7 C 237/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Voštovou Irenou ve věci žalobkyní: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobkyně c) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně všechny zastoupeny advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 750 euro s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 250 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 25. 2. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 250 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 25. 2. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) částku 250 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 25. 2. 2020 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit každé ze žalobkyň na náhradu nákladů řízení částku ve výši 3 274,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyň, [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení].

V. Žalobkyně jsou povinny zaplatit státu soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč společně a nerozdílně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 17. 11. 2020 se žalobkyně domáhaly vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyním částku ve výši 750 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady škody za zpožděný let žalované ze dne [datum], č. [anonymizováno], z [anonymizováno] do [obec]. Tato částka se skládá z nároku 250 EUR za každého ze žalobkyň. Žalobu odůvodnily tak, že se žalobkyně dne [datum] účastnily letu žalované č. [anonymizováno] z [anonymizováno] do [obec]. Odlet z [anonymizováno] byl stanoven na [anonymizováno] a přílet do [obec] na [anonymizováno]. Skutečný odlet se však uskutečnil až dne [datum] v [anonymizováno], z tohoto důvodu žalobkyně dorazily do [obec] až dne [datum] v [anonymizováno]. Jedná se tedy o více než 3 hodinové zpoždění oproti plánovanému času příletu. Žalobkyně vyzvaly žalovanou k náhradě škody předžalobní výzvou e-mailem ze dne 23. 7. 2019. Žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se podáním doručeným soudu dne 9. 4. 2021 k žalobě vyjádřila, že žalobu neuznává. Žalovaná uvedla, že právo na náhradu škody žalobkyň nebylo podle ust. § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uplatněno včas. Žalovaná vznesla námitku promlčení a odkázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 7. 2019, č. j. 10 C 147/2019-42 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019, č. j. 18 Co 265/2019-62, jež rozsudek zdejšího soudu potvrdil.

3. Žalobkyně se podáním doručeným soudu dne 23. 4. 2021 k vyjádření žalované ze dne 9. 4. 2021 vyjádřily, že i nadále trvají na žalobě a rozporovaly tvrzení žalované s tím, že nárok uplatnily vůči žalované včas e-mailem ze dne 23. 7. 2019, který k důkazu předložily.

4. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených důkazů a účastníci se práva účasti vzdali, popř. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě listinných důkazů, a to e-mailu ze dne 23. 7. 2019, pokynů a odbavení zákazníka, letenek na let č. [anonymizováno] na jména [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobkyně], vč. identifikátoru zavazadel bylo v řízení prokázáno, že se žalobkyně dne [datum] účastnily zpožděného letu žalované č. [anonymizováno] a že uplatnily svůj nárok vůči žalované e-mailem dne 23. 7. 2019.

6. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

7. Podle čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie má nařízení obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

8. Na oblast tohoto sporu tak dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné nařízení.

9. Podle ust. § 2553 odst. 1 a 3 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

10. Podle ust. § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

11. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen„ nařízení“) odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.

12. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. 11. 2012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33:„ S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“ 13. Ze závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019 č. j. 18 Co 265/2019-62, bod 10., 11. vyplývá:„ Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. K odvolacím námitkám žalobkyně je dále nutno uvést, že i samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely (dostupný široké veřejnosti i v elektronické formě např. na stránkách Evropské komise – https://ec.europa.eu/transport/sites/transport/files/themes/passengers/air/doc/complain_form/eu_complaint_form_cs.pdf). Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Tvrzení žalobkyně, že Nařízení žádnou notifikaci nepředpokládá, je proto chybné. Pokud občanský zákoník v ust. § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva, je zřejmé, že návrhu nešlo vyhovět. Je přitom zřejmé, že Nařízení nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je ″spotřebitelem″ či nikoli), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přiznává všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 větě prvé Nařízení).“ 14. Je sice pravdou, že shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 286/20, avšak důvodem zrušení nebyl nesprávný právní názor na otázku promlčení, ale nesprávné poučení účastníků o možnosti podat dovolání, aniž by otázka promlčení byla řešena. Celé řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno a rozsudek soudu I. stupně byl zrušen (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 18 Co 265/2019-98).

15. Nařízení neobsahuje vlastní úpravu promlčení. V souladu se závěr citovaného rozsudku Soudního dvora Evropské unie je nutno posuzovat otázku promlčení podle vnitrostátní právní úpravy, tedy v tomto případě podle občanského zákoníku.

16. Soud s ohledem na shora uvedené neshledal přiléhavou námitku žalované, že předmětný nárok nebyl u žalované uplatněn ve lhůtě 6 měsíců ode dne nastoupení k letu nebo ode dne, kdy měl cestující na let nastoupit. V řízení bylo jasně prokázáno, že žalobci uplatnili u žalované předmětný nárok týkající se letu ze dne 14. 7. 2019 e-mailem dne 23. 7. 2019, žalovaná však neuhradila ničeho. Lhůta pro uplatnění nároku byla zachována, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal v řízení úspěšným žalobkyním každé nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 274,80 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč za každou ze žalobkyň a nákladů zastoupení advokátem pro každou ze žalobkyň, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši ekvivalentu 250 EUR sestávající z částky 160 Kč a to za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava, výzva k plnění, sepis žaloby) a z částky 1 200 Kč za 1 úkon právní služby po podání návrhu ve věci samé (replika k vyjádření žalované), obě částky již sníženy o 20 % dle § 12 odst. 4 a. t. za společné zastoupení. Dále každé ze žalobkyň naleží 1/3 za 3 paušální náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 1/3 za 1 paušální náhradu výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. + DPH 21 %. Odměnu a náhrady zástupce soud omezil v souladu s usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. III. ÚS 935/15, neboť mu je z úřední činnosti známo, že stejný typ žaloby je v případě různých žalobců zastoupených totožným právním zástupcem uplatňován opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech (žaloby proti leteckým společnostem za zpožděné lety).

18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně doposud neuhradily soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč (tj. 1 000 Kč/žalobk) podle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, a soud začal jednat o věci samé, rozhodl soud v souladu s ust. § 9 odst. 4 a 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek ve výroku V. tohoto rozsudku, neboť se jedná o rozhodnutí, kterým se řízení končí. Soudní poplatek se hradí na bankovní účet č. 3703-1924061/0710, variabilní symbol 0711023720.