7 C 312/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro ochranu osobnosti

I. Žaloba s návrhem, aby bylo určeno, že žalovaný , Jméno žalovaného, , narozen , datum, , neoprávněně zasáhl do osobnostních práv žalobce , Jméno žalobce, tím, že mu svým jednáním znemožnil udržovat osobní a rodinné styky s matkou , jméno FO, , zatajil mu její úmrtí a po její smrti narušil jeho právo na pietu a zachování památky po zemřelé, a s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 100 000 Kč jako přiměřené zadostiučiní za způsobenou nemajetkovou újmu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 20 146,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou došlou soudu dne 19. 10. 2025 se žalobce domáhal na žalovaném ochrany osobnosti formou určení neoprávněného zásahu uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku a dále náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. Svou žalobu odůvodnil tak, že dne , datum, zemřela matka účastníků , jméno FO, , nar. , datum, . Žalobce namítal, že žalovaný jej o úmrtí matky neinformoval, a proto žalobce neměl možnost se s matkou rozloučit. Namítal, že přibližně dva roky před smrtí matky žalobce žalovanému znemožnil vstup do bytu, v němž matka žila. Žalovaný jej tím izoloval od matky a znemožnil mu s matkou udržovat osobní a rodinné styky. Žalobce tvrdil, že žalovaný je vysoce postaveným úředníkem Ministerstva financí ČR, toho žalovaný zneužil, aby získal výlučnou kontrolu na majetkem matky. Tvrdil, že po smrti matky nebyl informován o zahájení dědického řízení a nebylo mu umožněno vstoupit do bytu, aby se mohl rozhodnout, které z movitých věcí po matce si na památku ponechá. Až posléze se dozvěděl o likvidaci těchto movitých věcí, ke kterým měl silný citový vztah, to pro něj bylo traumatizující a prohloubilo to duševní útrapy ze ztráty nad matkou. Dále uvedl, že ze spisu Policie ČR, OŘP Praha IV, SKPV, sp.zn. KRPA-261362/TČ-2017-001476-TO vyplývá, že žalovaný o matku v jeho bytě pečoval a byl s ní v pravidelném kontaktu. Přesto žalovaný o zhoršeném zdravotním stavu matky žalobce neinformoval a znemožnil mu se s matkou rozloučit, čímž zasáhl do jeho práva na rodinný život, citový a pietní vztah k matce. Dále žalobce tvrdil, že žalovaný uvedl soudního komisaře v omyl, když uvedl, že matka zanechala jen majetek nepatrné hodnoty a rovněž zamlčel, že v době, kdyby byla nemocná, vybral z jejího účtu č. , č. účtu, částku 90 000 Kč. Zůstavitelka byla zpopelněna v ekonomické rakvi bez obřadu, přestože měla naspořeno několik desítek tisíc korun v hotovosti na důstojný pohřeb, tvrdil, že tyto prostředky však využil žalovaný pro svou potřebu. Dále uvedl, že z prodejního inzerátu na byt, v němž matka žila, zjistil, že movité věci s v tomto bytě již nenacházejí, což prohloubilo jeho přesvědčení o neúctě žalovaného k vůli matky a k památce její osoby, a to pak významně zvýšilo jeho citovou újmu. Na podkladě takto vylíčeného skutkového stavu pak měl za to, že popsaným jednáním žalovaného bylo zasaženo do jeho práva na ochranu osobnosti, a to zejména ochranu jeho života, důstojnosti, cti a soukromí, kdy jednání žalovaného představovalo zásah do práva žalobce na soukromí, rodinný život a pietu.

2. Žalobce následně soudu před nařízeným jednáním zaslal ještě několik dalších písemných podání, v nichž nad rámec skutkových tvrzení uvedených v žalobě nově namítal ještě tolik, že žalovaný o něm při výslechu na Policii ČR nepravdivě uvedl, že byl nezaměstnaný, aby ospravedlnil podvodné převedení bytu jejich matky na adrese , adresa, do vlastnictví žalovaného, dále měl žalovaný uvést, že se o bratra (žalobce) začal trochu zajímat a v té souvislosti zjistil, že žalobce má dluhy, to žalovaný na Policii rovněž vypověděl a z toho žalobce dovozoval, že matka jednala při převodu bytu v tísní, v omylu a na podkladě nátlaku a manipulace a dále namítal, že žalovaný u bytu vyměnil zámky, čímž mu znemožnil přístup k matce. Dále namítal neoprávněný výběr částky 90 000 Kč, který žalovaný měl učinit jako opatrovník matky, k tomu však žalovaná nemohla dát souhlas a výběr byl proveden i bez souhlasu soudu. Dále namítal, že v dědickém řízení po matce účastníků nebyl proveden soupis movitých věcí a nebylo mu tak umožněno, aby si ponechal alespoň jeden předmět po matce, čímž bylo zasaženo do jeho práva na pietu. V dalších podáních pak ještě doplnil, že uhradil náklady na pohřeb otce, který zemřel , datum, a v té souvislosti pak matce poskytoval psychickou a praktickou podporu, zvládal s ní nejtěžší období jejího života a pomáhal jí s chodem domácnosti až do roku 2004.

3. K podané žalobě se vyjádřil žalovaný tak, že nárok žalobce neuznává. Potvrdil, že dne , datum, zemřela matka účastníků paní , jméno FO, , s níž měl žalovaný vždy vřelý vztah a o kterou se staral až do její smrti, pečoval o ní a zajišťoval pro ni řádnou péči. Počínaje červnem 2017 informoval žalobce (který neměl k matce tak vřelý vztah jako žalovaný, a nikdy se o ní nestaral), soudního úředníka ve věci vypořádání dědictví, že došlo k podvodu a krádeži, kterého se měl dopustit žalovaný tím, že z bytu matky odcizil movité věci, zejm. obrazy, šperky a cenný porcelán, a současně finanční hotovost 900 000 Kč a osobní věci žalobce v hodnotě 136 000 Kč. Následně žalobce na žalovaného podal trestní oznámení na Policii České republiky, což byl však pouze začátek událostí. Během následujících 10 měsíců žalobce na žalovaného podal celkem 4 další trestní oznámení, a to ve věci týrání zvířete, ve věci zanedbání péče, ve věci pomluvy a ve věci lichvy. Žalovaný byl z toho důvodu nucen podat celkem 7 vysvětlení před orgány Policie ČR, ve dvou případech tak musela učinit i jeho manželka , jméno FO, . Policie ČR všechna oznámení žalobce odložila nejpozději do roku 2018, stížnosti žalobce proti odložení věcí byly zamítnuty. Žalobce jedná takto proti žalovanému dlouhodobě, jeho jednání působí žalovanému újmu, neboť sleduje skandalizační cíle a diskreditaci žalovaného v jeho zaměstnání. Z uvedeného důvodu proto žalovaný na žalobce podal žalobu na ochranu osobnosti u Okresního soudu v Kolíně, kterou však vzal následně na návrh věc projednávající soudkyně zpět oproti písemnému závazku žalobce, že se již nebude proti žalovanému dopouštět žádných útoku v jakékoliv formě. To žalobce nedodržel a následně podal žalobu o právo k pozůstalosti u Obvodního soudu pro Prahu 6, která byla zamítnuta. Tvrzení žalobce jsou nepravdivá, difamující a jsou způsobilá poškodit pověst žalobce na veřejnosti a jeho vážnost ve společnosti. Tato tvrzení se opakují od roku 2017 a byla opakovaně vyvrácena orgány Policie ČR a soudů. Žalobu označil za další způsob šikany jeho osoby. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Ve svém doplňujícím vyjádření (č.l. 37) k žalobě žalobce doplnil, že s žalobcem v důsledku špatných rodinných vztahů neudržuje jakýkoliv kontakt od r. 2004. Informace měl pouze od matky, s níž žalovaný tři roky před její smrtí přerušil veškerý kontakt. Uvedl, že s matkou nežil ve společné domácnosti, tudíž jí ani nemohl bránit ve styku s žalobcem. Matku situace, kdy s ní žalobce přerušil kontakt, velice trápila, protože nechápala příčinu jeho chování. Krátce před smrtí matka svou snahu o obnovení kontaktů se žalobcem vzdala a žalovanému předala ručně psaný seznam příbuzných a známých, kteří měli být informováni pro případ její smrti, jméno a adresa žalobce je na tomto seznamu přeškrtnutá, matce pak musel slíbit, že pohřeb proběhne bez obřadu. Uvedl, že byt, v němž matka žila, byl jeho vlastnictvím, a k jeho prodeji přistoupil až po její smrti, resp. po skončení dědického řízení, nikdy v tomto mezidobí žalobce nevznesl požadavek, že by chtěl nějaké předměty na památku po matce, místo toho podával na žalovaného a jeho rodinu trestní oznámení a soudní žaloby.

5. Soud věc projednal při jednání dne , datum, a na podkladě shodných tvrzení účastníků řízení, které vzal za svá skutková zjištění ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. a na podkladě provedených důkazů, které hodnotil postupem podle § 132 o.s.ř., dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

6. Soud předně ze shodných tvrzení účastníků má za prokázáno, že tito jsou v příbuzenském poměru dvou bratrů, přičemž jejích matkou byla , jméno FO, , nar. , datum, , která zemřela , datum, .

7. Z darovací smlouvy ze dne 12. 6. 2015 soud zjistil, že matka účastníků darovala žalovanému bytovou jednotku č. , hodnota, v domě č.p. , adresa, na pozemku parc. č. , hodnota, se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku, to vše v obci , adresa, , k.ú. , adresa, (bytová jednotka na adrese , adresa, ).

8. Ze shodných tvrzení účastníků má pak soud za prokázáno, že tuto bytovou jednotku na adrese , adresa, , matka účastníků sama užívala až do své smrti.

9. Z usnesení obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 27 D 919/2017-38 (v právní moci dne 3. 8. 2017) soud zjistil, že řízení o projednání pozůstalosti po matce účastníků bylo zastaveno pro existenci majetku nepatrné hodnoty.

10. Z usnesení Městského soudu v Praze č.j. 29 Co 473/2018-177 soud má soud za prokázáno, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, č.j. 27 D 919/2017-71, kterým bylo řízení ve věci (do)projednání pozůstalosti po zemřelé , jméno FO, zastaveno, bylo k odvolání žalobce , jméno FO, zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce byl tedy účastníkem řízení o projednání pozůstalosti. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 27 D 919/2017-269 byl řízení o (do)projednání pozůstalosti zastaveno.

11. Z přípisu , tituly před jménem, : , jméno FO, ze dne 16. 6. 2017 soud zjistil, že žalobce se nechal právně zastoupit a namítl započtení daru na dědický podíl žalovaného v řízení o projednání pozůstalosti po jejich zemřelé matce. V přípisu uvedeného data současně namítá, že matka byla zpopelněna v ekonomické rakvi, a že parte obdržel od vzdálenější rodiny. Vyjádřil přesvědčení, že žalovaný se v rámci projednání pozůstalosti hodlá neoprávněně obohatit.

12. Z emailové zprávy ze dne 17. 5. 2017 soud zjistil a má za prokázáno, že žalobce se o smrti matky, která zemřela dne , datum, , dozvěděl nejpozději dne 17. 5. 2017.

13. Z nedatovaného přípisu včetně podací stvrzenky ze dne 18. 5. 2017 soud zjistil, že žalobce zasílal žalovanému dopis, v němž mu vyjadřuje upřímnou soustrast a sděluje mu, ať jej nepovažuje za úzký rodinný kruh. Vyčítá mu, že jej neinformoval o smrti jejich matky a nemohl se tak s ní rozloučit. Dále žalobce žalovaného v přípise vyzval, aby mu z bytu obývaného matkou vydal jeho osobní věci.

14. Z emailové komunikace účastníků z ledna 2015 má soud za prokázáno, že žalovaný žádá žalobce o zaslání naskenované smlouvy s mobilní operátorem na pevnou linku do bytu užívaného jejich matkou, aby mohl zajistit úhradu služeb inkasem. Současně žalobci žalovaný sděluje, že matku odveze k lékaři na kontrolu, že jí zajistil zavážku teplého jídla, asistentku na koupání a mytí hlavy, mikrovlnou troubu k ohřívání jídla a dále úklid domácnosti. Současně žalovaný žalobci sděluje, že když se s matkou domluví, muže jí zajistit běžné potřeby jako nákup potravin a dodal, že když bude matka něco potřebovat, je s ní domluven, že bude matka volat.

15. Z úředních záznamů o podaných vysvětleních na Policii České republiky soud zjistil, že po smrtí matky účastníků žalobce na žalovaného podával trestní oznámení. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že všechna trestní oznámení žalobce na žalovaného skončila odložením věci.

16. Z úředního záznamu policie ze dne 6. 9. 2017 soud zjistil, že žalovaný o žalobci vypověděl, že žalobce s bytě matky bydlel do roku 2004, pak se oženil a odstěhoval se do RD v Měnčicích, na tento dům žalovaný žalobci ručil za půjčku 400 000 Kč. Pak měl bratr nějaké finanční problémy, v roce 2004 se přestali vídat, nešlo o spor, prostě se jen nemuseli. Po odstěhování žalobce od matky mu matka říkala, že žalobce na tom asi není finančně dobře, že si od ní po malých částkách vypůjčoval asi 450 000 Kč. On na to matce řekl, ať už mu žádné další finance nepůjčuje, protože se o bratra začal zajímat a zjistil, že musel prodat dům v Měnčicích a bydliště má na obecním úřadě Všestary. Jeho další bydliště nezjistil a žalobce ho neřekl ani matce. Dále vypověděl, že matka mu byt darovala v roce 2015, v něm následně na žádost matky vyměnil zámky.

17. Z úředního záznamu ze dne 2. 3. 2018, č.j. KRPA-261362-79/TČ-2017-001476-TO soud zjistil, že vypravitelem pohřbu , jméno FO, byla , jméno FO, a že pohřeb proběhl bez obřadu a urnu s ostatky zesnulé vyzvedla dne 19.5.2017 , jméno FO, .

18. Z usnesení Okresního soudu v Kolíně č.j. 11 C 20/2020-192, žaloby v odkazované věci a protokolu o jednání ze dne 8. 4. 2021 má soud za prokázáno, že žalovaný (v tamním řízení v procesním postavení žalobce) podal žalobu proti žalobci (v tamním řízení v procesním postavení žalovaného) o ochranu osobnosti a to v souvislosti s jeho jednáním po smrti matky, kdy na žalovaného žalobce podával trestní oznámení na základě nepravdivých skutečností, a následně dokonce adresoval i oznámení o podaných trestních oznámeních nadřízeným žalovaného, díky čemuž žalovaný v rámci svého pracovního zařazení čelil vyšetřování, čímž došlo k poškození jeho dobrého jména v zaměstnaní a proto se domáhal svých práv na ochranu osobnosti soudní cestou. Současně pak předmětem řízení byl i vzájemný návrh žalobce o ochranu osobnosti na zaslání omluvy žalovaného třetím osobám. Z obsahu protokolu o jednání soudu pak soud zjistil, že bylo tamním soudem konstatováno, že řízení je výsledkem nesouhlasu žalobce , jméno FO, s výsledkem pozůstalostního řízení, v důsledku čehož jsou mezi účastníky napjaté vztahy, žalobce podává trestní oznámení a očerňuje žalovaného u jeho zaměstnavatele a soud na účastníky apeloval, že by mělo dojít k definitivnímu ukončení jejich vzájemných sporů, a to i do budoucna. Žalobce do protokolu prohlásil (se zavázal), že se nebude proti žalovanému do budoucna dopouštět žádných slovních útoku, a to i v písemné formě ani jakýmkoliv jiným způsobem, kterým by zasahoval do osobnostních práv žalobce. V návaznosti na žalobcem podepsané prohlášení vzal žalovaný svou žalobu v řízení u Okresního soudu v Kolíně zpět a řízení bylo zastaveno.

19. Z rukou psaného seznamu, kdy mezi účastníky nebylo sporu, že jde o písmo jejich matky , jméno FO, , soud zjistil, že zůstavitelka napsala seznam osob, které měly být vyrozuměny o jejím pohřbu. Jméno žalobce je přeškrtnuto, stejně jako jméno rodiny , jméno FO, .

20. Z kondolenčních oznámení soud zjistil, že soustrast pozůstalým vyjádřili , jméno FO, a , jméno FO, , , jméno FO, , a spolubydlící domu , adresa, , z čehož soud usoudil, že žalovaný o smrti vyrozuměl osoby dle přání matky, parte viselo na nástěnce domu, to bylo mezi účastníky nesporné.

21. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné pro věc právně významné skutečnosti a pro nadbytečnost neprováděl výslech svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , když výslech těchto svědků žalobce navrhoval k tomu, že by měli prokázat tvrzení, že matka , jméno FO, nedarovala žalovanému peníze, které měla připravené na pohřeb a že všichni v rodině měli důstojný pohřeb. Stejně tak soud neprováděl důkazní návrhy spočívající ve účastnickém výslechu žalobce a žalovaného, když jde o důkazní prostředky ultima ratio.

22. Na základě uvedených skutkových zjištění pak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

23. Žalobce a žalovaný jsou bratry, kteří měli společnou matku , jméno FO, , který zemřela dne , datum, .

24. O matku se nejméně v posledních letech jejího života staral žalovaný, zajišťoval jí potřebnou péči, a to až do její smrti, následně zařídil i záležitosti spojené s pohřbem a vyrozuměním o smrti matky dle jejího přání, jak vlastní rukou zachytila na seznamu osob, které mají být o její smrti vyrozuměny, na něm bylo jméno žalobce přeškrtnuto.

25. Oproti tomu žalobce sice bydlel s matkou do roku 2004, pak se ale odstěhoval do rodinného domu v Měnčicích. Nejméně v posledních letech života matky se žalobce o matku nestaral, nejevil o ní jakýkoliv zájem a neudržoval s ní jakýkoli kontakt, nemohl tedy o jejím životě mít jakékoliv povědomí. To žalobce ostatně nepopíral a sám to potvrdil při projednání věci, kdy uvedl, že s matkou se naposledy viděl v roce 2015.

26. Neobstojí námitka žalobce, že žalovaný mu kontakt s matkou zakázal, takové tvrzení je naprosto účelové a soud jej vnímá jako prostou výmluvu. V tomto směru totiž soud uzavírá, že něco takového není možné za situace, kdy žalovaný s matkou v bytě v , adresa, nebydlel a matka účastníků měla jako komunikační kanál k dispozici nejméně telefon (pevnou linku), o čemž žalobce věděl, jak se podává z komunikace účastníků ohledně zařizování inkasních plateb za telefon z počátku roku 2015 a žalobce tak mohl matku kontaktovat alespoň občasně telefonicky, mohl zjistit, jak se má, jak je na tom zdravotně, zda něco nepotřebuje atp. Na to však žalobce zcela rezignoval a o matku zájem vůbec nejevil. Jeho argument, že mu styk s matkou žalovaný zakázal, tak neobstojí, stejně jako argument, že žalovaný v bytě vyměnil klíče, ani to žalobci nebránilo, aby za matkou přišel, zaklepal na její dveře a navštívil jí, zejm. když v bytě žila sama. Ani to žalobce zjevně neučinil a tím se pak sám dobrovolně vyloučil z účasti na životě matky, na zjištění a zajištění jejích aktuálních potřeb a přání (např. směrem k záležitostem po její smrti), na informace o jejím zdravotním stavu atp. , jméno FO, přitom povinností žalovaného poskytovat žalobci o matce jakékoliv informace, jak se žalobce mylně domnívá. Ty si mohl a měl žalobce zjistit sám, vyvinul-li by alespoň minimální úsilí o udržování zdravých rodinných vazeb mezi matkou a synem. Z uvedeného pak soud uzavírá, že matka byla žalobci před její smrtí zcela lhostejná.

27. Vtahy mezi účastníky nebyly historicky nijak dobré. K jejich eskalaci došlo po smrti matky, kdy žalobce zjistil, že matka za života přepsala byt, ve kterém žila, do vlastnictví žalovaného. V návaznosti na to pak žalobce po smrti matky proti žalovanému zahájil sérii kroků mající za cíl jeho kriminalizaci, popř. profesní likvidaci, kdy žalobce na žalovaného podával nedůvodná trestní oznámení (všechna byla policejní orgánem odložena, to bylo mezi účastníky nesporné) a současně pak o podaných trestních oznámeních informoval jeho zaměstnavatele ve zjevném úmyslu žalovanému uškodit. Je pravdou, že žalovaný v rámci podání vysvětlení uvedl, že žalobce si měl u matky napůjčovat po malých částkách 450 000 Kč, takovou informaci měl žalovaný od matky, jak uvedl do protokolu o podání vysvětlení. Za zmínku stojí i to, že žalobce již nebrojí svou žalobou proti pravdivosti dalšího obsahu protokolu o podání vysvětlení (z 6. 9. 2017), kdy žalovaný o žalobci uvedl, že zjistil, že má nějaké finanční problémy, že přišel o dům Měnčicích , a že má bydliště na obecním úřadě aj.

28. Z důvodu kroků, které žalobce podnikal proti žalovanému, se žalovaný obrátil na Okresní soud v Kolíně, v němž se proti žalobci domáhal ochrany osobnosti. Toto řízení skončilo zastavením v důsledku zpětvzetí žaloby, které žalovaný učinil oproti písemnému závazku žalobce (do protokolu o jednání), že již vůči žalovanému nebude podnikat žádné kroky v podobě slovních útoku, a to v písemné formě, popř. jakýmkoliv jiným způsobem. Neobstojí námitka žalobce uvedená při projednání věci, že tento závazek byl vázán na splnění podmínky, že žalovaný žalobci vydá movité věci pietní hodnoty, neboť žádná taková podmínka z protokolu o jednání nevyplývá.

29. Lze se jistě pozastavit i nad tím, že žalobce se svých osobnostních práv dovolává žalobou podanou k soudu dne 19. 10. 2025, přestože tvrdí, že k údajnému zásahu do jeho osobnostních práv mělo dojít nejpozději dnem úmrtí matky , datum, , popř. dříve, tedy před více než osmi lety. Z uvedeného a z obsahu podané žaloby zjevně vyplývá, že žalobce s ohledem na namítané tvrzené zásahy především reflektuje nespokojenost s výsledkem řízení o projednání pozůstalosti, a to navíc se značným časovým odstupem, kdy tento aspekt se prolíná podstatným obsahem všech jeho podání.

30. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

31. Podle § 81 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, že chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

32. Podle § 82 odst. 1 a 2 o.z. platí, že člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli z osob jemu blízkých.

33. Podle § 2951 odst. 2 o.z. platí, že nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

34. Podle § 114 odst. 1 o.z. člověk je oprávněn rozhodnout, jaký má mít pohřeb. Nezanechá-li o tom výslovné rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, a není-li ho, děti zemřelého; není-li jich, pak rozhodnou rodiče a není-li jich, sourozenci zemřelého; nežijí-li, pak rozhodnou jejich děti a není-li ani jich, pak kterákoli z osob blízkých; není-li žádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na jejímž území člověk zemřel.

35. V právní teorii i praxi je standardně dovozováno, že pro vznik deliktních nároků z ochrany osobnosti musejí být kumulativně dány obecné hmotně právní předpoklady, a to existence neoprávněného, resp. protiprávního zásahu do absolutního práva poškozeného, existence účinků způsobilých dotknout se osobnosti člověka, tj. osobnost člověka ohrozit, či ji porušit, a existence příčinné souvislosti mezi uvedeným zásahem a vznikem účinků způsobilých dotknout se osobnosti člověka.

36. V rámci postmortální ochrany osobnosti je účelem ochrany požadavek na zachování úcty a piety k zemřelému (shodně Knap a kol. 2004 s. 81, NS ČR ve věci sp.zn. 30 Cdo 1883/2013, Leges I 82 49). Dle ObčZ 1964 Nejvyšší soud dovozoval, že přání zůstavitele, jak má být pohřben, nemá žádné právní účinky a je pouze apelem morálního charakteru (viz. NS ČR ve věci sp.zn. 21 Cdo 3373/2011). Ust. § 114 odst. 1 o.z. však tyto závěry podle názoru soudu prvního stupně v obecné rovině vylučuje.

37. V poměrech projednávané věci je však potřeba znovu zdůraznit, že žalobce se zemřelou matkou nejméně v posledních dvou letech před její smrtí čistě ze své vůle prokazatelně neudržoval jakýkoliv kontakt, nemohl tedy znát její aktuální přání, jak má být pohřbena. Ostatně ohledně toho, jak by měla být zůstavitelka pohřbena, žalovaný nevznášel ani dostatečně konkrétní tvrzení. Bez ohledu na právě uvedené je však potřeba zdůraznit především to, že žalobce ani netvrdil, že by způsobem pohřbu, který zajistil žalovaný jako syn zemřelé, na což měl plné právo (k tomu srov. § 114 odst. 2 o.z.), došlo k zásahu do osobnostních práv jeho zemřelé matky a je to právě žalobce, kdo se jako osoba, jíž svědčí aktivní věcná legitimace, v rámci postmortální ochrany domáhá osobnostních práv zemřelé uvedeným způsobem. Žalobce totiž uvedeným způsobem tvrdil zásah do jeho osobnostních práv, to však dle názoru soudu s ohledem na právní konstrukci postmortální ochrany osobnosti zemřelého (viz. shora) není možné. Tvrzený zásah, ohledně způsobu pohřbu zemřelé (do ekonomické rakve bez obřadu), tak soud nemohl posoudit jako neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, který je nadto způsobilý žalobci přivodit újmu na jeho osobnostních právech.

38. Jako neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce pak soud nemůže posoudit ani skutečnost, že žalovaný žalobce nezpravil o smrti matky za situace, kdy ze seznamu psaného vlastní rukou posléze zemřelé matky účastníků má soud za prokázáno, že výslovným přáním zemřelé matky (srov. § 114 odst. 1 o.z.) bylo, aby žalobce o její smrti vyrozuměn nebyl a takový seznam pak evidentně předala žalovanému, který jej předložil k důkazu. Takové přání zemřelé matky pak zjevně vycházelo ze situace, kdy žalobce s ní přerušil jakýkoliv kontakt a nejevil o ní žádný zájem, ač tak činit mohl a jako její syn měl. Z uvedeného seznamu navíc vyplývá, že otázky pohřbu po její smrti řešila matka účastníků právě s žalovaným, nikoliv s žalobcem. Žalovaný tak těžko může tvrdit, jaké bylo přání matky ohledně poměrů jejího pohřbu a posledního rozloučení. Mimo to je potřeba i dodat, že žádný právní předpis nestanoví žalovanému povinnost, aby o smrti matky žalobce vyrozuměl, a to se měl žalobce dozvědět v rámci udržování přiměřených styků se svou matkou, na to však rezignoval.

39. Mimo shora uvedené má soud za to, že tvrzené zásahy nebyly způsobilé zasáhnout do osobnostní sféry žalobce za zjištěné a prokázané skutečnosti, že s matkou nejméně poslední dva roky před její smrtí neudržoval vůbec žádné styky (kontakty), z čeho lze usoudit, že matka byla žalobci nejméně po tuto dobu zcela lhostejná. Jeho následná vyjádření a tvrzení o tom, že bylo narušeno jeho právo na pietu a právo důstojně se s matkou rozloučit, soud považuje za účelové, jakkoliv připouští, že informace o smrti matky se mohla žalobce dotknout. To však není předmětem tohoto řízení.

40. Ve zbytku pak tvrzené neoprávněné zásahy namítané žalobcem (např., …že nebyl proveden soupis pozůstalosti, …že matka darovala byt žalovanému v omylu, …že byl vybrány finanční prostředky z účtu matky, …že bylo neoprávněně naloženo s movitými věcmi s pozůstalosti apod.) cílí do jeho majetkové nikoliv osobnostní sféry, kdy reflektují především nespokojenost žalobce s výsledkem projednání pozůstalosti, žalobce se cítí zjevně subjektivně zkrácen na svých majetkových právech v důsledku toho, že matka za života darovala bytovou jednotku žalovanému a v pozůstalosti tak po matce nezbyly v podstatě žádné majetkové hodnoty (i proto bylo dědické řízení zastaveno). Takto tvrzené zásahy nejsou zásadně způsobilé zasáhnout do osobnostní sféry žalobce, jak ji vymezuje ust. § 81 o.z. a právní řád k ochraně namítaných tvrzených porušení subjektivních práv žalobce nabízí jiné právní instrumenty, než je žaloba na ochranu osobnosti.

41. Soud tedy uzavírá, že s ohledem na shora uvedené nelze žalobcem namítaná porušení posoudit jako neoprávněné zásahy žalovaného do osobnostních práv žalobce ani nelze s přihlédnutím ke všem okolnostem učinit závěr o existenci účinků způsobilých dotknout se tvrzenými zásahy osobnosti člověka (žalobce), tj. osobnost člověka (žalobce) ohrozit, či ji porušit a již jen to postačuje k zamítnutí žaloby.

42. Pro úplnost právního posouzení soudem prvního stupně pak soud dodává následující.

43. Pokud se žalobce domáhal požadovaného určení, soud uzavírá, že s ohledem na poměry věci (žaloba o ochranu osobnosti) nejde povahou uplatněného nároku o žalobu určovací (nejde zde o určení právního poměru nebo práva dle § 80 o.s.ř. a není zde proto potřeba zjišťovat existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení), nýbrž o žalobu satisfakční, která směřuje na docílení satisfakce jiným způsobem zadostiučinění, obdobně jako je tomu v poměrech zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen OdpŠk). Skutečnost, že oproti § 31a odst. 2 OdpŠk tento způsob satisfakce § 2951 odst. 2 o.z. explicitně nezmiňuje, je nerozhodný. Jiným způsobem zadostiučiněním ve smyslu § 2951 odst. 2 totiž může být jakákoliv forma satisfakce, která je způsobilá přispět k vyvážení a zmírnění nepříznivých následků neoprávněného zásahu (odčinění újmy) a současně nemá charakter relutárního plnění (tj. náhrady nemajetkové újmy v penězích). Při poskytnutí ochrany osobnosti je nezbytné přihlížet i k možné satisfakční roli samotného (např. určovacího) rozsudku (popř. jiného rozhodnutí) konstatujícího neoprávněnost zásahu (k tomu srov. Ústavní soud ve věci sp.zn. I. ÚS 1200/09). Z toho pohledu pak určovací petit v žalobě na ochranu osobnosti v právně-teoretické rovině obstojí, a to jako jiná forma satisfakce ve smyslu ust. § 2951 odst. 2 o.z.

44. V čem však určovací petit konkrétně formulovaný žalobcem obstát nemůže, (i kdyby byly dány všechny shora popsané atributy náhrady nemajetkové újmy na osobnostních právech žalobce, jako že nejsou, k tomu viz. shora) je naplnění požadavku satisfakční role takové určení. Odhlédne-li již soud od obecných formulací určovacího petitu (viz. žaloba), nemůže odhlédnout od skutečnosti, že žaloba na ochranu osobnosti přichází více než osm (8) let poté, kdy mělo k tvrzenému zásahu do osobnostních práv žalobce dojít. Vliv faktoru času na morální satisfakce byl zvažován již dle ObčZ 1964 ve vztahu k neúčelnosti žaloby či absenci právního zájmu v důsledku uplynutí času (Knap a kol. 2004 s. 100 a 198, KS Brno 24 C 10/2008, Ryška 2010b). S ohledem na velký časový odstup se takový způsob zadostiučinění míjí účinkem (srov. obdobně III. ÚS 281/03 nebo NS ČR 30 Cdo 4364/2013). Zásada vigilantibus iura (práva náležejí bdělým) musí platit i pro satisfakce morální, stejně jako pro satisfakce materiální (srov. § 2951 odst. 2 o.z.), které podléhají promlčení, jakkoli osobností práva jsou jako základní lidská práva nepromlčitelná. Již z toho je zjevné, že požadované určení (s ohledem na jeho obecnou formulaci) žádný satisfakční efekt pro žalobce mít nemůže (k tomu obdobně srov. NS ČR ve věci 25 Cdo 1638/2020, v němž byla řešena přiměřenost a satisfakční účinnost požadované omluvy s ohledem na její obsah a formu). Z uvedeného je zřejmé, že žaloba na ochranu osobnosti podaná s tak značným časovým odstupem, necílí na ochranu osobnostní sféry žalobce, ale je především dalším krokem žalobce proti žalovanému, stejně jako v minulosti žalobcem podávaná četná trestní oznámení na žalovaného, která byla odložena.

45. V této souvislosti je rovněž potřeba připomenout písemný závazek žalobce učiněný do protokolu o jednání před Okresním soudem v Kolíně v roce 2021, kde se žalobce zavázal, že proti žalovanému nebude v souvislosti s právě projednávanou věcí podnikat žádné další kroky. Přesto tento závazek žalobce nedodržel. I to pak vylučuje právo na náhradu nemajetkové újmy žalobce pro případ, že by byla v projednávané věci shledána její existence.

46. Pokud se žalobce domáhal zásahu do jeho osobnostních práv s ohledem na obsah výpovědi žalovaného při jím podávaných vysvětleních u policie ČR (tedy před orgánem veřejné moci), taková argumentace nemůže obstát za situace, kdy žalovaný plnil svou zákonnou povinnost podat vysvětlení po příslušném procesním poučení (k tomu srov. NS ČR Cpjn 13/2007 se zohledněním nové úpravy), přičemž žádný exces plynoucí z obsahu žalobcem namítané výpovědi žalovaného v rámci podávaných vysvětlení nebyl soudem shledán.

47. Samotným závěrem pak soud dodává, že žalobcem v žalobě odkazovaná judikatura Nejvyššího soudu na poměry projednávané věci nedopadá, přičemž soud ověřil, že jedna žalobcem odkazovaných spisových značek rozhodnutí Nejvyššího soudu neexistuje, druhá řeší právní otázky určení obsahu kupní smlouvy. Nesouvislost odkazované judikatury s projednávanou věcí pak byla zřejmě zapříčiněna tím, že žalobce žalobu psal prostřednictvím umělé inteligence, jak ostatně potvrdil soudu při projednání věci.

48. Ze shora rozvedených důvodů proto soud žalobu žalobce zamítl.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 146,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9a odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 26. 11. 2025, z částky 5 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 27. 11. 2025 a z částky 5 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 12. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 650 Kč ve výši 3 496,50 Kč..