768 C 19/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B Praha 1 pro zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 60 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 21. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce na žalované domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 60 000 Kč od 5. 10. 2024 do 20. 11. 2024, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 973,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou došlou soudu dne 27. 11. 2024 se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že se žalovanou uzavřel nájemní smlouvu č. 25729, na jejímž základě měl v nájmu o 2. 8. 2024 do 21. 8. 2024 vozidlo Škoda Kodiaq, RZ , SPZ, (dále jen Vozidlo). V souvislosti s nájmem vozidla zaplatil žalobce žalované celkem částku 90 007 Kč. Z této částky 30 007 Kč připadlo na zaplacení nájemného a částka 60 000 Kč představovala kauci. Dne 21. 8. 2024 bylo vozidlo po skončení nájmu vráceno. Žalovaná odmítla kauci vrátit s odůvodněním, že vozidlo bylo v době jeho nájmu žalobcem poškozeno. Za tímto účelem pak žalovaná vystavila žalobci fakturu č. 20240763 na částku 38 500 Kč, v níž byly započteny žalovanou od žalobce přijaté platby, a to oproti platbám nájemného a mytí Vozidla v částce 30 007 Kč, a dále žalobcem údajně způsobenou škoda na Vozidle v částce 98 500 Kč. Žalobce odmítl, že by na Vozidle způsobil jakékoliv škody, natož pak škody v uvedené výši, a při jednání soudu namítl neplatnost započtení provedeného žalovanou na platby přijaté od žalobce. Dále žalobce uvedl, že vyzval žalovanou k vrácení zálohy ve výši 60 000 Kč předžalobní výzvou svého právního zástupce ze dne 27. 9. 2024, na kterou žalovaná reagovala tak, že setrvala na svém stanovisku a trvala na provedeném započtení. Dále v řízení pak poukázal na to, že na internetu lze najít mnoho negativních recenzí ve vztahu k obchodním praktikám žalované směrem k (ne)vracení složených záloh za poškození zapůjčených vozů.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobcem neuznává. Potvrdila uzavření nájemní smlouvy na Vozidlo, jakož i dobu trvání nájmu. Dále tvrdila, že nájemné tvoří částku 28 798 Kč, a že po vrácení vozu využil žalobce služeb auto-myčky zpoplatněné dle nájemní smlouvy částkou 1 209 Kč, celkem tedy jde o částku 30 007 Kč. Současně pak tvrdila, že v době trvání nájmu žalobce poškodil Vozidlo v celkové výši způsobené škody v částce 92 500 Kč, kdy škodu v této výši tvoří náklady na odstranění způsobených škod v souladu s přílohou č. 2 nájemní smlouvy ve výších 2 500 Kč za rozleštění zadní pravé bočnice, 8 000 Kč za výměnu pravého spodního krytu zrcátka, 19 000 Kč za opravu poškození laku na zadních pravých dveřích, 19 000 Kč za opravu poškození laku na zadních levých dveřích, 8 000 Kč za výměnu levého spodního krytu zrcátka, 11 000 Kč za opravu poškození laku na zadním nárazníku a 25 000 Kč za opravu poškození laku na kapotě. Uvedené nároky žalované (v celkové výši 122 507 Kč) pak žalovaná započetla proti platbám žalobce provedeným v rámci nájemní smlouvy (v celkové výši 90 007 Kč) a stanovila nedoplatek žalobce ve výši 32 500 Kč. Nad rámec předmětu řízení pak dodala, že žalobce je současně povinen uhradit smluvní pokutu 5 000 Kč za neoznámení poškození Vozidla a dále administrativní poplatek 3 025 Kč za činnost žalobkyně související s poškozením vozu. Tvrdila, že žalobce při předání Vozidla podepsal předávací protokol o stavu Vozidla ke dni zahájení nájmu, a shodně tak podepsal předávací protokol o stavu Vozidla ke dni skončení nájmu a předání Vozidla. Stav Vozidla byl zaznamenán prostřednictvím fotodokumentace, a to jak ke dni předání Vozidla, tak ke dni jeho vrácení. Navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Soud věc projednal a na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování, kdy jednotlivé důkazy hodnotil postupem podle § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

4. Soud má za prokázány následující skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi byla uzavřena nájemní smlouva na předmětné Vozidlo. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy byla dne 1. 8. 2024 žalobcem uhrazena zálohově částka 90 007 Kč, přičemž z této částky 60 000 Kč činila kauce na poškození Vozidla. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že částka 30 007 Kč připadla na nájemné za dobu nájmu a dále na poplatek za mytí, čištění a dezinfekci vozu, jakož i to, že na zaplacení částky 30 007 Kč ze záloh zaplacených žalobcem měla žalovaná právo podle nájemní smlouvy. Dále bylo mezi účastníky nesporné i to, že zbývající část uhrazené částky, respektive kauce ve výši 60 000 Kč, byla ze strany žalované konzumována započtením na způsobené škody na vozidle, byť žalobce namítal, že žalovaná na započtení částky 60 000 Kč z důvodu způsobení škod na zapůjčeném vozidle nárok nemá.

5. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 8. 2024 včetně její přílohy č. 2 soud zjistil, že bylo povinností nájemce po skončení nájmu vrátit Vozidlo ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. V případě způsobení škody na Vozidle byl žalobce povinen zaplatit žalované náklady na opravu Vozidla ve výši uvedené v části A přílohy č. 2 k nájemní smlouvě (popisující poškození laku jednotlivých dílů Vozidla). Pronajímatel (žalovaná) přitom nebyl povinen poškození nedosahující výše spoluúčasti (30 000 Kč pro jednotlivé poškození, kdy tuto definic naplňovala všechna jednotlivá poškození) opravovat, pokud takové poškození nebrání v provozu Vozidla. Dle přílohy č. 2 soud zjistil, že ceník oprav obsahuje výlučně poškození týkající se poškození laku Vozidla, přičemž pokud jde o jednotlivé části vozidla, je poškození laku členěno a oceňováno vždy pro a) poškození laku a b) rozleštění poškozeného dílu, přičemž rozdíly mezi náklady na odstranění těchto oprav jsou násobné. Dále ze smlouvy soud zjistil, že kauci (zálohu) byla žalovaná povinna vrátit do 30 dnů od ukončení nájemního vztahu, pokud nedošlo k poškození Vozidla, pokud k poškození došlo, pak do 90 dnů od skončení nájemního vztahu.

6. Z předávacích protokolů k nájemní smlouvě (2x) soud zjistil, že ke dni převzetí Vozidla žalobcem i ke dni jeho odevzdání byl zachycen stav Vozidla, přičemž ke dni jeho předání žalobci Vozidlo nemělo vykazovat žádné poškození vyjma škrábance na prvém předním ALU disku, v době jeho odevzdání žalobce pak Vozidlo vykazovalo poškození v podobě oděrek na předním skle, odřeného pravého a levého spodního krytu zrcátka, škrábance na spodní plastové části zadního nárazníku, škrábance na levých zadních dveřích, pravých zadních dveřích, prvé části předního nárazníků, vrchní hraně zadního nárazníku a na kapotě.

7. Z předložené fotodokumentace poškození předmětného Vozidla soud zjistil, že na jednotlivých dílech Vozidla jsou skutečně zachycena poškození, jak jsou uvedena v předávacím protokolu, avšak tato poškození (škrábance) jsou ve většině případů neznatelná, bez zaměření pozornosti na konkrétní místo konkrétního dílu na první pohled nezřetelná, zjevně povrchová, jde o škrábance pohledem laika nijak hluboké a zřetelné.

8. Z faktury č. 25729 vystavené žalovanou soud zjistil, že žalovaná žalobci vyfakturovala částku 38 500 Kč, kdy oproti žalobcem nesporně uhrazeným zálohám započetla vedle nájemného a poplatku za mytí Vozidla i škody v celkové výši 98 500 Kč za škrábance zachycené na předložené fotodokumentaci.

9. Z přípisu žalované ze dne 21. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaná proti nároku na žalobce na vrácení zálohy ve výši 60 000 Kč započetla svůj nárok z titulu náhrady škody ve výši 98 500 Kč s tím, že k uhrazení žalobcem zbývá 38 500 Kč, k úhradě této částky žalovaná žalobce vyzvala a výzvu doručila do datové schránky jeho právního zástupce dne 22. 10. 2024 (zjištěno z dodejky datové zprávy).

10. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 9. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k vrácení zálohy ve výši 60 000 Kč. Tato výzva byla doručena do datové schránky žalované dne 27. 9. 2024 (zjištěno z dodejky datové zprávy).

11. Z recenzí na žalovanou na www stránkách firmy.cz soud zjistil, že zákazníci žalované převážně sdělují negativní recenze se zaměřením na to, že žalovaná obvykle při vrácení vozidla činí kroky vedoucí k tomu, aby nemusela vracet složenou kauci na poškození zapůjčených vozidel.

12. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti, a proto je ani dále nehodnotil. Soud pro nadbytečnost zamítl návrhy na doplnění dokazování fotodokumentací poškozeného vozu a videozáznamem poškozeného vozu, kdy stav vozu měl soud za prokázaný dokumentací provedenou k důkazu a předávacími protokoly. Soud opatřil dostatečný podklad pro rozhodnutí o věci.

13. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva na nájem dopravního prostředku (Vozidla). Podle předávacího protokolu Vozidlo nemělo vykazovat při předání žalobci žádné poškození, vyjma škrábance na ALU disku předního kola. Oproti tomu v době předání Vozidla zpět žalované mělo Vozidlo vykazovat poškození formou škrábanců na podstatané části dílů karoserie, a to v celkové hodnotě 98 500 Kč, kdy jde o škrábance ve většině případů neznatelné, bez zaměření pozornosti na detail konkrétního škrábance na první pohled nezaregistrovatelné, poškození laku, jakkoliv existují, nejsou na první pohled nikterak zásadní, jde ostatně o poškození, která nebrání provozu Vozidla, proto je žalovaná nebyla podle nájemní smlouvy ani povinna odstranit, ani netvrdila, že by je odstranila. Mezi účastníky bylo sjednáno, že poškození Vozidla budou vypořádána zaplacením sjednaných nákladů na jejich odstranění dle přílohy č. 2 nájemní smlouvy, která však stanoví vždy dvě částky za poškození konkrétního dílu, které se násobně liší, jedna částka za pouhé rozleštění dílu, druhá částka, násobně vyšší, za opravu laku. Žalobce sporoval výši způsobené škody a v návaznosti na to namítl neplatnost žalovanou provedeného započtení. Je skutečností, že z namítaných poškození Vozidla, jakkoliv existujících a prokázaných pořízenou fotodokumentací a předávacími protokoly, nelze bez dalšího uzavřít, že položky použité žalovanou z přílohy 2 byly použity přiléhavě, kdy bez bližšího (nepochybně znaleckého) zkoumání, nelze spolehlivě uzavřít, zda to které poškození lze považovat již za poškození laku, nebo zda je možno provést opravu rozleštěním dílu. Vedení dokazování v tomto směru by však přesahovalo rámec vedeného řízení, v němž byl žalobcem uplatněn jednoznačný nárok na vrácení zaplacené zálohy, proti kterému žalovaná postavila domnělý, resp. neurčitý, nárok na náhradu způsobené škody, jehož prokazování by si vyžádalo znalecké zkoumání, což by řízení neúměrně protáhlo a vedlo tak k oddálení uspokojení poměrně zřetelného nároku žalobce. Vzhledem k tomu, že na vozidle byla při jeho předání zpět žalované zjištěna poškození, bylo povinnosti žalované zálohu vrátit do 90 dnů od zániku nájemního vztahu.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Podle § 2321 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

16. Podle § 2325 odst. 1 o.z. nájemce udržuje dopravní prostředek ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.

17. Podle § 2931 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

18. Podle § 1807 o.z. má se za to, že co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy, je záloha.

19. Podle § 1987 o.z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

20. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 9. 2020 ve věci sp.zn. 31 Cdo 684/2020 vyslovil právní názor, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).

21. Na základě shora uvedeného soud po právní stránce uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva ve smyslu ust. § 2321 o.z. Bylo povinnosti žalobce ve smyslu ust. § 2325 o.z. udržovat Vozidlo ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Z provedeného dokazování vyplývá, že tuto povinnost žalobce nesplnil zcela, když v době předání Vozidla zpět žalované byly na Vozidle, oproti jeho stavu v době předání, zjištěny škrábance na laku, jakkoli ve většině případů drobné, nezřetelné, nijak hluboké. Žalovaná tato poškození laku Vozidla ocenila dle přílohy č. 2 nájemní smlouvy, soud má však značné pochybnosti, zejm. s ohledem na povahu poškození Vozidla, zda žalovaná z přílohy č. 2 k nájemní smlouvě užila přiléhavé položky nákladů na odstranění poškození. Soudu se rovněž s ohledem na povahu a rozsah poškození jeví krajně nepravděpodobným, že by namítanými poškozeními laku byla způsobena škoda ve výši 98 500 Kč, kdy tyto pochybnosti nadto umocňují negativní recenze zákazníků na obchodní činnost žalované ze serveru firmy.cz směrem k vracené záloh složených na poškození zapůjčených vozů. Bylo by proto potřeba dalšího zkoumání (v daném případě nepochybně znaleckého), aby bylo postaveno na jisto, jakou povahu měla namítaná poškození laku, jakým způsobem lze namítaná poškození odstranit, a zda položky z přílohy č. 2 nájemní smlouvy byla žalovanou použita přiléhavě, neboť v tomto směru jde o otázku odbornou. Takové dokazování směřující ke zjištění výše pohledávky žalované z titulu náhrady škody, mající svou právní podstatu v ust. § 2931 o.z., by však přesahovala rámec vedeného řízení a oddálila by tak uspokojení mezi účastníky relativně nesporné pasivní pohledávky žalobce na vrácení zálohy (zaplacené žalobcem podle § 1807 o.z.), proti které žalovaná svou aktivní pohledávku z titulu náhrady škody domněle započítávala. Na podkladě shora uvedených úvah pak soud uzavřel, že aktivní pohledávka žalované namítaná k započtení je neurčitá co do své výše, pročež je ve smyslu ust. § 1987 o.z. nezpůsobilá k započtení, a to s přihlédnutím k tomu, že žalobce se neplatnosti započtení v řízení dovolal. Započtení provedené žalovanou tak nebylo způsobilé vyvolat účinky uvedené v ust. § 1982 odst. 2 o.z. To však neznamená, že žalovaná své tvrzené subjektivní právo na náhradu škody nemůže uplatnit samostatnou žalobou u věcně a místně příslušného soudu.

22. Účelem ustanovení § 1987 odst. 2 o.z. je totiž ochrana věřitele pasivní pohledávky (tj. pohledávky, proti které je započítáváno) před tím, aby dlužník pasivní pohledávky (žalovaná) toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) aktivní pohledávky (tj. pohledávky užité k započtení). To by v konečném důsledku vedlo k tomu, že místo brzkého a efektivního uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky, což může vést k podstatnému oddálení uspokojení pasivní pohledávky. Právě tyto aspekty, na něž ust. § 1987 odst. 2 o.z. cílí, soud shledal v právě posuzované věci.

23. Vzhledem k tomu, že v případě zjištěných poškození Vozidla bylo povinností žalované podle nájemní smlouvy vrátit zálohu do 90 dnů od ukončení nájmu, přičemž tuto povinnost žalovaná nesplnila, dostala se do prodlení a vznikla jí tak sekundárně povinnosti uhradit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z., a to od 91. dne od zániku nájemního vztahu.

24. Ze shora uvedených důvodu proto soud žalobě žalobce vyhověl (výrok I.), a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení od 91. dne od skončení nájemního vztahu, ve zbytku požadovaného příslušenství jej zamítl výrokem II., neboť v tomto rozsahu nebyla žaloba uplatněna důvodně.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal v převážné časti úspěšnému žalobci, který měl neúspěch jen v nepatrné části zákonného úroku z prodlení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 973,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 000 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 17. 9. 2024, z částky 3 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 27. 9. 2024, z částky 3 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 27. 11. 2024 a z částky 3 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 5. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 350 Kč ve výši 3 223,50 Kč.

26. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalobci náhradu za vyúčtované úkony návrhy na doplnění dokazování ze dní 22. 4. 2025 a 20. 6. 2025, kdy šlo o úkony soudem nevyžádané, úkony, které mohl žalobce učinit již součástí perfektní žaloby, nadto uvedená podání byla věcně obsahově shodná, opakující se, a byly jimi navrhovány důkazní návrhy ve vtahu k podstatě věci zcela irelevantní. Takové úkony považuje soud za neúčelně vynaložené, proto za ně náhrada nákladů nemůže příslušet.

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů stanovil podle § 149 odst. 1 o.s.ř.