10 C 194/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného anonymizována čtyři slova , se sídlem adresa žalovaného zastoupen advokátkou JUDr. jméno příjmení , se sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , anonymizována dvě slova stát. instituce , se sídlem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , se sídlem adresa o ochranu osobnosti a 200 000 Kč

I. Soud schvaluje smír tohoto znění: Žalovaný 1. se zavazuje zaslat žalobkyni do 11.2.2021 písemnou omluvu tohoto znění: Omlouvám se Bc. [celé jméno žalobkyně] LL.M., [datum narození], za to, že z mého telefonu jí byla doručena SMS zpráva, která jí nepatřila a ani o ní nehovořila.

II. Žaloba se žalobním návrhem, aby žalovaný [číslo] byl povinen zdržet se invektiv vůči žalobkyni, se zamítá.

III. Žaloba se žalobním návrhem, aby žalovaný [číslo] byl povinen zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč, se zamítá.

IV. Žaloba se žalobním návrhem, aby žalovaný [číslo] byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč, se zamítá.

V. Žaloba se žalobním návrhem, aby žalovaný [číslo] byl povinen zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč, se zamítá.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému [číslo] na nákladech řízení částku 8 017 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalovaného [číslo].

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému [číslo] na nákladech řízení částku 8 228 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného [číslo].

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný [číslo] byl povinen zdržet se invektiv vůči žalobkyni, a aby byl povinen na webových stránkách policie [webová adresa] uveřejnit omluvu v tomto znění: Omlouvám se Bc. [celé jméno žalobkyně], LL.M. za to, že jsem o ní v SMS zprávě napsal, že je„ BLBKA“ a aby žalovaný [číslo] žalovaný [číslo] byli povinni zaplatit jí částku 200 000 Kč každý s tím, že dne 11.5.2019 jí žalovaný 1 v SMS komunikaci nazval„ blbkou“ a tento závadový stav nevysvětlil, nezhojil jak on, tak ani ministr vnitra- žalovaný 2. Po žalovaném 1 žádala omluvu, tato však nebyl učiněna. Tímto jednáním došlo ke snížení její vážnosti a jejího postavení ve společnosti a ve veřejném a soukromém životě ve značné míře a došlo tedy nepochybně k neoprávněným zásahům do jejího práva na ochranu osobnosti podle § 81 o.z. V písemnosti ze dne 24.6.2019 žalovaný 2 uvedl, že z fotografie SMS zprávy není možné vyvodit jakkýkoliv závěr, a nelze jednoznačně určit, zda se jedná o věrohodné zachycení digitálních dat skutečně obsažených v mobilním telefonu. Písemnost ze dne 2.7.2019 ze strany kabinetu ministra vnitra jí odkazuje na občansko- právní cestu. Tímto došlo k nesprávnému úřednímu postupu a nečinnosti žalovaného 2.

2. Žalobkyně podáním ze dne 13.listopadu 2020 navrhla rozšíření žaloby o zaplacení částky 7 500 Kč za vypracování znaleckého posudku. Soud usnesením ze dne 4.února 2021 připustil rozšíření žaloby.

3. Žalovaný 1 navrhnul zamítnutí žaloby s tím, že pokud žalobkyně uvádí, že se jednalo o nesprávný úřední postup, pak namítá promlčení nároku a nedostatek své pasivní věcné legitimace. Pokud jde o SMS zprávu tato nemohla být určena žalobkyni a ani se žalobkyně netýkala. Žalovaný 1 komunikoval se žalobkyní pouze přes aplikaci WhatsApp, kde žalovaný 1 žalobkyni odpovídal. Žalovaný 1 se žalobkyní dne 11.5.2019 v sobu večer nekomunikoval. Žalovaný 1 je ochoten se žalobkyni za doručení zprávy omluvit. Nikoliv však za to, že vůči žalobkyni použil invektivum.

4. Žalovaný 2 navrhnul zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku své pasivní věcné legitimace, když má za to, že je třeba na projednávanou věc aplikovat zákon č. 82/1998 Sb., když žalobkyně tvrdí, že se žalovaný 2 dopustil nečinnosti při řešení předmětné situace. Vykonává-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka, některý ze subjektů uvedených v ust. § 3 zákona č. 82/1998 Sb. při výkonu veřejné moci, který je mu svěřen, odpovídá za tento zásah a případnou újmu stát, a to v případě, že se tak za podmínek stanovených tímto zákonem stalo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. V takových případech je zákon č. 82/1998 Sb. v poměru speciality k obecné úpravě občanského zákoníku, neboť upravuje užší množinu neoprávněných zásahů do osobnosti člověka a občanský zákoník se užije pouze podpůrně v otázkách, které nejsou tímto zvláštním předpisem upraveny.

5. Z tvrzení žalobkyně a fotokopie SMS zprávy, kterou žalovaný 1 nerozporoval soud zjistil, že žalobkyně zaslala na služební telefon žalovaného 1 dne 11.5.2019 SMS zprávu:„ Zdravím Vás a děkuji za rychlé předání mého včerejšího podnětu. V úterý provedu jen nejnutnější, aby se vedení konečně rozsvítilo a začali policii vést, ne“ manažerovat“. Nic osobního. Hezký večer. P.L.“ Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] a z SMS zprávy soud zjistil, že dne 11.5.2019 byla zaslána z čísla [číslo] (služební číslo žalovaného 1) na telefonní [číslo] (telefonní číslo žalobkyně) SMS zpráva:„ Jen pro informaci…..od té blbky“. Z dopisu žalovaného 2 ze dne 24. června 2019 soud zjistil, že mimo jiné v žádosti ze dne 21.5.2019 žalobkyně uvedla, že vzhledem k nevyřešené situaci, kdy mi policejní prezident [celé jméno žalovaného] ze služebního telefonu napsal o„ blbce“, žádám, aby byl striktně vyloučen z všech řízení, které se vedou s mojí osobou nebo v jejím zmocnění, jelikož, se důvodně domnívám, že je vůči mé osobě podjatý“. Žalovaný 2 k tomuto odpověděl, že dovozovat případnou podjatost prezidenta vůči své osobě pouze z předložené fotografie v žádosti nelze, neboť z této fotografie není možné vyvodit jakýkoliv závěr, vyjma toho, že se jedná o neznámý způsob manuální extrakce provedené pravděpodobně přímo žalobkyní pomocí přístupu přes uživatelské rozhraní mobilního telefonu. Ve zkoumaném případě nelze zcela jednoznačně určit, zda se jedná o věrohodné zachycení digitálních dat skutečně obsažených v mobilním telefonu. Informace, která je zachycena na fotografii, tak nemusí odpovídat reálnému stavu věci, jelikož důkaz získaný z dat manuálně extrahovaných neposkytuje potřebnou jistotu o autentičnosti a integritě důkazu. Především nelze pouze z přiložené fotografie jednoznačně vyvodit závěr, že se jedná skutečně o konverzaci, které se účastnil policejní prezident. Z dopisu žalobkyně ze dne 26. června 2019 soud zjistil, že žalobkyně požádala žalovaného 2 o sdělení termínu k osobnímu jednání (i za přítomnosti policejního prezidenta), kde prokáže autentičnost SMS zprávy. Z dopisu [jméno] [příjmení], pověřeného řízením kanceláře ministerstva vnitra, ze dne 2.července 2019 soud zjistil, že žalobkyni bylo sděleno, že není v kompetenci ministra jakkoli se zabývat sporem občanskoprávního charakteru mezi ní a panem brig. gen. Mgr. [celé jméno žalovaného] ohledně údajně proběhnuvší SMS komunikace. Z uplatnění náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem a nečinnost-policejním prezidentem [celé jméno žalovaného] a ministrem vnitra [celé jméno žalovaného] soud zjistil, že dne 5. března 2020 žalobkyně uplatnila u Ministerstva vnitra ČR náhradu škody za nesprávný úřední postup [celé jméno žalovaného] a ministra vnitra [celé jméno žalovaného] tím, že jí policejní prezident tituloval v SMS komunikaci„ blbkou“ a tento závadový stav nezhojil ani ministr vnitra, kterého žádala o vyřešení situace a požadovala náhradu škody v částce 200 000 Kč. Z odpovědi Ministerstva vnitra ČR ze dne 9.dubna 2020 soud zjistil, že Ministerstvo vnitra ČR uvedlo, že nárok je promlčen a že tímto zamítavým stanoviskem není dotčeno její právo, obrátit se žalobu na soud.

6. Podle § 81 odst. 1 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 tohoto ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

7. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

8. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

9. Podle § 1 zák. [číslo] Sb (dále jen OdpŠk). stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 3 OdpŠk (1) stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby") ,c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). Dle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 6 odst. 1 OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle odst. 2 Úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. Podle odst. 7 Úřad určený podle odstavců 1 až 6 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

10. Do osobnosti člověka, resp. do jejích jednotlivých složek, jak jsou demonstrativně vypočteny v § 81 odst. 2 o. z., může být neoprávněně zasaženo nejen subjektem jednajícím v oblasti soukromého práva, ale i subjektem, který je povolán k výkonu veřejné moci a jedná ve sféře práva veřejného. Tyto dva případy je však třeba pečlivě rozlišovat právě s ohledem na okruh osob povinných k náhradě nemajetkové újmy. Vykoná-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka některý ze subjektů uvedených v § 3 zákona č. 82/1998 Sb. při výkonu veřejné moci, který je mu svěřen, odpovídá za tento zásah a případnou újmu stát, a to v případě, že se tak za podmínek stanovených tímto zákonem stalo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tehdy je zákon č. 82/1998 Sb. v poměru speciality k občanskému zákoníku, neboť upravuje užší množinu neoprávněných zásahů do osobnosti člověka, a občanský zákoník se užije jen podpůrně v otázkách, které nejsou tímto zvláštním předpisem upraveny. V § 31a zákona č. 82/1998 Sb. je přitom založen výslovně nárok na náhradu nemajetkové újmy, jehož povaha je odvozena od téhož východiska jako obecný nárok na ochranu před zásahy do osobnostních práv, tedy jde o odčinění nepříznivého dopadu do osobnostní (nikoliv majetkové) sféry poškozeného zasahujícího především jeho čest, vážnost, důstojnost, projevy osobní povahy, ale i soukromí, osobní svobodu, život a zdraví. Podstatné je, že zákon č. 82/1998 Sb. definuje podmínky vzniku odpovědnosti státu (viz zmocnění v čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod), neboť u řady zákroků při výkonu veřejné moci z povahy věci dochází k zásahům do osobnosti jednotlivce – typicky například trestní stíhání (a úkony s ním spojené) - stát ale z důvodu veřejného zájmu tyto zásahy aprobuje. V takových případech, pokud zákon nestanoví jinak, nemá dotčený subjekt právo na náhradu. Na druhé straně stojí zásahy, které ačkoliv provedeny při výkonu veřejné moci, naplňují definici nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu a jedině tehdy vzniká poškozenému právo na odčinění újem z nich vzniklých. Nároku vyplývajícího z takového zásahu do osobnosti se nelze domáhat podle § 81 a násl. o. z. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 1191/08, a ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. I ÚS 904/08), nýbrž se uplatní režim zákona č. 82/1998 Sb. a občanský zákoník se užije toliko subsidiárně (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3370/2014, a zejména rozsudek téhož soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4118/2015, publikovaný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Sbírka“), bod 31, či rozsudek ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5848/2016, a konečně rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008, [číslo] Sbírky).

11. Od toho je potřeba odlišit případy, kdy počínání osoby vystupující v pozici některého ze subjektů uvedených v § 3 zákona č. 82/1998 Sb., je natolik vadné, že je nelze vůbec považovat za jednání v rámci výkonu veřejné moci; takové jednání se nazývá exces. Za případnou újmu pak neodpovídá stát, ale sama osoba, která se excesivního postupu dopustí. Pro posouzení, zda o exces šlo, je rozhodující, zda jednání (či opomenutí) mělo místní, časový a především věcný (vnitřní účelový) vztah k činnosti (úkolům) osoby vykonávající veřejnou moc.

12. Předmětem řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1 je SMS zpráva zaslaná žalobkyni ze služebního mobilu žalovaného 1 s textem:„ Jen pro informaci…..od té blbky“.

13. Soud má za to, že i když žalobkyni přišla SMS zpráva ze služebního mobilu žalovaného 1, obsah zprávy neměl místní, časový a především věcný vztah ke služební činnosti žalovaného 1, jednalo se tak o exces v rámci výkonu veřejné moci a je zde dána odpovědnost žalovaného 1.

14. Zdržovacímu nároku (podle § 82 odst. 1 o.z.) lze vyhovět jen tehdy, pokud zásah do práva trvá, nebo hrozí. Žalobkyně uvedla, že žalovaný 1 jí nikdy jindy žádné invektivy nezaslal a po odeslání této zprávy si telefonní číslo žalobkyně zablokoval. Za této situace tedy nehrozí, že by k zásahu mohlo dojít, proto soud žalobu pod výrokem II. zamítl.

15. Soud má za to, že text zprávy by se dal označit jako nevhodný, avšak závažnost a intenzita zásahu do osobnostních práv žalobkyně nemohla být takového charakteru, na základě kterého by vznikla žalobkyni škoda a nemajetková újma, kterou by byla třeba odčinit. SMS zpráva byla zaslána pouze žalobkyni, nebyla veřejně přístupná, nehovořila o žalobkyni a nebyla určená ani žalobkyni, toto neprokázal ani znalecký posudek, který pouze prokázal, že SMS zpráva byla zaslána ze služebního mobilu žalovaného 1. Soud proto žalobu pod výrokem III. a IV. zamítl.

16. I když soud neshledal, že by byly splněny předpoklady pro náhradu nemajetkové újmy, ať již morální nebo finanční, soud schválil smír uzavřený mezi žalobkyní a žalovaným 1, kterým se žalovaný 1 zavázal žalobkyni omluvit za to, že jí poslal SMS zprávu, neboť soud dospěl k závěru, že se jedná ze strany žalovaného 1 o akt slušnosti a uvedení věci na pravou míru a uzavřený smír není v rozporu se zákony, zejména s Etickým kodexem Policie ČR.

17. Předmětem sporu mezi žalobkyní a žalovaným 2 je, že žalobkyně požadovala po žalovaném 2 vyřešení dané situace, v souvislosti se zaslanou SMS zprávou žalovaným 1. Namítala, že žalovaný 2 byl nečinný. Žalovaný 2 v této souvislosti vystupoval jako subjekt uvedený v § 3 OdpŠk při výkonu veřejné moci a za případnou újmu tak odpovídá stát. Viz bod 10 rozsudku. Žalovaný 2 není v tomto sporu pasivně legitimovaný. Nad to soud ještě uvádí, že SMS zprávu žalobkyně obdržela dne 11.5.2019 a náhradu škody u Ministerstva vnitra ČR uplatnila dne 5. března 2020, tedy po uplynutí 6 měsíční promlčecí doby. Na základě výše uvedených skutečností soud žalobu proti žalovanému 2 zamítl.

18. O nákladech řízení žalobkyně a žalovaného 1 rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně žalobou uplatňovala 4 samostatné nároky (zadržovací, omluvu, o náhradu škody a zadostiučinění v penězích). Žalovaný 1 byl plně úspěšný ve 3 nárocích (zadržovací, o náhradu škody, zadostiučinění), pokud jde o omluvu, i když obsah omluvy i způsob omluvy je zcela odlišný od omluvy požadované žalobkyní v žalobě, lze uvést, že žalobkyně měla úspěch podle § 142 odst. 3 o.s.ř. v jednom nároku. Náklady řízení žalovaného 1 činí náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě a účast u jednání) po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), 3x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, cestovné [obec] [obec] a zpět, 320 km osobním automobilem x 6,69 Kč tj. 2 141 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT za 10 půlhodin po 100 Kč a DPH ve výši 2 801,61 Kč Náklady celkem 16 142,61 Kč. Žalovaný byl úspěšný ve 3 nárocích a neúspěšný v 1 nároku, soud proto přiznal náklady ve výši ½ tj. částku 8 071 Kč.

19. O nákladech žalobkyně a žalované 2 soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, soud proto přiznal žalovanému náklady řízení, které představují náklady za právní zastoupení za 2 úkony (převzetí věci, účast u jednání) po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 AT, 2x režijní paušál po 300 Kč a DPH ve výši 1 428 Kč Náklady celkem 8 228 Kč.