7 C 231/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Voštovou Irenou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 442 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 442 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 442 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne datum domáhal vydání rozsudku, jehož obsah je patrný ze shora uvedeného výroku, a to z titulu neuhrazené náhrady za jízdu služebním vozidlem značka automobilu, registrační značka (dále jen„ Vozidlo“), do protialkoholní záchytné stanice anonymizována tři slova, se sídlem adresa (dále jen„ PZS“). Žalovaná byla do PZS dopravena Vozidlem příslušníky Policie České republiky dne datum v souladu s § 89b odst. 1 a § 89c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ zákon č. 373/2011 Sb.“) a ve smyslu § 20 a následující zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále jen zákon č. 65/2017 Sb.“). Celková délka najeté trasy do PZS byla 70 km, kdy tato odpovídá náhradě ve výši 442 Kč ve smyslu § 1 a 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (dále jen vyhláška č. 358/2019 Sb.). Žalovaná byla povinna uhradit tuto náhradu ve výši 442 Kč podle § 89e zákona č. 373/2011 Sb. Dne datum a datum byla žalované zaslána výzva k zaplacení této částky. Žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud postupoval dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže se ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., účastníky řízení vyzval, aby se vyjádřili k návrhu soudu o rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žádný z účastníků řízení v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání.

4. Ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. na základě listinných důkazů, a to Záznamu o dopravě osoby do PZS ze dne datum, Úředního záznamu o zajištění osoby ze dne datum, Rozhodnutí o eskortě ze dne datum, Záznamu o dechové zkoušce ze dne datum, Záznamu o předání osoby do protialkoholní a protitoxikomanické stanice ze dne datum, Vyčíslení nákladů vzniklých Policii ČR ze dne datum, Technického průkazu k vozidle registrační značka, Úředního záznamu ze dne datum, Výzvy k zaplacení pohledávky ve výši 442 Kč ze dne datum spolu s vrácenou obálkou, bylo prokázáno, že žalovaná byla dne datum příslušníci Policie České republiky dovezena Vozidlem do PZS, kdy celková délka trasy byla 70 km odpovídající náhradě ve výši 442 Kč. Žalovaná byla povinna s ohledem na přítomnost alkoholu povinna tuto částku uhradit. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky. Žalovaná ničeho neuhradila.

5. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v plném rozsahu vyhověl podle § 89b odst. 1, § 89c odst. 1 a § 89e zákona č. 373/2011 Sb., § 20 a následující zákona č. 65/2017 Sb., § 14 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, § 1 a 4 vyhlášky č. 358/2019 Sb., § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé, výzva k plnění).

7. Vzhledem k tomu, že žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“), osvobozen od soudního poplatku, je s ohledem na plný úspěch ve věci žalobce povinen zaplatit soudní poplatek podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. žalovaná a to ve výši 1 000 Kč podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, soud tak rozhodl o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek ve výroku III. tohoto rozsudku. Soudní poplatek se hradí na bankovní účet číslo variabilní symbol. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.