7 C 327/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Jméno zainteresované osoby 2/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení částky 183 775 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se žádostí, aby žalovaná zaplatila žalobcům jako společným a nerozdílným oprávněným částku 183 775 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 183 775 Kč od 16.10.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení ve výši 42 398,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soud dne 1. 9. 2021 se žalobci domáhali na žalované zaplacení částky 183 775 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnili tím, že jsou vlastníky bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , byt v 5. nadzemním podlaží budovy v části obce , adresa, , , Anonymizováno, stojící na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, , v , adresa, , s příslušnými spoluvlastnickými podíly id. 383/94502 na společných částech uvedené budovy a na pozemcích (dále jen „Byt“), kterou nabyli na základě kupní smlouvy s předchozím vlastníkem , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelým , datum, , posledně bytem , adresa, (dále též jen jako „zůstavitel“), kdy kupní smlouva současně zřídila tomuto předchozímu vlastníku věcné břemeno doživotního užívání Bytu se všemi součástmi a příslušenstvím. Smrtí zůstavitele došlo k zániku věcného břemene doživotního užívání. Od následujícího dne, tedy od 2. 9. 2018, až do 23. 5. 2020 byli žalobci omezováni v užívání Bytu, neboť v něm byly umístěny věci tvořící pozůstalost po zůstaviteli a dále byli žalobci povinni za tuto dobu hradit úhrady spojené s užíváními Bytu. Tvrdili, že na základě právě uvedeného jim vzniklo právo na zaplacení žalované částky s příslušenstvím proti žalované, která byla jediným dědicem po zůstaviteli, a to za užívání Bytu žalovanou bez právního důvodu. Dále tvrdili, že žalovaná částka je tvořena obvyklým nájemným ve výši 8 000 Kč měsíčně za uvedené období, tedy za 20,75 měsíců částkou ve výši 166 000 Kč a dále úhradami spojenými s užíváním Bytu ve výši 17 775 Kč. Žalovaná však žalovanou částku neuhradila, a to ani k předžalobní výzvě právního zástupce žalobců ze dne 8. 10. 2020.

2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná. Uvedla, že žalobní nárok neuznává, a to ani z části. Ve shodě s žalobci tvrdila, že je závětním dědicem po zůstaviteli, a to na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 4. 2020, č.j. , spisová značka, . Tvrdila, že v rámci dědického řízení vznesla výhradu soupisu pozůstalosti. Namítla, že právo zůstavitele užívat Byt zaniklo dnem 6. 8. 2013, kdy se natrvalo přestěhoval do domova pro seniory vedeného žalovanou Tvrzení žalobců o tom, že by Byt v předmětném období užívala, žalovaná odmítla s poukazem na to, že skutečnost, že byla dědicem bezcenných movitých věcí po zůstaviteli umístěných v Bytě, jí nezakládalo právo Byt jakkoli užívat, nadto neměla o existenci věcí vůbec povědomí, neměla ani přístup do Bytu a nemohla s věcmi v něm umístěnými nijak nakládat. Uvedla, že skutečnost, že věci byly v Bytě umístěny, však nijak nebránila žalobcům v tom, aby Byt užívali, žalovaná jim v tom nijak nebránila. Mimo to měli žalobci jiné možnosti, jak s věcmi naložit tak, aby Byt bylo možno užívat, pokud již umístění věcí bylo důvodem, proč Byt nemohl být žalobci užíván, jak tvrdí, což žalovaná sporuje. Dále žalovaná uvedla, že nebylo-li možno Byt v důsledku umístění věcí zůstavitele v něm užívat, měli jí žalobci za nastalé situace jako závětního dědice uvědomit, aby mohla případně věci z bytu případně odstranit, to však žalobci dle tvrzení žalované učinili až v samotném závěru dědického řízení, kdy k tomu žalovaná žalobcům sdělila, že o věci zájem nemá a že je možné je zlikvidovat.

3. Na vyjádření žalované reagovali žalobci replikou, v níž uvedli, že odmítají námitku žalované, že právo zůstavitele Byt užívat zaniklo jeho přestěhováním do domova pro seniory. Uvedl, že věci uskladněné v Bytě znemožňovaly jeho užívání a omezovaly žalobce ve výkonu jejich vlastnického práva, přestože právní důvod (věcné břemeno), na jehož základy byly věci do Bytu umístěny, zanikl smrtí zůstavitele. Namítl, že žalovaná postupovala nedbale, neboť měla předpokládat, že v Bytě, který zůstavitel užíval celý život, jsou umístěny jeho věci, věděl o tom, že je závětním dědicem, uplatnil výhradu soupisu, tedy postupoval nedbale, pokud se spoléhal, že žádné movité věci zůstavitel nevlastní. Podle přesvědčení žalobců nevyklizením věcí z Bytu došlo k pokračování v jeho užívání ze strany žalované, kdy žalobci pro věcí umístěné v Byte nemohli Byt užívat. Žalovaná podle žalobců jednala nedbale, kdy věci z Bytu bezprostředně po zániku věcného břemene z bytu neodstranila, čímž zasáhla do jejich vlastnického práva k Bytu. Žalobci byli ve věci aktivní, žalované umožnili prohlídku Bytu za účelem pořízení fotodokumentace věcí a nebylo-li by jejich aktivity, vyklizení věcí by trvalo ještě déle.

4. Při jednání soudu dne 20. 5. 2023 žalobci doplnili svá tvrzení potud, že klíče od bytu měli oni a další klíče měl zůstavitel, to žalovaná popřela a k poučení soudu doplnila svá tvrzení potud, že žádné klíče se ve věcech zůstavitele ke dni jeho smrti nenacházely a doložila toto protokolem o soupisu věcí zůstavitele ke dni jeho smrti.

5. Soud věc projednal, přičemž ve věci učinil následující skutková zjištění, které má za prokázané na základě dále uvedených důkazů.

6. Ze závěti zůstavitele pořízené ve formě notářského zápisu , tituly před jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, , notáře ze dne 29. 9. 2016, NZ 245/2016 má soud za prokázáno, že žalovaná byla povolána jako jediný závětní dědic zůstavitele.

7. Z oznámení o úmrtí na č.l. 33 dědického spisu (spis Obvodního soudu pro , adresa, , sp.zn. , spisová značka, ) soud zjistil, že movité věci po zůstaviteli, o nichž měla žalovaná povědomí, byly sepsány žalovanou a uloženy v igelitovém pytli do jejího skladu dne 5. 9. 2018.

8. Z protokolu na č.l. 35 dědického spisu soud zjistil, že jako jediný účastník se projednání pozůstalosti dne 30. 11. 2018 účastnila statuární zástupkyně žalované , jméno FO, , přičemž žalovaná při vymezení domácího a ostatního bytového zařízení (bod 13 písm. h) protokolu) odkázala na č.l. 33 dědického spisu, v němž byly pospány movité věci zůstavitele a současně bylo konstatováno, že žalované není znám žádný další majetek zůstavitele.

9. Z emailu na č.l. 65 dědického spisu soud zjistil, že tímto emailem ze dne 31.5.2019 informovala žalobkyně a) žalovanou o uložení ostatků zůstavitele a žádala o proplacení nákladů pohřbu. O požadavků na vyklizení Bytu není uvedeno ničeho.

10. Z protokolů ze dne 21.6.2019 (č.l. 68 a 70 dědického spisu) má soud za prokázáno, že tohoto dne se žalobkyně a) dostavila k notářce projednávající pozůstalost po zůstaviteli a dovolávala se svých dědických práv na základě závěti z roku 2007, načež byla informována o sepsání závěti z roku 2016, jíž byl jako dědic povolána žalovaná, přičemž tuto závět žalobkyně a) uznala jako pravou a platnou.

11. Z protokolu ze dne 16.9.2019 na č.l. 79 dědického spisu má soud za prokázáno, že žalovaná dědictví po zůstaviteli neodmítla, uplatnila výhradu soupisu pozůstalosti.

12. Z protokolu na č.l. 84 dědického spisu má soud za prokázano, že dne 20.9.2019 se v Bytě uskutečnila prohlídka movitých věcí po zůstaviteli, tyto věci byly zadokumentovány a byla pořízena jejich fotodokumentace, a to za účasti žalobkyně a) a dvou sociálních pracovnic od žalované. Ani v tomto listinném důkaze není uvedeno ničeho směrem k vyklizení movitých věcí tvořících pozůstalost.

13. Z emailové zprávy na č.l. 100 dědického spisu soud zjistil, že emailem ze dne 9.1.2020 se žalobkyně a) obracela na notářskou kancelář s žádostí o vyklizení Bytu, na což notářská kancelář projednávající pozůstalost po zůstaviteli sdělila, nechť se žalobkyně a) s tímto požadavkem obrátí na žalovanou a současně byla upozorněna, že dědické řízení není dosud pravomocně skončeno.

14. Z usnesení o nabytí pozůstalosti ze dne 28.4.2020, č.j. , spisová značka, soud zjistil, že tímto usnesením, které nabylo právní moci dne 28.4.2020, bylo potvrzeno nabytí pozůstalosti po zůstaviteli žalované jako jedinému závětnímu dědicovi.

15. Z protokolu o ukončení užívání má soud za prokázáno, že dne 14.5.2020 bylo mezi žalobci a žalovanou dohodnuto, že dojde k ukončení Bytu zůstavitelem, že o movité věci nacházející se v Bytě nemá žalovaná zájem, a že žalobci provedou vyklizení Bytu a náklady s tím spojené uhradí žalovaná.

16. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro věc významné skutečnosti, když z důkazů shora provedených soud opatřil dostatečný skutkový podklad pro závěr o skutkovém stavu umožňující jeho právní posouzení a rozhodnutí ve věci samé.

17. Závěr soudu o skutkovém stavu se v podrobnostech shoduje se skutkovými zjištěními, které soud učinil na základě shora uvedených důkazů, a proto lze na shora uvedené odkázat a shrnout, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla povolána jediným závětním dědicem po zůstaviteli, přičemž jiní dědicové zde nebyli. Přitom mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že zůstavitel zemřel dne 1.9.2018 a k tomuto dni pak zaniklo jeho osobní věcné břemeno doživotního užívání Bytu. Dědické řízení probíhalo až do dne 28.4.2020, kdy nabylo právní moci usnesení o potvrzení dědictví žalované a dne 14.5.2020 se účastníci řízení, na základě pravomocného usnesení soudního komisaře projednávajícího pozůstalosti po zůstaviteli, dohodli, jakým způsobem bude naloženo s pozůstalostí, resp. movitými věcmi zanechanými v Bytě. Žalobci v řízení neprokázali, a statně to ani netvrdili, že by se kdykoliv před datem 14.5.2020 obraceli na žalovanou s žádostí, aby Byt vyklidila. Ostatně v řízení nebylo ani prokázáno, že by žalovaná měla k Bytu klíče a měla faktickou možnost do něj vstoupit, byť i jen za tím účelem, aby byt vyklidila, jakkoliv k něčemu takovému neměla ani právní titul, a to ani majetkový (k movitým věcem), ani užívací (k Bytu).

18. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících zákonných ustanovení.

19. Podle ust. § 1479 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen n.o.z.) platí, že dědické právo vzniká smrtí zůstavitele.

20. Podle ust. § 989 n.o.z. platí, že vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

21. Podle ust. § 990 n.o.z. platí, že držbu lze nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí. Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal.

22. Podle ust. § 991 n.o.z. platí, že držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

23. Podle ust. § 2900 n.o.z. platí, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

24. Podle ust. § 2991 n.o.z. platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Závěr o skutkovém stavu soud posoudil dle shora uvedených zákonných ustanovení a dospěl přitom k následujícím právním závěrům. Žalovaná, jak jediný závětní dědic, sice nabyla vlastnické právo k movitým věcem zůstavitele umístěným v Bytě s právními účinky ke ni smrti zůstavitele, a to podle ust. § 1479 n.o.z., avšak tak se stalo až dnem právní moci usnesení soudního komisaře o potvrzení nabytí dědictví, k čemuž došlo teprve dnem 28.4.2020. Do té doby proto žalovaná ani nemohla s uvedenými movitými věcmi nakládat, zejm. se nemohla oprávněně chopit držby těchto věcí (naložit s nimi) ve smyslu ust. § 989 a 990 n.o.z., dokud nebylo skončeno dědické řízení, kdy teprve pravomocným skončením dědického řízení se mohla žalovaná ujmout držby na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci ve smyslu ust. § 991 n.o.z. a mohla rozhodnout, jak s věcmi bude naloženo, což i bez zbytečného odkladu po skončení dědického řízení učinila. Této skutečnosti si zřejmě byli vědomi i žalobci, kteří se ostatně na žalovanou nikdy v průběhu trvání dědického řízení neobrátili s požadavkem na vyklizení Bytu, když skutečnost, že žalované pro účely dědického řízení umožnili přístup do Bytu, aby mohla movité věci tvořící pozůstalost zdokumentovat, je pro tyto účely nerozhodná, neboť takový krok byl ze strany žalované naprosto logickým pro další postup v dědickém řízení a kvalifikované rozhodnutí o naložení s pozůstalostí. Přitom je na místě přisvědčit procesní obraně žalované potud, že žalobci měli i jiné možnosti, jak postupovat, pokud tvrdili, že umístěním věcí v Bytě bylo znemožněno jeho užívání, kdy takto měli postupovat zejm. s přihlédnutím k prevenční povinnosti stanovené v ust. § 2900 n.o.z., kdy skutečnost, že žalobci se teď domáhají bezdůvodného obohacení za užívání bytu žalovanou, by bylo právě újmou předvídanou hypotézou právní normy obsažené v ust. § 2900 n.o.z., které mohli a měli žalobci zabránit. Přitom umístnění movitých věcí v Bytě nelze klást k tíží žalované, kdy to nebyla ona, kdo věci do Bytu umístil, a současně to ani nebyla ona, kdo měl do Bytu přístup nebo kdo mohl (do právní moci usnesení o potvrzení dědictví) s věcmi fakticky nakládat. Přitom bylo současně prokázáno, že bez zbytečného odkladu po právní moci rozhodnutí, žalovaná, jako rozhodnutím orgánu veřejné moci povolaný vlastník movitých věcí, projevila svou vůli s těmito věcmi naložit, a tak také učinila, když se s žalobci dohodla, že tito uvedené movité věci zlikvidují a náklady na likvidaci žalovaná uhradí, aniž by v rámci takové dohody současně žalobci požadovali vypořádání jakýchkoliv plateb za užívání Bytu po smrti zůstavitele. Nelze proto s ohledem na shora uvedené v právní rovině uzavřít, že žalovaná dotčený Byt užívala po smrti zůstavitele tím, že v něm nechala dotčené movité věci, tyto nevyklidila, a tím žalobcům znemožnila Byt užívat. Při takovém závěru proto nelze shledat žalobci uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení oprávněným, jakkoliv není ani naplněna hypotéza právní normy uvedené v ust. § 2991 n.o.z., neboť již ze samotných skutkových tvrzení žalobců je zřejmé, že z umístění (bezcenných) věcí v Bytě neměla žalovaná jakýkoliv prospěch, jak vyžaduje ust. § 2991 n.o.z., jakkoliv je třeba opakovaně připomenout, že to nebyla žalovaná, kdo věci do Bytu umístil, a nebyla to ani žalovaná, kdo s nimi mohl fakticky, a do právní moci usnesení o nabytí pozůstalosti právně nakládat. Ze všech shora rozvedených důvodu shledal soud žalobu nedůvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku zcela zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 398,40 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 183 775 Kč sestávající z částky 8 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 8 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 11. 2021, z částky 8 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 5. 2023 a z částky 8 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 10. 2023 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 040 Kč ve výši 7 358,40 Kč.