 – 2021, nepřihlížel k širším vztahům účastníků, které přesahovaly rámec vedeného řízení, ostatně žalobce ani ve vztahu k jinému období, než je období žalované, a z něj vyplývajícím skutečnostem, žádná tvrzení neuplatnil, proto lze po skutkové stránce uzavřít, že za roky 2019 – 2021 vykazoval dluh žalovaného na poskytnutých službách částku 22 376 Kč (- 21 748 - 5 083 + 4455). Pro úplnost pak soud dodává, že vycházel z rozdílu hodnoty spotřebovaných služeb a tuto poměřoval toliko v kontextu částky prokazatelně zaplacené žalobcem v daném období, proto pro skutkový závěr nebylo rozhodné, v jaké výši byly předepsány zálohy (žalobce namítal, že od roku 1.6.2019 byly zálohy sníženy na 3 624 Kč), ale v jaké výši byly žalobcem skutečně hrazeny, neboť toliko takové údaje dávají spolehlivý podklad pro stanovení výše reálného přeplatku nebo nedoplatku na poskytnutých službách.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

20. Žalobce je příjemcem služeb ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. b) zákon a č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen z.o.sl.), zatímco žalovaný je poskytovatelem služeb § 2 odst. 1 písm. a) z.o.sl. Žalovaný jako poskytovatel služeb je resp. byl oprávněn ve smyslu ust. § 4 odst. 1 z. o. sl. požadovat na žalobci jako příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu a to ve výši předepsané jednotlivými předpisy. Tomu však odpovídala povinnost žalovaného dle ust. § 7 z.o.sl. vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručit příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, přičemž poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Pokud žalobce namítal, že vadnost vyúčtování neovlivňuje splatnost vykázaného přeplatku, pak takové ustanovení bylo do z.o.sl. implementováno až s účinností od 1. 1. 2023 a na vyúčtování let 2019 – 2021 se proto nevztahuje. I kdyby tomu tak nebylo, soud je v rámci spravedlivého rozhodování povinen dbát ust. § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), které stanoví, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Nelze dle názoru soudu připustit, aby zjevně nesprávné vyúčtování, resp. vyúčtování vycházející z jakýchsi předpokladů a neodpovídající skutečnosti, např. v situacích, kdy se příjemce služeb domáhá vyplacení chybně, nebo snad hypoteticky (jako v posuzované věci), vypočteného přeplatku za situace, kdy neplatil vůbec, nebo v podstatné části, předepsané zálohy, zakládalo příjemci služeb právo na zjevně nesprávně, nebo hypoteticky, vykázaný přeplatek. Za dané situace, jakkoliv žalovaný ve vyúčtování služeb nevykázal „přijaté měsíční zálohy“, jak mu ukládá § 7 odst. 2 z.o.sl., ale „předepsané měsíční zálohy“, které žalobce dle předpisu neplatil, resp. neprokázal, že by je platil, jak měl, resp. je platil toliko z části, nelze spravedlivě na žalovaném požadovat a jemu uložit, aby vykázaný hypotetický přeplatek zaplatil žalobci, neboť žalobcem uplatněný nárok je nutno s přihlédnutím ke všem zjištěným skutečnostem posoudit jako zjevné zneužití práva, kdy si musel být vědom skutečnosti, že zálohy nehradí v předepsané výši a ve lhůtách splatnosti a proto s ohledem na výši vyúčtovaných zúčtovatelných služeb a služeb nezúčtovatelných musel si být vědom toho, že vykázaný přeplatek reálně neexistuje a je toliko přeplatkem hypotetickým. Ze všech shora rozvedených důvodu proto soud nárok žalobce zamítl výrokem I. tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 480,70 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 357 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě 17.1.2024 a 26.1.2024) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 990 Kč za účast na jednání soudu (nebylo jednáno ve věci samé) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 3. 2024 s tím, že odměna byla z původní částky 3 980 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. o polovinu snížena, z částky 3 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 3 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 5. 2024, z částky 3 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 5. 2024 a z částky 3 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 7. 2024 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 670 Kč ve výši 5 810,70 Kč. Pro úplnost pak soud dodává, že nepřiznal žalovanému náhradu za vyjádření ze dne 11.7.2024, když takový úkon považoval soud za jednak nevyžádaný, jednak za neúčelně vynaložený potud, kdy v tomto vyjádření žalovaný toliko opakoval svou argumentaci a rozváděl hypotetický výpočet vycházející z předepsaných záloh v jiné výši v druhé polovině roku 2019, což však pro posouzení věci nebylo rozhodující a nijak zásadní (k tomu viz shora).