7 C 42/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky 956 107,18 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se žádostí, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 956 107,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 956 107,18 Kč od 1. 6. 2020 do 30. 6. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 956 107,18 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 90 314,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 2. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou zavřela dne 30. 7. 2010 smlouvu o nájmu prostor (dále jen„ Nájemní smlouva“), na jejímž základě byla oprávněna užívat prostory v Nájemní smlouvě uvedené jako obchodní a skladové prostory podle předmětu své obchodní činnosti, za což současně byla povinna platit sjednané nájemné. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že žalovaná jí v období od 14. 3. 2020 do 10. 5. 2020 neumožnila užívat prostory v souladu s Nájemní smlouvou, i přesto byla z její strany za uvedené období požadována úhrada nájemného a služeb spojených s užíváním předmětu nájmu na základě Nájemní smlouvy, které však žalobkyně neuhradila ve výši 956 107, 18 Kč, proto si žalovaná uvedenou částku započetla z žalobkyní složené jistoty dle Nájemní smlouvy, a žalobkyni po skončení nájemního vztahu vrátila (ke dni 6. 10. 2020) toliko částku ve výši 442 592, 23 Kč. Žalobkyně tvrdila, že na základě toho, že jí žalovaná neumožnila užívání obchodních prostor na základě Nájemní smlouvy (provozovat podnikatelkou činnost), má právo na slevu z nájmu ve výši 100%, a to zejm. s přihlédnutím k tomu, že za celkovou dobu nájmu uhradila nájemné v celkové výši 43 000 000 Kč bez DPH. Žalobkyně požádala žalovanou o přiměřenou slevu z nájemného a zaslala za období od března do května 2020 přiměřené nájemné ve výši 50 Kč, 100 Kč a 100 Kč, žalovaná však nárok na slevu z nájemného kategoricky odmítla a uvedené částky zaslala žalobkyni zpět na její účet, když jí předtím vystavila fakturu [číslo] ze dne 16. 12. 2019 na částku 1 454 114, 51 Kč za nájem od ledna 2020 do března 2020, fakturu [číslo] ze dne 16. 3. 2020 na částku 1 454 114, 51 Kč za nájem v období duben 2020 až červen 2020 a fakturu [číslo] ze dne 14. 4. 2020 na částku 81 491, 25 Kč za navýšení nájemného za období leden – červen 2020 o inflaci. Žalobkyně namítala, že započtení dlužných částek nájemného a navýšení o inflaci ze složené jistoty (kauce) provedené žalovanou bylo v rozporu s dobrými mravy, zásadami poctivého obchodního styku a šikanózní, proto částka, kterou si žalovaná strhla ze složené kauce je bezdůvodným obohacením na její straně. Žalovaná však bezdůvodné obohacení nevydala, a to ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně.

2. Ve věci byl Obvodním soudem pro Prahu 6 vydán platební rozkaz ze dne 22. 2. 2021, č.j. 7 C 42/2021-14, který byl zrušen odporem podaným žalovanou dne 8. 3. 2021.

3. V odporu proti platebnímu rozkazu a následném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává, a to ani z části a pokládá jej za nedůvodný a nedoložený. Tvrdila, že 30. 7. 2010 uzavřela s žalobkyní Nájemní smlouvu coby vlastník dotčených prostor. Žalobkyně byla na základě Nájemní smlouvy oprávněna užívat tam uvedené prostory jako obchodní a skladové prostory. Nájem byl uzavřen na dobu 5 let do 9. 8. 2015, s možností automatické prolongace o dalších pět let, k čemuž došlo, konec doby nájmu dle Nájemní smlouvy tak připadl na den 8. 8. 2020. Na základě Nájemní smlouvy žalobkyně složila jistotu v celkové výši 3 505 535 Kč. Začátkem března 2020 došlo na základě nařízení vlády ČR k plošnému omezení prodeje zboží a poskytování služeb s ohledem na šíření epidemie nemoci COVID-19, kdy v návaznosti na to přestala žalobkyně hradit nájemné a tím se s úhradou nájemného a zálohových plateb na služby dostala do prodlení. Jelikož se žalobkyně dostala do prodlení s úhradou nájemného a souvisejících plateb, započetla žalovaná dlužené částky, jakož i sankční úrok z prodlení na žalobkyní složenou jistotu v souladu s čl. 4 Nájemní smlouvy a tom pak informovala žalobkyní dopisem ze dne 30. 4. 2020. Po skončení doby nájmu dle Nájemní smlouvy pak žalovaná nevyčerpanou část jistoty zaslala žalobkyni zpět na její účet. Žalovaná dále tvrdila, že žalobkyně na slevu z nájemného nemá nárok, když takové právo jí nezakládá žádné ustanovení zákona ani Nájemní smlouvy. Žalovaná dále odmítla, že v užívání pronajatých prostor žalobkyni bránila nebo že by jí užívání neumožnila, po celou dobu trvání nájemního vztahu byl žalobkyni ze strany žalované umožněn přístup k pronajatým prostorům a rovněž i umožněno jejich užívání, poukázala přitom i na skutečnost, že žalovaná pronajaté prostory užívala nejen jako prostory obchodní, ale též jako prostory skladovací, a potud nebyla její obchodní činnost dotčena. Poukázala i na skutečnost, že omezení vyvolané epidemií COVID-19 jí nelze klást k tíží, když takové omezení vzešlo ze strany státu z jeho vrchnostenské pozice (v rámci legislativní činnosti státu) a současně upozornila, že žalobkyně měla několik možností, jak případné ztráty z omezeného užívání předmětných obchodních prostor v důsledku zásahu státu sanovat, což však neučinila. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

4. V replice žalobkyně, navazující na vyjádření žalované, zopakovala svá dosavadní skutková tvrzení a nové skutečnosti netvrdila. Odmítla, že by se dostala do prodlení s placením nájemného.

5. K poučení soudu podle ust. § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), aby žalobkyně konkrétně sdělila, jakým způsobem (jednáním) jí žalovaná neumožnila užívání předmětných prostor a neumožnila provozovat podnikatelskou činnost, žalobkyně podala vyjádření, žádné konkrétní jednání žalované, kterým by žalovaná neumožnila užíváním předmětných prostor a neumožnila provozovat podnikatelskou činnost, však. neoznačila. Při jednání dne 29. 5. 2023 pak doplnila, že prostory byly uzavřeny v důsledku pandemie COVID a příkaz k jejich uzavření dal jednatel žalobkyně. Dále upřesnila, že žalovaná částka je tvořena slevou z nájemného a zvýšení nájemného o inflaci ve výši 100% částky vyúčtované žalobcem na tyto nároky za období od 14. 3. 2020 do 10. 5. 2020. Dovolávala se toho, že žalovaná neučinila ničeho (nevyvinula žádnou činnost) na pomoc žalobkyni.

6. Soud věc projednal, a na základě nesporných tvrzení účastníků řízení a provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění, jež má za prokázaná z dále uvedených důkazů.

7. Z nesporných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že mezi nimi byla dne 30. 7. 2010 uzavřena nájemní smlouva na prostory sloužící k podnikání žalobkyně konkrétně vymezené příloze č. 1 k Nájemní smlouvě. Doba nájmu končila dnem 8. 8. 2020. Na základě Nájemní smlouvy byla složena jistota v celkové výši 3 505 535 Kč, ze které byla po skončení doby nájmu vrácena žalobkyni dne 6.10.2020 částka 442 592, 23 Kč.

8. Z nájemní smlouvy ze dne 30. 7. 2010 (Nájemní smlouva) soud dále zjistil, že předmětem této smlouvy byl na jedné straně závazek žalované pronajmout prostory sloužící k podnikání v budově [anonymizována dvě slova] v komerční zóně [obec] na adres [adresa], PSČ [PSČ], a to dle specifikace uvedené v příloze č. 1 Nájemní smlouvy a na druhé straně závazek žalobkyně platit za užívání prostor sjednané nájemné a poplatky za služby a energie (čl. 2). Účel nájmu byl sjednán jako obchodní a skladové prostory (čl. 2). Doba nájmu byla sjednána od 9. 8. 2010 na pět let s možností automatické prolongace do 8. 8. 2020. Nájemné bylo sjednáno ve členění nájemného za společné prostory, kdy výše tohtoo nájemného byla od 1. 10. 2020 stanovena částkou 48 582 Kč vč. DPH měsíčně a nájemné za nebytové prostory, kdy jeho výše od 1. 10. 2020 byla stanovena částkou 410 670 Kč vč. DPH měsíčně. Celkově tak měsíční nájemné činilo částku ve výši 459 252 Kč vč. DPH měsíčně. Dle odst. 3.5 Nájemní smlouvy byla žalobkyně povinna platit zálohy na poplatky za služby a energie ve výši 104 170 Kč plus DPH měsíčně. V odst. 3.7 Nájemní smlouvy pak bylo účastníky ujednáno, že žalovaná je oprávněna jednostranně jednou ročně zvýšit nájemné přímo úměrně k výši inflace podle vývoje vyhlášeného ČSÚ a toto zvýšení je povinna sdělit písemně žalobkyni, přičemž úprava bude provedena zpětně k 1. lednu daného kalendářního roku a žalobkyně zvýšení nájemné bude povinna uhradit ve lhůtě 14 dnů od písemného oznámení. V odst. 4.1 si pak účastníci ujednali, že přede dnem předání dotčeného prostoru je žalobkyně povinna složit jistotu ve výši 3 505 535 Kč, kterou byla žalovaná oprávněna použít, pokud žalobkyně řádně a včas nesplnila svou povinnost zaplatit nájemné a/nebo zálohové platby a/nebo platby za služby a energie a/nebo smluvní pokuty s tím, že po skončení nájmu bude jistota, popř. její příslušná část vrácena žalobkyni do 60-ti dnů od skončení nájmu. V čl. 7 Nájemní smlouvy pak bylo sjednáno, že žalobkyně má právo na poměrnou slevu z nájemného, pokud dojde bez jejího zavinění ke znemožnění nebo omezení užívání pronajatých prostor, přičemž další práva žalobkyně vyplývající z Nájemní smlouvy anebo z právních předpisů tím nejsou dotčena.

9. Z faktury [číslo] za období leden – březen 2020 soud zjistil, že touto fakturou s datem vystavení 16. 12. 2019 byl žalobkyni žalovanou účtován nájem za leden – březen 2020 v celkové výši 1 454 114, 51 Kč se splatností 31. 12. 2019.

10. Z faktury [číslo] za období duben – červen 2020 soud zjistil, že touto fakturou s datem vystavení 16. 3. 2020 byl žalobkyni žalovanou účtován nájem za duben – červen 2020 v celkové výši 1 454 114, 51 Kč se splatností 31. 3. 2020.

11. Z faktury [číslo] soud zjistil, že touto fakturou s datem vystavení 14. 4. 2020 účtovala žalovaná žalobkyni zvýšení nájmu za období leden – červen 2020 o inflaci, a to částku ve výši 81 491, 25 Kč s datem splatnosti 28. 4. 2020.

12. Z dopisu ze dne 14. 4. 2020 soud zjistil, že tímto dopisem reagovala jednatelka žalované na dopisy žalobkyně ze dne 20. 3. 2020 a ze dne 6. 4. 2020 a informuje v něm žalobkyni, že k uzavření prostor a znemožnění řádného užívání prostoro došlo v důsledku autoritativního jednání třetího subjektu – vlády ČR v důsledku pandemie COVID, přičemž uvádí, že zákaz maloobchodního prodeje a prodeje služeb nezpůsobuje znemožnění nebo omezení užívání pronajatého prostoru jako takového, je pouze omezen způsob podnikání žalobkyně, přičemž pronajaté prostory jsou i nadále způsobilé ke smluvenému účelu užívání. Upozorňuje, že překážka ve způsobu užívání prostor není na straně žalované, ale výlučně na straně žalobkyně, která byla ve způsobu svého podnikání omezena usneseními Vlády ČR, proto nelze dovozovat vznik nároku žalobkyně na slevu či úplné prominutí nájemného. Dále uvedla, že nemá zájem na předčasném ukončením nájemního vztahu.

13. Z dopisu ze dne 17. 4. 2020 soud zjistil, že tímto dopisem se právní zástupce žalobkyně obracel na žalovanou a sděloval nesouhlasné stanovisko žalobkyně s postupem žalované, která hodlala dlužné částky na nájemném započíst na složenou jistotu. Odmítl, že by žalobkyně porušila své povinnosti vyplývající z Nájemní smlouvy.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 12. 2020 soud zjistil, že touto listinou se žalobkyně prostřednictvím právního zástupce domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky, přičemž poukazovala na skutečnost, že jí žalovaná v období od 14. 3. 2020 do 10. 5. 2020 neumožnila užívání předmětu nájmu ke sjednanému účelu, přičemž současně poukázala na to, že se u žalované bezúspěšně domáhala přiměřené slevy z nájmu a dále uvádí, že za předmětné období od 14. 3. 2020 do 10. 5. 2020 pronajímatel (žalovaná) uhradil nájemné včetně navýšení o inflaci ve výši 956 107, 18 Kč a tato částka je pak bezdůvodným obohacením na straně žalované, které je povinna vydat, protože přiměřená sleva na nájemném činí dle přesvědčení žalobkyně 100 % sjednaného nájemného.

15. Z reakce na výzvu ze dne 24. 4. 2020 soud zjistil, že touto listinou reagoval právní zástupce žalované na předžalobní výzvu žalobkyně. Uvádí v ní, že žalovaná setrvává na stanovisku, že usnesení Vlády ČR, v jejichž důsledku byla žalobkyně omezena ve způsobu podnikání, nemohou být vykládány jako porušení povinností na straně žalované, a ta tak nebyla povinna k nápravě nastalého stavu. K započtení dlužných částek z jistiny uvedla, že ze složené jistoty byla použita a vyplacena částka ve výši 1 454 114, 51 Kč za dlužené nájemné druhého kvartálu roku 2020, částka 272 547, 66 Kč jako zálohové platby na služby za druhý kvartál roku 2020, dále částka 398 711, 48 Kč jako částka odpovídající součtu úroku z prodlení za období od 01/2018 do 04/ 2020 (přičemž dle přiloženého rozpisu za druhý kvartál roku 2020 činí úrok z prodlení z celkové částky částku 20 719,94 Kč za období od 31. 3. 2020 do 24. 4. 2020) a částka 82 339, 82 Kč jako sjednané navýšení nájemného o míru inflace. Součástí této listiny jsou pak výpočtové tabulky, které korespondují s údaji uvedenými v této listině.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že vlastníkem budovy, v níž jsou předmětné prostory umístěny, je žalovaná.

17. Z předávacího protokolu ze dne 7. 8. 2020 soud zjistil, že uvedeného dne byly pronajaté prostory předány zpět žalobkyni.

18. Závěr soudu o skutkovém stavu se plně shoduje se skutkovými zjištěními shora uvedenými, proto na ně lze na tomto místě pro stručnost odkázat a je třeba doplnit, že mezi stranami tkvělo jádro sporu toliko v tom, zda byla dána povinnost žalobkyně hradit sjednané nájemné a další platby dle Nájemní smlouvy i v období od 14. 3. 2020 do 10. 5. 2020, ve kterém bylo usneseními Vlády ČR zakázán maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách v souvislosti s pandemií Sars-COV-2 (COVID 19). Výše nájemného, popř. výše zvýšení nájemného o inflaci, popř. výše žalovanou vypočteného úroku z prodlení, jak byly vyčísleny a vyúčtovány žalovanou, doloženy listinami s jejich výpočtem a následně pak strženy ze žalobkyní složené jistoty, nebyly žalobkyní nijak namítány a předložené listiny obsahující výpočty nebyly nijak zpochybňovány. Žalobkyně argumentovala toliko tím, že na takto vyčíslené částky neměla žalovaná v předmětném období nárok, neboť žalobkyně měla podle smluvních ujednání a platných právních předpisů právo na přiměřenou slevu z nájmu ve výši 100% sjednaného nájemného (z částek vyúčtovaných žalobkyni žalovanou dle předmětných daňových dokladů), sekundárně pak namítala rozpor s dobrými mravy, popř. zásadami poctivého obchodního styku, popř. šikanózní výkon práva. Soud proto pro závěr o skutkovém stavu vyšel ze správnosti částek účtovaného nájemného za jednotlivé kvartály roku 2020, když ostatně na fakturu za první kvartál roku 2020 žalobkyně i plnila v účtovaných výších, dále vyšel ze správnosti vyúčtování zvýšení nájemného, kdy z této částky vyšla i žalobkyně při vyčíslení 100% slevy z této částky v předmětném období. Z žalobních tvrzení žalobkyně, zejm. rukou psaného výpočtu žalované částky doloženou s podáním doručeným soudu dne 3. 1. 2023 je přitom zřejmé, že žalovaná částka je tvořena toliko součtem poměrné části účtovaného nájemného a poměrné části účtované částky zvýšení nájemného o inflaci za období od 14. 3. 2020 do 10. 5. 2020. Soud má tak za prokázáno, že mezi účastníky nebylo sporu o výši sjednaného nájemného a částce zvýšení nájemného o inflaci, které ve svém součtu v období od 14. 3. 2020 do 10. 5. 2020 tvoří žalovanou částku. Předmětem sporu tak bylo pouze to, zda na takto určenou částku vzniklo žalované v předmětném obdobím právo a byla oprávněna ji započíst (strhnout) ze složené jistoty.

19. Po právní stránce soud věc posoudil dle dále uvedených zákonných ustanovení.

20. Podle ust. § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „n. o. z.“) platí, že nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

21. Podle ust. § 2302 odst. 1 n.o.z. platí, že není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

22. Podle ust. § 2201 n.o.z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

23. Podle ust. § 2006 n.o.z. platí, že stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.

24. Podle ust. § 3 odst. 2 n.o.z. platí, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.

25. Podle ust. § 7 n.o.z. platí, že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

26. Podle ust. § 2212 odst. 3 n.o.z. platí, že bude-li nájemce rušen v užívání věci nebo jinak dotčen jednáním třetí osoby, má právo na přiměřenou slevu z nájemného, pokud takové jednání třetí osoby pronajímateli včas oznámil.

27. Podle usnesení Vlády ČR ze dne 14. března 2020 č. 211, o přijetí krizového opatření, byl zakázán s účinností ode dne 14. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 do 6:00 hod. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách vyjma taxativně stanovených případů (netýkalo se však podnikání žalobkyně), přičemž navazujícími usneseními Vlády České republiky (č. 280, č. 348 a další) byl tento zákaz prodlužován až do 10. 5. 2020.

28. Soud s ohledem na shora uvedené po právní stránce uzavřel, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání podle ust. § 2201 n.o.z. ve spojení s ust. § 2302 odst. 1 n.o.z. vztahy mezi účastníky řízení je potřeba podle ust. § 3074 n.o.z. posuzovat podle tohoto právního předpisu. Konkrétně pak právní poměry mezi účastníky řízení byly upraveny Nájemní smlouvou, v níž si sjednali povinnost hradit nájemné ve sjednané výši (v odst. 3.2 Nájemní smlouvy), jakož i možnost žalované nájemné navýšit o inflaci (odst. 3.7 Nájemní smlouvy), k čemuž žalobkyně po právu přistoupila. Předmětem sporu nebyla výše sjednaného nájemného, ani výše zvýšení nájemného, ale toliko to, zda žalobkyně měla povinnost hradit poměrně nájemné a jeho zvýšení určené vyúčtováním žalované i za období od 14. 3. 2020 do 10. 5. 2020, když namítala, že v tomto období jí žalovaná neumožnila dotčený prostor užívat, ač to bylo její povinnosti dle smlouvy i dle platných právních předpisů. V tomto směru v rovině právní soud uzavřel, že povinnost žalované platit sjednané (popř. o inflaci zvýšené nájemné) byla dána i v tomto období, a to ve výši stanovené Nájemní smlouvou. Ostatně žalovaná ani k výzvě soudu podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. netvrdila žádné konkrétní jednání, kterým jí žalovaná užívání dotčeného prostoru znemožnila. V tomto směru se soud zcela ztotožnil s argumentací žalované, že to nebyla ona, kdo znemožnil žalobkyni užívání dotčeného prostoru, ale byl to stát Česká republika, který výkonem svých svrchovaných pravomocí omezil, s ohledem na tehdy zcela mimořádné okolnosti, způsob podnikání žalobkyně. Nelze proto ve smyslu právě uvedeného hovořit vůbec o znemožnění užívání dotčeného prostoru žalobkyni, když žalobkyně měla i nadále možnost dotčený prostor užívat, byť v důsledku vládních opatření omezeným způsobem a z právě uvedeného důvodu pak nelze hovořit ani o poskytnutí slevy na nájemném v důsledku rušení žalované jednáním třetí osoby (státu) při užívání dotčeného prostoru ve smyslu ust. § 2212 odst. 3 n.o.z. V právě uvedeném smyslu je tak potřeba vykládat i ust. odst. 7.16 Nájemní smlouvy, kdy vládními opatřeními nebylo znemožněno užívání dotčeného prostoru, ale způsob podnikání žalobkyně. Přitom je potřeba dodat, že nebylo povinností žalované jakkoliv intervenovat ve prospěch žalobkyně u orgánů, které výkonem své vrchnostenské pravomoci omezily žalobkyni ve způsobu jejího podnikání. Nemůže pak obstát ani argumentace žalobkyně, že přijetím vládních opatření se plnění z Nájemní smlouvy stalo nemožným, když ust. § 2006 na tuto problematiku dopadající, které stanoví, že plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. Na to ostatně Vláda ČR pamatovala zákonem č. 210/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících podnikání, kdy přijetí tohoto právního předpisu a jeho obsah a účel argumentaci žalobkyně zastávanou v tomto řízení v jejím samotném základu vyvrací. Konečně pak nelze přisvědčit ani námitce žalobkyně, že požadavek žalované na úhradu toho, co bylo mezi účastníky řízení sjednáno Nájemní smlouvou, je v rozporu s dobrými mravy, zásadami poctivého obchodního styku, popř. šikanózním výkonem práva, když ust. § 3 odst. 2 n.o.z. výslovně vyžaduje, aby smlouvy byly plněny a pokud žalovaná jednala podle Nájemní smlouvy, tedy určitým způsobem, jak uzavírá zdejší soud, pak se má podle ust. § 7 n.o.z. za to, že jednala poctivě a v dobré víře. Takové jednání pak nutně nemohlo být ani šikanózním výkonem práva.

29. Ze shora rozvedených důvodu proto soud nemohl žalobě vyhovět, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 90 314,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 956 107,18 Kč sestávající z částky 12 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 12 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (odpor) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 3. 2021, z částky 12 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ve věci) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 4. 2021, z částky 12 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 12. 2022, z částky 12 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 5. 2023 a z částky 12 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (závěrečný návrh) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 9. 2023 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 74 640 Kč ve výši 15 674,40 Kč.

31. Lhůtu k plnění určil soud podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako zákonnou třídenní pariční lhůtu, místo plnění náhrady nákladů soudního řízení pak podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.