10 C 155/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci žalobce: žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu nemajetkové újmy 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinná zaplatit žalobci částku 60 000 Kč z úrokem z prodlení ve výši 12.5 % ročně od 14. 6. 2022 a do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 240 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12.5 % ročně od 14. 6. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žaloba se žalobním návrhem, aby žalovaná byla povinna uveřejnit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to po dobu alespoň 10 po sobě následujících dnů na internetové stránce Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje [webová adresa] omluvu následujícího znění: " Ministerstvo vnitra ČR se omlouvá pplk. [titul] [jméno] [příjmení] a) nezákonný postup ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], který dne 11. 4. 2018 pod [číslo jednací] [rok] rozhodl podle § 25 odst. 1 písmeno b) zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o služebním poměru) o odvolání [titul]. [anonymizováno] [celé jméno žalobce] ze služebního místa vedoucího Územního odboru Zlín Krajského ředitelství policie Zlínského kraje a o jeho současné převedení do personální pravomoci ředitele Ředitelství pro podporu výkonu služby policejního prezidia České republiky, a za b) nezákonný postup policejního prezidenta generál majora [titul] [titul] [jméno] [příjmení], [titul], který dne 4. 6. 2018 pod [číslo jednaí] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [číslo] zamítl odvolání [titul]. [anonymizováno] [celé jméno žalobce] a potvrdil uvedené nezákonné rozhodnutí služebního funkcionáře prvního stupně, když nezákonnost postupu služebních funkcionářů konstatovaly ve svých rozsudcích Krajský soud v Brně pod [číslo jednací] [číslo jednací] dne 25. 11. 2020 a Nejvyšší správní soud pod [číslo jednací] [číslo jednací] dne 29. 6. 2021, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 40 351 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,5% ročně od 14. 6. 2022 do zaplacení a zveřejnění shora uvedené omluvy na internetových stránkách Policie České republiky Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, s tím, že rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 11. 4. 2018 byl odvolán ze služebního místa vedoucího Územního odboru Zlín Krajského ředitelství policie Zlínského kraje a současně byl převeden do personální pravomoci ředitele Ředitelství pro podporu výkonu služby Policejního prezidia České republiky, který provede ustanovení na služební místo. Důvodem odvolání žalobce ze služebního místa byl zánik platnosti osvědčení opravňujícího jej k seznamování se s informacemi stupně utajení Důvěrné ke dni 3. 3. 2018 a skutečnost, že byl osobou určenou ke styku s těmito utajovanými informacemi. Následně po svém odvolání byl žalobce rozhodnutím ředitele Ředitelství pro podporu výkonu služby ze dne 11. 4. 2018 ustanoven na služební místo rady Ředitelství pro podporu výkonu služby, Kanceláře projektů a evropských fondů s místem výkonu služebního působiště v Praze. Policejní prezident rozhodnutím ze dne 4. 6. 2018 zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí služebního funkcionáře prvního stupně. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 25.11.2020 bylo rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 4.6.2018 zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud nepřiznal odkladný účinek ke kasační stížnosti policejního prezidenta. Policejní prezident následně usnesením ze dne 3. 3. 2021 rozhodl o přerušení řízení o odvolání do doby, než bude rozhodnuto o kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem. Dne 18. května 2021 ministr vnitra vydal rozhodnutí, kterým usnesení policejního prezidenta ze dne 3. 3. 2021 zrušil a rozhodnutím ze dne 18. května 2021 ministr vnitra vydal rozhodnutí, kterým policejnímu prezidentovi přikázal, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení opatření proti nečinnosti vydal rozhodnutí ve věci odvolání účastníka řízení proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ze dne 11. 4. 2018. Dne 18. června 2021 rozhodl policejní prezident tak, že zrušil napadené rozhodnutí ze dne 11. 4. 2018 a řízení ve věcech služebního poměru zastavil. Nejvyšší správní soud kasační stížnost rozsudkem ze dne 29. června 2021 pod č.j. [číslo jednací] zamítl. Nezákonnými rozhodnutími byla žalobci způsobena újma na profesním, osobním a rodinném životě, jakož i újma na psychickém stavu a životní pohodě, a újma na osobní cti a dobrém jméně. Nezákonný postup způsobil u žalobce existenční obavy a značený stres. V době odvolání z funkce a přeložení do Prahy bylo žalobci šedesát dva let. Ve Zlíně má rodinu. Zlín od Prahy vzdálený 300 km, cesta autobusem trvá kolem čtyř hodin. Je proto zřejmé, že žalobce neměl možnost do zaměstnání dojíždět denně. Nadřízeným žalobce bylo známo, že se stará o svoji matku. Žalobce intenzivně cítil ztrátu společenské prestiže, ze dne na den se stal z ředitele okresu bezvýznamným referentem v Praze. Přeložením byl fakticky přinucen k podání žádosti o předčasný odchod ze služebního poměru, protože jinak nebyl schopen řádně zabezpečit rodinu, zejména péči o invalidní matku.

2. Žalovaná navrhnula zamítnutí žaloby s tím, že v rámci předběžného projednání nároku poskytla žalobci morální satisfakci ve formě omluvy žalobcem požadované a tuto považuje za zcela dostačující.

3. Soud zjistil ze spisu Policie České republiky, [číslo jednací], že Krajské ředitelství policie Zlínského kraje dopisem ze dne 5. března 2018 vyrozumělo žalobce, že dnem 2.3.2018 mu skončila platnost osvědčení a do vydání příslušného zmocnění není oprávněn seznamovat se s utajovanými informacemi. Dne 5. března 2018 ředitel Krajského ředitelství policie Zlínského kraje oznámil, že zahajuje řízení ve věcech služebního poměru o odvolání ze služebního místa vedoucího Územního odboru [obec] Krajského ředitelství policie Zlínského kraje a o ustanovení na jiné služební místo. Žalobce dne 6. 3. 2018 požádal o prodloužení lhůty a dále podáním ze dne 15. března 2018 požádal, aby probíhající řízení bylo přerušeno do doby, než bude ze strany NBÚ rozhodnuto o předběžné otázce. Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 11. dubna 2018 č. [číslo] [číslo] [rok] byl žalobce odvolán ze služebního místa vedoucího územního odboru Zlín Krajského ředitelství policie Zlínského kraje a současně převeden do personální pravomoci ředitele Ředitelství pro podporu výkonu služby Policejního prezidia České republiky, který provede ustanovení na služební místo s tím, že dne 3. března 2018 zanikla žalobci platnost osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení Důvěrné a jelikož pro další zastávání služebního místa vedoucího Územního odboru Zlín ředitelství musí být účastník řízení držitelem platného osvědčení fyzické osoby alespoň pro stupeň Důvěrné. Z osvědčení fyzické osoby ze dne 3. 3. 2009 soud zjistil, že osvědčení pro stupeň Důvěrné na jméno žalobce mělo platnost do 2. 3. 2018. Dne 27. dubna 2018 podal žalobce odvolání do rozhodnutí ze dne 11. dubna 2018 [číslo jednací] [číslo] [rok] a podáním ze dne 9.května 2018 odvolání doplnil, mimo jiné uvedl, že o vydání nového osvědčení požádal NBÚ v listopadu 2017 s tím, aby řízení o jeho odvolání z funkce bylo přerušeno do doby rozhodnutí NBÚ o žádosti účastníka o vydání osvědčení. Dne 17. dubna 2018 byl žalobce vyzván k protokolárnímu předání věcí souvisejících s výkonem služby na místě vedoucího Územního odboru [obec] Krajského ředitelství policie Zlínského kraje. Policejní prezident rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 4. června 2018 zamítl odvolání žalobce a potvrdil napadené rozhodnutí ze dne 11.dubna 2018 č. [číslo] [číslo] [rok]. Dne 3. srpna 2018 podal žalobce ke Krajskému soudu v Brně žalobu na zrušení rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 4. 6. 2018 [číslo jednací] a rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ze dne 11.dubna 2018 [číslo jednací] Národní bezpečnostní úřad dne 27. 7. 2018 oznámil žalobci, že splňuje všechny podmínky stanovené zákonem č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, pro vydání požadovaného osvědčení fyzické osoby. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25.11.2020 pod č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 4. 6. 2018 [číslo jednací] zrušeno a věc vrácena policejnímu prezidentovi k dalšímu řízení. Dne 22. prosince 2020 podal policejní prezident kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 25. listopadu 2020. Podáním ze dne 19. 12. 2020 podal žalobce návrh na zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 4. 6. 2018 a zastavení správního řízení. Dne 23. 12. 2020 podal žalobce návrh na zahájení řízení na ochranu před nečinností. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 15. února 2021 pod č.j. [číslo jednací] zamítl návrh policejního prezidenta na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Usnesením ze dne 3. 3. 2021 policejní prezident ve věcech služebního poměru pod [číslo jednací] přerušil řízení o dovolání proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ve věcech služebního poměru č. [číslo] [číslo] [rok] ze dne 11.dubna 2018 do doby než bude rozhodnuto Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 25. listopadu 2020. Ministr vnitra usnesením, které nabylo právní moci dne 16. 2.2021 nevyhověl žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti. Dne 19. 3. 2021 se žalobce odvolal do rozhodnutí o přerušení řízení. Ministr vnitra vydal dne 18. května 2021 pod [číslo jednací] rozhodnutí, kterým usnesení policejního prezidenta ze dne 3. 3. 2021 zrušil. Ministr vnitra dne 18. května 2021 vydal opatření proti nečinnosti, kterým přikázal policejnímu prezidentovi, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení opatření vydal rozhodnutí ve věci odvolání proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 11.4.2018, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok]. Dne 18. 6. 2021 policejní prezident ve věcech služebního poměru vydal rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ve věcech služebního poměru č. ZLK [číslo] 2018 ze dne 11. dubna 2018 a řízení ve věcech služebního poměru zastavil. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. června 2021 č.j. [spisová značka] zamítl kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2020, č.j. [číslo jednací].

4. Z rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje soud zjistil, že dnem 1.11.2017 žalobci přísluší služební příjem celkem 75 000 Kč měsíčně. Z rozhodnutí ředitele Ředitelství pro podporu výkonu služby Policejního prezidia ČR ve věcech služebního poměru soud zjistil, že dne 23. 4. 2018 byl žalobce jmenován radou na Policejním prezidiu ČR Ředitelství pro podporu výkonu služby, Kancelář projektů a evropských fondů s místem služebního působiště [obec] a zařazen do 9. tarifní třídy a 12. tarifního stupně se služebním příjmem 66 400 Kč měsíčně. Z rozhodnutí ředitele Ředitelství pro podporu výkonu služby policejního prezidia ČR ve věcech služebního poměru soud zjistil, že dne 16. 10. 2018 byl žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů a služební poměr skončil dnem 31. 10. 2018 s odůvodněním, že dne 27. září 2018 požádal žalobce o propuštění ze služebního poměru ke dni 31. října 2018 tzn. v době kratší než je uplynutím dvou kalendářní měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění.

5. Z Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje soud zjistil, že dne 31. 3. 2014 byla žalobci poskytnuta odměna ve výši 25 000 Kč, dne 30. 4. 2014 odměna – peněžitý dar ve výši 12 000 Kč, dne 23. 7. 2014 odměna- peněžitý dar ve výši 15 000 Kč, dne 25. 11. 2014 odměna ve výši 20 000 Kč a dne 30. 12. 2014 odměna ve výši 15 000 Kč, dne 31. 3. 2015 odměna- peněžitý dar ve výši 12 000 Kč, dne 24. 7. 2015 odměna ve výši 22 000 Kč dne 29. 10. 2015 odměna ve výši 10 000 Kč, dne 20. 11. 2015 odměna ve výši 20 000 Kč, dne 5. 1. 2016 odměna ve výši 10 000 Kč, dne 29. 3. 2016 odměna ve výši 10 000 Kč, dne 28. 7. 2016 odměna ve výši 20 000 Kč dne 15.8.2016 odměna ve výši 6 000 Kč, dne 16.11.2016 odměna ve výši 15 000 Kč, dne 22.12.2016 odměna ve výši 12 000 Kč, dne 5.1.2017 odměna ve výši 15 000 Kč, dne 18.4.2017 odměna- peněžitý dar ve výši 12 500 Kč, dne 22.6.2017 odměna ve výši 3 000 Kč dne 12.7.2017 odměna ve výši 25 000 Kč, dne 30.10.2017 odměna ve výši 15 000 Kč, dne 15.11.2017 odměna ve výši 17 500 Kč, dne 18.12.2017 odměna ve výši 20 000 Kč a 5 000 Kč. Z rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru soud zjistil, že žalobci od 1. září 2022 přísluší výsluhový příspěvek ve výši 25 266 Kč měsíčně. Z Oznámení orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra soud zjistil, že od 1. září 2022 žalobci pobírá starobní důchod ve výši 24 580 Kč měsíčně.

6. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že již rok a půl před jeho převelením do Prahy se ho snažil plukovník [jméno] [příjmení] převelet na jinou pozici do Kroměříže nebo do Uherského Hradiště. Toto přeložení bylo podmíněno jeho souhlasem. Řekl mu, že z rodinných důvodů nemůže, protože se stará o dnes devadesátiletou nechodící maminku. Asi 4 nebo 5 měsíců předtím, než mu končila prověrka na důvěrné, požádal o novou prověrku. Tato však nezvykle dlouho trvala. Řediteli navrhnul, aby mu do doby, než bude mít prověrku, udělil výjimku, že se nebude seznamovat s tajnými dokumenty. Ředitel odmítl mu dát výjimku. V březnu 2018, kdy mu končila prověrka, ředitel zahájil řízení a převelel ho do [obec]. Byl v psychickém stresu a časové tísni. Nakumulovaly se u něj problémy a stal se práce neschopným. Do Prahy nenastoupilo. Po té co dostal v květnu 2018 prověrku, čekal, že se někdo ozve. Pracovní neschopnost ukončil na podzim roku 2018 a požádal o propuštění, neboť neviděl jiné východisko. Byl vždy hodnocen velmi dobře. Okres Zlín malý okres a všichni věděli, co mu hrozí, že je převelen. Byl členem bezpečnostní rady města Zlín, kde se ho ptali, co udělal. Rovněž se ho ptali známí a kolegové. Když byl v neschopnosti, měl žaludeční problémy a roky měl problémy s kolenními klouby. Vše se zhoršilo v té době, přikládá to psychickému stavu. Od 15. 3. 1983 byl ve Zlíně, kromě 5ti měsíců, kdy byl převelen do Brna. Měl na starosti asi 300 podřízených. Když bylo zahájeno řízení o převelení, tak se to vědělo. Někteří se mu snažili pomoci, jiní se pošklebovali. U podřízených pocítil změnu v chování vůči jeho osobě, a to v respektu a autoritě. Do Prahy měl jít na pozici IT, měl dělat něco, s čím nepřišel do té doby do styku. Všichni se ptali, co udělal, že ho převeleli. Část z nich mu nevěřila, že nic neudělal. Rodina mu pomohla dostat se z psychických problémů. Práce o 6 vnuků mu pomohla zapomenout, co se stalo. S manželkou do té doby byli aktivní, jezdili na výlety na dovolenou, na kole. Víc jak rok, nikde nebyli, protože byl bez nálady. Převelením do Prahy by došlo ke změně majetkových poměrů. Tarifní třída zůstala stejná, osobní ohodnocení bylo stejné, neměl však příplatek za vedení, rizikový příplatek byl nižší, nebyl by honorován jako dosahový důstojník a dále by neměl placeny přesčasové hodiny. Rozdíl mu vyšel 15 až 20 000 Kč měsíčně. V roce 2017 dostal souhrnnou odměnu 113 000 Kč. Když s ním bylo zahájeno řízení, byl vyrozuměn o volných místech, ukázali mu tabulku, kde byly volné tarifní třídy. Ředitel mu dával najevo, že ho zde nechce. Práce vedoucího územního odboru byla psychicky náročná, ale bavila ho. Byl to jeho splněný sen. Ještě před převelením měl zdravotní problémy, ale neřešil je, až převelením se jeho zdravotní stav zhoršil.

7. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce, soud zjistil, že žalobce rozlišoval práci a domov. Nechtěl nosit pracovní záležitosti domů. Věděla však, že se něco děje. V roce 2018 počítal, že půjde tak za dva za tři roky do důchodu. Byl velmi psychicky rozhozen. Ve své práci byl spokojený. Kolegové ho brali jako slušného člověka. Nechtěl o tom mluvit, uzavřel se do sebe. Přeložení mělo vliv i na trávení volného času. Nemohli opustit domov, nikam vyjet, vyústilo to v to, že se rozhodl odejít od policie. I když se starají o nemohoucí maminku a tetu, vždy si našli čas trávit ho aktivně. Jezdili na dovolenou na kole. Žalobce hrál tenis. Neměl myšlenky jezdit na kole. Kamarádky si všimly, že se něco děje, a ptaly se jí. Takové ukončení kariéry nečekal, byl degradován s plukovníka na podplukovníka. Mělo to vliv i na finanční situaci rodiny. Bral nemocenskou, takže měl podstatně méně. Mělo to vliv na jeho psychický zdravotní stav, na druhou stranu více fyzicky pracoval, takže se to vyrovnalo.

8. Z uplatnění nároku soud zjistil, že žalobce dne 17. prosince 2021 uplatnil u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou majetkovou újmu z nezákonného rozhodnutí ve výši 300 000 Kč a zaslání omluvy, s jejímž textem budou seznámení policisté služebně zařazení na Krajském ředitelství policie Zlínského kraje. Z odpovědi žalované soud zjistil, že dopisem ze dne 9. června 2022 se žalovaná žalobci omluvila žalobcem požadovaném znění. Z doručenek datových zpráv soud zjistil, že Krajskému ředitelství policie Zlínského kraje a Policejnímu prezidiu České republiky bylo zasláno na vědomí vyřízení nároku s omluvou.

9. Podle § 5 zák.č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Stát objektivně odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, jímž je podle § 5 písm. a) a § 8 odst. 1 OdpŠk také rozhodnutí správního orgánu, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Předpokladem odpovědnosti státu tak je (1) vydání rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, (2) vznik újmy na straně žalobce a (3) příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nezákonným rozhodnutím.

14. V projednávané věci bylo mezi účastníky nesporné, že zde bylo rozhodnutí správního orgánu- Rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 4. června 2018 [číslo jednací], které bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2020 pod č.j. [číslo jednací] zrušeno pro nezákonnost.

15. Na žalobci však leželo nejen břemeno tvrzení, ale i břemeno důkazní ohledně ostatních atributů odpovědnosti státu, přičemž vznik nemajetkové újmy se neprokazuje přímo (neboť se jedná o stav mysli), ale je třeba prokázat, v jaké situaci se poškozený v důsledku nezákonného rozhodnutí ocitl a poměřit tuto situaci„ očima“ každé třetí osoby, zda by se v totožné situace rovněž cítila poškozena (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]).

16. Žalobce uvedl, že nezákonným rozhodnutím utrpěl nemajetkovou újmu a) na profesním životě, b) na dobrém jméně a osobní cti, c) újmu na psychickém stavu, d) újmu na osobním a rodinném životě. Pokud jde ad b) o újmu na dobrém jméně a osobní cti má soud za to, že žalobce neprokázal, že by rozhodnutí zasáhlo do jeho osobní cti nebo poškodilo jeho dobré jméno, když k tomu nabídl pouze svůj účastnický výslech a výslech manželky, která však nic podstatného k této újmě neuvedla. Pokud jde ad c) újmu na psychickém stavu, soud připouští, že předmětné rozhodnutí mohlo mít vliv na psychiku žalobce, ale žalobce neprokázal, že se jednalo o nadměrnou újmu, větší než pouhou duševní nepohodu spojenou s běžnými životními situacemi. Pokud jde o újmu na osobním a rodinném životě ad d), žalobce vypověděl, že již před přeložením pociťoval zdravotní problémy, které neřešil a začal je řešit až po vydání předmětného rozhodnutí. Žalobce uvedl, že v důsledku nezákonného rozhodnutí přestal jezdit na kole, na dovolenou a na výlety. Za situace, kdy byl žalobce v pracovní neschopnosti, měl problémy s kolenními klouby, lze předpokládat, že k omezení aktivit došlo. Žalobce kromě své účastnické výpovědi a výpovědi manželky, o jejíž věrohodnosti lze s ohledem ke vztahu k žalobci pochybovat, žádné jiné důkazy nenabídl. Žalobce neprokázal, že v důsledku nezákonného rozhodnutí byl zásah do osobního a rodinného života takové intenzity, na základě kterého by žalovanou vyslovená omluva, nebyla dostačující formou zadostiučinění.

17. Pokud jde o újmu ad a) na profesním životě, pak dle názoru soudu odvoláním žalobce ze služebního místa vedoucího Územního odboru Zlín Krajského ředitelství policie Zlínského kraje a převedením do personální pravomoci ředitele Ředitelství pro podporu výkonu služby Policejního prezidia České republiky, tzn. převedením na místo vzdálené od bydliště 300 km, na práci, kterou žalobce ve svých 62 letech dosud nevykonával a byla ohodnocena nižším příjmem, je vážným zásahem do práva žalobce na výkon povolání a zadostiučinění poskytnuté žalovanou v podobě omluvy je nedostačující, a je třeba poskytnout žalobci satisfakci peněžní.

18. Základem stanovení odškodnění je srovnání se shodnými, resp. popřípadě obdobnými, případy. Primárně je na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší, než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. Soudy nižších stupňů mají vést účastníky řízení (primárně však žalobce) k tomu, aby doplnili svou argumentaci o příklady soudní praxe odůvodňující konkrétní formu případně výši odškodnění. I v případě, že by nebyly účastníky řízení předloženy žádné, resp. žádné ke srovnání použitelné, příklady soudní praxe, měly by se soudy pokusit provést srovnání hodnoceného případu s jím známou rozhodovací praxí, např. s vlastními rozhodnutími či s tzv. sbírkovými rozhodnutími vyšších soudů. Až v případě, kdy porovnání se shodnými (resp. obdobnými) případy nebylo možné z důvodu, že soud vhodné případy ke srovnání neshledal, je možné přistoupit ke stanovení přiměřeného zadostiučinění bez srovnání, v každém případě ovšem v takové formě a případně výši, aby odpovídalo obecně vnímané spravedlnosti a ekonomické realitě České republiky (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 1.8.2019).

19. Žalobce jako srovnatelné rozsudky předložil rozsudky, které se týkali náhrady nemajetkové újmy, způsobené zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu a které se řídí úpravou odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Ve většině těchto případů byla jako výše zadostiučinění považována částka 100 000 Kč, vyšší částka byla přiznána v případě, kdy délka trestního řízení trvala přes 5 let, byla medializována, došlo k narušení rodinných vztahů, nebo kdy hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody v rozpětí od 2 do 10 let. Soud je ovšem toho názoru, že trestní stíhání má daleko vyšší dopad do osobnostní sféry, nežli přeložení na jiné služební místo. Soud proto považoval jako přiměřené zadostiučinění částku 60 000 Kč, a proto žalobě v této částce vyhověl.

20. Žalobci náleží též úrok z prodlení z částky 60 000 Kč dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátkem prodlení je den následující po uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku (§ 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.).

21. Na základě výše uvedených skutečností soud proto žalobu co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 240 000 Kč s úrokem z prodlení jako nedůvodnou zamítl. Soud zamítl žalobu i ohledně povinnosti žalované uveřejnit omluvu na internetových stránkách policie, když má soud za to, že je dostačující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, že omluva totožného znění byla zaslána žalobci, a na vědomí též Krajskému ředitelství policie Zlínského kraje a Policejnímu prezidiu České republiky.

22. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů, neboť rozhodnutí o zadostiučinění bylo odvislé od úvahy soudu. Náklady žalobce v řízení činí celkem částku 40 351 Kč a tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží mimosmluvní odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT) za 7 úkonů právní služby po 3 100 Kč) převzetí zastoupení, žaloba, doplnění tvrzení a důkazů ze dne 14.7.2022 a 1.11.2022, účast na jednání dne 25.10.2022 24.11.2022 a dne 8.12.2022), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 100Kč podle § 13 odst. 4 AT za shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč a cestovné dne 25.10.2022 a 24.11.2022 Brno – Praha a zpět (412 km), osobní vozidlem Hyundai i30, [registrační značka], při průměrné spotřebě 6,6/100km, při náhradě za použití vozidla (412 x 4,70Kč) ve výši 1 936,40, náhrada za spotřebované PHM při ceně 44,50 Kč tj. částka 1 211,28, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 AT za 8 půlhodin po 100 Kč, tj. 800 Kč, jedna cesta tak činí 3 947,68 Kč tj. za 2 cesty 7 895,36 Kč + DPH ve výši 21% (6 656 Kč) tj. náklady právního zastoupení včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas činí 38 351 Kč.