10 C 138/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , se sídlem adresa proti; žalované: ; státní organizace stát. instituce , se sídlem adresa žalované o konstatování diskriminace a nesprávný úřední postup

I. Žaloba se žalobním návrhem, aby soud konstatoval, že žalovaná [státní organizae] [anonymizováno] [stát. instituce] se dopustila diskriminace žalobkyně a nesprávného úředního postupu, když krizovými opatřeními vlády a postupem ministerstva vnitra při stanovování výjimek z těchto opatření v období od 31.3.2020 do 10.5.2020 nepřiměřeně omezila právo žalobkyně na výkon pracovní činnosti včetně přístupu k ní, konkrétně pak právo žalobkyně dojíždět každý den k výkonu pracovního poměru ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [ulice] [číslo], [město] [PSČ] [země] a zpět, jakož i právo na ochranu soukromého a rodinného života – kontakt s nezletilými dětmi a aby žalovaná byla povinna žalobkyni zaslat písemnou omluvu k rukám jejího právního zástupce v tomto znění:„ Vážená paní [celé jméno žalobkyně], Česká republika, se dopustila Vaší diskriminace, když krizovými opatřeními vlády a postupem [organizace] v období od 31.3.2020 do 10.5.2020 nepřiměřeně omezila Vaše právo na výkon pracovní činnosti včetně přístupu k ní. Konkrétně pak právo dojíždět každý den k výkonu pracovního poměru ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [ulice] [číslo], [město] [PSČ] [země] a zpět, jakož i právo na ochranu soukromého a rodinného života – kontakt s nezletilými dětmi. Za to se omlouváme.“, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá, aby soud konstatoval, že žalovaná Česká republika ministerstvo vnitra se dopustila diskriminace žalobkyně a nesprávného úředního postupu, když krizovými opatřeními vlády, ministerstva vnitra při stanovení těchto výjimek z těchto opatření v období od 31.3.2020 do 10.5.2020 nepřiměřeně omezila právo žalobkyně na výkon pracovní činnosti včetně přístupu k ní, konkrétně právo žalobkyně dojíždět každý den k výkonu pracovního poměru ve [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], [spisová značka] [číslo] [země] a zpět, jakož i právo na ochranu soukromého a rodinného života – kontakt s nezletilými dětmi a aby žalovaná byla povinna žalobkyni zaslat písemnou omluvu ve výroku rozsudku uvedenou s tím, že pendleři pracující v Německu a bydlící v pohraničí jako žalobkyně, byli ze strany ČR diskriminováni, protože zatímco všichni ostatní mohli normálně jezdit do práce a zpátky, pendleři měli odlišné podmínky, nejprve likvidační systém karantény a pak povinnost testování. Ministerstvo vnitra při stanovování výjimek se dopustilo nesprávného úředního postupu. Žalobkyně se stará o své děti a tato opatření jí znemožňují jednak pracovat, jednak jí neumožňují pečovat o děti.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že chybí relevantní referenční skupina osob, s níž by bylo možno údajné diskriminační jednání srovnat, aby bylo možno dospět k závěru, že zde skutečně došlo k odlišnému zacházení ve srovnatelných případech a ze zákonem zakázaných důvodů. K omezení svobody pohybu došlo z důvodu působení vyšší moci a z důvodu ne-diskriminačních, ale legitimních. Důvodem k omezení pohybu byla snaha omezit pohyb jako takový. Podstatou krizových opatření bylo omezení práv a svobod ve prospěch jiného důležitého zájmu či ve prospěch práv a svobod jiných, pokud si s právy prvně zmíněnými konkurují. Od masového rozšíření tzv. korona-viru a propuknutí globální pandemie COVID-19, došlo k bezprecedentnímu omezení celosvětového pohybu osob. I členské státy EU postupně navzájem zavedly zdravotní a následně většina států i hraniční kontroly pro vstup na svá území, které omezují vstup pouze pro vybrané kategorie. Národní i evropské předpisy umožňují nastavit pravidla pro vstup v návaznosti na opatření proti zavlečení infekčních onemocnění ze zahraničí. Opatření vlády a mimořádná opatření Ministerstva vnitra sledují legitimní cíl, kterým je zachování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti resp. ochrana zdraví a životů obyvatel ČR, a opírají se o příslušná ustanovení národního i evropského práva. Opatření od počátku pendlery privilegovala, když speciálně pro ně byly určeny hraniční přechody, kde jim měl být umožněn přechod státní hranice bez výrazného zdržení. S možností omezení evropským právem garantovaných svobod, včetně pohybu pracovní síly, počítá mimo jiné resp. zejména i čl 45 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, kde je svoboda garantována„ s výhradou omezení odůvodněných veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a ochranou zdraví“. V situaci, kdy mnoho lidí nemohlo svoji profesi v rámci ČR ani vykonávat nelze nutnost delšího cestování do práce, případně komplikaci tohoto cestování, považovat za neodůvodněné břemeno v porovnání s hrozícím rizikem volného šíření epidemie. Povinnost prokázat se negativním testem na onemocnění koronavirem lze považovat za opatření přiměřené sledovanému legitimnímu cíli, jímž je v tomto případě šíření vysoce nakažlivého onemocnění. Přijatá krizová opatření zasáhla do základních práv a svobod osob, v tomto případě však převážil veřejný zájem na ochraně veřejného pořádku a ochraně životů a zdraví, tj. přijatá opatření byla přiměřená sledovanému cíli, tedy odvrácení možných rozsáhlých zdravotních následků u populace. A jelikož účinnost těchto opatření spočívá v jejich vnitřní diferencovanosti dle míry rizik, a zároveň v jejich synergii v rámci celku, nelze tak hovořit ani o diskriminaci. Výjimky pro přeshraniční cestování nebyly stanoveny nepřiměřeně, nespravedlivě či diskriminačně, zejména ve srovnání s některými jinými pracovníky (zdravotnictví, sociální služby, mezinárodní doprava, cestovní ruch).

3. Z průkazu sociálního zabezpečení, ze Vzoru potvrzení pro přeshraniční pracovníky, z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy zaměstnána u firmy [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], [spisová značka] [číslo] [země] a místo výkonu práce se nachází ve vzdálenosti 50 km od státní hranice České republiky. Z knížky přeshraničního pracovníka soud zjistil, že Policie ČR žalobkyni dne 21.3.2020 a 24.3.2020 potvrdila vstup do České republiky a výstup z České republiky dne 23.3.2020. Z rodných listů a z vysvědčení soud zjistil, že žalobkyně má syna [jméno] [příjmení], narozeného 18.září 2010, který byl ve školním roce 2019 /2020 žákem 3.třídy a [jméno] [příjmení], narozeného dne 8.prosince 2001, který navštěvoval 3. ročník střední odborné školy ve Varnsdorfu. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2020 č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované vládě ČR určení, že zásah žalované do práv žalobkyně spočívající v zákazu vycestování, k němuž došlo účinkem krizového opatření [číslo] byl nezákonný, anebo určení, že zásah žalovaného do práv žalobkyně, k němuž došlo účinkem krizového opatření [číslo] když jako přeshraniční pracovník pracující v Německu mohla vycestovat pouze na dobu delší než 21 dní, byl nezákonný.

4. Dne 12. 3. 2020 rozhodla vláda usnesením č. 194, vyhlášeným pod č. 69/2020 Sb. podle čl 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2) na území České republiky na dobu od 14,00 hodin dne 12.3.2020 na dobu 30 dnů. Vláda nařídila ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace krizová opatření, jejichž konkrétní provedení stanoví vláda samostatným usnesením vlády. Usnesením č. 396 ze dne 9.dubna 2020, vyhlášeným pod č. 156/2020 Sb. vláda prodloužila nouzový stav do 30. dubna 2020, a to na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uděleného jí usnesením ze dne 7.4.2020. Dne 12. března 2020 Ministerstvo vnitra České republiky jako orgán příslušný podle § 12 odst. 1 zákona č. 191/2016 Sb. o ochraně státních hranic v souvislosti bezprostřední hrozbou pro veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost České republiky spojenou s rozšířením onemocnění COVID-19 způsobeným novým koronavirem SARS-CoV-2 vydalo mimořádné opatření, kterým dočasně znovu zavedlo ochranu vnitřních hranic České republiky, a to v období od 14. března 2020 do 18. března 2020, 23:59 hodin na hranici se Spolkovou republikou Německo a Rakouskou republikou s tím, že vnitřní hranice lze překračovat pouze v místech v části 1 přílohy bez časového omezení a v dalších místech uvedených v příloze 2 v době od 5:00 do 23:00 hodin, pokud se jedná o osoby prokazatelně pravidelně překračující vnitřní hranice, zejména přeshraniční pracovníky pracující ve vzdálenosti do 50 km od státní hranice České republiky a další osoby, které prokáží důvody zvláštního zřetele. Dne 13. března 2020 rozhodla vláda usnesením č. 203, vyhlášeným pod č. 76/2020 Sb. o přijetí krizového opatření, kterým nařídila s účinností od 16. března 2020 zákaz občanům České republiky a cizincům s trvalým nebo s přechodným pobytem nad 90 dnů na území České republiky vycestovat z území České republiky; přičemž z tohoto opatření mohla být udělena výjimka. Ministr vnitra na základě usnesení vlády České republiky stanovil, že přeshraniční pracovníci jinak běžně překračující hranici se Spolkovou republikou Německo nebo Rakouskou republikou za účelem výkonu práce (prokazatelně pravidelně překračující tyto vnitřní hranice nejvíce 1x za 21 kalendářních dní a kteří mají potvrzení přeshraničního pracovníka a knížku přeshraničního pracovníka). Při druhém překročení hranice za účelem výkonu práce do Spolkové republiky Německo nebo do Rakouské republiky musí doložit, že absolvovali dvoutýdenní nařízenou karanténu. Překračování hranice za výkonem práce v pásmu nad 100 km od státní hranice lze pouze na hlavních přechodech s režimem 24/7. Přeshraniční pracovník vyjíždějící do Německa nebo Rakouska je oprávněn na turnus vzít sebou i rodinné příslušníky, i pro ně však po návratu platí povinná karanténa. Usnesením vlády ze dne 30. 3. 2020 č. 334, o přijetí krizového opatření, vyhlášeným pod č. 142/2020 Sb., bylo usnesení vlády č. 203 zrušeno a zároveň jím byl podle § 5 písm. c), § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 2 písm. b) krizového zákona s účinností od 31. 3. 2020, 00.00 hodin, do 12. 4. 2020 nově stanoven zákaz vstupu na území České republiky pro cizince a výjimky z tohoto zákazu a zákaz vycestování z území České republiky a výjimky z tohoto zákazu. Ministerstvo vnitra bylo zmocněno, aby svým sdělením na internetových stránkách stanovilo další podmínky a náležitosti vyžadované pro překročení státní hranice. Všem osobám, které vstoupí na území České republiky, byla stanovena povinnost oznámit tuto skutečnost svému registrujícímu poskytovateli zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství nebo praktické lékařství pro děti a dorost, a uvedeným poskytovatelům zdravotních služeb byla uložena povinnost rozhodnout o karanténě těchto osob v délce 14 dnů. Další povinnosti byly stanoveny osobám, pro které neplatila uvedená oznamovací povinnost, aby v případě jakýchkoli příznaků chřipkového onemocnění tuto skutečnost rovněž oznámily uvedeným poskytovatelům zdravotních služeb. Všem osobám, které by vstoupily na území České republiky a pro které by neplatila uvedená oznamovací povinnost, byl zakázán volný pohyb na území celé České republiky a stanoveny výjimky z tohoto zákazu (např. pro účely cesty do zaměstnání, cesty nezbytně nutné k obstarání základních životních potřeb, cesty do zdravotnických zařízení, apod.). Platnost usnesení vlády č. 334 byla prodloužena usnesením vlády ze dne 6. 4. 2020 č. 387, o přijetí krizového opatření, vyhlášeným pod č. 150/2020 Sb., do 13. 4. 2020, 23.59 hodin. S účinností od 14. 4. 2020, 00.00 hodin, po dobu trvání nouzového stavu jím byla podle § 5 písm. c), § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 2 písm. b) krizového zákona stanovena nová podrobná úprava zákazu vstupu na území České republiky pro cizince a výjimky z tohoto zákazu, zákazu vycestování z území České republiky a výjimky z něho, povinnosti oznámit vstup do České republiky krajským hygienickým stanicím a povinnosti krajských hygienických stanic rozhodnout o karanténě v délce 14 dnů, jakož i další oznamovací či jiné povinnosti adresátů a zákaz volného pobytu na území České republiky pro osoby, které by vstoupily na území České republiky a kterým by nebyla nařízena karanténa, společně se stanovenými výjimkami z tohoto zákazu. Usnesení vlády č. 387 bylo zrušeno usnesením vlády ze dne 23. 4. 2020 č. 443, o přijetí krizového opatření, vyhlášeným pod č. 193/2020 Sb., kterým byl od 27. 4. 2020, 00.00 hodin, znovu podrobně upraven zákaz vstupu na území České republiky pro cizince, výjimky z něj a další povinnosti a omezení obdobná těm, která byla stanovena dřívějšími usneseními vlády. Usnesení vlády č. 443 bylo zase zrušeno usnesením vlády ze dne 30. 4. 2020 č. 495, o přijetí krizového opatření, vyhlášeným pod č. 222/2020 Sb., které upravuje zákaz vstupu na území České republiky s účinností od 1. 5. 2020 po dobu trvání nouzového stavu. Zákaz vycestování z území České republiky již těmito usneseními vlády stanoven nebyl.

5. Podle čl. V. odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.

6. Podle § 5 písm. c) krizového zákona za nouzového stavu nebo za stavu ohrožení státu lze na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit svobodu pohybu a pobytu ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací.

7. Podle § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona je vláda oprávněna v době trvání nouzového stavu na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu nařídit zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezených místech nebo území.

8. Podle § 6 odst. 2 písm. b) krizového zákona je vláda v době trvání nouzového stavu oprávněna přijmout opatření k ochraně státních hranic, k pobytu cizinců nebo osob bez státní příslušnosti, v oblasti zbraní, výbušnin, nebezpečných chemických látek a přípravků, jaderných zařízení a zdrojů ionizujícího záření.

9. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 191/2016 o ochraně státních hranic v případě bezprostřední vážné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost může ministerstvo mimořádným opatřením dočasně znovu zavést ochranu vnitřních hranic. Mimořádné opatření ministerstva je opatřením obecné povahy.

10. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

11. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).

13. Podle § 2 zákona č. 198/2009 Sb. diskriminace je přímá a nepřímá. Za diskriminaci se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci. Podle odst. 3 téhož ustanovení přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, a dále v právních vztazích, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků, i z důvodu státní příslušnosti. Podle §3 odst. 1 antidiskriminačního zákona nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.

14. Vláda České republiky krizovými opatřeními určila povinnosti a omezení za účelem ochrany zdraví osob v souvislosti s prokázaným výskytem koronaviru SARS-CoV-2 na území České republiky. Nejprve stanovila zákaz všem občanům České republiky a cizincům s trvalým nebo s přechodným pobytem nad 90 dnů na území České republiky vycestovat z území České republiky; s možností výjimky; ministr vnitra stanovil osobám, které vstupují na území České republiky, mít při vstupu na území České republiky výjimku pro přeshraniční pracovníky a stanovil podmínky pro vycestování s tím, že po návratu musí absolvovat dvoutýdenní karanténu. Následně vláda opatřeními stanovila podmínky vstupu českých občanů a vybraných cizinců na území České republiky a uložila všem občanům a dalším negativní RT-PCR test, který nesměl být starší více jak 4 dny nebo se hlásit krajské hygienické stanici (s možností následné karantény), respektive pro přeshraniční pracovníky byl stanoven režim, že RT-PCR test museli předkládat při opakovaném přechodu hranic v intervalu 14 dnů.

15. Krizová opatření stanovila omezení svobody pohybu, jakož i oznamovací či jiné povinnosti osobám nacházejícím se na území České republiky. Část těchto povinností a omezení dopadala na všechny osoby, část z nich jen na osoby, které vstoupily na území České republiky, část byla adresována jinak specifikovaným subjektům či státním orgánům. Vždy však šlo o obecnou regulaci, která upravuje svůj předmět a subjekty definičními znaky, a vztahuje se na celé území České republiky a na neomezený počet subjektů. Krizová opatření nebyla svévolným a nijak neopodstatněným postupem státu, nýbrž důsledkem pandemické situace, která zasáhla celý svět a již musel stát urychleně řešit tak, aby minimalizoval rychlé šíření nákazy mající v mnoha případech fatální následky a paralyzující zdravotnický systém.

16. Krizová opatření mají právní povahu obecně závazného právního aktu (právního předpisu), jsou pramenem obecné právní regulace a jak již bylo shora uvedeno, dopadají na neurčitý a individuálně neurčený okruh osob, jimž stanoví právní povinnosti. Někteří v době nouzového stavu nemohli vykonávat práci vůbec nebo v omezené míře (hostinská činnost, cestovní ruch). Pendlerům nebyla omezena svoboda pohybu absolutně. V situaci, kdy mnoho lidí nemohlo vykonávat svoji profesi nelze nutnost delšího cestování považovat za diskriminaci. K námitce žalobkyně, že pracovníci, kteří vykonávali stejnou práci v České republice jako žalobkyně, nebyli omezeni v přístupu k práci jako žalobkyně, soud uvádí, že omezení byla uložena z důvodu nediskriminačních, z důvodu ochrany zdraví (zaručená ze strany státu čl. 31 Listiny), potažmo i života (čl. 6 odst. 1 Listiny). Podstatou krizových opatření bylo omezení práv a svobod ve prospěch jiného důležitého zájmu. Podle čl. 14 odst. 3 Listiny lze svobodu pohybu omezit mimo jiné za účelem ochrany zdraví. V době, kdy byla opatření vydávána, nebyl dostatek informací o nákaze, hrozící úmrtnosti, všech způsobech šíření viru, existovalo minimum ověřených vědeckých poznatků. Vláda se v dané mimořádné situaci musela rozhodovat velmi rychle na základě velmi kusých informací. Pohyb osob byl klíčovou cestou, kterou se vir šířil. 1. března 2020 byly potvrzeny první tři případy na území České republiky a v počátcích se jednalo o osoby, které pobývaly v severní Itálii. Koronavirus se nešíří sám o sobě, ale pouze skrze lidi. Je-li omezen pohyb lidí, tak v důsledku je bráněno šíření koronaviru. Koronavirus byl v dané době přítomen i v Německu. Epidemiologická situace byla koncem března a počátkem dubna v Německu podstatně horší než v Česku. Pokud bylo omezeno právo žalobkyně cestovat do Německa a zpět, tak v důsledku toho mohlo být chráněno veřejné zdraví. K omezení svobody pohybu nedošlo z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, ale z důvodu minimalizace negativních dopadů nebezpečí souvisejících s výskytem koronaviru. Odlišné zacházení sledovalo legitimní cíl a bylo v dané chvíli přiměřené.

17. Mimořádné opatření Ministerstva vnitra České republiky [číslo jednací] ze dne 12.března 2020 bylo vydáno na období od 14. března 2020 00:00 hod do 18.března 2020 23:59 hodin, tedy na dobu 5 dnů, a stanovilo, že vnitřní hranice lze překračovat pouze v místech uvedených v části 1 přílohy bez časového omezení a v dalších místech uvedených v příloze v části 2, a to v době od 5:00 do 23:00, pokud se jedná o osoby prokazatelně pravidelně překračující vnitřní hranice, zejména přeshraniční pracovníky pracující ve vzdálenosti do 50 km od státní hranice České republiky a další osoby, které prokáží důvod zvláštního zřetele. Jednalo se o opatření obecné povahy s konkrétně určeným předmětem a s obecně vymezeným okruhem adresátů. Toto opatření bylo vydáno v souladu se zákonem. Ani toto opatření nebylo diskriminační ve vztahu k pendlerům, naopak těmto bylo na rozdíl od ostatních umožněno překračovat hranice i na dalších místech. Od 16. března 2020 platilo krizové opatření č. 203 přijaté vládou 13. března 2020, kterým bylo občanům České republiky zakázáno vycestovat z území České republiky, přičemž z tohoto opatření mohla být stanovena výjimka, kterou ministr vnitra dne 13.3.2020 stanovil, a to mimo jiné i pro pendlery při splnění určitých podmínek. Soud má za to, že ani tato stanovená výjimka nebyla diskriminační, když těm občanům, kterým nebyla výjimka udělena, nemohli z území České republiky vycestovat vůbec.

18. Teorie i soudní praxe dovodily, že normotvorná činnost nebo nečinnost orgánu veřejné moci nemůže být posouzena jako nesprávný úřední postup, a proto nelze dovodit ani odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2007, sp. zn. [spisová značka]). Právo na náhradu škody způsobené krizovými opatřením vlády, jakožto právním předpisem sui generis není ústavně zaručeno. Ministr vnitra stanovil výjimky na základě usnesení vlády. Soud proto neshledal nesprávný úřední postup ve stanovení těchto výjimek.

19. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla krizovými opatřeními vlády, ani postupem ministerstva vnitra diskriminována a nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, proto žalobu zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 os.ř. a § 2 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb., a to za 3 úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání dne8.února 2022) po 300 Kč tj. 900 Kč.