7 C 214/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro vyklizení nemovitosti a zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen vyklidit jednotku číslo , Anonymizováno, v budově č.p. , Anonymizováno, postavené na pozemku parc. č. , Anonymizováno, zapsané na LV číslo , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště , adresa, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, a vyklizenou jednotku předat žalobcům do 15-ti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 29 619, 20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.

1. Žalobou došlou soudu dne 2. 8. 2023 se žalobci na žalovaném domáhali vyklizení bytové jednotky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku a zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnili tak, že jako pronajímatele uzavřeli se žalovaným dne 29.3.2017 smlouvu o nájmu předmětného bytu. Dodatkem k této nájemní smlouvě byl nájem bytu prodloužen do 1.4.2023. Za užívání bytu byl žalovaný povinen hradit částku 6 000 Kč měsíčně a zálohy na služby. Žalobci neměli zájem nájem bytu prodlužovat, a proto přípisem ze dne 27.1.2023 o tom žalovaného vyrozuměli. Dne 15.3.2023 se žalovaný v osobním kontaktu se žalobci pokoušel vyjednat prodloužení nájemní smlouvy, osobní kontakt však skončil napadením žalobce , Jméno žalobce A, , věc řeší Policie ČR. Dne 31.3.2023 vyzvali žalobci žalovaného k vyklizení bytu a upozornili jej na neoprávněné užívání bytu. Od dubna 2023 žalovaný nezaplatil žalobcům za užívání bytu ničeho. Dne 19.7.2023 odeslali žalobci žalovanému výzvu k vyklizení bytu, na což žalovaný reagoval dopisem ze dne 26.7.2023 tak, že podle jeho názoru došlo k prodloužení doby nájmu bytu. Žalobci se dostavili k předání bytu žalovaným dne 1.4.2023, kdy jim žalovaný ukázal vztyčený prostředníček se slovy „nasrat“. K prodloužení doby nájmu, jak jí argumentoval žalovaný pak uvedli, že i kdyby k prodloužení doby nájmu došlo, což popírají, tento by zanikl nejpozději dne 1.4.2024.

2. Podáním ze dne 16.10.2023 žalobci vzali svou žalobu zpět v části, v níž se na žalovaném domáhali zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu, že žalovaný částku uplatněnou žalobou zaplatil.

3. Usnesením ze dne 23.11.2023, č.j. 7 C 214/2023-21 soud prvního stupně řízení zastavil v části, v níž se žalobci na žalovaném domáhali zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím, usnesení nabylo právní moci dne 3. 1. 2024.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s podanou žalobou nesouhlasí. Namítal, že jde o šikanu ze strany jeho bratra. Uvedl, že neví, jak se má bránit. Tvrdil, že je vážně nemocen, nemůže pracovat, je odkázán na sociální dávky a nemá žádný majetek ani úspory. Trpí těžkou formou rozedmy plic, má problémy s obratli a zády, je v péči hematologa, gastroenterologa a léčí se s karpálními nervy. Požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů k hájení jeho práv a oprávněných zájmů.

5. Soud přípisem ze dne 24.11.2023 žalovaného vyzval, aby vyplnil prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech a vyplněné jej předložil soudu ke své žádosti o ustanovení zástupce. Této žádosti žalovaný nevyhověl a soudu ničeho nedoložil.

6. Usnesením 22.1.2024, č.j. 7 C 214/2023-23 soud návrh žalovaného na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Usnesení nabylo právní moci dne 15.2.2024.

7. Soud ve věci nařídil jednání na den 10.6.2024, kdy spolu s předvoláním žalovanému zaslal přípis, v němž ho vyzval, aby doplnil tvrzení o tom, na základě jakého právního důvodu předmětnou bytovou jednotku užívá a aby ke svým tvrzením navrhl důkazy, jinak se vystavuje riziku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního a tím i riziku neúspěchu ve věci samé. Předvolání s výzvou bylo žalovanému doručeno dne 3.5.2024.

8. Podáním ze dne 8.6.2024 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu jeho pracovní neschopnosti. K této žádosti doložil potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti uchazeče o zaměstnání vystavené dne 31.5.2024 a k němu doložil zprávu o ambulantním vyšetření ze dne 28.5.2024, z níž vyplývá, že žalovaný má diagnostikován CHOPN 3. stupně, bez indikace DDOT (dlouhodobá domácí oxygenoterapie), trpí akutním nikotinismem. Psychický stav dobrý, orientovaný, spolupracuje, není indikována akutní hospitalizace, doporučen dostatek tekutin, další péče u praktického lékaře.

9. Soud žádost žalovaného o odročení jednání neakceptoval, neboť ji nepovažoval za včasnou, lékařskou zprávu měl žalovaný k dispozici již od 28.5.2024, potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti uchazeče o zaměstnání od 30.5.2024, přesto se z jednání omlouval až s odstupem více něž jednoho týdne, pouhé 2 dny před jednáním. Mimo to žádost žalovaného soud s přihlédnutím ke zprávě o ambulantním vyšetření neshledal ani důvodnou, když z jejího obsahu nevyplývalo nic, co by nasvědčovalo tomu, že by se žalovaný nemohl účastnit jednání soudu, kdy zpráva popisuje jeho dlouhodobě setrvalý zdravotní stav, jak vyplynulo z dalších jím předložených lékařských zpráv a potvrzení a jeho tvrzení.

10. Soud dne 10.6.2024 konal jednání v nepřítomnosti žalovaného. Na tomto jednání soud provedl listinné důkazy a jednání, za účelem zachování práv a oprávnění zájmu žalovaného, odročil za účelem jeho opětovného předvolání na 22.7.2024.

11. Podáním ze dne 11.6.2024 žalovaný požádal znovu o osvobození od soudních poplatků a opakovaně o ustanovení zástupce z řad advokátů. V něm uvedl, že jsou na něj vedeny exekuce a je ve špatném zdravotní stavu. Prohlášení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech zaslal soudu vyplněné neúplně, kdy neuvedl vůbec žádné příjmy, neosvětlil soudu, že čeho hradí své základní potřeby, když z obsahu spisu je zřejmé, že nakládá s částkami v řádech desítek tisíc korun českých, z nichž uhradil dluh za užívání dotčené bytové jednotky. Z uvedeného důvodu proto soud jeho návrh na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zamítl usnesením ze dne 28.6.2024, č.j. 7 C 214/2023-46 (právní moc dne 30.7.2024). S ohledem na tuto skutečnost muselo být jednání nařízené na den 22.7.2024 odročeno na 16.9.2024, neboť usnesení o návrhu žalovaného na osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce nebylo v době jednání ještě v právní moci.

12. Podáním ze dne 12.9.2024, tedy 4 dny před nařízeným jednáním na den 16.9.2024, žalovaný poslal opakovanou žádost o odročení jednání a ustanovení zástupce, a to z důvodu, že mu byl ustanoven advokát i v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp.zn. 43 T 102/2023 k odůvodnění odvolání proti odsuzujícímu rozsudku jmenovaného soudu v této věci, kde žalovaný vystupoval v procesním postavení obžalovaného v souvislosti s incidentem, který popsali žalobci ve své žalobě, resp. jejích doplněních. Svou žádost doložil žalovaný obsahově shodným potvrzením o dočasné pracovní neschopnosti uchazeče o zaměstnaní vystaveným dne 19.8.2024 a obsahově shodnou zprávou o ambulantním vyšetření ze dne 22.8.2024, jak tyto listiny dokládal již ke své první žádosti o odročení jednání. Z těchto potvrzení, resp. lékařských zpráv, si soud ověřil a potvrdil, že zdravotní stav žalovaného je setrvalý, je schopen se pohybovat po vlastní ose, je v dobrém psychickém stavu, je orientovaný, spolupracuje, není u něj indikována akutní hospitalizace, je zamedikován, z toho soud uzavřel, že je schopen se účastnit soudního jednání a jeho opakované žádosti o odročení jednání shledal obstrukčními a jeho opakované žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů posoudil jako zjevné zneužití procesních oprávnění ve smyslu ust. § 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), proto k nim podle ust. § 41a o.s.ř. nepřihlížel.

13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu věci.

14. Z LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, soud zjistil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky předmětné bytové jednotky, každý s podílem ve výši id. ½.

15. Z nájemní smlouvy ze dne 29.3.2017 soud zjistil, že tuto smlouvou uzavřeli žalobci s žalovaným, jejím předmětem je nájem dotčené jednotky žalovaným v postavení nájemce. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, 1 roku, počínaje dnem 1.4.2017, kdy žalovaný se zavázal hradit nájemné ve výši 5 500 Kč měsíčně a dále služby spojené s užíváním bytové jednotky.

16. Z dodatků k nájemní smlouvě ze dne 28.3.2022 soud zjistil, že nájem dotčené bytové jednotky ve prospěch žalovaného byl prodloužen do 1.4.2023.

17. Z dodatků k nájemní smlouvě ze dní 15.3.2023 a 27.1.2023 soud zjistil, že jde o návrhy dodatků, které jsou podepsány jen ze strany žalobců, konstatuje se v nich, že nájemní smlouva zaniká ke dni 30.3.2023, a pro případ, že by žalovaný vyklidil jednotku již dne 28.2.2023, byla mu slíbena prémie ve výši 30 000 Kč, a dále pro případ, že by jednotku vyklidil dobrovolně až dne 31.3.2023, obdržel by prémii ve výši 20 000 Kč. Oba dodatky byly zaslány žalovanému na adresu jeho bydliště, přičemž tento si zásilky nevyzvedl, jak vyplývá z obálek od těchto zásilek, které byly odeslány dne 31.1.2023 a 20.3.2023.

18. Z výzev k předání bytu ze dní 19.7.2023, 26.7.2023 a 19.3.2024 soud zjistil, že žalovaný byl žalobci, resp. jejich právních zástupcem, opakované vyzýván k vyklizení dotčené jednotky a jejímu předání.

19. Z reakce zástupce žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta ze dne 26.7.2023 soud zjistil, že žalovaný proti skončení nájmu namítal toliko to, že má za to, že nájem bytu byl prodloužen o tutéž dobu, na níž byl sjednán, a to podle ust. § 2285 o.z.

20. Ze stvrzenky, resp. zápisu o převzetí platby soud zjistil, že dne 14.9.2023 žalovaný zaplatil za užívání bytu částku 25 580 Kč, Anonymizováno, jako nájemné od dubna do července 2023 a dne 30.9.2023 uhradil částku 6 395 Kč za měsíc srpen.

21. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26.6.2024, č.j. 43 T 102/2023 soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným, že dne 15.3.2023 agresivně napadl poškozeného , Jméno žalobce A, (žalobce), který je jeho bratrem, opakovaně na něj útočil ranami rukou sevřenou v pěst, a to do oblasti pravé poloviny těla, rukou a hlavy, takto mu zasadil celkem 12 úderů a tím mu způsobil zlomeninu dolní části pravé loketní kosti nad zápěstím s otokem měkkých tkání a další zranění, v jejich důsledku byl žalobce omezen v obvyklém způsobu života po dobu 5 – 6 týdnů, čímž žalovaný spáchal přečin ublížení na zdraví. Soud z databáze infosoud ověřil, že rozsudek dosud není v právní moci, (ob)žalovaný proti rozsudku podal odvolání, za účelem jehož odůvodnění mu byl v trestní řízení ustanoven obhájce. Z odůvodnění citovaného trestního rozsudku se podává, že se žalovaný k napadení žalobce doznal a uvedl, že potyčka vznikla v důsledku sporu o bytovou jednotku.

22. Z ostatních důkazů soud žádné pro věc významné skutečnosti nezjistil a další dokazování neprováděl, když další důkazní návrhy byly toliko ze strany žalobců, kteří na jednání dne 16.9.2024 uvedli, že na jejich provedení netrvají.

23. Na základě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky dotčené bytové jednotky, žalovaný jednotku fakticky užívá. V minulosti ji užíval na základě nájemní smlouvy, která byla periodicky prodlužována vždy o 1 rok. V roce 2022 byl mezi účastníky řízení podepsán dodatek k nájemní smlouvě, v němž se účastníci dohodli, že nájem končí dnem 1.4.2023. Návrhy dodatků k nájemní smlouvě z ledna 2023 a března 2023 žalobci jasně deklarovali, že na prodloužení nájmu na dobu delší než sjednanou do 1.4.2023 nemají zájem, a dokonce žalovanému nabízeli úhradu finanční prémie, pokud se z jednotky vystěhuje dříve. Návrhy dodatků byly žalovanému zaslány na adresu jeho faktického bydliště, ten si je však nevyzvedl. Dne 15.3.2023 se žalovaný dostavil do místa pracoviště žalobců, aby vyřešil problém s ukončením nájmu bytové jednotky, přitom napadl žalobce , Jméno žalobce A, , za což byl nepravomocně odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 9 za přečin ublížení na zdraví. Pokud jde o zdravotní stav žalobce, který je zjevně setrvalý a dlouhodobý, je soud toho názoru, že je-li žalobce schopen fyzicky napadat třetí osoby (k napadení žalobce se žalovaný v trestním řízení doznal), je schopen se dostavit i k soudu a hájit svá práva a oprávněné zájmy. Z uvedených důvodu má soud za to, že nepochybil, pokud již nereflektoval na opakované žádosti o odročení jednání a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného, aniž by mu ustanovil zástupce z řad advokátů, kdy je zjevné, že žalovaný nakládá s částkami v řádech desítek tisíc Kč (viz. jeho úhrady za užívání jednotky), kdy však soudu nesdělil, kde si tyto prostředky obstarává.

24. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

25. Podle ust. 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, že vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

26. Podle ust. § 2285 o.z. platí, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

27. Podle ust. § 2230 odst. 1) o.z. platí, že užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. Podle odst. 2) platí, že ustanovení odstavce 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.

28. Soud po právním posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba byl podána důvodně.

29. Z provedeného dokazování vyplývá, že nájemce od roku 2017 užíval byt na základě nájemní smlouvy ve smyslu ust. § 2201 ve spojení s ust. § 2235 a násl o.z. Dodatkem k této smlouvě z roku 2022 byla doba nájmu prodloužena do 1.4.2023. Z provedeného dokazování vyplývá, že ještě před skončením nájmu, zasláním návrhu dodatků z ledna 2023 a března 2023 žalobci žalovanému avizovali, že nájem prodlužován nebude. Tyto návrhy dodatků lze považovat za písemnou výzvu k vyklízení, resp. písemné oznámení o tom, že nájem nebude prodloužen, jak tuto formu vyžaduje ust. § 2285 o.z. Zásilky s těmito listinami byly žalovanému zaslány, resp. dostaly se do sféry jeho dispozice ještě před uplynutím doby nájmu.

30. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009 byl vyjádřen závěr, že nedojde-li adresovaný projev vůle jednajícího do sféry adresáta, právní úkon není perfektní. Projev vůle dojde adresátovi, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice, tzn. v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Od okamžiku dojití projevu vůle do sféry adresáta je právní úkon pro jednající subjekt závazný a nelze jej jednostranně odvolat. Není přitom nezbytné, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu; dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah. Z uvedeného tedy soud uzavřel, že žalobci žalovanému zaslali písemný projev vůle vyjadřují nevoli prodloužit nájemní vztah na další dobu a žádost o vyklizení, a to dokonce pod příslibem finanční prémie v případě dobrovolného vyklizení.

31. Soud se zabýval dále zjištěnou skutkovou okolností, že výzvy k vystěhování byly žalovanému zaslány ještě za doby trvání nájemního vztahu, tedy i tím, zda za takových okolností je naplněna dikce ust. § 2285 o.z., která vyžaduje zaslání písemné výzvy k opuštění bytu do tří měsíců od skončení nájmu. V tomto ohledu soud uzavřel, že tomu tak je, a to s ohledem na to, že ust. § 2285 o.z. je v poměru speciality k ust. § 2230 odst. 1 o.z., přičemž odst. 2) ust. § 2230 o.z. připouští, aby strana dala v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí. Soud zastává názor, že ust. § 2230 odst. 2) o.z. lze přiměřeně aplikovat i na poměry nájmu bytu a jeho automatického prodlužování, jak jej popisuje ust. § 2285 o.z., když opačný výklad by soud shledával příliš formalistickým, kdy ve vypjatých situacích, jako byla ta právě projednávaná, nelze vlastníku nemovitosti upírat, aby své právo, resp. projev vůle, nájem neprodlužovat, uplatnil z opatrnosti ještě před uplynutím doby nájmu, kdy takový projev vůle může vést toliko k posílení jistoty v právním postavení účastníků nájemního vztahu a dává jim možnost na takto nastalé poměry reagovat a možnost si lépe uspořádat své poměry do budoucna. Vycházeje z těchto právních závěrů, proto soud uzavřel, že žalobci žalovanému zaslali opakovaně před uplynutím doby nájmu písemnou výzvu k vyklizení bytové jednotky, a to ve formě návrhu dodatků, v nich bylo jasně deklarováno, že nájem skončí ke dni 31.3.2023, resp. uplynutím sjednané doby nájmu a žalovaný bude povinen bytovou jednotku vyklidit, a z nich tedy žalovaný mohl seznat, že k automatické prolongaci nájmu pro tentokrát již nedojde. Na základě toho pak soud uzavřel, že nájem bytu dle nájemní smlouvy skončil nejpozději dnem 1. 4. 2023 a žalovaný byl povinen bytovou jednotku vyklidit. Na tomto závěru nemůže podle názoru soudu ničeho změnit ani skutečnost, že v září 2023 žalovaný uhradil k rukám žalobců dvě platby označené jako nájem, a to z důvodu, že k těmto platbám došlo již v době, kdy byla podán žaloba o vyklizení. Vzhledem k tomu, že žalovaný bytovou jednotku nevyklidil, zasahuje do absolutního majetkového práva žalobců k bytové jednotce tím, že jí užívá bez právního důvodu, a proto žalobcům náleží soudní ochrana jejich vlastnického práva podle ust. § 1042 o.z. Z uvedeného důvodu proto soud žalobě žalobců vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 619, 20 Kč celkem, každému z žalobců náleží polovina této náhrady. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému za každého žalobců náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) snížená o 20 % podle ust. § 12 odst. 4 a.t. z tarifní hodnoty ve výši 28 000 Kč (1 760 Kč za úkon, 880 Kč za půl-úkon) za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. , za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (půl-úkon), za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a za písemné podání nebo návrh ve věci samé (částečné zpětvzetí) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a dále z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby, 1 200 Kč za úkon) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (doplnění žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 6. 2024 a za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 9. 2024 včetně 14 (2 x 7) paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 520 Kč ( 1 x 2 x 880 Kč + 3 x 2 x 1 760 Kč + 3 x 2 x 1 200 Kč) ve výši 4 099 Kč. Platební místo náhrady nákladů řízení bylo určeno podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.