8 C 213/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Andršovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 212 152 Kč

I. Žaloba, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 212 152 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 86 213 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce prvního žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 77 885 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně druhého žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se svým návrhem podaným soudu dne 5. 3. 2016 domáhala zaplacení částky 212 152 Kč s odůvodněním, že je vlastníkem domu [adresa] v ulici [ulice], [obec], okres [okres]. V této nemovitosti bydlel její bratr [jméno] [celé jméno žalovaného], který zemřel 5. 4. 2013. Její bratr na chod nemovitosti nijak nepřispíval, ničeho neplatil, a proto se bezdůvodně obohacoval na úkor žalobkyně. Protože zemřel, byla žalobkyně nucena svoji pohledávku ve výši 142 965 Kč uplatnit v dědickém řízení. Výše pohledávky je dovozována z obvyklé ceny nájmu nemovitosti. V dědickém řízení bylo žalobkyni notářkou sděleno, že pohledávka byla dědici popřena. Dále žalobkyně po žalovaných požaduje nájem garáže od 1. 3. 2012 až do 5. 4. 2013, pohledávky za svoz odpadu a další náklady s udržením dědictví. Žalobkyně dále žalobu doplnila o další tvrzení a uvedla, že bratr žalobkyně (a otec žalobců) se v roce 2002 dostavil do nemovitosti v [obec], která byla v té době ve spoluvlastnictví jeho matky [jméno] [příjmení] a žalobkyně, každé jednou polovinou. Žalobkyně byla vlastníkem poloviny předmětné nemovitosti od 1. 7. 2000, od 12. 6. 2012 je žalobkyně vlastníkem celé nemovitosti z důvodu úmrtí matky. Matka žalobkyně dala otci žalovaných souhlas k přihlášení k trvalému pobytu. Žalobkyně tento souhlas nikdy nedala. Od úmrtí druhého vlastníka nemovitosti tak jednoznačně bydlel otec žalovaných v nemovitosti bez právního důvodu. Od 28. 2. 2013 kvůli zdravotnímu stavu bratra žalobkyně, který na doporučení lékaře nemohl již bydlet sám, se dohodli na vyklizení nemovitosti a na zrušení trvalého pobytu v ulici [ulice a číslo]. Bratr žalobkyně odmítal nemovitost opustit, protože na ni byl zvyklý, z tohoto důvodu by rovněž žalobkyni nezbylo, než se domáhat vyklizení prostřednictvím soudu, což v době zdravotních obtíží jejího bratra, jakož i z důvodu příbuzenského vztahu, bylo obtížné. Předání dědictví bylo komplikováno i šetřením trestního oznámení na Policii ČR, podaného na žalobkyni jedním z dědiců v [obec], následně bylo trestní oznámení odloženo. Po odložení nebyl pro změnu komunikativní druhý žalovaný. Z tohoto důvodu nebylo možné předat společné dědictví jen jednomu z dědiců. Předání dědictví tak bylo možné až po odstranění překážek na straně dědiců (žalovaných) dne 8. 6. 2015 dvěma předávacími protokoly s přiloženou plnou mocí a s ověřovací doložkou a ověřenou kopií notářského usnesení o dědictví. [jméno] [celé jméno žalovaného] sice vlastnil garsoniéru v [obec], ale užíval předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Garsoniéru měl, nicméně tam nebydlel (měl to pro dámské návštěvy). Do domu se přistěhoval za matkou z důvodu rozpadu pátého manželství cca v roce 2002, po šesti letech užívání domácnosti matky změnil dne 9. 6. 2008 adresu trvalého pobytu odhlášením z [ulice a číslo], [obec a číslo], přihlášením v [obec], [ulice a číslo]. Byt v ulici [ulice] vlastnil až od 20. 7. 2009. Žalovaní se o otce vůbec nestarali, nezajímali, starala se o něj pouze žalobkyně. Žalovaní ani nebyli schopni uhradit a zorganizovat jeho pohřeb. Žalobkyně ani nevěděla, kdo jsou dědicové, kde bydlí a zda jsou naživu. [jméno] [celé jméno žalovaného] byl již od začátku října 2012 hospitalizován a po jeho operacích by bylo neetické a nevhodné řešení podat žalobu na vyklizení. Kvůli jeho zdravotnímu stavu žalobkyni ani nenapadlo rozrušovat ho vymáháním dluhu, chtěla jen, aby se uzdravil. Bratr žalobkyně půl roku po úmrtí matky zkolaboval, byl převezen a hospitalizován ve Vojenské nemocnici na neurochirurgické klinice, po dvou operacích byl převezen do nemocnice v [obec], pak do LDN v [obec], kde 5. 4. 2013 zemřel. Ohledně odvozu automobilu hrozilo jeho poškození, proto byl zajištěn jeho převoz, a to za účasti starosty obce Ing. [jméno] [příjmení] a také Policie. Konkrétní nároky vůči žalovaným posléze žalobkyně upravila tak, že částku 100 965 Kč požaduje jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně právního předchůdce žalovaných užíváním nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, a to za období od 1. 3. 2012 do 5. 4. 2013. Částku 22 506 Kč nepožaduje, jedná se o náklady za uhrazené faktury, které uhradila za právního předchůdce žalovaných po jeho úmrtí, a to fakturu za odpad vystavenou OÚ Černice na 384 Kč, regulační poplatek za hospitalizaci ve výši 500 Kč, pohřeb 17 085 Kč, voda 4 537 Kč. Na tyto platby použila částku 42 000 Kč, kterou vybrala z účtu bratra po jeho úmrtí prostřednictvím bankovní karty. Dále žalobkyně požaduje částku za dopravu automobilem syna žalobkyně na trase [obec] – [obec] – [obec] a zpět 9 Kč za jeden kilometr, 146 km, celkem 1 314 Kč dne 6. 4. 2013 plus ztráta času řidiče (syna žalobkyně) 270 Kč za hodinu, což vyplývá z pracovního příjmu syna žalobkyně, celkem 3 507 Kč za 13 hodin od 09:30 hodin do 22:30 hodin. Dále požaduje částku 1 350 Kč za cestu z [obec] do [obec] k předběžnému šetření k notářce za 150 km, 9 Kč za km, osobním automobilem syna, a téhož dne 21. 5. 2013 ztráta času syna 1 122 Kč za sedm hodin krát 160 Kč za hodinu (v té době byly příjmy syna nižší). Dále požaduje za ztrátu času za jednání s notářkou za 40 hodin krát 200 Kč za hodinu, vychází ze svých příjmů v té době. Jednalo se o 40 hodin krát 200 Kč, a to v období od 21. 5. 2013 do konce dědického řízení v prosinci 2013. Další pohledávkou je částka 2 650 Kč za 1,8 měsíce garážování auta v [obec] od 6. 4. 2013 do 31. 5. 2013, cestovné dne 1. 6. 2013 za účelem převozu automobilu do [obec] z garáže v [obec], a to cesta žalobkyně automobilem syna, 9 Kč za km krát 146 km, cesta [obec] – [obec] – [obec], celkem 1 314 Kč. Dále požaduje bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalovaných tím, že automobil, který byl předmětem dědictví, byl garážován v garáži, která je ve vlastnictví syna žalobkyně v období od 1. 6. 2013 do 30. 9. 2014, za částku 2 000 Kč za měsíc, za 16 měsíců celkem 32 000 Kč. Dále se jedná o pohledávku za uskladnění věcí po zemřelém v místnosti o velikosti 27 m2 v nemovitosti v [obec] od 6. 4. 2013 do 26. 5. 2014 za částku 1 485 Kč za měsíc, za 14 měsíců celkem 20 790 Kč. Dále předmětem řízení je požadavek na zaplacení částky za uskladnění věcí od 26. 5. 2014 do 8. 6. 2015 za 12,4 měsíce za částku celkem 20 140 Kč, kdy došlo k přestěhování věcí do menší místnosti. Když dědicové prohlásili, že se jedná o věci bez hodnoty, žalobkyně usoudila, že nestojí za to je schovávat. Dále požaduje úhradu částky 16 000 Kč jako ušlý zisk žalobkyně, která měla ztrátu na svém podnikání a jedná se o náklady související s komunikací ohledně předání dědictví, kdy se jedná o 27 hodin ztráty na výdělku. Dále požaduje částku 2 000 Kč za odtah nepojízdného vozidla na místo předání dědicům, přičemž tuto částku vynaložila na odtahovou službu dne 8. 6. 2015 a dále ztráta času při předání věci oprávněným dědicům 8. 6. 2015 za jeden den ve výši 1 000 Kč za osm hodin. Celkem takto žalobkyně požadovala zaplacení o částky 212 152 Kč po obou žalovaných společně a nerozdílně.

2. První žalovaný s žalobou nesouhlasil. Poukázal na neurčitost žalobních tvrzení ohledně údajného užívání nemovitosti ze strany otce žalovaných bez právního titulu a tvrzení žalobkyně považoval za rozporná, neboť žádost o změnu trvalého bydliště nelze podat, aniž by existoval titul, na základě něhož žadatel předmětnou nemovitost užívá či vlastní. Z tvrzení žalobkyně tedy vyplývá, že otec žalovaných musel disponovat titulem k užívání nemovitosti, tedy nemovitost užívat mohl, leč nemusel. Podle § 10 odst. 6 z. č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel je občan při ohlášení změny místa trvalého pobytu povinen doložit vlastnictví bytu nebo domu nebo doložit oprávněnost užívání bytu nebo předložit úředně ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu. Pokud tedy otec žalovaných předmětnou nemovitost užíval, mohl tak činit jedině se souhlasem jejího vlastníka, a tedy není možné, aby na jeho straně vzniklo bezdůvodné obohacení. Dále vznesl námitku promlčení ohledně celého nároku žalobkyně.

3. Druhý žalovaný se ztotožnil s námitkami prvního žalovaného a rovněž vznesl námitku promlčení. Dále doplnil, že důvodem, proč se [jméno] [celé jméno žalovaného] přestěhoval z [obec] do [obec], bylo to, že se staral o svoji starou a nemocnou matku, která vlastnila dům v [obec]. Jmenovaný však v [obec] nebydlel, bydlel v [obec], kde si koupil garsoniéru. Po smrti své matky se dohodl se žalobkyní, že dům po matce prodají. Žalobkyně jej přesvědčila, že pro tento účel bude lepší, když bude jedinou vlastnicí nemovitosti a po prodeji jmenovanému vyplatí částku odpovídající jeho dědickému podílu, což však nikdy neučinila. Po smrti jmenovaného činila žalobkyně bez vědomí dědiců protiprávní úkony ve vztahu k nakládání s majetkem jmenovaného, včetně toho, že ještě v den jeho úmrtí odvezla automobil zůstavitele zn. Mercedes Benz, zaparkovaný u jeho přítelkyně, z jeho garsoniéry odvezla mimo jiné mistrovský kontrabas v hodnotě minimálně 500 000 Kč a z platební karty zůstavitele vybrala cca 40 000 Kč. Tvrzení o tom, že [jméno] [celé jméno žalovaného] bydlel v domě v [obec], není pravdivé, pokud byl skutečně v domě přihlášen k trvalému pobytu, muselo k přihlášení dojít v době, kdy ještě neměl byt v [obec], přičemž k přihlášení k pobytu musel mít nepochybně souhlas vlastníka nemovitosti. Koneckonců sama žalobkyně tvrdí, že souhlas k trvalému pobytu udělila otci žalovaných jeho matka. Vzhledem k tomu také nemohlo jít o bezdůvodné užívání. Po smrti své matky jmenovaný již fakticky v domě nebydlel a následně došlo i ke zrušení trvalého pobytu. Nároky žalobkyně týkající se převozu automobilu zůstavitele a pronájmu garáže jsou nedůvodné, neboť žalobkyně nebyla osobou oprávněnou s uvedenou věcí jakkoliv disponovat. Pokud tak učinila, jednala protiprávně. Totéž se týká i nároku ve vztahu k jejím dispozicím s dalšími věcmi zůstavitele.

4. Ve věci byly prokázány následující skutečnosti:

5. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 22. 3. 2013 bylo zjištěno, že jediným vlastníkem stavební parcely [číslo] [číslo] domu [adresa], k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], je žalobkyně, na základě usnesení soudu ve věci projednání dědictví [spisová značka] ze dne 8. 6. 2000 a na základě usnesení soudu o dědictví [číslo jednací] ze dne 12. 6. 2012.

6. Z dědického spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že otec žalovaných [jméno] [celé jméno žalovaného] zemřel dne 5. 4. 2013, [název soudu] zahájil řízení o dědictví po [jméno] [celé jméno žalovaného] a pověřil notářku Mgr. [jméno] [příjmení] k provedení úkonů v řízení o dědictví po shora uvedeném zůstaviteli. Notářka předvolala k předběžnému šetření žalobkyni, která se dostavila dne 24. 5. 2013 v 14:00 hodin ve věci projednání dědictví a uvedla, že je pozůstalá sestra. Zůstavitel z 1., 3. a 4. manželství děti neměl, z 2. manželství je pozůstalý syn [celé jméno žalovaného], narozen cca v roce 1965 (druhý žalovaný), z 5. manželství pozůstalý syn [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného], více informací nebylo žalobkyni známo. Dále uvedla, že zůstavitel měl kromě žalobkyně ještě jednu sestru. Ohledně osobních účtů uvedla žalobkyně, že osobní účet č. [bankovní účet], vedený u ČSOB, vlastnil zůstavitel s tím, že žalobkyně vybrala po úmrtí veškerou hotovost z tohoto účtu. Ohledně nábytku a ostatního bytového zařízení uvedla žalobkyně, že toto nevlastnil, byt vyklidí - tato položka odpadá, patří pozůstalé sestře [jméno] [příjmení]. Ohledně nákladů pohřbu zůstavitele pohřební náklady činily 17 085 Kč, dále jsou zde náklady spojené s regulačním poplatkem za ústavní péči v [nemocnice] ve výši 500 Kč a náklady spojené s uhrazením odpadu ve výši 384 Kč, tyto částky byly hrazeny z účtu pozůstalé sestry, použila finanční prostředky zůstavitele (doklady o provedení plateb Fio banky - dne 25. 3. 2013 byla provedena bezhotovostní platba ve výši 384 Kč, s poznámkou OÚ – [obec], odvoz odpadu, dne 12. 4. 2013 byla uhrazena částka 17 085 Kč, poznámka – Pohřební služba [právnická osoba], dne 12. 4. 2013 platba 500 Kč s poznámkou regulační poplatek a dne 19. 5. 2013 platba 4 537 Kč s poznámkou Severočeské vodárny a kanalizace, vše z účtu [bankovní účet]). Žalobkyně přihlásila do dědického řízení svoji pohledávku za zůstavitelem z titulu dlužného nájemného v domě [adresa] v [obec], ve kterém zůstavitel bydlel, ve výši 124 609 Kč. Pod bodem 14 je uvedeno, kdo by měl být ustanoven správcem dědictví nebo jeho části a uvedeno je: Odpadá. V poznámce pod bodem 16 byla žalobkyně upozorněna, že u ČSOB nebudou zastaveny platby z účtu zůstavitele, pouze na žádost dědiců, a byla upozorněna, že do skončení dědického řízení je nezbytné hradit povinné ručení za automobily zůstavitele, tuto povinnost mají rovným dílem všichni v úvahu přicházející dědici zůstavitele. Výslech ukončen v 15:30 hodin. Součástí spisu dále je faktura za pohřební služby na částku 17 085 Kč, výpis z katastru nemovitostí ohledně bytové jednotky zůstavitele v obci [adresa], kupní smlouva na tento byt, kterou uzavřel zůstavitel 20. 7. 2009 a doklady o uhrazení částek žalobkyní za pohřeb 17 085 Kč, vodné stočné 4 537 Kč, regulační poplatek 500 Kč, odvoz odpadu 384 Kč. Po zjištění dědiců proběhlo jednání dne 26. 8. 2013 za účasti obou pozůstalých synů (žalovaných), byl sestaven soupis aktiv a pasiv dědictví s tím, že do pasiv dědictví nebyla zařazena pohledávka žalobkyně z důvodu pochybnosti o její existenci. Přítomní žádali, aby notářka učinila dotaz na pozůstalou sestru ohledně hudebních nástrojů zůstavitele, které měl mít - cenný kontrabas, tubu a další hudební nástroje, které používal a se syny o jejich existenci opakovaně hovořil. Na dotaz reagovala žalobkyně e-mailem dne 3. 9. 2013, v němž uvedla, že kompletní seznam věcí nacházejících se v [obec], které náleží do pozůstalosti, je stará rozkládací pohovka, dřevěný stůl, několik kusů oděvů, kontrabas se speciální židlí a stojánkem na noty, které se nachází na půdě. O jiných hudebních nástrojích nemá žádné informace. Pokud si pamatuje, tak zůstavitel žádné nevlastnil. O dalším majetku jí není nic známo. Ostatní věci dle jejího názoru mají v podstatě nulovou hodnotu. Dne 9. 9. 2013 proběhlo další jednání ve věci řízení o dědictví po [jméno] [celé jméno žalovaného], při kterém pozůstalí synové uzavřeli dohodu o vypořádání dědictví, podle které každý z dědiců nabylo polovinu dědictví, kromě dalšího na majetku nabyli polovinu kontrabasu se speciální židlí a stojánem na noty. Pozůstalý syn [celé jméno žalovaného] nabyl osobní automobil značky Mercedes Benz Okresní soud v Lounech poté vydal usnesení, sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci [datum], kterým byla mimo jiné schválena dohoda o vypořádání dědictví tak, jak ji dědicové při jednání uzavřeli. Z odůvodnění vyplývá, že do pasiv dědictví nebyla zařazena pohledávka pozůstalé sestry [jméno] [příjmení] z titulu dlužného nájemného za užívání domu [adresa] v [obec], přilehlých pozemků a garáže za období od 23. 3. 2012 do dne úmrtí zůstavitele (pohledávka byla vypočtena jako průměrný nájem hrazený za byt na [anonymizováno] na trhu s nemovitostmi – písemná smlouva mezi zůstavitelem a paní [jméno] [příjmení] uzavřena nebyla) v celkové výši ke dni úmrtí zůstavitele 100 965 Kč, tato pohledávka nebyla dědici uznána z důvodu pochybnosti o její existenci.

7. Z předávacího protokolu [číslo] ze dne 8.6.2015 bylo zjištěno, že žalobkyně jako předávající předala žalovaným jako přebírajícím na základě dědického usnesení ze dne 16. 9. 2013 movité věci - jeden kontrabas, jedna speciální židle, jeden kus stojánek na noty. Věci převzal první žalovaný, v zastoupení i za druhého žalovaného [celé jméno žalovaného], na základě plné moci ze dne 12. 2. 2015.

8. Z předávacího protokolu [číslo] ze dne 8. 6. 2015 o předání věci na základě pravomocného usnesení [název soudu], č. j. [číslo jednací] ze [datum rozhodnutí], bylo zjištěno, že uvedeného dne žalobkyně jako předávající sestra zůstavitele [jméno] [celé jméno žalovaného] předala movitou věc s příslušenstvím, osobní automobil značky Mercedes Benz, typ 210K, [registrační značka], příslušenství k vozidlu - jeden kus malý technický průkaz, klíče od vozidla - jeden kus, velký technický průkaz – jeden kus. Z technického průkazu bylo zjištěno, že vozidlo mělo osvědčení o technické způsobilosti platné do 14. 7. 2013. Protokol jako přebírající podepsal první žalovaný.

9. Z elektronické komunikace mezi zástupcem žalobkyně a prvním žalovaným (e-mail od zástupce žalobkyně ze dne 15. 7. 2014) bylo zjištěno, že jednali o předání věcí. První žalovaný k tomuto uvedl, že nemůže jednat za bratra, na druhou stranu objektivně nic nebrání tomu, aby mu byla předána alespoň ta jediná věc, kterou nabyl do výlučného vlastnictví, k tomu je plně připraven a čas si nalezne.

10. Z potvrzení společnosti [právnická osoba] ze dne 8. 4. 2014 vydaného na žádost žalobkyně bylo zjištěno, že dle této společnosti je cena obvyklá za pronájem jednoho metru čtverečního nemovitosti v lokalitě [obec] u [obec] 85 Kč za metr čtvereční.

11. Z rozhodnutí obecního úřadu Černčice ze dne 22. 4. 2013 bylo zjištěno, že obecní úřad zastavil řízení o zrušení údaje o místě trvalého pobytu pana [jméno] [celé jméno žalovaného] na adrese [adresa], neboť tento dne 5. 4. 2013 zemřel a tím odpadl důvod řízení.

12. Z mimořádné faktury ČEZ za sdružené služby dodávky elektřiny - konečný účet bylo zjištěno, že dne 18. 4. 2012 byla vystavena konečná faktura odběrateli [jméno] [příjmení], splatnost doplatku ve výši 11 430 Kč je dle faktury 2. 5. 2021, na faktuře je ručně dopsáno zaplaceno 21. 4. 2012.

13. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny bylo zjištěno, že [jméno] [celé jméno žalovaného] uzavřel 18. 4. 2012 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na adresu [adresa].

14. Z potvrzení [nemocnice] a.s., lůžka následné péče, bylo zjištěno, že [jméno] [celé jméno žalovaného] byl povinen zaplatit regulační poplatek za hospitalizaci 500 Kč za období od 31. 3. do 5. 4. 2013, ručně dopsaná poznámka zaplaceno 12. 4. 2013.

15. Z opravného daňového dokladu Severočeských vodovodů a kanalizací, vystaveného 6. 5. 2013, se splatností 23. 5. 2013, bylo zjištěno, že touto fakturou bylo vyfakturováno vodné a stočné, celkem za 1 039 Kč, č. zákaznického účtu vedeno na žalobkyni, odběratel/příjemce zdanitelného plnění [jméno] [celé jméno žalovaného], jednalo se o vodné a stočné za období od 5. 4. 2012 do 4. 4. 2013.

16. Z příjmového pokladního dokladu Severočeských vodovodů a kanalizací bylo zjištěno, že dne 16. 10. 2012 bylo uhrazeno účetní období říjen plátcem [jméno] [celé jméno žalovaného], za opravu vodovodní přípojky 967 Kč.

17. Z pojistné smlouvy, uzavřené u [obec] pojišťovny ohledně pojištění majetku a odpovědnosti občanů, kdy místem pojištění bylo RD a rekreační stavba, zděný, přízemní, nepodsklepený, [adresa], kdy pojistníkem byl [jméno] [celé jméno žalovaného], smlouva uzavřena 12. 6. 2012 Smlouva byla poté stornována žalobkyní dne 23. 4. 2013 z důvodu úmrtí pojistníka.

18. Ze zprávy o provedení kontroly nebo čištění spalinové cesty bylo zjištěno, že [jméno] [celé jméno žalovaného] objednal tuto službu u [příjmení] [jméno] [příjmení], zpráva byla vystavena 3. 10. 2012.

19. Z faktury [právnická osoba] bylo zjištěno, že touto fakturou bylo vyúčtováno období odběru – vodné a stočné od 5. 4. 2012 do 1. 1. 2013, vztahuje se k odběrnému místu [adresa] a je na částku 3 498 Kč, splatnou do 11. 5. 2013.

20. Z fotokopie velkého technického průkazu vozidla [jméno] [příjmení] a malého technického průkazu tohoto vozidla bylo zjištěno, že vozidlo mělo osvědčení o technické způsobilosti vozidla do 14. 7. 2013, [registrační značka], vlastník [jméno] [celé jméno žalovaného].

21. Ze smlouvy o pronájmu garáže ze dne 29. 5. 2013 bylo zjištěno, že žalobkyně si pronajala od svého syna garážové stání [číslo] stojící na pozemku [adresa] na adrese [adresa], garážové stání [číslo] Smlouva byla uzavřena na období od 1. 6. 2013 na dobu neurčitou za nájemné 2 000 Kč za měsíc za účelem uskladnění automobilu [registrační značka]

22. Z dlužního úpisu ze dne 30. 9. 2014 bylo zjištěno, že žalobkyně potvrdila, že dluží svému synovi [jméno] [příjmení] nájemné za pronájem garáže pro uskladnění předmětu, který je součástí dědického řízení – automobilu za období od 1. 6. 2013 do 30. 9. 2014, celkem 32 000 Kč. Tuto částku zaplatí, jakmile jí bude vyplacena dlužná částka za správu a zajištění svěřené jí pozůstalosti zemřelého bratra [jméno] [celé jméno žalovaného] oprávněnými dědici.

23. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí ve věci. Z důvodu nadbytečnosti pak byly zamítnuty návrhy na doplnění dokazování záznamem na Obecním úřadě [obec] ohledně trvalého bydliště zůstavitele, výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], připojením spisu PČR, oddělení [obec], [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] a znaleckým vyjádřením nebo dotazy na realitní kanceláře ohledně výše bezdůvodného obohacení.

24. Předmětem řízení byl předně požadavek žalobkyně na náhradu za tvrzené bezdůvodné obohacení, které mělo vzniknout na straně právního předchůdce žalovaných (jejich otce) užíváním nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, a to za období od 1. 3. 2012 do 5. 4. 2013, které žalobkyně vyčíslila nejprve na částku 120 459 Kč. Na tuto částku poté započetla 22 506 Kč za faktury, které uhradila podle svého tvrzení za právního předchůdce žalovaných, přičemž se jednalo o fakturu za odpad, regulační poplatek za hospitalizaci zůstavitele ve výši 500 Kč a pohřeb 17 085 Kč z peněz, které vybrala po úmrtí zůstavitele z jeho účtu. Bezdůvodné obohacení za užívání domu od 1. 3. 2012 do 5. 4. 2013 poté vyčíslila na částku 100 965 Kč. V této části byla žaloba zamítnuta pro důvodně vznesenou námitku promlčení ze strany žalovaných.

25. Podle § 107 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník), dále obč. zák., se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle druhého odstavce se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla informována o tom, že její bratr bydlí v jejím domě, a to již od počátku tohoto užívání, běží subjektivní dvouletá promlčecí pro uplatnění práva na náhradu za bezdůvodné obohacení již od okamžiku, kdy k němu mělo dojít. S ohledem na skutečnost, že zůstavitel přestal užívat nemovitost nejpozději v den svého úmrtí 5. 4. 2013, subjektivní dvouletá promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu za celé tvrzené období bezdůvodného obohacení uplynula dne 5. 4. 2015. Ke dni podání žaloby (5. 3. 2016) byl tedy tento nárok již promlčen. K promlčení nároku postačí uplynutí jedné ze zákonných lhůt, skončení objektivní lhůty je proto pro rozhodnutí bez významu.

26. Podle konstantní judikatury se za řádné uplatnění pohledávky považuje pouze žaloba na plnění, přihláška pohledávky do dědického řízení není v tomto směru postačující. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení rozhodující moment, kdy se oprávněný dozví takové okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva v soudním řízení, touto vědomostí se míní znalost takových skutkových okolností, z nichž lze dovodit odpovědnost za bezdůvodné obohacení. S ohledem na charakter dědického řízení jako řízení nesporného, jehož výsledkem je vydání deklaratorního rozhodnutí, jímž se upravují právní vztahy s účinností ke dni smrti zůstavitele, nemůže mít probíhající dědické řízení vliv na běh promlčecí doby k uplatnění daného práva, a to ani v případě, že věřitel oznámí svou pohledávku do řízení o dědictví po dlužníku, neboť nejde o uplatnění práva, které by mohlo mít za následek stavení běhu promlčecí doby. Pro zachování promlčecí doby jsou přitom bez významu jakékoli výzvy nemající formu uplatnění práva u soudu či jiného orgánu. Byla-li tedy žaloba na vydání bezdůvodného obohacení vůči dědicům podána až v roce 2016, ačkoli bezdůvodné obohacení mělo vznikat od roku 2012 je zjevné, že žalobkyně své právo u soudu uplatnila až po uplynutí promlčecí doby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, 25 Cdo 874/2005, 28 Cdo 590/2012, 33 Cdo 3752/2009, usnesení Ústavního soudu I. ÚS 2600/11).

27. Ohledně námitky promlčení soud neshledal, že by byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR by se uplatnění námitky promlčení příčilo dobrým mravům jen ve výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor toho účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby ničím nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku promlčení byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by při tom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (viz usn. NS ČR sp. zn. 25 Cdo 484/99, 30 Cdo 3825/2011). Kromě toho, že žalobkyně mohla svůj nárok proti bratrovi uplatnit ještě za jeho života, byly žalobkyni po jeho smrti známy dostatečné údaje o prvním žalovaném a nic jí nebránilo podat proti němu žalobu včas, před uplynutím promlčecí doby. Lze v tomto směru doplnit, že bylo též možno podat žalobu i proti neznámým dědicům, právě z důvodu stavění běhu promlčecí doby.

28. Nad rámec promlčení nároku, které samo o sobě vede k zamítnutí žaloby v tomto rozsahu, soud dodává, že samotný vznik bezdůvodného obohacení nebyl jednoznačně prokázán za situace, kdy bratr žalobkyně užíval část nemovitostí původně společně se svojí matkou (druhou spoluvlastnicí) a za jejího souhlasu. Po jejím úmrtí v krátké době zkolaboval, byl hospitalizován ve Vojenské nemocnici na neurochirurgické klinice, po dvou operacích byl převezen do nemocnice v [obec], pak do LDN v [obec], kde 5. 4. 2013 zemřel. V období hospitalizace tedy nemovitosti užívat nemohl a ani automobil nebyl zaparkován v garáži žalobkyně (ale na veřejném prostranství, odkud ho žalobkyně do své garáže převezla až po úmrtí bratra). Co se týče umístění věcí zůstavitele v domě, ty sama žalobkyně popsala jako minimum věcí, navíc bez hodnoty (pohovka, stůl, oděvy a kontrabas se speciální židlí a stojánkem na noty). Přemístěním těchto věcí do bytu v osobním vlastnictví zůstavitele, bylo možno celou spornou situaci jednoduše vyřešit.

29. Dále žalobkyně požadovala jízdné za dopravu na trase [obec] – [okres], [obec] a zpět dne 6. 4. 2013, včetně náhrady za ztrátu času řidiče, což byl její syn, za dobu od 09:30 do 22:30 hodin. Jedná se o den, kdy žalobkyně poté, co se dozvěděla o úmrtí bratra 5. 4. 2013, jela v souvislosti s touto událostí do [obec]. Bez jakéhokoliv právního důvodu se ujala držby automobilu, který patřil do dědictví, a vybrala 46 000 Kč z účtu zůstavitele. Požadavek vůči dědicům na náhradu nákladů na tuto cestu v celkové výši 4 821 Kč lze jen těžko shledat po právu. Žalovaní k této cestě nedali žalobkyni žádný podnět, žádným způsobem se touto cestou neobohatili, soud tedy neshledal žádný důvod, pro který by měli žalobkyni tuto, navíc značně nadsazenou částku, uhradit.

30. Další požadavky žalobkyně pak se pojí s její účastí v dědickém řízení, kdy požaduje úhradu za cestu dne 21. 5. 2013 k předběžnému šetření, a to včetně náhrady za ztrátu času svého syna a za další jednání s notářkou pak za ztrátu svého času za 40 hodin x 200 Kč za hodinu, kdy vychází ze svých příjmů v té době, za období od 21. 5. 2013 do konce dědického řízení v prosinci 2013, celkem se jedná o částku 10 472 Kč. Předně soud poznamenává, že náhrada za ztrátu času dle tvrzení žalobkyně má vycházet z jejích příjmů (jako projektant) v té době, zároveň však žalobkyně jak v žádosti o osvobození od soudního poplatku, tak poté v rámci odvolání proti usnesení, kterým jí soud osvobození od soudního poplatku odejmul, tvrdila, že nedosahovala žádných příjmů, a to ani z podnikatelské činnosti, jejím jediným příjmem měl být starobní důchod. Za této situace neutrpěla ani žádnou ztrátu na výdělku či ušlý zisk. Tyto úvahy však jsou již nad rámec posouzení věci, neboť v případě, že by se jednalo o skutečné náklady, byly by to náklady vzniklé v souvislosti s dědickým řízením. Podle § 128 o.s.ř. je každý povinen sdělit soudu skutečnosti významné pro řízení, přičemž se jedná o povinnost bezplatnou. Ten, kdo soudu poskytl vyžádanou informaci, má právo na náhradu hotových výdajů. Nárok na náhradu ušlého výdělku přichází v úvahu jen výjimečně, a je třeba toto právo podle § 139 odst. 3 o. s. ř. uplatnit ve lhůtě tří dnů od výslechu nebo ode dne vynaložení těchto hotových výdajů. Zmeškáním této lhůty nárok zaniká. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádné náklady v rámci dědického řízení neuplatnila, její případný nárok zanikl a žaloba byla rovněž v tomto rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.

31. Dalším požadavkem žalobkyně byla úhrada částky 2 650 Kč za 1,8 měsíce garážování automobilu, které bylo předmětem dědictví, v [obec], od 6. 4. 2013 do 31. 5. 2013 a dále garážování v garáži ve vlastnictví syna žalobkyně od 1. 6. 2013 do 30. 9. 2014 za částku 2 000 Kč za měsíc x 16 měsíců, celkem 32 000 Kč. Dále měla žalobkyně vynaložit částku 1 314 Kč za cestu 1. 6. 2013 za účelem převozu automobilu do [obec] z garáže v [obec]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla ustanovena správcem dědictví, k automobilu neměla žádný vztah kromě toho, že disponovala klíči od vozidla, nebyl zde ani žádný důvod, pro který by měla s automobilem jakkoliv manipulovat, a to ani v případě, že by tak mohla činit zdánlivě ve prospěch žalovaných. Soud zvažoval, zda by se na straně žalobkyně nemohlo jednat o jednatelství bez příkazu, které je pojímáno jako vědomé obstarání záležitostí jiného, k němuž jednatel nemá dostatečný právní důvod. Na základě jednání nepřikázaného jednatele spočívajícího v tom, že se bez svolení dotčené osoby vmísí do cizí záležitosti, vzniká závazkový právní vztah, obsah tohoto právního vztahu je odlišný v závislosti na tom, zda jde o jednatelství nutné, při kterém se do cizí záležitosti zasahuje pro to, aby se odvrátila hrozící škoda na majetku jiné osoby, nebo o jednatelství užitečné, při kterém jednatel zasahuje do záležitostí jiného bez jeho souhlasu a k jeho prospěchu, aniž by odvracel hrozící škodu. Podle § 740 obč. zák. obstará-li někdo, aniž k tomu oprávněn, cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu, je ten, jehož záležitost byla obstarána, povinen nahradit jednateli bez příkazu nutný náklad, i když se výsledek bez zavinění jednajícího nedostavil. K takové situaci však dle názoru soudu nedošlo, neboť sporný automobil zaparkoval zůstavitel na místě, na kterém ho žalobkyně nalezla, někdy v době před svou hospitalizací, tedy před obdobím delším než šest měsíců, soud tedy neshledává žádný důvod, proč by automobil musel být ihned převezen do garáže a nemohl zůstat na místě zaparkován do doby, než by ho mohl převzít některý z dědiců, kteří připadali v úvahu. Ostatně ani k dalšímu prodlení s předáním automobilu ze strany žalobkyně nebyl žádný důvod. Okruh dědiců byl v rámci dědického řízení znám nejpozději v srpnu 2013, kdy proběhlo první jednání s dědici, navíc adresa prvního žalovaného byla žalobkyni známa a sama jí sdělila notářce při předběžném šetření. Náklady, které žalobkyně měla takto vynaložit, jsou proto neúčelné, zcela zbytečné a žalovaní se jimi žádným způsobem neobohatili, neboť žalobkyně měla nechat na nich, jakým způsobem s automobilem naloží.

32. Další pohledávkou, kterou žalobkyně uplatnila vůči žalovaným, byl nárok na náhradu za uskladnění věcí po zemřelém v místnosti o velikosti 27 m² v nemovitosti v [obec] od 6. 4. 2013 do 26. 5. 2014 za částku 1 485 Kč za měsíc, za 14 měsíců toto činí 20 790 Kč, a další částku 20 140 Kč za uskladnění těchto věcí od 26. 5. 2014 do 8. 6. 2015 za 1 328 Kč za měsíc, kdy došlo k přestěhování věcí do menší místnosti. Rovněž tuto pohledávku soud, co se týče jejího vyčíslení, považuje za značně přemrštěnou. [jméno] žalobkyně při předběžném šetření v rámci dědického řízení uvedla, že věci jsou bez hodnoty, což dále potvrdila v e-mailu ze dne 3. 9. 2013, kdy se jednalo o starou pohovku, stůl, obnošené šatstvo a kontrabas se speciální židlí a stojánkem na noty. Lze stěží považovat za účelné uskladnění těchto několika věcí v místnosti, která má 27 m², navíc z těchto věcí žalovaní nabyli do vlastnictví pouze kontrabas, stojánek na noty a speciální židli. Ohledně těchto věcí pak platí to, co bylo výše uvedeno ohledně automobilu, kdy žalobkyni nic nebránilo předat tyto věci některému z dědiců, a to zejména prvnímu žalovanému, jehož totožnost byla žalobkyni od počátku známa, tedy na straně žalovaných nedošlo tímto způsobem k žádnému bezdůvodnému obohacení. Podle § 743 odst. 1 obč. zák. nejde-li o odvrácení hrozící škody, musí ten, kdo chce obstarat záležitost jiného, zpravit jej o tom a vyčkat jeho souhlasu, neučiní-li tak a jde-li o záležitost k prospěchu jiného, má jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, kterými byl ten, v jehož zájmu jednal v době skončení jednání obohacen. Soud dospěl k závěru, že postup žalobkyně ve věci nebyl ku prospěchu žalovaných a nárok na náhradu údajných nákladů na uskladnění těchto věcí jí nevzniknul.

33. Stejné argumenty se týkají rovněž požadované částky 16 000 Kč za ušlý zisk žalobkyně, která měla mít ztrátu na svém podnikání v souvislosti s komunikací ohledně předání dědictví, kdy se požaduje náhradu za 27 hodin. Vzhledem k tomu, jak již bylo výše uvedeno, že žalobkyně tvrdila za okolností, kdy žádala o osvobození od soudního poplatku, že žádného zisku z podnikání nedosahuje, nemohlo dojít ani k tvrzené ztrátě, přičemž k prokázání této ztráty nenavrhla soudu ani žádné důkazy.

34. Konečně pak byla zamítnuta žaloba ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč za odtah nepojízdného vozidla na místo předání dědicům, když tuto částku měla vynaložit na odtahovou službu dne 8. 6. 2015, a dále požadovala náhradu za ztrátu času při předání věci oprávněným dědicům ve výši 1 000 Kč za celkem osm hodin. Odtah nepojízdného vozidla by mohl být ku prospěchu žalovaných ve smyslu § 743 odst. 1 obč. zák., přestože soud neshledává jediný důvod, proč by si tuto záležitost nemohli žalovaní obstarat sami. Žalobkyně však vynaložení uvedené částky na odtah žádným způsobem neprokázala. Co se týče samotné ztráty času žalobkyně ve výši 1 000 Kč, soud poukazuje na argumenty uvedené výše, kdy žalobkyně sama tvrdila, že byla příjemcem pouze starobního důchodu, na kterém k žádné ztrátě uvedeným jednáním nedošlo, své příjmy z podnikání neprokázala a rovněž tvrdila, že žádných nedosahovala.

35. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně po úmrtí bratra vybrala z jeho účtu celou hotovost ve výši cca 42 000 Kč a na pohledávky, které uhradila za bratra nebo v jeho prospěch vynaložila jen částku 22 506 Kč. Je tedy zjevné, že zbylá částka cca 19 000 Kč je k pokrytí jejích případných nákladů dostatečná.

36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní byli ve věci zcela úspěšní.

37. Náklady prvního žalovaného sestávají z nákladů na právní zastoupení advokátem podle vyhl.č. 177/96 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu, sdělení k možnosti přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (1/2 úkonu), vyjádření ze dne 27. 10. 2017, námitka promlčení ze dne 30. 10. 2017, účast na jednání dne 28. 6. 2018, dne 1. 10. 2020 a 20. 5. 2020, tedy 7,5 úkonu právní pomoci x 9 180 Kč + 8x 300 Kč režijní paušál + 21% DPH, celkem 86 213 Kč.

38. Náklady druhého žalovaného sestávají z nákladů na právní zastoupení advokátkou podle vyhl.č. 177/96 Sb., a to za 1 úkon x 9 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání odporu, vyjádření k místní nepříslušnosti, vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu 28. 6. 2018, účast při jednání soudu 1. 10. 2020, 5,5 x 9 180 Kč + 21 % DPH, a další úkon bez DPH - účast při jednání 20. 5. 2021, 1x 9 180 Kč + 7x 300 Kč + 21 % DPH + náhrada za ztrátu času na cestě [obec] - [obec] a zpět dne 28. 6. 2018 (726 Kč), 1. 10. 2020 (847 Kč), 20. 5. 2021 (500 Kč), celkem 2 073 Kč a náhrada jízdného [obec] - [obec] a zpět 144 km osobním automobilem Ford Focus, průměrná spotřeba 6,7 litru na 100 km dne 28. 6. 2018, náhrada 4 Kč za kilometr, benzín Natural 95 částka 30,50 Kč za litr, 870 Kč + 21 % DPH, celkem 1 053 Kč, jednání 21. 10. 2020, náhrada 4,20/km, benzín Natural 95 32 Kč/litr, celkem 914 Kč + 21 % DPH, celkem 1 106 Kč, jednání 20. 5. 2021, náhrada 4,40 Kč za km, benzín Natural 95 27,8 Kč/litr, celkem 902 Kč, celkem jízdné 3 061 Kč včetně DPH. Celkem tak činí náhrada nákladů druhého žalovaného 77 885 Kč. Náhradu za cestu k jednání dne 2. 2. 2021 soud nepřiznal, neboť o odročení jednání byla zástupkyně žalovaného vyrozuměna datovou zprávou doručenou dne 29. 1. 2021.