7 C 90/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného pro zaplacení částky 11 228 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 228 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 228 Kč od 4. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladu soudního řízení ve výši 12 374 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 11. 3. 2024 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2023, č.j. 1 A 67/202-41 byla Ministerstvu dopravy uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů soudního řízení ve výši 11 228 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce, kterým byl v citovaném soudním řízení žalovaný. Náhrada nákladů řízení byla zaplacena na účet žalovaného. Žalovaný na výzvu žalobce k úhradě žalované částky ze dne 17. 12. 2023 konstatoval zápočet svého nároku na odměnu za právní služby oproti nároku žalobce na výplatu náhrady nákladů soudního řízení a dále zpochybnil nárok žalobce co do zaplacení soudního poplatku, který žalobce v řízení nehradil, a dále náhrady za DPH, kterou rovněž žalobce neplatil, což žalobce odmítl z důvodu, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, č.j. MSPH , spisová značka, -A-13 byl zjištěn úpadek žalobce, a započtení pohledávek namítané žalovaným tak není možné pro rozpor s ust. § 140 odst. 3 písm. a) insolvenčního zákona, neboť žalovaný svou pohledávku nepřihlásil do insolvenčního řízení. Žalobce striktně popíral, že by se žalobcem uzavřel jakoukoliv dohodu o odměně za právní služby.

2. K podané žalobě se vyjádřil žalovaný tak, že jednání žalobce je účelové a v rozporu s dobrými mravy. Insolvenční řízení se žalobcem považuje za iniciované účelově v neprospěch žalovaného a jeho nároku na advokátní odměnu či nezapočítání dlužné advokátní odměny. Uvedl, že takové jednání se příčí dobrým mravům a to postačuje k zamítnutí žaloby. Dále namítal, že žalobce nemá nárok na vyplacení přiznané náhrady pokud jde o náhradu za zaplacený soudní poplatek, neboť jej žalobce ve skutečnosti nehradil. Dále ve svém vyjádření ze dne 17. 6. 2024 tvrdil výčet soudních řízení, v nichž žalobce žalovaný jako advokát zastupoval, a jimi demonstroval, že je to žalobce, kdo dluží žalovanému na odměně za poskytnuté právní služby. Namítal, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dohoda, že si bude ponechávat přísudky z kauz, v nichž jako advokát zastupoval. Při jednání soudu pak doplnil tvrzení potud, že to byl on, kdo pomáhal žalobci se sepisem a podáním insolvenčního návrhu na jeho osobu.

3. Soud věc projednal při jednání dne 26. 6. 2024, a na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění a z nich pak vyplývající závěr o skutkovém stavu věci.

4. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2023 č.j. 1 A 67/2020-41 má soud za prokázáno, že žalovaný v tomto řízení zastupoval žalobce, a to jako advokát. Řízení bylo zahájeno v roce 2020, výrokem II. tohoto rozsudku bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů soudního řízení ve výši 11 228 Kč, tedy žalované částky. Tato náhrada sestávala z náhrady soudního poplatku, odměny za právní zastoupení za dva úkony spočívající v převzetí zastoupení a podání žaloby, náhradu hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč, a náhradu za daň z přidané hodnoty, šlo tedy pouze o počáteční úkony související se zahájením řízení. Uvedené řízení bylo skončeno pravomocně dne 4. 3. 2023 (zjištěno z veřejně dostupně sekce infosoud na www.justice.cz).

5. Z výpisu z detailu insolvenčního řízení vedeného se žalobcem a z usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH , spisová značka, -A-3 ze dne 27. 6. 2022 má soud za prokázáno, že byl zjištěn úpadek žalobce a jako způsob řešení úpadku žalobce bylo povoleno oddlužení žalobce. Toto rozhodnutí insolvenčního soudu ve výroku o úpadku žalobce nabylo právní moci dne 27. 6. 2022.

6. Z emailové komunikace mezi účastníky řízení má soud za prokázáno, že dne 30. 11. 2023 žalobce vyzval žalovaného k vydání přiznané náhrady nákladů soudního řízení, a to ve lhůtě 3 dnů. Na tento email reagoval žalovaný téhož dne tak, že si myslel, že podle zavedené praxe jsou vyrovnání. Žalovaný poukázal na to, že odměna dle advokátního tarifu je 6 800 Kč, a tuto mu nikdo nezaplatil a on nemůže poskytovat právní služby zadarmo a správně by to mělo být tak, že nejprve žalobce zaplatí žalovanému odměnu za zastupování a následně žalovaný žalobci přepošle náhradu přisouzenou v předmětném řízení, a z procesní opatrnosti pak uvedl, že započítává svůj nárok na odměnu proti přiznané náhradě nákladů řízení. Náhradu soudního poplatku žalovaný vydat odmítl, shodně jako náhradu za DPH. Žalovaný vyjádřil nejistotu ohledně toho, zda může žalobci něco platit, když je v insolvenci, na to reagoval žalobce tak, že uhrazenou částku je stejně povinen vydat insolvenčnímu správci do majetkové podstaty.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 12. 2023 včetně dodejky z datových schránek soud zjistil, že žalovaný byl k zaplacení žalované částky vyzván ještě před podání žaloby, a tato výzva byla žalovanému dodána do jeho datové schránky dne 17. 12. 2023.

8. Z dalších důkazů soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti, a další dokazování neprováděl, neboť z důkazu shora uvedených zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci, a proto i ostatní rozsáhlé důkazní návrhy, zejména ze strany žalovaného, které přesahovaly dalece rámec tohoto řízení, pro nadbytečnost zamítl.

9. Na základě skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný jako advokát zastupoval žalovaného v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp.zn. 1 A 67/2020. V tomto řízení byla žalobci přisouzena náhrada nákladů řízení ve výši žalované částky. Mezi žalobcem a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o odměně za právní služby, jakkoliv žalovaný existenci takové dohody tvrdil, žalobce ji kategoricky popíral, když závěr o neexistenci jakékoliv dohody o odměně za právní služby má soud za prokázaný zejména z emailu samotného žalovaného ze dne 30. 11. 2023, v němž žalovaný polemizuje, jakým způsobem by měly být jejich vzájemné vztahy se žalobcem vlastně vypořádány, když uvádí, že správně by měl nejprve žalobce zaplatit mimosmluvní odměnu žalovanému a následně by mu on přeposlal zaplacené náklady řízení. Z takového vyjádření žalovaného je bez pochybností zřejmé, že mezi účastníky dohoda o odměně za právní služby, že si žalovaná bude ponechávat přísudky, uzavřena nebyla, když takové případy bývají v praxi obvykle řešeny tím postupem, že advokát odměnu vyúčtuje a započte ji proti přisouzené a zaplacené náhradě nákladů řízení, neboť advokát má vždy povinnosti odměnu klientu vyúčtovat, a to tím spíše, je-li plátcem DPH. Z uvedeného emailu pak soud učinil i skutkový závěr o tom, že přiznané náklady řízení byly žalovanému uhrazeny na jeho účet, když právě ve svém emailu ze dne 30. 11. 2023 žalovaný polemizoval, jak by měly být vypořádány, proto soud jeho změně v tvrzeních o tom, že si nevzpomíná, že by mu náklady řízení byly uhrazeny k jeho rukám, neuvěřil. Pro úplnost pak soud dodává, že na základě provedeného dokazování účastníci ani podle žádného scénáře při vypořádání svých vztahů nejednali, přičemž kdyby zde byla jakákoliv dohoda, že žalovaný si ponechá náklady řízení, pro takový případ by byl žalovaný povinen částku přijatou na náhradě nákladů řízení vyúčtovat (její součástí byla i náhrada za DPH) a takto vyúčtovanou částku pak započíst, aby obě pohledávky zanikly započtením. V tomto směru žalovaný ničeho netvrdil, tedy že by částku přijatou na náhradě nákladů řízení jakkoliv vyúčtoval a následně započetl, jakési náznaky zápočtu žalované částky vznášel prvně až ve svém emailu ze dne 30. 11. 2023, poté, co se žalobce začal náhrady nákladů domáhat. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že tyto otázky by měl žalovaný, který je advokátem, tedy profesionálem, znát nejlépe. To platí o to spíše, kdy žalobci pomáhal se sepisem a podáním insolvenčního návrhu a s ohledem na toto tvrzení žalovaného pak nemůže soud přihlédnout ani k jeho námitce, že žalobce zahájil insolvenční řízení účelově, aby mu znemožnil započíst jeho nárok na odměnu za právní služby proti přiznané náhradě nákladů řízení. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 27. 6. 2022 pak byl zjištěn úpadek žalobce a bylo povoleno jeho oddlužení. Teprve následně, po pravomocném zjištění úpadku a povolení oddlužení žalobce, vzniklo žalobci právo na náhradu nákladů řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp.zn. 1 A 67/2020, šlo tedy o novou pohledávku vzniklou po zjištění úpadku.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

11. Žalobce zastupoval žalovaného v předmětném soudním řízení správním, a to na základě smlouvy (ujednání) o poskytování právních služeb. Součástí takového ujednání (smlouvy) však nebylo ujednání (smlouva) o odměně ve smyslu ust. § 1 odst. 1 a § 3 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), a proto se odměna žalovaného za zastupování žalobce řídí ustanoveními a.t. o mimosmluvní odměně. K závěru o neexistenci smlouvy o odměně viz. shora závěr soudu o skutkovém stavu věci.

12. V rozsudku ze dne 27. 9. 2022 ve věci 33 Cdo 751/2022 Nejvyšší soud vyjádřil, že podle ustálené soudní praxe právo na zaplacení odměny advokátovi vzniká tam, kde nebyla uzavřena smlouva o odměně, provedením úkonu právní služby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4594/2009), tj. splněním příkazu, a před splněním příkazu vzniká zánikem právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb v souvislosti s ukončením zastoupení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3945/2017, a ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2874/2007), nikoliv tedy až vyúčtováním odměny; vyúčtování odměny je předpokladem splatnosti odměny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4319/2011 a již výše uvedený rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2874/2007).

13. Z uvedeného vyplývá, že při absenci smlouvy o odměně, jako tomu bylo v případě účastníků řízení, vzniklo žalovanému právo na odměnu provedením úkonu právní služby, k tomu v daném případě nepochybně došlo v roce 2020, kdy bylo zahájeno předmětné soudní řízení správní, když náhrada nákladů na odměně právního zastoupení byla přiznána za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby, tedy za počáteční úkony spojené se zahájením řízení (řízení bylo zahájeno 16. 11. 2020). Nejpozději uvedeného dne proto žalobci vzniklo (mohl uplatnit) právo na odměnu za zastupování žalobce.

14. Vzhledem k tomu, že dnem 27. 6. 2022 byl zjištěn úpadek žalobce a bylo povoleno jeho oddlužení, a jak vyplývá ze shodných tvrzení účastníků řízení, žalovaný pohledávku z titulu poskytnutých právních služeb do insolvenčního řízení nepřihlásil (nestal se přihlášeným věřitelem), pak s ohledem na ust. § 140 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen InsZ) nemůže po dobu vedení insolvenčního řízení se žalobcem coby úpadcem započíst svou pohledávku z titulu poskytnutých právních služeb proti pohledávce žalobce na vydání přiznané náhrady nákladů soudního řízení, které se podle ust. § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) hradí k rukám advokáta, právo na jejich zaplacení však vzniká a je přiznáno výlučně účastníku řízení (zde žalobci), který náklady řízení v průběhu řízení platí, a teprve podle výsledku řízení je mu eventuálně přiznána jejich náhrada. Toho si je žalovaný ostatně vědom, jak vyplývá z jeho písemných podání a vyjádření před soudem v rámci projednání věci. Přitom započtení skutečně dle názoru soudu prvního stupně brání toliko to, že žalovaný, jako advokát, není přihlášeným věřitelem v insolvenčním řízení se žalobcem, jakkoliv žalobci pomáhal s přípravou a podáním insolvenčního návrhu.

15. K námitce žalovaného, že žalobce nemůže požadovat náhradu za soudní poplatek, neboť jej nezaplatil, soud uvádí, že tato je zcela nedůvodná, neboť sama skutečnost, že soudní poplatek zaplatila osoba odlišná od plátce soudního poplatku (účastníka řízení) není rozhodná, neboť taková skutečnost by eventuelně založila vztah z bezdůvodného obohacení mezi plátcem poplatku a tím, kdo za plátce poplatek hradil, to je však zcela mimo sféru vztahu účastníků řízení, kteří jsou v pozici advokát – klient. Obdobně neobstojí ani námitka ve vztahu k náhradě za daň z přidané hodnoty, která je nedílnou součástí přiznané náhrady nákladů řízení.

16. Ze všech shora rozvedených důvodu shledal soud nárok žalobce důvodným, přičemž přihlížel i ke skutečnosti, že mezi účastníky šlo o přímý právní vztah advokáta a jeho klienta, v němž má advokát postavení nepochybně silnější, a lze tedy od něj důvodně očekávat vyšší míru právního vědomí, a z tohoto důvodu neobstojí ani námitka žalovaného dobrými mravy, proto soud žalobě zcela vyhověl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 374 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 228 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 580 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 580 Kč za účast na jednání soudu (replika na vyjádření žalovaného) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 6. 2024 a z částky 1 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 6. 2024 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 400 Kč ve výši 1 974 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu za úkon replika na vyjádření žalovaného k předžalobní výzvě, když nejde o žádný z úkonu vyjmenovaných v ust. § 11 a.t., které lze honorovat jako úkony v předsoudním stádiu řízení (tj. před podáním žaloby).