7 C 242/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 190 302,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 190 302,77 Kč spolu s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 190 302,77 Kč od 27.3.2023 do zaplacení, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 190 302,27 Kč od 6.4.2023 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 15 995,91 Kč a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7 613 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 5. 2023 se žalobkyně domáhala na žalovaném uplacení částky 190 302, 77 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tak, že uzavřela s žalovaným dne 24.01.2017 rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 20.08.2017 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě, kterým požádal o úvěr ve výši 350 000 Kč (úvěr č. [anonymizováno]). Úvěr byl žalovaném vyplacen na jeho bankovní účet dne 1. 9. 2017. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě jím poskytnutých informací a informací získaných z interních a externích databází poskytujících údaje o úvěruschopnosti klienta. Žalovaný se zavázal hradit splátky úvěru ve výši 5 666 Kč, které zahrnovaly jak splátku jistiny, tak splátky úvěru. Žalovaný splátky plnil v období od 17. 10. 2017 do 24. 10. 2022. Od uvedeného data však splátky žalovaným již nebyly hrazeny řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila ke zesplatnění úvěru, přičemž ke dni zesplatnění úvěru činila dlužná částka nesplacenou jistinu ve výši 190 302, 77 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru částku ve výši 16 673, 43 Kč. Po zesplatnění jistiny hradil žalovaný ještě několik splátek v řádech stokorun, ty žalobkyně započetla na splátku úroku. Aktuální nesplacená výše úvěru tak činí a jistině žalovanou částku, příslušenství pak tvoří nesplacený smluvní úrok z prodlení (kapitalizovaný) ve výši 15 995,94 Kč. Zesplatnění úvěru bylo žalobkyní provedeno dopisem ze dne 27.3.2023, v němž byla vyčíslena nová výše jistiny v částce 190 302, 77 Kč, a to ke dni 26.3.2023. Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil, a to ani v dostatečně dlouhé době poskytnuté žalobkyní v předžalobní výzvě, proto žalobkyně přistoupila k podání žaloby.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal bez nařízení jednání, a to vzhledem ke splnění zákonných předpokladů pro takový postup dle ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.

4. Na základě provedeného dokazování došel soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24.01.2017 rámcovou smlouvu [číslo] (Rámcová smlouva [číslo]), na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a k ní mu byla vydána platební karta. Dne 20.08.2017 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě, kterým požádal o úvěr ve výši 350 000 Kč (úvěr č. [anonymizováno]), jež mu měl být vyplacen na bankovní účet zřízení v jeho prospěch shora uvedenou Rámcovou smlouvou. Doba trvání úvěru byla sjednána na 97 dní, výše pravidelné měsíční splátky ve výši 5 666 Kč, splatnost 17. den v měsíci a způsob splácení byl automatickým strháváním splátek ze zřízeného bankovního účtu, úroková sazba byla sjednána ve výši 11,90 % ročně (dodatek č. 1 k rámcové smlouva [číslo]). Celková částka k zaplacení při řádném plnění povinností byla sjednána ve výší 543 828, 40 Kč. Úvěr byl žalovaném vyplacen na uvedený bankovní účet dne 1. 9. 2017 (výpis z běžného účtu žalovaného). Přípisem ze dne 27.3.2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva, v němž žalovaného upozornila, že nezaplatil to, co dluží, a proto ho vyzývá k uhrazení všech jeho dluhů z poskytnutého úvěru, které činí částku ve výši 206 976,20 Kč, a to do 5.4.2023 (výzva k zaplacení dluhu ze dne 27.3.2023). Soud dále zjistil, že dodatek č. 1 odkazoval na Podmínky pro používání úvěru, v nichž bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit v případě, že porušil povinnost z rámcové smlouvy, těchto podmínek nebo všeobecných obchodních podmínek (podmínky pro používání úvěru). Současně má pak soud za prokázáno, že v dodatku č. 1 žalovaný prohlásil, že je schopen úvěr splácet a poskytl žalobkyní souhlasy k prověření jeho úvěruschopnosti ve příslušných registrech. Soud má současně za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, jak a kdy žalovaný na poskytnutý úvěr splácel, a že vyčíslení nároku včetně příslušenství těmto prokázaným tvrzením odpovídá (přehled plateb žalovaného), když žalovaný tento přehled plateb nijak v řízení nezpochybňoval, ničeho proti němu nenamítal.

5. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soud rovněž dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

6. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

7. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem.

8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 2 odst. 1 o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, [anonymizováno] [právnická osoba], v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

15. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1968 věty první o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného ze strany žalobkyně byla zkoumána dostatečné, když žalobkyně vyžádala informace od žalovaného, který prohlásil, že je schopen úvěr splácet, přičemž nelze klást žalobkyni k tíži, důvěřuje-li žalovanému coby smluvnímu partnerovi v jeho tvrzeních. Soud má tak za prokázáno, že žalobkyně dostála své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., a že tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout.

21. Vycházeje z právě uvedeného závěru pak soud nárok uplatněný žalobkyní posoudil jako oprávněný, když v řízení bylo prokázáno, že úvěr byl žalovaným čerpán v celém sjednaném rozsahu, čímž žalovanému současně vznikla povinnost vrátit úvěr a další rámcovou smlouvou sjednané platby ve smyslu ust. § 2395 o.z., a to ve smlouvou sjednaných lhůtách. Tomu však žalovaný nedostál, proto žalobkyně v souladu s rámcovou smlouvo, resp. podmínkami pro používání úvěru přistoupila po právu ke zesplatnění úvěru ke dni 26.3.2023 a jelikož žalovaný ani zesplatněný úvěr neuhradil, dostal se od 27.3.2023 se splněním své povinnosti vyplývající z uzavřené rámcové smlouvy ve znění jejích příloh do prodlení podle ust. § 1968 o.z., a vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o.z., jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Současně pak má žalovaný dle ujednání obsaženého v rámcové smlouvě a jejích přílohách povinnost platit i nadále sjednaný smluvní úrok v sazbě 11, 9 % ze zesplatnění částky.

22. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku tak, že žalobnímu návrhu žalobkyně zcela vyhověl, když jej shledal zcela po právu.

23. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů soudního řízení, jejichž výše je v daném případě tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 613 Kč, když jiné náklady řízení žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu neuplatnila, ani je v průběhu řízení nepožadovala.