7 C 231/2010

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen JUDr. jméno příjmení , advokátkou, se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen Mgr. jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa , o určení dědického práva

I. Žaloba se žádostí, aby bylo určeno, že žalovaný není dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé [datum], [rodné číslo], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 47 524 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně [jméno] [příjmení], právní předchůdkyně žalobce, domáhala určení, že žalovaný není dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení] dle závěti zůstavitelky datované dne [datum] petitem se domáhala určení, že závěť pořízená dne [datum] zůstavitelkou [jméno] [příjmení], [rodné číslo], ve prospěch žalovaného, je neplatná. Žaloba byla podána ve lhůtě 1 měsíce od právní moci usnesení č.j. 26D 1391/2009 – 53, kterým jí bylo uloženo, aby podala ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení u zdejšího soudu„ návrh na určení, že allografní závěť zůstavitelky ze dne [datum] není platná“, usnesení nabylo právní moci [datum]. Žalobkyně je pozůstalá sestra zůstavitelky. Dle uvedené listiny označené jako závěť a datované [datum] zůstavitelka odkazuje veškerý svůj majetek žalovanému. Žalobkyně má za to, že předmětná závěť, kterou žalovaný předložil v dědickém řízení je neplatná, jednak z důvodu, že zůstavitelka v době údajného podpisu závěti již byla vážně nemocná, proto nemohla závěť platně pořídit, dále má za to, že závěť nebyla podepsaná vlastní rukou zůstavitelky a namítala, že nebyla pořízena v den, který je na listině uveden. Žalovaný žádal zamítnutí žaloby s tím, že závěť zůstavitelky je projevem její svobodné vůle. Se zůstavitelkou a jejím manželem byl v přátelských vztazích a pomáhal jim. Soud po provedeném dokazování ve věci rozhodl rozsudkem z 2.9.2015, č.j. 7C 231/2010-193 tak, že žalobu zamítl. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že předmětná závěť pořízená [jméno] [příjmení] dne [datum] je závětí platnou s odůvodněním, že v řízení bylo prokázáno, že závěť vlastní rukou podepsala před dvěma svědky a před jejím podpisem po přečtení textu závěti projevila s jejím obsahem souhlas. Dále vycházel ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení], z jehož obsahu vyplynulo, že v době pořízení závěti zůstavitelka netrpěla duševní poruchou, která by ji činila k tomuto jednání neschopnou, tento závěr byl v obsahu znaleckého posudku blíže specifikován. Dále vycházel ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, vypracovaného Mgr. [celé jméno znalkyně], jakož i výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], kteří byli přítomni při podpisu závěti zůstavitelkou. Hodnotil rovněž výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], kamarádky zůstavitelky, která uvedla, že při návštěvě v době hospitalizace zůstavitelky dne [datum] zůstavitelka hůře komunikovala, tak neshledal toto tvrzení relevantním, s tím, že se jedná o časové období již po datu sepsání závěti. S odkazem na ust. § 3069 zák. č. 89/2012, občanský zákoník účinný od 1.1.2014, aplikoval na posuzovaný případ příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. vzhledem k datu úmrtí zůstavitelky dne [datum] (§ 476 odst. 1,2, § 476b) citovaného zákona), z nichž vyplývá, že zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo jí zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání s tím, že v řízení u soudu v I. stupni nebylo vedeno tak, aby bylo možno prokázat všechny okolnosti závěti. Setrvala na tvrzení, že je zřejmé, že zůstavitelka závěť nepořídila dne [datum], což osvědčuje i znalecký posudek z oboru psychiatrie, z něhož vyplynulo, že zůstavitelka se ve dnech [anonymizováno] a [datum] cítila špatně, měla bolesti, dne [datum] byla nejistá a utlumená. Od jejího přijetí do nemocnice dne [číslo] až do doby jejího úmrtí dne [datum] jí byly aplikovány léky proti bolesti (morphin a další). Má za to, že datum [datum] se pro žalovaného jevilo jako nejpříznivější pro označení listiny, kterou v dědickém řízení předložil jako platnou závěť zůstavitelky. V den [datum] závěť zůstavitelka nemohla podepsat, když z výpovědi svědka [příjmení] se tak mohlo stát až po smrti jejího manžela [jméno] [příjmení], který zemřel [datum]. Vliv léků proti bolestem, především Morphinu, musel ovlivňovat její rozhodovací schopnosti. Zdůraznila, že před tímto datem netrpěla pocity lítosti a pesimismu, pro které by mohla uvažovat o pořízení závěti a nebyly důvody, v důsledku kterých by měla požadovat od žalovaného zajištění sepisu závěti, jak on tvrdil, když věděla, že její manžel žije. Znalkyně [příjmení] [příjmení] se nezabývala dostatečným způsobem vlivem léků užívaných zůstavitelkou v době její hospitalizace na její rozpoznávací schopnosti a především ovlivnitelnost vůle. Také poukázala na skutečnost, že žalovaný vyvíjel dříve na zůstavitelku a jejího manžela nátlak, aby mu darovali nemovitost v [obec a číslo], kterou mu dle závěti zůstavitelka odkázala, rovněž zpochybňovala vztah mezi zůstavitelkou, jejím manželem a žalovaným s poukazem na výpověď svědkyně [příjmení], která uvedla, že zůstavitelka k žalovanému neměla vřelý vztah. Navíc z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaný při jednáních v nemocnici a s pohřební službou uváděl, že je synovec zůstavitelky, což nebyla pravda, tedy vědomě lhal o svém příbuzenském vztahu. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a její žalobě na určení neplatnosti předmětné závěti vyhověl. Městský soud v Praze rozsudkem z 21.9.2016, č.j. 28Co 229/2016-236, rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný, když dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. V odůvodnění rozsudku konstatoval, že odvolací námitku žalobkyně, že závěť nebyla sepsána dne [datum] nepovažuje za důvodnou s tím, že i když o datu podepsání závěti její svědci ve svých výpovědích u soudu výslovně nehovořili, tak nelze přehlédnout, že potvrdili, že svým podpisem stvrdili nejen to, že listina obsahuje poslední vůli zůstavitelky, ale i den, měsíc a rok, kdy byla podepsána. Vycházel rovněž z obsahu dědického spisu, z něhož vyplývá, že oba svědci závěti před soudní komisařkou výslovně uvedli, že závěť podepsali dne [datum], pokud ve své výpovědi před soudem o tomto datu nehovořili, tak potvrzovali, že svým podpisem stvrdili, že listina obsahuje poslední vůli zůstavitelky, ale i den, měsíc a rok, kdy byla podepsána. Navíc žalobkyně ani netvrdila jiné datum, kdy měla být závěť sepsána, potom ani nemohla prokázat, že se tak stalo jiný den, než který je v ní uveden. Okolnost, že žalovaný předložil závěť až v lednu 2010, je bez významu, neboť tak učinil na výzvu soudní komisařky poté, kdy byl jako objednavatel pohřbu předvolán k dědickému řízení. Rovněž konstatoval, že okolnost, že závěť ve prospěch žalovaného učinila pouze zůstavitelka a ne její manžel, nemůže mít vliv na platnost závěti. [jméno] zůstavitelka označila žalovaného v nemocnici jako kontaktní osobu, proto ani námitka, že byl označován jako její synovec není případná. Taktéž neshledal důvodnými odvolací námitky ve vztahu ke zdravotnímu stavu zůstavitelky v době sepsání závěti, neboť znalkyně v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku měla k dispozici veškerou relevantní zdravotnickou dokumentaci zůstavitelky a na jejím základě dospěla k závěru, že zůstavitelka netrpěla duševní poruchou, k příznakům její diagnózy nepatřily poruchy paměti, demence, nebo stavy zmatenosti, její myšlení bylo koherentní a byla orientovaná, dostávala pouze analgetika proti bolesti, které neměly vliv na její rozpoznávací schopnosti. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.9.2016, č. j. 28 Co 229/2016-236, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřovala v nesprávném právním posouzení otázky data podepsání závěti. Je toho názoru, že odvolací soud nesprávně posoudil svědeckou výpověď JUDr. [jméno] [příjmení], který u soudu uvedl, že ho v určité době vícekrát kontaktoval žalovaný s tím, že [příjmení] vážně onemocněli, jsou hospitalizováni a chtěli by mu odkázat majetek pro případ smrti, a že když pak pan [příjmení] zemřel, řekl žalovanému, že by bylo na místě to řešit závětí, k žádosti žalovaného mu telefonicky sdělil text závěti a na jeho přání souhlasil s tím, že bude působit jako svědek závěti, domluvili se na dni, kdy dojde k podpisu závěti, což vzhledem k jeho časovému zaneprázdnění bylo asi za tři týdny od nadiktování závěti. Žalobkyně upozorňuje na to, že manžel zůstavitelky [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum], a že závěť zůstavitelky tak mohla být pořízena nejdříve po tomto datu, s ohledem na domluvu svědka se žalovaným o termínu účasti na podpisu závěti k tomu mohlo dojít až po [datum], kdy již byl zdravotní stav zůstavitelky jiný. Názor odvolacího soudu, že pokud svědek závěti ve své výpovědi před soudem o datu podepsání závěti nehovořil, nelze přehlédnout, že potvrdil svým podpisem nejen to, že listina obsahuje poslední vůli zůstavitelky, ale i den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, je podle ní v příkrém rozporu s vylíčením všeho, co svědek o předmětu výslechu ví, a detailně to také popsal; jeho výpověď dokazuje, že závěť nebyla zůstavitelkou podepsána [datum], což postačuje k závěru, že je závětí neplatnou. Navíc, závěť neobsahuje stvrzující podmínku, že oba svědci byli současně přítomni. Proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.4.2019, č.j. 21 Cdo 2236/2018-303 vyplývá, že podkladem pro rozhodování dovolacího soudu byla skutková zjištění, že v řízení o dědictví po zůstavitelce [jméno] [příjmení] byla předložena závěť psaná na počítači, kterou zůstavitelka„ pro případ své smrti odkazuje veškerý svůj majetek, zejména nemovitosti v k.ú. [část obce], včetně úspor a movitých věcí ing. [jméno] [celé jméno žalovaného], bytem [adresa]. Bezprostředně za tímto textem je uvedeno:„ V [obec] dne [datum]“ (napsáno rovněž na počítači), a pod tímto datem se nachází vlastnoruční podpis„ [anonymizováno]. [příjmení]“. Pod podpisem je opět počítačem napsaná doložka, ve které [jméno] [příjmení] a JUDr. [příjmení] [příjmení] prohlašují, že„ [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], pořídila a podepsala tuto závěť před námi přítomnými svědky“, a tito svědci jsou na listině podepsáni. Podle provedeného důkazu znaleckým posudkem je podpis„ M. [příjmení]“ pravým podpisem zůstavitelky. Konstatoval, že mezi účastníky řízení zůstalo sporným, zda v listině se závětí uvedené datum je datem, kdy byla závěť pořízena (zůstavitelkou podepsána). Za uvedeného skutkového stavu bylo pro rozhodnutí o platnosti závěti podepsané [jméno] [příjmení], datované dnem [datum], významné (mimo jiné) ,zda na listině uvedeného dne zůstavitelka skutečně závěť podepsala, resp. zda prohlášení svědků závěti, že [jméno] [příjmení] pořídila a podepsala závěť před nimi, bez dalšího znamená, že závěť podepsala toho dne, který je uveden nad jejím podpisem. Vzhledem k tomu, že otázka podpisu allografní závěti nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobkyně je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. Dále dovolací soud konstatoval, že ustálená soudní judikatura i právní teorie se shodují v tom, že závěť (ať již vlastnoruční nebo v jiné písemné formě) lze psát i po delší dobu, tedy i více dní, jednoznačnou podmínkou pro platnost takové závěti však je, aby se datum, které je v závěti uvedeno, shodovalo s datem, kdy byla listina zůstavitelem podepsána (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004). Podmínkou platnosti závěti zřízené v jiné písemné formě za účasti svědků není, aby byla sepsána v přítomnosti svědků závěti nebo aby byla v jejich přítomnosti podepsána; zákon vyžaduje pouze to, aby v (současné) přítomnosti dvou svědků zůstavitel toliko výslovně projevil, že sepsaná a podepsaná listina obsahuje jeho poslední vůli, a aby se svědci na závěť podepsali (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2013, sp. zn. 21 Cdo 3098/2011). Z toho vyplývá, že svědci závěti svým podpisem„ pouze“ potvrzují to, že před nimi zůstavitel prohlásil, že listina, kterou mají podepsat, obsahuje jeho poslední vůli, přitom je nerozhodné, zda je listina se závětí již zůstavitelem podepsaná nebo ji zůstavitel podepisuje teprve v jejich přítomnosti. V projednávané věci doložka s prohlášením svědků závěti žádné datum neobsahuje. Pokud tento úkon svědci závěti učinili současně, resp. bezprostředně poté, co závěť podepsala zůstavitelka (jak vyplývá z prohlášení svědků závěti i z jejich svědeckých výpovědí u soudu prvního stupně), přitom však je mezi účastníky řízení sporné, zda se tak stalo v den, který je uveden v (počítačem) předepsaném textu závěti ([datum]), nelze platnost závěti posuzovat bez předcházejícího dokazování o skutkových tvrzeních o tom, zda datum [datum] je datem, kdy zůstavitelka závěť podepsala. Již v usnesení ze dne 24.11.2010, sp. zn. 21 Cdo 3597/2009, Nejvyšší soud ČR uvedl, že spor účastníků o to, zda v závěti uvedené datum je datem, kdy byla listina zůstavitelem podepsána, je sporem, k jehož vyřešení lze dospět pouze postupem ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. (tj. prostřednictvím žaloby, na jejíž podání některého z účastníků odkáže soud v řízení o dědictví). Pokud odvolací soud vycházel z toho, že prohlášení svědků závěti, že před nimi zůstavitelka závěť podepsala, je současně i potvrzením toho, že se tak stalo v den uvedený v textu závěti, pak dostatečně neodlišil dva rozdílné úkony na jedné listině (závěť zůstavitelky a prohlášení svědků závěti). Bez tohoto rozlišení, a v důsledku toho i bez skutkových zjištění významných k vyvození právních závěr, spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci (k právnímu posouzení věci srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.1.2015, sp. zn. 30 Cdo 4464/2014). Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V projednávané věci dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédl také k tomu, že soudy obou stupňů výroky svých rozsudků v zásadě rozhodly jen o otázce předběžné pro určení dědického práva, které závisí na skutečnostech, které byly mezi účastníky dědického řízení sporné. Ustanovení § 175k odst. 2 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2013) umožňuje odkázat dědice, aby žalobou uplatnil své dědické právo, čemuž podle ustálené rozhodovací praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.2005, sp. zn. 30 Cdo 940/2004) v závislosti na konkrétní procesní situaci odpovídá žalobní petit buď na určení, že žalobce je dědicem po zůstaviteli, nebo že žalovaný není dědicem po zůstaviteli, a sporné skutečnosti nebo právní otázky, které jsou pro takové určení významné (např. že závěť je neplatná), představují jen posouzení předběžné otázky, které se neuvádí ve výroku, ale jen v důvodech rozhodnutí. Na tomto požadavku vyplývajícím z ustanovení § 175k odst. 2 o.s.ř. v projednávané věci nic nemění ani to, že v řízení o dědictví po [jméno] [příjmení] soud uložil [jméno] [příjmení], aby podala„ návrh na určení, že allografní závěť zůstavitelky ze dne [datum] není platná“. Bylo na soudu rozhodujícím o podané žalobě, aby podle celého obsahu žaloby (případným návrhem žalobce na znění výroku není soud vázán, srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.8.2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003) posoudil, zda splňuje požadavky vymezené ustanovením § 175k odst. 2 o. s. ř., v případě, že tyto požadavky splňuje, po projednání věci také formuloval výrok svého rozhodnutí tak, aby z obsahového hlediska vyjadřoval to, čeho se žalobkyně žalobou skutečně domáhala, a v případě, že žaloba tímto požadavkem nevyhovuje, poučil žalobkyni o náležitostech řádné žaloby podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu I. stupně, tak Nejvyšší soud České republiky zrušil rovněž tento rozsudek a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V dalším řízení vzhledem k tomu, že žalobkyně [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřela, soud usnesením z [datum] řízení přerušil dle § §107 odst. l o.s.ř. do doby pravomocného skončení věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp.zn. 20D 1158/2019. Po pravomocném skončení uvedeného pozůstalostního řízení soud rozhodl usnesením z [datum], že v řízení bude pokračováno na straně žalující s [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce], který se stal jediným dědicem zemřelé matky- původní žalobkyně (viz usnesení Okresního soud v Kolíně, č.j. 20D 1158/2019-29). Jmenovaný sdělil, že ve sporu nadále bude pokračovat na straně žalující a požádal soud o připuštění změny petitu žaloby takto: Určuje se, žalovaný [celé jméno žalovaného] není dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé [datum]. Soud dle § 95 o.s.ř. navrhovanou změnu žalobního petitu připustil. Žalobce setrval na tvrzení, že datum [datum], kdy je„ závěť“ datovaná, není datem, kdy by uvedenou listinu zůstavitelka podepsala a to z důvodu, že dne [datum] manžel zůstavitelky ještě žil, oba byli vzájemně velmi citově vázáni, což vylučuje aby zůstavitelka učinila závěť ve prospěch jiné osoby za života svého manžela. Také poukazoval na výpovědi dříve slyšených svědků [titul] a J. [ulice] a rozpory, které se nabízí v souvislosti s nimi, že od doby, kdy žalovaný konzultoval obsah a způsob sepsání závěti svědkem [titul], advokátem, uplynuly řádově tři týdny, čemuž by odpovídalo datum nejdříve [datum]. Svědek [titul] vypovídal, že to bylo až po smrti pana [příjmení] a datum, kdy se mohl uvolnit k návštěvě zůstavitelky v souvislosti se závětí bylo vázáno na jeho časové zaneprázdnění. Rovněž setrvával na tvrzení, že zůstavitelka vzhledem k neuspokojivému zdravotnímu stavu již nebyla schopna plnohodnotně vnímat obsah listiny. Žalobce při svém účastnickém výslechu doplnil skutková tvrzení a uvedl, že za tetou (zůstavitelkou) byl v době její hospitalizace v nemocnici (doba od [datum] do [datum], kdy zemřela) na návštěvě celkem 4krát ve dnech 1) [datum], 2) návštěva s matkou dne [datum], 3) další datum nemůže přesně určit, 4) dne [datum]. Při prvních dvou návštěvách byla teta komunikativní a orientovaná, při té prvé návštěvě se zmínila, že má podezření, že jí někdo chce připravit o barák, dále to nerozebírali. Při třetí návštěvě byla teta zmatená, personál si stěžoval, že jim utíká z postele. Při čtvrté návštěvě nebyla schopna již komunikovat. Při druhé návštěvě, kdy tetu navštívil se svoji matkou, mu teta dala klíče od domu, aby se postaral o kocoura s tím, že další klíče má Ing. [celé jméno žalovaného], ale nemůže se na něj spolehnout, protože ke zvířatům nemá odpovídající vztah. Teta zůstala s matkou a při té návštěvě se dohodli, že po propuštění z nemocnice půjde teta do rehabilitačního střediska v [obec] a po propuštění se přestěhuje k nim do [obec]. Během návštěv teta nikdy nemluvila o tom, že by pořídila závěť, ani o tom, co se stane s majetkem jejím i manžela v případě, že oba zemřou. Jeho matka byla zákonný dědic po tetě, byly sestry. Teta byla zase jediný dědic po svém manželovi, kdyby on zemřel dříve než ona. Dále uváděl údaje ohledně chování žalovaného v době po úmrtí zůstavitelky a okolnostech pohřbu. Žalovaný v rámci svého opětovného účastnického výslechu uvedl, že řádově před 10 lety, než manželé [příjmení] zemřeli, mluvili o tom, že by rádi na něj převedli – darováním – nemovitost v [obec a číslo], on o to zájem neměl, protože měl jiný majetek. Později, i když [příjmení] mluvili o tom, že by si přáli, aby dům v [obec a číslo] získal on jako vlastník, tak už to nebylo k realizaci, protože pan [příjmení] se stal tzv. dementní. Také od známého JUDr. [příjmení] měl informaci, že takový právní úkon pana [příjmení] z důvodu nepříznivého psychického stavu by nebyl platný. V době, kdy se zdravotní stav pana [příjmení], zejména po psychické stránce, zhoršil, tak zajistil jeho umístění v léčebně ve [obec]. [jméno] za ním zůstavitelka jezdila na návštěvy, byla v dobré fyzické kondici, jakož i psychicky na tom byla dobře. Při některé z návštěv, kdy jí vezl za manželem do [obec], mu zůstavitelka v rámci nezávazného rozhovoru říkala, že by mu ráda dům v [obec a číslo] darovala, protože kdyby její manžel zemřel, tak by se v domě sama bála. Mluvili i o tom, že by se případně přestěhovala do domu, kde žil s manželkou. Mluvili tzv. nezávazně, kdy ona rovněž zmínila úmysl napsat závěť, ale kdy by ji realizovala, to nijak neupřesnila. V souvislosti s umístěním zůstavitelky do nemocnice uvedl, že ona šla na kontrolu do nemocnice, neboť byla onkologická pacientka, chtěli si jí tam nechat, ale na reverz šla domů, protože tam měla kočky. Další den ráno, kdy on byl pracovně mimo [obec] telefonovala, že jí není dobře, on potom telefonoval obvodní lékařce, která zařídila její převoz do nemocnice. Tam zůstavitelka byla asi tři týdny než zemřela a kde on jí navštěvoval. Absolvovala onkologickou léčbu, její zdravotní stav se zlepšil, ale asi čtyři dny před svou smrtí opustila postel a upadla a od té doby na tom byla fyzicky hodně špatně, nikoliv však po stránce psychické, to byla stále orientovaná. K okolnostem závěti uvedl, že asi 3-4 dny po převozu zůstavitelky /oslovoval ji teto/ do nemocnice u ní na návštěvě a ona ho požádala, aby připravil závěť, ve které mu ona chce odkázat svůj majetek. Její kamarádka paní [příjmení] říkala, že při podpisu závěti mají být svědci a jedním ze svědků bude ona. Sdělila termín, kdy by se jí to hodilo. Má za to, že mluvila o pondělí. [příjmení] potom telefonoval JUDr. [příjmení] s tím, jak má obsah závěti koncipovat, on mu to nadiktoval a on ten text napsal na počítači doma. Jmenovaného se také ptal, zda by nemohl být svědkem závěti, vzhledem k tomu co řekla [příjmení], to pondělí a JUDr. [příjmení] sdělil, že mu termín vyhovuje. Ten byl asi tak řádově tři dny po tom dnu, kdy podle diktátu JUDr. [příjmení] napsal závěť doma na počítači, během té doby byl víkend. Datum na závěti byl datem, kdy se setkání uskutečnilo a závěť byla podepsána. Ještě předtím v sobotu nebo v neděli při návštěvě zůstavitelce řekl, že už má závěť připravenou a zajistil svědky [příjmení] [příjmení] paní [příjmení], že přijdou v pondělí, aby byla připravená. Dle domluvy se pak sešli, u toho byl přítomen. [příjmení] před podpisem textu zůstavitelkou napsaný text závěti nahlas přečetla. Po té si vzal závěť k sobě a předložil v dědickém řízení. V řízení byl opětovně vyslechnut jako svědek JUDr. [jméno] [příjmení], který uvedl,že již dlouhodobě předtím poskytoval žalovanému právní rady, důvody byly různé. V souvislosti s předmětnou závětí to bylo tak, že žalovaný se na něj obrátil dotazem, že s ním chce konzultovat záležitost spočívající v tom, že manželé [příjmení] uvažují, že by mu darovali nemovitost, ve které oni bydlí, v té době byly nějaké problémy s panem [příjmení], takže vznikla otázka, jestli by byl způsobilý k takovému úkonu. Sdělil mu stanovisko, že v případě nezpůsobilosti pana [příjmení] k právním úkonům by darovací smlouva nebyla platná, ale že věc se nechá řešit i jiným způsobem,třeba formou závěti. Poté se delší dobu nic nestalo. Po určité době mu opět žalovaný telefonoval, že se chce poradit, že se domluvil s paní [příjmení], že ona chce napsat závěť a ptal se ho, jak by měl znít text. Ten text mu nadiktoval do telefonu a pokud je mu známo, tak ten text napsal žalovaný doma na počítači. Poté žalovaný svědkovi oznámil, že by potřeboval, aby při té záležitosti související se závětí byl přítomen jako svědek, řekl mu, že u toho bude její nejlepší kamarádka, kterou nezná, později se ukázalo, že jde o paní [příjmení], kterou předtím neznal. Pokud si vzpomíná, bylo to v letních měsících, tedy v srpnu, závěť se podepisovala v druhé polovině srpna toho roku, ale 100% si je jist tím, že ten den bylo pondělí. Den mu vyhovoval, podle diáře v ten den neměl žádné jednání. Vybavuje si, že v neděli před tím pondělím, byli domluveni, že se sejdou v [obec] v [část obce], mu žalovaný ještě telefonoval, aby se ujistil, jestli s tou schůzkou počítá a přijede a pro kontrolu mu ještě přečetl text závěti, který měl napsaný. Při návštěvě zůstavitelky, na pokoji, kde byla umístěna, text závěti přečetl nahlas a zůstavitelka dala najevo, že s textem souhlasí. Zůstavitelka text na závěti ještě přečetla,než ho podepsala, byl krátký. Pak závěť podepisovala paní [příjmení] a nakonec on sám. Na té závěti bylo určitě datum, kdy tu závěť všichni podepisovali. Rozpětí mezi dnem, kdy žalovanému text závěti diktoval do telefonu a dnem, kdy se všichni sešli v nemocnici a závěť byla podepsána bylo řádově 10 dnů. Také poukázal na to, že ohledně této záležitosti vypovídal již v dědickém řízení a byli u tohoto řízení u soudu. Dále k návrhu žalobce soud doplnil řízení výslechem [jméno] [příjmení], která uvedla, že je jí známo, že manžel zůstavitelku navštívil v nemocnici, když se dozvěděl o její hospitalizaci, předtím byla nekontaktní a nevěděli, kde je, což mu telefonoval žalovaný. Jednalo se o den [číslo]. Od manžela pak získala informaci, že mu teta říkala, že panu [celé jméno žalovaného] nevěří. Dne [číslo] manžel se svojí matkou jel za zůstavitelkou na návštěvu do [část obce] i s jejich dcerou. Od nich byla informována, že zůstavitelka byla v dobré náladě, domluvila se s matkou manžela, že by po propuštění z nemocnice byla umístěna v [obec], že tam podají žádost, s čímž ona vyslovila souhlas a po propuštění by ještě nějakou dobu bydlela u nich. 4.9. telefonovala do [obec] ohledně umístění zůstavitelky, informace byla kladná, takže žádost vytiskla a manžel jí odvezl do [část obce], kde jí vyplnila ošetřující lékařka zůstavitelky a poslala do [obec]. Kolem [číslo] manžel odjel na povinný rekondiční pobyt od zaměstnavatele asi na 12 dnů, proto šla navštívit zůstavitelku ona sama s dcerou dne [číslo]. V souvislosti s tím zdůraznila, že zůstavitelka byla rozrušená a říkala jí:„ Holky moje, oni mi říkají, že nemám žádné příbuzné“ a byla rozrušená a krátce potom usnula. Další návštěva byla v pondělí [číslo], zůstavitelka byla ve velmi špatném stavu fyzickém i psychickém, komunikace s ní byla problematická, v podstatě nereagovala. Tedy při obou návštěvách za zůstavitelkou, které byly v září již s n í byla špatná komunikace, při té prvé návštěvě byla rozrušená, nebyla orientována a při té druhé už nemluvila vůbec. Také uvedla, že do poslední chvíle, než byla zůstavitelka hospitalizována, tak byla soběstačná. Svého manžela vozila k lékaři, stýkala se s kamarádkami a podobně. Při hodnocení důkazního materiálu soud zvažoval i výpovědi učiněné v dědickém řízení, kde byla dne [datum] vyslechnuta [jméno] [příjmení], která uvedla, že závěť byla podepisovat v nemocnici v [část obce] v pokoji zůstavitelky, která závěť před podpisem přečetla, poté jí podepsala a řekla„ Ano, souhlasím, je to tak v pořádku“. Do protokolu výslovně prohlásila, že dne [datum] byla přítomna jako svědkyně při výslovném projevu zůstavitelky [jméno] [příjmení], že listina obsahuje její poslední vůli současně s dalším svědkem JUDr. [jméno] [příjmení], a zůstavitelka před nimi listinu vlastnoručně podepsala. Dne [datum] byl vyslechnut JUDr. [příjmení], který uvedl, že závěť byla podepisována v nemocnici v [část obce] na onkologickém oddělení, kde byla zůstavitelka hospitalizována, bylo to v pondělí po obědě. Text závěti psal doma na počítači žalovaný, který s ním předtím ten obsah listiny konzultoval po telefonu. Do protokolu učinil prohlášení, že dne [datum] byl přítomen jako svědek při výslovném projevu vůle zůstavitelky, že listina obsahu její poslední vůli současně s dalším svědkem [jméno] [příjmení]. Listinu vlastnoručně podepsal. Při jednání dne 26.4.2013 byla jako svědkyně vyslechnuta [jméno] [příjmení], která k okolnostem předmětné závěti uvedla, že za zůstavitelkou byla jako kamarádka v nemocnici v [část obce] na několika návštěvách a při jedné ji zůstavitelka poprosila, aby byla přítomna podpisu závěti, kterou chce pořídit ve prospěch žalovaného s tím, že je na něj spolehnutí a se vším jí pomáhá a ona má záruku, že se o ni postará. Na návštěvy ji vozil žalovaný, kterého zůstavitelka požádala, aby zprostředkoval kontakt se svědkyní, tak ho poznala. Návštěvy byly pro ni určitý problém, protože má i měla v té době silnou artrózu. Při podpisu závěti zůstavitelkou byla přítomna, dále byl přítomen jako svědek pan [příjmení], zůstavitelka závěť podepsala jako první. Na zůstavitelce nepozorovala známky dezorientace, byla psychicky v pořádku, byla v dobré kondici. Také svědkyně odkázala na svoji výpověď v dědickém řízení. Opětovný výslech [jméno] [příjmení] nebylo možno realizovat, neboť dne [datum] zemřela. Při jednání dne 18.4.2014 byl vyslechnut svědek JUDr. [jméno] [příjmení], který k okolnostem pořízení sporné závěti uvedl, že byl přítomen jako svědek při podpisu této závěti zůstavitelkou a to na základě žádosti žalovaného, který mu sdělil, že další svědkyní má být přítelkyně paní [příjmení]. Předtím ho žalovaný telefonicky kontaktoval, jak má závěť vypadat a on mu ten text nadiktoval do telefonu a žalovaný si nadiktovaný text napsal. Později žalovaný si telefonicky ověřoval, jestli ten text, který si poznamenal, tedy napsal, je správný a v pořádku. Bližší časové údaje ve své výpovědi neuváděl a k tomu termínu uvedl, že nejdříve říkal žalovanému jestli by si nemohl obstarat jiného svědka, protože v té době neměl moc času, žalovaný by byl rád, kdyby přitom byl přítomen svědek osobně. Asi tři týdny, než k tomu určenému dni došlo a odvíjí se to od toho, kdy bude mít časový prostor. K setkání s žalovaným a paní [příjmení] došlo v [údaj o čase] hodin v hale v motolské nemocnici, společně odešli na onkologické oddělení na pokoj paní [příjmení]. Dále popisoval jednotlivé úkony, zahrnující i souhlas zůstavitelky s obsahem závěti před jejím podpisem, kdy se na listinu podepsala zůstavitelka jako první. Vykonává činnost advokáta a mimo jiné ve své výpovědi také uvedl, že od doby, kdy mu nadiktoval žalovanému text závěti, kdy později byla závěť podepsána, tak uběhl asi měsíc, což bylo pro to, že neměl dostatek času a termín schůzky oddaloval. Přijel až tehdy, kdy ten čas měl. Dne 26.6.2013 soud ve věci vyslechl jako svědkyni [jméno] [příjmení], kamarádku zůstavitelky. O tom, že by sepsala závěť, se zůstavitelka nezmiňovala. Ty návštěvy byly [číslo], [anonymizováno] a [číslo], což specifikovala nahlédnutím do poznámek. Při návštěvách zůstavitelky v nemocnici o jejím manželovi spolu nehovořili. Ohledně žalovaného uvedla, že zůstavitelka jí říkala, že po ní a manželovi chtěl, aby mu prodali dům, nabízel jiné bydlení,což nechtěli, neměli zájem se stěhovat, to bylo v době asi 10 let před smrtí zůstavitelky. V nemocnici jí zůstavitelka říkala, že dala žalovanému,„ mluvila o něm jako o [anonymizováno]“ 90 000 Kč na telefon, aby ho zprovoznil, že ty peníze byly někde za knihami. Zda on měl do domu volný přístup jí známo není. K okolnostem pořízení závěti vypovídal žalovaný ve svém výslechu při jednání dne [datum], mimo jiné uvedl, že na základě přání zůstavitelky předmětnou závěť napsal doma na počítači, což bylo někdy dne [anonymizováno] nebo [číslo] a zjistil svědky k podpisu závěti, což byla paní [příjmení] kamarádka zůstavitelky a JUDr. [příjmení], s nimiž se domluvil kdy mohou přijet, resp. paní [příjmení] dovezl, protože špatně chodila. Kterého dne to bylo už si přesně nepamatuje, ale má za to, že to bylo toho [datum]. Rovněž odkazoval na své písemné vyjádření, které učinil dne [datum], ve kterém mj. uvedl, že s ohledem na nepříznivý zdravotní stav pana [příjmení] zařídil jeho pobyt v léčebně [obec], kde mu sdělili, že po 30 dnech pobytu bude muset léčebnu opustit a doporučili mu zařídit pečovatelský ústav v [obec], kdy zařídil doporučení jeho praktického lékaře a vyplněnou žádost dal [datum] podepsat paní [příjmení], které bylo jasné, že manžel už se domů nevrátí, proto ho také instruovala co má dělat v případě úmrtí manžela. Ten zemřel [datum]. Ze spisu sp.zn 26 D 1321/2009 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum] v léčebně ve [obec] bez zanechání závěti, byl bezdětný, pozůstalá manželka [datum] zemřela se zanecháním závěti ve prospěch žalovaného.. Soud v dalším řízení v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu zaměřil zkoumání problematiky sporu na otázku, zda datum [datum] je datem, kdy zůstavitelka závěť podepsala. Žalobce navrhoval doplnění řízení výslechem [titul], očního lékaře, v souvislosti s tvrzením, že zůstavitelka v období před svou smrtí špatně viděla, musela používat lupu, která s v pozůstalosti nenašla, což vylučuje, aby mohla předmětný text na listině přečíst.Dále doplnění znaleckého posudku MUDr. a výslech příbuzných manžela zůstavitelky, které soud zamítl pro nadbytečnost, neboť má za to, že by dokazování v daném směru nevedlo k objasnění data sepisu závěti a jejího podpisu zůstavitelkou. V řízení bylo nesporné, že zůstavitelka byla hospitalizována v době od [číslo] do [datum], kdy zemřela. Text listiny vyhotovil žalovaný doma na počítači a datoval dnem [datum]. Tento den bylo pondělí. Žalovaný tvrdil, že tak činil na žádost zůstavitelky, která o sepis závěti požádala asi 3-4 dny po převozu do nemocnice, což by časově spadalo do doby [číslo] / pátek a sobota/.Již v době, než byla hospitalizována a její zdravotní stav byl celkem uspokojivý, projevila„ nezávazně“ bez bližší konkretizace úmysl závěť v jeho prospěch napsat. Na základě pokynu zůstavitelky sepsal text závěti, který mu nadiktoval telefonicky známý JUDr., a zajistil přítomnost svědků [příjmení] [jméno] a uvedeného [anonymizováno]. Svědkyně [příjmení] uvedla, že ji zůstavitelka požádala, aby byla přítomna jako svědek při podpisu závěti, jejímu přání vyhověla. Konkrétní datum neuváděla, ale z její výpovědi vyplynulo, že na návštěvy zůstavitelky s ohledem na nepříznivý zdravotní stav jí vozil žalovaný, byla již v důchodu, takže lze mít za to, že jí celkem vyhovoval nejbližší termín setkání, který byl odvislý od toho, aby žalovaný text listiny vyhotovil, což bylo uváděné pondělí. Z výpovědi svědka [příjmení] soud vzal za prokázané, jeho výpovědi před soudem se v daném směru shodovaly, že text závěti nadiktoval žalovanému po telefonu.Možnosti sepisu závěti s ním žalovaný konzultoval již v předchozím období, než byla zůstavitelka hospitalizována a den před návštěvou zůstavitelky v nemocnici, kdy byl víkend, si žalovaný ještě ověřoval telefonickým dotazem, zda termín setkání zůstává v platnosti s tím, že si je jistý, že ten den bylo pondělí. Je třeba přisvědčit žalobci, že údaje svědka týkající se telefonických konzultací a faktické návštěvy zůstavitelky jsou rozporné, např. že mezi telefonáty a setkáním v nemocnici uběhl asi měsíc / výpověď [datum], při opětovné výpovědi, že časové rozpětí bylo asi 10 dnů, závěť zůstavitelka podepsala v druhé polovině srpna 2009, bylo to pondělí. Na základě těchto rozdílných tvrzení o době, která uběhla mezi tzv. přípravou textu žalovaným a setkáním v nemocnici ještě nelze vyloučit, že den, kdy se setkání, při kterém zůstavitelka závěť podepsala a je na závěti je uveden pondělí [datum] nesouhlasí. V souvislosti s tím je třeba přihlédnout ke shodnému údaji, že žalovaný den před datem setkání se zůstavitelkou telefonicky se ujišťoval, zda svědek na sjednanou schůzku přijde. Podstatné pro posouzení je rovněž prohlášení obou svědků na závěti podepsaných v dědickém řízení / březen 2010, kde shodně potvrzují datum [datum], což jest v době, kdy od předmětné záležitosti neuběhl delší časový úsek.. Nelze se přiklonit k tvrzení žalobce, že zůstavitelka by nikdy závěť nenapsala za života manžela a majetek tak odkázala cizí osobě. K tomu soud uvádí, že zůstavitelka si byla vědoma neuspokojivého zdravotního stavu manžela, zejména po psychické stránce, který byl umístěn v léčebně aniž by byl předpoklad návratu do běžného života. Žalovaný byl pro ni osobou blízkou, což vyplynulo také z výpovědí svědkyně [příjmení] [jméno], ale i [anonymizováno], která uvedla, že od zůstavitelky měla informaci, že dala žalovanému částku 90 000 Kč, kterou měla doma v knihovně, aby si peníze sám vyzvedl, což by zřejmě neučinila, kdyby k němu zůstavitelka neměla důvěru. Z výpovědi svědkyně [příjmení] nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zpochybnily datum pořízení závěti. Svědkyně zůstavitelku navštívila až po rozhodném období. Pokud v době návštěv dle tvrzení svědkyně zůstavitelka vyjadřovala obavy z žalovaného, lze předpokládat, že by je sdělila rodině žalobce a požádala je jako příbuzné o pomoc. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku z [datum]. Náklady řízení byly žalovanému přiznány dle § 142 odst. l o.s.ř., což odůvodňuje jeho úspěch ve věci, kdy žalovanému vznikly náklady právního zastoupení dle vyhl.č.177/1996 Sb. §3 odst.3 ve spojení s ust.7 cit.vyhl.. Náklady právního zastoupení sestávají z odměny: 2 úkony právní služba po 2 100 Kč – převzetí zastoupení a písemné vyjádření z [datum] 3 úkony právní služba po 2 500 Kč –účast při jednání dne [datum], [datum], [datum], 5 krát režijní paušál po 300 Kč a 21 % DPH 2.772 Kč. Celkem 15.972 Kč za řízení v prvém stupni. Za odvolací řízení 2 úkony právní služby po 2 500 Kč –vyjádření k odvolání, účast při jednání 2 krát paušál po 300 Kč a 21 % DPH 1 176 Kč Celkem 6 776 Kč Vyjádření k dovolání úkon po 2 500 Kč, paušál po 300 Kč, 21 % DPH 588Kč …. Celkem 3 388 Kč 6 úkonů právní služby po 2 500 Kč - jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], písemné vyjádření s návrhy na důkazy a písemný závěrečný návrh 6 krát paušál po 300 Kč, Ztráta času k jednáním u soudu 8 půlhodin po 100 Kč – 800 Kč 21 % DPH 3528 Kč Celkem 21 128 Kč Náklady řízení v celkové výši 47 254 Kč