8 C 254/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Andršovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně, datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 800 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) 400 EUR s úrokem z prodlení z této částky od 9. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně a žalobkyni b) částku 400 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobci se svým návrhem domáhali náhrady škody ve výši 400 EUR každému s odůvodněním, že se účastnili ve dnech datum až datum leteckého zájezdu do země, letecká přeprava zpět ze země z letiště ve anonymizováno na letiště v obec byla prováděna žalovaným. Let byl označen jako anonymizováno, přílet do obec byl určen na 00:45 hodin ráno dne datum, přílet letadla však byl ve skutečnosti proveden až datum v 17:05 hodin, let tak byl významně zpožděn o 16 hodin a 20 minut. Žalobcům vznikl nárok na náhradu škody ve výši 400 EUR každému vzhledem k délce letu 1 655 km podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004. Žalovaný byl k úhradě náhrady škody za zpoždění vyzýván v žádosti o vyplacení náhrady ze dne datum. Žalovaný navrhnul žalobu zamítnout, neboť podle § 2553 odst. 3 o. z. musí cestující uplatnit právo na náhradu škody vzniklé tím, že přeprava nebyla provedena včas, bez zbytečného dokladu, nejpozději však do šesti měsíců, v opačném případě soud právo cestujícímu nepřizná. Vzhledem k tomu, že žalobci uplatnili právo na náhradu škody až dne datum, je jejich nárok promlčen. V řízení byly prokázány následující skutečnosti: Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že se žalobci dne datum účastnili letu anonymizováno provozovaného žalovaným z anonymizováno do obec, který byl na příletu opožděn o více než tři hodiny. Ze žádosti o zaplacení peněžní náhrady za zpožděný/zrušený let anonymizováno dne datum ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že nárok žalobců vůči žalovanému právní zástupce žalobců uplatnil touto výzvou, která byla datum odeslána žalovanému. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 23.10.2019, č. j. 18Co 265/2019 – 62, otázka, zda Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen„ Nařízení“) umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o.z., musí být vyřešena tak, že vzhledem k tomu, že Nařízení neupravuje lhůty pro uplatnění nároků, které jsou v něm zakotveny, je třeba aplikovat vnitrostátní právní úpravu, konkrétně pak shora uvedené ustanovení o. z. Soudu je známa skutečnost, že citované rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo Ústavním soudem dne 10. 3. 2020, pod sp. zn.

IV. ÚS 286/20 zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Důvodem tohoto postupu Ústavního soudu však bylo to, že Městský soud v Praze stěžovatelku chybně poučil o opravných prostředcích, čímž došlo k porušení ústavního práva na soudní ochranu. Právní závěry odvolacího soudu zůstaly přezkumem Ústavním soudem zcela nedotčeny. Otázka, zda Nařízení umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., přitom (shodně se stanoviskem vyjádřeným ve shora uvedeném rozhodnutí Městského soudu), byla již před Evropským soudním dvorem vyřešena v rozhodnutí sp. zn. C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV, tak, že Nařízení musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle čl. 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se k podání žaloby. Shodně stanoví ulice komise, ve výkladových stanoviscích (Sdělení Komise – Pokyny pro výklad nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení Rady (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 889/2002), kdy v bodě 8.2. konstatuje, že Nařízení nestanoví lhůtu pro podání žaloby u vnitrostátních soudů. Tuto záležitost upravují vnitrostátní právní předpisy jednotlivých členských států týkající se promlčení. příjmení promlčecí lhůta podle Montrealské úmluvy není pro žaloby podané podle nařízení relevantní a nedotýká se vnitrostátních právních předpisů členských států, jelikož opatření k náhradě škody stanovená v nařízení nespadají do oblasti působnosti zmíněné úmluvy, poněvadž mají odčinit nepříjemnosti způsobené cestujícím, přičemž představují dodatečná opatření k systému náhrady škody stanovenému v úmluvě. Lhůty mezi jednotlivými členskými státy se proto mohou lišit. Podle ustanovení § 2553 odst. 1 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Podle odstavce třetího citovaného ustanovení musí cestující práva podle předchozích odstavců uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas. Z výše uvedeného tak vyplývá, že nároky cestujícího z přepravy nikoliv včasné, se promlčují v šestiměsíční lhůta, počítané ode dne, kdy mohl cestující právo uplatnit poprvé (§ 628 o. z.). Vzhledem k tomu, že přeprava byla provedena dne datum, prvním dnem, kdy mohly být nároky z pozdě provedené přepravy uplatněny, byl den datum. Nárok žalobců se tak promlčel dnem datum, když žalobci svá práva u dopravce uplatnili prostřednictvím písemné výzvy odeslané dne datum. Soud proto žalobu zamítnul. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a má nárok na náhradu nákladů v paušální výši podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony (vyjádření k žalobě, účast na jednání) x 300 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon.