7 C 374/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Městská část Praha 6 sídlem Čs. armády 601/23, 160 52 Praha 6 - Bubeneč pro zaplacení částky 11 703,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 703,33 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 327,87 Kč za dobu do 2. 7. 2025 a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 444,9 Kč za dobu do 2. 7. 2025 a dále úrok ve výši 5,9 % ročně z částky 9 703,33 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 703,33 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuII. V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 000 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 338 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou soudu dne 18. 7. 2025 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným dne 10. 6. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací žalovaného v bankovních i nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, evidenci neplatných dokladů, evidenci adres městských úřadů, a dále vyhodnotila komplexně celou finanční situaci žalovaného na základě jím předložených dokladů, kdy jím předložené údaje konfrontovala s realitou ekonomického života a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Úroková sazba dle úvěrové smlouvy byla sjednána ve výši 5,9 % ročně, RPSN ve výši 6,21%. Výše anuitní splátky byla sjednána na částku 2 979 Kč. Splatnost úvěru nestala dne 15. 5. 2025. Žalovaný úvěr splatil vyjma částky jistiny ve výši 9 703,33 Kč. V úvěrové smlouvě, která se řídila rovněž úvěrovými podmínkami a Sazebníkem poplatků bylo účastníky sjednáno, že žalovaný je povinen zaplatit 500 Kč za zaslání každé upomínky při neprovedené splátky úvěru. Takto žalobkyně žalovanému zaslala 4 upomínky, a to dne 26. 11. 2024, 11. 12. 2024, 23. 12. 2024 a 21. 1. 2025. Poslední splátku žalovaný zaplatil dne 20. 2. 2025. Z toho důvodu pak požadovala zaplacení dalších 2 000 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, který za dobu do 2. 7. 2025 stanovila v kapitalizované výši, od 3. 7. 2025 požadovala úrok z úvěru a úrok z prodlení ve sjednané, resp. zákonné, výši stanovené příslušnou sazbou. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu ze dne 16. 6. 2025, žalovaný přesto ničeho na dluh neuhradil.

2. Po podání žaloby soud z úřední činnosti zjistil, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 12. 2025, č.j. 38 Nc 22052/2025-66, byl žalovaný omezen ve svéprávnosti tak, že není nadále schopen činit jakákoliv právní jednání, vyjma jednání v běžných záležitostech a nakládání s finančními prostředky do 500 Kč. Opatrovníkem žalovaného byla citovaným rozsudkem ustanovena Městská část Praha 6.

3. Prostřednictvím opatrovníka se žalovaný k podané žalobě vyjádřil tak, že poukázal na špatný zdravotní (psychický) stav žalovaného, a to z důvodu kognitivní poruchy pohybující se v pásmu demence, kdy touto poruchou žalovaný trpěl přinejmenším od roku 2024, kdy jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval, což vyústilo v omezení jeho svéprávnosti shora citovaným rozsudkem zdejšího soudu. Je tedy zřejmé, že k porušení povinnosti z úvěrové smlouvy došlo v době, kdy žalovaný nebyl schopen rozpoznat následky a význam svého jednání (opomenutí splácet úvěr), ani své jednání odpovídajícím způsobem ovládat. Namítl, že uplatnění nároku žalobou je z uvedeného důvodu v rozporu s dobrými mravy a žádal zamítnutí žaloby4. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se veřejný opatrovník bez omluvy nedostavil. Soud tedy konal v jeho nepřítomnosti postupem podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 6. 2020 soud zjistil, že mezi účastníky byly uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byla žalobkyně povinna poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, a žalovaný byl povinen úvěr splatit měsíčními splátkami ve výši 2 979 Kč po dobu 60 měsíců, úrok z úvěru byl sjednání ve výši 5,9 % ročně, výše RPSN 6,21 %, celková splacená částka byla sjednán ve výši 174 116,94 Kč.

7. Z interního dokladu soud zjistil, že úvěr ve výši 150 000 Kč byl žalovanému vyplacen dne 11. 6. 2020.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu před podáním žaloby. Ze záznamu o sledování zásilek soud zjistil, že předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne 16. 6. 2026.

9. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, potvrzení o výši pracovního příjmu, žádosti o poskytnutí úvěru, scanu interního systému žalobkyně, odpovědi z externích registrů a scanů z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně zkoumala podrobně úvěruschopnost žalovaného, lustrovala jej v dostupných dlužnických registrech, vycházela z potvrzení o příjmu žalovaného vystaveného jeho zaměstnavatelem , právnická osoba, , kde žalovaný dosahoval příjmu 25 993 Kč měsíčně, zkoumala finanční toky na jeho bankovním účtu, zejm. ve vztahu k vynakládaným výdajům, kdy porovnáním všech těchto údajů dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného.

10. Z všeobecných úvěrových podmínek soud zjistil (bod 24.1), že žalovaný byl povinen platit další úhrady za poskytovaném bankovní služby a úkony s bankovními službami spojené, a to dle Sazebníku.

11. Ze Sazebníku žalobkyně soud zjistil (bod 6.1.15.13 - 14), že za zaslání první, druhé a každé další upomínky byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 500 Kč za zaslání každé upomínky, je-li dlužná částka vyšší než 500 Kč.

12. Všechny shora uvedené důkazní prostředky soud považuje za věrohodné, když v řízení nezaznamenal ničeho, co by mělo věrohodnost listin zpochybnit, ostatně stran věrohodnosti uvedených listin účastníci ani ničeho nenamítali. Z dalších provedených důkazů soud žádné právně významné skutečnosti nezjistil, a proto je ani dále nehodnotil. Na základě uvedených skutkových zjištění pak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

13. Mezi žalobkyni a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla (vyplatila) úvěr ve výši 150 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy z dostupných zjištěných dat a údajů bylo lze spolehlivě uzavřít, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Důkazem toho ostatně je, že žalovaný úvěr řádně splácel až do přelomu roku 2024/2025, kdy se již octil v neuspokojivém zdravotním (psychickém) stavu, což vedlo k tomu, že počátkem roku 2025 přestal platit své závazky. Žalovaný drtivou většinu úvěru splatil, vyjma jistiny ve výši 9 703,33 Kč, i z toho pak plyne, že byl úvěr schopen splácet. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani k předžalobní výzvě žalobkyně.

14. Pokud je o požadavek žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč (za 4 upomínky po 500 Kč), zde soud připomíná, že tuto částku byla žalobkyně oprávněna dle Sazebníku žádat za zaslání upomínky, nikoliv ze její vyhotovení. Soud proto poskytl žalobkyni při jednání poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k tomu, že upomínky žalovanému zaslala. Na poučení však žalobkyně reagovala tak, že žádné důkazní návrhy neoznačila a v tomto směru pak co do žalované částky 2 000 Kč neunesla důkazní břemeno.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 1968 věty první o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

19. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Soud na základě uvedené právní úpravy dopadající na projednávanou věc dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o.z., přičemž před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala schopnosti žalovaného úvěru splácet ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy v rozsahu, v němž bylo toto zkoumání žalobkyní prokazatelně provedeno, lze zkoumání úvěruschopnosti považovat za dostatečně a přiměřené, jednoznačně podkládající závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. O tom, že žalovaný byl schopen úvěr splácet, svědčí ostatně i to, že úvěr z podstatné části i splatil. Z uvedeného důvodů proto soud shledal, že úvěrový vztah byl uzavřen platně a účastníci jsou smlouvou o úvěru vázáni.

22. Na shora uvedeném závěru ničeho nemění ani to, že v mezidobí byl žalovaný omezen ve svéprávnosti rozsudkem zdejšího soudu z důvodu, že jeho zdravotní stav se zhoršoval již od roku 2024, kdy taková skutečnost nemůže právo žalobkyně na vrácení nesplacené části jistiny a sjednaného, resp. zákonného, úroku z prodlení, jakkoliv ohrozit (pacta sunt servanda). Mimo to, z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný úvěr splácel až do počátku roku 2025.

23. Současně soud s ohledem na podmínky ujednané v úvěrové smlouvě, zejm. s ohledem na ujednanou výši úroku z úvěru, resp. míru RPSN, neshledal, že by úvěrová smlouva neměla obstát s ohledem na dobré mravy, jak namítal opatrovník žalovaného, nebo měla být z jiného důvodu neplatná.

24. Ze shora rozvedených důvodů proto soud žalobě žalobce vyhověl co do nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 703,33 Kč spolu se kapitalizovaným úrokem z úvěru a zákonného úroku z prodlení za dobu do 2. 7. 2025, a za dobu od 3. 7. 2025 ve výši určené ujednanou, resp. zákonnou, sazbou z dlužné jistiny (výrok I.).

25. Ve zbytku částky 2 000 Kč pak soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně, ani k výzvě soudu na označení důkazů k odeslání upomínek, žádné důkazní návrhy neoznačila, a tedy neunesla důkazní břemeno k právně významným skutečnostem (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci poměrně větší úspěch a náleží jí poměrná náhrada nákladů řízení. Plné náklady řízení žalobkyně jsou tvořenya. zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kčb. odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), za úkony dle § 11 AT: převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby,c. odměna ve výši 1 580 Kč za 1 úkon po podání žaloby (účast na jednání soudu)d. paušální náhrada hotových výdajů dle ust. § 14b odst. 6 písm. a) AT za 3 úkony po 100 Kč,e. paušální náhrada 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT za 1 úkon (účast na jednání soudu).f. náhrada za DPH 21 % z částky 3 530 Kč.neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení právního zástupce podává obdobné návrhy na relativně ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je přitom peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.Celkem tak plná náhrada nákladů činí částku 5 071 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla úspěšná co do 83 % a neúspěšná co do 17%, náleží jí 66 % plné náhrady nákladů řízení, tedy částka 3 338 Kč.

27. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů řízení pak soud určil podle § 149 odst. 1 o.s.ř.