7 C 253/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení částky 320 461 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 320 461 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 320 461 Kč od 29. 10. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 110 115, 10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

1. Žalobou došlou soudu dne 6. 9. 2024 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tak, že pro žalovanou vykonávala a dodávala IT a manažerské služby, za což žalovaná na pravidelné měsíční bázi za takto poskytnuté služby hradila dle příslušné fakturace. V návaznosti na takto zavedenou praxi účastníků žalobkyně vyúčtovala žalované služby poskytnuté v měsíci září 2022 zálohovou fakturou č. ZAL2200009 ze dne 14. 10. 2022 na žalovanou částku. Žalovaná následně dne 21. 11. 2022 přistoupila k uznání dluhu, kdy svůj dluh ze zálohové faktury uznala co do důvodu a výše. V navazující e-mailové komunikaci pak žalovaná navrhovala zaplacení dluhu ve splátkách, neboť nebyla schopna dluh uhradit ve splatnosti stanovené uznáním dluhu. Ještě v reakci na předžalobní upomínku bylo jednáno o způsobu vypořádání, k tomu však nakonec nedošlo. Pokud jde o formu vyúčtování dlužné částky v podobě zálohové faktury, k ní žalobkyně uvedla, že tuto formu zvolila s ohledem na špatný finanční stav žalované, kdy nebylo zcela jisté, zda uznaný dluh žalovaná vůbec uhradí, proto zvolila formu zálohové faktury, aby nemusela platit daň z přidané hodnoty před tím, než žalovaná plnění skutečně poskytne. Poukázala i na to, že uznání dluhu žalobkyně podepsala.

2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná tak, že nárok žalobkyně neuznává. Namítala, že žalobkyně nemá žádnou existující pohledávku za žalovanou, neboť pohledávka žalobkyně vyplývá ze zálohové faktury, která není účetním dokladem, není ani právním důvodem ke vzniku pohledávky a nepředstavuje smluvní dokument. Tvrdila, že ze strany žalobkyně šlo pouze o jednostrannou výzvu k zaplacení, která se používá, když subjekt smluvního vztahu požaduje uhradit úplatu předem. Žalovaná nesporovala, že mezi účastníky řízení v minulosti probíhala vzájemná spolupráce, na jejímž základě byly žalobkyní poskytovány ve prospěch žalované služby a plnění v oblasti IT a managementu a tyto služby byly po dohodě stran fakturovány a žalovanou propláceny na měsíční bázi. Tvrdila, že v druhé polovině roku 2022 došlo ke komplikacím ve spolupráci. Žalobkyně přestala plnění poskytovat, žalovaná však plnění po žalobkyni požadovala, proto si za tímto účelem žalobkyně vymínila vystavení zálohové faktury na budoucí plnění, to však následně neposkytla, proto nemá nárok na uhrazení jakékoliv finanční částky. Dále tvrdila, že plnění poskytované žalobkyní měli z části poskytnout i jednatelé žalované (p. , jméno FO, a p. , jméno FO, ), kteří si měli vyúčtovat částku 64 000 Kč a 52 250 Kč, k čemuž nakonec nedošlo, když plnění žalobkyní poskytnuto nebylo. Namítala, že uznání dluhu je neplatné právní jednání, neboť v něm není uveden důvod a výše uznávaného dluhu. Uznání dluhu ze strany žalované vůči žalobkyni bylo jen určitou obchodní strategií vedenou žalovanou za tím účelem, aby spolupráce mezi účastníky byla obnovena resp. pokračovala.

3. K výzvě soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně ohledně její motivace k podepsání uznání dluhu v podstatě zopakovala dosavadní předchozí tvrzení o zájmu žalované nadále spolupracovat se žalobkyní, a ohledně (ne)existence dluhu a jeho výše namítala, že v září byl jednatel žalobkyně na dovolené, a s ohledem na výši žalované částky (odpovídající 40 hod. tzv. man/day, člověko/den) je prakticky nemožné, aby sjednanou práci ve výši fakturované částky odvedl za cca 16 kalendářních dní (vč. víkendů), kdy nebyl v září na dovolené (tvrdila, že na dovolené byl jednatel žalované v září až do 14. 9. 2022). Dále tvrdila, že pokud žalobkyně vyúčtovala práce za měsíc říjen, tyto byly řádně žalovanou uhrazeny.

4. Na doplnění tvrzení ze strany žalované žalobkyně reagovala tak, že jednatel žalobkyně byl v září na dovolené pouhé tři dny.

5. Soud věc projednal, přičemž ze shodných tvrzení účastníků a provedených důkazů, které hodnotil postupem podle ust. § 132 o.s.ř. učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu věci.

6. Ze shodných tvrzení účastníků, jež vzal soud za svá, má soud prokázáno, že mezi účastníky probíhala na základě vzájemné dohody dlouhodobá spolupráce, v jejímž rámci žalobkyně poskytovala žalované IT a manažerské služby, za to jí žalobkyně na pravidelné měsíční bázi fakturovala dohodnuté částky, které byly i žalovanou placeny.

7. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované soud zjistil, že jednateli žalované jsou , jméno FO, a , jméno FO, , společníky žalované jsou jednak její výše uvedení jednatelé a jednak i jednatel žalobkyně , adresa, , s podílem 25 %.

8. Z faktur vystavených žalobkyní za období předchozí spolupráce s žalovanou soud zjistil, že měsíčně byla zpravidla fakturována částka přesahující 300 000 Kč, popř. částka se k této hranici blížící.

9. Ze zálohové faktury č. ZAL2200009 vystavené dne 14. 10. 2022, soud zjistil, že touto fakturou žalobkyně žalované vyúčtovala služby poskytnuté za měsíc září 2022 (2022/09), splatnost faktury nastala dne 28. 10. 2022.

10. Z faktury č. 2200010 vystavené dne 8. 11. 2022 má soud za prokázáno, že touto fakturou žalobkyně vyúčtovala žalované služby v celkové hodnotě 180 158 Kč za měsíc říjen 2022. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že tato faktura byla žalovanou uhrazena.

11. Ze zálohové faktury č. ZAL2200011 soud zjistil, že tato byla vystavena dne 15. 12. 2022 za služby poskytnuté v období 11/2022, a to částkou 116 160 Kč.

12. Z uznání dluhu ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaná touto listinou uznala svůj dluh vůči žalobkyni, který vznikl z titulu neuhrazených faktur, a to konkrétně ve výši 320 461 Kč na základě zálohové faktury č. ZAL2200009 a ve výši 180 158 Kč na základě faktury č. 2200010 ze den 8. 11. 2022. Uznání dluhu dále odkazuje na několikaletou spolupráci mezi účastníky a fakturování poskytovaných služeb na měsíční bázi a jejich úhradu znamenající uznání fakturovaných a zaplacených částek.

13. Z e-mailové komunikace mezi jednateli účastníků z listopadu 2022 má soud za prokázáno, že jednatel žalobkyně požádal žalovanou o uznání dluhu z titulu vystavených faktur za měsíce září a říjen 2022, které byly po splatnosti, a to s ohledem na požadavek žalované, aby žalobkyně i nadále poskytovala služby jako dosud, a to s náhradní splatností dle uznání dluhu do 31. 1. 2023. Tomuto požadavku žalobkyně bylo žalovanou vyhověno.

14. Z e-mailu žalované ze dne 31. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyni v souvislosti s uznáním dluhu žádala, aby byla posunuta splatnost dluhu do 12 měsíčních splátek. Současně v této komunikaci žalovaná poukazuje na faktury vystavené jednateli žalované, , jméno FO, na částku 64 000 Kč a , jméno FO, na částku 52 250 Kč a navrhuje jejich dobropisování za účelem snížení dluhu.

15. Z e-mailu jednatele žalobkyně ze dne 18. 11. 2022 soud zjistil, že jím jednatel žalobkyně potvrdil, že ke dni 18. 11. 2022 žalobkyně přerušuje poskytování dalších služeb žalované a je ochoten v rámci dobré vůle nabídnout krátké konzultace dle dohody a časových možnosti žalobkyně.

16. Z komunikace účastníků ze dne 17. 11. 2022 prostřednictvím aplikace Whatsapp soud zjistil, že žalobkyně požadavek na uznání dluhu vznesla s ohledem na ztrátu důvěry k žalované a důvěry v nakládání s finančními prostředky žalované a její platební možnosti a schopnosti. Bylo zdůrazněno, že v souvislosti s uznáním dluhu byla žalované posunuta splatnost obou uznaných dluhů.

17. Z výtahu z komunikační aplikace Slack soud zjistil, že komunikace mezi účastníky ohledně poskytování plnění probíhala prakticky výlučně distančním způsobem ve virtuálním prostředí, prostřednictvím tzv. chat(ů) a call(ů). Pokud jde o předmětnou komunikaci v září 2022, z ní soud zjistil, že ohledně poskytovaného plnění účastníci komunikovali již od počátku tohoto měsíce, intenzivně řeší práci na projektech, jednatel žalobkyně avizuje, že bude schopen pracovat i po večerech na dovolené. Komunikace je prakticky nepřetržitá, a to i v době, kdy měl jednatel žalobkyně čerpat dovolenou, s odstupem několika málo dnů. Z této komunikace se přitom zřetelné podává, že žalobkyně v průběhu září prostřednictvím jednatele , adresa, řešila práce na projektech žalované velmi intenzivně.

18. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně před podání žaloby vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky.

19. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil ničeho podstatného, proto je ani dále nehodnotil. Současně soud pro nadbytečnost zamítl provedení účastnického výslechu jednatelů žalované , jméno FO, a , jméno FO, , když jejich výslech by s ohledem na právní podstatu řešené věci nemohl přinést ničeho nového, neboť všechny skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci byly zjištěny z listinných důkazů předložených účastníky, o jejichž správnosti a úplnosti nemá soud důvod pochybovat a v tomto směru účastníci ničeho nenamítali.

20. Soud na základě shora uvedených zjištění učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.

21. Mezi účastníky řízení probíhala několikaletá spolupráce na základě neformální dohody (smlouvy), na jejímž základě žalobkyně poskytovala žalované IT a marketingové služby a žalovaná jí na základě pravidelných měsíčních fakturací hradila fakturované částky. Zlom nastal na přelomu září a října 2022, kdy jednatel žalobkyně, který byl současně minoritním společníkem v žalované (podíl 25 %), avšak nebyl jejím jednatelem, ztratil důvěru v činnost žalované a v nakládání s jejími finančními prostředky, pojal obavy o solventnost žalované a její schopnost plnit i nadále převzaté závazky, zejm. platit za poskytnuté a poskytované služby. Z toho důvodu pak z obav před tím, zda fakturace za měsíc září 2022 (ve výši přesahující 300 000 Kč vč. DPH) bude uhrazena, vystavila žalobkyně v říjnu 2022 pouze zálohovou fakturu na žalovanou částku, aby nemusela odvádět daň z přidané hodnoty (21 %) před tím, než jí bude plnění ze strany žalované skutečně uhrazeno (zaplaceno). Obavy žalobkyně se staly opodstatněnými, když plnění poskytnuté žalobkyní žalované v září 2022 uhrazeno nebylo. Vzhledem k tomu, že žalovaná vyžadovala od žalobkyně další služby, neboť žalobkyně byla pro další činnost žalované nepostradatelnou, jak vyplynulo ze vzájemné komunikace, pak protože žalobkyně za předchozí poskytnuté služby neuhradila sjednanou odměnu, požádala žalobkyně dne 17. 11. 2022 žalovanou, aby služby poskytnuté a vyfakturované za měsíc září a říjen 2022 žalovaná uznala písemným uznáním dluhu se splatností do 31. 1. 2022. Tomuto požadavku žalovaná vyhověla. Je třeba odmítnout námitku žalované, že zálohovou fakturou bylo fakturováno plnění, které mělo být teprve poskytnuto, a to hned z několika důvodů. Předně je zcela nelogické a bez opodstatnění, aby žalobkyně fakturovala (za konkrétní) plnění za 9/2022 fakturou vystavenou (až) dne 14. 10. 2022, kdyby plnění nebylo ještě poskytnuto. Dále je potřeba zdůraznit i to, že za služby poskytnuté v 10/2022 žalovaná uhradila fakturovanou částku, za měsíc 11/2022, kdy žalobkyně opět fakturovala zálohovou fakturou vystavenou v prosinci 2022, žalovaná opět služby nezaplatila, to však bylo již v době, kdy bylo postaveno na jisto, že další spolupráce se realizovat nebude. Je přitom zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně za 11/2022 fakturovala opět zálohovou fakturou (šlo o stejný důvod, jako v případě faktury za 9/2022), neboť žalovaná stále neměla uhrazenou fakturu za 9/2022. Nemohou obstát skutkové námitky (tvrzení) žalované, že dluh uznala pod nátlakem pohrůžkou nepokračování další spolupráce ze strany žalobkyně, neboť tato již v e-mailu z listopadu 2022 jasně deklaruje, že spolupráci ukončuje a je případně připravena poskytnout konzultace ad hoc, k čemuž s ohledem na listopadovou fakturaci zjevně došlo. Za takto prokázaného skutkového stavu jsou tedy skutkové námitky (tvrzení) žalované o uznání neexistujícího dluhu pouze z důvodu, aby pokračovala spolupráce účastníků, zcela nelogické v kontextu toho, že žalované bylo ukončení spolupráci zřejmé již ke konci roku 2022 (přesněji nejpozději od 18. 11. 2022), přesto až dne 21. 11. 2022 podepisuje uznání dluhu a ještě e-mailem z ledna 2023 hovoří o svém uznaném dluhu z titulu zálohové faktury a žádá žalobkyni o možnost jej splatit ve splátkách. Takové počínání by bylo zcela neopodstatněné v případě, kdy by nešlo o dluh z žalobkyní skutečně poskytnutého (realizovaného) plnění za 9/2022, ale o zálohu na budoucí spolupráci, jak tvrdí žalovaná. O tom, že plnění bylo poskytnuto, pak svědčí i faktury vystavené jednateli samotné žalované (v předmětném emailu žalované z 31. 1. 2023 se hovoří o fakturách „vystavených“), jejichž dobropisování žalovaná navrhovala za účelem částečného umoření svého dluhu. I potud je potřeba odmítnout obranu žalované, že jednatelé žalované nakonec za plnění za 9/2022 ničeho nefakturovali, neboť práce nakonec nebyly provedeny. Neobstojí ani tvrzení (argumentace) žalované o nemožnosti provést účtované práce, když plnění probíhalo distančně, online, ve virtuálním prostoru, bez jakéhokoliv dodržování 8-hodinové pracovní doby, jak ji naznačuje žalovaná, nadto i za 9/2022 bylo plnění fakturováno ve srovnatelných částkách, jako za měsíční období předcházející. Na základě shora uvedených úvah a odkazovaných důkazů má soud za bezpečně prokázáno, že žalobkyně žalované v září 2022 poskytla plnění v podobě IT a marketingových služeb, za ně vyúčtovala žalobkyni dohodnutou žalovanou částku po jejich provedení, tedy až v říjnu 2022 a žalovaná tento dluh následně písemně uznala, neboť na jeho úhradu neměla prostředky, přesto však potřebovala, aby spolupráce s žalobkyni i nadále pokračovala. V písemném uznání dluhu vymezila dlužníka (sebe), věřitele (žalobkyni), projev vůle směřující k uznání dluhu co jeho důvodu a výše, kdy v textu písemného uznání je dostatečně určitě tvrzeno, že jde o dluh za poskytování marketingových a IT služeb na základě dlouhodobě spolupráce a současně odkaz na zálohovou fakturu, z níž je ve spojení s textem uznání bez pochybností zřejmé, že jsou účtovány marketingové a IT služby za období září 2022. Uznání dluhu obsahuje podpisy obou jednatelů žalované.

22. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

23. Podle ust. § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

24. Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

25. Nejvyšší soud ČR ve věci sp.zn. 23 Cdo 1891/2022 uzavřel, že z obsahu listiny, na níž je projev vůle „uznat dluh“ zaznamenán, musí být zřejmé, kdo jej činí a vůči komu směřuje a o jaký dluh se jedná co do důvodu a výše. Nejvyšší soud za dostatečné považoval uznání dluhu, kdy jako dlužník byla uvedena K. S. s označením IČO a sídlem společnosti, jako věřitel žalobkyně a dluh byl konkrétně specifikován s uvedením jeho výše a důvodu jeho vzniku jakožto dluh za nezaplacené služby Public Relations, vyúčtovaný fakturami za měsíce 11/2018 až 8/2019 v celkové výši 100 000 Kč.

26. Ve věci sp. zn. 32 Odo 929/2005 pak Nejvyšší soud uzavřel, že z úmyslu dlužníka uhradit celou dlužnou částku formou měsíčních splátek vyplývá, že současně tuto částku uznává, neboť chce dosáhnout účinku spočívajícího v uhrazení celé dlužné částky.

27. Není vyloučeno, aby vymezení uznávaného závazku bylo obsaženo i v jiné písemnosti (např. faktuře, smlouvě), na kterou písemné uznání dostatečně určitě odkáže, popřípadě odkazem na žalobní nárok, jak uzavřel Nejvyšší soud ve věci sp.zn. 32 Cdo 3851/2007.

28. Soud na základě shora uvedeného dospěl k následujícím právním závěrům.

29. Mezi účastníky řízení byla uzavřena bezformální ústní dohoda (smlouva) ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 o.z., na jejímž základě žalobkyně dlouhodobě poskytovala žalované IT a marketingové služby za úplatu, která byla žalobkyní účtována a žalovanou hrazena na měsíční bází (účtovány byly vždy služby poskytnuté v daném kalendářním měsíci, a to pravidelně každý měsíc s fakturací zpětně učiněnou následující měsíc po měsíci, za nějž byly služby účtovány, jako tomu bylo v případě zálohové faktury).

30. Na základě shora uvedené dohody (smlouvy) pak žalobkyně poskytla žalované služby v měsíci září 2022 v celkové hodnotě žalované částky. Vzhledem k tomu, že žalovaná neměla na úhradu takto poskytnutých služeb prostředky a potřebovala, aby žalobkyně i nadále služby poskytovala, přistoupila na základě požadavku žalobkyně k tomu, že svůj dluh za poskytnuté služby za 9/2022 uznala co do důvodu a výše písemným uznáním dluhu ze dne 21. 11. 2022.

31. Soud se zabýval tím, zda text uznání dluhu ve spojení se zálohovou fakturou dostojí požadavkům kladeným zákonem a judikaturou vyšších soudů na právní jednání spočívající v uznání dluhu z hlediska jeho určitosti, přičemž dospěl k závěru, že předmětné uznání dluhu z uvedeného pohledu obstojí. Předně je třeba zdůraznit, že uznání dluhu obsahuje projev vůle žalované „uznat dluh“, je z něj zřejmé, kdo jej činí a vůči komu směřuje a o jaký dluh se jedná co do důvodu a výše. Judikatura vyšších soudů přitom dovodila, že dluh lze uznat i odkazem na jinou listinu (např. fakturu), jako tomu bylo v posuzované věci, kdy onou listinou je zálohová faktura na žalovanou částku vystavená žalobkyní. Soud uzavřel, že jsou-li předmětem fakturace služby za 9/2022, nelze v kontextu celého písemného obsahu listiny zachycující uznání dluhu ani v nejmenším pochybovat, že uznáván je dluh z titulu poskytnutých IT a marketingových služeb za další navazující období 9/2022 dlouhodobé spolupráce. Možnost takového vymezení právního důvodu pak připouští i Nejvyšší soud ve věci sp.zn. 32 Cdo 3851/2007 a z hlediska požadavků kladených zákonem na takový typ právního jednání v něm neshledává jakýchkoliv nedostatků. Na takovém závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že faktura byla vystavena jako zálohová, a to z důvodu žalobkyní osvětlených. Jako projev uznání dluhu žalované pak lze ve světle shora odkazované judikatury Nejvyššího soudu považovat i e-mail žalované z ledna 2023, v němž žádá žalobkyni, aby mohla dluh uhradit ve splátkách. Ze všech shora rozvedených důvodu proto soud shledal uznání dluhu ze dne 21. 11. 2022 jako platné právní jednání z hlediska jeho určitosti a požadavků kladených zákonem a judikaturou vyšších soudů na takový typ právního jednání, proto podle ust. § 2053 o.z. měl pro své rozhodnutí za to, že dluh žalované trvá.

32. Soud vyzval žalovanou v kontextu její procesní obrany, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k tomu, jaký projev vůle sledovala podpisem uznání dluhu a tvrzení a důkazy o tom, že dluh nevznikl (k tomu srovnej NS ČR ve věci sp.zn. 21 Cdo 4606/2018). Žalovanou doplněná tvrzení však nebyla způsobilá závěry soudu o platnosti uznání dluhu a jeho existenci zvrátit, a to z důvodů vymezených shora v odstavci věnovaném závěru soudu o skutkovém stavu věci. Tyto závěry by nebyly způsobilé zvrátit ani účastnické výpovědi jednatelů žalované, a to jako důkazní prostředek ultima ratio (k tomu srovnej § 131 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaná tak neunesla břemeno tvrzení ohledně právně významných skutečností, které by byly (mohly být) způsobilou procesní obranou.

33. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten má žalobkyně právo podle ust. § 1968 a 1970 o.z., jeho výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Právo na úrok z prodlení má pak žalobkyně ode dne následujícího po dni splatnosti faktury, když v uznání dluhu bylo zřetelně uvedeno, že nebudou-li uznané částky uhrazeny v náhradním termínu splatnosti, je žalobkyně oprávněna požadovat příslušenství i za dobu předcházející (tedy již od splatnosti faktury), takové ujednání o posunutí termínu splatnosti je tedy nutno posoudit jako právní jednání vázané na splnění odkládací podmínky dle ust. § 548 odst. 2 o.z. Právo na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč pak vyplývá z § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

34. Ze shora rozvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl (výrok I.).

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 110 115,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 819 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 320 461 Kč sestávající z částky 9 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 620 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ve věci - replika na vyjádření žalované k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 12. 2024, z částky 9 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k výzvě soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 1. 2025, z částky 9 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 2. 2025, z částky 9 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ve věci - replika na doplnění tvrzení žalovanou) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 4. 2025 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 80 410 Kč ve výši 16 886,10 Kč.

36. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů řízení podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.