10 C 12/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 067 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 067 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 067 Kč od 6. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 375 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 23 067 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o pronájmu nebytových prostor, na základě které žalobkyně zprostředkovala souhlas s umístěním sídla žalovaného na adrese [adresa žalovaného], za úplatu 4 188 Kč bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla na uvedené adrese. Žalovaný měl předplaceno umístění sídla do 4. 7. 2020, přičemž úplata za následující období byla splatná vždy do 5. dne následujícího měsíce po uplynutí předplaceného období. V opačném případě měl žalovaný změnit své sídlo a učinit k tomu potřebné kroky, aby došlo k výmazu této skutečnosti z obchodního rejstříku. Žalovaný za další období ničeho neuhradil a nadále má své sídlo evidované na uvedené adrese poskytnuté žalobkyní. Zavázal se přitom, že v případě prodlení s úhradou úplaty je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu za 9 měsíců prodlení (od září 2020 do května 2021 včetně). Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný zůstal ve věci nečinný a k podané žalobě se nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o pronájmu nebytových prostor na dobu neurčitou, na základě které mu žalobkyně pronajala nebytovou jednotku (sdílenou kancelář) a umožnila umístění sídla na adrese [adresa žalovaného]. V č.l. II. bod 1. smlouvy bylo sjednáno nájemné ve výši 4 188 Kč bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců, přičemž splatnost byla stanovena vždy do 5. dne kalendářního měsíce poté, co uběhne předplacená doba. Žalovaný se v čl. IV. bod 2. smlouvy zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za každý byť jen započatý kalendářní měsíc prodlení se splněním povinnosti zajistit výmaz umístění sídla do 30 dnů od prvního dne prodlení s úhradou nájemného, resp. od ukončení nájemní smlouvy. Splatnost smluvní pokuty pak podle smlouvy nastává vždy bezprostředně poté, co je k její úhradě žalovaný vyzván, nejpozději však do 14 dní ode dne doručení výzvy k její úhradě (smlouva o pronájmu nebytových prostor ze dne [datum]). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, tj. dlužného nájemného a smluvní pokuty, neboť nesplnil své závazky vyplývající ze smlouvy ze dne [datum]. Upomínka mu byla zaslána dne 30. 3. 2021 (výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka ze dne 25. 3. 2021, včetně dodejky).

5. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Soud uzavřel, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] platně smlouvu ve smyslu ustanovení § 2201 o. z. za užití ustanovení § 2302 a násl. o. z., na základě které poskytla žalovanému prostor a umístění sídla na výše uvedené adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný však nájemné za období po 4. 7. 2020 neuhradil, přičemž podle smlouvy ani nezajistil výmaz svého sídla na uvedené adrese z obchodního rejstříku. Z tohoto důvodu žalobkyni podle čl. II. bodu 1. smlouvy náleží odměna ve výši 4 188 Kč bez DPH (tj. 5 067 Kč s DPH) za každých následujících i jen započatých 12 kalendářních měsíců, ve kterých žalovaný užívá služeb žalobkyně, spočívajících v pronájmu kanceláře a umístění sídla na poskytnuté adrese. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu částky 5 067 Kč za požadované dlužné nájemné s DPH za období červenec 2020 – červenec 2021. Nájemné bylo přitom splatné do 5. kalendářního dne v měsíci poté, co předchozí předplacené období uplynulo (čl. II. bod 1. smlouvy), tj. do dne 5. 8. 2020. Jelikož žalovaný neuhradil včas splatné nájemné, aniž by sídlo vedené na poskytnuté adrese z obchodního rejstříku odstranil, dostal se s jeho úhradou dne 6. 8. 2020 do prodlení, pročež žalobkyni rovněž vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud rovněž žalobkyni přiznal nárok na úhradu smluvní pokuty podle § 2048 o. z. ve výši 18 000 Kč za prodlení žalovaného s úhradou nájmu po dobu 9 měsíců (září 2020 až květen 2021 včetně), čímž porušil smluvenou povinnost. K úhradě smluvní pokuty žalovaného přitom žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 25. 3. 2021, zaslanou dne 30. 3. 2021, připravenou k doručení dne 6. 4. 2021. Ve smyslu čl. IV. bod 2. smlouvy ze dne 19. 7. 2018 pak nastává splatnost smluvní pokuty nejpozději do 14 dnů od doručení takové výzvy. S ohledem na to se pak žalovaný dostal do prodlení i s úhradou smluvní pokuty, neboť si sice ve lhůtě 10 dnů zásilku nepřevzal, avšak nastala fikce doručení a následně započala běžet 14 denní lhůta k úhradě. Proto soud žalobkyni přiznal i na úrok z prodlení ohledně smluvní pokuty, a to opět podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, týkající se oprávněnosti nároku na úhradu nájemného a smluvní pokuty, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 375 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 923 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 23 067 Kč skládající se z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud ve věci aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť mu je z jeho úřední činnosti známo (např. řízení pod sp. zn. 18 C 157/2021, 8 C 294/2021 a mnoho dalších), že žalobkyně opakovaně vymáhá ve skutkově i právně obdobných věcech nezaplacené nájmy, resp. odměny za poskytnutí služeb spočívajících zejména v poskytnutí adresy k umístění sídla, přičemž peněžité plnění nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.