8 C 234/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Andršovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 28 985,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 28 306 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 306 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od datum do datum ve výši 279,18 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 809 Kč a smluvní pokuty ve výši 679,34 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 3 085 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svým návrhem domáhal vydání rozhodnutí, jehož znění je patrno z výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, právnická osoba anonymizováno, a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, podle které poskytl právní předchůdce žalobce právnická osoba žalované částku 30 000 Kč O půjčku žalovaná žádala online na internetových stránkách webová adresa. Dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce právnická osoba anonymizováno druhou smlouvu o úvěru, která je technicky dodatkem shora uvedené smlouvy ze dne datum, kterou byl původní závazek upraven tak, že jistina úvěru nově činila částku 29 372,71 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit formou 34 pravidelných měsíčních splátek, splatných vždy k 13. dni příslušného měsíce. Celková měsíční splátka byla sjednána ve výši 1 838,33 Kč. Žalovaná se zavázala splatit i smluvní kapitalizovaný úrok. Celkově se zavázala zaplatit částku 62 503,22 Kč, nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky úvěru, tedy ke dni datum. Žalovaná nedodržela sjednaný rozpis splátek, právnická osoba proto úvěr ke dni datum zesplatnila. Dále vznikla žalované povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Dne datum byla mezi právnická osoba a žalobcem uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla mimo jiné na žalobce postoupena pohledávka vůči žalované v celkové hodnotě 34 919 Kč, která se skládala z nesplacené jistiny ve výši 28 306 Kč, nesplaceného úroku ve výši 5 659 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 804 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, a dále vznikla žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení ve výši 679,34 Kč, počítané ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. datum, z dlužné jistiny 28 306 Kč do datum.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavil. Zástupce žalobkce se z účasti na jednání omluvil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:

4. Právní předchůdce žalobce, spol. právnická osoba, zaslal žalované dne datum na její bankovní účet částku 30 000 Kč (výpisy z účtu ze dne datum).

5. Dopisem ze dne datum požadoval právní předchůdce žalobce vůči žalované zaplacení jistiny ve výši 28 30,41 Kč 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla postoupena pohledávka anonymizována tři slova vůči žalované na žalobce.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobce neprokázal, že byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena jakákoliv smlouva. Předložené listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo nejsou stranami podepsány vlastnoručně, ani zaručeným elektronickým podpisem podle § 5 až 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce. Nahrazení podpisu žalované toliko natištěním jeho jména a příjmení, nenaplňuje znaky elektronického podpisu vyžadovaného právními předpisy České republiky ani Evropské unie, konkrétně § 561 odst. 1 a § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), čl. 3 bodu 10, čl. 25, čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (nařízení„ eIDAS“). Jelikož smlouva nebyla podepsána, nelze mít za to, že by žalovaná v tomto směru učinila projev vůle o obsahu, jenž by odpovídal žalobcem tvrzené a předkládané smlouvě.

8. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o. z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobci, aby v řízení prokázal, že smlouvu podepsala právě žalovaná.

9. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobce ani jeho právní zástupce k jednání nedostavili, o možnost být soudem řádně poučeni ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru se sami připravili. Soud není povinen poskytovat poučení písemně.

10. Nárok žalobce proto soud posoudil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., neboť v řízení bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce zaslal na účet žalované částku 30 000 Kč, a to bez právního důvodu. Žalovaná uhradila blíže nezjištěné částky (v tomto ohledu je břemeno tvrzení a důkazní na žalované), právní předchůdce žalobce vyčíslil jistinu dluhu ke dni datum na 28 306 Kč. Žalobci tak vzniknul nárok na vydání částky této částky, o kterou se žalovaná obohatila.

11. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení a žalobci vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne datum, od datum lze považovat nárok za splatný a žalobce po právu požaduje úrok z prodlení od následujícího dne, přičemž úrok je kapitalizován do dne datum. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.).

12. Žaloba je tedy důvodná toliko ohledně částky 28 306 Kč se shora specifikovaným úrokem z prodlení, ve zbytku žalobce neprokázal svá tvrzení, z nichž měl vyplývat uplatněný nárok, proto soud v této části žalobu zamítl.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť neúspěch žalobce se týkal pouze nepatrné části předmětu řízení. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 160 Kč, z nákladů vynaložených na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 473 Kč a nákladů zastoupení advokátem podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. ve výši 300 Kč za jeden úkon právní pomoci x 3 (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) + 3 x režijní paušál 100 Kč + 21 % DPH, celkem 2 360 Kč. Celkové náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon.