7 C 71/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně fakticky bytem Adresa žalobkyně zastoupená veřejným opatrovníkem Anonymizováno Anonymizováno žalovaná č. 1: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A žalovaný č. 2: nezletilý Jméno nezletilého , narozený Datum narození nezletilého trvale bytem Adresa nezletilého zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B žalovaný č. 3: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem: Adresa žalovaného fakticky bytem Adresa žalovaného o vyklizení bytu

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaní byli povinni vyklidit pozemek , Anonymizováno, , která je součástí pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, a pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, , to vše zapsáno na LV číslo , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu soudního řízení.

III. Stát Česká republika nemá právo na náhradu nákladu soudního řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2022 se žalobkyně v zastoupení veřejného opatrovníka , adresa, na žalovaných domáhala vyklizení nemovitostí uvedených ve výroku I tohoto rozsudku (dále jen “nemovitost”). Žalobu veřejný opatrovník odůvodnil tím, že žalobkyně je osobou omezenou ve svéprávnosti, která je výlučným vlastníkem nemovitosti, jež je obývána žalovanou 1. (sestra žalobkyně), žalovaným 2. (nezletilý syn žalované 1. a synovec žalobkyně) a žalovaným 3. (manžel žalované 1., otec žalovaného 2. a švagr žalobkyně) a to bez právního titulu. Žalobkyně je od roku 2019 umístěna v pečovatelském domově, čehož žalovaní využili, a v nemovitosti se zdržují bez právního důvodu, když právní tituly, na nichž žalovaní staví své právo nemovitosti užívat, jsou dle tvrzení žalobkyně, resp. veřejného opatrovníka, neplatné .

2. Žalovaní č. 1 a č. 2 se k podané žalobě vyjádřili prostřednictvím ustanovené zástupkyně tak, že se jedná o dům, který dříve vlastnila matka žalobkyně a žalované 1., a ve kterém žije od narození. Po smrti matky v domě žila se svou sestrou (žalobkyní), o kterou se starala a byla i její opatrovnicí, dokud jí to umožňoval zdravotní stav. Sestra si nikdy nepřála, aby se z domu žalovaná 1. vystěhovala, jelikož i ona by se ráda jednoho dne do domu vrátila. Poté, co byl žalobkyni jmenován veřejný opatrovník, několik měsíců platila nájemné ve výši 15 000 Kč, ale její důchod nebyl dostatečný, a částku proto nehradila pravidelně. Ode ledna 2023 však hradí za užívání nemovitostí pravidelně na účet žalobkyně částku 18 000 Kč, kterou požaduje hradit veřejný opatrovník, a nad rámec toho pak i služby spojené s užíváním nemovitosti. Pokud by byla rodina nucena se vystěhovat, negativně by to ovlivnilo jak psychický stav žalované 1., tak zejm. nezletilého syna , jméno FO, (žalovaný č. 2), který je na dané prostředí zvyklý, navštěvuje školu v místě nemovitostí, kde mu byla přidělena asistentka, jako žáku ze zvláštními potřebami, na školu si již zvykl. Žalovaná dále uvedla, že disponuje nájemní smlouvou, kterou za sestru uzavřela jejich matka, což považovala za dostatečný právní důvod pro to, aby nemovitost obývala, nemovitosti navíc užívá po dobu delší než tři roky a platí platby spojené s jejich užíváním. Při jednání soudu dne 24. 5. 2023 žalovaná dále uvedla, že v současnosti pobírá invalidní důchod a vypomáhá v centru pro duševní zdraví, její celkový měsíční příjem tak činí cca 29 000 Kč. Žalovaný č. 3 má příjem okolo 30 000 Kč a žalovaný č. 2 je nezletilý a příjem nemá. Žalovaní dále vyjádřili pochybnost směrem k tomu, zda opatrovník podání žaloby s žalobkyní projednal, zjistil její přání a vyjádřili i pochybnost nad tím, v jakém zájmu je žaloba na vyklizení nejbližších členů rodiny žalobkyně vlastně podávána.

3. Soud věc projednal a na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že žalovaní užívají nemovitost s tím, že od počátku roku 2023 pravidelně hradí za užívání nemovitosti částku 18 000 Kč a dále služby spojené s užíváním nemovitosti, což je ve výši, kterou po žalovaných požaduje hradit veřejný opatrovník žalobkyně. Dále je mezi účastníky nesporné, že vůči žalované č. 1 bylo v roce 2019 vedeno řízení o omezení svéprávnosti, které však bylo s ohledem na vývoj zdravotního stavu žalované zastaveno. Mezi účastníky zůstala sporná otázka, zda žalovaným svědčí nájemní právo, případně zda požadavek na vyklizení nemovitosti je, či není v rozporu s dobrými mravy.

5. Z výpisu LV č. , hodnota, ze dne 29. 4. 2020 pro k. ú. , adresa, soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti, přičemž nabývacím titulem byla darovací smlouva ze dne 10. 8. 2012 uzavřená mezi matkou žalobkyně (a žalované 1.) a žalobkyní.

6. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 10. 2014, č. j. 15 P 26/2014-121, soud zjistil, že jím byla žalobkyně na dobu pěti let omezena ve svéprávnosti ohledně všech právních jednání vyjma úkonů každodenního života a její opatrovnicí byla jmenována její matka , jméno FO, , nar. , datum, .

7. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 2. 2018, č. j. 15 P 26/2014-180, v právní moci 27. 3. 2018, soud zjistil, že jím prodloužena doba omezení svéprávnosti žalobkyně o 5 let a že její opatrovnicí byla jmenována žalovaná , Jméno žalované, .

8. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 8. 2019, č. j. 15 P 26/2014-234, v právní moci 11. 9. 2019, soud zjistil, že jím byl změněn výše uvedený rozsudek tak, že opatrovníkem žalobkyně byla namísto žalované , Jméno žalované, jmenována , adresa, . Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 2. 2023, č. j. 15 P 26/2014-607, soud zjistil, že žalobkyně je nadále osobou omezenou ve svéprávnosti a jejím opatrovníkem zůstává , adresa, .

9. Z potvrzení o provedení lustrace v informačním systému základních registrů na č.l. 111 – 115 soud zjistil, že matka žalobkyně (a žalované 1.) , jméno FO, zemřela dne 1. 5. 2018. Jejími jedinými dětmi byly žalobkyně a žalovaná 1., jejich otcem byl , jméno FO, , který zároveň neměl žádné jiné děti.

10. Ze smlouvy o poskytování sociální služby č. 232/2019 ze dne 30. 10. 2019 soud zjistil, že se v ní poskytovatel sociální služby , právnická osoba, zavázal žalobkyni za úplatu poskytovat celoroční pobytové sociální služby. Náklady spojení s pobytem žalobkyně v domě s pečovatelskou službou byly sjednány ve výši 4 470 Kč resp. 4 619 Kč měsíčně za ubytování, a dále ve výši 5 100 Kč resp. 5 270 Kč měsíčně za stravu.

11. Z listiny označené smlouva o nájmu datované dne 30. 12. 2017 soud zjistil, že listina se týká užívání jednoho pokoje nemovitosti s tím, že jako smluvní strany jsou na listině označeny na straně pronajímatele , jméno FO, a , jméno FO, a na straně nájemce , Jméno žalovaného, (žalovaný 1.).

12. Z listiny označené nájemní smlouva datované dne 9. 8. 2014 soud zjistil, že listina se týká užívání přízemí nemovitosti s tím, že smluvními stranami jsou zde na straně pronajímatele , jméno FO, jednající v zastoupení , Jméno žalobkyně, a na straně nájemce , Jméno žalované, .

13. Z přípisů , adresa, ze dne 25. 11. 2019, 21. 1. 2020 a 9. 3. 2020 adresovaných žalovanému č. 3 soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzván k vystěhování nemovitosti a k vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti v celkové výši 40 000 Kč. Z doručenek bylo zjištěno, že výzva č. 1 byla žalovanému doručena dne 28. 11. 2019 a výzva č. 3 byla doručena dne 17. 3. 2020.

14. Z přípisu , adresa, ze dne 25. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaná č. 1 byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč za každý měsíc, kdy užívala nemovitost od doby, kdy byl žalobkyni ustanoven veřejný opatrovník (září 2019). Z doručenky bylo zjištěno, že výzva byla žalované doručena dne 28. 11. 2019.

15. Z výpisu z účtu , právnická osoba, . na jméno , Jméno žalované, , č. , č. účtu, , soud zjistil, že za období 1. 1. 2023 až 30. 4. 2023 žalovaná měsíčně pobírala invalidní důchod ve výši 20 293 Kč.

16. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 7. 2021, č. j. 15 26/2014–451, soud zjistil, že jím bylo schváleno právní jednání spočívající v podání žaloby na vyklizení nemovitosti, kterou za žalobkyni, omezenou ve svéprávnosti, učinil její opatrovník , adresa, .

17. Z písemného prohlášení , Jméno žalobkyně, , bez uvedeného data, soud zjistil, že je v něm vyjádřeno přání, aby v nemovitosti bydlela její sestra s rodinou. Žalobkyně byla k této otázce během jednání soudu vyslechnuta, a to po předchozím souhlasu veřejného opatrovníka, který u jednání uvedl, že žalobkyně je schopna výslechu. V rámci svého účastnického výslechu žalobkyně spontánně uvedla, že s žalovanými má dobré vztahy, pravidelně se navštěvují, přibližně jednou za měsíc. Je si vědoma skutečnosti, že má ve svém vlastnictví dům, ve kterém aktuálně bydlí žalovaní a že v současnosti je vedeno řízení o vyklizení domu. Vystěhování sestry a jejího partnera a syna z domu si však nepřeje, doufá, že se do domu jednou vrátí.

18. Ze sjetiny internetových stránek z domovů pro osoby se zdravotním postižením zachycující obrázky namalované , Jméno žalobkyně, , jeden s názvem „Ve svém pokoji“, druhý s názvem „Rozhovor se sestrou , jméno FO, “ ve spojení s účastnickým výslechem žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně v pečovatelském domově namalovala obrazy s tématikou domova a rodiny – její sestry.

19. Z lékařských zpráv , tituly před jménem, , právnická osoba, ze dne 10. 8. 2021, 8. 11. 2022 a 24. 6. 2024 a ze zprávy , podezřelý výraz, , adresa, ze dne 24. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaná č. 1 trpí schizoafektivní poruchou, manickým typem, se kterou se léčí, pravidelně dochází ke kontrolám a užívá medikaci. Má náhled na své duševní onemocnění a snaží se pracovat na svém psychickém stavu. Ten však od roku 2021 zhoršuje nejistota ohledně bydlení pro ni a její rodinu.

20. Z dokumentu označeného doporučení školského poradenského zařízení ze dne 1. 10. 2021, , Anonymizováno, , soud zjistil, že žalovaný č. , adresa, , je ve zprávě označen jako žák s aktuální úrovní rozumových schopností v pásmu lehkého mentálního postižení s tím, že toto oslabení se projevuje ve všech složkách výkonu. Žalovanému č. 3 byl na základě tohoto doporučení schválen individuální vzdělávací plán na uvedené základní škole a přidělen asistent pedagoga. Totožná zjištění pak vyplývají z potvrzení pedagogicko-psychologické poradny ze dne 21.6.2024 na čl. 93 a 94 spisu.

21. Z notářského zápisu ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. NZ 1311/2014, N 1377/2014, a rukou psané závěti , jméno FO, s ověřovací doložkou pro legalizaci ze dne 18. 3. 2014, soud zjistil, že , jméno FO, , matka žalobkyně a žalované č. 1, ve své závěti vyjádřila přání, aby v nemovitosti (kterou již dříve darovala žalobkyni) měla možnost bydlet též žalovaná se svou rodinou. To vše za podmínky, že uhradí veškeré své dluhy a nebude vůči ní vedeno exekuční řízení.

22. Z přehledu plateb spojených s užíváním nemovitosti žalovanými v období od roku 2019 do roku 2023 včetně podrobných rozpisů za jednotlivé roky a z potvrzení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že v období let 2019–2022 (včetně) žalovaní uhradili za užívání nemovitosti žalobkyni celkem 468 000 Kč (úhrady za rok 2023 účastníci označili za nesporné, tyto jsou hrazeny ve výši požadované veřejným opatrovníkem). Nejprve se jednalo o platby v nepravidelné výši, které se však od 17. 6. 2021 ustálily na pravidelné měsíční částce 15 000 Kč a od ledna 2023 se zvýšily na 18 000 Kč. V této souvislosti je třeba připomenout tvrzení veřejného opatrovníka, že žalovaná 1. v souvislosti s užíváním nemovitosti nemá žádný dluh, tvrzen byl pouze dluh žalovaného 3., ten tvrzení o existenci dluhu odmítal.

23. Ze zápisu z administrativního předání opatrovanky , Jméno žalobkyně, ze dne 14. 10. 2019 soud zjistil, že k předání došlo dne 14. 10. 2019 a že žalovaná předložila dvě nájemní smlouvy, které jsou součásti spisového materiálu tohoto řízení.

24. Z výpisu z účtu , Anonymizováno, na jméno , Jméno žalobkyně, , č. účtu 2267432100/300 za období od 1. 9. 2019 do 30. 9. 2019, bylo zjištěno, že důchod žalobkyně v uvedeném období činil 9 831 Kč. Nedostatek finančních prostředků na straně žalobkyně za účelem uspokojování potřeb žalobkyně nebyl veřejným opatrovníkem ani tvrzen.

25. Z potvrzení na č.l. 96 soud zjistil, že žalovaná 1. má pravidelný měsíční příjem okolo 12 000 Kč od , jméno FO, , pro kterou žalovaná 1. dle jejích tvrzení pracuje v oblasti domácí péče. Z výpisů z účtu na č.l. 96 – 102 spisu soud zjistil, že aktuálně žalovaná dále pobírá invalidní důchod 3. stupně ve výši 21 427 Kč.

26. Z potvrzení zaměstnavatele na č.l. 105 – 110 soud zjistil, že žalovaný 3. dlouhodobě pracuje v pracovním poměru u akciové společnosti , právnická osoba, , kdy jeho průměrný čistý měsíční příjem za období 1 – 6/2024 dosahuje částky 29 055 Kč. K červnu 2024 již z jeho mzdy nebyly prováděny žádné srážky.

27. Z výpisu z centrální evidence exekucí ohledně žalované , Jméno žalované, soud zjistil, že nejsou proti žalované vedeny žádné exekuce.

28. Z potvrzení o provedení lustrace v informačním systému základních registrů ze dne 1. 8. 2024 ohledně žalobkyně, žalované, matky žalobkyně a žalované a otce žalobkyně a žalované soud zjistil, že žalovaná 1. je nejbližší (a jedinou) žijící příbuznou žalobkyně a jedinou eventuální zákonnou dědičkou nemovitosti při vědomí omezení žalobkyně pořídit pro případ smrti.

29. Z ostatních provedených důkazu soud nezjistil žádné pro věc významné skutečnosti, a proto je ani dále nehodnotil.

30. Po zhodnocení všech provedených důkazů učinil soud závěr o následujícímu skutkovému stavu.

31. Žalobkyně je osobou omezenou ve svéprávnosti, jež bydlí v domě s pečovatelkou služnou, kde je řádně postaráno o její každodenní potřeby vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a netrpí nedostatkem finančních prostředků pro uspokojování svých každodenních potřeb. Žalobkyni byl k hájení jejích zájmů ustanoven veřejný opatrovník. Žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitosti, jež v současné době užívají toliko žalovaní (resp. její spodní patro), a to za účelem rodinného bydlení (jako rodina – otec, matka a syn. S ohledem na neexistenci platného právního titulu k užívání nemovitosti, vyzval opatrovník žalobkyně žalované k vyklizení nemovitosti, proti čemuž se žalovaní bránili tím, že mají nájemní smlouvou uzavřenou s matkou žalované 1. a žalobkyně, která si přála, aby žalovaná 1. mohla se svou rodinou v nemovitosti bydlet, a dále že žalobkyně si jejich vystěhování nepřeje a měsíčně hradí úplatu za užívání nemovitostí a dále služby spojené s užíváním domu. Žalovaná 1. nemá vůči žalobkyni jakýkoliv dluh v souvislosti s užíváním nemovitostí, jak potvrdil veřejný opatrovník, přičemž od roku 2023 jsou na účet žalobkyně hrazeny žalovanými platby ve výši, v jaké je požaduje platit veřejný opatrovník za užívání dotčené části nemovitosti. Za tohoto stavu se opatrovník žalobkyně soudně domáhá vyklizení nemovitosti žalovanými, kteří jsou nejbližšími a jedinými žijícími rodinnými příslušníky žalobkyně, a to dle jeho tvrzení s cílem ochránit vlastnické právo žalobkyně. Žalovaní kromě toho, že za užívání nemovitosti pravidelně platí předepsané částky, mají s žalobkyní dobré vztahy, pravidelně ji navštěvují v domově, jejich blízký citový vztah prokazuje i obrázek namalovaný žalobkyní s názvem „Rozhovor se sestrou , jméno FO, “ a žalobkyně se navíc nepřeje, aby se žalovaní z domu vystěhovali. Žalovaní se domáhali toho, aby soud žalobu zamítl buď s ohledem na existenci právního titulu k užívání bytu žalovanými, anebo s odkazem na výkon práva v rozporu s dobrými mravy s ohledem na širší okolnosti věci.

32. Po právní stránce soud věc posoudil dle následujících ustanovení.

33. Podle § 1040 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

34. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

35. Podle § 2238 o.z. užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou.

36. V projednávané věci soud nejprve posuzoval námitku žalovaných, že veřejný opatrovník nemá dostatečnou aktivní legitimaci k podání žaloby, neboť žalobkyně je osobou omezenou ve svéprávnosti pouze co se týče rozhodování v závazkových vztazích převyšujících hodnotou 500 Kč, přičemž o svém rodinném životě (včetně ponechání sestry a její rodiny ve svém domě) může rozhodovat bez dalších omezení. Tuto námitku soud neshledal opodstatněnou, neboť pokud žalovaná se svou rodinou dlouhodobě obývá nemovitost, ve které se žalobkyně nezdržuje, pak se bezesporu jedná především o zásah do její majetkové sféry, přičemž tento zásah jistě převyšuje hodnotu 500 Kč, což potvrdil i rozsudek zdejšího soudu ze dne 15. 7. 2021, č. j. 15 P 26/2014–451, kterým soud schválil právní jednání spočívající v podání žaloby na vyklizení nemovitosti, kterou za žalobkyni, omezenou ve svéprávnosti, učinil její opatrovník , adresa37. K další námitce žalovaných, že jim svědčí nájemní právo k nemovitosti, soud uvádí, že ani tuto námitku neshledal opodstatněnou. Žalovaní sice předložili opatrovníkovi dvě nájemní smlouvy, ovšem žalobkyně byla v době, kdy byly obě tyto smlouvy uzavřeny, již omezena ve svéprávnosti v takové míře, která jí nedovolovala o takové věci rozhodnout. Ani skutečnost, že za žalobkyni jednala její matka , jméno FO, , která v té době vykonávala funkci opatrovnice žalobkyně na věci nic nemění, neboť aby bylo takové jednání platné, bylo by třeba jej schválit opatrovnickým soudem, neboť šlo o jednání nad rámec běžné správy (§ 461 odst. 1 o.z.). Souhlas opatrovnického soudu s daným právním jednáním však v řízení nebyl tvrzen, ani prokázán.

38. Žalovaní současně ani nepožívají ochrany dle § 2238 o. z., která náleží nájemci, jenž užíval byt alespoň po dobu tří let v dobré víře, že je nájem po právu, a která pro tyto případy stanoví fikci řádného uzavření smlouvy. Žalovaní sice nemovitost užívali po požadovanou dobu, ovšem soud shledal, že nemohli být v dobré víře ohledně řádného uzavření nájemní smlouvy a vzniku práva nájmu. Žalovaní si totiž museli být vědomi, že pokud opatrovnice jedná za opatrovanku mimo obvyklé záležitosti každodenního života, je nutné, aby takové jednání schválil soud (§ 461 o.z.). Soud přitom vycházel především ze zásady, že neznalost zákona neomlouvá, a tudíž že žalovaní se nemohou odvolávat na skutečnost, že o nutnosti chválení jednání soudem nevěděli. Současně však soud zohlednil i skutečnost, že sama žalovaná , Jméno žalované, vykonávala po určitou dobu funkci opatrovníka, a je tedy krajně nepravděpodobné, že by nebyla obeznámena s nutností získat souhlas soudu v případě právního jednání tohoto rozsahu.

39. S ohledem na závěr soudu, že žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace, a žalovaným nesvědčí platný právní titul k užívání bytu, se soud následně zabýval posouzením, zda uložení povinnosti žalovaným vyklidit nemovitost je či není v rozporu s dobrými mravy.

40. Dobré mravy v českém občanském právu představují jednu ze stěžejních zásad soukromého práva, ztělesňující fundamentální společenské hodnoty. Tato zásada má normativní funkci; slouží k nalézání spravedlivého řešení tam, kde by formální aplikace právních norem vedla k neudržitelným výsledkům. Výkon práva v rozporu s dobrými mravy znamená, že se výkon práva ocitá v rozporu s uznávaným míněním rozhodující části společnosti, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být výkon práva tak, aby byl v souladu se základními a obecně respektovanými zásadami mravního řádu se zásadou slušnosti, poctivosti, čestnosti, vzájemnou úctou, tolerancí důvěrou atd.

41. Jelikož se otázka vyklizení bytu dotýká nejzákladnějších lidských potřeb, korektiv dobrých mravů je s touto problematikou úzce provázán. Pokud je výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu uplatňován v rozporu s dobrými mravy, dojde dle okolností buď k určení delší než zákonné lhůty k vyklizení (viz § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) nebo k zamítnutím žaloby. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 o. z., je nutno učinit po pečlivé úvaze, přičemž musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje vyklizovaný, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 410/2013. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.7.2012, sp.zn. 26 Cdo 1531/2011 skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení, vázáním vyklizení na bytovou náhradu, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát) – viz R 6/2010. Zamítne-li soud žalobu, neznamená to, že by vzniklo právo užívat předmětný byt bezúplatně; úprava plnění podle § 451 a násl. obč. zák. při užívání bytu bez právního důvodu není takovým rozhodnutím nijak dotčena.

42. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že uložení povinnosti k vyklizení nemovitosti v daném případě by bylo v rozporu s dobrými mravy, a to z dále uvedených důvodů.

43. V prvé řadě soud zohlednil skutečnost, že žalobkyně a žalovaná č. 1 jsou sestry, mají k sobě blízké osobní a citové vazby, které se mj. promítají i v tom, že žalovaná žalobkyni pravidelně navštěvuje v pečovatelském domě, ve kterém je žalobkyně umístěna, a to i s žalovaným 2. a 3., kteří s žalovanou 1. tvoří rodinu. Žalobkyně přitom v rámci svého účastnického výslechu spontánně výslovně uvedla, že si nepřeje, aby byli žalovaní nuceni se z nemovitosti vystěhovat, neboť i ona sama by se do domu jednoho dne ráda vrátila. Soud k tomuto přání žalobkyně přihlédl, a to v souladu s autonomií její vůle, kdy žalobkyně je svéprávná co do běžných úkonů každodenního života, je tedy schopna vyjádřit svou vůli, svůj názor v oblasti mezilidských vztahů. Soud dále přihlédl i k tomu, že žalobkyně aktuálně uspokojuje bytovou potřebu jinde, v domě s pečovatelskou službou, kde je o ní řádně postaráno, současně má dostatečné prostředky na to, aby pokryla veškeré náklady s tím spojené, ty jsou (mohou) být hrazeny i z částek, které žalovaní v souvislosti s užíváním nemovitosti hradí. Matka žalobkyně a žalované č. 1 sice nemovitost převedla darovací smlouvu z roku 2012 pouze na žalobkyni, a to podle závěru soudu zjevně z důvodů, že v předmětné době se žalovaná 1. nacházela ve špatné finanční situaci a potýkala se s dluhy, proto matka účastnic (pro případ své smrti) chtěla nepochybně zabezpečit bydlení pro své dcery, což zajistila převodem na žalobkyni, která nemovitosti vzhledem k omezení svéprávnosti nemohla zatížit ani zcizit, čímž by bytová potřeba (dům) pro dcery zůstala zachována, ovšem zároveň posléze s ohledem na realizovaný převod nemovitosti na žalobkyni vyjádřila vůli, aby žalovaní měli možnost nemovitost i nadále užívat, pokud si upořádají své poměry. Tyto podmínky jsou naplněny (viz. níže). Pokud tedy žalobkyně vyjádřila přání, aby žalovaní v nemovitosti zůstali, pokud si své poměry uspořádají, pak je projev jejího právní souladný i s přáním své matky. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaná 1. je navíc v tuto chvíli jedinou blízkou žijící příbuznou žalobkyně, a tedy též jediným eventuálním zákonným dědicem nemovitosti, při vědomí omezení svéprávnosti žalobkyně.

44. Soud dále vzal v úvahu i osobní poměry žalovaných, především skutečnost, že žalovaní , Jméno žalovaného, a , Jméno žalované, jsou manželi a vychovávají spolu třináctiletého syna , Jméno nezletilého, , který v blízkosti nemovitosti navštěvuje základní školu a má zde veškeré zázemí, kdy soud přihlédl i k tomu, že žalovaný , Jméno nezletilého, je žákem ze zvláštními potřebami, který je na škole, v níž bydlí, již tzv. zavedený, a případná jeho adaptace na jiné prostředí by byla navíc o to složitější, že nezletilý vyžaduje speciální pedagogickou péči. Ve škole, kterou nyní navštěvuje, mu byl schválen individuální vzdělávací plán a byla mu přidělena asistentka.

45. Soud pak přihlédl i ke skutečnosti, že žalovaní 1. a 3. mají uspořádány své osobní, majetkové a výdělkové poměry (což bylo přáním matky účastnic, pokud jde o žalovanou 1.), mají pravidelný měsíční příjem, žalovaná 1., jakkoliv pobírá invalidní důchod 3. stupně ve výši téměř 22 000 Kč měsíčně, nadto dle svých možností ještě pracuje v oblasti sociálních služeb, za což pobírá odměnu průměrně ve výši cca 12 000 Kč měsíčně, shodně žalovaný 3. je dlouhodobě zaměstnán u stabilního zaměstnavatele (, právnická osoba, .) s pravidelným příjmem atakujícím průměrnou měsíční částku 30 000 Kč čistého, což jim umožňuje, že pravidelně hradí částku, která byla stanovena opatrovníkem žalobkyně jako částka odpovídající hodnotě měsíčního užívání nemovitosti (18 000 Kč měsíčně) a zároveň hradí náklady spojené s užíváním bytu. Užívání bytu žalovanými zároveň negativním způsobem nezasahuje do vlastnického práva žalobkyně, ta má zajištěno bydlení v domově s pečovatelskou službou, které je v současnosti financováno mj. i z částky hrazené žalovanými za užívání nemovitosti, přičemž ji zde členové rodiny pravidelně navštěvují. Mimo to soud i uvážil, že v posuzované věci jde o nemovitost, k níž má žalovaná 1. osobní vztah (není tzv. řadovým – běžným uživatelem), jde o rodinné obydlí, v němž od mala vyrůstala, kdy tyto úvahy vedou soud k závěru, že je schopna se o nemovitosti řádně starat, resp. je v rámci užívání udržovat (v rámci běžné údržby). Pro takový závěr o zvláštním vztahu žalované 1. k nemovitostem svědčí i lékařské zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, dokládající, že špatný psychický stav žalované 1. umocňují obavy ze ztráty rodinného bydlení a s tím spojená nejistota budoucnosti.

46. S ohledem na výše uvedené, zejm. s ohledem na nejbližší rodinné a osobní vazby účastníků, jejich vzájemné vztahy, přání žalobkyně a zesnulé matky účastnic a další popsaná specifika projednávané věci (blízký vztah k nemovitosti, hrazení úplaty za užívání, absence jakéhokoliv hmotného nedostatku na straně žalobkyně atd.) soud dospěl k závěru, že by uložení povinnosti žalovaným k vyklizení nemovitostí byla za stávající situace s ohledem na zjištěné poměry a skutečnosti ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a z těchto důvodů žalobu zamítl. Pro úplnost pak soud zdůrazňuje, že jeho rozhodnutí je založeno velkou měrou na zjištěné skutkové okolnosti, že žalovaní za užívání nemovitostí hradí žalobkyni částku požadovanou veřejným opatrovníkem, kdy je třeba zdůraznit, že zamítnutí žaloby na vyklizení (pro tentokrát) žalované povinnosti hradit za užívání nemovitostí adekvátní úplatu ani v nejmenším nezbavuje (viz. shora).

47. O náhradě nákladů účastníků soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť žalovaní, kteří sice byli ve věci plně procesně úspěšní, a za normálních okolností by měli právo na náhradu nákladů soudního řízení, náhradu nákladů řízení nepožadovali, neboť pokud jde o žalované č. 1 a 2, těm žádné náklady v řízení nevznikly, tedy je ani nemohli požadovat, neboť žalovaným 1. a 2. bylo v řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a byl jim ustanoven zástupce z řad advokátů, jehož náklady v souladu s § 140 odst. 2 o. s. ř. hradí stát, pokud jde o žalovaného 3., ten v rámci svého závěrečného návrhu uvedl, že mu žádné náklady řízení nevznikly, a proto náhradu nákladů řízení neuplatňuje.

48. Co se týče nákladů státu vynaložených v řízení, na něž by měl stát právo podle ust. § 148 odst 1 o.s.ř. (jde o odměnu ustanoveného zástupce z řad advokátů), soud dospěl k závěru, že žalobkyně řízení nezavinila, ani si její podání nepřála, podání žaloby bylo výlučně iniciativou veřejného opatrovníka, proto soud neshledává spravedlivým, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů, které v řízení platí stát.