7 C 86/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobce: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovaným:

1. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 2. Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 3. Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení částky 171 399,55 Kč s příslušenstvím I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný 1. zaplatil žalobci částku ve výši 85 699, 775 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 85 699, 775 Kč od 17.11.2020 do zaplacení, se zamítá.II. Žaloba s návrhem, aby žalovaní 2. a 3. zaplatili žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 85 699, 775 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 85 699, 775 Kč od 17.11.2020 do zaplacení, se zamítá.III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1. na náhradě nákladů řízení částku ve výši 35 912, 80 Kč , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného 1.IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 2. a 3. na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných 2. a 3.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 23. 12. 2020 se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 171 399, 55 Kč. Svou žalobu odůvodnil tím že dne 2. 11. 2020 vystavil fakturu číslo, tel. číslo, splatnou dne 16. 11. 2020 znějící na žalovanou částku, a to na základě smlouvy o spolupráci při uvedení společných prostor do stavu dle prohlášení vlastníka budovy ze dne 20. 11. 2019. Tuto fakturu žalovaný odmítl uhradit.

2. Ve věci soud vydal dne 4. 2. 2021 elektronický platební rozkaz č.j. EPR 335791/2020– 8, který byl k odporu žalovaného zrušen.

3. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že nárok uplatněný žalobcem považuje za neoprávněný, když smlouvu považuje za neplatnou. Tvrdil, že členská schůze žalovaného přijala na svém 9. jednání dne 23. 10. 2014 usnesení číslo 6., na základě kterého bylo tehdejší představenstvo žalovaného pověřeno vypsáním výběrového řízení na realizaci stavebních úprav prostor nacházejícím se v přízemí bytového domu, neboť bylo zapotřebí uvést do souladu prohlášení vlastníka budovy s faktickým stavem. V době kdy bylo toto usnesení přijato, byl jediným vlastníkem bytového domu žalovaný, přičemž v roce 2014 došlo k postupnému převodu bytových jednotek do vlastnictví členů družstva a za tímto účelem bylo založeno společenství vlastníků. Vznikem žalobce dne 13. 2. 2015 tak přešla správa bytového domu na žalobce, který byl povinen správu provádět na svůj účet. Dále tvrdil, že představenstvo žalovaného nepřistoupilo k vypsání výběrového řízení a celou záležitostí se dále zabývalo pouze představenstvo žalovaného. Realizací předmětu smlouvy tak došlo k bezdůvodnému přenosu zákonné povinnosti žalobce, jakožto společenství vlastníků jednotek odpovědného za správu bytového domu, na žalovaného, jakožto jednoho ze spoluvlastníků společných prostor, což žalovaný považuje za zkrácení jeho práv. Takové jednání spočívající v účelovém přesunu povinnosti hradit cenu úprav společných prostor bytového domu tak žalovaný shledává v rozporu se zákonem, jakož i s dobrými mravy, a namítl neplatnost takového právního jednání. Na žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby se na správě bytového domu podílel stejnou měrou, jako když byl jeho jediným vlastníkem. Dále namítal, že rozpor s dobrými mravy spočívá i v tom, že všechny osoby, které dotčenou smlouvu podepisovaly, s ohledem na své postavení v rámci žalobce i žalovaného disponovaly totožnými informacemi a znalostmi, a tedy si museli být vědomi, že realizací smlouvy budou významně zkrácena práva žalovaného ve prospěch žalobce. Další důvod neplatnosti pak žalovaný spatřoval v tom, že předmět smlouvy je vymezen nedostatečně určitě, kdy není patrné, jaké konkrétní práce budou podle smlouvy provedeny, kde budou provedeny, a za jakou cenu. Žalovaný má tak za to, že zcela absentuje právní titul, na základě kterého by měl platit žalovanou částku.

4. No procesní obranu žalovaného reagoval žalobce tak, že prováděné a fakturované práce se týkaly především nebytové jednotky č. , Anonymizováno, a nebytové jednotky č. , Anonymizováno, , které se nachází ve výlučném vlastnictví žalovaného, a nikoliv výhradně jen společných prostor bytového domu. Oproti žalovanému namítal, že postupoval v souladu s rozhodnutími jednotlivých orgánů žalobce a žalovaného, jakož i v souladu s právními předpisy a dobrými mravy, kdy naopak pro případ, že by povinnost k zaplacení stavebních prací byla přenesena na žalobce, jednalo by se o znevýhodnění členů žalobce na úkor jednoho z členů žalobce. Poukázal na to, že na členské schůzi žalovaného dne 23. 10. 2014 bylo schváleno usnesení o úpravě nebytových prostor do stavu odpovídajícímu prohlášení vlastníka na náklady družstva a představenstvo žalovaného bylo pověřeno vypsáním transparentního výběrového řízení na realizaci stavebních úprav. Tato podmínka byla splněna, když dne 15. 10. 2019 a dne 5. 11. 2019 bylo představenstvem žalovaného rozhodnuto o výběru jednotlivých dodavatelů stavebních úprav. Odmítl argument žalovaného, že smlouva je neurčitá, když k uzavření smlouvy došlo zejména za účelem formálního osvědčení rozhodnutí členské schůze žalovaného a rozhodnutí statutárního orgánu žalobce o napravení nežádoucího a nezákonného stavu způsobeného žalovaným v podobě nesouladu mezi faktickým stavem domu a jeho právní stavem popsaným v prohlášení vlastníka.

5. V průběhu řízení žalobce navrhl aby na místo dosavadního žalovaného 1) vstoupili do řízení žalovaní 2) a 3), a to co do povinnosti uhradit částku 85 699, 755 Kč S příslušenstvím.

6. Tomuto návrhu bylo vyhověno usnesením soudu prvního stupně ze dne 04-10-2022, č. j. 7 C 86/2021-95, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2023, č.j. 70 Co 13/2023-120.

7. K podané žalobě se vyjádřili žalovaní 2) a 3) tak, že nárok uplatněný žalobcem neuznali. Ve svém vyjádření uvedli, že není důvodu, aby se na úpravě společných prostor podíleli finančně pouze někteří vlastníci jednotek. Dále namítli, že některé položky požadované žalobcem k proplacení nejsou náklady na stavební práce. Dále namítli, že finanční plnění podle smlouvy překročilo limity stanovené nejvyššími orgány žalobce a žalovaného schválené pro jednání statutárního orgánu bez rozhodnutí shromáždění potažmo členské schůze, a tato smlouva tedy bez schválení těchto orgánů je neplatným právním jednáním.

8. Soud věc projednal a na základě provedených důkazů učinil dále uvedená skutková zjištění a z nich následně závěr o skutkovém stavu věci, přitom přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

9. Ze Smlouvy o spolupráci při uvedení společných prostor do stavu dle prohlášení vlastníka budovy ze dne 20. 11. 2019 má soud za prokázáno, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Z této listiny má soud za prokázáno, že v přízemí bytových domů č.p. , Anonymizováno, a č.p. , Anonymizováno, se nachází společné prostory, jejichž fakticky stav je v rozporu s prohlášením vlastníka. Touto smlouvou se žalobce a žalovaný dohodli, že žalobce, jakožto správce společných prostor a stavebník, provede stavební úpravy spočívající v uvedení faktického stavu do souladu s prohlášením vlastníka budovy, a to formou proražení průchodu v nosné stěně mezi dvěma společnými prostorami. Dále se smlouvou žalovaný zavázal uhradit veškeré náklady spojené s uvedením společných prostor do souladu s prohlášením vlastníka budovy, a to z důvodu napravení předchozího stavu, kdy v roce 2014 nechal žalovaný zapsat prohlášení vlastníka budovy v rozporu s faktickým stavem.

10. Z daňového dokladu č. , hodnota, ze dne 02-11-2020 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému částku 171 399, 55 Kč, kdy jako předmět plnění je uvedeno přefakturace nákladů.

11. Z faktury vystavené , jméno FO, na částku 13 800 Kč, dále z faktury vystavené společností , právnická osoba, . na částku 40 000 korun, dále z faktury vystavené , jméno FO, na částku 76 011,55 Kč, z dohody o provedení práce uzavřené s , jméno FO, na částku 10 000 Kč, z faktury vystavené , tituly před jménem, , jméno FO, na částku 8 438 Kč, z výzvy k zaplacení správního poplatku Odboru výstavby i městské části , adresa, na částku 5 000 Kč a z faktury vystavené PO Služby česká republika s.r.o. na částku 18 150 Kč má soud za prokázáno, že tyto náklady vynakládal žalobce v souvislosti s uzavřenou smlouvou o spolupráci, a součet těchto výdajů tvoří žalovanou částku.

12. Ze zápisu z 9. jednání členské schůze žalovaného 1) konaného dne 23.10.2014 má soud za prokázáno, že na tomto jednání bylo v bodě 6. schváleno, že členská schůze souhlasí s úpravou nebytových prostor do stavu odpovídajícímu prohlášení vlastníka na náklady družstva a pověřuje představenstvo vypsáním transparentního výběrového řízení na realizaci stavebních úprav.

13. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č.j. , spisová značka, , resp. z odůvodnění tohoto rozsudku soud zjistil, že usnesením členské schůze žalovaného z 26.5.2014 byl stanoven finanční limit, do kterého rozhoduje o uzavírání závazků žalovaného představenstvo, kdy tento finanční limit byl stanoven částkou 100 000 Kč.

14. Ze zápisu č. 39/2019 z jednání představenstva žalovaného 1) ze dne 15.10.2019 a zápisu č. 40/2019 z jednání představenstva žalovaného 1) ze dne 5.11.2019 a zápisu 41/2019 představenstva žalovaného 1) ze dne 4. 12. 2019 soud zjistil, že představenstvo hlasování per rollam odsouhlasilo cenové nabídky a konstatovalo vítěze uskutečněných výběrových řízení, když souhrn nákladů související s uvedeném faktického stavu dotčených společných prostor do souladu s prohlášením vlastníka dalece přesahuje finanční limity stanovené členskou schůzí žalovaného 1) pro jednání představenstva zavazující žalovaného 1) bez souhlasu členské schůze.

15. Z výpisu LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, a smlouvy o převodu jednotky do vlastnictví člena družstva má soud zjistil, že žalovaní 2) a 3) nabyly do vlastnictví nebytovou jednotku č. 1386/101, kdy v převodní smlouvě jsou žalovaní upozornění na vedený spor s tím, že v tomto řízení uplatněný nárok nepřechází na žalované 2) a 3) jako na nabyvatele jednotky pro případ, že by bylo shledáno, že jde o dluh přecházející s vlastnictvím jednotky.

16. Z výpisu žalobce a žalovaného 1) z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce vznikl 13. 5. 2015.

17. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné pro věc rozhodné skutečnosti a proto je ani dále nehodnotil.

18. Na základě uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Při rozdělení budovy na jednotky žalovaný 1. přijal prohlášení vlastníka jednotek, které neodpovídalo faktickému stavu budovy s tím, že do budoucna bude faktický stav uveden do souladu se stavem deklarovaným v prohlášení vlastníka. O tom bylo rozhodnuto na členské schůzi žalovaného 1. v říjnu 2014, v obecných rysech, kdy členská schůze souhlasila s uvedením faktického stavu do souladu se stavem deklarovaným v prohlášení vlastníka, a to na náklady družstva, přičemž za tím účelem pověřila představenstvo vyhlášením transparentních výběrových řízení. V mezidobí, než došlo k uskutečnění konkrétních kroků na základě tohoto pověření členskou schůzí došlo v souvislosti s převodem jednotek do vlastnictví členů družstva ke vzniku žalobce, a to dne 13. 5. 2015. Následně v roce 2019 probíhala jednání představenstva žalovaného 1., na nichž tehdejší členové statutárního orgánu naplňovali obecné pověření členské schůze z října 2014, za tím účelem zejm. organizovali výběrová řízení, jak se podává z jednotlivých zápisů z jednání představenstva žalovaného 1). Z těchto zápisů je však zřejmé, že výše plnění související s uvedením společných prostor do stavu odpovídajícímu prohlášení vlastníka převyšuje ve svém souhrnu limity stanovené představenstvu žalovaného 1. členskou schůzí žalovaného 1., to je pak patrné i z faktury, která byla na základě smlouvy spolupráci vystavena žalobcem a její úhrada požadována po žalovaném 1. Je však skutečností, že jednotlivé činnosti, resp. náklady na tyto činnosti vynakládané, hradil žalobce, jakožto správce společných prostor, když tyto ve svém souhrnu dosáhly žalované částky.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

20. Podle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

21. Podle ust. § 1189 odst. 1 o.z. správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Správa domu a pozemku zahrnuje i činnosti spojené s údržbou a opravou společných částí, přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu.

22. Podle ust. § 1194 odst. 1 o.z. společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem.

23. Podle ust. § 440 odst. 1 o.z. překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna.

24. Podle ust. § 1186 odst. 2 o.z. při převodu vlastnického práva k jednotce přecházejí s jednotkou na nabyvatele dluhy převodce vůči osobě odpovědné za správu domu na příspěvcích na správu domu a pozemku a na plněních spojených nebo souvisejících s užíváním bytu a zálohách na tato plnění, měl-li je a mohl-li je nabyvatel zjistit. Za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobě odpovědné za správu domu.

25. Soud na základě shora uvedených zákonných ustanovení dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobcem a žalovaným 1) byla uzavřena smlouva o spolupráci, která je tzv. nepojmenovanou smlouvou podle ust. § 1746 odst. 2 o.z. Se vznikem žalobce přešla správa domu a pozemku podle ust. § 1194 odst. 1 o.z. na žalobce jakožto na společenství vlastníků jednotek v domě, přičemž pokud jde o vymezení toho, co je myšleno správou domu a pozemku odkazuje soud na ust. § 1189 odst. 1 o.z., kdy soud současně dodává, že dospěl k závěru, že uvedení faktického stavu společných částí do souladu s prohlášením vlastníka bylo v zájmu všech spoluvlastníků v rámci řádné péče o dům. Ostatně mezi žalobcem a žalovaným bylo v rámci smlouvy o spolupráci konstatováno, že úpravy jsou prováděny žalobcem, jako správcem společných prostor v Domě, tedy není příliš prostoru pochybovat, že provedenými stavebními úpravami byly upravovány společné části domu, což je v rozporu s argumentací žalobce, že stavební úpravy byly prováděny v nebytových jednotkách, jejichž vlastníkem je žalovaný 1., posléze žalovaní 2. a 3. Soud má za to, že i z tohoto důvodu byly stavební práce hrazeny žalobcem, a nikoliv žalovaným 1. Potud pak má soud za prokázáno, že žalobce vynaložil náklady ve výši žalované částky na uvedení faktického stavu domu do souladu s prohlášením vlastníka. Pokud však jde o uzavření samotné smlouvy o spolupráci, k jejímu uzavření nemělo představenstvo žalovaného 1) mandát, když výše žalované částky přesahuje 100 000 Kč, což je finanční limit stanovený členskou schůzí žalovaného 1., do jehož výše mohlo představenstvo jednat bez souhlasu členské schůze žalovaného 1. Takový souhlas členské schůze však dán nebyl, nebyl ostatně ani tvrzen, a za takového stavu tak žalovaný 1. nemůže být takovým jednáním bez potřebného souhlasu vázán. Přitom z úplných výpisů z OR ohledně žalobce plyne i skutečnost, že jednající osoby byly, resp. musely být, obeznámeny s limity jednání statutárních orgánů žalobce a žalovaného 1., tudíž si musely být vědomy i překročení zástupčího oprávnění jednajících osob nejméně pokud jde o žalovaného 1. Z takových okolností by právní jednání bylo možno podle ust. § 440 odst. 1 o.z. posoudit jako platné jen tehdy, pokud by jej dodatečně schválila členská schůze žalovaného 1., k tomu však nedošlo, ani to nebylo účastníky tvrzeno. Pro úplnost je potřeba doplnit, že usnesením přijatým členskou schůzí v říjnu 2014 ve zcela obecném znění se členská schůze žalovaného nijak nezříkala svého oprávnění schvalovat jednání představenstva nad schválené finanční limity, když pověření znělo obecně na nastolení souladu faktického stavu a stavu dle prohlášení vlastníka a za tímto účelem vypsání výběrového řízení, nikoliv na schválení jeho vítěze, kdy v době přijetí tohoto usnesení z podstaty věci ještě nemohla být známa výše nákladů potřebných k provedení stavebních prací za odsouhlaseným účelem. Za uvedených okolností se tak pro absenci souhlasu členské schůze žalovaného 1. s uzavřením smlouvy o spolupráci nelze s úspěchem domáhat uhrazení žalované částky na žalovaném 1., když povinnost zajišťovat správu domu stíhala primárně žalobce jako společenství vlastníků jednotek a platný titul k uhrazení žalované částky nebyl v řízení prokázán, jakkoliv soud chápe motivy osob jednajících při uzavření smlouvy o spolupráci, které soud má za zcela legitimní, kdy vůlí jednajících osob bylo zjevně napravení protiprávního stavu vyvolaného vědomě členskou schůzí žalovaného 1., a to logicky na náklady žalovaného 1., který protiprávní stav nastolil vědomým vyhotovením prohlášení vlastníka v rozporu se skutečným stavem. Uvedené závěry pak platí současně pro žalované 2. a 3., u nichž přistupuje skutečnost, že tvrzený právní důvod úhrady žalované částky podle právního názoru soudu je zcela mimo ust. § 1186 odst. 2 o.z., které vymezuje dluhy, které s převodem jednotky přechází na její nabyvatele. Ze všech shora rozvedených důvodu soud žalobu žalobce shledal nedůvodnou, a to jak ve vztahu k žalovanému 1. tak i ve vztahu k žalovaným 2. a 3., a proto jí výroky I. a II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1. rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému 1., jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 912, 80 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 171 399,55 Kč sestávající z částky 7 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání odporu s vyjádřením) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 7 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 9. 2021 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 840 Kč ve výši 5 216,40 Kč a dále z tarifní hodnoty ve výši 85 699 Kč (po vstupu žalovaných 2. a 3 do řízení) sestávající z částky 4 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 1. 2024 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 840 Kč ve výši 1 016,40 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaném 1. nepřiznal náhradu za úkon prostudování spisu, kdy tento úkon je úkonem honorovaným v trestním řízení, zatímco v civilním řízení je uvažován v rámci přípravy a převzetí zastoupení, dále nepřiznal náhradu na další porady dne 21.10.2021 a 19.5.2022, když tyto porady nebyly nijak soudu doloženy a nevyplývají z obsahu spisu, a konečně nepřiznal ani úkon v podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o vstupu žalovaných 2. a 3. do řízení, když toto odvolání nebylo podáno důvodně a napadené usnesení bylo odvolacím soudem potvrzeno.

27. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2. a 3 rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným 2. a 3. náhradu nákladů soudního řízení podle vyhl. č 254/2015 Sb., a to každému ze žalovaných za dva úkony podle § 1 odst. 3 citované vyhlášky (odvolání proti usnesení o jejich přistoupení do řízení, písemné podání ve věci – vyjádření k žalobě, a účast na jednání 10.1.2024) ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky, každému z žalovaných 2. a 3. ve výši 900 Kč, celkem 1 800 Kč. Pokud jde o plné moci udělené žalovanými 2. a 3. právní zástupkyní žalovaného 1., jak je při jednání dne 15.5.2024 předložil žalobce, k tomu soud uvádí, že tuto plnou moc zohlednil pouze potud, že náklady řízení uložil žalobci zaplatit k rukám právní zástupkyně, a to podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., avšak v souvislosti s předloženými plnými mocemi neměl soud za prokázané, že by právní zástupkyně žalovaných 2. a 3. provedla v řízení jakékoliv úkony právní služby, proto žalovaným 2. a 3. náhradu za právní zastoupení nepřiznával, když ani právní zástupkyně žalovaných 2. a 3. k přípisu soudu neuvedla, že by žalovaní 2. a 3. požadovali náhradu v souvislosti s jejím právním zastoupením.

28. Lhůty k plnění nákladů řízení byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění nákladů řízení podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.