7 C 358/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Řehořem sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 2. 2017 do 11. 9. 2018,- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 3. 2017 do 11. 9. 2018,- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 4. 2017 do 11. 9. 2018,- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 5. 2017 do 14. 9. 2018,- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 6. 2017 do 14. 9. 2018,- úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 7. 2017 do 12. 11. 2018,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 60 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky nad rámec uvedený ve výroku I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladu soudního řízení před soudy obou stupňů ve výši 41 563, 50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 9. 12. 2019 se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení- z částky 10 000 Kč od 6. 2. 2017 do zaplacení,- z částky 10 000 Kč od 6. 3. 2017 do zaplacení,- z částky 10 000 Kč od 6. 4. 2017 do zaplacení,- z částky 10 000 Kč od 6. 5. 2017 do zaplacení,- z částky 10 000 Kč od 6. 6. 2017 do zaplacení,- z částky 10 000 Kč od 6. 7. 2017 do zaplacení.Svou žalobu odůvodnil tak, že uzavřel dne 1. 2. 2017 se žalovaným smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, jejímž předmětem bylo užívání nebytového prostoru o podlahové ploše 59 m2 v 1. nadzemním podlaží domu č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , který je ve vlastnictví žalobce. Nájemní smlouvou bylo ujednáno, že žalovaný je povinen platit žalobci měsíční nájemné ve výši 10 000 Kč vždy do pátého dne v měsíci, a to počínaje měsícem únor 2017. Žalovaný však sjednané nájemné nehradil, proto mu žalobce zaslal pokus o smír k úhradě dlužné částky na adresu uvedenou v nájemní smlouvě, zásilku obsahující výzvu si však žalovaný nevyzvedl.

2. K podané žalobě se vyjádřil žalovaný tak, že nárok uplatněný žalobcem neuznává, a to z důvodu, že dluh je uhrazen. Namítal, že žalobci zasílal za účelem úhrady jeho převzatých závazků větší množství peněžních prostředků, a že žalovanou částku zaslal na jiný účet, než je uveden v nájemní smlouvě, a to na účet žalobce č. , č. účtu, . Protože prostředky zaslané na jiný účet by byly bezdůvodným obohacením na straně žalobce, v rámci svého procesního podání započetl určité platby zaslané žalobci na uvedený účet, a to platbu ze dne 11. 9. 2018 ve výši 30 000 Kč započetl zcela, platbu ze dne 14. 9. 2018 ve výši 20 000 započetl do výše 19 000 Kč a platbu ve výši 11 000 Kč ze dne 12. 11. 2018 započetl proti žalovanému dluhu zcela.

3. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce tak, že platby byly zaslány na jiný účet, než byl sjednán nájemní smlouvou, nepopřel, že uvedené platby obdržel na úhradu jistin dluhů žalované, pouze namítal, že se jednalo platby na jiné dluhy žalovaného, kdy doklady k těmto platbám žalobce přislíbil doložit při ústním jednání soudu. Podáním ze dne 9. 12. 2020 (č.l. 26) žalobce doplnil tvrzení o tom, že si vedl tabulky ohledně příjmu finančních prostředků od žalovaného, kdy si spolu potvrzovali předávání dlužných částek. Uvedl, že mezi účastníky řízení byl obchodní styk již od roku 2017, kdy od roku 2018 čerpal žalovaný od žalobce několik půjček, jako např. půjčku ze dne 20. 2. 2018 ve výši 900 000 Kč, půjčku ze dne 6. 6. 2018 ve výši 200 000 Kč. Dále byl žalovaný povinen hradit nájemné za užívání os. Automobilu Mercedes Vito s nájmem ve výši 11 000 Kč, měsíční splátky na koupi osobního vozu Lincoln Town car ve výši 14 444 Kč. Na účet uvedený žalovaným v jeho vyjádření byly hrazeny splátky od společnosti , Anonymizováno, úklidové práce s.r.o., společnosti žalovaného a vyplývaly ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní na osobní automobil Lincoln a tyto tedy nelze započítat proti platbám nájemného. Dále odkazoval na vzájemné jednání účastníků, na němž řešili platby provedené žalovaným a na kterém dluh uplatněný žalobou neprojednávali, proto na tento dluh nemohou být započteny platby namítané žalovaným.

4. Soud o věci rozhodl prvým rozsudkem ze dne 7. 6. 2024, č.j. 7 C 358/2019-95, kterým žalobu zcela zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí postavil na právním závěru, že platby namítané žalovaným jsou bezdůvodným obohacením na straně žalobce, kdy žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně právně významné skutečnosti, na které závazky žalobce žalovaným namítané platby započetl, pročež se žalovaný svou procesní obranou ubránil v důsledku tvrzeného započtení pohledávkou z bezdůvodného obohacení.

5. Rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2024, č.j. 17 Co 336/2024-132 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V citovaném usnesení Městský soud v Praze zavázal soud prvního stupně svým právním názorem, že žalovaný se nemohl ubránit tvrzením, že má za žalobcem pohledávku z bezdůvodného obohacení tehdy, pokud žalobce nevyzval k jeho vydání (to žalovaný ani netvrdil, a to ani u jednání odvolacího soudu k výzvě tohoto soudu učiněné směrem k žalovanému), taková pohledávka z bezdůvodného obohacení tedy nemůže být splatná, pročež není způsobilá k započtení. V dalším řízení byl soud prvého stupně zavázán k doplnění dokazování listinnými důkazy navrženými účastníky v řízení odvolacím a v novém rozhodnutí měl uvážit, pro případ, že by dospěl k závěru, že se žalovaný namítanými platbami ubránil, že předmětem žalobního nároku je i zákonný úrok z prodlení.

6. Žalovaný již v průběhu odvolacího řízení upravil svá skutková tvrzení potud, že nadále netvrdil, že jím namítané platby jsou bezdůvodným obohacením, ale tvrdil, že namítanými platbami uhradil svůj dluh z nájemní smlouvy na nebytový prostor. Na této obraně setrval i v obnoveném řízení před soudem prvého stupně.

7. V obnoveném řízení soud prvého stupně proto vyzval žalovaného, aby ke svému tvrzení, že namítanými platbami uhradil právě dluh z nájemní smlouvy na nebytový prostor, označil důkazy, jinak se vystavuje nebezpečí neunesení břemene důkazního a tím i riziku neúspěchu ve věci samé. Na toto poučení reagoval žalovaný tak, že zopakoval svou předchozí argumentaci a odkázal na bankovní výpisy zachycující namítané platby.

8. Současně soud prvého stupně v obnoveném řízení opakovaně vyzval žalobce, aby doplnil svá tvrzení o tom, na jaké konkrétní nesplacené dluhy započetl žalovaným namítané platby, a to tak, že uvede konkrétní právní důvod závazku, jeho výši a splatnost a uvede, v jaké konkrétní výši k započtení na tyto dluhy žalovaného došlo tak, že tyto v důsledku provedeného započtení žalovaným namítaných úhrad zanikly.

9. Na výzvu soudu reagoval žalobce doplněním tvrzení tak, že žalovaným namítané platby započetl co do částky 57 776 Kč na dluh žalovaného v podobě splátek na koupi vozidla Lincoln na základě Smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 27. 6. 2017 a ve zbytku 3 224 Kč pak platby žalovaného započetl na část dluhu na nájemném za měsíc září 2018 dle nájemní smlouvy ze dne 17. 9. 2014 na nájem domu v obci , adresa, . Při ústním jednání k dotazu soudu doplnil, že žalovaného k zaplacení dluhu na nájmu za září 2018 za dům v , Anonymizováno, nijak neupomínal.

10. Soud doplnil dokazování dle pokynů soudu odvolacího a na základě provedeného dokazování, kdy provedené důkazy hodnotil postupem podle ust. § 132 o.s.ř., učinil následující skutková zjištění.

11. Ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 1. 2. 2017 má soud za prokázáno, že na základě této smlouvy žalobce pronajal žalovanému prostor sloužící k podnikání o výměře 59 m2 v 1. nadzemní podlaží budovy č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Smlouvou se žalovaný zavázal platit nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně vždy k 5. dni v měsíci, za nějž se nájemné hradí, a to na účet č. , č. účtu, . Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Závazky z této smlouvy nebyly nijak zajištěny (např. formou jistoty).

12. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí k pozemku č.p. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, má soud za prokázáno, že žalobce je vlastníkem budovy na tomto pozemku, v níž se pronajatý nebytový prostor nachází.

13. Z přípisu ze dne 16. 5. 2019 má soud za prokázáno, že žalobce prostřednictvím právní zástupkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky, a to na účet , č. účtu, nejpozději do 20. 6. 2019, jinak se bude žalobce úhrady domáhat soudní cestou. Zásilku s výzvou si žalovaný nevyzvedl, což má soud za prokázáno z obálky od zásilky.

14. Z potvrzení o provedené platbě , jméno FO, má soud za prokázáno, že žalovaný uhradil na účet žalobce č. , č. účtu, dne 12. 11. 2018 částku 11 000 Kč, a to z účtu č. , č. účtu, , který je osobním účtem žalovaného. Z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, č.ú. , Anonymizováno, má soud za prokázáno, že žalovaný zaplatil na účet žalobce č.ú. , Anonymizováno, dne 11. 9. 2018 částku 30 000 Kč a dne 14. 9. 2018 částku 20 000 Kč, přičemž jde o osobní účet žalovaného. Mimo to, z výpisu z účtu má soud za prokázáno, že žalovaný na účet žalobce ze svého účtu měsíčně zasílal větší množství plateb v řádech vyšších desítek tisíc Kč, popř. nižších stovek tisíc Kč, a to v období uvedeném ve výpisu z účtu, tj. 9. 4. 2018 – 11. 12. 2018.

15. Ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k bydlení ze dne 17. 9. 2014 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce se žalovaným a jejím předmětem byl nájem domu č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, . Na základě smlouvy byl žalovaný povinen platit žalobci nájemné na účet č. , č. účtu, , a to ve výši 14 000,- Kč měsíčně a úhrady na služby spojené s nájmem. K zajištění placení nájemného a služeb byla mezi účastníky dojednána kauce (jistota) ve výši 14 000 Kč (závazek k placení nájemného byl zajištěn jistotou).

16. Ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 27. 6. 2017 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce se společností , Anonymizováno, ., IČO , IČO, Na základě této smlouvy byla uvedená společnost povinna platit měsíční splátky ve výši 14 444 Kč na kupní cenu automobilu Lincoln s tím, že předmětem smlouvy bylo uzavření budoucí kupní smlouvy na základě výzvy budoucího kupujícího učiněné do tří let od podpisu smlouvy o smlouvě budoucí. Měsíční splátky na kupní cenu vozidla měly být hrazeny na účet č. , č. účtu, .

17. Z listin na č.l. 26 a násl. nelze s ohledem na upřesněná tvrzení žalobce vyvodit žádné právně významné skutkové závěry (skutečnosti), kdy jde buď o nepodepsané rukou psané dokumenty bez uvedení dat, popř. tyto listiny neobsahují žádné údaje, které by se v částkách, popř. datech shodovaly s pohledávkami, resp. dluhy, namítanými žalovaným v rámci jeho procesní obrany. Z těchto listin, ani z dalších k důkazu provedených listin, proto soud žádné právně významné skutečnosti nezjistil, a proto je ani dále nehodnotil.

18. Na podkladě shora uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 1. 2. 2017 uzavřena nájemní smlouva na prostor sloužící k podnikání, na jejímž základě se žalovaný zavázal hradit nájemné ve výši 10 000 Kč vždy do 5. dne v měsíci, a to na, v nájemní smlouvě uvedený, účet č. , č. účtu, . Mezi účastníky probíhala od roku 2017 širší obchodní spolupráce (byly uzavřeny další smlouvy), na jejímž základě žalovaný zasílal na účty žalobce každý měsíc několik částek v řádech vyšších desítek tisíc, popř. nižších stovek tisíc (např. v září 2018), korun českých, kdy účastníci v množství plateb ztratili zjevně přehled tak, že nebylo možné učinit výslednou bilanci jejich obchodních vztahů, neboť nedodržovali (žalovaný) ani sjednaná platební místa placení svých dluhům. Všechny tyto platby byly zasílány na účet žalobce č. , č. účtu, a na tomto platebním místě žalobce uvedené platby akceptoval. Uvedený skutkový závěr soudu prvého stupně je podpořen i tím, že účastníci měli k dispozici prostor několik let k mimosoudním jednáním, kdy za tímto účelem bylo řízení i přerušeno, avšak shodu se účastníkům nalézt nepodařilo. Z provedeného dokazování tak má soud za prokázáno, že praxe se mezi účastníky ustálila v tom, že jakkoliv měli na základě uzavřených smluv jako platební místo sjednán vždy jiný účet (u smlouvy na nebytový prostor č. ú. , č. účtu, , u smlouvy na dům v , Anonymizováno, č.ú. , č. účtu, , u žalobcem namítané smlouvy o smlouvě budoucí kupní na vozidlo Lincoln č.ú. , č. účtu, ), v konečném důsledku žalovaný platil všechny platby na účet jediný, a to na účet č. , č. účtu, , a žalobce v tomto platebním místě poukazovaná plnění mlčky přijímal na úhrady jistin dluhů vzniklých ze smluvních závazků převzatých žalovaným, aniž by účastníci měli přehled o tom, na jaké závazky ty které platby jistin jsou hrazeny, neboť ani jedna z realizovaných plateb na úhradu jistin jednotlivých dluhů (a to nejen těch namítaných v tomto řízení) nebyla jakkoliv označena resp. specifikována (např. zprávou pro příjemce, variabilním symbolem atp.). Tato praxe je podpůrně prokázána i předžalobní výzvou právní zástupkyně, která žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky na zcela jiný účet (právě na účet č. , č. účtu, ), než je uveden ve smlouvě o nájmu nebytového prostoru. Je přitom třeba zdůraznit, že z provedeného dokazování se zřetelně podává, že ne všechny smlouvy (žalobcem namítané závazky, na něž mělo být započítáváno) byly uzavřeny mezi účastníky jako takovými, tj. mezi žalobcem a žalovaným, neboť z provedeného dokazování bez pochybností vyplynulo, že smlouva o smlouvě budoucí kupní na vozidlo Lincoln, jakkoliv byla uzavřena žalobcem, nebyla uzavřena žalovaným, ale společností , Anonymizováno, potud pak není zachována totožnost účastníků, pokud žalobce namítá, že platby nesporně uhrazené žalovaným (z jeho osobního účtu) započítal na závazky uvedené obchodní korporace.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

20. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

21. Podle ust. § 1954 o.z. platí, že k řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem.

22. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 10. 2013 ve věci 26 Cdo 2442/2013 setrval na dříve přijatých závěrech, že poskytl-li dlužník věřiteli dohodnutý předmět plnění na jiném místě než určeném jejich písemnou dohodou a věřitel tam toto plnění od dlužníka přijal, nejedná se o takovou změnu smlouvy, kterou je třeba provést rovněž písemně. Tyto právní úkony věřitele a dlužníka totiž způsobují zánik závazku jeho splněním a nikoli změnu obsahu trvajícího závazku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2010, sp. zn. 33 Cdo 1666/2009). Obdobně řešil NS ČR otázku splnění závazku v obchodněprávních vztazích (o něž se jedná i v projednávané věci) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3065/2009, uveřejněném pod číslem 42/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde uzavřel, že dlužníkův závazek zanikne také tehdy, jestliže věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy mohl při řádném chodu věcí zjistit, že dlužník poukázal peněžité plnění na jeho účet (odlišný od účtu, na který měl dlužník dle dohody plnit), tyto peněžité prostředky dlužníkovi nevrátí a dlužníkovo plnění na jiný účet tak akceptuje. Uvedené závěry se uplatní i v poměrech právní úpravy dle o.z. (k tomu srovnej NS ČR ve věci sp.zn. 27 Cdo 544/2023)

23. Podle ust. § 1933 o.z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.

24. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům.

25. Mezi účastníky byla dne 1. 2. 2017 uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání podle ust. § 2201 o.z. se zřetelem k ust. § 2302 a násl. o.z. Nájemné bylo sjednáno ve výši 10 000 Kč měsíčně, a to v souladu s ust. § 2217 o.z. a bylo splatné na účet uvedený v nájemní smlouvě k 5. dni v měsíci, za nějž se nájemné platí. Povinnost k placení nájemného vznikla k měsíci únoru 2017 a žalováno je nájemné až do července 2017 (celkem 6 měsíčních nájmů).

26. Žalovaný namítal (tvrdil), že jeho závazek k zaplacení nájemného 6 x 10 000 Kč zanikl platbami ze dne 11. 9. 2018 ve výši 30 000 Kč, ze dne 14. 9. 2018 ve výši 20 000 Kč a ze dne 12. 11. 2018 ve výši 11 000 Kč (dále jen namítané platby žalovaného). Platby byly prokázány, žalobce jejich provedení nesporoval. Platby provedl žalovaný jako fyzická osoba, a to ze svého osobního bankovního účtu vedeného na své jméno. Uvedené platby však nebyly nijak označeny, resp. nebylo žalovaným určeno, na jaké úhrady jistin (dluhů) z jednotlivých závazkových vztahů jsou platby placeny. K poučení soudu, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že platby byly hrazeny právě na úhradu jistin dluhu z žalovaného závazku, žádné důkazy neoznačil, toliko svými tvrzeními určil, že platby byly poukázány na úhradu jistiny dluhu z nájemní smlouvy na nebytový prostor, tedy nájemného 6 x 10 000 Kč, ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení, který byl uplatněn prvně až žalobou, žádnou obranu neuplatnil.

27. Nelze však na druhé straně přijmout argumentaci žalobce, že namítané platby žalovaného žalobce z podstatné části 57 776 Kč započetl na své pohledávky vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 27. 6. 2017, neboť v případě této smlouvy nešlo o dluh žalovaného, ale o dluh společnosti , Anonymizováno, Navíc účet, na nějž byly namítané platby zaslány, se rovněž neshoduje s místem plnění (bankovním účtem) sjednaným ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní a nadto žalobce tvrdil započtení na dluhy vyplývající z této smlouvy o smlouvě budoucí kupní splatné později (za období 6 – 9/2018), než dluhy žalovaného ze smlouvy na nájem nebytového prostoru (2 – 7/2017). Proto i kdyby bylo možno přijmout argumentaci žalobce ohledně započtení namítaných plateb na tyto dluhy, jako že to s ohledem na odlišnost smluvních stran učinit nelze, i pak by žalobce započítával na dluhy splatné později, což ust. § 1933 o.z. vylučuje.

28. Pokud jde o zbývající část namítaných plateb ve výši 3 224 Kč údajně započtených na dluh žalovaného z nájmu domu v , Anonymizováno, za září 2018, ani tato argumentace žalobce neobstojí pro rozpor s ust. § 1933 o.z., a to ze shodných důvodů, jak uvedeno v předchozím odstavci. Zde soud dodává, že nájemní smlouva na nájem domu v , Anonymizováno, byla sice uzavřena účastníky řízení a namítané platby žalovaného byly hrazeny na účet žalobce, který se shodoval s platebním místem sjednaným v nájemní smlouvě na nájem domu v , Anonymizováno, , nicméně s ohledem na absenci označení plateb a prokázanou praxi účastníků spočívající v placení jistin dluhů z jednotlivých závazkových smluvních vztahů mezi účastníky na jeden konkrétní účet (k tomu viz shora) musel soud k posouzení případného započtení na vícero závazků mezi účastníky přistoupit integrálně a takto posuzovat všechny vzájemné dluhy a pohledávky mezi účastníky. S ohledem na právě uvedené nelze připustit tvrzení (obranu) žalobce, že namítané platby započetl na dluh později splatný (na nájem za září 2018) za situace, kde zde byl dluh za nájem za období 2 – 7/2017 požadovaný žalobou (dle § 1933 o.z. se započítává na dluh nejdříve splatný a nejméně zajištěný). Přitom soud přihlédl i k tomu, že o zaplacení nájmu za dům v , adresa, žalobce žalovaného neupomenul, nadto šlo o dluh zajištěný (jistotou) oproti nezajištěnému dluhu ze smlouvy na nájem nebytového prostoru, i to pak vylučuje započtení na dluh žalovaného tvrzený žalobcem (k tomu srov. znění § 1933 o.z.).

29. Z uvedeného proto soud po právní stránce uzavřel, že žalovaným namítané platby je třeba v souladu s ust. § 1933 o.z. započíst na dluhy mezi účastníky nejdříve splatné. Žalobce žádné dříve splatné dluhy žalovaného netvrdil, tvrdil toliko dluh spol. , Anonymizováno, , na který žalovaným namítané platby započítat v žádném případě nelze, a dále tvrdil sice dluh nájemného žalovaného z nájemní smlouvy na dům v , adresa, , jde ale o dluh splatný později, nadto zajištěný jistotou, o jehož uhrazení žalovaného neupomenul. Ani na tento dluh proto nelze započíst před dluhem ze smlouvy o nájmu nebytového prostoru, neboť takové započtení by odporovalo ust. § 1933 o.z.

30. Předmětem řízení, vedle uplatněné jistiny, bylo i příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Není pochyb o tom, že žalovaným namítané platby byly uhrazeny později, než nastala splatnost nájmů podle smlouvy o nájmu nebytového prostoru. Proto se žalovaný s placením nájemného dostal do prodlení podle ust. § 1968 o.z. a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. a to vždy ode dne následujícího po dni sjednané splatnosti měsíčního nájemného (od šestého dne každého měsíce) až do provedení jednotlivých namítaných plateb tvrzených (určených) žalovaným na úhradu jistiny dluhu na nájemném dle smlouvy o nájmu nebytového prostoru. Ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku na úrok z prodlení žalovaný žádnou obranu nevznesl, a to ani v obnoveném řízení před soudem prvního stupně. Ve zbytku, nad rámec shora uvedený, nárok na úrok z prodlení důvodně uplatněn není. Z těchto důvodu proto soud výrokem I. přiznal žalobci právo na úrok z prodlení, jak uvedeno shora.

31. Ve zbytku, tj. co do jistiny, a zbývajícího úroku z prodlení nad rámec přiznaný výrokem I. tohoto rozsudku soud žalobu zamítl (výrok II.).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení poměrně úspěšnější (neúspěch měl jen v nepatrné části), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 563, 50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 000 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý z 9 úkonů právní služby § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a přípravu zastoupení, 2. písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě), 3. účast na jednání soudu dne 16. 1. 2023, 4. účast na jednání soudu dne 24. 4. 2024, 5. účast na jednání soudu dne 7. 6. 2024, 6. účast na jednání odvolacího soudu 14. 11. 2024, 7. účast na jednání odvolacího soudu dne 21. 11. 2024, 8. vyjádření k výzvě odvolacího soudu, 9. účast na jednání soudu dne 5. 2. 2025) včetně 8 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a 1 paušální náhradě po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 350 Kč ve výši 7 213, 50 Kč. Soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů za vyjádření ze dne 13. 1. 2025, neboť toto vyjádření, jakkoliv bylo učiněno k výzvě soudu, na výzvu soudu nereagovalo (žalovaný neoznačil žádné důkazy, jak jej soud vyzýval), toliko zopakoval své dosavadní přednesy. Takový úkon není účelně vynaloženým úkonem právní služby.

33. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění nákladů řízení určil podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.