7 C 259/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 2 347 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 313 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do částky 1 033 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Původní žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 2 347 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o dílo [číslo] jíž se zavázala provést dílo a žalovaná se zavázala zaplatit za něj 4 078 364 Kč bez DPH. Termín předání díla byl do [datum]. Vinou subdodavatele došlo k prodlení s prováděním díla, a tak i s konečným předáním díla, k němuž došlo [datum], tedy o 37 dní později oproti smlouvou stanovenému termínu. Původní žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] za provedení díla na 4 078 000 Kč + DPH. Žalovaná naopak vystavila fakturu [číslo] na 3 660 500 Kč za smluvní pokutu, tuto částku započetla na původní žalobkyní fakturovanou cenu díla, a za dílo tak zaplatila 417 500 Kč + DPH. Původní žalobkyně namítala, že fakturovaná smluvní pokuta je nezákonná, neboť obsahuje duplicitní pokutu za prodlení a za prodlení v trvání delší 30 dnů, a nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy, neboť odpovídá téměř 90 % ceny díla. Proto žalované navrhla, že na smluvní pokutě zaplatí 1 313 500 Kč, odpovídajících smluvní pokutě za 37 dní prodlení ve smyslu čl. 11 smlouvy, což však žalovaná odmítla. Žalobkyně proto žalobou požaduje po žalované uhradit 2 347 000 Kč, tj. rozdíl mezi žalovanou účtovanou smluvní pokutou a smluvní pokutou, kterou je žalobkyně ochotna nést. V souladu s § 264 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, se namísto původní žalobkyně, jakožto insolvenčního dlužníka, stala žalobkyní insolvenční správkyně (o čemž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 10. 10. 2022, č. j. 7 C 259/2020-65).

2. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě neuznala. Odkázala na čl. 11 smlouvy, dle nějž byla původní žalobkyně povinna uhradit smluvní pokutu 35 500 Kč za každý případ prodlení s prováděním prací dle časového harmonogramu. Uvedla, že těchto případů bylo 6 a konkrétně je vyjmenovala. Dále odkázala na čl. 11 smlouvy, dle nějž byla původní žalobkyně povinna hradit pokutu 35 500 Kč za každý den prodlení, a na čl. 11 smlouvy, dle nějž byla původní žalobkyně povinna hradit jednorázovou pokutu 2 134 000 Kč za prodlení delší než 30 kalendářních dnů. Poukázala také na skutečnost, že předmětem díla byla oprava objektu důležitého pro obranu státu, pročež bylo nutné nastavit odpovídající smluvní pokuty. S jejich výší a způsobu stanovení byla původní žalobkyně seznámena před uzavřením smlouvy, mohla si tak vyhodnotit riziko hrozby smluvní pokuty. Navíc to byla sama původní žalobkyně, která v souladu s čl. 2 [číslo] smlouvy stanovila časový harmonogram prováděných prací. Dodala, že původní žalobkyně žalovanou o hrozícím zpoždění neinformovala a nezpracovala ani nový návrh časového harmonogramu. Uzavřela, že výše smluvní pokuty je dána délkou prodlení, nikoli sjednáním pokuty v nepřiměřené výši.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav:

4. Mezi stranami je skutkový stav nesporný, proto jej soud provedenými důkazy (smlouvou o dílo ze dne [datum], včetně příloh, harmonogramem prací, zápisem z kontrolního dne [datum], faktury [číslo] ze dne [datum], faktury [číslo] ze dne [datum] a korespondence mezi původní žalobkyní a žalovanou) pouze ověřil. Původní žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, dle níž byla původní žalobkyně povinna zhotovit dílo a žalovaná byla povinna zaplatit za něj. Dle čl. 2 [číslo] byla původní žalobkyně povinna zpracovat časový harmonogram prací, který bude po odsouhlasení žalovanou závazný. V čl. 3 smlouvy byla sjednána cena za dílo 4 254 771 Kč bez DPH, v čl. 4 smlouvy pak bylo sjednáno, že dílo musí být dokončeno do 150 kalendářních dnů od účinnosti smlouvy. V čl. 11 smlouvy byly stanoveny smluvní pokuty. Konkrétně v čl. 11 smlouvy bylo zakotveno, že bude-li zhotovitel, tj. původní žalobkyně, v prodlení s prováděním prací dle časového harmonogramu, uhradí objednateli, tj. žalované, smluvní pokutu 35 500 Kč za každý jednotlivý případ. V čl. 11 smlouvy bylo zakotveno, že pokud zhotovitel nedodrží termín pro dokončení a předání díla sjednaný ve smlouvě, uhradí objednateli smluvní pokutu 35 500 Kč za každý i započatý den prodlení. V čl. 11 smlouvy bylo zakotveno, že v případě prodlení se splněním díla delšího než 30 kalendářních dnů uhradí zhotovitel objednateli smluvní pokutu 2 134 000 Kč. V čl. 12 smlouvy pak bylo uvedeno, že zhotovitel bere a vědomí, že místem plnění jsou objekty důležité pro obranu státu. Mezi stranami je nesporné, že původní žalobkyně předala dílo se 37 denním zpožděním. Dále je nesporné, že došlo k 6 dílčím porušením časového harmonogramu. Je také nesporné, že původní žalobkyně vystavila žalované fakturu za dílo na 4 078 364 Kč, a že žalovaná vystavila původní žalobkyni fakturu za smluvní pokutu ve výši 3 660 500 Kč a že uhradila původní žalobkyni pouze rozdílovou částku 417 864 Kč (pozn. soudu: žalobkyně v žalobě uváděla, že za dílo vyfakturovala částku 4 078 000 Kč a žalovaná jí zaplatila částku 417 500 Kč, vzhledem k tomu, že obě částky ponížila o stejnou částku 364 Kč, neměl soud tento skutkový rozpor za relevantní, ani žalovaná nenamítala jeho nesprávnost).

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

6. Původní žalobkyně byla na základě uzavřené smlouvy povinna předat včas žalované zhotovené dílo a žalovaná byla povinna za předané dílo zaplatit sjednanou cenu. Původní žalobkyně předala dílo se 37 denním zpožděním a vystavila za něj fakturu. Vzhledem ke zpoždění žalovaná započetla na částku fakturovanou za dílo smluvní pokutu za prodlení a zaplatila původní žalobkyni pouze rozdíl mezi částkou fakturovanou za dílo a částkou odpovídající smluvní pokutě.

7. Po právní stránce soud nejprve řešil předběžnou otázku přiměřenosti smluvní pokuty, neboť právě od výše smluvní pokuty se odvíjí nárok žalobkyně uplatněný žalobou na doplacení ceny díla, resp. jeho výše. Soud posoudil věc následovně:

8. Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

9. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

11. Mezi původní žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo dle § 2586 a násl. o. z. Smluvní strany si v ní v souladu s § 2048 odst. 1 o. z. sjednaly mj. pro případ prodlení s plněním či předáním díla zhotovitelem, tj. původní žalobkyní, smluvní pokutu. V čl. 11 smlouvy si sjednaly, že bude-li zhotovitel v prodlení s prováděním prací dle časového harmonogramu, uhradí žalované smluvní pokutu 35 500 Kč za každý jednotlivý případ prodlení. V čl. 11 smlouvy si sjednaly, že pokud zhotovitel nedodrží termín pro dokončení a předání díla sjednaný ve smlouvě, uhradí objednateli smluvní pokutu 35 500 Kč za každý i započatý den prodlení. V čl. 11 smlouvy si sjednaly, že v případě prodlení delšího než 30 kalendářních dnů uhradí zhotovitel objednateli smluvní pokutu 2 134 000 Kč.

12. Mezi stranami je nesporné, že původní žalobkyně předala dílo žalované opožděně, s šesti dílčími porušeními harmonogramu, celkem byla v prodlení 37 dnů. Byly tedy splněny podmínky aplikace čl. 11, čl. 11 i čl. 11 smlouvy. Pokud tedy žalovaná požadovala smluvní pokutu, měla k tomu na základě těchto vyjmenovaných ustanovení právní titul, ostatně ani to nebylo mezi stranami řízení sporné. Sporná byla výše uplatněného nároku na smluvní pokutu, neboť žalobkyně v žalobě namítala její nepřiměřenost, nezákonnost a rozpor s dobrými mravy, a nabízela zaplacení dílčí části žalovanou uplatněného nároku. Soud podle obsahu jednání posoudil, že žalobkyně v žalobě navrhla moderaci pokuty dle § 2051 o. z., ač to sama žalobkyně výslovně neuvedla. Tento závěr soud přijal proto, že v žalobě požaduje po žalované zaplacení částky odpovídající ceně vykonaného díla po odečtení smluvní pokuty, která je dle žalobkyně přiměřená.

13. Soud se nejprve zabýval tím, zda sjednaná smluvní pokuta byla nezákonná a v rozporu s dobrými mravy, a shledal, že tomu tak nebylo. Sjednání smluvní pokuty v souladu s § 2048 odst. 1 o. z. je plně v dispozici smluvních stran, a to i co do výše smluvní pokuty i způsobu jejího stanovení. Žalobkyně spatřovala nezákonnost sjednané smluvní pokuty ve skutečnosti, že se v určité míře překrývá, tj. je duplicitní. Soud k tomu odkazuje na dispozitivnost ujednání o smluvní pokutě, případná duplicita smluvních pokut není zákonem vyloučena. Proto soud neshledal ujednání o smluvní pokutě nezákonnými. Pokud se týká rozporu s dobrými mravy, ten žalobkyně spatřuje v tom, že uplatněná smluvní pokuta činila téměř 90 % ceny díla. K tomu soud uvádí, že, jak správně podotkla žalovaná, výše pokuty téměř 90 % díla je dána délkou prodlení s plněním, resp. dokončením díla, tedy okolnostmi na straně původní žalobkyně, které tato mohla svým jednáním ovlivnit, jak bude rozvedeno níže. Soud proto neshledal, že by byla výše smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy.

14. Konečně se soud zabýval posouzením, zda je na místě moderovat výši smluvní pokuty dle § 2051 o. z.. Na právní úpravu moderace smluvní pokuty soud nahlížel optikou rozsudku Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, kterým dochází k poměrně zásadní změně dosavadního pojetí moderace smluvní pokuty, a to jak předcházející judikatury Nejvyššího soudu ČR, tak i komentářové literatury. Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu ustanovení § 2051 občanského zákoníku je třeba dle Nejvyššího soudu ČR posuzovat s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá přiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Soud při moderaci smluvní pokuty v prvním kroku zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Ve třetím kroku pak případně soud sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.

15. Soud tedy nejprve zkoumal, jakou funkci měly dílčí smluvní pokuty sjednané v čl. 11, [číslo] a [číslo] smlouvy plnit. Ze samotného vyjádření žalované, z obsahu smlouvy, jakož i z logiky věci, je zjevné, že sjednané smluvní pokuty měly primárně preventivní charakter, když měly na původní žalobkyni, jakožto zhotovitele díla, vytvářet tlak na splnění díla ve sjednané lhůtě. Ze smlouvy je zřejmé, že předmětem díla byla oprava dílčích částí objektů důležitých pro obranu [anonymizováno] ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], o zajišťování [anonymizována dvě slova], tedy objektů velmi vysoké důležitosti, jejichž nerušené využívání je ve veřejném zájmu. Soud má proto za to, že sjednaná smluvní pokuta měla zabezpečit, aby jejich oprava a přítomnost osob opravu provádějících, byla co nejkratší. Dále lze dovodit také funkci sankční, tedy mající za záměr„ potrestat“ zhotovitele díla za prodlení s jeho plněním, resp. předáním. Je tomu tak proto, že smluvní strany v čl. 11.14 smlouvy výslovně vyloučily použití čl. 2050 o. z., dle nějž je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje, a uvedly, že smluvní strany jsou případné smluvní pokuty povinny hradit bez ohledu na to, zda a jaká vznikne porušením povinnosti škoda. Je tedy zjevné, že smluvní pokuta nebyla sjednána k uspokojení příp. nároku na náhradu vzniklých škod, nýbrž čistě jako sankce za porušení povinností.

16. Dále soud zkoumal konkrétní okolnosti případu. Při uzavření smlouvy byla původní žalobkyně seznámena s charakterem místa, v němž bude dílo vykonáváno. Byla seznámena také se způsobem stanovení výše jednotlivých smluvních pokut. V souladu se čl. 2 [číslo] smlouvy to byla právě původní žalobkyně, která zhotovila časový harmonogram, podle nějž, byť po schválení žalovanou, bylo určeno, kdy mají být dílčí plnění díla vykonávány a kdy má být dílo předáno. Žalobkyně tvrdila, že prodlení oproti časovému harmonogramu bylo způsobeno jejími subdodavateli, nijak však netvrdila ani neprokazovala, že se snažila tomuto prodlení zabránit, případně jej po jeho vzniku zhojit domluvou s žalovanou, přesto, že si musela být vědoma sjednaných smluvních pokut za prodlení. Původní žalobkyně předala dílo žalované s 37 denním prodlením.

17. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud posuzoval přiměřenost smluvní pokuty. Pokud se týká dílčí smluvní pokuty za jednotlivá porušení harmonogramu dle čl. 11 smlouvy ve výši 35 500 Kč za dílčí porušení časového harmonogramu, má soud pokutu za přiměřenou. Uvedená částka není dle názoru soudu nijak nadhodnocená vzhledem k tomu, že nedodržením časového harmonogramu byly dotčeny zájmy žalované na zhotovení díla včas. Vzhledem k celkové ceně díla a vážnosti zájmu žalované na včasnosti dokončení díla má soud za to, že částka 35 500 Kč za jednotlivé porušení harmonogramu není nepřiměřeně vysoká. To, že dílčí smluvní pokuta vypočtená dle tohoto ustanovení smlouvy v končeném součtu činila 213 000 Kč, je přitom dáno tím, že dílčích porušení bylo vícero (konkrétně 6).

18. Pokud se týká další dílčí smluvní pokuty, stanovené dle čl. 11 smlouvy, ve výši 35 500 Kč za každý den prodlení s dokončením a předáním díla, i tuto má soud za přiměřenou. Soud zhodnotil, že částka 35 500 Kč za den prodlení není vzhledem k významu zájmu žalované na včasném zhotovení díla s ohledem na charakter místa, kde bylo dílo plněno, není nikterak přemrštěná. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že původní žalobkyně si musela být vědoma existence smluvní pokuty, která narůstala každým dnem prodlení, přičemž je zřejmé, že o prodlení způsobeném subdodavateli věděla. Přesto však se dle všeho ani nepokusila požádat žalovanou o prodloužení sjednaného termínu předání díla. Celková dílčí pokuta vypočtená dle tohoto ustanovení smlouvy činila 1 313 500 Kč (35 500 Kč x 37 dní prodlení). Ač se tato částka zdá být v poměru k celkové ceně díla vysoká, došlo k jejímu navýšení na finální částku v důsledku pasivity původní žalobkyně.

19. Konečně se soud zabýval posouzením přiměřenosti poslední dílčí smluvní pokuty, tedy pokuty stanovené podle čl. 11 smlouvy, jednorázové pokuty 2 134 000 Kč za prodlení s předáním díla delší 30 dnů. Tuto pokutu shledal soud vzhledem ke konkrétním okolnostem a k funkci, kterou měla plnit, za nepřiměřenou. Uvedená smluvní pokuta, stejně jako ostatní výše uvedené dílčí smluvní pokuty, plnila funkci preventivní a sankční, má motivovat zhotovitele díla k jeho včasnému předání a potrestat jej za případné prodlení. Soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nehodnotil přiměřenost ujednání, v němž je tato smluvní pokuta obsažena, nýbrž přiměřenost nároku na smluvní pokutu v tomto konkrétním projednávaném případě. [příjmení] jednorázové smluvní pokuty 2 134 000 Kč optikou smluvní pokuty dle čl. 11 odpovídá smluvní pokutě za více než 60 dnů prodlení. V projednávaném případě došlo k prodlení s plněním a předáním díla v celkové délce 37 dnů. Za prvních 30 dnů prodlení přitom byla žalovanou nárokována (a fakturována) smluvní pokuta dle čl. 11 smlouvy 35 500 Kč za každý den prodlení. Celkové prodlení tedy činilo 37 dní, z čehož za toto prodlení byla původní žalobkyně sankcionována již pokutou dle čl. 11 smlouvy 35 500 Kč za den prodlení. Jelikož smluvní pokuta dle čl. 11 smlouvy byla jednorázová a byla sjednána pro případ prodlení s předáním díla delším než 30 dnů, je zřejmé, že byla stanovena ve znatelné výši přesahující dva miliony (tj. ve výši cca poloviny ceny díla) za účelem prevence delších než 30 denních prodlení. Přesto, že má soud pochopení pro sjednání takové jednorázové smluvní pokuty tak, aby objednatel předešel dlouhým průtahům s odevzdáním díla, v projednávaném případě má za to, že je její výše vzhledem k okolnostem nepřiměřeně vysoká. V projednávaném případě totiž byla doba prodlení, při níž vzniká na tuto smluvní pokutu nárok, přesažena o pouhých 7 dní prodlení. Nárok na smluvní pokutu ve stejné výši by přitom vznikl i za situace, kdy by celkové prodlení bylo násobně vyšší. Soud má za to, že vzhledem k tomu, že žalovaná uplatnila u původní žalobkyně také denní smluvní pokutu za prodlení 1 313 500 Kč dle čl. 11 smlouvy, a že původní žalobkyně byla v prodlení 37 dnů, je uplatnění celé částky 2 134 000 Kč dle čl. 11 smlouvy nepřiměřené. Soud vzal v úvahu také skutečnost, že žalovaná nenamítala, že by jí prodlením původní žalobkyně vznikla jakákoli škoda či újma.

20. Soud má za to, že sankční funkce smluvní pokuty byla naplněna, dílo bylo původní žalobkyní předáno, porušení zájmu žalované na jeho včasném vyhotovení bylo přiměřeně kompenzováno pokutou 213 000 Kč dle čl. 11 smlouvy, pokutou 1 313 500 Kč dle čl. 11 smlouvy a částečně i pokutou dle čl. 11 smlouvy. Výši pokuty dle čl. 11 má však za nepřiměřenou vzhledem k okolnostem případu, délce prodlení, jakož i duplicitě pokuty, když jí bylo sankcionováno prodlení za dny, za něž byla původní žalobkyně sankcionována již pokutou dle [číslo] smlouvy.

21. Soud proto v rámci předběžné otázky přistoupil k moderaci celkové smluvní pokuty, a to moderací dílčí smluvní pokuty dle čl. 11 smlouvy na přiměřenou výši. S ohledem na soudem vnímanou duplicitu nároku na smluvní pokutu za 37 dní prodlení dle čl. 11 smlouvy a části nároku na jednorázovou smluvní pokutu za prodlení delší než 30 dnů dle čl. 11, soud považuje za přiměřenou smluvní pokutu pokutu sníženou o právě tuto překrývající se částku, tj. částku 1 313 500 Kč. Soudem moderovaná dílčí smluvní pokuta dle čl. 11 smlouvy tak činí 820 500 Kč (namísto 2 134 000 Kč). Celková smluvní pokuta po moderaci soudem tedy činí 2 347 000 Kč (namísto 3 660 500 Kč). Soud má za to, že taková pokuta stále splňuje funkce, které měla plnit, a je přiměřená také zájmu pokutou zajišťovaného.

22. Soud tedy k předběžné otázce snížil smluvní pokutu z 3 660 500 Kč na 2 347 000 Kč.

23. Po posouzení předběžné otázky se soud zabýval otázkou oprávněnosti žalobkyní uplatňovaného nároku. Žalobkyně jej odvozovala od toho, že za dílo bylo vyfakturováno 4 078 364 Kč, žalovaná si však na tuto částku započítala nárok na smluvní pokutu ve výši 3 660 500 Kč a zaplatila jen 417 864 Kč. Žalobkyně považovala za přiměřený nárok žalované na smluvní pokutu ve výši 1 313 500 Kč, proto žalobou uplatňovala pouze 2 347 000 Kč, jakožto doplatek ceny díla po odečtení přiměřené smluvní pokuty. Žalobkyně přitom nečinila sporným, že nároky na smluvní pokutu skutečně vznikly, namítala pouze jejich dílčí nepřiměřenost co do částky odpovídající žalované částce.

24. Soud v rámci zodpovězení předběžné otázky moderoval sjednanou pokutu tak, že ji snížil z 3 660 500 Kč na 2 347 000 Kč. Pokud tedy cena díla uplatňovaná žalobkyní činila 4 078 364 Kč, měla jí žalovaná po odečtení smluvní pokuty za dílo v souladu s uzavřenou smlouvou a s § 2586 o. z., zaplatit 1 731 364‬ Kč, zaplatila jí však pouze 417 864 Kč. Žalovaná tedy žalobkyni dluží na ceně díla částku 1 313 500 Kč. Soud proto žalobě co do částky 1 313 500 Kč výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou této částky, přiznal soud žalobkyni také příslušenství částky tvořené zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Naopak pro přiznání nároku na zbytek žalobou uplatňované částky, tj. 1 033 500 Kč, nebyl dán právní důvod. Proto soud žalobu co do této částky výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch odpovídající téměř polovině uplatněného nároku.