7 C 27/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení částky 100 923 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala úhrady částky 50 813 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od 1.8.2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 50 110 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 894 Kč od 1.8.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 216 Kč od 1.8.2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů soudního řízení ve výši 30 492 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou (návrhem na vydání el. platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 11. 5. 2023 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná byla v období od 26.2.2019 do 29.11.2021 spoluvlastníkem bytové jednotky č. , hodnota, umístěné v budově č.p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále jen „jednotka“) se spoluvlastnickým podílem ve výši id. 7/12, kdy za správu budovy je odpovědná žalovaná, přičemž žalovaná si pro správu plateb spojených s předpisem záloh najímá správcovskou společnost , právnická osoba, Tvrdila, že žalobkyně v rozhodném období let 2020 a 2021 (dále jen rozhodné období) neuhradila zálohy na služby spojené s užíváním jednotky v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu na jednotce. V souvislosti s užíváním jednotky v rozhodném období byly žalobkyní vyúčtovány zálohy na služby v celkové výši odpovídající žalované částce a vyúčtování se žalobkyně pokusila doručit žalované na adresu jejího sídla, ta si jej však nevyzvedla. Žalobkyně dále zaslala žalované předžalobní výzvu, ani k té však žalovaná dlužnou částku neuhradila. Svá tvrzení žalobkyně posléze v řízení upravila tak, že žalovaná částka je tvořena výslednými (spotřebovanými) náklady na služby spojené s užíváním jednotky v rozhodném období žalovanou, a to ve výši odpovídající jejímu tehdejšímu spoluvlastnickému podílu na dotčené jednotce (7/12), neboť pro roky 2020 a 2021 nebyly správcem domu předepsány zálohy na služby spojené s užíváním předmětné jednotky, k tomu došlo až v roce 2022, tedy mimo žalované období. Účtované náklady jsou účtovány podle směrnice schválené za tímto účelem ustavujícím shromážděním vlastníků jednotek žalobkyně. Dále doplnila svá tvrzení tak, že aktuálně již žalovaná na jednotce nevlastní žádný spoluvlastnický podíl, vyjádřila současně přesvědčení, že i přesto je věcná pasivní legitimace na straně žalované, neboť v rozhodném období byla vlastníkem podílu na jednotce a nikdo z právních nástupců žalované se na žalobkyni neobrátil s žádostí o potvrzení případných dluhů váznoucích na jednotce.

2. Ve věci byl vydán dne 12.6.2023 elektronický platební rozkaz, který však byl doručen do datové schránky žalované teprve dne 2.1.2024. Téhož dne podala žalovaná proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor prostřednictvím svého zástupce, čímž byl platební rozkaz zrušen.

3. V podání ze dne 14. 1. 2024 se pak žalovaná vyjádřila k podané žalobě tak, že žalobu považuje ze nedůvodnou. Tvrdila, že aktuálně (k dni vyjádření) na jednotce vlastní podíl toliko ve výši 1/12, již potud nemůže být žaloba úspěšná. Namítala, že žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimovaná, neboť žalované nároky přešly na jiné subjekty, právní nástupce, resp. nové vlastníky jednotky (podílu na jednotce). Dále namítala, že vyúčtování služeb za roky 2020 a 2021 v souvislosti s užíváním jednotky jí nebyla doručena, a že žalovanou předložená vyúčtování nejsou řádná, neboť neobsahují zákonem požadované informace, resp. náležitosti. Současně namítala, že z žaloby není zřejmé, zda žalobkyně požaduje úhradu záloh, nebo již vyúčtovaného nedoplatku na službách, kdy v případě, že by žalovaná částka byla tvořena vyúčtováním spotřebovaných služeb, nemohla by se žalobkyně již domáhat úhrady záloh. Ve vztahu k nároku žalobkyně na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč pak namítala, že žalobkyně požaduje za totéž požaduje dvojí náklady, kdy současně požaduje i náhradu nákladů za právní zastoupení v souvislosti se zasláním předžalobní výzvy. Navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Ve svých navazujících podáních pak žalovaná tvrzení upravila tak, že již nevlastní žádný spoluvlastnický podíl na jednotce, čímž není dána ve věci její pasivní věcná legitimace, neboť dluh na službách přešel jako dluh váznoucí na jednotce na právní nástupce žalované. Současně pak v rámci své obrany žalovaná namítala jako kompenzační námitku (tedy toliko do výše žalované částky) jednak nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 50 Kč denně za prodlení žalobkyně s doručením řádného vyúčtování služeb spojených s užíváním jednotky v rozhodném období (žalovaná namítala nesprávnost předloženého vyúčtování), a to pokud jde o vyúčtování za rok 2020 celkem za 1065 dní prodlení a pokud jde o vyúčtování za rok 2021 celkem za 700 dní prodlení, a další kompenzační námitkou pak namítala svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně ve výši 232 000 Kč, opět toliko do výše částky požadované žalobkyní v žalobě4. Při jednání dne 17. 6. 2023 uplatnila žalovaná dále námitku, že jeden z právních nástupců žalované, konkrétně , jméno FO, , na žalovaný dluh uhradil dne 28. 2. 2023 částku 50 813 Kč, čímž došlo k částečnému splnění dluhu právním nástupcem žalované, potud je žaloba nedůvodná.

5. Na tuto obranu žalované reagovala žalobkyně tak, že platbu potvrdila a v návaznosti na ověření platby pak svou žalobu podáním ze dne 5.8.2024 vzala částečně zpět, a to co do částky 50 813 Kč s příslušenstvím. Při jednání soudu dne 16. 9. 2024 pak žalobkyně k dotazu soudu doplnila svá tvrzení potud, že kromě , jméno FO, se za účelem úhrady dluhu na vyúčtování let 2020 a 2021 na nové nabyvatele, resp. právní nástupce žalované, neobracela.

6. Soud věc projednal a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

7. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že žalobkyně je osobou odpovědnou za správu domu (a pozemku) v němž (na němž) se nachází předmětná jednotka. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalovaná již na jednotce nevlastní žádný spoluvlastnický podíl.

8. Z přehledu vyúčtování za rok 2020 s nedoplatkem 51 707 Kč má soud za prokázáno, že v souvislosti s předmětnou jednotkou byly spojeny náklady na služby ve výši 88 640 Kč celkem, z čehož podílu ve výši 7/12 odpovídá částka připadající na žalobkyni ve výši 51 707 Kč.

9. Z vyúčtování garáže (jednotky) za rok 2020 má soud za prokázáno, že v souvislosti s užíváním jednotky byly za rok 2020 vyúčtovány celkové náklady ve výši 88 640 Kč, a to v členění dlouhodobá záloha 66 288 Kč, ostatní služby 8 758,83 Kč, služby garáž 7 896 Kč a správní poplatky 5 696,85 Kč.

10. Z přehledu vyúčtování za rok 2021 s nedoplatkem 49 216 Kč má soud za prokázáno, že v souvislosti s předmětnou jednotkou byly spojeny náklady na služby ve výši 84 371,02 Kč Kč celkem, z čehož podílu ve výši 7/12 odpovídá částka připadající na žalobkyni ve výši 49 216 Kč.

11. Z vyúčtování garáže (jednotky) za rok 2021 má soud za prokázáno, že v souvislosti s užíváním jednotky byly za rok 2020 vyúčtovány celkové náklady ve výši 84 371 Kč, a to v členění dlouhodobá záloha 66 288 Kč, ostatní služby 4 072,55 Kč, služby garáž 8 410 Kč a správní poplatky 5 600,75 Kč.

12. Z celkového vyúčtování domu za roky 2020 a 2021 má soud za prokázáno, že tam uvedené položky se shodují s položkami uvedenými na vyúčtování jednotky a odpovídajícího podílu žalované na jednotce (v tehdejší době), kdy z těchto podrobných vyúčtování celkových nákladů vstupují do vyúčtování jednotky položky z oddílu „Správa“, dále „náklady PNO“ a dále „náklady garáž“ a dále „dlouhodobá záloha na fond oprav“.

13. Z obálek zaslaných písemností a poštovních stvrzenek má soud za prokázáno, že vyúčtování byla odeslána dne 20.4.2021 a 29.4.2022 na adresu sídla žalované (adresu sídla soud ověřil z úplného výpisu z obchodního rejstříku), kde si je však žalovaná nepřebírala.

14. Ze směrnice cen služeb spojených s užíváním jednotek soud zjistil, že náklady na služby, provoz a dlouhodobé zálohy NP č. , hodnota, - garáž (jednotka) budou spoluvlastníkům zúčtovány 1 x ročně v rámci ročního vyúčtování, zálohy nebudou vybírány. Dále z této směrnice soud zjistil, že pokud jde o rozúčtování služeb, pak správní poplatky a odměny se hradí rovným dílem, Ostatní služby – PNO se hradí dle podílu jednotky, stejně jako dlouhodobá záloha a náklady na elektřinu se rozdělují podle podružných měřidel. Reklamaci vyúčtování mohl vlastník uplatnit do 21 dnů ode dne doručení vyúčtování a rozdíly ve vyúčtování jsou splatné do 7 měsíců po uplynutí zúčtovacího období, tj. do posledního dne července daného roku.

15. Ze zápisu z ustavující schůze shromáždění společenství vlastníků žalobkyně ze dne 2.5.2013 soud zjistil, že směrnice na rozúčtování služeb byla schválena na tomto shromáždění.

16. Z emailu ze dne 28.2.2023 a potvrzení , právnická osoba, o platbě soud zjistil, že , jméno FO, , jako právní nástupce žalované uhradil dluh na službách na nebytové jednotce, který na něj (spolu s jeho manželkou) přešel jako na právního nástupce žalované v souvislosti s převodem podílu na jednotce, kdy úhradu žalobkyně emailem , jméno FO, potvrdila.

17. Ze emailu ze dne 8.12.2022 soud zjistil, že žalobkyně upozorňovala žalovanou na dluh na službách spojených s užíváním jednotky, a to ve výších shodných s vyúčtováním služeb vystavených žalobkyní pro žalovanou.

18. Z emailů ze dne 19.4.2021 a 29.4.2022 soud zjistil, že žalobkyně zasílala žalované vyúčtování služeb spojených s jednotkou, kdy součástí této emailové komunikace bylo několik pdf souborů obsahujících předmětná vyúčtování.

19. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí ke dni 30.6.2024 soud ověřil shodná tvrzení účastníků, že aktuálně žalovaná nevlastní jakýkoliv podíl na jednotce.

20. Z výpisu z účtu na č.l. 77 soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 23.12.2021 na účet č. , č. účtu, částku 265 524 Kč.

21. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud žádná pro věc významná zjištění neučinil, a proto je ani dále nehodnotil.

22. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně je osobou odpovědnou za správu domu a pozemku, v němž se nachází jednotka. Žalovaná původně vlastnila určitý spoluvlastnický podíl na jednotce, jakkoliv soud přesně nezjistil (nemohl zjistit) kdy a v jaké výši podílu tomu tak bylo, přičemž v tomto směru žalobkyně nebyla ani při jednání dne 16.9.2024 schopna vlastnické poměry žalované k jednotce v čase soudu doložit, jakkoliv k tomu byla soudem při předchozím jednání vyzvána a potud tedy neunesla důkazní břemeno, nicméně k datu vyhlášení rozsudku již žalovaná na jednotce nevlastnila jakýkoliv spoluvlastnický podíl, o tom nebylo mezi účastníky sporu. Soud zároveň uvádí, že neshledává důvodnou námitku žalované o nesprávnosti jednotlivých vyúčtování za roky 2020 a 2021, kdy obsah těchto vyúčtování (účtovaných položek) odpovídá jednak ustavujícím shromážděním schválené směrnici o způsobu účtování služeb (pokud jde o jednotku), jednak odpovídá podrobné tabulce obsahující rozúčtování celkových nákladů spojených s užíváním domu za jednotlivé roky. Údaje v těchto listinách se shodují a vzájemně na sebe navazují a z nich odvozená výsledná částka dluhu na službách, resp. jednotlivých položkách účtovaných služeb, koresponduje se způsobem účtování těchto služeb popsaným ve směrnici, částky uvedené na vyúčtováních jsou ověřitelné a přezkoumatelné. Nelze shledat důvodnou ani námitku žalované, že vyúčtování nebyla žalované doručena, když jde zcela k tíži žalované, že si nepřebírá korespondenci na adrese svého sídla, mimo to, žalovaná byla o dluzích váznoucích na jednotce upozorňována opakovaně i emailem, kdy jí byla vyúčtování zasílána, žádné námitky proti nim však neuplatnila. Předmětná vyúčtování byla žalované zasílána dne 20.4.2021 a 29.4.2022. Ke dni vyhlášení rozsudku však žalovaná předmětnou jednotku nevlastní, a to ani formou spoluvlastnického podílu v jakékoliv výši.

23. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

24. Podle ust. § 1186 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), ve znění účinném od 1. 7. 2020, platí, že při převodu vlastnického práva k jednotce přecházejí s jednotkou na nabyvatele dluhy převodce vůči osobě odpovědné za správu domu na příspěvcích na správu domu a pozemku a na plněních spojených nebo souvisejících s užíváním bytu a zálohách na tato plnění, měl-li je a mohl-li je nabyvatel zjistit. Za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobě odpovědné za správu domu.

25. Podle 1186 odst. 3 o.z. převádí-li vlastník vlastnické právo k jednotce, doloží nabyvateli potvrzením osoby odpovědné za správu domu, jaké má dluhy podle odstavce 2, popřípadě že takové dluhy nejsou; potvrzení vydá nabyvateli se souhlasem převodce také osoba odpovědná za správu domu. Má se za to, že nabyvatel nemohl tyto dluhy zjistit, pokud je nemohl zjistit z potvrzení osoby odpovědné za správu domu nebo nevydala-li tato osoba potvrzení bez zbytečného odkladu, ač o něj byla požádána.

26. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 557/2019, formuloval a odůvodnil závěr, že dluhy převodce jednotky související se správou domu a pozemku nejsou jinou závadou váznoucí na věci ve smyslu § 1107 o. z. Zároveň dospěl k závěru, že ustanovení § 1186 odst. 2 o. z. upravuje zákonný přechod dluhu souvisejícího se správou domu a pozemku v případě převodu jednotky (změnu v osobě dlužníka). V zájmu právní jistoty ustanovení § 1186 odst. 2 o. z. vyžaduje, aby výše dluhů, které na nabyvatele mají přejít, byla doložena potvrzením osoby odpovědné za správu domu a pozemku, tedy aby nabyvatel znal výši dluhů, které na něj přecházejí. Je-li potvrzení vydáno, přejdou dluhy na nabyvatele ve výši jím doložené, přičemž rozhodující je částka uvedená v potvrzení, proto není důvod rozlišovat mezi dluhy vzniklými před a po účinnosti o. z. V případě, že si nabyvatel od převodce potvrzení nevyžádá, lze mít s přihlédnutím k zásadě stanovené v § 4 odst. 2 o. z. (následek je spojen s vědomostí, kterou by si důvodně osvojila osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé) za to, že na něj dluhy převodce vzniklé do okamžiku vkladu vlastnického práva přejdou, neboť si výši dluhů mohl a měl zjistit (podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 774/2019). Uvedené závěry se uplatní i v právě projednávané věci.

27. Podle ust. § 2021 odst. 1 o.z. platí, že věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

28. Podle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) platí, že Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

29. Soud dospěl k právnímu závěru, že nárok uplatněný žalobou přiznat nelze. Žalobkyně žalobou uplatnila tvrzené dluhy žalované vůči osobě odpovědné za správu domu (žalobkyni) na plněních spojených nebo souvisejících s užíváním jednotky, a to za situace, kdy žalovaná (jako převodce podílu na jednotce) již nebyla (ke dni vyhlášení rozsudku ani z části) vlastníkem, resp. spoluvlastníkem dotčené jednotky, kterou převedla na své právní nástupce (nabyvatele). Za takové situace však tyto dluhy váznoucí na jednotce ve smyslu ust. § 1186 odst. 2 o.z. (ve znění účinném od 1.7.2020, dluh vznikl, stal se splatným, až vyúčtováním služeb v roce 2021 resp. 2022) přešly ze zákona na právní nástupce žalované, tedy nové nabyvatele podílu na dotčené jednotce, přičemž žalovaná za takové dluhy toliko ručí z titulu zákonného ručení popsaného v ust. § 1186 odst. 2 o.z. O tom, že by žalovaná coby převodce podílu na jednotce vystavila nabyvatelům podílů potvrzení o dluzích váznoucích na jednotce žalovaná ničeho netvrdila, naopak v řízení bylo prokázáno, že nejméně nabyvatel podílu , jméno FO, uhradil dluh ve výši cca poloviny žalované částky přímo žalobkyni (v tomto rozsahu brala žalobkyně žalobu zpět), z čehož lze učinit závěr, že žalovaná nabyvatelům podílů na jednotce potvrzení ve smyslu ust. § 1186 odst. 3 o.z. o dluzích váznoucích na jednotce zjevně nevystavovala. Přitom o zákonném přechodu dluhů váznoucích na jednotce spolu s převodem podílu na jednotce si musela být žalobkyně vědoma, když plnění na žalovaný dluh přijala od právního nástupce žalované , jméno FO, , a to ve výši cca poloviny žalované částky (odpovídající jemu nabývanému podílu) ještě před podáním žaloby. Na druhé straně sama žalobkyně v řízení tvrdila, že ohledně dluhů váznoucích na jednotce a potvrzení o takových dluzích se na ní nikdo z nabyvatelů podílů na jednotce neobrátil, přičemž současně tvrdila, že ani ona se na nikoho z nabyvatelů (vyjma , jméno FO, ), coby primárního dlužníka, za účelem úhrady žalované částky, resp. jejího zbytku, neobrátila (k úhradě jej nevyzvala). Za takových okolností ji však právo požadovat plnění na žalované z titulu zákonného ručení ve smyslu ust. § 1186 odst. 2 o.z. nevzniklo, a to podle ust. § 2021 odst. 1 o.z. pro absenci písemné výzvy primárnímu dlužníku k úhradě dluhu (věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval). Za takových okolností je však žaloba podána předčasně. S ohledem na právě vyslovené závěry se soud dále ani nezabýval kompenzačními námitkami vznesenými žalovanou, kdy žalovaná výslovně uvedla, že namítané pohledávky (nárok na smluvní pokutu za pozdní vyúčtování a bezdůvodné obohacení) jsou namítány toliko do výše žalovaného nároku, tedy nikoliv jako vzájemný návrh a žalobkyně se k těmto kompenzačním námitkám ani nevyjádřila.

30. V části, v níž byla žalobkyní vzata žaloba zpět, soud řízení postupem podle ust. § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil, když žalovaná se zpětvzetím žaloby vyjádřila souhlas při jednání dne 16. 9. 2024 (výrok I.).

31. Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná, resp. předčasná, zamítnuta (výrok II.), a to z důvodu shora rozvedených.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 492 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 923 Kč sestávající z částky 5 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (odpor a vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 1. 2024, z částky 5 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 6. 2024, z částky 5 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 7. 2024 a z částky 3 140 Kč (z tarifní hodnoty 50 110 kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 9. 2024 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 200 Kč ve výši 5 292 Kč.