7 C 57/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupen anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená anonymizováno 7 slov sídlem adresa žalované o určení dědického práva

I. Určuje se, že žalobce je dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum], posledně bytem [adresa].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 16 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou došlou soudu dne 27. 5. 2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je dědicem zůstavitele [jméno] [příjmení], zemřelého dne [datum], neboť se jmenovaným žil před jeho smrtí více než 2 roky ve společné domácnosti a vzhledem k jeho těžké nemoci také o společnou domácnost pečoval, tedy chodil zůstaviteli nakupovat, vařil, uklízel, pral, vozil ho na lékařské prohlídky, a na výdajích spojených s provozem domácnosti se oba podíleli, také jako jeho nejbližší osoba mu vypravil pohřeb. Do dědického řízení se přihlásil jako dědic třetí třídy ve smyslu § 1637 občanského zákoníku. S ohledem na zpochybnění jeho dědického práva ze strany žalované byl usnesením z [datum] poučen, aby do 2 měsíců od jeho doručení podal ke zdejšímu soudu žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele. Uplatněný nárok žalobce odůvodnil s tvrzením, že se se zůstavitelem znal řadu let z bývalého zaměstnání, kde se spřátelili. Po úmrtí manželky zůstavitele [jméno] [příjmení] v roce [rok] bylo nutné, aby vzhledem k neuspokojivému zdravotnímu stavu zůstavitele s ním někdo žil ve společné domácnosti a staral se o něho, neboť zůstavitel byl v té době již nemocný a po úmrtí manželky se jeho zdravotní stav ještě zhoršil. Proto požádal žalobce, zda by se k němu nenastěhoval a nepomáhal mu; žalobce nabídku přijal jednak z důvodu přátelského vztahu s žalobcem a v té době se také zhoršily jeho vztahy s manželkou, takže i z tohoto pohledu možnost přestěhování k zůstaviteli řešila i jeho osobní situaci. Následně v bytě se zůstavitelem bydlel, přespával a staral se o společnou domácnost tím, že vykonával domácí práce, na platbách za nákupy, poplatky spojené s bydlením se oba podíleli. Rovněž se staral o údržbu hrobky [anonymizováno]. Zůstavitel hovořil o tom, že mu odkáže svůj majetek závětí, protože už nikoho neměl a s příbuznými nebyl v odpovídajícím kontaktu, ale vypracovat závěť již nestihl. Až v době po úmrtí zůstavitele byl nucen se odstěhovat zpět ke své rodině, když do bytu zůstavitele již neměl přístup.

2. Žalovaná zpochybňovala tvrzení žalobce o vedení společné domácnosti se zůstavitelem, i když nezpochybňovala, že žalobce zůstaviteli pomáhal v domácnosti i na chatě, poskytoval mu služby dle jeho potřeb a byl pro něj i psychickou podporou na sklonku života, jakož i že ho vozil k lékařům, zůstavitel ho také určil jako osobu, která má být informována o jeho zdravotním stavu. Poukázala především na skutečnost, že žalobce byl ženatý, měl svoji rodinu, což v podstatě vylučuje vedení společné domácnosti a trvalé bydlení v jeho bytě se zůstavitelem. Rovněž poukázala na dopis [anonymizováno] [příjmení] z [datum], sestry předemřelé manželky zůstavitele, z něhož se nabízí, že to byla právě jejich rodina, která se o zůstavitele po smrti jeho manželky starala. Má tedy za to, že ze strany žalobce se jednalo o tzv. občanskou výpomoc a nikoli o trvalé soužití se zůstavitelem. Odvolávala se na platnou judikaturu, která vylučuje, aby jedna fyzická osoba současně žila ve dvou nebo více spotřebních společenstvím.

3. Ze spisu zdejšího soudu [spisová značka] soud vzal za prokázané, že [jméno] [příjmení], narozen [datum], posledně bytem [adresa], zemřel dne [datum] bez zanechání pořízení pro případ smrti. Usnesením z [datum] soud uložil žalobci, aby do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Obvodního soudu pro Prahu 6 žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele, usnesení nabylo právní moci [datum]. Žaloba u soudu podaná dne 27. 5. 2019 byla podána ve stanovené lhůtě. Dále bylo zjištěno, že zůstavitel byl vdovec, bezdětný, rodiče již nežili, sourozence neměl. Vzhledem k tomu, že nebyli zjištěni žádní zákonní dědicové, tak by dědictví mělo připadnout jako odúmrť státu. V dědickém řízení žalobce uplatnil své dědické právo z titulu spolužijící osoby, zástupce státu však prohlásil, že dědický nárok žalobce neuznává zejm. s ohledem na skutečnost, že žalobce má rodinu a je vyloučeno, aby jedna fyzická osoba současně žila ve dvou nebo více spotřebních společenstvích.

4. Žalobce ve svém účastnickém výslechu specifikoval, že je stále ženatý, s manželkou mají čtyři děti ve věku 21, 20, 18 a 6 let (jednání dne 20. 1. 2020), manželka pracuje jako uklízečka, výši jejího příjmu neví, ale její výdělek jí postačil, aby zabezpečila finančně domácnost i potřeby dětí. Je pravdou, že na děti zasílal výživné dle dohody s manželkou dle potřeb dětí, aniž byla určena nějaká konkrétní částka. V době, než ho zůstavitel požádal, jestli by se k němu nemohl přestěhovat, byly jeho vztahy s manželkou více napjaté, občas mluvili o rozvodu. Zůstavitel ho požádal o přestěhování po určité době po úmrtí manželky. V té době již jeho zdravotní stav nebyl příznivý a po úmrtí manželky se ještě zhoršil, měl problémy s plícemi, se srážlivostí krve, hůř se pohyboval, takže pomoc jiné osoby potřeboval. Žalobce si k němu přestěhoval věci osobní potřeby, oblečení, doklady apod., přespával v obývacím pokoji a zůstavitel spal v ložnici, jednalo se o byt [anonymizováno]. Žalobce pracoval jako OSVČ, předmět podnikání – [anonymizována dvě slova], takže měl tzv. volnou pracovní dobu dle potřeby, kdy mohl vozit zůstavitele po lékařských zařízeních na vyšetření. O víkendech většinou jezdívali spolu na jeho chatu v [obec], kde žalobce vykonával také různé práce, protože zůstavitel již toho nebyl schopen. V bytě zůstavitele žalobce přespával stále, pomáhal mu s hygienou (sprchování), v bytě v [obec a číslo] pak již nepřespával nikdy, jenom občas docházel na návštěvu za dětmi. Zůstavitel zemřel ve svém bytě v dopoledních hodinách, v té době se u něj v noci žalobce nezdržoval, protože krátce předtím byl na operaci s kolenem, do práce nechodil, sám potřeboval pomoc, takže se zdržoval těch pár dní u manželky, která na žádost žalobce za zůstavitelem jezdívala denně na základě dohody, protože situaci chápala, to však bylo zcela výjimečné. Když se v sobotu ráno žalobce zůstaviteli nedovolal, tak za ním jel do bytu a našel ho mrtvého sedět na gauči u televize. Za zůstavitelem chodili na návštěvy sousedé a potom dlouholetý kamarád pan [příjmení], neví o tom, že by ho navštěvovali příbuzní jeho manželky [jméno] [příjmení], již tedy zemřelé, rovněž nejezdili na návštěvy na chatu do [obec]. Co se týče finančního hospodaření, tak nákupy zajišťoval žalobce a zůstavitel mu vždy určitou částku finančně přispěl, zůstavitel platil náklady spojené s bytem prostřednictvím účtu, jiné náklady např. pojištění za chatu a za byt zase platil žalobce.

5. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], sousedky, soud zjistil, že se [jméno] [příjmení] a jeho manželkou byli s manželem v dobrých vztazích. Již za života manželky zůstavitele ho žalobce vozil do [anonymizováno] a k různým lékařům, a tam ho vozil i poté, když [jméno] zemřela. Po její smrti byl na tom [příjmení] špatně, přestal být soběstačným. Je jí známo, že u něj bydlel a i přespával a všechny záležitosti z hlediska potřeb [příjmení] zajišťoval žalobce.. Byl mezi nimi vztah otec – syn. Zůstavitel také říkal o žalobci:„ Já ho nemít, tak už bych nežil.“. Chodila k zůstaviteli občas na návštěvy, také ho navštěvovala sousedka paní [příjmení]. Skutečnost, že žalobce u zůstavitele přespával, je jí známa z důvodu, že její byt se nachází pod jejich bytem, takže je tam oba slyšela chodit. Není jí známo, že by se zůstavitel stýkal s příbuznými ze strany manželky [jméno] nebo s nějakými svými příbuznými.

6. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], sousedky, soud zjistil, že po úmrtí manželky [jméno] se zdravotní stav zůstavitele zhoršil, měl problémy i s chůzí, stalo se, že doma upadl. Je jí známo, že se o něj staral žalobce. V době po úmrtí manželky zůstaviteli nabízela, že mu uklidí, uvaří, vypere apod., což on odmítal s tím, že všechny tyto práce dělá žalobce a on nikoho jiného nepotřebuje, protože ty práce vykonává dobře. Neví jistě, zda žalobce u zůstavitele přespával každou noc, ale je pravda, že ho vídala ráno odjíždět autem. Není jí známo, že by zůstavitele navštěvovali nějací příbuzní třeba ze strany manželky, která již zemřela. Až v době před pohřbem zůstavitele za ní přišli nějací příbuzní s dotazem, jak to bylo s pohřbem, protože ten pohřeb zařizoval žalobce. Ona jim odpověděla, že si myslí, že ho k tomu za svého života pověřil zůstavitel. Je jí známo, že vztah mezi zůstavitelem a žalobcem byl velmi dobrý, znali se dlouho, zůstavitel neměl vlastní děti.

7. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] potvrdila, že notáři zaslala dopis, ve kterém se označila jako neteř zůstavitele, což bylo z toho důvodu, že jeho manželka [jméno] byla sestra její matky, takže byl vlastně jejím strýcem. K sepsání toho dopisu ji vedly určité pochybnosti v souvislosti s úmrtím strýce a osobou žalobce. Především jí vadilo, že po úmrtí strýce je žalobce nekontaktoval a na parte její rodina nebyla uvedena, takže je zcela opomněl. Pohřeb zařídil bez jejich vědomí. O úmrtí strýce se dozvěděla z parte vhozeného do schránky [jméno] [příjmení], takže na pohřbu byli. Když se s žalobcem potom bavila o tom, proč jim úmrtí strýce neoznámil telefonicky, tak říkal, že se nedovolal, což jí připadá divné. Dále uvedla, že je jí známo, že strýc měl určité zdravotní problémy, ale co se týče pohybového ústrojí, tak byl soběstačný a do poslední chvíle si sám vařil, zařizoval menší nákupy, větší nákupy mu zajišťoval syn jejího bratra – také [příjmení] [příjmení]. Je pravdou, že když byla se strýcem v telefonickém kontaktu, nebo řádově jednou měsíčně k němu zajela na návštěvu s manželem, tak měl v bytě uklizeno, s žalobcem se nikdy osobně při návštěvách nesetkala. V určité době mu zajistila úklidovou firmu, kterou už si následně zůstavitel na větší úklid objednával sám. Připustila, že žalobce zůstaviteli občas pomáhal, že ho vozil k lékařům.

8. Svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že co se týče roku [rok], tak byl se strýcem v kontaktu, jezdil k němu na návštěvy řádově 1x za 10 dnů a nakupoval mu těžší nákupy, platil je ze svého a zaplacenou částku mu strýc proplatil. Je mu známo, že občas nakupoval zůstaviteli žalobce anebo ho vozil k lékařům, také mu pomáhal na chalupě. Zůstavitel o něm nemluvil jako o příbuzném, měl za to, že se jedná o„ placeného pomocníka“. Strýc si po úmrtí tety uklízel sám, asi rok před jeho smrtí mu teta [jméno] [příjmení] zajistila uklízečku, bližší údaje v daném směru mu známi nejsou. Ze sousedů se strýc stýkal s paní [příjmení], pan [příjmení] měl být jeho kamarád.

9. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že se zůstavitelem se znali asi od roku [rok], po úmrtí manželky ho častěji navštěvoval u něj v bytě, zůstavitel ho občas pozval na oběd. Kdo oběd vařil neví, neboť v té době zůstavitel bydlel s žalobcem, takže kdo z nich vařil, nezjišťoval. Co se týče okolností nastěhování žalobce k zůstaviteli tak je mu známo, že to bylo na základě dohody mezi nimi. Zdravotní stav zůstavitele se po úmrtí manželky hodně zhoršoval, proto se dohodli s žalobcem, že ten se k němu nastěhuje a bude mu pomáhat. Zůstavitel říkal, že ze strany manželčiných příbuzných to moc nečeká, když po nich něco chtěl, tak neměli čas. V době před nastěhováním k zůstaviteli ví, že [celé jméno žalobce] měl také nějaké rodinné problémy. Zůstavitel měl řadu zdravotních problémů, také se špatně pohyboval, měl v kolenou artrózu IV. stupně. K žalobci měl vztah jako k synovi. Žalobce ho vozil na nákupy, k lékařům, kam potřeboval, také na chatu, kde žalobce vykonával různé práce jako sekání trávy a co bylo potřeba. Má za to, že žalobce u zůstavitele fakticky bydlel, protože se tam choval tzv. jako doma, věděl, kde je nádobí a prostě kde je všechno uloženo. Předpokládá, že v bytě samozřejmě spal, protože zůstavitel měl někdy v noci srdeční záchvaty a potřeboval tzv. dohled.

10. Z čestného prohlášení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bytem [adresa], vyplývá, že od podzimu roku [rok] registrovala, že parkovací místo u domu náležící žalobci není využíváno. Jelikož sháněla místo pro parkování svého vozu, zašla za paní [celé jméno žalobce], zda by ho mohla používat. Ta jí používání místa dovolila s tím, že její manžel bydlí u příbuzného, který je nemocný Parkovací místo uvolnila asi koncem léta [rok] na žádost paní [celé jméno žalobce].

11. Z prohlášení [jméno] [celé jméno žalobce] vyplývá, že manžel se k zůstaviteli přestěhoval na jeho žádost, což odůvodnil zdravotními problémy, do nemocnice nechtěl. Na základě žádosti zůstavitele si manžel k němu přestěhoval své osobní věci a zdržoval se u něj, byl předpoklad, že je to do doby zlepšení zdravotního stavu, to však nenastalo, měl problémy s pohybovým ústrojím, nemohl normálně dýchat, potřeboval vozit k lékařům, nakupovat apod., veškerou pomoc o zůstavitele zajišťoval její manžel, proti čemuž ona neměla námitek, neboť zůstavitele znala z doby předchozí a byla si vědoma toho, že pomoc jiné osoby opravdu potřebuje, protože není schopen sám se o sebe postarat. Manžel u zůstavitele přespával, protože bylo nebezpečí, že upadne a nebude moci vstát anebo v noci, když šel na toaletu, potřeboval pomoct zvednout se z postele. Během doby, kdy se manžel zdržoval u zůstavitele, tak s manželem společnou domácnost nevedli, ten platil jen hypotéku v souvislosti se získáním bytu.

12. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: žalobce od roku [rok] bydlel u zůstavitele a staral se o domácnost, neboť vařil, uklízel, nakupoval, vykonával další s tím spojené činnosti a zajišťoval potřeby zůstavitele, neboť nepříznivý zdravotní stav zůstavitele toto neumožňoval. Přestěhoval se k němu na jeho žádost a po dobu, kdy u zůstavitele bydlel a vedl s ním společnou domácnost, nevedl společnou domácnost s manželkou, které přispíval pouze na základě dohody finanční prostředky jako výživné na děti, čímž plnil svoji zákonnou povinnost placení výživného, a platil hypoteční splátky, a to až do doby úmrtí zůstavitele, kdy resp. týden před smrtí zůstavitele s ohledem na zdravotní problém – operace kolena – se zdržoval u své manželky, ale se zůstavitelem byl v nepřetržitém kontaktu a stále vykonával dohled a potřebnou pomoc. Úmrtí zůstavitele bylo nečekané, zemřel ve spánku. Výše uvedené skutečnosti byly prokázány výpovědí sousedek zůstavitele [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které byly vyslechnuty jako svědkyně, a dále blízkého kamaráda zůstavitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který byl se zůstavitelem v kontaktu, do bytu za ním docházel na návštěvy a z jeho svědecké výpovědi vyplynulo, že zůstavitel žalobce požádal, zda by se k němu nepřestěhoval, neboť jeho zdravotní stav vyžadoval péči jiné osoby a nikdo jiný, než žalobce, se nenabízel, pakliže by zůstavitel nebyl umístěn do sociálního zařízení, kam nechtěl, protože nebyl schopen zajistit veškeré svoje potřeby. Skutečnost, že se v místě trvalého pobytu žalobce nezdržoval, byla prokázána čestným prohlášením [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. I z výpovědí svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vyplynulo, že žalobce zůstaviteli pomáhal, z jejich výpovědí vyplynulo, že občas nakupoval, vozil někdy zůstavitele k lékařům. Svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že pro zůstavitele dělal větší nákupy a že úklid jeho bytu prováděla uklízečka, kterou mu opatřila jeho teta, tj. [anonymizováno] [příjmení]. Dle výpovědi [anonymizováno] [příjmení] byl zůstavitel soběstačný z hlediska zajišťování vaření, běžného úklidu, menších nákupů. O tom, že by měl výrazné zdravotní problémy, kdy při zajištění svých potřeb by potřeboval péči jiné osoby, jí známo není. Rovněž uvedla (v souladu s výpovědí svědka [jméno] [příjmení]), že pro zůstavitele v určitém období zajistila úklidovou firmu na větší úklid, kterou on pak sám nadále využíval. Jejich výpovědi tedy zpochybňovaly tvrzení žalobce, že u zůstavitele trvale bydlel a pomáhal mu a podíleli se oba na finančních nákladech spojených s užíváním bytu, nákupy, případně dalšími potřebami. Výpovědi uvedených svědků byly však v rozporu, tedy vyvráceny, výpovědí svědků [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří byli se zůstavitelem v častém kontaktu a o jeho životě do doby úmrtí v podstatě detailně informováni. Tvrzení žalobce, že v době svého pobytu a vedení společné domácnosti se zůstavitelem se nezdržoval u své rodiny a se svojí manželkou nevedl společnou domácnost, kromě plnění zákonné povinnosti placení výživného na děti, bylo podpořeno čestným prohlášením jeho manželky, sousedky [anonymizováno] [příjmení], jakož i výpovědí [anonymizováno] [příjmení], kterému byly známy okolnosti bydlení žalobce u zůstavitele. Z výpovědi [anonymizováno] [příjmení], [příjmení] a [příjmení] také shodně bylo vyvráceno tvrzení [anonymizováno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že se zůstavitelem byli v častém kontaktu, navštěvovali ho, pomáhali mu.

13. Dle § 1637 občanského zákoníku nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Manželka zůstavitele zemřela v roce [rok], sourozence neměl, děti neměl a bylo prokázáno, že žalobce se zůstavitelem žil po dobu více než jeden rok před jeho smrtí ve společné domácnosti. Společnou domácností se rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech, k naplnění jejích znaků nepostačují např. občasné návštěvy. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny. V řízení vyplynulo, že zůstavitel měl k žalobci vztah jako k synovi. Z konstantní judikatury vyplývá, že soužití se považuje za trvalé, jestliže tu jsou objektivně zjistitelné okolnosti svědčící o souhlasné vůli všech zúčastněných žít v trvalém společenství. Výjimka z pravidla společného bydlení je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, výkonu práce, návštěvy příbuzných apo3d. Tato výjimka se vztahuje na posuzovaný případ v rozsahu, že z důvodu nepříznivého zdravotního stavu se po dobu několika dnů žalobce zdržoval mimo byt zůstavitele, s nímž však byl stále v kontaktu, aby byla zajištěna péče o zůstavitele a ten nijak nestrádal.

14. Na základě provedeného dokazování soud tak dospěl k závěru, že na základě provedeného dokazován, bylo prokázáno, že mezi zůstavitelem a žalobcem se jednalo po dobu delší jednoho roku o hospodářské společenství trvalé povahy, v uvedené době se svojí rodinou nežil a s manželkou společnou domácnost nevedl.

15. Náklady řízení byly žalobci přiznány dle § 142 odst. 1 o. s. ř., což odůvodňuje úspěch žalobce ve věci, kterému vznikly náklady zaplacením soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále náklady právního zastoupení dle vyhl.č.177/1996 Sb. za pět úkonů právní služby po 2 500 Kč, 5x paušál po 300 Kč (převzetí zastoupení a příprava, sepis žaloby, účast na jednání dne 20. 1. 2020 a 8. 2. 2021, závěrečný písemný návrh ve věci), celkem 16.000Kč nedoložil, že je plátcem DPH.