7 C 90/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro zaplacení částky 61 745 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 61 745 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 4. 2015 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 090 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou došlou soudu dne 28. 3. 2025 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z uvedené částky od 1. 4. 2015 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Svou žalobu odůvodnila tak, že žalovaná je podílovým spoluvlastníkem nemovitosti na pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , kdy prostory v této nemovitosti měla žalobkyně v nájmu v době od 1. 1. 2009 do 31. 7. 2019 pro účely podnikání. Na základě nájemní smlouvy žalobkyně platila žalované jako jedné z pronajímatelek zálohy na služby spojené s předmětem nájmu. Žalobkyně tvrdila, že nikdy v průběhu nájemního vztahu neobdržela žádné vyúčtování zálohových plateb placených na služby spojené s nájmem. Po ukončení nájemního vztahu v roce 2019 podala žalobu o vydání vyúčtování služeb za rok 2018 a 2019, o čemž bylo vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 194/2022, kdy rozhodnutí v tam vedené věci uložilo pronajímatelům vyúčtování služeb za rok 2018 – 2019 vydat. Z výsledků vyúčtování žalobkyně usoudila, že se stala obětí zpronevěry či podvodu, proto podala trestní oznámení, které bylo prověřováno Policií ČR ve věci KRPA-297335/TČ-2023-001392. Z výsledku prověřování pak žalobkyně zjistila, že za rok 2014 činil přeplatek na službách žalovanou částku. O tomto přeplatku se žalobkyně prvně dozvěděla až z usnesení policejního orgánu ze dne 24. 10. 2024, které jí bylo doručeno dne 25. 10. 2024. Tvrdila, že žalovaná částka je bezdůvodným obohacením, které žalovaná zadržuje, a to již od 1. 4. 2015, neboť vyúčtování služeb spojených s nájmem byl pronajímatel (žalovaná) dle nájemní smlouvy povinen za daný rok provést do konce března roku následujícího, proto se od 1. 4. 2015 domáhala žalobkyně i úhrady zákonného úroku z prodlení. Současně pak žalobou požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při pojednání věci pak žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá tvrzení potud, že vyúčtování služeb spojených s nájmem za rok 2014 se nikdy v minulosti nedomáhala, neboť vyházela z určité důvěry, a dále uvedla, že vyúčtování služeb za rok 2014 ji nikdy nebylo pronajímatelem doručeno. K žalovanou vznesené námitce promlčení uvedla, že nárok nemůže být promlčen, neboť objektivní promlčecí doba u bezdůvodného obohacení je 10 let a plyne od okamžiku, kdy se ochuzený o bezdůvodném obohacení dozví. Proto požadovala, aby soud žalobě vyhověl.

2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná tak, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává. Učinila nesporným, že žalobkyně měla v nájmu nemovitosti ve vlastnictví žalované a jejího bratra, a že na základě nájemního vztahu platila zálohy na služby spojené s nájmem, nebyla však schopna s jistotou tvrdit, kolik bylo uhrazeno na zálohách na služby za předmětný rok 2014. Zpochybňovala způsob, kterým policejní orgán dospěl k závěru o výši přeplatku za rok 2014. Dále žalovaná namítla promlčení nároku žalobkyně. Poukázala přitom na to, že ve věci se jedná o spor stran správnosti vyúčtování služeb za rok 2014 resp. povinnosti předložit řádné vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu, tvrdila, že vyúčtování služeb za jednotlivé roky byla žalované předávána, ta proti nim ničeho nenamítala. Kdyby měla k vyúčtováním žalobkyně nějaké výhrady, mohla podat námitky, žádost o nahlédnutí do pokladů k vyúčtování, popř. se mohla domáhat vydání řádného vyúčtování, pokud tvrdí, že je neobdržela. Namítala, že žalobkyně musela, nejméně z nájemní smlouvy, vědět, že má právo na předložení řádného vyúčtování, kdy toto právo na předložení vyúčtování dospělo již v roce 2015 (u vyúčtování za rok 2014), a toto právo se tedy v roce 2018 promlčelo. Podáním žaloby a přednesenou argumentací se žalobkyně snaží obcházet zákon, který stanoví přesný postup pro předložení řádného vyúčtování služeb spojených s nájmem. Uvedla, že povinnost vydat přeplatek na platbách za služby, resp. jeho splatnost, je vázána na vydání řádného vyúčtování, o němž žalovaná tvrdí, že jí nebylo doručeno, ani se ho nedomáhala soudně, a v současné době se jeho vydání již domáhat nemůže, neboť toto její právo se promlčelo. Navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Soud věc projednal a na základě shodných tvrzení účastníků a provedených důkazů, které hodnotil postupem podle § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

4. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že žalovaná je podílovým spoluvlastníkem nemovitosti na pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , kdy prostory v této nemovitosti měla žalobkyně v nájmu v době od 1. 1. 2009 do 31. 7. 2019.

5. Z nájemních smluv (2x), které jsou součástí vyšetřovacího spisu sp. zn. KRPA -297335/TČ-2023-001392 má soud za prokázáno, že žalobkyně byla povinna platit v souvislosti s nájmem nebytových prostor pronajatých za účelem provozování hostinské činnosti zálohy na služby spojené s jejích užíváním, a to souhrnně ve výši 12 000 Kč měsíčně (za obě nájemní smlouvy), celkem tedy 144 000 Kč. Dále z těchto nájemních smluv má soud za prokázáno, že povinnost vystavit vyúčtování těchto zálohově placených služeb spojených s nájmem bytu stíhalo pronajímatele, tedy i žalovanou, a byla tak povinna učinit nejpozději do konce března roku následujícího po roce, za nějž se vyúčtování mělo provádět, v projednávané věci tedy bylo povinností žalované jako pronajímatelky předložit vyúčtování služeb za rok 2014 nejpozději do 31. 3. 2015.

6. Z vyšetřovacího spisu Policie ČR sp.zn. KRPA-297335/TČ-2023-001392 má soud za prokázáno, že uvedená trestní věc zahájená na základě trestního oznámení žalobkyně byla odložena podle § 159a odst. 1 tr.ř. usnesením policejního orgánu ze dne 24. 10. 2024, neboť ve věci nebylo prokázáno podezření, že došlo ke spáchání trestného činu a věc nelze vyřídit jinak. Stížnost žalobkyně proti uvedenému usnesení policejního orgánu byla zamítnuta usnesením státní zástupkyně OSZ Praha 8 č.j. 2 ZN 1455/2024-72 a uvedená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení obstála i v rámci výkonu dohledu nadřízeným státním zastupitelstvím. Policejní orgán provedeným dokazováním dospěl k závěru, že za rok 2014 vyúčtování služeb vykazovalo přeplatek ve výši žalované částky.

7. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalované, že vyúčtování služeb za rok 2014 bylo žalobkyni vyhotoveno a předloženo žalobkyni, když k dotazu soudu při jednání žalovaná uvedla, že toto tvrzení není schopna prokázat, soud tedy vyšel z negativního tvrzení žalobkyně, že vyúčtování služeb za rok 2014 nebylo žalobkyni vůbec poskytnuto.

8. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 33 C 194/2022-109 soud zjistil, že v tomto řízení se žalobkyně domáhala předložení vyúčtování služeb v souvislosti s užíváním předmětných prostor za roky 2018 a 2019, kdy jejímu nároku na předložení vyúčtování bylo vyhověno a současně její nárok na zaplacení 200 700 Kč byl zamítnut, přičemž šlo nárok na zaplacení smluvních pokut dle zák. č. 67/2013 Sb. v souvislosti s nepředložením vyúčtování služeb za rok 2016 a 2017 a nárok byl zamítnut s odůvodněním, že právo žalobkyně na předložení vyúčtování za roky 2016 a 2017 bylo promlčeno, pročež se promlčelo i právo na smluvní pokutu. Uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 21 Co 44/2023-226.

9. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné pro věc významné skutečnosti, a proto je ani dále nehodnotil. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrhy žalované na výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , které byly navrhovány k tvrzení o tom, kolik zaměstnanců v předmětných prostorech pro žalobkyni pracovalo, když tento důkazní návrh byl zcela mimo podstatu projednávané věci.

10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná je podílovým spoluvlastníkem nemovitosti na pozemku parc. č. 2970/5, jehož součástí je stavba č. p. 2204, kdy prostory v této nemovitosti měla žalobkyně v nájmu v době od 1. 1. 2009 do 31. 7. 2019 na základě nájemní smlouvy. Podle nájemní smlouvy žalobkyně byla povinna platit v souvislosti s nájemními prostory zálohy na služby spojené s jejích užíváním, a to souhrnně ve výši 12 000 Kč měsíčně, celkem tedy 144 000 Kč ročně. Nájemní smlouvy současně stanovily žalované povinnost vystavit vyúčtování těchto zálohově placených služeb spojených s nájmem bytu stíhalo pronajímatele, tedy i žalovanou, a byla tak povinna učinit nejpozději do konce března roku následujícího po roce, za nějž se vyúčtování mělo provádět, v projednávané věci tedy bylo povinností žalované jako pronajímatelky předložit vyúčtování služeb za rok 2014 nejpozději do 31. 3. 2015, což žalovaná neučinila. K trestnímu oznámení žalobkyně byla věc prověřována orgány činnými v trestním řízení, které dospěly k závěru, že ve věci není dáno podezření ze spáchání trestného činu, jde o ryze soukromoprávní spor, přičemž současně dospěly k závěru, že za rok 2014 vyúčtování služeb vykazovalo přeplatek ve výši žalované částky.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Podle § 2303 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.

13. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., je-li v domě s byty nebytový prostor, vztahují se ustanovení tohoto zákona týkající se bytů přiměřeně i na tento nebytový prostor.

14. Podle § 7 odst. 1 téhož zákona, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle odst. 3 téhož ustanovení Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

15. Podle § 609 věta první o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 věta první o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 611 věta první o. z., promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Podle § 619 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

16. Pokud jde o uplatnění práva na vydání vyúčtování služeb, k němu se vyslovil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3256/2015, kde uvedl, že „jeho uplatnění se v konečném důsledku projeví v majetkové sféře nájemce i pronajímatele, neboť má za následek vznik povinnosti uhradit přeplatek či nedoplatek, který vyúčtováním vznikne. Jedná se o hmotněprávní nárok, nejde o konstitutivní rozhodnutí, každé zálohové plnění je třeba vypořádat…“).

17. Na základě shora uvedeného pak soud dospěl k následujícím právním závěrům.

18. Dle nájemních smluv bylo mezi účastníky sjednáno, že vyúčtování zálohově placených služeb mělo být provedeno nejpozději do 31. 3. následujícího roku, tedy u vyúčtování za rok 2014, za nějž žalobce požadoval přeplatek ze zaplacených záloh, nejpozději do 31. 3. 2015. Počínaje následujícím dnem (1. 4. 2015) se žalobkyně mohla domáhat vydání vyúčtování soudní cestou. Jelikož podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky, právo žalobkyně na vydání vyúčtování služeb za rok 2014 se počalo promlčovat dnem 1. 4. 2015 a promlčelo se uplynutím dne 2. 4. 2018, neboť den 1. 4. 2018 připadl na neděli (§ 607 o.z.), a s ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení se již žalobkyně tohoto majetkového práva, které by bylo způsobilé se positivně (v případě vzniku přeplatku) nebo i negativně (v případě vzniku nedoplatku) projevit v její majetkové sféře (povinnost pronajímatele vydat přeplatek, resp. právo pronajímatele žádat nedoplatek, je vázána na předložení řádného vyúčtování služeb), domáhat nemůže. Spolu s promlčením majetkového práva na vydání řádného vyúčtování služeb za rok 2014 se pak promlčelo i právo žalobkyně na vydání případného přeplatku, resp. právo žalované na doplacení případného nedoplatku, z vyúčtování služeb za daný rok. Povinnost vydat vyúčtování služeb stíhá pronajímatele, který za správnost vyúčtování nese odpovědnost, tedy v daném případě konkrétně žalovanou, a splnění této povinnosti nemůže být nahrazováno šetřením policejního orgánu na základě trestního oznámení žalobkyně, která se o svá práva nebrala v době, kdy její nároky vyplývající z nájemních smluv ještě nebyly promlčeny (vigilantibus iura scripta sunt).

19. Pro úplnost pak soud dodává, že právní hodnocení předestřené žalobkyní, sice že žalovanou částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení, neobstojí, neboť ve věci není dána žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o.z. Žalobkyně totiž žalovanou částku záloh platila z právního důvodu, kterým byly uzavřené nájemní smlouvy, proto nelze o bezdůvodném vůbec uvažovat.

20. Ze všech shora rozvedených důvodů soud, s ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení, shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 090 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 745 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 24. 4. 2025, z částky 3 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 20. 5. 2025 a z částky 3 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 7. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Právní zástupce žalované není plátcem DPH.

22. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů řízení pak podle § 149 odst. 1 o.s.ř.