7 C 406/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o úhradu pojistného plnění

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 56 664 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 10. 9. 2015 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 23 051 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 11. 2016 do zaplacení ve výši 8,75 % ročně z této částky do zaplacení, a t o vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 241 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 15. 10. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalované se vůči žalobci nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobou, došlou soudu dne 26. 11. 2015, se žalobce domáhal vůči žalované doplatku pojistného plnění z titulu náhrady škody na zdraví, žalovaná vyplacené pojistné plnění krátila o 30 % s argumentací, že žalobce při dopravní nehodě nebyl připoután bezpečnostními pásy. Uplatněný nárok opíral o tvrzení, že byl účastníkem dopravní nehody dne 26. 11. 2011, nehodu zavinil řidič vozidla [jméno] [příjmení], které se střetlo s vozidlem řízeným [jméno] [příjmení]. Žalobce nebyl provozovatelem ani řidičem žádného z vozidel, které se při dopravní nehodě střetly, ale byl účastníkem dopravní nehody jako spolujezdec ve vozidle řízeném [jméno] [příjmení] spolu s dalšími třemi spolujezdci nacházejícími se ve vozidle. Viník nehody [jméno] [příjmení] měl uzavřenou pojistnou smlouvu s žalovaným dle zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tutéž pojistnou smlouvu měl uzavřenou i [jméno] [příjmení], tedy oba provozovatelé a řidiči vozidel byli pojištěni u žalované, u které byla pojistná událost vedena pod [číslo] žalobci bylo vyplaceno pojistné plnění z titulu náhrady škody na zdraví, a to bolestné, ztížení společenského uplatnění a účelně vynaložené náklady léčení a za škodu na věcech, ale ne v plné výši. Část plnění bylo vyplaceno jako záloha ve výši 50 %, neboť zpočátku nebylo zřejmé, kdo je viníkem dopravní nehody. Později bylo doplaceno 20 %. Žalobce se domáhá doplacení pojistného plnění v celém rozsahu odpovídajícím škodě na zdraví. V průběhu řízení dalšími podáními se žalobce domáhal zaplacení dalších finančních částek z titulu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a jako ušlý výdělek za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2014.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznávala v celém rozsahu s tím, že plnění poskytnuté žalobci bylo dostatečné, na základě šetření škodní události uhradila žalobci nejdříve zálohové pojistné plnění, které vzhledem k poměrnému zavinění žalobce spočívajícího v tom, že při jízdě nebyl připoután, krátil, přičemž vycházel z lékařské zprávy o průběhu hospitalizace, kde bylo uvedeno, že žalobce při nehodě nebyl připoután bezpečnostním pásem. Rovněž odmítala uplatněný nárok na úhradu ušlého zisku a v daném směru vznesla námitku promlčení. V průběhu dalšího řízení žalovaná sdělila, že dodatečně vyšly najevo nové skutečnosti, že nebyla splněna jedna z podmínek vzniku odpovědnosti za škodu dle ustanovení § 427 zákona č. 40/1964 Sb., který byl účinný v době předmětné nehody s tím, že pojištěný [jméno] [příjmení] za vzniklou škodu neodpovídá, a proto žalovaná jako pojistitel není povinna pojistné plnění poskytnout, v souvislosti s tímto tvrzením poukázal na výsledky trestního řízení vedeného u Obvodního soudu v Příbrami pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém bylo vypracováno celkem pět znaleckých posudků z oboru dopravy a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze určit odpovědnost za střet vozidel ani jednoho z řidičů, kterými byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

3. Soud ve věci rozhodl dne 3. 7. 2019 mezitímním rozsudkem a částečným rozsudkem co do částky 444 349 Kč s příslušenstvím, která představovala žalobcem požadovaný ušlý zisk, a to tak, že žalobu v části, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 444 349 Kč se zákonným úrokem z prodlení, se zamítá (výrok I.). Výrokem II. rozhodl tak, že základ žalobního nároku je opodstatněný co do uplatněného nároku na náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění a účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. Soud dospěl k závěru, že námitka promlčení tohoto uplatněného nároku z titulu ušlého zisku žalovanou je důvodná. Dále soud konstatoval, že krácení pojistného plnění o 30 % žalovanou nebylo důvodné, když vyšel ze zjištění, že žalobce v době nehody se nacházel ve vozidle, které řídil [jméno] [příjmení], ve vozidle bylo celkem pět osob, žalobce seděl na zadním sedadle vpravo, vlevo a uprostřed seděly další osoby, a všichni byli ve vozidle připoutáni bezpečnostními pásy. Při nárazu způsobeném nehodou došlo i k tomu, že bezpečnostní pás poškodil žalobci rameno. Uvedená zjištění vyplývají ze spisu Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. [spisová značka], ve kterém mimo jiné osoby jedoucí ve vozidle byly vyslechnuty, v protokole o nehodě sepsaném orgány PČR není záznam o tom, že některá z osob ve vozidle jedoucím nebyla v době nehody připoutána. Žalovaná vychází pouze ze zprávy ortopedicko-traumatologického oddělení [nemocnice] o průběhu hospitalizace žalobce, ve které se mimo jiné uvádí, že byl v době autonehody jako spolujezdec na zadní sedačce bez pásů. Nebylo zřejmé, na základě jakých informací bylo uvedené zapsáno, zda to lze vykládat tak, že na zadních sedadlech bezpečnostní pásy chyběly, nebo že výslovně žalobce nerespektoval povinnost připoutat se bezpečnostním pásem při jízdě vozem, takže soud uzavřel, že uvedené tvrzení žalovaného, že nebyl v době nehody připoután bezpečnostním pásem, nemá oporu v provedeném dokazování. Dále soud konstatoval, že v posuzovaném případě byl žalobce jako spolujezdec ve vozidle, při nehodě mu nesporně byla způsobena škoda, za kterou odpovídají provozovatelé střetnuvších se motorových vozidel, kteří oba byli u žalované pojištěni z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, žalovaná jako pojistitel je proto povinna převzít za provozovatele povinnost poskytnout pojistné plnění poškozenému žalobci.

4. Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho zamítavému výroku I., podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem č. j. 72 Co 107,467/2019-185 tak, že rozsudek soudu prvého stupně v napadeném zamítavém výroku potvrdil a odvolací námitky žalobce shledal neopodstatněné. Žalovaná odvolání do rozsudku nepodávala.

5. V dalším řízení předmětem sporu byla částka 57 905 Kč (56 664 Kč + 1 241 Kč – uplatněná podáním z 9.11.2020 a částka 23 051 Kč, představující nárok z titulu cestovného.

6. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: Žalobce požadoval vůči žalované zaplacení částky 56 664 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 9. 2015 do zaplacení / 30% krácení pojistného/a dále požadoval úhradu další částky 23 051 Kč bez příslušenství. Uplatněný nárok, který mu vznikl v souvislosti s dopravní nehodou dne 26. 11. 2011, tak nejprve uplatnil na žalované dopisem z 5. 11. 2013, ve kterém uplatnil nárok na pojistné plnění za náhradu škody na zdraví spočívající v bolestném v celkové výši 70 200 Kč a ve ztížení společenského uplatnění v celkové výši 102 000 Kč. Dopisem ze dne 11. 11. 2013 uplatnil dále nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů léčení spočívajících v úhradě poplatků za lázně, hospitalizaci, doplatky za léky a cestovné, celkem ve výši 11 831 Kč a dále nárok na náhradu škody ve věcech v celkové výši 4 850 Kč. Žalovaná poukázala žalobci zálohu na uplatněné pojistné plnění ve výši 50 %, neboť v té době nebylo zřejmé, kdo je viníkem předmětné dopravní nehody, o čemž vyrozuměla žalobce dopisy z 22. 1. 2014. Následně upomínkou před podáním žaloby z 31. 8. 2015 vyzval žalovanou k zaplacení zbývajících 50 % uplatněného nároku na pojistné plnění ve výši 94 440 Kč ve lhůtě do 9. 9. 2015, přičemž vycházel z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 6. 2015, č. j. [číslo jednací], který rozhodl tak, že obžalovaný [jméno] [příjmení] je vinen, že spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákona z nedbalosti. Žalovaná reagovala tak, že žalobci poukázala doplatek na pojistné plnění, kdy poukázala částku 49 140 Kč s tím, že uplatněný nárok žalobce krátila o 30 % z důvodu jeho spoluzavinění, neboť v době nehody nebyl připoután bezpečnostním pásem (viz dopisy z 23. 9. 2015). Žalobce s postupem žalované nesouhlasil, neboť v době dopravní nehody použil bezpečnostní pásy a není tak důvod pro jeho spoluzavinění a žalobou se domáhá doplatku na pojistném plnění v celkové výši 56 664 Kč. Žalobou dále uplatnil nárok na pojistné plnění spočívající v účelně vynaložených nákladech léčení ve formě cestovného za cesty do zdravotnických zařízení ve výši 23 051 Kč, před podáním žaloby tento nárok vůči žalované neuplatnil, ta se o něm dozvěděla až v souvislosti s obdržením žaloby, což bylo dne 13. 1. 2016. Žalobce specifikoval požadavek úhrady cestovného ze svého bydliště do nemocnice v [obec], ortopedická ambulance, ve dne 1. 2., 20. 6. 2012 a 2. 1. 2013 (délka jedné cesty tam a zpět 236 km), dále dne 9. 5. 2013 cestu ze svého bydliště do zařízení [právnická osoba] v [obec] a zpět (délka jedné cesty tam a zpět 22 km), dále 25. 2. 2014 a 11. 3. 2014 cestu z místa bydliště do zařízení [právnická osoba] v [obec a číslo] (délka jedné cesty tam a zpět 130 km) a ve dnech 30. 4. 2012 do Lázní [ulice] v [obec] s návratem zpět 28. 5. 2012 (cesta tam a zpět 206 km). Rovněž žalobce požadoval náhradu cestovného v období od 27. 11. 2011 do 8. 12. 2011, kdy byl hospitalizován v nemocnici v [obec] a později v nemocnici, rehabilitační lůžkové oddělení, v [obec] v době od 9. 12. 2011 do 21. 12. 2011, kdy ho navštěvovala manželka za účelem zlepšení jeho zdravotního stavu (délka jedné cesty tam i zpět do [obec a číslo] km a do [obec a číslo] km). Na cesty do zdravotnických zařízení byl užíván osobní automobil syna [jméno] [příjmení], značka [anonymizováno], [registrační značka], a to z důvodu, že toto vozidlo má výše umístěná sedadla, což odpovídalo potřebám žalobce z hlediska zdravotního stavu. Žalobce tak celkem uplatnil náklady vynaložené na pohonné hmoty v roce 2011, 2012, 2013 a 2014 vypočtené podle průměrné spotřeby vozidla, průměrné ceny jednoho litru benzínu dle příslušné vyhlášky se zohledněním amortizace vozidla. Podáním, došlým soudu dne 9. 11. 2020, žalobce požádal o připuštění rozšíření žalobního nároku o částku 1 241 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 10. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že v mezidobí dopisem z 10. 9. 2020 požádal žalovanou o pojistné plnění, konkrétně bolestné, a to v souvislosti s provedenou operací ze dne 9. 11. 2017 v souvislosti příčinné s dopravní nehodou. Doplatek za bolest byl ohodnocen celkem 15 bodů, tj. 4 138 Kč, žalobce tuto výši nesporoval a vyplatil žalobci 70 %, o 30 % nárok krátil s tím, že v rozsahu 30 % existuje spoluzavinění žalobce v souvislosti s dopravní nehodou spočívající v nepřipoutání pásy, částka 1 241 Kč představuje tedy 30 % uplatněného nároku a žalobce požaduje úrok z prodlení od 15. 10. 2020, kdy datum se odvíjí od upomínky k úhradě této částky, kdy žalovaná neuspokojila tento nárok uplatněný žalobcem v plné výši. Soud navrhovanou změnu žalobního petitu dle § 95 o. s. ř. připustil při jednání dne 18. 11. 2020. Při tomto jednání žalobce rozšířil žalobní nárok o úrok z prodlení z částky 23 051 Kč, nárok z titulu náhrady cestovného, od 18. 11. 2016, od uvedeného data z důvodu, že za dřívější období je nárok na úrok z prodlení promlčen. Rovněž tato změna žalobního petitu v souladu s ustanovením § 95 o. s. ř. byla připuštěna.

7. Žalovaná trvala na stanovisku, že krácení pojistného plnění v rozsahu 30 % bylo důvodné, neboť žalobce v době dopravní nehody nebyl připoután bezpečnostním pásem, kdy toto tvrzení žalovaná opírá o lékařskou zprávu o průběhu hospitalizace v nemocnici v [obec], kde je toto uvedeno. Po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalovaná nenabídla jiné důkazní návrhy k prokázání tohoto tvrzení o spoluzavinění žalobce, a žalobce tvrdil, že v době nehody byl bezpečnostním pásem připoután a své stanovisko odůvodňoval zejména obsahem trestního spisu [spisová značka]. Z tohoto spisu soud vzal za prokázané, že se zde nikde neuvádí skutečnost, že některá z osob jedoucích ve vozidle řízeném [jméno] [příjmení] v době nehody nebyla připoutána bezpečnostním pásem, konkrétně žalobce. Soud dospěl k závěru, že tak krácení výplaty pojistného plnění o 30 % ze strany žalované nebylo důvodné, a žalobci náleží, aby mu uplatněný nárok byl vyplacen v plném rozsahu bez jakéhokoli krácení, kdy výše nároku jako takového zpochybňována nebyla žalovanou. V podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění rozsudku z 3. 7. 2019, ve kterém se danou problematikou blíže zabýval se závěrem, že krácení uplatněného nároku o 30 % nebylo důvodné, neboť v době nehody žalobce bezpečnostním pásem připoután byl.

8. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby v celém rozsahu, jakož i z titulu náhrady cestovného, kdy namítala, že pokud manželka žalobce za ním cestovala do nemocnic, tak požadovanou náhradu z titulu cestovného manželky neuznává, neboť se na ni nevztahuje odpovědnost pojištění a nejde o osobní nárok žalobce. Pokud žalobce navštívil ve dnech 25. 2. a 11. 3. 2014 zdravotnické zařízení v [právnická osoba], tak návštěva nebyla v souvislosti s dopravní nehodou, neboť při dopravní nehodě žalobce neutrpěl poškození kolena. Toto tvrzení vyvrací Seznam hodnocení bolestného, kde pod položkou 4 je uvedeno poškození kolena. Dále má soud za to, že návštěvy manželky žalobce v době jeho hospitalizace v nemocnici za účelem léčby a rehabilitace po dopravní nehodě souvisely a byly účelné ke zlepšení zdravotního stavu žalobce v době jeho hospitalizace a hodnotí je jako účelně vynaložené náklady léčení za účelem zlepšení zdravotního stavu žalobce, který v důsledku dopravní nehody dne 26. 11. 2011 utrpěl zranění, která si vyžádala hospitalizaci a následnou rehabilitaci formou hospitalizace.

9. Žalovaná v rámci procesní obrany vznesla námitku promlčení, popřípadě částečné promlčení, a to z procesní opatrnosti. Právo na plnění z pojištění se podle § 8 zákona č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě, ve znění účinném do 31. 12. 2013, promlčí nejpozději za tři roky s tím, že promlčecí doba práva na pojistné plnění počíná běžet za jeden rok po vzniku pojistné události, ke které v tomto případě došlo 26. 11. 2011. Dle platné judikatury pokud je pojistná událost jen obecně vymezena jako skutečnost, z nichž je spojena povinnost pojistitele plnit, zahrnuje nejenom událost, která vedla ke vzniku škody, ale i vznik škody samotné (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 877/2013). Smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla měl s žalovanou uzavřenou jak [jméno] [příjmení], v jehož vozidle žalobce cestoval, tak [jméno] [příjmení], s jehož vozidlem došlo ke střetu, pojistná událost byla vymezena použitím zákonné dikce, za této situace platí, že pojem pojistná událost zahrnuje nejenom dopravní nehodu, ale i vznik konkrétní škody, za niž je požadována náhrada (uvedené konstatoval i Městský soud v Praze v rozhodnutí o odvolání do rozsudku soudu prvého stupně, č. j. 72 Co 107,467/2019-185, na který soud odkazuje). Ve světle uvedeného námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná.

10. Žalobce vůči žalované celkem požadoval k úhradě částku 525 305 Kč. Nárok na zaplacení částky 444 349 Kč byl zamítnut – z titulu ušlého zisku – částečným rozsudkem zdejšího soudu z 3. 7. 2019, který byl potvrzen rozsudkem soudu odvolacího, č. j. 72 Co 107,467/2019-185, a nabyl právní moci dne 6. 8. 2020. Co do částky 80 956 Kč soud žalobě vyhověl (56 664 Kč + 23 051 Kč + 1 241 Kč). Žalovaná tedy měla úspěch ve věci ve větším rozsahu než žalobce a za této situace by se nabízelo rozhodnutí o nákladech řízení dle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř., soud však v posuzovaném případě o nákladech řízení rozhodl za použití ustanovení § 150 o. s. ř., když na straně žalobce soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele spočívající jednak v charakteru sporu a zejména s přihlídnutím k osobním a majetkovým poměrům žalobce, který je od roku 2011 ve starobním důchodu, podnikatelskou činnost pro nepříznivý zdravotní stav po dopravní nehodě byl nucen ukončit a jeho zdravotní stav nadále není zcela příznivý, přihlédl rovněž k tomu, že žalovaná je podnikajícím subjektem, kdy nepřiznání náhrady nákladů se výrazně nepříznivě nedotkne jejích poměrů. Soud rovněž vzal v úvahu, že bezprostředním důvodem pro podání žaloby byl důvodný nesouhlas žalobce s krácením pojistného plnění ze strany žalované.