7 C 367/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení částky 34 930 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 254 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 26. 11. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení dalších 14 676,45 Kč a dále úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 24 659,61 Kč od 28. 6. 2025 do 21. 7. 2025 ve výši 1 078,56 Kč, dále úroku ve výši 12 % ročně z částky 24 659,61 Kč od 22. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 6. 2025 dosáhne částky 88 185 Kč a dále dalšího zákonného úroku z prodlení nad rámec přiznaný výrokem I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 2. 12. 2025 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tak, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem, byla dne 30. 12. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. 9103371840, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 25 000 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Úvěrovou smlouvou byl sjednání úrok z úvěru ve výši 68,34 % ročně. Úvěr se žalovaná zavázala splácet v pravidelných splátkách po 1 582 Kč měsíčně dle ujednaného splátkového kalendáře. Na poskytnutý úvěr však žalovaná splatila pouze 3 splátky po 1 582 Kč, a to dne 20. 1. 2025, 20. 2. 2025 a 20. 3. 2025. Na základě ujednání v úvěrové smlouvě tvrdila žalobkyně dále právo na zaplacení dalších peněžních nároků, a to smluvních pokut 499 Kč za prodlení s úhradou splátky úvěru a nákladů souvisejících s prodlení žalované 200 Kč za každou splátku. Jelikož žalovaná byla v prodlení se splacením úvěru, přistoupila žalobkyně k zesplatnění dluhu z úvěrové smlouvy k datu 26. 6. 2025. Od té doby byla žalovaná povinna platit též smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny dluhu z úvěrové smlouvy (po zesplatnění), tedy z částky 28 850,69 Kč. Uplatněný nárok z úvěrové smlouvy je tak tvořen a) částkou odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 28 850,69 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 24 659,61 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 191,08 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokutou dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 998,00 Kč s příslušenstvím. c) náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy o úvěru v celkové výši 400,00 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokutou dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 28 850,69 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 28. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně však požaduje jen smluvní pokutu k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 4 529,45 Kč. Dále je uplatněný nárok tvořen e) úrokem za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 24 659,61 Kč ode dne 28. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně však žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 68,34 % p.a.. jen za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 22.07.2025) žalobkyně požaduje úrok z prodlení v zákonné výši. Dále je uplatněný nárok tvořen f) úhradou za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. 1 smlouvy ve výši celkem 153,00 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy zaslané jí právní zástupkyní žalobkyně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, na svou obranu ničeho neuvedla.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 13. 3. 2026, na němž provedl dokazování. K tomuto jednání se žalovaná, ač řádně předvolána, nedostavila. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované postupem podle § 101 odst. o.s.ř.

4. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 30. 12. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku po předchozím zkoumání úvěruschopnosti žalované s podpisem žalované jedinečným kódem uzavřena smlouva o úvěru. V části A) smlouvy o úvěru byly uvedeny základní parametry smlouvy, a to, že celková výše úvěru činí 25 000 Kč a celková částka, kterou má žalovaná (klient) zaplatit, činí 73 488 Kč, a to ve 48 splátkách po 1 582 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činí 68,34 % p. a. a předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr činí 94,38 %. V části B), konkrétně v článku 2. 2 smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V článku 6. 1 smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že žalovaný (jako klient) je povinen zaplatit žalobkyni (jako poskytovateli) smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku úvěru, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V článku 6.2 smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že žalobkyni vzniká právo na náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. V článku 6.3 smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. V článku 6.4 smlouvy bylo uvedeno, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný (klient) povinen zaplatit žalobkyni (poskytovateli) nejpozději v den zesplatnění úvěru. V případě prodlení je žalobkyně oprávněna požadovat úhradu úroků z prodlení v zákonné výši, přičemž zákonné úroky z prodlení je žalobkyně oprávněna dle článku 6.7 smlouvy o úvěru požadovat při prodlení žalovaného s hrazením jakéhokoli peněžitého dluhu. V článku 6.5 smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V článku 6.9 bylo uvedeno, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout 200 000 Kč. (zjištěno z Smlouvy o úvěru, resp. návrh una uzavření smlouvy o úvěru č. 9103371840, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě č. 9103371840, splátkového kalendáře, karty klienta, hodnocení klienta, předsmluvního formuláře, prohlášení klienta, kopie občanského průkazu žalované, výpisu z nebankovního registru klientských informací, dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru).

6. Úvěr by ve sjednané výši 25 000 Kč vyplacen na bankovní účet žalované 30. 12. 2024 (zjištěno z potvrzení o vyplacení úvěru).

7. Z tvrzení žalobkyně v žalobě, které vzal soud za svá skutková zjištění, má soud za prokázáno, že žalovaná na úvěr splatila 3 splátky po 1 582 Kč, tedy celkem částku 4 746 Kč.

8. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 10. 11. 2025 do 15 dnů ode dne odeslání předžalobní výzvy. Předžalobní výzva byla odeslána dne 10. 11. 2025(zjištěno z Předžalobní výzvy ze dne 10. 11. 2025 a Poštovního podacího archu z 10. 11. 2025).

9. Soud měl za to, že shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci, přičemž z ostatních provedených důkazů soud nezjistil pro své rozhodnutí, které se zakládá na důvodech uvedených níže, žádné významné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům, přičemž vycházel především z následujících ustanovení právních předpisů.

11. Podle § 576 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi účastníky řízení byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaná na straně úvěrovaného smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva podléhá rovněž režimu SpotřÚ – zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

18. Soud se s ohledem na výše citovaná ustanovení nejprve zabýval sjednanou výší úrokové sazby poskytnutého úvěru a její přiměřeností v kontextu všech okolností projednávané věci. Ve smlouvě o úvěru byla dohodnuta zápůjční úroková sazba ve výši 68,34 % p. a. a předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (dále jen „RPSN“) na úvěr činila 94,38 %, přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že tato sazba podstatně překračuje obvyklou a únosnou míru úrokového zatížení při poskytování spotřebitelských úvěrů – pro srovnání lze odkázat například na věci posuzované Městským soudem v Praze pod sp. zn. 22 Co 197/2019-99, ve kterém byla posuzována nominální úroková sazba úvěru ve výši 90 % p. a., nebo pod sp. zn. 25 Co 64/2022, ve kterém byla posuzována nominální úroková sazba úvěru ve výši 83,86 % p. a., nebo pod. sp. zn. 35 Co 345/2022, ve kterém byla posuzována nominální úroková sazba úvěru ve výši ve výši 62,47 %, přičemž ve všech těchto uvedených případech Městský soud v Praze shledal velký rozdíl mezi obvyklou a sjednanou výší úročení, přičemž takto zjištěné rozdíly považoval i s odkazem na další judikaturu za jednoznačně nepřiměřené a rozporné s dobrými mravy. V tomto kontextu soud posuzoval i projednávanou věc, když po důsledném přezkoumání uzavřené smlouvy o úvěru dospěl k závěru, že sjednaná úroková míra ve výši 68,34 % p. a. (předpokládaná RPSN 94,38 %), značně překračuje obvyklou a únosnou míru úrokového zatížení při poskytování spotřebitelských úvěrů, dluh byl zajištěn i řadou řetězených smluvních pokut a poplatků (viz zejména čl. 6.1, 6.2 a 6.5 smlouvy o úvěru) a výsledná vymáhaná částka po žalované tak byla v kontextu všech okolností posuzované věci v rozporu s dobrými mravy, přičemž takové posouzení s ohledem na cit. judikaturu odpovídá rovněž zásadě jednotného rozhodování podle ustanovení § 13 o. z. Soud proto dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je neplatná podle § 580 a 588 o. z., a to pro rozpor s dobrými mravy a pro zjevnou nespravedlnost vůči žalované.

19. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace vychází rovněž z judikatury Soudního dvora Evropské Unie (dále jen „SDEU“), která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik vyvarovat (srov. rozsudek SDEU ze dne 14. 6. 2012 ve věci C-618/10, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, nebo rozsudek SDEU ze 7. 11. 2019 ve spojených věcech C-349/18 až C-351/18, Kanyeba SA Nijs a Deroga).

20. Absolutní neplatnost se proto v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání, tj. uzavření smlouvy o úvěru, došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Soud má za to, že jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek a žalobkyně by bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru s žalovaným neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model, což je soudu známo z jeho úřední činnosti. Ke shodným závěrům již ostatně v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž odvolací Městský soud v Praze (srov. např. již cit. rozsudek ze dne 10. 1. 2023, č. j. č. j. 35 Co 345/2022-56, nebo ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99).

21. Za této situace nelze než uzavřít, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek pro rozpor s dobrými mravy a pro zjevnou nespravedlnost vůči žalovanému. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

22. Soud se s ohledem na dovozenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dále zabýval tím, zda je možné žalobou uplatněný nárok žalobkyni přiznat z jiného právního důvodu, či nikoliv. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalované dne 30. 12. 2024 vyplatila částku ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná na tento úvěr dle tvrzení žalobkyně splatila 4 746 Kč. Soud tak žalovanou dosud nevrácenou částku ve výši 20 254 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2 991 a násl. o. z., které je žalovaná povinna žalobkyni vydat, neboť jí žalobkyně plnila na základě právního jednání, které soud shledal absolutně neplatným.

23. Soud rovněž žalobkyni přiznal právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně prokazatelně odeslala žalované předžalobní výzvu dne 10. 11. 2025 a v ní jí stanovila lhůtu 15 dní k plnění, tedy do 25. 11. 2025. Jelikož žalovaná ničeho neplnila, dostala se od 26. 11. 2025 do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

24. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.

25. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy vzhledem k celému předmětu řízení (tj. včetně uplatněný úroků a smluvních pokut) dospěl k závěru, že procesní úspěch a neúspěch účastníku je v zásadě přibližně stejný, a proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.