7 C 322/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni I. Určuje se, že na bytové jednotce číslo , hodnota, - byt, vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, zapsané na LV číslo , hodnota, , umístěné v budově číslo popisné , hodnota, - bytový dům, postaveném na pozemku parcelní číslo , hodnota, - zastavěná plocha nádvoří, k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č.p. , hodnota, , Anonymizováno, o velikosti ideálních 58/1000 k celku zapsáno na LV číslo , hodnota, a spoluvlastnický podíl na pozemku parcelní číslo , hodnota, o velikosti ideálních 58/1000, zapsáno na LV číslo , hodnota, , to vše zapsáno pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , nevázne věcné břemeno doživotního užívání zřízené ve prospěch žalovaného a zapsané v katastru nemovitostí v řízení pod číslem jednacím , spisová značkaII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 34 379 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou soudu dne 30. 10. 2025 se žalobkyně na žalovaném domáhala určení uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnila tím, že je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. , hodnota, – byt, v budově č.p. , hodnota, – bytový dům, postavené na pozemku parc. č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále jen Jednotka). Dne 24. 6. 2024 byla na základě Smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti doživotního užívacího práva datované téhož dne, resp. ze dne 20. 06. 2024 a uzavřené mezi Žalobkyní a Žalovaným bezúplatně zřízena služebnost doživotního, výlučného užívacího práva k Jednotce ve prospěch Žalovaného. Žalovaný byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, č.j. 58 T 92/2025-264 shledán vinným ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí (žalobkyně) podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) TZ, přičemž byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a výkon trestu byl podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu se zkušební dobou stanovenou na čtyři roky. V rámci trestního řízení bylo zjištěno, že již dne 24. 6. 2024 byla u žalobkyně přítomna forenzně významná duševní porucha, a to demence, kdy v důsledku toho (pokud jde o uzavřenou smlouvu ke zřízení věcného břemene) takových právních úkonů již nebyla žalobkyně schopna (nebyl k ním způsobilá). Na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 06. 2025, č.j. Nc 22014/2025-57 byla žalobkyně na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku omezena na svéprávnosti tak, že nadále není způsobilá činit žádná právní jednání. Žalobkyně tak v době podpisu smlouvy o zřízení věcného břemene, tedy dne 24. 6. 2024, trpěla nikoliv přechodnou duševní poruchou, konkrétně středně těžkou demencí, pro niž nebyla schopna chápat podstatu ani důsledky svých právních jednání, a tedy jich fakticky nebyla způsobilá. Žalobkyně vlivem svého špatného a stále se zhoršujícího stavu byla navíc zcela pod vlivem žalovaného. Jeho vliv byl navíc umocněn faktem, že v červnu 2024 žalobkyni již nejméně čtyři měsíce soustavně týral a žalobkyně se ho bála, jak vyplynulo z dokazování v trestním řízení. Pokud žalobkyně v tomto stavu uzavřela smlouvu o zřízení věcného břemene, je taková smlouva absolutně neplatná, a právo odpovídající věcnému břemeni na podkladě takové smlouvy nikdy nevzniklo. Existence jeho zápisu v katastru nemovitostí tak představuje nesoulad mezi skutečným a evidovaným právním stavem, který je nutno odstranit. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak žalovaná spatřovala jednak v právě uvedeném nesouladu v katastru nemovitostí, jednak v tom, že bez požadovaného určení byl žalovaný měl možnost Jednotku nadále užívat na základě absolutně neplatného právního jednání.

2. Žalovaný se k výzvě soudu k podané žalobě písemně nevyjádřil. Při projednání věci pak na svou obranu uvedl pouze tolik, že smlouvu o zřízení věcného břemeno uzavřel se žalobkyní mnohem dříve, než tvrdí žalobkyně. Namítl neplatnost žalobkyní předložené smlouvy o zřízení věcného břemene z důvodu, že na ní není uveden jeho podpis.

3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem Jednotky a na Jednotce vázne věcně břemeno doživotního užívání ve prospěch žalovaného, jež bylo zřízeno na základě vkladové listiny – smlouvy o zřízení věcného břemene – bezúplatná ze dne 24. 6. 2024, právní účinky vkladu 24. 6. 2024. Věcné břemeno bylo zapsáno v řízení vedeném Katastrálním úřadem , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, pod č.j. , spisová značka, .

5. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene (vyžádána soudem u příslušného katastru nemovitostí) soud zjistil, že touto smlouvou žalobkyně dne 24. 6. 2024 zřídila ve prospěch žalovaného věcné břemeno doživotního užívání k Jednotce (viz datum v ověřovací doložce s doložkou vlastnoručně podepsal). Tato smlouva pak byla vkladovou listinou v řízení vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, pod , spisová značka, , jak se podává z čárového kódu, jímž byla smlouva příslušným katastrem nemovitostí opatřena.

6. Z návrhu na vklad do katastru nemovitostí soud zjistil, že návrh na vklad práva odpovídajícího věcnému břemeni doživotního užívání Jednotky byl na podkladě smlouvy podán téhož dne, kdy byla smlouva uzavřena, tedy dne 24. 6. 2025.

7. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, č.j. 58 T 92/2025-264, soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným, že minimálně od února 2024 do 9. 2. 2025 v , adresa, , , adresa, , ve společně obývaném bytě zle nakládal se svou družkou a současně bývalou manželkou, poškozenou , Jméno žalobkyně, , nar. , Datum narození žalobkyně, , kdy prakticky denně, vždy poté, co se opilý vrátil z hospody, křičel na poškozenou, urážel ji sprostými nadávkami typu „kurvo“ a „svině“, a přitom jí silně bil dlaní (fackami) do obličeje, opakovaně, uděloval poškozené „pokuty“ ve výši 10 000 Kč za chování, které se mu na poškozené nelíbilo, resp. za její údajné prohřešky, poškozená mu tyto peníze vyplácela ze strachu z žalovaného, a to i několikrát měsíčně, dále žalovaný poškozené zakazoval osobní kontakt s jejím synem , jméno FO, nar. , datum, , kdy poškozená vnímala jednání žalovaného jako těžké příkoří, při jeho návratech z hospody mívala obavy, že si vždy najde nějaký důvod, aby ji mohl fyzicky napadnout, ačkoliv ona k tomu nezavdávala žádnou příčinu, tedy týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí, čin páchal po delší dobu, čímž spáchal zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odstavec 1, odstavec 2 písmeno d) trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 2 roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4 roky za současného vyslovení dohledu a uložení přiměřených omezení spočívajících v zákazu kontaktování žalované. V informačním systému soudu bylo ověřeno, že rozsudek nabyl právní moci dne 11. 11. 2025.

8. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že tato znalkyně zpracovala znalecký posudek pro účely trestního řízení vedeného Policií ČR pod č.j. KRPA-48072-70/TČ-2025-001176-6-ZN, předmětem posudku bylo zkoumání duševního stavu žalobkyně. Posudek obsahuje doložku podle § 127a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a má tedy důkazní sílu znaleckého posudku. Znalkyně pro své závěry vyšla z kompletní zdravotní dokumentace žalobkyně, jejího zevrubného klinického vyšetření a obsahu trestního spisu. Znalkyně na základě svého zkoumání dospěla k závěrům, že u žalobkyně lze na základě dostupných podkladů usoudit na postupný rozvoj dementogenního procesu v roce 2023, přičemž v roce 2024 lze již mít za forenzně prokázané významné narušení psychických funkcí na bázi dementogenního procesu. V den 24. 6. 2024 již u žalované dle dostupných dat byla přítomná forenzně významná duševní porucha, a to demence, pročež žalovaná nebyla schopna takových právních úkonů, jako je uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene. K následkům demence pak znalkyně své závěry doplnila, že se projevuje významným snížením adaptačních mechanismů, oslabením schopnosti čelit tlaku okolí, významnou manipulovatelností a vysokou míro zneužití postižené osoby.

9. Závěry uvedené znalkyní ve shora odkazovaném znaleckém posudku byly přesvědčivé, jasné a úplné, byly vystaveny na relevantním skutkovém podkladu (osobním vyšetření posuzované a její zdravotnické dokumentaci), soud neměl důvod o těchto závěrech jakkoliv pochybovat, proto nepřistoupil k výslechu znalkyně postupem podle § 127 odst. 2 o.s.ř., když výslech znalkyně nebyl navrhován ani ze strany účastníků řízení.

10. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, č.j. 38 Nc 22014/2025-57 (v právní moci 5. 8. 2025) soud zjistil, že žalobkyně byla omezena ve svéprávnosti v rozsahu, že nadále není způsobilá činit žádná právní jednání, vyjma běžných záležitostí každodenního života. Opatrovníkem byl ustanoven její syn , jméno FO, , nar. , datum, .

11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, č.j. 0 P 225/225-115 soud zjistil, že opatrovnický soud udělil za žalobkyni souhlas s právním jednáním spočívajícím v podání žaloby projednávané v tomto řízení a též právním jednáním spočívajícím v uzavření smlouvy o poskytování právních služeb mezi žalobkyní a jejím právním zástupcem, včetně udělení plné moci k zastupování v právě vedeném soudním řízení.

12. Z dalších provedených důkazů soud žádné právně významné skutečnosti nezjistil, a proto je ani dále neuvádí. Shora odkazované listinné důkazy soud hodnotí jako zásadně věrohodné, když v převážné míře jde o listinné důkazy vyhotovené orgány veřejné moci, popř. jimi doložené. Soud proto nemá důvodu o věrohodnosti uvedených listinných důkazů jakkoliv pochybovat. Další dokazování soud neprováděl, když měl za to, že všechny právně významné skutečnosti jsou prokázány důkazy shora vyjmenovanými, a to v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci.

13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění pak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

14. Žalobkyně ve prospěch žalovaného písemnou smlouvou uzavřenou dne 24. 6. 2024 zřídila bezúplatně věcné břemeno doživotního užívání Jednotky, která byla v jejím výlučném vlastnictví. Věcně břemeno bylo do katastru nemovitostí zapsány Katastrálním úřadem , adresa, , katastrálním pracoviště , adresa, , pod č.j. , spisová značka, s právními účinky ke dni 24. 6. 2024. Stalo se tak v době, kdy žalovaná byla již několik měsíců (od února 2024) ze strany žalovaného soustavně, prakticky na denní bázi, týrána způsobem zcela zavrženíhodným, a to nejen vzhledem k jejímu pokročilému věku, nadto v době, kdy žalobkyně trpěla forenzně významnou duševní poruchou, a to demencí, pročež nebyla schopna takových právních jednání, jakými je uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Podle § 80 o.s.ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

17. Naléhavý právní zájem na určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni ve prospěch žalovaného je dán, jestliže účelem žaloby je výmaz tohoto práva z katastru nemovitostí. To, že žalovaný věcné břemeno nevyužívá ani jej využívat nechce, nemění nic na tom, že je toto právo ve prospěch žalovaného zapsáno do katastru nemovitostí a pokud žalobce tvrdí, že neexistuje, nelze mu upřít naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Ostatně není vyloučeno, že žalovaný věcné břemeno vykonávat začne, proto je žalobce oprávněn žádat určení jeho neexistence, čímž se naplňuje preventivní funkce určovací žaloby (jak uzavřel Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 20. 4. 2016, ve věci sp. zn. 22 Cdo 4366/2015).

18. Soud tedy co do existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení uzavřel, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem žalobkyně, a to i za situace, kdy žalovaný nyní právo odpovídající věcnému břemeni nevyužívá, neboť ani podle trestního rozsudku zdejšího soudu nemůže, když mu bylo uloženo přiměřené opatření v podobě zákazu kontaktování žalobkyně. To však nevylučuje, že by se žalovaný mohl svého práva domáhat do budoucna, a to i v případě, kdy by toto právo bylo v katastru nemovitostí zapsáno v rozporu s hmotným právem.

19. Po závěru o existenci naléhavého právní zájmu na požadovaném určení se soud zabýval věcnou podstatou požadovaného určení.

20. Podle § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 581 platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

22. Existence duševní poruchy v okamžiku právního jednání a její vliv na neschopnost právně jednat musí být bezpečně zjištěna, což vyžaduje znalecké posouzení (srov. Nejvyšší soud ve věci sp.zn. 30 Cdo 850/2013). Je vyloučeno činit závěr o jednání v duševní poruše na základě pravděpodobnosti či za skutkových okolností, které neumožňují učinit v uvedeném směru zcela jednoznačný skutkový závěr (srov. Nejvyšší soud ve věci sp.zn. 30 Cdo 718/2013). Jednoznačný skutkový závěr o existenci duševní poruchy je namístě nejen tehdy, pokud je prokázána s naprostou jistotou, ale i tehdy, pokud je dána vysoká míra pravděpodobnosti o její existenci (srov. Nejvyšší soud ve věci sp.zn. 30 Cdo 821/2015). Existenci duševní poruchy je povinen prokázat ten, kdo se neplatnosti právního jednání dovolává.

23. V projednávané věci soud má důkazními prostředky vyžadovanými judikaturou vyšších soudů, v daném případě znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , za bezpečně prokázáno, že v době právního jednání žalobkyně spočívajícího v uzavření smlouvy o zřízení bezúplatného věcného břemeně doživotního užívání k dotčené Jednotce ve prospěch žalovaného, tedy ke dni 24. 6. 2024, trpěla žalobkyně duševní poruchou v podobě demence, a to v takovém rozsahu a intenzitě, která jí činila k takovému právnímu jednání nezpůsobilou, tedy neschopnou v uvedeném směru právně jednat, jak vyplývá ze závěrů znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Za takto prokázaných okolností však nelze dojít jiného závěru, než že smlouva o zřízení věcného břemene k Jednotce ve prospěch žalovaného je absolutně neplatným právním jednáním ve smyslu ust. § 581 o.z. Na tomto závěru pak není způsobilé ničeho změnit ani zjištění, že omezení svéprávnosti žalobkyně došlo až rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 6. 2025, neboť soud důvody absolutní neplatnosti založil na větě druhé ust. § 581 o.z. (srov. právní jednání, ke kterému není ve svéprávnosti omezená osoba způsobilá x právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat).

24. Ze shora rozvedených důvodu proto soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní byl uplatněn důvodně, a proto mu zcela vyhověl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 379 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 3. 2026 a z částky 5 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 27. 4. 2026 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 280 Kč ve výši 5 099 Kč.

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů řízení pak stanovil podle § 149 odst. 1 o.s.ř.