7 C 80/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení částky 2 457 107 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 457 107 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 24.6.2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 452 733, 60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 22. 6. 2019 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 5 093 004 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tak, že užívala pozemek ve vlastnictví , Anonymizováno, IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen , Anonymizováno, ), s to konkrétně pozemek , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (dále jen pozemek). Dne 22. 6. 2016 Obvodní soud pro Prahu 6 schválil smír ve věci 9 C 323/2015-33, o vyklizení pozemku žalobkyní, na jehož základě se žalobkyně zavázala vyklidit pozemek do 3 měsíců od právní moci tohoto usnesení o schválení smíru. Žalovaná však počínaje dnem 23.6.2016 odebrala žalobkyni přístup na pozemek a k jejím věcem na pozemku umístěným. Tím bylo žalobkyni znemožněno, aby realizovala zakázku pro spol. , právnická osoba, (dále jen , Anonymizováno, ) podle smlouvy o dílo č. 2/2016 ze dne 20. 6. 2016. Dne 23.6.2016 přijel na místo traktorbagr, který měl zajistit přípravu techniky na odvoz následující den, nebyl ale vpuštěn na pozemek, k tomu byla přivolána hlídka policie. Tím vznikla škoda žalobkyni ve výši 64 000 Kč ušlého zisku ze smlouvy o dílo s , Anonymizováno, , penále 135 000 Kč a marné jízdy ve výši 14 000 Kč. Žalobkyně se pokoušela o nápravu tohoto stavu, avšak neúspěšně, kdy nebylo možné získat přístup na pozemek. Výsledkem byl odvoz kolového nakladače a třídičky materiálu dne 13. 8. 2016. Další pokusy o zjednání nápravy byly ze strany žalobkyně učiněny v září 2016, kdy návrhy na řešení situace nebyly podepsány. Dne 7. 11. 2016 žalobkyně s žalovanou podepsala smlouvu o převzetí zásob stavebního materiálu náhradou za odprodej vybavení provozovny, kdy žalovaná od žalobce odkoupila část technického vybavení zbylé na pozemku za cenu 1 350 000 Kč, což byla protihodnota plnění za převzetí povinnosti žalovanou k likvidaci stavebního odpadu, který nebyl z pozemku vyklizen. Pokud jde o zbývající část žalovaného nároku, žalobkyně tvrdila, že má nárok dále na částku 116 200 Kč za opravu podvozku a vytažení zatopeného stroje, částku 60 500 Kč za skladování stroje, který měl být odvezen 24. 6. 2016, částku 569 500 Kč jako náhradu za nemožnost používat Drtič, nakladač CAT, nakladač Liebherr a třídič EXTEC, částku 460 000 Kč za znemožnění provádět vyklizení pozemku prodejem recyklátů, částku 1 990 806 za škodu způsobenou znemožněním užívat duševní vlastnictví, částku , částka, jako náhradu škody způsobenou odebráním klíčů a znemožněním administrativní činnosti žalobkyně a částky 1 350 000 Kč jako škody způsobené vynuceným prodejem technologie. Následně žalobkyně svůj nárok upřesnila tak, že v části zaplacení 2 635 897 Kč s příslušenstvím vzala svou žalobu zpět a nadále požadovanou částku 2 457 107 Kč vymezila tak, že jde o částku 64 000 Kč jako ušlý zisk ze spolupráce se společností , Anonymizováno, , částku 460 000 Kč jako ušlý zisk z nezpracovaného materiálu, částku 191 800 Kč jako bezdůvodné obohacení za užívání silniční váhy žalovanou, částku 121 409 Kč jako bezdůvodné obohacení ve výši částek uhrazených žalobkyní žalované na základě příjmových dokladů, a ve zbývající výši žalované částky (po částečném zpětvzetí) pak jde o škodu způsobenou žalovanou na věcech ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že škodu žalované způsobila porušením prevenční povinnosti stanovení v ust. § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Dále žalobkyně tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovanou probíhala od dubna 2016 jednání o vzájemné budoucí spolupráci, která se však následně nerealizovala, na základě těchto jednání pak žalobkyně platila žalované částky doložené příjmovými doklady, které požaduje jako bezdůvodné obohacení. Tvrdila, že žalobkyně žalovanou opakovaně kontaktovala v průběhu června, července a srpna 2016, aby žalobkyně byla na pozemek vpuštěna, veškeré výzvy a urgence však byly ignorovány. Žalovaná přitom užívala stroje ve vlastnictví žalobkyně, tím je poškodila, a dále zamezila žalobkyni přístup k dalším jejím věcem, jako dílenské a kancelářské vybavení. Dne 13. 8. 2016 žalovaná žalobkyni zakázala (prostřednictvím pana Luhana), aby odvážela jakékoli věci z pozemku, i k tomuto incidentu byla přivolána hlídka policie ČR.

2. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 24.3.2021, č.j. 7 C 80/2019-62 bylo řízení částečně zastaveno, a to co do částky 2 635 897 Kč s příslušenstvím, toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 4. 2021.

3. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná tak, že nárok žalobkyně neuznává. Jednak namítala, že nebyla účastníkem řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 9 C 323/2015, v němž došlo ke schválení smíru ohledně vyklizení pozemku, dále namítla, že pozemek užívá na základě nájemní smlouvy uzavřené s , Anonymizováno, jako vlastníkem pozemku dne 26.4.2016, a to od 1.5.2016. Pokud šlo o část uplatněného nároku v podobě žalobkyní uhrazených částek ve prospěch žalované namítla žalovaná při jednání dne 24.3.2021 promlčení, neboť tyto byly uhrazeny v květnu 2016, žaloba byla podána až v červnu 2016. Pokud se žalobkyně domáhala ušlého zisku z důvodu, že žalobkyně na pozemku zanechala materiál, z nějž mohla realizovat zisk, k tomu namítla, že šlo o odpad, s jehož likvidací byly naopak spojeny náklady, proto mezi účastníky řízení byla uzavřena dohoda ze dne 7.11.2016, dále poukázala na to, že povinnost žalobkyně zlikvidovat tento odpad byla zjištěna ze strany , Anonymizováno, smluvní pokutou ve výši 2 000 000 Kč, kdy tato pohledávka byla postoupena na žalovanou, ta však k jejímu vymáhání nikdy nepřistoupila, čímž je vyloučeno, že by měla snahu žalobkyni zlikvidovat, jak tvrdí. Namítala, že žalobkyně neměla k pozemku žádný užívací titul, oproti žalované.

4. Soud věc projednal a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

5. Z spisu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22.6.2016, ve věci sp.zn. 9 C 323/2015, má soud za prokázáno, že žalobou se , Anonymizováno, na žalobkyni doáhala vyklizení předmětného pozemku s odůvodněním, že k němu nemá žádná užívací titul, toto řízení skončilo schválení smíru účastníků, kdy žalobkyně se zavázala , Anonymizováno, , jako vlastníkovi pozemku, tento pozemek vyklidit, a to do 3 měsíců ode dne právní moci usnesení o schválení smíru. Usnesení nabylo právní moci dne 20.7.2016.

6. Ze smlouvy o převzetí nákladů spojených s likvidací materiálu ze dne 7.11.2016 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi účastníky řízení, bylo v ní konstatováno, že žalobkyně předává pozemek žalované na základě příkazu statutárního zástupce , Anonymizováno, , že na pozemku se nachází skládka různých materiálů, a to nejméně v objemu 30 144 m3 dle zjišťovacího protokolu stavu pozemku ke dni 15.4.2016, neboť na pozemek je od tohoto data žalobkyní navážen další materiál a to v objemu větším, než je odvážen. Dále se účastníci dohodli, že žalovaná zajistí povinnost provést likvidaci uloženého materiálu, a to za úplatu ve výši 1 250 000 Kč + DPH, s tím, že případné výnosy získané v rámci likvidace materiálu navezeného na pozemek jsou příjmem žalované.

7. Z kupní smlouvy ze dne 7.11.2016 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou má soud za prokázáno, že touto smlouvou žalobkyně žalované prodala technologii umístěnou na pozemku, resp. její část, a to konkrétně mostovou silniční váhu TAMTRON 60T/16M, kolový nakladač Caterpillar, soustavu stavebních buněk 5 ks, které tvoří kancelář, šatnu a umývárnu a dále sklad nářadí, 60 ks prefabrikovaných dělících stěn, elektrickou přípojku PRE, a to za souhrnnou kupní cenu ve výši 1 250 000 Kč bez DPH.

8. Z předávacího protokolu ze dne 16.4.2016 má soud za prokázáno, že dne 15.4.2016 bylo provedeno polohopisné zaměření pozemku a bylo zjištěno, že na pozemku je navezeno 30 144 m3 různých materiálů na ploše o rozloze 10 839 m2.

9. Ze smlouvy o nájmu pozemku ze dne 26.4.2016 uzavřenou mezi žalovanou a , Anonymizováno, má soud za prokázáno, že touto smlouvou , Anonymizováno, pronajal žalované pozemek na dobu určitou od 1.5.2016 do 1.5.2026. Ve smlouvě žalovaná potvrdila, že se seznámila se stavem pozemku, zejména s materiálem navezeným na pozemek předchozím nájemcem a s umístěním zařízení předchozího nájemce, když tyto se nepovažují za závadu pozemku.

10. Z výdajových pokladních dokladů soud zjistil, že žalobkyně na základě těchto výdajových dokladů vyplatila žalované částky 50 000 Kč, 50 000 Kč a 21 409 Kč, kdy jako důvod platby je uvedeno odvod tržeb.

11. Z výslechu , jméno FO, soud zjistil, že od roku 2014 pracoval pro žalobkyni a skončil tam v červnu 2016. Později na pozemku dělal v souvislosti s tím, aby vše bylo odvozeno pryč. Někdy v březnu nebo dubnu mu jednatel žalobkyně řekl, že vše musí být odvezeno z pozemku pryč, že se musí objekt vyklidit, bylo to asi proto, že skončila smlouva. V březnu dubnu 2016 se připravovala technologie na odvoz, bylo tam spoustu různých dílu v kontejnerech, předtím došlo k poškození drtičky a třídičky. Dne 23.6.2016 pracoval na nakladači, aby byl převezen, k tomu nakonec ten den nedošlo, byl z pozemku vykázán jednatelem žalované, na místě zasahovala i policie, tím to pro něj skončilo. Klíče po něm nikdo nepožadoval, ty zůstaly v objektu. Jednatel žalobkyně ten den odvážel nějaké věci z dílny. Velké stroje tam zůstaly. Dále svědek uvedl, že na provozovnu v Suchdole převezl nakladač Liebbherr.

12. Na tomto místě soud konstatuje, že žalobkyní bylo předloženo četné prohlášení svědka , jméno FO, ze dne 30.3.2023, kdy obsah tohoto vyjádření se v podstatných bodech rozchází z výpovědí svědka, proto k tomu čestnému prohlášení soud nepřihlížel a nečinil z něj žádná skutková zjištění a v souladu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti vycházel z výslechu svědka uskutečněného při jednání.

13. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že i tento svědek před svou svědeckou výpovědí podepsal čestné prohlášení dne 23.3.2023 (výslech svědka proveden dne 20.9.2023), ani k tomu však soud nepřihlížel, neboť z výslechu tohoto svědka vyplynulo, že má špatnou paměť a už si to nějak nepamatuje. Nebyl schopen se vyjádřit ani ke skutečnostem, které podepsal v prohlášení, jakkoliv trval na tom, že tam uvedené skutečnosti jsou správné a současně dodal, že text prohlášení sepisoval nějaký právník. Je nutno odmítnout námitku žalobkyně vznesenou při jednání, že tito svědci (, Anonymizováno, a , jméno FO, ) si věci s odstupem času nepamatovali, když jejich výslech byl proveden pár měsíců po podpisu čestných prohlášení, které připravoval nějaký právník. Čestnými prohlášeními byla věrohodnost výpovědi svědků zpochybněna.

14. Z účastnického výslechu jednatele žalobkyně soud zjistil, že do 23.6.2016 žalovaná na pozemku neměla jakýkoliv vliv, s žalovanou projednával možnost spolupráce, žalovaná byla v této oblasti neznalá, možnost spolupráce s žalovanou dojednával ještě před podpisem nájemní smlouvy mezi žalovanou a , Anonymizováno, , domlouvali se na zpracování stavebních materiálů, ještě dne 20.6.2016 podepsal novou zakázku. Pokud žalované vyplácel částky na základě příjmových dokladů, šlo o jeho slabost, je mírumilovný člověk a doufal, že žalovaná těmito platbami pokryje například nájem. Dne 23.6.2016 mu volal jednatel žalované, aby přijel na pozemek a když tam přijel, jednatel žalované mu řekl, ať vypadne, proto zavolal policii, ta to ale nevyřešila. Pak jezdil čas od času okolo, na pozemku se nic nedělo, nikdo tam nebyl, bylo tam mrtvo, ticho. Pokoušel se kontaktovat žalovanou, aby se situace vyřešila, ale marně. Pak požádal své obchodní partnery, aby odvezli technologii, to bylo někdy kolem 10.8.2016, to se uskutečnilo a došlo k odvozu třídičky a nakladače a dál už se toho dne neodvezlo nic, protože to bylo žalovanou zakázáno, u incidentu byla opět policie. Následně se už nic nestalo, a tak se někdy v září domluvil s žalovanou na podpisu smluv o prodeji technologie a odhody o převzetí nákladů na likvidaci odpadu, k tomu došlo v listopadu 2016. Na žalovanou měl emailový kontakt, ten byl ale v kanceláři na pozemku. Situace neřešil s právníkem proto, že to chtěl řešit domluvou a i přesto, že to několik měsíců neřešil, doufal, že se věci začnou hýbat správným směrem. Drtič byl z pozemku odvezen někdy v roce 2017. Jednatele žalované kontaktoval emailem v červenci a srpnu 2016, poslal mu asi pět emailů. Se společnosti , Anonymizováno, byl na spolupráci dohodnut již od roku 1996, převoz technologie s nimi dohodl někdy toho 13.4. kdy věděl, že je na pozemku nový nájemce.

15. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že byl ekonomickým náměstkem , Anonymizováno, , uvedl, že žalobkyně užívala pozemek někdy od roku 2012. Žalobkyně jen slibovala, ale nic neplnila, pouze na pozemek navážela suť a inkasovala za to platby, nájemné neplatila, na pozemku způsobila ekologickou škodu ve výši 27 mil. Kč, na to si nechal , Anonymizováno, zpracovat posudek. Žalobkyni byla dána výpověď z nájmu, následně byla podána žaloba o vyklizení pozemku. Svědek si nepamatoval, že by žalobkyně někdy na , Anonymizováno, žádala zajištění přístupu na pozemek za účelem jeho vyklizení.

16. Z výslechu svědka , adresa, soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, odvážela z pozemku stroje žalobkyně. Společnost , Anonymizováno, pro žalobkyni zajišťovala převozy jejích strojů. Převoz technologie z pozemku se uskutečnil někdy v roce 2016 a mobilní drtič byl odvezen v únoru 2017. V místě pozemku byl vždy někdo, kdo je pustil dovnitř, měla-li se technologie odvážet, jednatel žalobkyně objednal dopravu, ta se následně uskutečnila. Pokud svědek hovořil o tom, že jednou nebyly přístupné prostory pozemku, pak tuto informaci má jen od jednatele žalobkyně. Drtič nemohl být odvezen v roce 2016 proto, že byl zcela zasypaný a musel se tam dovézt jiný stroj, aby drtič uvolnil. Drtič tedy nemohl být odvezen s třídičkou a nakladačem v roce 2016, protože byl zasypán. Nevybavuje si, že by s odvozem technologie byl kdykoliv jakýkoliv problém. O tom, že na místě měla zasahovat policie se dozvěděl od jednatele žalobkyně. Ke smlouvě o dílo mezi žalobkyní a , Anonymizováno, , Anonymizováno, svědek uvedl, že jí nepodepisoval, podepisoval jí jeho syn. Není mu známo ničeho o tom, že , Anonymizováno, uplatňovala na žalobkyni jakékoliv sankce za nesplnění smluvních závazků. Nikdy nenastal případ, že by se objednaná doprava nemohla realizovat, vyjma důvodu spočívajícím v zasypání drtiče, proto si svědek neuměl vysvětlit, že by měla , Anonymizováno, žalobkyni fakturovat marné výjezdy. Svědek se dokonce na žalobkyni obracel dříve za účelem odvozu drtiče, to žalobkyně odmítla s tím, že nejdříve to lze v únoru 2017. Pokud spol. , právnická osoba, platila nějaké částky žalobkyni, bylo to za to, že drtič byl umístěn na jejím pozemku. Poté, co byla technologie převezena do provozovny v Suchdole mezi žalobkyní a žalovanou žádná spolupráce neprobíhala. Po převozu technologie do Suchdola proběhl pokus o její zprovoznění, to se ale povedlo jen u drtičky, kolový nakladač se zprovoznit nepodařilo, ani třídička ne, stroje tam stály, pouze třídič šel do , Anonymizováno, .

17. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že byl jednatelem společnosti , Anonymizováno, , zdůraznil, že plnoletosti nabyl až v říjnu 2016 (pozn. soudu: smlouva o dílo s , Anonymizováno, byla podepsána 6/2016), a teprve tohoto data se mohl stát jednatelem , Anonymizováno, . K dohodě o vzájemném zápočtu pohledávek uvedl, že si ji nevybavuje a po jejím předestření uvedl, že ani neví, jestli je podpis jeho. Byl u vykopávání technologie, pokud byly účtovány marné jízdy, bylo to z důvodu nevyhovujícího stavu technologie a nemožnosti zajistit její transport s ohledem na její stav. Svědek si nevybavil, že by byla fakturována smluvní pokuta žalobkyni. Spolupráce mezi , Anonymizováno, a žalobkyní byla minimální. Svědek si nevybavil, že by byl nějaký problém při odvážení technologie.

18. Soud dále vyžádal u policie k návrhu žalobkyně podklady k zásahům policie ČR na místě pozemku ve dnech 23.6.2016 a 10.8.2016, kdy se zaslaného spisového materiálu PČR bylo zjištěno, že v těchto dnech v místě pozemku policie ČR nezasahovala, když o tom v poskytnutém spisovém materiálu PČR nebyl žádný záznam.

19. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti, a proto je ani dále nehodnotil a další dokazování neprováděl a nerealizované důkazní návrhy žalobkyně zamítl pro jejich nadbytečnost. Soud nehodnotil zejména důkazy smlouvou o dílo mezi žalobkyní a spol. , Anonymizováno, , jež byla zpochybněna výslechem osob otce a syna , adresa, , jméno FO, podpis zpochybnil, , jméno FO, tuto smlouvu podepsat nemohl, neboť nebyl v době jejího uzavření plně svéprávný, stejně tak dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek mezi žalobkyní a , Anonymizováno, byla zpochybněna , jméno FO, , který zpochybnil jeho údajný podpis na dohodě, dále listina s ručně psaným textem, kterou žalobkyně vydávala za emaily zaslané jednatelem žalobkyně jednateli žalované, kdy tuto listinu nelze považovat za důkaz emailovou zprávou, neboť měla-li žalobkyně k dispozici text emailu, nepochybně jí nic nebránilo předložit celou emailovou zprávu k ověření její autenticity, a ne jen její údajný přepis. Obdobně pak soud neučinil žádná skutková zjištění ani z fotodokumentace a přehledů a tabulek vypracovaných žalobkyní, které ani za důkaz považovat nelze. Soud neprováděl další výslechy svědků, když tito byli navrženi k tvrzením, že někdy v nějaký okamžik nebyl pozemek přístupný, kdy prokázání takové skutečnosti by nemohlo samo o sobě zvrátit skutková zjištění soudu učinění z důkazů již v řízení provedených. Důkazy předložené žalobkyní na posledním jednání před vyhlášením rozsudku byly předloženy po koncentrační lhůtě, proto je soud neprováděl.

20. Na základě uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stav věci. Žalobkyně užívala pozemek na základě nájemní smlouvy uzavřené s , Anonymizováno, . Vzhledem k tomu, že žalobkyně neplatila nájemné, byla jí dána výpověď nájemní smlouvy, jak potvrdil svědek , jméno FO, a následně bylo zahájeno řízení o vyklizení pozemku žalobkyní, které bylo vedeno zdejším soudem pod sp.zn. 9 C 323/2015. V tomto řízení žalobkyně uzavřela s , Anonymizováno, smír o tom, že ve stanovené lhůtě pozemek vyklidí. Přitom z výpovědi svědka , jméno FO, vyplývá, že jednatel žalobkyně si byl vědom nutnosti pozemek vyklidit již v březnu 2016, kdy dával svědkům pokyny k vyklizení pozemku, že vše musí být odvezeno pryč a za tímto účelem činili svědci , Anonymizováno, a , jméno FO, potřebné úkony ji od března 2016. , Anonymizováno, v mezidobí uzavřel nájemní smlouvou s žalovanou, na jejímž základě umožnil žalované pozemek užívat již od 1.5.2016. Jelikož se doba vyklizení pozemku a doba vzniku nového nájemního vztahu prolínaly, došlo ke kontaktu mezi žalobkyní, resp. k tomuto kontaktu došlo ještě dříve, jak vypověděl jednatel žalobkyně a mezi účastníky byla navázána jednání o možné spolupráci. V této době žalovaná, jakkoliv byla oprávněným nájemcem pozemku, umožňovala žalobkyni na pozemku její dosavadní činnost a nijak do činnosti žalobkyně nezasahovala, jak potvrdil sám jednatel žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu. Dne 22.6.2016 došlo ke schválení smíru mezi žalobkyní a , Anonymizováno, v řízení o vyklizení pozemku, a tímto dnem pak bylo zřejmé, že žalobkyně na pozemku končí. Žalobkyně tvrdí, že 23.6.2016 jí bylo žalovanou zamezeno v přístupu k pozemku. Jakkoliv tato data na sebe bezprostředně navazují, nebylo však v řízení prokázáno, že by žalovaná žalobkyni po tomto datu bránila ve vyklízení pozemku a odvozu technologie. To potvrdili svědkové navržení žalobkyní, a to , jméno FO, a , jméno FO, , kteří shodně vypověděli, že jejich společnost , Anonymizováno, zajišťovala pro žalobkyni odvoz technologie, a vždy, když byl odvoz objednán, byla na místě někdo, kdo je do areálu pozemku vpustil a odvoz technologie jim umožnil, bylo-li to technicky možné s ohledem na špatný technický stav technologie. Těchto transportů se ostatně ani jednatel žalobkyně neúčastnil. Svědci si shodně nevzpomněli na žádný moment, že by byl někdy problém v tom, že by nebyli na pozemek vpuštěni a nemohli transport realizovat. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně měla možnost technologii odvážet, pozemek vyklízet a žalovaná jí v tom nijak nebránila. Současně pak sám jednatel žalobkyně vypověděl, že jezdil kolem předmětného pozemku, na kterém bylo mrtvo, ticho, nic se tam nedělo, což vyvrací tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná užívala technologii žalobkyně a tím se bezdůvodně obohatila. Takový skutkový závěr potvrzuje výpověď samotného jednatele žalobkyně i potud, kdy vypověděl, že zástupci žalované neměli s likvidací stavebního odpadu (suti) žádné zkušenosti, a proto je v tomto směru nebral vážně, a to v době, kdy již žalovaná měla na pozemek uzavřenou nájemní smlouvou. Dále soud skutkově uzavřel, že výslechy svědků , jméno FO, a , adresa, byla vyvrácena tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o dílo 2/2016, na jejímž podkladě měla žalobkyně údajně přijít o zisk, dále bylo vyvráceno uzavření dohody o vzájemném zápočtu pohledávek ze dne 3.6.2017, které si svědci nevybavili, stejně jako účtování smluvních pokut a plateb za nerealizované transporty v důsledku nemožnosti uskutečnit dopravu z důvodu, že žalobkyně nebyla na pozemek vpuštěna. Jakkoliv všechny tyto skutkové závěry vyplývající ze skutkových zjištění shora učiněných vyvrací skutkovou verzi vylíčenou žalobkyní, k nim přistupuje mnohem podstatnější závěr, a to sice ten, že vzájemné vztahy mezi žalobkyní a žalovanou byly narovnány (vypořádány) uzavřením Kupní smlouvy na prodej části technologie a dále smlouvy o převzetí nákladů spojených s likvidací odpadu, v nichž byla mezi účastníky dojednána práva a povinnosti v souvislosti s ukončením činnosti žalobkyně na pozemku a splněním její povinnosti pozemek vyklidit. K uzavření takových smluv žalobkyni nikdo nenutil a nutit ani nemohl. Tyto smlouvy jsou opatřeny úředně ověřenými podpisy jednatelů účastníků. Ještě několik měsíců po uzavření těchto smluv pak žalovaná žalobkyni umožnila odvoz zbývající (neprodané) části technologie, a to s ohledem na její časové možnosti, kdy i tato skutečnost vylučuje, že by žalovaná měla v úmyslu jakkoliv likvidovat podnikání žalobkyně, která ostatně dále nepodnikala, neboť stroje převezené do Suchdola do provozovny , Anonymizováno, nijak neprovozovala, a ani provozovat nemohla, neboť podstatnou část z nich se ani nepodařilo zprovoznit, jak uvedl svědek , jméno FO, . Rovněž je potřeba zdůraznit, že na základě provedeného dokazování soud nezaznamenal jediný prokazatelný moment, popř. způsob, kterým by se žalobkyně prokazatelně dovolávala zpřístupnění pozemku za účelem jeho vyklizení, popř. se vymezila proti tomu, že jí bylo zamezeno v přístupu k pozemku, pročež nemůže pozemek vyklidit, uchází jí zisk a je jí působena škoda, kdy za takový způsob, resp. moment, nelze považovat strojově psaný prostý text, který žalobkyně vydává za údajné emailové zprávy. Přitom racionálně jednající jedinec v dané situaci při zachování potřební míry opatrnosti a odborné péče, jež na konání statutárního orgánu právnické osoby klade zákon, jedná tak, aby jeho kroky byly v takto kritické situaci formalizované a dobře dokladovatelné, tím spíše je-li ohrožena samotná existence podnikání právnické osoby, jak tvrdila žalobkyně. Takto odborně a s opatrností jednající osoba pak jistě nepodepíše smlouvy, které následně vydává za uzavřené v tísní, a to aniž by se předtím poradil s osobou odborně způsobilou takovou situaci posoudit a řešit (právník, advokát). Z provedeného dokazování nevyplynulo nic, co by nasvědčovalo tomu, že by smlouvy o vypořádání vzájemných práv a povinností byly v listopadu 2016 žalobkyní, jako podnikatelkou v daném oboru, uzavřeny v tísní, když za takovou okolnost nelze bez dalšího považovat to, že žalobkyně byla povinna pozemek vyklidit ve lhůtě stanovené usnesením o schválení soudního smíru.

21. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

22. Podle ust. § 2910 o.z. platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

23. Podle ust. § 2900 o.z. platí, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

24. Podle ust. § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle ust. § 2997 o.z. platí, že dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

26. Podle ust. § 609 o.z. platí, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

27. Podle ust. § 619 o.z. platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

28. Podle ust. § 629 o.z. platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky.

29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27.5.2020, sp.zn. 25 Cdo 3510/2019 k institutu prevenční povinnosti uvedl, že ustanovení § 2900 o. z. ukládá povinnost každému postupovat vzhledem ke konkrétním okolnostem tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku škody. Navazuje na ustanovení § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, oproti němuž však obsahuje významné formulační odlišnosti mající zásadní dopad z hlediska použitelnosti závěrů dosavadní aplikační praxe. Vyjma toho, že citované ustanovení nově výslovně předpokládá nástup prevenční povinnosti pouze v případech, kdy to vyžadují konkrétní okolnosti případu či zvyklosti soukromého života, a že chrání odlišně vymezené právní statky náležející jinému, lze zásadní rozdíl spatřovat rovněž v tom, že se nadále již nepočítá s dosahem obecné prevence na případy způsobení škody opomenutím škůdce, nýbrž je postihováno výhradně konání, tj. aktivní jednání osob. I nadále však platí, že náhrada škody způsobené porušením prevenční povinnosti přichází v úvahu, jen není-li konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje (srov. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 3014-3015; obdobně viz za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1427/2001, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1212, nebo shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 253/2001).

30. Na základě právního posouzení dospěl soud k následujícím právním závěrům.

31. Žalobkyně se svého nároku domáhala s odůvodněním, že z části žalované nároku jde o nárok na náhradu škody způsobené porušením prevenční povinnosti stanovené v ust. § 2900 o.z. (porušení jiné povinnosti žalobkyně netvrdila) působit druhému škodu (neminem laedere), z části je pak nárokem na vydání bezdůvodného obohacení, pokud jde o obohacení vzniklé užíváním váhy žalovanou, a pokud jde o platby v podobě odvodů za tržby, kdy k takovým odvodům nebyla žalobkyně žalované povinována, přesto je hradila jako odvod tržeb s tím, že z těchto plateb žalovaná např. pokryje nájemné. Prevenční povinnost a odpovědnost za její porušení nastává tehdy, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života. Co se týče okolností případu, je tak zejména nutné zohledňovat místní a časové souvislosti, možnost odvrácení újmy, zájmy zúčastněných osob či existenci, rozpoznatelnost a rozsah rizika pro osobu, která bude podléhat prevenční povinnosti. Teprve pak mohou být dány okolnosti, které vznik nároku na náhradu škody ospravedlňují. Samotné způsobení škody povinnost k náhradě nevyvolává. V posuzované věci byla nastolena skutková situace, kdy žalovaná byla oprávněným nájemcem dotčeného pozemku, jakkoliv na tomto pozemku současně operovala žalobkyně s vědomím žalované. Samotná skutečnost, že žalovaná k pozemku vykonávala užívací práva založená nájemní smlouvou její odpovědnost k náhradě škody porušením prevenční povinnosti zakládat nemůže (neminem laedit, qui iure suo utitur), čímž je sama o sobě vyloučena možnost domáhat se náhrady škody z titulu porušení prevenční povinnosti založená na principu neminem laedere. Je potřeba zdůraznit, že žalobkyně byla povinna činit toliko kroky směrující k vyklizení pozemku, kdy za takové lze chápat toliko vyklízení věcí a materiálů, nikoliv kroky fakticky znamenající pokračování ve výkonu její podnikatelské činnosti, tu mohla a měla vykonávat jinde. Za takových okolností by bylo navíc důvodné, pokud by žalovaná, jako oprávněný nájemce pozemku, chtěla mít vyklizení pozemku pod kontrolou, a to zejm. s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně měla pozemek vyklidit, ale od zjišťovacího protokolu o stavu pozemku do podpisu dohody o vypořádání v listopadu 2016 na pozemek více materiálu navážela, než odvážela. I kdyby tedy bylo prokázáno, že žalovaná za tímto účelem bránila v neomezeném přístupu žalobkyni k pozemku, ani pak by dle názoru soudu nebylo možno dovodit bez dalšího porušení prevenční povinnosti na straně žalované jako oprávněné nájemkyně pozemku ve vztahu k nárokům uplatněným žalobkyní. Uvedené platí tím spíše, že pro shledání takové odpovědnosti (pro případ, že by bylo prokázáno, že žalobkyni bylo bráněno ve vyklizení pozemku zamezením přístupu na pozemek), by bylo současně vyžadováno vědomí žalované o tom, že svým jednáním spočívajícím v zamezení přístupu žalobkyně k pozemku je působena škoda, což by pro případ vyžadovalo nejméně vědomí žalované o nasmlouvaných zakázkách, které má žalobkyně realizovat a z nich pak realizovat zisk. Nic takového žalobkyně ani netvrdila, tím méně prokazovala. Takové skutečnosti nebyly uvedeny ani ve Smlouvě o převzetí nákladů, ani Kupní smlouvě, kterou spolu žalobkyně s žalovanou uzavřely za účelem narovnání jejich vzájemných vztahů. Je přitom potřeba znovu připomenout, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni neumožnila realizovat kroky za účelem vyklizení pozemku, stejně jako nebylo prokázáno, že údajná škoda porušením prevenční povinnosti vznikla, když tvrzené škody byly vyvráceny osobami, které měly podepisovat listiny, na jejichž základě takovou škodu žalobkyně dovozuje. Za daných okolností proto nelze dovodit porušení prevenční povinnosti žalovanou ve smyslu ust. § 2900 o.z., tím méně pak odpovědnost žalované za škodu porušením prevenční povinnosti vzniklou, a to podle ust. § 2910 o.z. Pokud jde o nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, ani tento nebyl soudem shledán důvodným, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná neoprávněně užívala technologii žalobkyně, což potvrdil sám jednatel žalobkyně svou výpovědi, kdy uvedl, že několikráte jel kolem pozemku a nic se tam nedělo, bylo tam mrtvo, ticho, za takto zjištěných a samotným jednatelem žalobkyně potvrzených okolností nemohl soud dojít k důvodnosti uplatněného nároku na bezdůvodné obohacení na straně žalované spočívající v užívání strojů bez právního důvodu. Konečně pokud jde o platby na základě výdajových pokladních dokladů, ani zde soud nárok na vydání bezdůvodného obohacení neshledal. Z provedeného dokazování vyplývá, že právním důvodem plateb bylo předání tržeb (uvedeno na dokladech), pokud s tímto právním důvodem žalobkyně plnila, ač pro to nebyl důvod (jednatel žalobkyně k platbám uvedl, že je hradil proto, že je mírumilovný člověk, šlo o jeho slabost a doufal, že těmito platbami žalovaná pokryje alespoň nájem), pak (v krajním případě) žalobkyně plnila s vědomím, že k tomu není povinna, a za takových okolností je pak vyloučeno její právo na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2997 o.z., když současně žalobkyně neplnila z důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Tvrzení žalobkyně, že plnila s vyhlídkou budoucí spolupráce, bylo vyvráceno výpovědí jednatele žalobkyně, svědků , jméno FO, a , Anonymizováno, a textem výdajových dokladů (odvod tržeb). I kdyby však tomu tak nebylo, byly by nárok na vydání bezdůvodného obohacení promlčen podle ust. § 609 a 629 o.z., když platby byly uskutečněny nejpozději v květnu 2016, kdy právo na vydání obohacení mohlo být uplatněno poprvé, při vědomí toho, že žalobkyně plnila, ač k tomu nebyla povinna, a nejpozději dnem následujícím po dni plnění pak počala běžet tříletá promlčecí doba, a žaloba byla podána až dne 22.6.2019.

32. Ze všech shora rozvedených důvodu soud nárok uplatněný žalobkyní shledal nedůvodným, proto je výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 452 733, 60 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 093 004 Kč sestávající z částky 28 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 28 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 4. 2020, z částky 28 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 9. 2020 a z částky 28 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 3. 2021 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 116 000 Kč ve výši 24 360 Kč a dále z tarifní hodnoty ve výši 2 457 107 Kč sestávající z částky 18 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 5. 2021, z částky 18 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 11. 2022, z částky 18 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 4. 2023, z částky 36 280 Kč (2 x 18 140 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 9. 2023, z částky 18 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis záv. návrhu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 10. 2023, z částky 36 280 Kč (2 x 18 140 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 2. 2024, z částky 18 140 Kč za účast na jednání soudu (sepis doplnění záv. návrhu) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 3. 2024, z částky 36 280 Kč (2 x 18 140 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 4. 2024, z částky 36 280 Kč (2 x 18 140 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 27. 5. 2024 a z částky 18 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 8. 2024 včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 258 160 Kč ve výši 54 213,60 Kč.